MZ 46 Červen - Koruna Česká

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 46/2012
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu čísla: Má KČ dělat politiku? (čl. J
Drnka)
2-6
*
Hlídka (IZIP a maturity)
7
*
Oznámení
a dění v KČ
8-9
*
Anonce
10
*
Zájezdy
KČ
11-12
*
Monarchie a šlechta (výstava v Kostelci)
13-14
*
Evropské monarchie (Alžbě ta II.)
15
*
Církev
a
monarchie
16-18
*
Monarchisté v uniformách
a Černošín)
(Brno
19-22
*
Literatura
23-25
*
Kontakty
26
*
Názory:
27-28
(Ing. J. Cabal, P. Minařík)
Má Koruna Česká „dělat“ politiku? Celou historií Koruny České se táhne latentní, občas zřetelnější spor o to, zda má tento monarchis‐
tický subjekt zůstat politickou stranou, nebo se přetransformovat v zájmový klub, sdružení, spolek apod. Další občas propukající spor uvnitř strany se vede o to, zda máme „dělat“ politiku, účastnit se voleb, kampaní, snažit se vystupovat ve sdělovacích prostředcích, snažit se ovlivnit veřejnost, pře‐
svědčovat masy, nebo to dělat nějak jinak. Jenže co dělat a jak jinak? Aby bylo možno tento dvojitý spor nějak posunout dále, museli bychom si udělat jasno v tom, co vlastně rozumíme politikou, jaká je dnes role politické strany, či jaká by měla být? Přiznám se, že doposud jsem se v tomto ohledu rozhodoval spíše intuitivně (věřím, že intuitivně správně). 18. 6. 2012 se v domě Exodus v Třemošné u Plzně (konal se tam jeden ze zemských sněmů) usku‐
tečnila konference pořádaná nově vznikající Knihovnou kardinála Berana věnovaná katolic­
kému historikovi a politologovi Josefu Kalvodovi (1923 – 1999). Naslouchal jsem přednáškám životopisce JK Jana Cholínského či filosofa Josefa Štogra a zásobil jsem se sborníky a texty. A po ur‐
čitém čase, náhle, jsem možná něčemu porozuměl. Následující úvaha je kompilací mých myšlenek a myšlenek i celých vět obou Josefů (Kalvody i Štogra). Co je a co není politika? Mnozí jsme si již všimli, že struktury politiky, jak jsme jim rozuměli před 20 lety, se dnes poněkud rozpadají a doznávají zásadní změny, která jakoby se nebezpečně zrychlovala. Mnozí si toho ale ne‐
všimli. Mnozí v chápání této podivné podoby politiky vyrostli a jiní jsou natolik ponořeni v aktualitě dneška, že mají pocit, jakoby taková byla politika vždy, odedávna. Zkrátka a dobře, „politika je svin­
stvo a není koho volit“. Politiku lze obecně chápat jako snahu dosáhnout podílu na moci (z různých důvodů). To ale nesta‐
čí k vysvětlení. Něco tu chybí. K čemu má politikům tato dosažená moc sloužit? Je věcí politiky to zjišťovat a ovlivňovat? Je každá snaha po získání moci politikou a je každá taková snaha legitimní? Když ne, tak vzhledem k čemu? Jaké je měřítko a je vůbec nějaké měřítko? Není politika jen rvačka každého s každým, jako když se kluci shazují z pahorku dolů a soutěží o to, kdo jediný na něm zů‐
stane? Politika je projevem lidské společnosti a její kvalita vždy odpovídá stavu této společnosti. Politiko‐
vé nejsou supermani z jiné planety, rekrutují se z nás. Politika se týká veřejného prostoru ve spo‐
lečnosti. Ten ale není stejný a není vnímán stejně, jako kdysi. Společnost je dnes všeobecně vní­
mána jako ekonomicko­manipulativní komplex. Mnozí se domnívají, že tomu tak bylo vždycky, ale nebylo. V takovémto pojetí, jaké dnes prožíváme a do značné míry akceptujeme, hrají, na rozdíl od minulosti, zásadní roli sdělovací prostředky (rádio, televize, noviny, filmy, ale i internet). Obraz veřejného prostoru je vytvářen uměle. Je nám předestíráno, že to tak má být, že je to tak přirozené, že to tak bylo vždy. Mladší generace již nemají srovnání. Žijeme ve světě, kde o politickém směřo‐
vání rozhodují voliči (což je demokratické), ale tito voliči, jejich vnímání světa a hodnot, jejich poža‐
davky, potřeby a chtění jsou do značné míry vytvářeny uměle, což zcela neguje výhody svobodné volby. Kdo může v takové situaci dělat politiku, tedy dosahovat podílu na moci? Ten, kdo ovládá a manipuluje voliče. Ten, kdo ovládá, nebo si kupuje sdělovací prostředky = prostředky manipulace. Co je demokratického na tom, že volby nevyhrávají názory, principy a pravdy, ale peníze na kam‐
paň? Co je demokratického na tom, že stavovské či ideologické elity nahradily finanční elity? Jakou lze v tomto prostředí dělat tradiční politickou práci? Co to však je: tradiční politická práce? Předmětem politiky je politika, to, na co mohou být, v rámci společenského prostoru různé odpovědi a otázky, ale je třeba dojít k jednomu konkrétnímu řešení a pak také jednat. V rám‐
ci skutečné politiky jsou proto ti nesmiřitelní vnímáni jako špatní politici. Z plurality názorů se vy‐
chází, ale nelze ji udržet, je třeba se omezit, dohodnout, přiklonit se a cosi realizovat. Politika je společnou věcí prostě proto, že jde o společnou budoucnost. Politika nemůže být jen mocen‐
ským zájmem několika skupin, které by uskutečňovaly jen svoji budoucnost na úkor společnosti. Společnost, která by toto dopustila, již není společností. Josef Kalvoda perem Josefa Štogra říká: Politicky přínosní jsou ti, kdo mají dobrý základ (jsou čestní) a dívají se do budoucnosti (ukazují, že politika znamená odpovědnost). I když s jejich názory nemusíme souhlasit. Dobrý politik je lidsky konzistentní, intelektuálně dostatečně vybavený (je schopen správně vyhodno­
covat), jedná aktuálně, ale s pohledem do budoucna a s vědomím odpovědnosti. Bez ohledu na to, zda jde o politicky úspěšný idol nebo o muže, který upadl v zapomnění. Neoliberální destrukce politického prostoru Jenže dnešní podoba politiky těmto charakteristikám jaksi neodpovídá. Zákonitě jim neodpovídá ani dnešní společenské prostředí. Minulé ideologické režimy silově destruovaly politický prostor na zónu čiré manipulace, která se musela nejprve uskutečnit pomocí síly, lži a podvodu, později byla, jako model veřejného a politického, přijata i společensky dobrovolně. Kalvoda ve svém díle analy‐
zuje Košický vládní program a v osobě Edvarda Beneše analyzuje i celkové selhání českých politic‐
kých a kulturních elit, které minimálně od počátku 20. století s touto postupnou destrukcí kolabo‐
rovaly a přiměly národ, aby ji přijal. Novodobé liberální pojetí politiky je pojetím ne­odpovědnosti a proto rozkládá společnost, která byla vybudována na hodnotových rámcích, na volbě mezi dobrým a zlým, nikoliv na pouhém chtění. A jde i o jiné rámce, jako je životní cesta jednotlivce a celek světa. Pokud přistupu‐
jeme na to, že politikové mají jednat tak, jak chce většina, která je volí, přistoupili jsme na manipu‐
laci, neboť chtění většiny může být a je manipulováno. Jak z toho začarovaného kruhu ven? Zabránit manipulaci nemůžeme. Můžeme vysvětlovat většině, že je manipulována, ale to většina neuslyší rá‐
da nebo si to vůbec nepřipustí. Toto by byl předem ztracený boj. Dnešní politické působení nelze vést proti srsti většiny, nebo lze, ale pak nelze očekávat úspěch, tzn. dosažení podílu na moci. Chtít se sami stát manipulátory a ono (pro nás) správné chtění většině naočkovat sice můžeme, ale ne‐
máme k tomu finanční a další prostředky, a jen tak je mít nebudeme. My, konzervativní malé strany, můžeme ve skutečnosti politicky působit jen jedním smysluplným směrem. Můžeme chtít, aby o výsledcích politického zápasu napříště nemohlo rozhodovat pouhé chtění většiny. Respektive ano, nechť rozhoduje chtění většiny, ale ať to není bezzudné a bezbřehé chtění. Jednání ve skutečnosti není věcí libovůle, jak se domnívají liberálové. Není jen průmětem chtění různých jednotlivců a skupin. Ve skutečné politice vždy probíhá spor o hodnoty, které jsou zá­
kladovými kameny budoucího. Konzervativec se, na rozdíl od liberála, který chápe politiku jako projev chtění, snaží formulovat hodnotové rámce politiky. Chtění většiny by mělo být omezeno principiálními hranicemi, za kterými již chtění většiny nemá politickou váhu. Jaké rámce to jsou? V politice, například, je třeba udržet společensky sdílené měřítko, aby bylo možné dokazovat a uka‐
zovat, co je krádež, co je lež, podvod apod. Toto měřítko nesmí být relativizováno ani liberální prio‐
ritou libovůle chtění, ani záměrnou manipulací. Proto monarchisté hledají garanta těchto politických hodnotových rámců a nalézají ho v osobě panovníka, který je nad politikou, není politikem v tom smyslu. Je strážcem samotné­
ho smyslu politiky, je identicky spojen s hodnotovými rámci. Součástí politiky je i prostor pro diskusi (proto se zároveň považujeme za demokraty), ale tento prostor musí mít jasné hranice, rámec (o němž se nediskutuje) a v něm určené priority. Politická diskuse nemá vést k hledání nejpohodlnějšího řešení v dané situaci, ale k hledání zásadního a prin‐
cipiálního řešení vzhledem k pevnému hodnotovému rámci a vzhledem k naší společné budoucnos‐
ti. Člověk není ani suverén, ani neutrál, aby mohl volit bez hodnotových rámců (co mu právě připa‐
dá lepší) a bez bezprostředních následků pro sebe a pro společnost. Rozhodování je vždy volbou mezi dobrým a zlým a tím je i volbou hodnotovou. Klíčovou otázkou politické angažovanosti občana je otázka: Co máme dělat? Odpověď však nespočívá v libovůli chtění, nemůže být nalezena náhodně a jen námi samotnými. Jednat jen podle libovůle chtění je již rezignací a výsledkem nevíry v pravdu. Dnes už politický prostor není nastaven otevřenému hledání pravdy, a to vůbec. Politika je vnímá‐
na jako forma dosahování cíle, kterým je podíl na moci. Donedávna ještě platila, alespoň teoreticky, zásada, že by neměly být užívány prostředky, které jsou trestné. Obávám se, že tato hranice byla již také prolomena, a ve vnímání společnosti byla rezignace na tuto zásadu obecně přijata. Hranice by‐
la obětována novým nabídkám uspokojování našich chtění. Byla obětována iluzi, že můžeme všech‐
no, když přesvědčíme většinu, aby to chtěla také. Dřívější zásady opírající se o pojmy slušnosti a osobní cti se nám dnes jeví jako dokonalý anachronismus a už vůbec nedokážeme uvěřit skutečnos‐
ti, že kdysi tyto zásady reálně politické procesy vymezovaly. Bez takových zásad nemůžeme vnímat a posuzovat spolehlivost či integritu člověka – politika. Bez morálních principiálních axiomů ztrá‐
címe společné měřítko pro posuzování jednání skupin i jednotlivců. I na to jsme tedy rezignovali. Náš politický prostor je zbaven všeho podstatného. O hodnotách, kterými má být politika vedena, můžeme diskutovat svobodně, ale jen jaksi doma, pokoutně, nikoliv ve veřejných sdělovacích pro‐
středcích. Ty již slouží jinému účelu, a mimo jiné právě tomu, aby se o hodnotách nediskutovalo. Proto byl vypracován celý komplex spolehlivě svazujících klišé jako je politická korektnost (která je vydávána za slušnost), tolerance všeho všemi (což si pleteme se svobodou) a lidských práv (ochra‐
ny jistot namísto hledání pravdy). Vše proto, abychom si přestali uvědomovat společnou odpověd‐
nost za společnou budoucnost. Hledání pravdy by spolehlivě rozbilo společenský rámec, v němž jsou rozdílná a ambivalentní hle‐
diska i paradigmata vydávána za sobě rovná. Protože každý má právo na jakýkoliv názor, v tomto právu jsme si rovní a proto je politická korektnost samozřejmostí, jakýmsi rámcem‐nerámcem, ná‐
hradním axiomem. Tento trik nám nabídli a my jsme jej bezelstně přijali. Nikdo nám už nevysvětlil, že existují pravdy, hodnoty a principy, které jsou této rovnosti názorů nadřazené, primární a vzhle‐
dem k udržení civilizace povinné. Denně nám ovšem vysvětlují, že udržení korektnosti a rovnosti zlého s dobrým je mimo politickou diskusi. Kdybychom se chtěli veřejně vymezit proti všemu, co nahlížíme jako zlé pro společnou budoucnost lidstva a civilizace, budeme označeni za nepřátele svobody a rovnosti, demokracie a klidu. Jen zkuste jít do televize nebo na náměstí diskutovat o tom, že některé kultury jsou s naší evropskou kulturou nekompatibilní a v našem prostředí cizorodé. Nic nelze vylučovat. Liberálové nedovedou vysvětlit, proč jsou v místnosti dveře, ale trvají na tom, že všechny dveře mají být stále otevřené, že smysl kliky a zámku je mimo diskusi a pouze trvalá ote‐
vřenost dveří je v rámci politické korektnosti možná, za což jsme přece bojovali. Také ploty a hrad‐
by jsou anachronismem temného věku před pokrokem. Spolu s dveřmi mohou mít jen negativní smysl. Když navrhnete dveře občas zavřít, jste extrémisté, anti‐demokraté a kdo ví co ještě. Máme tedy společnou budoucnost a společnou odpovědnost za ni. Existují hodnotové rámce, které musíme ukazovat jako nutné a nadřazené pro to, aby politická diskuse měla smysl. Například: Právo nelze oddělit od spravedlnosti, protože pak by se stalo jen výkonem libovolné moci (jak už se stalo). Bez étosu, zaujetí pro pravdu a spravedlnost nemá žádná politika smysl. Kulturní kontext, ve kterém se vůbec může prostor politiky vytvořit, předpokládá, že lidé mají mnoho společného. Útoky moci na rodinu, církve, stát a staré společenské instituce (dveře a hrad‐
by) dokazují, že současní držitelé moci velmi dobře vědí, že právě ono vědomí společného je největ‐
