Přílohy Vimy - kanadský hřeben

Přílohy
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Vimy - kanadský hřeben
Boj o hřeben Vimy byl prvním úspěšným útokem proti německé Hindenburgově linii během 1. světové války. Kanadský sbor
zde obsadil více území, než při jakékoliv britské ofenzívě podniknuté v uplynulých letech války. Šlo o největší vítězství Spojenců
od počátku války. Kanaďané předvedli do té doby nepříliš užívaný způsob ofenzivního boje, který se snažil minimalizovat oběti
a jemuž předcházela pečlivá příprava a nácvik na maketách hřebene, vybudovaných v zápolí (vše zásluhou velitele sboru, jímž
byl gen. Sir Julian Hedworth George Byng, později 1. baron Byng of Vimy, vévoda a nakonec generální guvernér Kanady). Využilo se v hojné míře podzemních prací, labyrint tunelů sloužil nejen pro podkopy s trhavinou, ale i jako přístupové a evakuační
cesty, ochrany štábů a celých jednotek. Kromě německé sítě tunelů jich sami Kanaďané vybudovali více než 5 km. Svoji úlohu
sehrálo i válečné letectvo (eliminace německého leteckého průzkumu, likvidace pozorovacích balónů i přímé útoky na pozemní
cíle). Pro podporu útoku bylo opraveno 40 km cest, vystavěno 4,2 km dřevem zpevněných cest a 32 km úzkokolejných tratí. Na
dělostřelecké přípravě se podílelo více než 1000 děl, 1 dělo připadalo na 10 m frontové linie a během dělostřelecké přípravy
bylo vypáleno milion granátů.
Útok byl zahájen 9. dubna 1917 v 5:30, pěchota postupovala v těžkém rozbahněném terénu
pod palbou kulometů a za bojů muže proti muži dosáhla během odpoledne pozic na části hřebenu. Tvrdé boje pokračovaly až do odpoledne 10. dubna, kdy byla obsazena a od Němců vyčištěna kóta 145, nejvyšší a nejdůležitější místo na Hřebenu Vimy, místo dnešního velkolepého
památníku.
Julian H.G.Byng
Pro podrobnější informace odkazujeme na
článek „Hřeben Vimy, 9. dubna 1917“ autora
Luboše Pavla na
http://www.valka.cz/clanek_10898.html
Kanadský Národní památník na hřebeni Vimy
je věnovaný památce příslušníkům kanadského expedičního sboru , kteří padli během první světové války. Slouží také jako upomínka na ty, kteří byli ve Francii zabiti nebo prohlášeni za mrtvé a nemají žádný známý hrob. Památník stojí na kótě 145, nejvyšším bodu hřebene a je vrcholem 100 hektarového areálu, zahrnujícího část bojiště, kde kanadský sbor útočil na hřeben Vimy v rámci bitvy o Arras.
2. června 1940 navštívil památník a zachované zákopy Adolf Hitler a byl fotografován jako propagandistický důkaz, že místo
nebude Němci znesvěceno. Fakt, že památník opravdu nebyl poškozen, byl přesvědčivě potvrzen až v září 1944, kdy Velšské
gardy Vimy Ridge obsadily.
pokračování
23
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Přílohy
Vimy - kanadský hřeben
druhý se stylizovaným květem lilie za
Francii, symbolizují
jednotu a oběti obou
zemí. Na vrcholu
pylonů je seskupení
postav
společně
označované
jako
Chorus. Nejvyšší z
nich
představují
Spravedlnost a Mír.
Mír stojí se vztyčenou pochodní, což je
nejvyšší bod v místa
a širokého okolí.
Autorem památníku je torontský sochař Walter Seymour
Allward, práce trvala 11 let. Král Edward VIII odhalil památník
26. července 1936 za přítomnosti francouzského prezidenta
Alberta Lebruna, více než 50 tisíc kanadských a francouzských veteránů a jejich rodin. Po rozsáhlé rekonstrukci památník znovu otevřela 9. dubna 2007, při příležitosti 90. výročí bitvy, královna Alžběta II.
Součástí pomníku je velké množství stylizovaných prvků,
včetně 20 lidských postav.
Přední stěna, obvykle mylně považovaná za zadní, je 7,3 m
vysoká a představuje neproniknutelnou zeď obrany.
