č. 2/2014 - hvjdesign

92
1
EDITORIAL
Vážení přátelé betlemáři,
v tomto čísle jsou vloženy dvě samostatné přílohy. Jeden letáček
nás zve na Konferenci o skleněných betlémech, která se koná v Železném Brodě 9. ledna příštího roku a má bohatý doprovodný program. Použití hutního skla lze považovat ve středoevropském betlemářství za ojedinělé a železnobrodští betlemáři konferencí zúročí
každoroční vydařené a přitažlivé vánoční výstavy. O skláři Zdeňku
Sochorovi a jeho betlémských figurkách je článek v tomto časopise.
Rovněž druhý letáček s obchodní nabídkou varnsdorfského
Knihkupectví Libuše Horáčkové je pozoruhodný, protože obsahuje
přes sto třicet papírových vystřihovacích nebo rozkládacích betlémů.
Svědčí to o skutečnosti, že trvá zájem veřejnosti o tento typ jesliček,
které jsou pojetím zaměřeny převážně na konkrétní místo nebo
region. Važme si toho, že se stále nacházejí nejen noví autoři těchto
betlémů, ale i jejich vydavatelé. Sběratelé papírových jesliček si mohou díky aktivitě knihkupectví jednorázově doplnit sbírku.
Z Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích přibližujeme
rozměrný Rtyňský betlém se zajímavým navazujícím vyprávěním
výtvarníka Jiřího Škopka, který na poslední chvíli před loňskými
Vánocemi namaloval k tomuto betlému pozadí.
Rozsáhlý příspěvek popisuje největší pohyblivý betlém na Slovensku v Banské Štiavnici. Zde jsou jesličky zasazeny nejen do
uvedeného starobylého města a jeho kopcovitého okolí, ale tvůrcům se podařilo navíc přiblížit i bohatou historii tohoto místa včetně vývoje důlního dobývání rud a jejich následného zpracování.
Jde tak zároveň o velký mechanický „hornický“ betlém.
Mimořádnou událostí pro sběratele papírových betlémů byla
letošní vydařená výstava geniálního ilustrátora Vojtěcha Kubašty
v brněnském Letohrádku Mitrovských. Expozice sice jeho rozsáhlou betlemářskou tvorbu vzpomenula jen okrajově, ale návštěvník si
uvědomil mnoho dalších pozoruhodných souvislostí - tak je pojato
i ohlednutí za uvedenou výstavou v tomto časopise. Rádi návazně
uveřejníme podrobnější soupis či analýzu Kubaštovych jesliček.
Do redakce zasílejte co nejdříve termíny vašich betlemářských
výstav (včetně zavedených dalších náležitostí), abychom mohli sestavit v dalších dvou vydáních časopisu jejich obvyklý přehled.
Plakátky a pozvánky poslané v elektronické podobě rádi zveřejníme na www stránkách našeho sdružení. Prosíme také o kontrolu
zaplacení členského příspěvku – zhruba jedna pětina členů nemá
platby za rok 2014 (případně za rok 2013) dosud v pořádku!
Časopis vyjde v letošním roce ještě dvakrát, redakční uzávěrky
jsou 19. 10. a 23. 11. 2014. Těšíme se na vaše příspěvky. S pozdravem za předsednictvo sdružení i redakci
Ludvík Mátl
92
ročník 24
č. 2/2014
Z obsahu
Kábrtův betlém v M. Svatoňovicích str. 2
O pozadí ke Kábrtovu betlému
str. 4
Kostelní betlém v Hošticích u Volyně str. 6
Železnobrodský sklář Zdeněk Sochor str. 8
Geniální ilustrátor Vojtěch Kubašta str. 10
Řezbáři na „Umprumce“ v H. Králové str.14
Betlém v Banské Štiavnici
str. 16
Úspěšné kurzy betlemářů
str. 21
Výstavy betlémů v Rychnově n. Kn. str. 22
Informace pro členy ČSPB
str. 24
Popisky fotografií na barevné obálce str. 24
Přílohy:
• Pozvánka na Konferenci o skleněných
betlémech v Železném Brodě – 9. 1. 2015
• Nabídka papírových betlémů Knihkupectví Libuše Horáčkové ve Varnsdorfu
(inzerce)
Vydavatel:
České sdružení přátel betlémů o. s.