ší brzdou manipulace, kterou pseudopolitika chtění umožňuje. Spor o politiku se odehrává v pro‐
středí upadající a záměrně zakrývané odpovědnosti lidí západní společnosti. Má a může Koruna Česká „dělat“ politiku? Pokud se v nějaké zemi a společnosti (volbách) nemůže uplatnit názor a politická strana jen proto, že z finančních a dalších důvodů neovládá sdělovací prostředky a jiné drahé manipulativní nástroje, je zřejmé, že proces vstoupil do fáze, kdy většina společnosti rezignovala na hodnotové rámce, prin‐
cipy a zásady a řídí se ve svém rozhodování pouhým chtěním, skrze jehož nabídku a vytváření je manipulována. V tomto okamžiku přestává být oficiální politika smysluplná. Ztratila rámce. Myš‐
lenky a návrhy, které jejich nositelé nemohou hlásat v propagačních kampaních, jakoby prohrály soutěž o kvalitu myšlenek (jako by byly nehodnotné), zatímco ve skutečnosti prohrály jen soutěž o přístup k manipulačním nástrojům. To ale v žádném případě neznamená, že nelze dělat politiku. Kalvoda v emigraci dokladuje, že: Jakákoliv činnost, která je, vymezením se proti hegemonickým vlivům ve veřejném prostoru, je činnos­
tí politickou (disent, ale i piráti apod.). Na politiku nelze rezignovat, ani když naděje na prosazení vlastních politických postojů mizí, neboť jde o budoucnost. Výsostným politickým postojem je zájem o pravdu. Jistě. V oficiálním politickém prostoru nyní již nelze formulovat a diskutovat otázku po rámci (vymezení) skutečné politiky a po (politice nadřazených a politiku rámujících) hodno­
tách. Pseudopolitika chtění takovou otázku vylučuje jako nekorektní. To je také hlavní příči‐
nou veřejného neúspěchu politických stran, jakou je Koruna Česká, ať již se snaží sebevíce, ať již argumentují sebedovedněji, ať již mají jakékoliv množství kvalitních členů. To je tou příčinou, že se zkrátka nacházíme v pseudo‐politickém prostoru, který se maskuje svobodou libovolného chtění, který předestírá hodnoty i nehodnoty, dobro i zlo jako sobě rovnocenné entity, mezi nimiž má zvo‐
lit manipulovaná a neinformovaná většina. Tato situace odkazuje Korunu Českou do role sub­
jektu, kterému zbývá jediná možnost skutečné politiky, totiž právě vymezování se vůči tomu, co se politikou nazývá. KČ může setrvat u skutečně politické práce jen tehdy, pokud přijme obecné podezření z nekorektnosti a z neschopnosti dělat mocenskou politiku (jako ti ostatní schopní), tj. dosahovat mocenských pozic ve volbách a z těchto pozic pak ovlivňovat a spoluvytvářet nějakou budoucnost. KČ paradoxně nesmí a nemůže přijmout metodu manipulace neinformované většiny vytvářením poptávky chtění a uspokojováním tohoto chtění. Nemůže to dělat jako ti ostatní. Pokud by monar­
chisté zvítězili ve volbách jen tím, že by u většiny voličů vyvolali chtění změny státního uspo­
řádání z republiky v monarchii, zařadili by se pouze do hlavního proudu mocensko­politické manipulace a jejich dílo by přišlo vniveč. Podpořili by totiž takovým vítězstvím klíčovou li­
berální tezi, že v politice je určujícím principem chtění většiny. Kdyby monarchisté tímto způsobem (metodou nepřítele) zvítězili, nikdy by se jej pak nepokusili změnit, neboť se osvědčil. A tak by vlastně stejně zvítězil protivník a ani panovník by se nestal skutečným pa­
novníkem. KČ musí trvat na zásadě, která říká, že základní principy a hodnoty západní civilizace existují mimo politiku, jako její rámce, a v tom smyslu jsou mimo politickou diskusi, ať je většina chce či nechce. KČ musí trvat na zásadě, že úkolem státu je, aby je většina chtěla. A právě tyto principy, hodnoty a rámce jsou nedílnou složkou konzervativní monarchie. Jsou od státní formy monarchie takřka neoddělitelné. A proto jsme monarchisté. Proto nemůže být ani monarchie předmě­
tem politiky a diskuse. Nejsme těmi, kdo mají o nezbytnosti monarchie (pro naše přežití) společnost přesvědčit v diskusi. Jsme těmi, kdo na to mají společnost upomínat, jako na jas­
ný a dávno ověřený fakt, jako na dávno poznanou pravdu. Chtít monarchii není jen námětem k politické diskusi, námětem, který by byl rovnocenný jiným námětům. Mít monarchii není jen výsledkem emotivního a momentálního chtění většiny. Monar­
chie, právě proto, že je de facto ztotožněna s hodnotovými rámci, je námi považována za vů­
bec podmínku a základní předpoklad existence seriózní politické diskuse. Nejsme jen jedním z mocenských subjektů, které se pokoušejí zvítězit v soutěži o zmanipulování masy voličů. Na tuto hru nesmíme nikdy přistoupit. Jsme politickým subjektem, který navrhuje uvedení společnosti do stavu, v němž by sám neměl, jako politický subjekt vůbec existovat. To samo o sobě vyluču‐
je naši mocenskou motivaci. Jde‐li nám o návrat panovníka, nemůže nám zároveň nejít o návrat zá‐
kladních civilizačních a hodnotových rámců. Jedno bez druhého je nemyslitelné. Tyto rámce (a ta­
ké jejich garant – panovník) musí vždy ležet mimo oblast manipulace a nelze je proto mani­
pulací ani ustavit. Leží mimo jakékoliv lidské chtění či nechtění a nelze je proto nastolit po­
mocí chtění většiny. Chtění většiny je příliš slabým mandátem pro vládu panovníka. Rámce jsou zkrátka zde již od základů naší civilizace a bez jejich uznání tato civilizace zaniká a zanikne. Koruna Česká je zkrátka jedním z malých uskupení lidí, kteří tuto skutečnost uznávají, nahlas vyslovují a popisují, což není málo. Můžeme to připomínat a hlásat, ale nemůžeme chtít toto téma vnést do po‐
litické diskuse, natož do pseudo‐politické manipulace. Říkáme, že chceme nastolit monarchii demokratickou cestou, ale co když již nežijeme v demokratickém prostředí? Chceme monar­
chii nastolit pomocí celonárodního referenda, tedy pomocí chtění většiny, ale jestliže chtění většiny legálně ovládá a manipuluje někdo jiný, nemáme prostředky a šanci touto cestou uspět. Kdybychom prostředky měli a kdybychom jimi manipulovali většinu, abychom dosáh­
li svého cíle, již bychom nebyli demokraté. A v tom tkví celý spor a rozpor naší pozice. Proto tr‐
píme přemírou proroků, kazatelů, horkokrevných bojovníků a netrpělivých zoufalců, spravedlivých posledních dnů evropské civilizace. Děláme totiž cosi, co je více, než politikou v dnešním slova smyslu. Nevedeme především politickou diskusi, ale pomocí a pod pláštíkem politické diskuse cosi hlásáme a pro cosi agi­
tujeme. Voleb se neúčastníme proto, že bychom měli šanci získat a přesvědčit většinu, ale proto, že volby jsou pro nás formou hlásání a agitace. Jsme čestní, protože nemanipulujeme a nechceme manipulovat, ani kdybychom k tomu měli prostředky. Hlásáme a necháváme naše myš‐
lenky dopadnout na půdu, která se zdá být jalová, ale my víme, že o tom, zda se semeno ujme, roz‐
hodují mnohem vyšší síly, než je chtění většiny a manipulace mocných. Působíme až směšně bez‐
mocným dojmem, ale kdo ví? Duch přece vane, kudy chce. Kdybychom se spoléhali jen na své síly a možnosti, nemohli bychom být monarchisty, tím méně křesťany. Věříme, že se semeno našeho hlá‐
sání ujme, ale nemůžeme předjímat, jak a kdy se ujme, neboť nemůžeme diktovat oněm silám své chtění. A to je postojem realistického jádra Koruny České. Chtít manipulovat chtěním většiny není realismus, ale liberalismus. Chtít za každou cenu již vidět výsledky našeho hlásání, dopady a klíčení, je malověrnost a nepokora. Jsme, ovšem, nejen hlasatelé a agitátoři. Jsme také jakýmsi zásobníkem neustále promýšlených, upřesňovaných a precizovaných pojmů, myšlenek, principů a jejich vztahů v proměňujícím se kon‐
textu světa. Jsme místem, kde se toto promýšlení a precizování děje. Jsme čističi studny, ze které se dá napít. A není naší věcí, že zatím není dost žíznivých. Některé věci ovlivnit nemůžeme. Otázka, zda má KČ zůstat součástí současného politického spektra, je otázkou pro vnitřní diskusi strany. Z výše uvedených důvodů říkám, že má. Je to stále ještě dost slušná kazatelna. Takové hlásá‐
ní nám umožňuje částečně rozrušovat snahy pseudo‐politických manipulátorů o úplné vyloučení těchto témat ne z politické, ale z jakékoliv lidské diskuse. Říkáme totiž, že panovník bude jen karika‐
turou, pokud my sami, ve své většině a v celospolečenském rozměru, nepřijmeme společnou odpo‐
vědnost za naši budoucnost. Říkáme, že panovník je upomínkou na to, že nelze chtít cokoliv, že není legitimní chtít cokoliv, že smysluplná budoucnost civilizace není postavena na libovol­
nosti chtění, ale na hodnotových rámcích, které trvají navzdory jakémukoliv chtění, i chtění většiny. Říkáme, že upřednostňování chtění většiny je základním principem revoluce a kaž­
dá revoluce je pouze předstupněm anarchie či teroru. Říkáme, že chtění většiny, pokud je nadřadíme hodnotovým rámcům, je již samo o sobě totalitou. Říkáme, že každé osvobozová­
ní má své meze (rámce) a že existují síly (v nás samých), které by měly zůstat spoutané. Ří­
káme, že osvobozováním čehokoliv větší svobody nedosáhneme, neboť v rámci rovnosti osvobozovaného zcela jistě osvobodíme i síly, které si nás přejí vidět v otroctví. Říkáme, že liberalismus v tomto pojetí je cestou do pekel. Říkáme leccos, ale musíme si při tom uvědomovat, že jdeme proti lákavé představě libovolnosti lidského chtění. Budou nás volit a podporovat jen ti, kdo si uvědomují rozsah a váhu své spoluod‐
povědnosti za společnou budoucnost civilizace. Kolik jich asi je? Musíme si uvědomit, že Koruna Česká nedělá politiku. Koruna Česká dělá to, v čem by se skutečná politika mohla odehrávat, kdyby to platilo navzdory chtění většiny. Asi tak, jako maják, který sám nepluje po moři politiky, ale upozorňuje na břehy, v jejichž rámci je jedině možné po moři plout. Naším největším soupeřem jsou ti, kdo lidem nalhávají, že moře by mělo být všude, nemělo by mít břehy a všechny směry plav‐
by jsou si svým významem rovnocenné. Jsou to možná majitelé a výrobci lodí, na nichž se staneme závislými, až břehy a pevniny skutečně zmizí. Když KČ přestane být politickou stranou, vyloučí se tím z diskuse o problematice mořeplavby a ztratí možnost hlásat význam břehů a přístavů. Bude označena za anachronismus, jako všechny majáky, které jsou, spolu se všemi břehy, odsouzeny k zániku. Být politickou stranou je otázka statusu. Jen pokud zůstaneme politickou stranou, bude vě‐
nována pozornost našemu politickému názoru. Jen tak se i lodníci a kapitáni, loďaři a pasažéři lodí občas zeptají na názor strážce majáku, i když málokomu se bude líbit názor o zásadní důležitosti břehů pro svobodnou plavbu. Málokdo pochopí, že ve skutečnosti nemůžeme přistoupit na to, že by chtění kompletní likvidace břehů a pevnin mělo být rovnocenné s chtěním zachování břehů a pev‐
nin, že taková svoboda a pluralita názorů je pro nás nepřijatelná, že právě proto jsme tady. Ještě jednou: Nejsme těmi, kdo mají o nezbytnosti monarchie (pro naše přežití) společnost přesvědčit v diskusi. Jsme těmi, kdo na to mají společnost upomínat. Jan Drnek HLÍDKA – červen 2012
Projekt IZIP a státní maturity Pátek, 22. červen 2012 Projekt elektronické zdravotní knížky a státních
maturit mají jedno společné: jejich vývoj trval dlou‐
ho, stály hodně peněz – 2 mld. respektive 1,5 mld. ‐ a neplní svůj účel. Podobně, jako je obtížné stanovit,
které zdravotní výkony spadají do základní péče a
které jsou nadstandardní, je obtížné vymezit průnik
znalostí, které má ovládat středoškolsky vzdělaný
student. Bez ohledu na to, zda je absolventem gym‐
názia, průmyslové školy strojnické, nebo střední ško‐
ly polytechnické. Koruna Česká je však znepokojena
skutečností, že strany vládní koalice mají občas ten‐
denci tyto projekty opustit bez toho, že by vytčeného
cíle bylo dosaženo. Někdy dokonce i před doběhnu‐
tím pilotních projektů, jak to nyní vidíme v případě
IZIP. Považujeme takové řešení za nesystémové a nehospodárné. Navíc z pohledu státních zakázek se průběh jejich realizace neliší od tendru na letouny
CASA. Pokud příslušné orgány dovedou s takovým
zpožděním odhalit neprovedené výběrové řízení u
tohoto kontraktu, jak je možné vyplatit honoráře za
projekty výše uvedené a prokazatelně nefunkční? Ať
jde o padáky, které se neotevírají, Pandury, které je
třeba opancéřovat, vlnící se dálnici, dobrovolný IZIP
či nedoladěné státní maturity – řešení musí být podle
našeho názoru pouze jediné: „Vrátit k dopracování! “
Není nám jasné, nad čím vláda v této věci bádá. Pavel Andrš, člen Předsednictva Koruny České 7
Koruna Česká – monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska nesouhlasí s ukončením projektu IZIP Pondělí, 18. 6. 2012 Aktuality: Vážená redakce, Správní rada VZP na nátlak Ministerstva zdravotnictví ČR rozhodla o ukončení elektronických zdravotních knížek a Systému IZIP. Koruna Česká to považuje za zmaření vložených investic a vzhledem k tomu, že některé pilotní projekty dobíhají až koncem června, také za rozhodnutí nekoncepční. Bývá často uváděno, že za 10 let trvání byly na tento projekt vynaloženy téměř 2 miliardy korun. Méně už je známo, že z této částky bylo 600 mil. Kč vynaloženo na vývoj a desetiletý provoz systému IZIP, téměř 300 mil.