Skupinová skluptura „Zlomení meče“ (tři mladíci, jeden klečí
a láme meč. Představují porážku militarismu a touhu po míru
a jde o neobvyklý motiv na válečných památnících. Původní
plán počítal se sousoším, na němž bude nohou drcena německá helma. Allward tento návrh zamítl jako příliš militaristický.)
Naděje, Láska, Čest
a Víra jsou umístěny
pod Spravedlností a
Mírem na východní straně, Pravda a Znalosti na západní straně. Kolem jsou štíty Kanady, Británie a Francie. Vnější stranu
každého pylonu zdobí velké kříže.
Sousoší „Soucit Kanaďanů s bezmocnými“ je na severním
rohu (jeden muž stojí vzpřímeně, zatímco tři další postavy,
postižené hladem nebo nemocí, se krčí a klečí kolem něj.
Právě stojící muž prezentuje onen soucit se slabými a utlačovanými).
Na úpatí mezi oběma stožáry je sousoší Obětavost. Mladý
umírající voják, hledící vzhůru jako v ukřižování, hodil pochodeň kamarádovi, který ji drží ve vzduchu za ním. Jde o skrytý
odkaz na báseň ve Flandrských polích Johna McCrae, kdy
pochodeň přechází od jednoho kamaráda k druhému ve snaze udržet památku na padlé.
Nad každou skupinou je jako symbol míru dělová hlaveň zahalená ve vavřínu a olivové ratolesti vytesané do zdi.
Postava zahalené mladé ženy známá jako „Matka Kanada“,
stojí na vrcholu čelní stěny a má výhled na Douaiské pláně.
Má skloněnou hlavu, oči sklopené a bradu spočívající v jedné
ruce a je ztělesněním smutku mladého národa nad smrtí
svých synů. Na rozdíl od ostatních soch na památníku byla
zhotovena z jednoho třicetitunového bloku kamene a je největším monolitem na památce.
Na zadní straně pomníku (mylně považované za přední) jsou
vedle chodiště „Truchlící rodiče“ - nalevo matka a napravo
otec (pravděpodobně jsou inspirovány sochami od Michelangela na hrobce Medici ve Florencii).
Na vnější pamětní zdi jsou vytesaná jména 11 285 Kanaďanů
nezvěstných za bojů ve Francii.
Pod ní, v úrovni zemského povrchu bývalého bojiště, je sarkofág s přilbou Brodie a mečem ovinutým vavřínem.
Mezi nimi jsou čtyři posmrtně vyznamenaní Viktoriiným křížem: Robert Grierson Combe, Frederick Hobson, William
Johnstone Milne a Robert Spall.
Nad podstavcem se schodišti se do výšky 30 m tyčí dva pylony. Dvojité bílé sloupy, jeden s javorovým listem za Kanadu a
Přilba Brodie, v Británii úředně nazývaná „ocelová helma Mark I“ a v USA „helma M1917“, byla ocelová bojová přílba navržená a patentovaná v roce 1915
Angličanem Johnem Leopoldem Brodiem. Hovorově se jí říkalo „šrapnel“, „přilba Tommy“, nebo „cínový klobouk“.
24
Přílohy
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
První ryze českou národní jednotkou, která
vznikla v rozmezí let 1914 - 1918, byla rota Nazdar, která vznikla dne 31. srpna 1914 v Bayonne jako 1. rota praporu C, II. pochodového pluku
Marocké divize Cizinecké legie. Rota tehdy čítala
250 mužů rozdělených do čtyř čet pod velením
kapitána Marie Léona Josepha Sallé, který s ní
setrval po celou dobu její existence.
Rota Nazdar (La Targette)
těla a zřejmě byl i s ním roztrhán na kusy dělostřeleckým granátem. Podobně vysoké ztráty postihly i prapor C, kde padli všichni důstojníci a zahynuly nebo byly zraněny celkem dvě třetiny mužstva.
Jelikož velkou část této české roty tvořili Sokolové a v jednotce vládla bratrská atmosféra, oslovovali se její příslušníci navzájem „bratře“ a tykali si. Též používali sokolský pozdrav „Na
zdar!“, kterým se často nejen při vycházkách po
Bayonne vesele navzájem zdravili. Právě pro
tento pozdrav začali Francouzi této české rotě
C1 říkat rota „Nazdar“.