www.sdruzenibetlemaru.cz
Adresa redakce:
P. O. BOX 66
501 01 Hradec Králové
Sazba a tisk:
OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí
Registrace:
MK ČR E 11426
Do tisku zadal 12. září 2014
Ing. Ludvík Mátl
2
92
Betlémy v českých muzeích – tentokrát z Malých Svatoňovic
Rtyňský betlém od řezbáře Adolfa Kábrta
EVA HYLMAROVÁ, starostka obce a ředitelka Muzea bratří Čapků
Betlém pochází ze 40. let 20. století. Jedná se o práci lidového řezbáře – samouka Adolfa
Kábrta (nar. 29. 4. 1883, zemřel 9. 8. 1949), horníka ze Rtyně v Podkrkonoší, Na Ohradech 191.
Adolf Kábrt vytvořil ještě další dva betlémy. Ty jsou v soukromém majetku.
Betlém je zajímavý tím, že je v něm zachycena architektura staré Rtyně a blízkého okolí.
Adolf Kábrt ve své závěti odkázal betlém Muzeu bratří Čapků v Malých Svatoňovicích.
Až do roku 1989 byl vystaven ve stálé expozici Muzea selských bouří ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1990 se tato expozice zrušila,
větší část prostor byla nahrazena velmi precizně
uspořádanou expozicí o hornictví ve zdejším
kraji. Betlém byl proto převezen do Malých Svatoňovic a v roce 1990 byl poprvé vystaven na
vánoční výstavě v Malých Svatoňovicích. Od tohoto roku je v Malých Svatoňovicích nepřetržitá
tradice Vánočních výstav u Studánky. Kábrtův
betlém je vždy jejich neoddělitelnou součástí.
Citlivá instalace Ing. arch. Jarmily Müllerové
a kolektivu je každoročně obdivovaná stovkami
návštěvníků. Od roku 1997 postupně chaloupky i figurky opravuje a restauruje Jan Mach
z Červeného Kostelce. Loňským doplněním velkoplošného pozadí Jestřebích hor od ak. malíře
Jiřího Škopka se dílo Adolfa Kábrta stalo skutečným unikátem.
Zveme Vás k návštěvě na naše Vánoce u Studánky. Každý rok od poloviny prosince (letos od
15. 12.) až do Nového roku můžete obdivovat
92
Manželé Kábrtovi u Rtyňského betlému, nedatováno (z archivu Muzea bratří Čapků)
v Kulturním klubu (vedle muzea) kouzlo nejen
Kábrtova betlému, ale mnoho dalších exponátů.
Překvapením bude nový papírový betlém Jiřího
Škopka, tentokrát s kostelíkem Panny Marie
Sedmiradostné z Malých Svatoňovic.
Těšíme se na Vaši návštěvu.
3
4
92
Bylo – nebylo
Akadem. malíř JIŘÍ ŠKOPEK (*1933)
(psáno před Vánocemi 2013)
Obec Malé Svatoňovice v trutnovském okrese
leží na úpatí Jestřebích hor. Téměř dvě stě padesát let se tu dolovalo černé uhlí, kvůli němuž až
z tehdejšího Josefova postavili železnici. Obec je
známým poutním místem. K Panně Marii, která
se kdysi zjevila pasáčkovi v koruně třešně, chodívala procesí zbožných poutníků. Jedno takové
popsala Božena Němcová v knize Babička. Ale
najdeme tu i Muzeum bratří Čapků. Hoši tu prožili dětství a mladší Karel se tu dokonce narodil.
V Malých Svatoňovicích je starostkou paní
Eva Hylmarová. Ta spolu s několika nadšenci
každoročně pořádá vánoční výstavu U Studánky,
jejímž zlatým hřebem je vyřezávaný Rtyňský betlém Adolfa Kábrta. Rtyňský občan sice v betlému
vypodobnil své městečko Rtyni se známou dřevěnou zvonicí, betlém však věnoval Muzeu bratří
Čapků. To je ovšem v Malých Svatoňovicích.