Kč dostali lékaři a zdravotničtí pracovníci a 100 mil. Kč stálo jejich připojení do systému, téměř 400 mil. Kč bylo odvedeno na daních. K dnešnímu dni registruje systém přes 2 555 000 klientů, 21 000 zdravotnických pracovníků a 8 642 zdravotnických zařízení, 201 214 310 zdravotních záznamů. Navíc, jak prokázala rozsáhlá kontrola Úřadu pro ochranu osobních údajů, s tímto obrovským počtem dat pracuje na mimořádně vysokém stupni zabezpečení. Pro zdravotnické pracovníky je práce v Systému IZIP dostatečně komfortní, pojištěncům poskytuje strukturované informace o jejich zdravotním stavu, medikaci či stavu jejich zdravotního pojištění. Vzhledem k nepřehledným poměrům, které v našem zdravotnictví panují, považujeme tyto možnosti nejen za nedoceněné, ale pro nápravu tohoto stavu za nezbytné. Předpokladem plného využití Systému IZIP je podle našeho názoru jeho očištění od osob a firem napříč politickým spektrem, které se na jeho úkor obohacují, nebo jsou prodlouženou rukou těch, kteří nemají na zprůhlednění informačních toků zájem. Právě opakovaná laboratorní vyšetření, RTG a CT vyšetření, nesystémová a nákladná léčba hned několika specialisty současně je příčinou drancování prostředků veřejného zdravotnictví, která nejen často nevedou ke zlepšení zdravotního stavu, ale pacienta navíc zbytečně zatěžují. Spřízněnost a majetkové propojení některých zdravotních pojišťoven a řetězců poskytovatelů zdravotní péče tento nedobrý stav jen umocňuje. Podmínkou efektivního fungování je tedy povinné zapojení všech poskytovatelů a zdravotních pojišťoven do Systému IZIP vymezené legislativně a garantované Ministerstvem zdravotnictví ČR. Nejasné kontury konceptu „sdílení údajů“, který předpokládá možnost vyžádat si některé zdravotnické informace u jiných poskytovatelů zdravotnické péče bez účasti pacienta, jako plátce zdravotního pojištění, se nám jeví jako málo efektivní. MUDr.Pavel Andrš, člen Předsednictva Koruny České Oznámení a dění v KČ – červen 2012
* Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol
hlídat vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany
KČ. Pokud
by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit
se svými
nápady chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr.
Petru Krátkému na adresu:
[email protected]>
[email protected].
* Předsednictvo
KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci
o práci
GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS
KČ členem
Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potře člověka obětavého, důsledného (až pedantického),
bujeme
pečlivého,
samozřejmě znalého - minimálně v běžném uživa standardu práce s PC (e-maily, internet atd.).
telském
U příležitosti prvního výročí úmrtí Jeho Císařské a Královské Výsosti Dr. Otty Habsburského bude sloužena Mše svatá v pou
tním chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Sta‐
ré Boleslavi v pátek dne 6. července 2012 o 18. hodině. U Palladia české země, při relikvii jeh
o otce, blahoslaveného císaře Karla I. z Domu Rakouského společně vzdejme poctu zvěčnělému dědici tradice českých králů, clenu Evropské
ho parlamentu a čestnému občanu českých měst, vzácn
ému člověku. Jménem České a mor
avské zemské Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy, Matice staroboleslavské, radičních vojensko‐historických občanských sdružení
.
8
3
* Předsednictvo KČ zasedalo dne 14. června 2012
v Praze v hostinci U Valšů.
V úvodu P schválilo přijetí 3 nových uchazečů o členství
a vzalo na vědomí registraci 4 příznivců.
Předsednictvo vzalo na vědomí rezignaci Ing. Zdeňka
Blažka na členství v Předsednictvu, rezignaci J. Konečného na funkci českého zemského hejtmana a rezignaci p.
Štěpána na funkci předsedy internetové komise (webmastera).
Předsednictvo vyjádřilo poděkování panu Štěpánovi za
práci, kterou pro KČ vykonal především jako správce
webových stránek KČ a ocenilo míru vstřícnosti a taktnosti
způsobu rezignace a následných kroků. Nyní budou osloveni zájemci a potenciální kandidáti na správu webových
stránek KČ i na správu facebookových profilů.
Předsednictvo vyjádřilo poděkování panu J. Konečnému
za organizační práci, kterou pro KČ vykonal ve funkci českého zemského hejtmana. Výkonem funkce byl dočasně
(do konání GS) pověřen bývalý zemský hejtman Jan Drnek.
Funkcí moravského zemského hejtmana byl zároveň
pověřen MUDr. Pavel Andrš (do volby MZH Moravským
zemským sněmem).
Předsednictvo konstatovalo, že KČ nyní chybí k řádnému
fungování strany obsadit funkce: generálního sekretáře a
webmastera a potvrdit oba zemské hejtmany.
Předsednictvo schválilo stanovisko KČ k cause IZIP,
které předložil MUDr. Pavel Andrš.
V přípravě na krajské volby bylo konstatováno, že:
- V Olomouckém kraji je plně obsazená kandidátka KČ (55
kandidátů)
- V Plzeňském kraji se MS KČ zapojila na společné
kandidátce Koalice pro Plzeňský kraj vedené KDU-ČSL
(8 kandidátů KČ)
- Ve Středočeském kraji nejsou informace známy
z důvodu rezignace J. Konečného
Na návrh pana J. Drnka Předsednictvo upustilo od letošního vydání Monarchistického kalendáře a rozhodlo se jej
dočasně nahradit předvolebním vydáním fyzického výtisku
Monarchistických listů. Číslo sestaví p. Drnek a předloží P
ke korektuře.
Předseda V. Srb podal zprávu o průběhu společného
zájezdu do Vídně.
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Dobrý den Vážení, možná, že někteří již tuto informaci máte, přesto bych si dovolil přeposlat zápis s monarchistické konference v Polsku včetně návrhu dalšího společného setkání monarchistů z Polska, Německa, Rakouska a Česka ­
13. nebo 20. října 2012. Velmi oceňuji, že zápis je veden ve všech jazycích zúčastněných stran. *DEUS*REX*PATRIA* Petr Nohel Protokół ze spo
tkania monarchistów czeskich, niemieckich i polskich. Strany zastoupe
né: Koruna Česká: Jiří Čížek, Antonin Janás, Petr Tichý Monarchiefreunde: Christel Fraund‐Schönfeld, dr Hans‐Dieter Fraund Konfederacja Spiska: Adam Bidulka, Dominik J. Galas, Jan Lech Skowera Účast zástupců z České a Německé republiky na V. Foru polských monarchistů umožnila vzájemné seznáme‐
ní, výměnu myšlenek a presentování monarchistické krize v různých státech. Účastníci setkání se shodli, že užší vztahy a spolupráce povede k posilnění postavení monarchistického hnutí v jejich domovině. 1. Jak můžeme změnit negativní náhled médií na Monarchii? Účastníci se shodli, že monarchie bude podporována, když se bude poukazovat na její přednosti proti nevý‐
hodám a nedostatkům republikánského zřízení. 2. Evropa a její moc Evropa a její významné postavení je postavena na ruinách římské říše a kulturních základech velkých evrop‐
ských dynastií. Dnešní zhanobení role monarchie v Evropě podhrabává základy a identitu Evropy 3. Co můžeme udělat, abychom obnovili hodnoty, kterých dosáhla monarchistická Evropa? Jak mají vystupovat monarchistické organizace ve společnosti. Pan Adam Bidulka hovoří o potřebě revoluce konzervatismu. Čeští monarchisté, že není nutné se vrátit k perfektnímu monarchistickému systému, ale k organizovanému systému. Slova jako neoliberalismus, konzervatismus apod. raději nepoužívat, protože bývají spojovány s negativními i pozitivními asociacemi ‐
my musíme trvat ne univerzálních hodnotách, které jsou pozitivní pro všechny lidi. 4. Podívejme se na naše sousedy! Ztrácíme hodně času s analýzami monarchií ze vzdálených zemí, ale víme velmi málo o dějinách našich pří‐
mých sousedů. Nevidíme to všechno dobré, co se nachází v naší zemi, historii a kultuře. 5. Postavme monarchii nyní a tady. Pozitivní pohled na budoucnost monarchie v Evropě, znamená aktivně se podílet na společenském a politic‐
kém životě. Nebuďme pasivní v posuzování minulosti. Nenechme se ohraničovat minulostí. 6. Konference rakouských, českých, německých a polských monarchistů. Debata o iniciativě pana Jana L. Skowery o organizování mezinárodní konference monarchistů, která se bude konat ve Wroclavi, ukazuje sbližující se postoj a nutnost takových iniciativ. Účastníci se shodli, že se tato inici‐
ativa nemá ohraničovat jen na sousední státy, ale mají být pozváni monarchisté i z dalších zemí. Pan Dominik J. Galas navrhl, že toto má být konečný výsledek společného vyjádření základních principů a hodnot evrop‐
ských monarchistů. Dr. H
ans ‐ Dieter Fraund a ing. Petr Tichý podotkli, že tyto hodnoty mají trvat na křesťan‐
ských kořenech Evropy, které jsou popsány v Bibli. 7. Ideologické hodnoty. Každý z účastníků připraví referát o cílech, které povedou k podpoře společného monarchistického hnutí. 8. Výměna informací. Bylo rozhodnuto podporovat navázané kontakty. Budeme se vzájemně informovat o programech aktivit a zvát se na účast při těchto aktivitách. Budou se rozšiřovat vícestranné i dvoustranné kontakty. Účastníci setkání jsou p
řesvědčeni, že podpisem tohoto protokolu, se otevře nová kapitola v evropské spolu‐
práci skupin a organizac
í, která povede k obnovení monarchistických struktur a jejich hodnot v jejích zemích.
Lądek Zdrój, 25. 2. 2012 ANONCE – červen 2012
10
Znovu vyzývám a prosím členy i příznivce, aby se hlásili na kandidátky KČ do krajských voleb. Samo­
statné kandidátky máme v tuto chvíli v krajích http://www.legitymizm.org/ogloszenie‐
Středočeském a Olomouckém, na kandidátkách ji­
pomnik‐franciszka‐jozefa ných stran a spolu s jinými stranami kandidujeme Václav Srb, předseda KČ v krajích Jihomoravském a Plzeňském. Hledáme zejména další kandidáty v těchto krajích, Vážení kolegové, ale i v krajích dalších, hledáme ty, kdož by chtěli Schwarz­Gelbe Alliance nás informuje, že předsednictvo reprezentovat KČ ve volebních komisích (placeno) SGA rozhodlo vzhledem ke ztrátě dosavadní místnosti, ve či býti volebními zmocněnci. které se setkávalo, že upustí od původních měsíčních Hledáme kandidáty do Senátu ochotné zaplatit za shromáždění (jour fix), které byly spojeny s přednáškami a sebe kauci 20 000,­ (krajské volby jsou „zadarmo“). nahradí je termálními setkáními. Příští setkání (Tertial­ Prosím, hlaste se u volebního koordinátora mgr. treffen) se koná v sobotu, dne 18. srpna 2012 v Bad Ischlu
Petra Krátkého: [email protected] a další pak v sobotu, dne 10. listopadu 2012. Místo zatím
Václav Srb, předseda KČ nebylo stanoveno. Pokud by někdo z nás měl zájem o
účast, mohli bychom se přihlásit. P. S.: Zdá se, že naší kolegové v Rakousku mají stále ještě
Obracíme se zejména na nové a novější členy a na členy dosud
problémy. Nebyli ani tentokráte jako dříve v Brandýse.
nezařazené v žádné místní společnosti, zároveň však i na přízNicméně se alespoň zase jednou ohlásili. nivce a sympatizující nečleny, aby se hlásili, chtějí-li kandidovat
Deus x Rex x Patria Ing. Jenček. v letošních krajských a senátních volbách za KČ a jménem
KČ, třeba i na kandidátkách jiných, nám blízkých stran. Tato vý zva samozřejmě platí pro všechny.
Vážený pane doktore, příteli a kolego, Kandidát nemusí být naším členem, ale musí být mravně a poli štěstí mi přálo, že jsem skoro na poslední chvíli zachytil ticky bezúhonný (čisté lustrační osvědčení) a musí souhlasit s
dnes v 16:05 na ČT2 pořad NEPOHODLNÍ­Císař Karel I.
naším programem. Kromě toho si musí v případě senátních
Byl jsem zvědav, který dnešní "dobrák" ho bude cejchovat.
voleb zaplatit sám volební kauci ve výši 20 000,- Kč a nést pří Když jsem spatřil Vaši tvář, tak jsem se přestal obávat o padné náklady na svoji volební kampaň. My mu můžeme poskytmožné důsledky enormního zvýšení krevního tlaku, proto­
nout podporu morální, logistickou, organizační, pracovní atd.
že bylo jasné, že to bude věcné a objektivní hodnocení. V případě voleb krajských je situace zcela jiná, neboť jsou zdarBylo. Díky! ma.
V závěru jste zapochyboval, proč je dnes vnímán jako Základem našeho volebního programu buďtež volební programy
nepohodlný, když by nám mohl být vzorem. Zřejmě právě
dosavadní, samozřejmě doplněné a aktualizované, zejména o
proto! Smysl pro povinnost vůči státu a jeho národům,
návrhy konkrétních kandidátů na konkrétní řešení konkrétních
čestnost a upřímnost ­ to se dnes nenosí ani u
problémů
jejich krajů či obvodů.