Jednotka dostala 13. 10. 1914 při přísaze věrnosti slavnostně svůj prapor s českým lvem od
města Bayonne. Byl svěřen Karlu Bezdíčkovi,
jenž se tak stal praporečníkem jednotky. 23. 10.
1914 rota „Nazdar“ ukončila výcvik a odešla jako
součást Marocké divize na frontu u Remeše. 11.
12. 1914 měla již svého prvního padlého, 16-ti
letého Lumíra Březovského. Až do května 1915
byla rota „Nazdar“ na frontě u Remeše, kde se
částečně účastnila obrany francouzských pozic.
Počátkem května 1915 byla celá Marocká divize
přemístěna do oblasti Artois, kde nedaleko Arrasu byla do předních pozic v rámci divize zasazena i rota „Nazdar“ v sestavě praporu C u 2. pochodového pluku Cizinecké legie.
Spolu se svým plukem se rota Nazdar v dubnu a
květnu 1915 zúčastnila bojů v okolí La Targette.
Nejvíce se vyznamenala 9. 5. 1915 v bojích o
kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy, ležící asi
pět km před tehdejšími francouzskými předními
pozicemi. Na těchto pěti kilometrech musela
francouzská armáda a s ní rota i Nazdar překonat 2 – 5 pásem husté zákopové sítě opěrného
bodu zvaného Ouvrages Blancs a dobýt opevněné vesnice La Targette a Neuville Saint Vaast.
Poblíž Neuville Saint Vaast, severně za
obcí La Targette je československý vojenský hřbitov. Kromě příslušníků roty Nazdar odpočívají zde také další Čechoslováci, kteří padli na západní frontě v 1. světové válce, v bitvě o Francii r. 1940 i na konci 2. světové války u Dunkerque.
Starý kamenný kříž, umístěný před malým
Pantheonem je kopií kříže z hrobu českého krále Jana Lucemburského, umístěného v Kresčaku (Crécy).
Před kanadským památníkem na hřebeni Vimy je také památník vojákům
Marocké divize, v jejíž sestavě bojovala rota Nazdar. Jedna z dedikačních
desek je věnovány právě
jim, československým dobrovolníkům.
Rota Nazdar měla tu čest útočit ve vytyčeném
směru v první linii. Útok začal po dělostřelecké
přípravě v deset hodin, o hodinu a půl později již
rota Nazdar spolu se „svým“ praporem C dobyla
kótu 140 na Falaise de Vimy. Francouzi v té době obsadili i celou vesnici La Targette a polovinu
vesnice Neuville Saint Vaast. Tyto pozice udržel
II. pochodový pluk až do devíti hodin večer, kdy
je předal 8. pluku Zuávů.
Ztráty roty Nazdar však byly obrovské – 42
(téměř 17 %) padlých a 133 (přes 53 %) raněných. V bojích byl ztracen i prapor roty, který
měl praporečník Karel Bezdíček omotaný kolem
25
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Přílohy
Bitva u Terronu
Vouziers – Chesters - Terron sur Aisne
18. – 20- 10. 1918
Historické souvislosti:
Blíží se konec Velké války, později označené za 1. světovou a na západní frontě získávají francouzská vojska, podporována čerstvými americkými silami převahu. Němci se snaží udržet na tzv. Brunhildině linii (viz rámeček), silném opevnění, které je stále
dostatečně hluboko na francouzském území.
Pokud se tu německá vojska udrží, budou mít mnohem lepší pozici pro případná mírová vyjednávání.
Francouzi posílení Američany se rozhodují zaútočit.
Brunhildina linie byla jedna ze součástí tzv. Hindengurgovy linie.
Tento obranný val, skládající se z promyšleného systému opevnění, včetně betonových bunkrů a kulometných palpostů, tisíce
kilometrů ostnatého drátu i komunikačních kabelů, spojovacích
tunelů, hlubokých příkopů, předsunutých bunkrů a dobře umístěných velitelských stanovišť, se táhl od města Lens
v severozápadní Francii, přes Lille, Arras, Remeš až k Verdunu a
posléze byl protažen až za něj.