Pravidelně v těchto dnech končícího roku
bývám už hodně unaven a nejinak tomu bylo
i tentokrát. S ulehčením jsem odevzdal poslední
práci ve Svatoňovicích a těšil se, jak si konečně
odpočinu. Při loučení mi paní starostka s omluvou rozpačitě naznačila, že by přece jen ještě
něco potřebovala, nějakou drobnost, moc bych
ji tím potěšil. Jak odmítnout té předobré ženě
drobné potěšení? Nechce toho moc.
Ten Kábrtův Rtyňský betlém totiž nemá pozadí,
stále za něj věší modrou látku, kterou už ale prý
nemůže ani vidět. Kdybych mohl jen tak několika
čarami vypodobnit Jestřebí hory. No copak. Náhodou mám vhodný karton, náhodou na to mám
vhodné akrylové barvy, náhodou… O jak velkou
plochu se jedná? Karton je v roli vysoké sto dvacet centimetrů, to by šlo. Ale délka betlému je šest
a půl metru, pravila s lehkým uzarděním paní starostka. Zalapal jsem po dechu – a chcete to do –
do – „za týden výstavu otvíráme“, doplnila věcně
paní Hylmarová. Náhodou mám panoramatický
snímek Jestřebích hor, náhodou vím o před časem zrušené školní jídelně, na jejíž podlaze mohu
roli papíru rozvinout. Jenže jsem si neuvědomil,
že malovat budu muset v předklonu, což se jistě
nebude líbit mým zádům, že budu muset malířsky vyřešit přechod krajiny letní ve spodní části
v krajinu zasněženou v části horní. Že musím namalovat dole den
a nahoře noc.
Přesto jsem se
s vervou pustil do
díla. Pochybovačům ukážu, že to
dokážu! Jenže brzy
se ozvala záda a za
nic se nedala pře-
Jiří Škopek: Malé
Svatoňovice a bratří Čapkové, kolor.
kresba, 2008
(střed obce s poutním
kostelem a muzeem)
92
5
Rtyňský betlém – str. 2 až 5 (autorem fotografií je Jindra Hylmar)
mluvit. Tedy jsem k malbě poklekl a střídal kolena. Jednou na pravém, podruhé na levém, a tak
dokola. Co platno, fyzické potíže se stupňovaly
tak, až jsem bolestí upadl do bezvědomí…
Cítím se báječně, nic nebolí, prostor je naplněn příjemnou hudbou, blíží se ke mně oslnivé
světlo v jehož středu je – ano – sama Panna
Maria Svatoňovická, jak ji znám z vyobrazení
v koruně třešně – avšak co to – tu se podoba
mění, teď už připomíná spíše paní starostku
Evu Hylmarovou, na mne se usmívá a laskavě
i zároveň rázně říká: Ty to dokážeš! Přelud mizí,
probouzím se na studené podlaze bývalé školní
jídelny. Vidění se několikrát opakovalo, vždy,
když jsem byl na pokraji sil a chtěl už vše vzdát.
Poslední krize se dostavila, když jsem na temnou oblohu nad Jestřebími horami měl nakonec
namalovat kometu a množství hvězdiček. Tu se
mi vybavila scénka z filmu Jiřího Menzela Slavnosti sněženek, kdy tlustý řezník, funící a hekající leží na boku mezi záhonky a volnou rukou
namáhavě jednotí mrkev. Použil jsem tuto již
osvědčenou metodu při malování noční oblohy pro Rtyňský betlém a malbu dokončil včas.
A tak „nemožné se stalo skutkem‘‘ taky díky pomoci Panny Marie Svatoňovické a zřejmě i díky
tomu, že jsem se před začátkem práce napil vody
ze zázračné studánky…
Teprve po zhlédnutí hotového díla jsem si
uvědomil, že malba pozadí Rtyňského betlému
mohla být klidně o půl metru delší. Ne tedy šest
metrů padesát, ale rovných metrů sedm.