Red
současných TOP politiků tuzemských, či zahraničních. Na­
tož u posledního představitele "odsouzeníhodného" Ra­ Chtěl bych vám nabídnout zhlédnutí Musea Franz kouska­Uherska, demokraticky nezvoleného presidenta, Josefa: www.franz‐josef.cz. Případně, po dohodě ale naopak monarchu, což je u nás stále ještě vnímáno použít některé exponáty v propagaci. Pokud vám síly a jako "arcizpátečníka". vůle budou příznivě nakloněny. Pomozte v rozšíření o Takto v ČT pojatý dokument mne příjemně překvapil. Je existenci těchto stránek. S pozdravem Museum Franz vidět, že i v našich hlavních médiích se něco hnulo k lepší­
Josefa. cid: mu a nejsou tam jen samí "arcidopředníci"... [email protected]
FF270
V trvalé přátelské úctě Luděk Šubert Petr Nohel Vážení přátelé monarchisti, plně se ztotožňuji s hodnocením pana Šuberta. Již mnoho let sleduji záslužnou, obětavou práci váženého pana dok­
tora Nováka z Brandýsa. Skláním se v úctě k jeho snažení o objektivní hodnocení Arcidomu. Toto úsilí již přináší první plody. Bohu díky. Společně, každý svými možnostmi se připojme. Věřím, že se časem naplní slova váženého Nezapomínejme, prosím, pravidelně pana doktora Nováka, když v závěru svého letošního pro­
jevu na Audienci v Brandýse diplomaticky sdělil, že nám (1 x měsíčně) hlasovat na: budoucnost přinese jistě ještě mnohá překvapení. My mo­ www.volebnipreference.cz narchisti víme, o co jde. Vyprošujme si u Pána Boha jeho požehnání k našemu společnému snažení. VIRIBUS UNITIS Josef Trlica Uvádím odkaz na stránky polských monarchistů­
legitimistů: ZÁJEZDY KČ – červen 2012
MONARCHISTICKÝ ZÁJEZD DO VÍDNĚ Vážené dámy a pánové, spěchám, abych zatím jen stručně připomenul
náš včerejší odborný zájezd. Nejprve poděkování
panu předsedovi Václavu Srbovi za dokonalou a
velmi profesionální přípravu a zajištění exkurze,
hodně také přispěl pan řidič, velmi ochotný a spo‐
lehlivý mládenec. Viděli jsme prakticky všechny
dostupné památky na naše panovníky, v císařské
hrobce jsme položili vavřínové a lipové věnce se
stuhami s nápisem Čeští monarchisté vzpomínají k
rakvím Františka Josefa I., císařovny Alžběty, k
bustě císaře Karla I. a rakvi císařovny Zity a samo‐
zřejmě i JCKV Otty. Viděli jsme císařskou poklad‐
nici, někteří navštívili trénink lipicánských koní.
Prohlédli jsme si kostel sv. Karla Boromejského,
sv. Petra a katedrálu sv. Štěpána, položili jsme dal‐
ší věnce na oltář bl. Karla v Augustiniánském kos‐
tele a u jezdecké sochy maršála Radeckého a sochy
FJ I. v zámeckém parku. Zcela mimořádným zážit‐
kem byla účast v Noci kostelů dne 1. 6., tentokráte
absolvovaná nikoli v Praze a v Čechách, ale v
chrámech našeho bývalého hlavního města. Na‐
vštívili jsme i Arsenál s vojenským muzeem a dvě
místa centru Vídně vzdálenější, lázeňské město
Baden a letní sídlo Laxenburg. Na radu p. Srba
jsme také objevovali kulinářské speciality Vídně ‐
Muzeum guláše, restauraci Figlmüler proslulou
přípravou smaženého telecího vienerschnitzelu o
průměru nějakých 25 cm, kavárny Havelka a Sa‐
cher, restauraci Beisel (pajzl) ‐ prostě užívali jsme
si císařské Vídně plnými doušky (a krásně unave‐
nýma nohama). Na zpáteční cestě jsme se poklonili
památce maršála Radeckého v památníku Helden‐
berg a položili náš poslední věnec v jeho hrobce.
Připojuji jen pár fotografií, fotografovali skoro
všichni, takže dokumentace bude postupně jistě
mnoho. Úč astníci se shodli, že byla právě založena nová
tradice – Monarchistická noc vídeňských kostelů. Fotografie odleva: u hrobu JCKV FJ I.; s paní hraběnkou
Salmovou; účastníci zájezdu.
Viribus Unitis! Facta non Verba! Jan E. Bárta Foto: Ing. Arch. J. Bárta
11
Ostatní zájezdy 2. Budapešť a země Koruny sv. Štěpána
26. – 30. 9. 2012
Doprava: luxusní bus. Uvažovaná zastávka: Brno, Břeclav
Ubytování: solidní hotel 3+++
Program: královská Budapešť, Gödöllö, Pannonhalma atd.
Realizace, odborná garance a průvodce: PhDr. Georgína Klárisová, tlumočnice, překladatelka, licencovaná
průvodkyně a provozovatelka cestovní agentury, členka Koruny České.
Cena a podrobný program následují co nejdříve
Spotřeba dovolené: 2 dny.
Rezervujte si, prosím, v případě zájmu, termíny!
Zájezd – pouť na Madeiru se odkládá na příští rok z důvodu nepříznivé ceny letenek v letošním roce.
Viribus unitis! Václav Srb, předseda KČ 13
ŠLECHTA A MONARCHIE - červen 2012
abychom to všechno pochopili. Dědeček doufal, že jmění, Princ Constantin z Lichtensteinu: Dědeček doufal, že nám majetky v Česku které přináleželo našemu rodu, nám bude vráceno. Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu Víkend vrátí HN, který vyšel v pátek 8. června. http://life.ihned.cz/lide/c1‐56062100‐princ‐
Žije v Rakousku a nedávno dostal na starost správu constantin‐z‐liechtensteinu‐dedecek‐doufal‐ze‐nam‐
rodového majetku na rakouském území. Potomek majetky‐v‐cesku‐vrati jednoho z nejstarších evropských šlechtických rodů minulý týden do Čech na několikadenní sou­
přijel kromou návštěvu a poskytl nám rozhovor. Člověk se musí o své peníze odpovědně starat, musí
dbát o to, aby měl dostatek kapitálu i na přežití v horších
časech, a rozhodně by si neměl nakládat na ramena dlu‐
hy, říká princ Constantin Ferdinand Maria z Liechten‐
steinu. HN: Jak to vlastně dnes v aristokratických rodinách chodí – máte určeno, jakého vzdělání musí děti na­
být a čemu se pak v životě mají věnovat? Máme do značné míry svobodnou volbu. To ovšem ne‐
o mém nejstarším bratrovi, korunním princovi. Já
platí jsem ještě před rokem pracoval pro svou vlastní
sám investiční společnost, kterou jsem založil před šesti lety.
Otec mi vždycky říkal: Načerpej venku zkušenosti, jed‐
nou přijde čas pracovat pro rodinu. A loni si mě zavolal
a povídá: Nastal čas vrátit se domů. A tak jsem se zapojil
do rodinného byznysu. Musím říci, že to bylo ve správ‐
nou dobu, kdy to vyhovovalo oběma stranám. Co by se dělo, kdybyste před lety místo práv HN: chtěl raději studovat třeba umění? Rodiče nám dávali svobodu vybrat si, co chceme dělat. Princ Constantin Ferdinand Maria z Liechtensteinu
Rodová příslušnost je u nás založena na svobodné vůli foto: foto: HN - Libor Fojtík
a liberálním přístupu. Když jsem ale zvolil práva, bylo
jasné, že jsou rodiče hodně rádi. HN: Mohl byste svou účast na správě rodového jmění úplně odmítnout, anebo byste se pak stal čer­
také nou ovcí rodiny? Nepřipadá v úvahu, že by mě mohl někdo do mé role
v rodině nutit, protože pak bych to dělal s největší prav‐
děpodobností špatně. Samozřejmě, musím být srozuměn
s tím, že převezmu odpovědnost, a také musí být někdo,
mi ji chce svěřit. Všechno to vyplývá tak nějak při‐
kdo rozeně, nejde tu o žádný předem daný osud nebo
o donucování. HN: Budete jednou stejně tolerantní vůči přání svých dětí? Určitě, povedeme je k tomu, že se musí postavit na vlastní nohy, aby dělaly, co chtějí a na co mají talent. HN: Nyní jste v Česku na soukromé návštěvě, ale ni­
poprvé. Vzpomenete si, kdy jste prvně slyšel koli o těsném, ale napjatém vztahu mezi Knížectvím lich­
tenštejnským a Československem? Poprvé nám dětem o tom vyprávěl dědeček (kníže
František Josef II., žijící v letech 1906–1989, pozn. red.),
bylo mi tehdy asi devět nebo deset let. Vždy jsme se se‐
a dědeček vyprávěl, o svém mládí, o bývalém pan‐
sedli ství Lichtenštejnů v českých zemích, o minulosti a ma‐
jetku, který jsme tam mívali. Pro nás bylo důležité s ním o těch dobách mluvit, bylo důležité číst si o tom knihy, Návštěva vernisáže výstavy v Kostelci nad Černými Lesy a se­
tkání s princem Úterý 5. 6. 2012 Aktuality: Dne 1. 6. jsem se za monarchisty z KČ zúčastnil slavnostní vernisáže výstavy "Vévodkyně Savojská, velká mecenáška Černokostelecka" jež právě probíhá v Kostelci nad Černými Lesy pod záštitou JJ Hanse Adama II., vládnoucího knížete z Lichtensteinu a která byla otevřena osobně jeho synem, princem Constantinem v místním museu, abych tak navázal za Korunu Českou na naše dobré vztahy s rodinou JJ, posílené například naším zájezdem do Vaduzu a Audiencí u knížecího páru loni v září. I tentokráte jsem nabyl dojmu, že rodina JJ trvale projevuje zájem o dění v naší zemi, čehož otevření výstavy a s tím spojená autogramiáda i návštěvy místních památných míst v regionu, které v těchto dnech JJ princ C
o
n
stantin vykonal, je nesporným důkazem... Vernisáž výstavy a možnost se setkat a pohovořit s JJ princem Constantinem se setkala s nebývalým zájmem veřejnosti a množstvím hostů, zejména místních, jichž přišlo na téměř 100, až prostor musea byl naplněn téměř do posledního místa. Ve mne celá akce i zájem prince zanechaly hluboký dojem. Jaroslav Konečný Konečný Moravští monarchisté v Brně 16. 6 2012 Str. 19. EVROPSKÉ MONARCHIE – červen 2012
Vláda Jejího Královského Veličenstva Alžběty II. trvá již šedesát let Úterý, 19. červen 2012 Vláda Jejího Královského Veličenstva Alžběty II. trvá již šedesát let. Za totéž období se u nás vystřídalo 7 prezi‐
dentů, z nichž někteří byli zločinci a vrahy, jiní trapnými a politováníhodnými figurkami a i ty nejlepší z nich odli‐
šuje od panovníka jedna zásadní věc: i když se snaží být prezidenty všech sebevíce (a já jim tuto patrně upřím‐
nou snahu nechci upírat), stejně národ spíše rozdělují, spojují. I když ze své politické strany po zvolení do než prezidentského úřadu formálně vystoupí (někdy ovšem zůstanou, jak víme, alespoň jejími čestnými předsedy), značná, někdy dokonce převážná část veřejnosti je nikdy nepřestane vnímat jako reprezentanty určité vyhraněné politické koncepce ‐ tedy stranicky. Nic takového ovšem žádném případě neplatí o panovníkovi obecně, tím v méně o panovnici britské. Její dlouhou vládu lze bez pře‐
hánění označit za požehnanou. Jistě, lze namítnout, že její vliv na každodenní politiku je pramalý až nulový a její pravomoci zanedbatelné. Lze také jistě argumentovat, že hrdinná vítězství Velké Británie ve všech válkách minulého století – včetně té tzv. studené ‐ nejsou zásluhou Alžběty II či jejích předků, nýbrž Winstona Churchilla, Margaret Thatcherové, ar‐
mády, lidu apod. A v tom to právě je – tito všichni potře‐
bují skutečně platný symbol národní jednoty, nadstra‐
nický a nestranický, pojítko přítomnosti s minulostí a budoucností, živou vlajku, na kterou mohou bez obav z toho, že budou zklamáni či dokonce zrazeni, přísahat. A vskutku – Jiřímu VII. přísahali i hrdinní českoslovenští letci, kteří bojovali v uniformách RAF a on, ani jeho ná‐
stupkyně tímto aktem a z něj vyplývající věrnosti až k smrti, neopovrhli. To se, bohužel, nedá říci o preziden‐
tech jejich vlastní země. Velká Británie je vzornou a také v podstatě nejstarší demokracií. Panovník je již dávno omezen konstitucí, přesto si prostí Britové článkují chronologii svých životů podlé různých důležitých udá‐
lostí v královské rodině – obyčejný přístavní dělník Vám například řekne, že se narodil ve 4. roce vlády Jejího Ve‐
ličenstva, oženil se ve 30., první dítě se mu narodilo ve 33. roce její vlády atd. Narozeniny panovníka jsou i ve všech 11 evropských monarchiích státním svátkem, kte‐
rý je doprovázen nejenom více či méně spektakulárními slavnostmi, recepcemi, ohňostroji apod., ale především je tento den oslavován skutečně z hloubi srdce všech zúčastněných, naprosto upřímně, někdy i bujaře, v kaž‐
dém případě však bez sebemenšího donucení. Je něco takového myslitelného v případě prezidenta i v nějaké mnohem stabilnější republice než je ta naše? Ostatně, kolikátá to vlastně je ? ‐ já vím, záleží na úhlu pohledu při tomto počítání, ale nejméně šestá to bude. Docela „sluš‐
ný“ výkon za 94 let, že? Trapného, únavného, nedůstojného, ale také stále ná‐
kladnějšího, každých pět let se opakujícího divadla, spo‐
jeného s volbou prezidenta a s nechutným politickým kšeftováním parlamentních stran, jež tento akt nutně a logicky provází, je ušetřena i Austrálie, Nový Zéland, 15
Kanada a další desítky členů Commonwealthu. Někde (např. v Austrálii) občas republikáni s velkým humbu‐
kem uspořádají referendum o zrušení monarchie, ale bez úspěchu. Proč asi? Bůh ochraňuj královnu (a odpusť prezidentům i těm, kdo je volí)! Václav Srb, předseda Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Bůh ochraňuj královnu Úterý, 19. červen 2012 V uplynulých dnech jsme měli možnost prostřednictvím televizních obrazovek sledovat průběh oslav 60. výročí panování královny Alžběty II. Začaly slavnostní přehlíd‐
kou královského vojska, pokračovaly koňskými dostihy v jihoanglickém Epsomu, vrcholily slavnostní plavbou po Temži za účasti více než tisíce plavidel, bohoslužbou v chrámu sv. Pavla a v jejich závěru královna pozdravila shromáždění z balkonu Buckinghamského paláce. Vše za
velkého zájmu Angličanů, kteří si oslavy zjevně užívali a ke své panovnici se chovali s uctivostí a láskou. Patrně si
někteří položili otázku, jak je možné získat takovou při‐
rozenou autoritu v zemi, kde nemají ústavu a kde jediné privilegium panovníka je být informován a radit. Mohou za to tradice, či řád? Bez královských principů, jako je
služba, odpovědnost a šlechetnost by to nešlo. Není to zdaleka jen o důvěře k panovníkovi, ale také o vztahu k vlastní historii, práci, víře i dědictví otců. Nemá význam porovnávat tuto atmosféru se společenským klimatem u nás. Ne, že by to v Britském království bylo lepší a v Čes‐
ké republice horší. Je to prostě něco úplně jiného. Ale v jistém smyslu byly londýnské oslavy tak trochu i oslavy naše. V době, kdy náš první kníže Bořivoj I. se sv. Ludmilou zakládali nejen první český kostel na Levém Hradci (dnes součást města Roztoky u Prahy), ale také českou královskou dynastii, jistě netušili, že jejich potomci bu‐
dou úspěšně vládnout také v jiných zemích, a to až do současnosti. Proto si i dnes můžeme odvodit přemyslov‐
ský původ současné britské královské rodiny. K před‐
kům královny Alžběty II. tedy patří např. i Přemysl Otakar II. a Václav II. Proto i my můžeme zvolat: „Bůh ochraňuj královnu“. Pavel Andrš, člen Koruny České CÍRKEV a MONARCHIE – červen 2012
Shromáždění proti shromáždění proti ob­
nově Mariánského sloupu a pomníku mar­
šála Radeckého Ve večerních hodinách dne 12. června 2012 jsme se dověděli, že 13. června na 16 hodin se před Betlémskou
kaplí sejdou odpůrci obnovení pomníku maršála Ra‐
deckého a Mariánského sloupu na Malostranském a
Staroměstském náměstí. Údajně půjdou účastníci za
zpěvu husitských písní (dle deníku METRO)
z Betlémského náměstí k magistrátu na Mariánské ná‐
městí, kde plánují předat primátorovi svůj protest. Mís‐
topředseda Občanského sdružení Radecký 1766 – 2016 rozeslal po internetu výzvu, aby se příznivci obnovy
obou pomníků sešli na Mariánském náměstí v 16. hod.