Celý val byl rozdělen do pěti oblastí, pojmenovaný od severu k
jihu:
Wotan Stellung - z nedalekého Lille do St Quentin
Siegfried Stellung - z Arrasu blízko k St Quentin
Alberich Stellung
Brunhilde Stellung - severní část "Hunding Stellung", z Craonne k Reims
Kriemhilde Stellung - jižní část "Hunding Stellung", z Reims
do blízkosti Verdunu
Později byl "Hunding Stellung", rozšířen dále na jih od Verdunu po Metz, tento úsek byl nazvaný "Michel Stellung"
Plán útoku:
Hlavní síly, které provedou rozhodující atak, budou americké a to ve směru Buzancy le Chesne, tak, aby zničily německé linie na
řece Meuse. Odlehčovací úder měla provést 4. francouzská armáda (gen. Gouraud) v oblasti východně od Remeše v údolí řeky
Aisne. Tím odlehčovacím útokem stáhne na sebe německé zálohy a ulehčí tak americký postup.
Součástí 4. francouzské armády byla 53. pěší divize a v ní byla začleněna 1. čs. brigáda složená z 21. a 22. pěšího pluku. (celkem
6000 mužů, velitel plk. Philippe)
Brigáda zaujala postavení u města Vouziers na řece Aisne dne 12. 10. 1918 a byla doplněna odpočatými jednotkami z 53. a 134.
divize.
Na německé straně stála 3. armáda (gen. Einem) a narychlo povolané poslední zálohy.
Vlastní útok na německá postavení započal 18. 10. 1918 ráno a během tří dnů vybojovaly francouzské divize na východním břehu Aisne předmostí. Na severní straně zasáhne
do bojů 1. prapor 21. čs. pluku, který obsadil již dobitou vesnici Terron sur Aisne a měl
spolu s dalšími jednotkami zaútočit na německá postavení, která byla umístěna na vyvýšeninách za řekou. Pokud by prorazili a byli úspěšní, znamenalo by to pro Němce faktickou prohru. To si uvědomili i Němci a posílili úsek dvěma dalšími divizemi (1. bavorská a
242. pěší) a brzy ráno 21. 10. 1918 zaútočili na klíčové místo – Terron sur Aisne. Němci
vedli útok s podporou nejen děl a kulometů, ale i granátů s yperitem.
První útok zastavili československé kulomety, druhý pak bodáková obrana legionářů. Při
třetím útoku ustoupili čs. jednotky až ke statku Macquart. V noci na 22. 10. 1918 ale
posílil jejich jednotky 2. prapor 21. čs. pluku a v bojích, které probíhaly v dalších dnech
Čechoslováci pod velením kpt. Otakara Husáka Terron opět dobili nejen zpět, ale svá
postavení udrželi i v bojích muže proti muži a to za cenu značných ztrát.
Na jižní straně bojů o předmostí, na východní straně řeky Aisne zasáhl i celý 22. čs. pluk.
Kpt. Otakar Husák, pozdější ministr národní obrany (1920-21)
26
pokračování
Přílohy
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Bitva u Terronu
Němci zde prorazili až k řece a hrozil průlom
k Vouziers.
Byla zde proto nasazena celá 5. rota 22. pěšího pluku a průlomu bylo jejím přičiněním zabráněno.
V noci na 22. 10. 1918 byly zbývající jednotky tohoto pluku přepraveny přes řeku a měly za úkol dobít strategicky významnou
výšinu (kóta 153) za vsí Chesters.
Celé dopoledne se čs. jednotky bránily ztečím 1. bavorské divize, do protiútoku přešly až v odpoledních hodinách a dobily německá postavení u samoty Petit Ban. Zajaly 19 německých vojáků včetně velícího majora. Kótu 153 se však dobýt nepodařilo,
Němci zde byli zakopáni v betonových krytech, které nedokázalo vyřadit z provozu ani dělostřelectvo.
Čs. jednotky udržely získaná území až do 31. 10. 1918, pak byly vystřídány.
I když se francouzským a československým jednotkám nepodařilo prolomit německou obranu, splnily svůj úkol a připoutaly
k sobě síly nepřítele v takové míře, že 1. americká armáda 1. 11. 1918 přešla do rozhodujícího útoku a německou obranu v ose
svého útoku prolomila.