Poznámka: Foto Kábrtova betlému je na barevné obálce
časopisu (str. 2).
n
6
92
O kostelních betlémech v České republice
Hoštice u Volyně – kostel a jeho betlém
Mgr. PAVEL RUDA
Tato malebná obec leží asi 7 km od jejího okresního města Strakonic v Jihočeském kraji, při
silnici I. třídy č. 4 do Vimperka. Nachází se pod vrchem Kalný v nadmořské výšce 480 – 540 m
a má asi 170 obyvatel. Jedním z nich je známý filmový režisér Zdeněk Troška, který je zdejším
rodákem. První písemná zmínka o Hošticích pochází již z roku 1274.
Jejich dominantou je kostel Narození P. Marie, postavený v roce 1593. V 18. století byl zevně i interiérově upraven, takže nyní je jeho
zařízení barokní z roku 1742 a novorenesanční.
Z období baroka je hlavní oltář s obrazem Narození P. Marie z 2. poloviny 18. století, který
byl v 19. století přemalován. Novodobé jsou
dva boční oltáře s obrazem sv. Petra a Pavla a pozdně barokním obrazem Svaté rodiny.
Novorenesanční je také kazatelna. Naposledy
byl kostel renovován a zčásti rekonstruován
od června do září roku 2011. Jeho orientace je
neobvyklá: Na rozdíl od většiny chrámů není
nasměrován oltářem k východu. A jedna zajímavost pro milovníky hudby – na hřbitově, který se prostírá kolem kostela, spí svůj věčný spá-
nek legenda a nekorunovaný král české country
Michal Tučný. Jeho hrob s nepřehlédnutelným
velkým bílým kamenem ve tvaru kovbojského
klobouku je při zdi v jihozápadní části hřbitova.
K uctění památky tohoto vynikajícího zpěváka
se v Hošticích, kde řadu let žil, každoročně koná
hudební festival „Stodola Michala Tučného“.
Pro betlemáře je návštěva kostela Narození
P. Marie ve vánočním období příležitostí ke
spatření zajímavých kostelních jesliček, jejichž
vlastníkem je Římskokatolická farnost Hoštice
u Volyně. Nepodařilo se mi zjistit jejich autora
ani dobu vzniku, ale podle mého odhadu mohly
být vytvořeny ve 2. čtvrtině 20. století. Jedná
se pravděpodobně o sériový produkt firmy, zabývající se výrobou sádrových figurek, v tomto
Hrob Michala Tučného
Kostel Narození Panny Marie
v Hošticích u Volyně
92
případě polychromovaných. V kostele je betlém
– v zachovalém stavu – vystavován pod kůrem
od Vánoc do svátku Tří králů.
Půdorys základní desky je z dřevěných prken
o tloušťce 2,5 cm a má rozměry 160 x 90 cm.
Stejnou velikost má (rovněž dřevěná) malovaná
dálina, před níž – vedle jeskyně narození – je
skála s částí města. Sluj narození Páně má šířku
70 cm a výšku 55 cm. Nad ní stojí anděl (výška
25 cm) držící stuhu s nápisem „GLORIA IN EXCELSIS DEO“. Místo, kde se narodil Ježíšek,
označuje také hvězda o délce 30 cm.
Betlémový soubor tvoří 18 figur a studna s okovem o průměru 14 cm. U popisovaných postav
a zvířat uvedu alespoň základní rozměry, tedy
7
výšku (v) a případně délku. Svatou rodinu tvoří
samozřejmě sv. Josef (v 30 cm), klečící P. Maria
(v 22 cm) a Ježíšek (v 12 cm) ležící v jesličkách.
Prostor jeskyně, v níž se Svatá rodina nachází, je
osvětlován žárovkou červené barvy. Ze tří králů
je nejmenší Kašpar, který klečí, s výškou 23 cm,
Melichar a Baltazar se liší výškově pouze o 1 cm
– měří 28 a 27 cm. Před místem narození jsou tradiční volek a oslík. Přítomni jsou i dva poutníci,
z toho jeden s mošnou. Dva pastýři pečují o šest
ovcí – pět z nich má délku 12 cm, jedno jehňátko
je dlouhé 8 cm. První pastýř se opírá o hůl, druhý
nese ovečku na ramenou. Rovněž další uvedené
figurky odpovídají proporcemi hlavním ústředním postavám. Vzhledem k tomu, že v jesličkách
není žádná exotická flóra ani fauna, mohly by
být označeny jako betlém tyrolského typu.