a svojí přítomností dali najevo své opačné mínění. Tato
informace včetně výzvy byla příjemci dále rozesílána a
objevila se např. na webových stránkách
http://www.promonarchii.cz/. Dne 13. června
v 7,50 hod. Odvysílala ČT 24 rozhovor s místopředse‐
dou Občanského sdružení Radecký 1766 – 2016 Ing. Arch. Janem Bártou a organizátorem protestu. Dne 13. června 2012 v 16. hod. se skupina příznivců
obnovy obou historických památníků v počtu 22 lidí
sešla před Magistrátem hl. m. Prahy na Mariánském
náměstí s maršálovým portrétem a s výzvou k obnovení pomníku a čekala na příchod odpůrců jejich obnovy. K
této příležitosti byla vytvořena petice v tomto znění: „Odmítnutí protestu proti obnově Mariánského slou­
pu a pomníku maršála Radeckého. Petice Jsme nuceni odmítnout v celém rozsahu akci, namí­
řenou proti obnově Mariánského sloupu na Staro­
městském náměstí a pomníku maršála Radeckého na
Malostranském náměstí. Zejména odmítáme zneuží­
vání jména Mistra Jana Husa, mariánského ctitele k
argumentaci proti obnovení Mariánského sloupu. Mariánský sloup byl symbolem statečné české obra­
ny proti švédským vojskům na konci Třicetileté války
(autorem soch byl český sochař Jan Jiří Bendl), po­
mník maršálu Radeckému byl oslavou českého šlech­
tice a nejlepšího českého vojevůdce v našich novodo­
bých dějinách (autory byli v Čechách usedlí sochaři
bratři Maxové a český sochař Tomáš Seidan). Obě
statue byly tedy především projevem oprávněné hr­
dosti na vlastní skutky, a navíc skvěle dotvářely pro­
story obou náměstí. Překvapuje nás lpění určitých kruhů na jednostran­
ném výkladu českých dějin, který neodpovídá skuteč­
nosti a uráží naše katolické spoluobčany v případě
Mariánského sloupu a statečné české vojáky, bojující
pod maršálem Radeckým. Žádáme pro naše katolické spoluobčany alespoň o tolik
tolerance, které poskytují oni sami nekatolíkům. Přesto,
že mnoho českých katolíků zahynulo rukama husitských
vojsk, nepožadují za odstranění pomníků Jana Husa a
Jana Žižky, kteří byli příčinou jejich utrpení. Žádáme pro­
to i od nekatolíků uznání práva na odčinění urážky jim
způsobené stržením Mariánského sloupu na Staroměst­
ském náměstí a jeho obnovení. Panna Maria nikdy 16
nikomu neublížila, jejím jediným činem je přímluva na svatbě v Káni Galilejské za odstranění nedostatku svateb­
čanů, které Ježíš Kristus vyhověl.“ Petici podepsalo během hodiny čekání na průvod od‐
půrců obnovy obou památníků 22 lidí. Petice, adresova‐
ná primátorovi Doc. MUDr. Bohuslavovi Svobodovi CSc. byla dne 14. června 2012 předána na Magistrát hl. m. Prahy. Téměř do 17. hod. jsme čekali na průvod odpůrců ob‐
novy obou památníků. Když jsme se už začali téměř roz‐
cházet, (měli jsme informace, že se sešlo asi 5 odpůrců) objevila se skupina 4 mužů, z nichž 2 v čele nesly husit‐
ské prapory (jeden černý s červeným kalichem, druhý červený se žlutým kalichem), za nimi kráčel další muž se 2 malými českými praporky a muž s fotoaparátem. Sku‐
pina prošla špalírem stoupenců obnovy obou památní‐
ků v počtu cca 20 až 25 lidí. Pak se 3 muži s prapory se postavili před radnici, zazpívali náboženskou píseň, vy‐
fotografovali se a odešli. Do radnice jsme nikoho z nich neviděli vstupovat. S transparentem za obnovu Radeckého pomníku jsme se postavili vedle nich, aby nás bylo na fotografii také vidět. Odmítnutí protestu proti obnově Mariánského sloupu a pomníku maršála Radeckého podpořili zejména členové Občanského sdružení Radecký 1766 – 2016, Občanské‐
ho sdružení Kapličky Koruny České a členové Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska a další příznivci. Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska vydala již 1. července 2011 „Tiskové prohlášení k Petici proti výstavbě pomní­
ku rakouského maršála Radetzky von Radetz“ http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/
tiskova­prohlaseni/185­tp­proti­petici­
radetzky. Petice proti výstavbě pomníku maršála Radeckého směřovala rovněž proti obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, proto se níže uvedené tiskové prohlášení zabývalo i obnovou Mariánského sloupu. Spojování obnovy Mariánského sloupu a pomníku maršála Radeckého není záměrem zastánců jejich obno‐
vy, ale toto je jim spojení doslova vnucují odpůrci obno‐
vení těchto památníků. Pro informaci text tiskového prohlášení Koruna České z 1. července 2011: K „Petici“, jejíž originál s 260 podpisy podal dne 30. 5. 2011 na Úřad Městské části Praha 1 a dne 31. 5. 2011 na Magistrát hlavního města Prahy Obvodní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Prahy 9 vydáváme toto tisko­
vé prohlášení: Obsah uvedené „Petice“ jsme nuceni odmítnout v celém rozsahu, protože se zakládá na údajích zčásti nepravdi­
vých a zčásti zkreslených. Polní maršál Josef Václav hrabě Radecký z Radče pocházel ze starého českého rodu, celý život se hlásil k českému národu a byl jako Čech Čechy přijímán. Jako voják plnil celý život svoji přísahu a nikdy ji neporu­
šil. Neznáme žádné zprávy o tom, že by masakroval civilní obyvatelstvo, naopak se zdá, že jako místodržitel Lom­
umírněně a k jejímu rozkvětu. Věrnost přísaze a vojevůd­
covská schopnost ctí každého vojevůdce i vojáka. Tyto
vlastnosti nemohou být měřeny sociologicky pojatými
evolučními teoriemi vývoje společnosti, naopak je třeba
tyto vlastnosti, kterými maršál Radecký oplýval, dávat za
vzor armádě i národu. Proto považujeme obnovu pomníku maršála Radeckého
na Malostranském náměstí v Praze za akt pozitivní a
podporujeme tyto snahy. Shora uvedená „Petice“ rovněž protestuje proti obnově Mariánského sloupu na Staro­
městském náměstí, o jehož formě prohlašuje: „již dle ná­
pisu a výtvarného zpracování účelového triumfálního
pomníku nadvlády rakouských Habsburků...“ I v tomto výroku jsou zřejmé nepřesnost. Socha Panny Marie na strženém sloupu na Staroměstském náměstí nebyla so­
chou Panny Marie Vítězné, což by mohlo být vnímáno
jako určitý druh triumfalismu, ale sochou Panny Marie
Neposkvrněné (Immaculaty), tedy symbolu pokory. Není nám zřejmé, proč obnova právě tohoto pomníku vadí Svazu bojovníků za svobodu. Mariánský sloup byl
památkou na úspěšnou obranu Prahy a vítězství měšťanů
a studentů nad Švédy v roce 1648, obranou před vypleně­
ním Prahy a nepřímo i germanizací českého národa.
Vždyť k největší germanizaci v Čechách došlo v poslední
čtvrtině 16. stol. a na počátku 17. stol. V souvislosti s pro­
testantizací šlechty, která lidu vnucovala nejen luterské
náboženství, ale spolu s ním i německý jazyk. V uvedeném
období se podařilo pomocí německých pastorů a škol po­
němčit cca 1/5 země. Svaz bojovníků za svobodu se v tomto případě, jistě spíše
z neznalosti než ze zlé vůle, staví na stranu nepřátel čes­
kého jazyka a kultury. Zcela demokraticky si dovolujeme
připomenout, že „Petice proti výstavbě pomníku rakous­
kého maršála Radetzky von Radetz“, která je zaměřena
také proti obnově Mariánského sloupu získala 260 podpi­
sů, zatímco Petice za obnovu Mariánského sloupu na Sta­
roměstském náměstí v Praze z roku 2009 získala cca 10
000 podpisů.“ Ing. Mgr. Josef Pejřimovský
Před Betlémskou kaplí bylo "protestantů" slovy sedm.
Před Magistrát přišli slovy tři. Byli očekáváni skupinou
cca 40 příznivců Mariánského sloupu a pomníku maršá‐
la Radeckého. Měli dva prapory a ve třech zapěli dvě
sloky mešní písně "Jezu Kriste štědrý kněže". Někteří přítomní katolíci se přidali, neb ona píseň je součástí
katolického kancionálu. Tedy žádné rozdělení, naopak
společná řeč. "To je skutečný ekumenismus" pochvalo‐
val si jeden účastník z tábora zastánců obou pomníků.
Poté "protestanti" beze slova odešli. Za zmínku snad
stojí, že krátce předtím prošel okolo primátor MUDr
Svoboda a se zájmem pohlédl na portrét maršála Ra‐
deckého, který držel arch. Bárta jako místopředseda
společnosti pro obnovení pomníku tohoto vojevůdce. Ing. Karel Kloud, přímý účastník onoho "přátelského
setkání" Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové, děkuji všem, kdo jste reagovali na můj včerejší e­mail a zastali jste se Matky Boží a největšího českého vojevůdce osobní účastí na akci, pozdravem, modlitbou, vyjádřením
solidarity a účasti apod. V příloze naleznete zprávu o
akci. Rex numquam moritur ! Král nikdy neumírá! Václav Srb, předseda KČ Vážení pánové,
cítím za povinnost Vám alespoň takto sdělit, že se plně stavím za všechny kroky, které jste podnikli v souvislosti s níže uvedenou akcí, a děkuji Vám za Vaší příkladnou mo­
narchistickou a kulturně civilizační iniciativu.