Celkové československé ztráty z těchto krvavých a tvrdých bojů u Vouziers, Chestres a u Terronu během 18. - 30. října 1918
činily: 183 mužů padlých (z toho 9 důstojníků), 876 mužů zraněných ( z toho 18 důstojníků) a 69 nezvěstných, pravděpodobně
padlých (z toho 1 důstojník).
O dva týdny později, 11. 11. 1918 bylo uzavřeno příměří.
Pro československý odboj je bitva u Terronu svým významem srovnatelná s bitvou u Zborova.
Chestres - národní hřbitov
Rozkaz velitele armády s citací: „Bez bázně v útoku, houževnatý v obraně, první v nejprudší dělové palbě, tyto pluky dokonale vyplnily všechny úkoly, jež
jim byly svěřeny.“
Velitel 22. čs. střeleckého pluku, francouzský podplukovník Gardan, poděkoval příslušníkům svého pluku v rozkaze č.38:
„Na této francouzské půdě, z níž jste učinili svou druhou vlast, svedli jste v červáncích své nezávislosti první boje… Odpověděli jste na výzvu
své české vlasti… Byli jste nádherní! Jsem na vás hrdý!“
Zpráva hlavního velitelství francouzské armády:
„Brigáda československých střelců. Pod rázným a obratným vedením plk.Philippe podaly čs. pluky 21. a 22. důkaz nejkrásnějších vojenských vlastností v bojích od 19. do 25. října východně od Vouziers. Dne 21.října se zmocnily vesnice Terronu za obzvláště těžkých podmínek
a v následujících dnech odrazily 3 německé útoky podporované velmi prudkým bombardováním, zvláště plynovými střelami. Pak učinili s
nádhernou odvahou útok na nepřátelské pozice severně od mlýna u Landéves a východně od Chestres a zničily mnoho kulometných h nízd
a zajaly nepřátelské vojíny.“
Pochvala velitele 4.armády generála Gourauda:
„I. prapor 21. československého střeleckého pluku. I. prapor 21.čs. pluku, vynikající část velké odvahy pod vedením praporníka Husáka,
jedna bytost se svými veliteli, skvělým protiútokem dobyl vesnice Terronu, držel po 10 dní až do vystřídání tuto důležitou pozici téměř osamocenou a částečně zatopenou, nepřetržitě bombardovanou granáty jedovatými, výbušnými a odrazil svou palbou, přes ztrátu dvou třetin
mužstva, všechny útočné pokusy nepřítele.“
Památníky bojů čs. legionářů
Hřeben u Terronu, o který se tehdy bojovalo
27
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Přílohy
Svět Rogera Darlingtona
Svět Rogera Darlingtona - www.rogerdarlington.co.uk
Jeden z průvodců leteckým muzeem v Tangmere nám na vstupenku napsal jakousi
webovou adresu. Pokývali jsme hlavami, trochu nechápavě jsme na staříka hleděli,
proč že to dělá. Ale asi po měsíci, při tvorbě tohoto reportu, napadlo jednoho z
nejchytřejších a nejbystřejších z nás odkaz zadat a stránky navštívit. A tehdy jsem
s úžasem zjistil (já, plk. Ivo Filáček), že se jedná o osobní stránky pana Darlingtona. Hledí tu na mě nějaký seriózní kmet a marně přemýšlím, zda to byl ten průvodce z Tangmere. Zjišťuji, že pan Darlington má široký záběr zájmů, mimo jiné i
letectví, prolézám stránky,
plynně si překládám a konečně zjišťuji překvapující fakt:
Pan Darlington má za ženu dceru nejúspěšnějšího československého
pilota Karla „Kuta“ Kuttelwaschera.
Díky tomu je jeho vztah k Čechám, Čechům a Češkám více než vřelý.
Citujeme z jeho webu:
Proč se tak zajímám o Čechy?
Bylo mi 20 let a měl jsem velký zájem o politiku, když v srpnu 1968 síly Varšavské smlouvy napadly Československo a potlačily
Pražské jaro, které zahájil liberální komunista Alexander Dubček. Nicméně mé osobní vztahy s Čechy vznikly o více než dvě
desetiletí později, když jsem se na začátku roku 1980 setkal a vzal si svou druhou manželku Vee, jejíž otec byl Čech.