Jen velice lituji, že jsem se jí z vážných důvodů nemohl osobně zúčastnit. S úctou, Václav Makrlík SPOLEČNOST: Všechno je jinak aneb Poznámka k znovuvztyčení mariánského sloupu Bouřila v českém tisku a ještě chvílemi dobouřívá de‐
bata o mariánském sloupu, co stával na staroměstském rynku, už třiadevadesát let nestojí, ale zase by státi mohl, kdyby se plány postbémovského magistrátu do‐
čkaly uskutečnění. Názory se různí: jedni znovuposta‐
vení sloupu hněvivě odmítají, připomínajíce katolicko‐
habsburské křivdy na národě českém až někam po Bílou horu i před ni, druzí hovoří o tradici, jíž je třeba si vážit, neboť mnohé už bylo v Čechách zbořeno a ničím lepším nenahrazeno. Listuji tedy novinami, čtu články zastánců i odpůrců, až, vida, že tohle nikoho nenapadlo? Hádání o mariánském sloupu doprovází všude táž dobová foto‐
grafie, asi že jiné není: sloup už stržený, na kusy rozbitý leží na dlažbě, a opodál divácký shluk pozoruje tu scénu. Zaostřím zrak, no, nadšením ty tváře zrovna nezáří. Spíš hledí ti lidé jaksi zaraženě, jako by nemohli pochopit, co se před jejich očima děje a proč. Takhle přece nevypadá osvobozený lid! Kde jsou ruce, zdvíhané ve vítězném gestu, kde radost, kde jásotný souhlas? Nikdo nevyhazu‐
je čepici do vzduchu, nikdo nemává národními barvami, nic. Jen koukají. Co si myslí? Dnes už nežije žádný z nich, abychom se ho na to mohli vyptat. Žije jen obecně přijímaná vlastenecká legenda, a ta hovoří o nedílném nadšení československého lidu, radostně vítajícím konec třísetleté poroby. No, nevím. Dosti dlouhý už život mě naučil, že legendy jest bráti s rezervou. Zpozornět, začne‐li se mluvit o nedílném, ra‐
dostném etc. souhlasu; není a nikdy nebylo zřízení tak rajského, aby s ním souhlasili všichni, pochopitelně s výjimkou zrádců a zaprodanců, neboť legenda potřebu‐
je nejen své světce, nýbrž i svého ďábla. Třeba to bylo všechno trochu jinak, kdožpak dnes už opravdu ví jak. Třeba si ti lidé na staré fotografii mysleli – sakra, sakra, tohle se nemělo stát. Mluví se teď všude o revoluci a možná je zvykem revolucí oslavit vítězství tak, že se něco rozfláká. Ale ne u nás. Od časů Josefa II. se nic ta‐
kového nestalo, ať bylo staré Rakousko, jaké chtělo. Re‐
publika, samostatnost. Krásné věci. Jenže je republice šest dní, a první, čím se předvedla, je destrukce. To není dobré znamení. Kdovíjak ta republika bude vypadat, když začíná takhle, jako by z toho obrázku zazníval
tichý šepot, vzpomeňte si na mě, sousede, tohle nedo‐
padne dobře. A nedopadlo. Republika demokratická, republika Ma‐
sarykova. ale hlavní starostí jí od začátku bylo se proti něčemu vymezovat, něco popírat, a divila se pak velice, že má kolem jen samé nepřátele, na což také v mladém věku dvaceti let zašla. Kolik z těch lidí, stojících ustrnule kolem povaleného sloupu, něco takového tušilo? Kolik z nich by si bývalo raději přálo pokračování staré monarchie, možná trochu zreformované, oprášené z mnohasetle‐
tého nánosu prachu a pavučin, ale přece jen pokračování? Kolik takových bylo v celém národě českém, o Slovácích nemluvě; a abychom neopakovali staré hříchy, i v národech jiných, jichž se nikdo neptal, chtějí‐li být Čechoslováky? Nikdo neví, nikdo nepoví. Leda osvobozenecká legenda, a ta je, decentně řečeno, jednostranná. Byli ale odlišně smýšlející, a nebylo jich málo, jak se sám ještě zčásti pamatuji. Venkovští strejci, co se cestou z trhu zastavili u mého dědečka v kvelbu, posadili se ztěžka na štokrle a říkali ‐ copak je to platný, pane Kratochvíl, za Rakouska bejvalo líp. Za Rakouska byl pořádek. Za Rakouska moh sedlák zažalovat samotný‐
ho císaře pána, když mu vojáci pošlapali pole, a soud vyhrál. Za Rakouska. Staromilci, řeknete. Zpátečníci. Všichni, kdož plánují svržení starého, zpuchřelého řádu, osvobození z toho či onoho jha, by si měli vyslechnout, co říká takový zpátečník a staromilec, co tuší a čeho se bojí. Neboť když se nakonec všechno sečte, bývá to on, jemuž potměšilé dějiny dávají za pravdu, ne plánovačům krásnějších zítřků. Jakž se v běhu nejméně posledního sta let opakovaně ukázalo. Je ta otázka sice dokonale marná, někdy však neuškodí si ji položit: co by se stalo, kdyby se potměšilé dějiny bývaly rozběhly jinudy? Do posledních týdnů války byly vítězné mocnosti spíš pro zachování podunajské monarchie, no, dopadlo to jinak. Co by se bývalo stalo, kdyby nedopadlo? Někdo namítne, že by dnes nebylo samostatného českého státu; jiný se ušklíbne, nestala by se žádná zvláštní škoda, jen se podívejte, kam to ten stát dopracoval, že, samá korupce a zlodějna, kam oko pohlédne. Zůstaňme však, kde jsme začali: u mariánského sloupu. Odpůrci jeho znovupostavení trumfují jménem paní Milady Horákové, co spolu s Frantou Sauerem a jinými také za provaz tahala a z konce zpuchřelé monarchie se radovala; a kdo je tak smělý, aby zpochybnil jméno mučednice? No právě, dalo by se odpovědět. Být mučední‐
kem je sice slavné, ale obvykle o to člověk moc nestojí; ta paní mohla vykonat mnoho dobrého a v pokoji se dočkat vysokého věku, kdyby. Ať to povím naplno, kdyby nebylo vítězství roku osmnáctého. Historii za všechny rohy dohlédnouti je nesnadno, ale přece jen je spíš podobno pravdě, že by zemi českou nestíhaly katastrofy jedna za druhou. Z celé série chyb a nedomyšleností ‐ nesvádějme všechno na takového či onakého nepřítele, pod svým kotlíkem malérů si každý topívá sám ‐ vyplynul Mnichov, po Mnichovu nacistická okupace, mstivé poválečné běsnění s vyhnáním třetiny obyvatelstva za hranice země, hned vzápětí Únor zvaný Vítězný a sovětská okupace, a tak dále až do časů dnešních, jež si za rámeček rovněž nikterak dáti nelze. To nemuselo být. Leda by někdo tolik potřeboval mučedníky, že mu to všechno stojí za to. Zbývá ještě dodat, jak dopadla hlavní postava bourání mariánského sloupu, žižkovský opilec a Haškův hospod‐
ský kumpán Franta Sauer. Ne úplně zle, třeba říci. Konec války a ním spojenou explozi národní msty ještě zažil, není však známo, jak na ni reagovala jeho anarchistická duše, ani jak čtvrt století po povalení řečeného sloupu smýšlel o své tehdejší iniciativě. Dost možná ho trápilo svědomí; je známo, byť i nezdůrazňováno, že rok před svým skonem navštívil pan František Sauer františkánský klášter Panny Marie Sněžné, aby se vyzpovídal z hříchů páteru Norbertu Šamánkovi. Skonal pak ve věku pětašedesáti let v péči sestřiček boromejek v nemocnici Pod Petřínem, smířen s Bohem i s lidmi a ušetřen dalšího pokračování maléru, jehož kolo pomáhal roztáčet. "Všechno je jinak," pravil prý na smrtelné posteli moudrý rabín, když se ho žáci ptali na nejvyšší poznání jeho života. Ano. Všechno je, vždy bylo a ještě bude jinak. Jinak než plánovali strůjci jasných zítřků, jinak než se domnívali vítězové jedné dějinné etapy, po níž nevyhnutelně následovalo rozčarování a opět něco jiného, jen zřídkakdy lepšího. Ledaže zde pokaždé byli jacísi směšní zpátečníci, kteří cosi nedobrého tušili, třebaže nedokázali přesně povědět co. Pokaždé zde byli lidé jako Franta Sauer, kteří prozřevše na stará kolena, litovali svých hříchů. A pokaždé byli a jsou i ti, kteří zalitovat nestačili; a ještě jiní, sebereflexe neschopní, kteří navzdory všem pohlavkům dějin ve svém omylu pokračovali a pokračují. Co říci na závěr: mnoho bylo příčin nedobrého vývoje zemí českých mezi léty 1918 až 1989, i důsledků vyplynuvších do dob dnešních. Ač se mnou mnohý bude nesouhlasit, jedním z vláken toho zamotaného klubka bylo stržení mariánského sloupu. Má‐li být znovu postaven ‐ osobně o tom přesvědčen nejsem ‐ hříchy a hlouposti celého sta let tak vymazány nebudou. Ale aspoň symbol by byl všem na očích ‐ pohleďte, takhle se časy mění. Všechno je jinak, než jak předpokládali vlastencové roku 1918, a velmi pravděpodobně bude všechno jinak, než předpokládáme my tohoto roku 2012. Luděk Frýbort, Hannover, 31. května 2012 Zaslal Ing. Arch. J. Bárta MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – červen 2012
19
Akce KČ Brno SLAVNOST MĚSTSKÝCH STŘELCŮ 1892­2012 sobota 16. června 2012 BRNO ku vzpomínce pří‐
tomnosti Jeho apoštolského Veličenstva císaře a krá‐
le FRANTIŠKA JOSEFA I. v Brně roku 1892 10.00‐11.00 slavnostní pochod za doprovodu polní
hudby od Místodržitelského paláce (u kina Scala) na
Františkov (Denisovy sady). Přivítání zástupce nej‐
vyššího domu ‐ arcivévody Františka Ferdinanda,
následníka trůnu. Položení věnce u památníku válek,
posvěcení praporů a kulí, zpívaná Rakousko‐
Uherská hymna v českém jazyce. 11.00 ‐16.00 program pro širokou veřejnost na pů‐
vodní střelnici z roku 1892 v Brně‐Pisárkách (za
Anthroosem) ‐ soutěž ve střelbě do historických
dřevěných terčů pro rodiny s dětmi. Každá soutěžící
rodina obdrží náboje, vybere si svůj dřevěný histo‐
rický terč a za asistence dobového doprovodu se
pokusí puškou ráže 6 mm zasáhnout střed terče.
Výsledky rodinné střelby budou vyhodnoceny. Kaž‐
dá rodina ‐ nezávisle na úspěchu střelby ‐ si na pa‐
mátku tohoto slavného výročí odnese svůj terč s se‐
bou domů. Dobový program do 16 hodin (četnická stanice, pol‐
ní C. K. pošta, fotosalon, flašinetář....), Soutěž střeleckých spolků o Královský terč za osobní
účasti následníka trůnu J. V. Františka Ferdinanda.
Promenádní koncert C. K. polní dechové hudby Je‐
víčko. 16.30 Pochod všech uniformovaných střeleckých
sborů s hudbou od vlakového nádraží po Masaryko‐
vě na Nám. Svobody (17.00 ‐ 17.30). Poděkování za
přítomnosti "zástupce nejvyššího Domu", vyhodno‐
cení střeleb, vyhlášení Krále střeleb. Předání medailí
a stuh na sborové prapory. Doprovodný program ve městě Brně Brno císařské a markrabské Expedice po městě Brně po památných
známých i neznámých místech s brněnskými přáteli
monarchie. Doba cca 90 minut. Vše zdarma. Místo
setkání: Dům umění (Malinovského náměstí) 9.15
hod. a 15.30 hodin. Každý účastník obdrží malý dá‐
rek na připomínku návštěvy Františka Josefa I. v Br‐
ně. Akce se koná za podpory Ministerstva obrany ČR a
statutárního města Brna a ve spolupráci s Univerzi‐
Rakovničtí ostrostřelci
tou obrany a občanským sdružením Ostrostřelci ze‐
mí Koruny české s.o.s. O ostrostřelcích je v televizi pětiminutová reportáž... http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764‐toulava‐kamera/ 212411000320527/obsah/204518‐ostrostrelci‐v‐rakovniku/?kvalita=nizka (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764‐toulava‐kamera/212411000320527/obsah/204518‐
ostrostrelci‐v‐rakovniku/?kvalita=nizka)
Jindra Lipecký Stříbrští ostrostřelci, vlevo Emil Juriga.
Koruna Česká (Čížkové)
Na fotografii dole: vpravo se zástavou KČ p.
Zdeněk Svoboda, člen KČ, vprostřed p. Josef
Trlica, člen KČ a vlevo v uniformě Spolku c. k.
vojenských vysloužilců zemí Koruny České
dlouholetý člen KČ, zakládající člen spolu se
mnou MS KČ Střední Čechy a můj dlouholetý
kamarád p. Jiří Šubrt, který tam mimochodem
přes sto kilometrů rok jezdil na vlastní náklady
s lopatou a krumpáčem, dohledávali postrácené pomníčky, čistili je, stavěli, vysypávali štěrkem cestu, stavěli obruby cesty z kamenů,
vozili písek a makali pro dobrou věc... Ano,
panovník by díky takovým lidem byl na náš
národ hrdý. Právem. A doufejme do budoucna,
že příklady táhnou...
Jarda...
Pro uskutečnění komunistického puče v roce 1948, SVOBODA A ZBRANĚ bylo pro stranu naprosto důležité ihned po ukončení 1 4. března 2012 války ilegálně zakládat a vyzbrojit milice, Sbor národní bezpečnosti (byl založen ilegálně, bez svolení parla‐
„Zbraně v rukou občanů mohou být jimi použity mentu) a dostat pod kontrolu neozbrojené obyvatel‐
dle jejich uvážení k obraně své vlasti, k osobní
stvo. Komunistická strana, která ovládala ministerstvo obraně a k převratu tyranie." vnitra, byla zbraněmi zásobena ze Sovětského svazu, Tato slova vyřkl John Adams. Zakládající otec Spo‐ který je pašoval v dodávkách obilí (pro zajímavost, jených států, právník, státník, politický teoretik a po
které do SSSR dodávala Kanada) v době poválečného George Washingtonovi druhý president USA. Zaklá‐ sucha a neúrody. Připomeňme si poněkud dějiny.
dající otcové si při tvorbě ústavy velmi dobře uvě‐ Turecko zavedlo kontrolu zbraní roku 1911. Od roku domovali, co znamená nejen skutečná svoboda, ale 1915 do roku 1917 bylo jeden a půl milionu Arméňanů také jak ji ubránit. I před vlastní vládou, která by pochytáno a pobito. Neměli se čím bránit. měla ambice změnit republiku v diktaturu. Proto je Roku 1929 Sovětský svaz zavedl kontrolu zbraní. Od tak posvátný druhý článek ústavy USA, který zaruču‐ roku 1923 do roku 1953 bylo povražděno na 20 milio‐
je svobodu nejen zbraně vlastnit, ale také právo svůj nů občanů, kteří nesouhlasili s bolševickým režimem. majetek bránit. Konečný počet do roku 1987 byl vyčíslen na 61 naší republice se také ozývá mnoho hlasů k úpl‐ 911 000 obyvatel, kteří se neměli čím bránit. Jak nám V to vysvětlil Stalin: "Zabít jednoho člověka je vražda. nému zákazu osobních zbraní, nejen v některých Pozabíjet milion je statistika." médiích, ale i na půdě parlamentu. Média a politiko‐ Čína zavedla kontrolu zbraní roku 1935. Jen od roku vé se vždy nažhaví, když dojde k nějaké střelbě, ať už 1948 do roku 1952 bylo Kuomintangem popraveno 10 v 076 000 politických disidentů. Do roku 1987 to bylo je to u nás, nebo jinde ve světě. (hlavně když to je USA.) O tom, že mnohem více pacientů zemře např.
dalších 35 236 000, pro změnu komunistickým reži‐
kvůli špatné diagnóze lékaře než kvůli použití střel‐ mem. Ano, lidé se neměli čím bránit. zbraní, se jaksi pietně mlčí. Kontrola zbraní
ných Německo zavedlo kontrolu zbraní 1938, v té době už totiž není o zbraních, ale o kontrole. měli perfektně vyzbrojené své bezpečnostní služby SD. Statistické studie jedna za druhou zcela jasně uka‐ Od roku 1939 do roku 1945 to stálo život 13 milionů zují, že zavedením kontroly má kriminalita podstat‐ lidí, hlavně Židů, Slovanů, Cikánů – nepočítaje vojáky ný, mnohdy více než dvoj‐až trojnásobný nárůst. Pří‐
na obou frontách. Ještě žijí pamětníci toho dne, kdy kladem je třeba distrikt Washingtonu (District of Hitlerova armáda zabrala Československo a jedna z Columbia) se zákazem nošení zbraní a současně s prvních vyhlášek na všech plakátovacích místech a největší kriminalitou, která převyšuje pěti‐ až dese‐ výzvy v rozhlase bylo odevzdání zbraní (včetně lovec‐
tinásobně takové státy, jako jsou Aljaška, Wyoming, kých) do 24 hodin pod trestem smrti. Gestapo, tedy Colorado a další, kde není žádná kontrola a naprosto německá státní tajná policie, si pouze seznamy vlastní‐
volný nákup bez jakýchkoliv povolení. Podobně je ků zbraní vyzvedlo na československé policii. Názorný tomu ve státním měřítku v Kanadě, Anglii a Austrálii.
příklad, k čemu se tedy seznamy hodí. Je naprosto jas‐
Nikdy žádná statistická studie nenašla příklad sníže‐
né, že Adolf Hitler považoval kontrolu zbraní za kritic‐
ní kriminality při zákazu a kontrole zbraní. ký element své nacionálně socialistické strany. Po za‐
Když je odebrána možnost se bránit, tak se pomáhá
brání části Sovětského svazu napsal v Tischegespräche kriminálníkům. Je to pro ně mnohem menší riziko s
Im Führerhauptquartier 1941‐1942: “Der größte Un‐
náklady na "zaměstnání" a otevření možnosti k sinn, den man in den besetzen Ostgebieten machen mnohem větší účasti. Nakonec i tomu nejhloupější‐ könnte, sei der, den unterworfenen Völkern Waffen zu člověku z řad policie nebo parlamentu je jasné, geben. Die Geschicte lehre, daß alle Herrenvölker un‐
mu že kriminálník k svému řemeslu svou zbraň potřebu‐
tergegangen sein, nachdem sie den von ihnen
je a že ji nikdy neodevzdá. O co se tedy vlastně jed‐ unterworfenen Volkern Waffen bewilligt hatten." ("Ta ná? nejhloupější chyba, které bychom se dopustili, kdyby‐
Skupina kriminálníků je mezi vlastníky zbraní mi‐ chom ponechali východním obyvatelům na dobytém zerná menšina, která vládu nijak neohrožuje. Nako‐ území zbraně. Historie nás poučuje, že všichni dobyva‐
nec cílem těch, co se živí vylupováním a krádežemi, telé, kteří na dobytém území povolili obyvatelům nikdy žádná vláda nikde na světě nebyla. Jestliže ale
zbraně, si připravili vlastní pád.") odejmete jednotlivci jeho schopnost a právo se brá‐ Jedním z důvodů generálního štábu Japonska pro za‐
nit proti nepřátelům a kriminálníkům, tak mu také mítnutí vylodění na půdě USA po útoku na Pearl Har‐
odeberete jeho schopnost a právo odporovat vlád‐ bour bylo i to, že obyvatelstvo bylo doma vyzbrojeno. noucí garnituře. Švýcarsko, země, která má jednu Guatemala uzákonila kontrolu zbraní roku 1964. Od z nejmenších kriminalit na světě, má každá rodina s tohoto roku do roku 1981 bylo 100 000 Mayů pochy‐
mužským členem dokonce i automatické zbraně do‐
táno a zlikvidováno bez možnosti se bránit. Uganda ma. Ty si bere sebou každý domů po vojenské službě. zavedla kontrolu zbraní v roce 1970. Od roku 1971 do Jeden Švýcar mi hrdě ukazoval ve skříni zbraň svého
roku 1979 pod diktátorstvím generála Idi Amina Dada dědečka, táty a svou. Modernizace se přehlédnout nedala. 300 000 křesťanů a politických odpůrců bez možnosti
obrany bylo vyhlazeno. Podle skupiny pro lidská prá‐
va je za osm let vlády Idi Amina skutečné číslo půl
milionu. Mrtvých bylo tolik, že nebyl čas je ani po‐
hřbívat a házeli se krokodýlům do Nilu. Podle očitých
svědků lidské ostatky často ucpávaly potrubí hydroe‐
lektrárny v Jinii. Kambodža zavedla kontrolu zbraní
roku 1956. Mezi roky 1975 a 1979 bylo krvavě pozabíjeno 2 035
"vzdělaných" lidí bez schopnosti se bránit. Pod
000 pouze čtyřletou komunistickou diktaturou vlády Ru‐
Khmerů diktátora Pol Pota bylo vyvražděno
dých 31% obyvatelstva celé kambodžské populace. Bezbranných lidí, kteří byli pochytáni a zlikvidováni
ve 20. století díky zákazu a kontrole zbraní, je zhruba
kolem 156 milionů, číslo, které je veřejně známé z
řádění stalinského Sovětského svazu, nacistického
Německa, komunistické Číny Mao‐ce Tunga, z Ugandy,
Rwandy, Guatemaly, Kambodže, Arménie, Súdánu,
Bosny a mnohých dalších zemí. Nevyhnulo se tomu ani nové tisíciletí...V dubnu 2000,
ke konci jedenáctileté občanské války v Sierra Leone,
přesvědčilo OSN obyvatelstvo k odevzdání osobních
zbraní. Pět set dohlížitelů míru UNAMSIL, organizace
OSN na východě země, teď bez možnosti obrany nejen
obyvatelstva, ale i sebe, bylo vzato jako rukojmí při
rebelů na hlavní město Freetown A zpět do
tahu Ugandy, extrémní brutalita a smrt pod dozorem vlády
pokračuje v "násilném odzbrojení" civilních občanů,
hlavně Karamojong menšiny. K tomu můžeme přidat genocidu více než dvou mili‐
lidí od roku 2006 v Dárfúru. Nikdo nezasahuje,
onů tuto genocidu zastavil. OSN neodhlasovala žád‐
aby nou sankci, která by opravdu měla smysl proti veřej‐
ně rasistickému islámského režimu v Chartúmu, a
dokonce to odmítá nazvat genocidou. Na těžko získa‐
povolení vlastnictví zbraně je zde majitel ome‐
telné na roční nákup patnácti nábojů. Nedodržení zá‐
zen o zbraních má za následek tvrdý postih, včetně
kona popravy. Vyvražďování národnostních skupin pokračuje
dodnes pod dohledem OSN v Súdánu, Rwandě a do‐
konce i v některých částech bývalé Jugoslávie. Denně
jsme také svědky toho, co se děje v Sýrii. Jestliže se s vámi někdy začne někdo hádat ve
prospěch kontroly zbraní, tak se jen zeptejte:
"Koho potřebuješ pochytat a zlikvidovat?" Levi­
čácká a liberální média na celém světě démonizují
zbraně a jejich vlastníky, a pomoci neuvěřitelné a
propagandy. Pochlebují a podporují ty poli­
lživé kteří hází vinu za kriminalitu na lehkou do­
tiky, stupnost zbraní. Clintonová se snaží u OSN protlačit zákon celo­
světového zákazu zbraní pro civilní obyvatelstvo.
Zásahy OSN do vlastnictví zbraní stálo už miliony ži‐
Dnes je tato svoboda ohrožena i v USA. V New
votů. roku 1967 podepsal starosta John V. Lindsday
Yorku zákon o registraci pušek a zbraní s dlouhou hlavní. Po
registraci byl seznam použit k jejich konfiskaci. Tedy
stejný postup, jaký použilo u nás po okupaci nacistic‐
ké Německo. Uvedený odhad 156 milionů lidí je pravděpodobně sil‐
ně podhodnocen. Např. Robert Cottrol v knize "Stížnosti liberálních de‐
mokratů" a politický vědec Havajské university J Rum‐
mel, zabývající se democidou (masovými vraždami ci‐
vilního obyvatelstva vlastními vládami) ve dvacátém století, to odhadují až na 180 milionů. Bezesporu jsou tato úmrtí na prvním místě ve světě před každou jinou statistikou příčiny úmrtí. Jenže, tahle se neuvádí. Dovětek k zamyšlení: Uskutečnil by se komunistický puč v roce 1948, kdyby byli občané doma vyzbrojeni? Odehrávaly by se dnešní přepady "nepřizpůsobivého" obyvatelstva, kdyby byli lidé ozbrojeni a měli ze zákona právo zbraň ke své obraně použít? Je policie vůbec schopná člověka nějak ochránit? Ruku na srdce. Je poli‐
tik a president se svou ozbrojenou ochrankou důleži‐
tější než naše rodiny a naše děti? Jaroslav Mílek
Černošín 2012
16. června se v Černošíně u Stříbra uskutečnil další ročník tradiční tryzny za padlé vojáky 1. světové války. Akce
se konala u pomníku padlých vojáků plzeňských a západočeských pluků a organizátorem byl Klub vojenské historie 35. pěšího pluku v Plzni, spolu s Ostrostřeleckým sborem Stříbro, jejichž členové se o pomník dlouhodobě starají, udržují jej a opravují. Velmi vstřícně se k akci stavělo i
vedení obce Černošín, včetně finanční pomoci.
Po 11. hodině byl proveden nástup jednotek, sloužena
mše svatá (pater Jaroslav Šašek z farnosti v Plané), byla
střílena čestná salva a předneseny projevy za kluby vojenské historie i za Korunu Českou (J. Drnek). Následovala ukázka zbraní. Tradiční seskok parašutistů nad blízkým
polem byl z jakýchsi důvodů zakázán letovou správou. I
tak byla předvedena palba z minometu.
V odpoledních a večerních hodinách proběhla trachtace
v Královském městě Stříbře v hostinci a pivovaru U Rybiček.
JD.
LITERATURA – červen 2012
23
Drahomír Rybníček, B. Václavka 20/74, 674 01 Třebíč
telefon: 568 844 553, fax: 568 842 815
Jiří Kovařík: Napoleon v Rusku
1. díl: Pochod na Moskvu
Kniha je prvním svazkem práce o tažení roku 1812,
v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora
Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem
vítězstvím porážku, která předznamenala jeho
pád. Známý napoleonský historik a autor literatury
faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti
i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy
Velké armády od prvního dne vpádu až po konec
bitvy u Borodina.