Ve skutečnosti byl Veen (Věřin) otec velmi zvláštní Čech - nejúspěšnější stíhací pilot v historii své země a nejúspěšnější noční
pilot ve válečném Royal Air Force. Studiem a psaním biografie Karla Kuttelwaschera jsem strávil tři roky. Kniha byla zveřejněna koncem roku 1985 Bylo to v závěru výzkumu, když jsem objevil vztah Vee k její české rodině (protože její rodiče se rozvedli
a otec byl dávno mrtvý, neměla s touto stranou rodiny žádné kontakty).
Tento kontakt následně vedl k pozvání a k návštěvě rodiny v Československu, cuž byl problematický zážitek, protože oni neuměli anglicky a my nemluvili česky. Rozhodli jsme se předtím, než jsme jeli do Československa, jít na české večerní kurzy
v Londýně. Zde vyučoval člověk jménem Jan Kavan, který se podílel v rámci organizace pro lidská práva na podpoře disidentů
v Československu, v čele s Václavem Havlem. Takže během naší první návštěvy v komunistickém Československu v srpnu
1988 jsme propašovali materiál, kontaktovali disidentské kruhy a předali jim jej.
Ta návštěva se ukázala být první z mnoha - dnes jich je celkem 16 - a Praha
se hned stala jedním z mých nejoblíbenějších míst. "Sametová revoluce" v
listopadu 1989 mi umožnila pomáhat při nové restrukturalizaci československých odborů pro zaměstnance pošt a telekomunikací, takže jsem během
svých návštěv mluvil na konferencích nebo přednášel na školách. V průběhu
těchto návštěv jsme navázali kontakt s celkem 24 příbuznými Vee (většina z
nich žije v Havlíčkově Brodě a Žďáru nad Sázavou) a našel mnoho blízkých
přátel, mezi nimiž je především Pavel Horváth (dnes bohužel mrtvý) a členové jeho rodiny Tamara, Vojta, Káča a Martin.
Roger a Vea Darlingtonovi
Mezitím Jan Kavan, který se vrátil do Československa jakmile se revoluce
dala do pohybu, se stal postupně poslancem, místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí, senátorem a také předsedou Valného shromáždění
OSN.
Svůj vztah a lásku k Čechům jsem mohl prokázat dalšími dvěma událostmi.
Za prvé, v roce 2000, u příležitosti 50. výročí bitvy o Británii jsem přednesl
projev na české ambasádě v Londýně o přínosu československých pilotů pro
válečné RAF. V tomtéž roce se mnou uskutečnila rozhovor Zuzana Slobodová, která psala knihu o zvláštním spojení Britů s Čechy.
Jde o knihu Česko-slovenská Británie, vydalo nakladatelství Carpio. Přináší
portréty tří desítek nejvýznamnějších britských Čechů a Slováků a také Angličanů, kteří se stali přáteli a znalci české a slovenské kultury. Autory knihy
jsou Milan Kocourek a Zuzana Slobodová.
pokračování
28
Přílohy
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Svět Rogera Darlingtona
Roger Darlington, autor životopisné knihy o Karlu Kuttelwascherovi „Noční jestřáb“ se narodil 25.6.1948.
České vydání, k mání u Franty Macka
Je napůl Angličan a napůl Ital, jeho žena napůl Češka a napůl Walesanka. Vystudoval University of Manchester Institute of Science and Technology, pracoval
jako odborný asistent pro labouristickou stranu, poté v různých funkcích
v Národním úřadu pro komunikace a angažoval se v Internet Watch Foundation,
orgánu zřízeném pro boj proti nezákonnému obsahu, především zneužívání dětí
na internetu ve Velké Británii. Jeho soukromé zájmy jsou pestré: Čtení (zejména
moderní dějiny), psaní (především povídky), kino (téměř vše), hudba (především
klasická), letectví (zejména druhá světová válka) a sociální a ekonomické aspekty
služeb informačních technologií. Je to intenzivní uživatele Internetu a spravuje
své vlastní webové stránky a dva weblogy.
Knihu o svém nikdy neviděném tchánovi Karlu Kuttelwascherovi pod názvem Night
Hawk psal Roger Darlington asi tři roky a vydal ji v roce 1985. Do roku 1989 bylo české
vydání různě ostrakizováno a také podmíněno škrty těch pasáží, které nevyhovovaly
komunistickému režimu. Po sametové revoluci padly tyto překážky a v roce 1993 kniha
vychází v českém překladu poprvé, v roce 1997 pak následuje dotisk.