Formát po ořezu: 158 x 232; počet stran: 544;
vázaná s přebalem; ISBN 978-80-7268-918-7
Když jsem informoval o psaní a přípravě knihy Napoleon v Rusku 1 (Pochod na Moskvu), napsalo několik jedinců, že by si velmi přáli barevná vyobrazení a já musel vysvětlovat, že něco takového je věc, která by se mi také líbila, jenže by knihu hodně prodražila a mohla ji i ohrozit, neboť trh je v této zemi malý a DPH stále vyšší. Pak mě napadlo využít počítačové prostředky i internetové možnosti a zvláštní přílohu k tomuto svazku stvořit jako bonus pro své čtenáře. Po (krátkém a rychlém) rozhovoru s Jakubem Samkem jsme se dohodli, že si onu přílohu o velikosti cca 23 MB v rozsahu 24 stran, což zahrnuje na čtyři desítky obrázků i map, můžete, pokud o ni stojíte, stáhnou zde. Jestliže se vám zalíbí, dočkáte se podobné i k „Zkáze Velké armády“, tedy ke druhému svazku, který vyjde na podzim či začátkem zimy do Vánoc. A abyste nestahovali zajíce v pytli, dvě ukázky přílohy zde máte jako obrázky. Jiří Kovařík Jak a kde stáhnout? http://www.austerlitz.org/download/1812­PochodnaMoskvu­priloha.pdf www.vydavatelstviakcent.cz
e-mail: [email protected]
Vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, B. Václavka 20/74, 674 01 Třebíč, telefon: 568 844 553, fax: 568 842 815
Milan Jelínek: Port Artur
Rusko-japonská válka
3. díl: ZÁNIK ESKADRY, PÁD PEV NOSTI
• Námořní bitva na Žlutém moři
• Námořní bitva u Šantungu
• Port Artur v sevření
• Čtyři útoky na pevnost
• Zánik eskadry, pád Port Arturu
Formát po ořezu: 145 x 205; počet stran: 576;
vázaná s přebalem; ISBN 978-80-7268-920-0
Na přelomu července a srpna 1904 se japonská III. armáda gen. M. Nogiho přiblížila k perimetru Port Arturu a nastalo přímé obléhání pevnosti. Prvním znamením toho bylo pro ruské obránce ostřelování přístavu a eskadry, která už měsíce nevyplouvala, neboť příkaz zněl „zachovat I. Tichooceánskou na dobu, kdy na Dálný východ dopluje posilové loďstvo – II. Tichooceánská eskadra“; tu ovšem její velitel, k‐adm. Z. P. Ro‐
žestvenskij ještě teprve formoval na Baltickém moři a do října t. r,. měl věru co dělat… Nyní se situace portarturského jádra I. Tichooceánské změnila, neboť hrozilo, že jejích šest bitevních obrněnců, pancéřový křižník, několik lehkých křižníků a asi patnáct torpédoborců a další lodě rozstřílejí 120mm a 152mm děla Japonců (a to měl Nogi dostat ještě 280mm pobřežní houfni‐
ce) jako „hejno spících kachen“. Dočasný velitel I. Tichooceánské eskadry, k‐adm. V. K. Vitgeft, se vyplout s eskadrou zdráhal – tvrdil, že jeho loďstvo se do spásného Vladivostoku japon‐
skou přesilou neprobije (adm. Tógo měl však tehdy sice víc křižníků, ale bitevní lodě jen čtyři), že zbraně a posádky lodí eskadry mohou více posloužit při obraně pevnosti… Marně! Vrchní velení – generalita i admiralita, ba sám car žádali, aby I. Tichooceánská Port Artur opustila a pokusila se probít do Vladivostoku, kde by aspoň její část mohla pak vyčkat připlutí posilového loďstva a vytvořit s ním kýženou přesilu. A Port Artur by si oddechl, protože pak by už Japonci neměli zájem pevnost‐základnu za obrovských ztrát dobývat; činili tak jen kvůli přítomnosti ruského loďstva, které stále ještě skýtalo hrozbu výpadů vůči námořní přepravě posilových jednotek a vojenského materiálu přes Žluté moře a Koreu pro hlavní bojiště rusko‐
japonské války, v oblasti mandžuského Liao‐jangu (rus. Ljaojanu). A tak 10. srpna dopoledne I. Tichooceánská eskadra opustila pobřežní vody před Port Arturem a vyplula na jihovýchod, v naději, že se probije Korejským průlivem na Japonské moře… Japonské loďstvo, kotvící tou dobou nedaleko Port Arturu, vyplutí zachytilo a po poledni se k ruské eskadře přiblížilo na bojovou vzdálenost. Bitva, která pak začala, měla dvě fáze – v první Rusové přesilové japonské divize jakž tak vymanévroval, a také druhá pro ně začala nadějně, ba jevilo se, že eskadra se brzy dokáže skrýt v noční tmě, jenže když v podvečer byl nadvakrát zasažen můstek vlajkové lodi CESAREVIČ, kde ztratil život starší „flagman“ eskadry Vitgeft, a jeho zástupce k‐adm. Uchtomskij nevymyslel nic lepšího, než eskadru obrátit zpět k Port Arturu… Velitelé několika lodí však Uchotomského signál nerespektovali a veleli k pokračování průniku, když ne do Vladivostoku, tak aspoň do některého neutrálního přístavu – těmi nejbližšími byly britský Wej‐haj‐wej a německý Tsingtau na Šan‐tungu a čínská Šang‐haj… Jednou z lodí, která se po bitvě snažila Japonům uniknout, byl malý chráněný křižník NOVIK – díky senzačním referá‐
tům v tehdejším tisku o jeho bojové aktivitě námořní bojovník už takřka legendární. V knize „Port Artur III“ jsem mu věnoval celou kapitolu. Milan Jelínek Kniha Josefa Pejřimovského: Blahoslavený český král – císař Ka­
rel I. z Domu Rakouského 119 stran. 6 barevných příloh, cena 150,‐ Kč Kniha Josefa Pejřimovského, člena předsed‐
nictva Koruny České, vyšla již v roce 2011 a celý náklad byl (bez jakékoliv reklamy) bez‐
nadějně rozprodán. Pan Pejřimovský poté připravil druhé, doplněné vydání, které fi‐
nančně sponzoroval český zemský hejtman Koruny české Jaroslav Konečný. Nyní je tedy k dispozici všem, kdo na první vydání nestih‐
li zareagovat. Kniha se zabývá nejen životem posledního vládnoucího českého krále, bl. Karla z Domu Rakouského, císaře a krále, ale také obecně otázkami monarchismu a dynastického ná‐
slednictví, zejména českého, ale i slovenské‐
ho a tím i uherského. Dále původem bl. Karla z rodu Přemyslovců, vztahem Habsburků k českému národu a státu, zvláště Habsburkům vytýkanou rekatolizací a germanizací. V této souvislosti bylo také nutné dotknout se vztahu katolictví, husitství, protestantismu a ger‐
manizace. Autor se zamýšlí také nad klady a zápory monarchistického a republikánského zřízení, i otázkou, kdo by mohl v současnosti být českým králem a jest‐li by monarchie byla pro český stát přínosem. V přílohách, zpracovaných Mgr. Petrem Nohelem jsou přehledy následnictví panovníků českých, rakouských, uherských, polských a haličských, které ukazují, že ve všech těchto státech by mohla Habsbursko‐Lotrinská dynastie uplatňovat svá legitimní práva, i když např. v Polsku je i další možnost legitimního následnictví. V příloze je rovněž pořadí sou‐
časných následníků českého trůnu. Objednávky zasílejte na adresy: [email protected] a [email protected]
Dobrý den, katolický misijní časopis Milujte se! věnoval v posledním čísle velkou pozornost ­ asi 6 celých tiskových stran ­ císaři Karlovi a císařovně Zitě. Odkaz je zde: http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte‐se‐2012‐21.pdf. Odkazy na Sdružení pro blahořečení císařovny Zity: www.cisarovnazita.cz a www.beatification‐imperatrice‐zita.org Lucie Cekotová KONTAKTY – červen 2012
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí
specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel
vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112012*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222012*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
26
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
momentálně neobsazeno
http://www.primaplana.net/
Monarchistický zpravodaj KČ
periocidita: Měsíčník
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Redakční rada:
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
Jan Drnek (šéfredaktor)
http://www.franz-josef.cz/
[email protected]
Stránky František Ferdinand d´Este:
Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
[email protected]
Stránky Habsburkové a jejich země:
Monarchistický zpravodaj je stranickým
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
myšlenek a informací pro členy a příznivce
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
strany.
V žádném případě není prostorem
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi
pro spory a polemiku.
d=1
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předPetici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
sednictvo Koruny České.
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
www.zrusmeprezidenty.cz
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email:
[email protected]
NÁZORY
Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.
Návrat socialistických pořádků prostřednictvím „pravicové vlády“ Významný český konzervativní filosof Jiří Fuchs na jedné ze svých úchvatných přednášek zhodnotil stav evropského myšlení a politiky jako setrvalý ústup autentické pravice bohužel většinovým liberálním, levicovým či extrémním proudům. Nedaří se proto na patřičné úrovni chránit základní atributy trvale udržitelného života lidských společenstev a zažehnat tak nebezpečí vzniku podmínek pro velké konflikty. Nedaří se uchránit obyvatelstvo před citelným úbytkem svobod a nárůstem byrokratického i ekonomického dirigismu. Politickou cestu konzervativní pravice v současném rozjitřeném a nepřejícím prostředí vidí v boji o záchranu posledních nejhlavnějších bašt, které ještě s vypětím všech sil odolávají levicovým expe‐
rimentům. Jedná se o stabilní podmínky pro život rodin a o ochranu soukromého vlastnictví. Prů‐
měrný pozorovatel politického a hospodářského dění již dávno zjistil, že vládní representace evi‐
dentně vedou již dlouho společnosti jednotlivých států EU k duchovnímu úpadku, který následně vede k znehodnocování hlavních pilířů společenské soudržnosti, což se následně projeví v podobě velkých ekonomických krizí. Každá krize pak bývá předpokojem konfliktů a válek. Velký útok Parlamentu České republiky na jednu ze dvou zbylých opor představuje návrh novely občanského zákoníku, která upravuje vyvlastňování nemovitostí ve veřejném zájmu. Navrhované změny lze rozdělit do dvou hlavních témat. Tím prvním je oddělení procesu změny vlastnického práva k nemovitosti vyvlastněním od stanovení výše náhrady. Úmyslem úředníků, stavitelů staveb ve veřejném zájmu a poslanců PS PČR, je vytvořit zákonné podmínky pro jejich výhodnější postave‐
ní ve sporech o výši náhrad s vlastníky. Úředníci tak budou moci do sytosti využívat své neomezené moci, proti které bude právně málo fundovaný vlastník jen stěží hledat nějakou účinnou ochranu. Jak budou v podobných situacích státní zaměstnanci postupovat (často arogantně, bez empatie pro problémy vyvlastňovaného), je patrné z toho, jak probíhal spor s paní Ing. Havránkovou v kauze dálnice na Hradec Králové. Druhým problémem je stanovení odpovídající náhrady za vyvlastněné nemovitosti. Troufám si říci, že hloupí a ustrašení zaměstnanci státu (a jeho prostřednictvím jde i o zaměstnance paní Havrán‐
kové) nebyli v nedávné minulosti schopni pochopit její nezáviděníhodnou situaci, která spočívala v tom, že její zemědělské hospodářství bude dálnicí rozděleno vedví, a tím i de facto zničeno. Pod vozovkou dálnice sice měl být vystavěn tunýlek pro její traktory, avšak moderní stroje by na dru‐
hou stranu tou dírou nedostala. Nebyli schopni její motivy pochopit, protože se jich těžko vyčíslitel‐
ná ztráta na hospodářství a dřina jejích předků, kteří jej vybudovali, netýkala. Je nanejvýš zřejmé, že pokud dojde k vyvlastnění a možnosti takto získané pozemky zastavět, nebude často arogantní čes‐
ký úředník s poctivě stanovenou výší náhrady vůbec spěchat. Úplnou nehorázností je ustanovení, které umožňuje uhradit vlastníku pozemku náhradu ve výši ceny pozemku před změnou územního plánu, navýšenou jen o 100%. Navrhovaná praxe je po roce 1989 vrcholem příklonu ke komunistickému pojetí majetkoprávních vztahů překonávajícím všech‐
ny předchozí lapsy. Neumožňuje spravedlivé stanovení výše náhrady a cenu státem zastavěného pozemku stlačuje po vzoru svrženého despotického režimu na minimum, a již vůbec neumožňuje zhodnocení ostatních okolností a ztrát utrpěných vlastníkem. Na obranu této zlodějské novely vystupuje dokonce právnicky vzdělaný poslanec prý konzervativ‐
ní TOP 09 pan Polčák. Znal jsem z dřívějších dob předsedu jednoho komunistického družstva na Kroměřížsku, který měl stejné příjmení – že by měl k němu blízko a jablko tak nepadlo daleko od stromu? Poslanci tedy, bez rozdílu politické příslušnosti, přijetím navrhovaných změn posvětí „so‐
cialistické“ pojetí vztahu k soukromému majetku. Jestli se nenajde skupinka poslanců, která tuto normu jistě úspěšně napadne u Ústavního soudu, tak se na nás hrne další velká nespravedlnost a ubude nám notně i svobody. Ing. Jaroslav Cabal, člen Předsednictva Konzervativní strany, bývalý poslanec ČNR za ODS www.konzervativnistrana.cz Dotaz: Chtěl bych vědět, jak je to s generálskou hodností u Milana Rastislava Štefánika. Četl jsem, že byl pouze poddůstojníkem a generálskou hodnost měl jenom titulárně, aby mohl lépe politicky působit. (odpovídá Pavel Minařík) [email protected]
Ano, je tomu skutečně tak. Francouzská armáda v dané době totiž měla tři kategorie, ve kterých byly jejím příslušníkům přiznávány vojenské hodnosti. První kategorií byla „á titre définitiv“, tj. de‐
finitivní hodnosti. Do druhé kategorie náležely hodnosti dočasné, tzv. „á titre temporaire“, zpravidla o jeden stupeň vyšší než hodnost definitivní. Poslední kategorií byly hodnosti „á titre mission“, tj. přiznané po dobu trvání určité mise. Milan Rastislav Štefánik se jako francouzský státní příslušník, kterým se stal 27. 7. 1912, po svém návratu z Maroka 18. 8. 1914 přihlásil ke službě ve francouzské armádě. Vzhledem ke zdravotním problémům (operaci žaludku) a hrozící superarbitraci si podal žádost o přidělení k letectvu, u ně‐
hož nebyla v té době vyžadována tak přísná zdravotní kritéria. Vlastní službu nastoupil 26. 1. 1915 u pěšího pluku 102 v Chartres, plnicího povinnosti kmenového tělesa pro letecké jednotky, a po vy‐
strojení byl 28. 1. 1915 převeden k letecké škole nacházející se v téže posádce. S přihlédnutím ke skutečnosti, že se v červenci 1914 stal rytířem Čestné legie, čímž byly oceněny jeho zásluhy v oblasti meteorologie, byl již 9. 3. 1915 povýšen do hodnosti desátníka (příslušná kategorie není v historické literatuře uváděna). Pilotní průkaz na letouny Farman získal 11. 4. 1915. Po absolvování školy odešel k výcvikové jednotce stíhacího letectva do Le Bourget, kde byl 3. 5. 1915 jmenován podporučíkem „á titre temporaire“, čímž přeskočil hodnosti četaře a aspiranta (ka‐
deta). K bojové jednotce v severní Francii (MF 54) nastoupil 14. 5. 1915 a kromě létání se opětně věnoval meteorologii. Zásluhy, kterých dosáhl, byly 16. 8. 1915 oceněny udělením francouzského válečného kříže s palmou a armádní citací. Jeho následné žádosti o převedení na srbskou frontu by‐
lo vyhověno a Francii opustil 17. 9. 1915. K francouzské letecké jednotce (MFS 99) u Bělehradu při‐
jel 26. 9. 1915 již jako poručík „á titre mission“. S touto jednotkou prodělal intenzivní boje i násle‐
dující velmi obtížný ústup do Albánie, odkud byl 22. 11. 1915 letecky přepraven do Itálie. Do Paříže se vrátil 6. 12. 1915 a po svém setkání s Dr. Benešem se začal aktivně věnovat politickým záležitos‐
tem. Před jeho vysláním na diplomatickou cestu do Itálie, během níž vykonával i své poslední lety nad frontou, byl 20. 3. 1916 povýšen na poručíka „á titre temporaire“. Následovala jeho cesta do Ruska a dalších zemí. Od října 1916 působil v Rumunsku jako kapitán „á titre mission“. V prosinci 1916 byl povýšen na kapitána „á titre temporaire“, čímž se automaticky stal majorem „á titre missi‐
on“. Tato hodnost mu zůstala i po návratu do Ruska a následně do Francie. Poměrně úspěšné Štefá‐
nikovo propagandistické působení v USA mu 20. 10. 1917 přineslo jmenování důstojníkem Čestné legie. Počátkem února 1918 byl Štefánik opětně vyslán do Itálie. Následoval příslušný hodnostní postup, takže 13. 2. 1918 se stal majorem „á titre temporaire“ a zároveň podplukovníkem „á titre mission“, což taktéž souviselo s jeho předpokládaným přidělením jako zástupce velitele čs. vojen‐
ských jednotek v Rusku gen. fr. arm. Janinovi. Vzhledem k jeho současnému působení ve funkci místopředsedy ČNR byl 18. 6. 1918 povýšen na brigádního generála „á titre mission“. Podle dekre‐
tu, který podepsali francouzský ministerský předseda a ministr války, se tato hodnost vztahovala pouze k jeho pravomocím ve vztahu k čs. vojenským jednotkám v Rusku a pozbývala účinku v okamžiku ukončení poslání. Vůči příslušníkům francouzské armády neměl žádných velitelských pravomocí. Za zásluhy prokázané během svého působení na Sibiři byl M. R. Štefánik 9. 1. 1919 vy‐
znamenán komandérským křížem řádu Čestné legie.