Bližší informace o knize, o československých pilotech, Karlu Kuttelwascherovi i letišti
Tangmere uvádí Roger na svých webových stránkách, konkrétně na:
http://www.rogerdarlington.me.uk/nighthawk.html
Karel Miloslav Kuttelwascher se narodil 23. září 1916 ve Svatém Kříži u Německého
(nyní Havlíčkova) Brodu. V osmnácti letech se dobrovolně přihlásil k letectvu.
Po okupaci se přes Polsko dostal do Francie, kde byl nucen vstoupit do Cizinecké legie.
Když vypukla válka, byl spolu s dalšími letci přeložen k Armée de l'Air ke GC III./3. Na
přelomu jara a léta 1940 dosáhl dvou sestřelů. Z poražené Francie odcestoval přes
Alžír a Gibraltar do Velké Británie. V Royal Air Force byl přidělen k 1. stíhací peruti se
stroji Hawker Hurricane. Během roku 1941 zničil tři Messerschmitty Bf-109. Za měsíčných nocí dubna 1942 jednotka zahájila akce Night Intruder Britské vydání
ty spočívaly v individuálních útocích na bombardéry Luftwaffe
v okolí jejich letišť ve francouzském vnitrozemí. Používané
Hurricany Mk. IIc byly vyzbrojeny čtyřmi 20 mm kanony a
nesly přídavné nádrže pro zvýšení doby letu až na 3,5 hodiny. Kuttelwascher zaznamenal při těchto
nebezpečných akcích 15 jistých vítězství, přičemž tři Heinkely He-111 sestřelil u letiště St. André v
noci ze 4. na 5. května během pouhých čtyř minut. Od července pokračoval v nočních akcích u 23.
perutě na stroji Mosquito, nepřítele už ale nespatřil. V červnu byl odvolán z operační služby a poslán
na půlroční propagační cestu po USA a Kanadě. Koncem války pak pracoval jako zalétávací pilot. Do
vlasti se vrátil v srpnu 1945, ale již za necelý rok odjel zpět do Británie za manželkou Ruby a dětmi synem Huwem a dvojčaty Vee a Mari. Pilotoval tam potom dopravní letouny u společnosti BEA. Zemřel však náhle v noci na 18. srpna 1959, během dovolené v jižní Anglii. Podlehl srdečnímu infarktu.
Za své mimořádné výkony obdržel řadu vyznamenání. Výjimečné je zejména dvojnásobné udělení
britského Záslužného leteckého kříže DFC krátce po sobě. S celkem 20 jistými vítězstvími je naším
nejúspěšnějším stíhačem. V květnu 2000 byl povýšen na brigádního generála in memoriam.
U příležitosti 50. výročí úmrtí mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.
Zbývá odpovědět na zásadní otázku.
Byl oním staříkem,
který nám v muzeu Tangmere napsal na vstupenku zmiňovanou webovou adresu, skutečný Robert Darlington?
Odpověď ke dni vydání tohoto reportu - listopad 2011 - zatím neznáme, ale možná…..
29
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Přílohy
mapy
Navštívená místa
Oblast Arras - La Targette - Vimy
Kanadský památník Vimy
Československý hřbitov
Polský památník
Britský hřbitov
Francouzský hřbitov
Britský hřbitov - kráter
Německý hřbitov
Oblast Vouziers - Chestres - Terron sur Aisne
Památník čs. - francouzského
spojenectví
Socha čs. legionáře
Národní hřbitov s hroby čs.
legionářů
30
Přílohy
Jižní Anglie a legionářská Francie - mise 2011
Veškeré fotografie v celém reportu jsou seriozní
dokumentací k uveřejněným faktům. V závěru si
proto dovolíme poskytnout i několik momentek,
které svědčí o našich všeobecně veselých náturách
Veselý svět Backgroundu
Zajímavá fotografie:
V jídelně hotelu F1 jsme zajímavým způsobem vyfotografováni úplně všichni.
Stačí se jen pozorně dívat.
31
Jižní Anglie
a legionářská Francie
Background - mise 2011
knižnice Background
svazek č. 9
bří Filáčkové
říjen - listopad 2011
zpracovalo a vydalo ©pif studio 2011
32