Závěrem si dovolím vyslovit velké poděkování kostelnici paní Jiřině Podskalské, která mi
umožnila prohlídku kostela Nanebevzetí P. Marie v Hošticích u Volyně a zejména kostelního
betlému, včetně jeho průzkumu a změření. n
Nahoře betlém kostela Narození Panny Marie
v Hošticích u Volyně.
Detail betlému v Hošticích – Svatá rodina
8
92
Současná tvorba skleněných figurek v Železném Brodě
SKLÁŘ ZDENĚK SOCHOR – NADĚJE PRO HUTNÍ FIGURKY
Bc. IVA CHALOUPKOVÁ, vedoucí Informačního a kulturního střediska Železný Brod
Zdeněk Sochor se narodil 23. 7. 1958 do sklářské rodiny. Oba jeho rodiče se po celý život
zabývali sklářskou výrobou. A on kráčel v jejich šlépějích a po absolvování základní školy
studoval v letech 1973–1977 na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě
– ateliér stolních figurek pod vedením profesora Viléma Dostrašila. V září 1977 nastoupil do
národního podniku Železnobrodské sklo do provozu stolních figurek. Po základní prezenční
vojenské služby v září roku 1980 přešel na provoz hutních figurek, kde se samovzdělával v jejich výrobě pod otcovým vedením. Ten mu postupně předal všechny své výrobní zkušenosti
z oboru. V tomto provozu setrval až do jeho zrušení v roce 2004.
V rámci rekvalifikace přešel na provoz
strojního mačkání skla,
kde setrval jako „mačkář“ až do uzavření
podniku v roce 2009.
Nemohl se však smířit s tím, že originální
výroba hutních figurek
zanikne a začal přeSklář Zdeněk Sochor
mýšlet, jak pokračovat
v soukromých podmínkách. A tak si postavil
doma tavící pec a snaží se v domácím prostředí
udržet tuto výrobu při životě.
A v čem vlastně spočívá originalita a jedinečnost umění výroby hutní figury? V kombinaci
komponentů vyrobených na sklářském kahanu
(menší části jako ručičky, hlavičky a drobné doplňky) a tvarování postavy na tavící peci. Zde
se nabírá v bazénu natavený křišťál, který se
povrchově dále barví rozemletým barevným
sklem a poté se tvaruje do potřebných tvarů
a postaviček. Ty se za tepla spojují s částmi vyrobenými na sklářském kahanu.
Zdeněk Sochor ze Železného Brodu je pravděpodobně posledním, kdo se snaží zachovat
výrobní technologii hutních figur, neboť s uza-
vřením provozu akciové společnosti Jablonex
Group v Železném Brodě (pokračovatelem podniku Železnobrodské sklo) odešli staří skláři
a byla zpřetrhána návaznost na zaučení jejich
nástupců. V rozsahu výroby podniku Železno-
Výtvarník Zdeněk Sochor při práci
92
brodského skla bude výroba již těžko někdy
obnovena. Vyučení nových pokračovatelů je
velmi problematické a finančně náročné, na
zdejší sklářské škole, ani na žádné jiné se výroba hutních figurek nevyučuje.
Jak říkal jeden můj známý, který se byl podívat, jak se taková figurka rodí: „Když jsem
viděl tu krásu, ten náročný proces, musel jsem
si toho přede mnou se rodícího klauna jednoduše okamžitě koupit“. Zdeněk Sochor je
člověk skromný, usměvavý, jednoduše člověk,
kterého rádi potkáte. A to je určitě také vidět na jeho díle, které tvoří s láskou a nadějí,
že výroba hutních figurek nebude minulostí.
Pokud se chcete podívat, jak se taková figurka rodí, podívejte se na jeho webové stránky
www.sklenene-figury.cz, kde najdete další informace včetně kontaktu (mobil 603 370 232,
[email protected]).
Také já mám doma skleněný betlém Zdeňka
Sochora. Při pohledu na kteroukoliv jednotlivou figurku si vzpomenu na zručnost a lásku
s jakou vznikala. Všichni, kterým česká sklářská výroba není lhostejná, doufají, že Zdeněk
Sochor nebude „posledním mohykánem“ ve
výrobě skleněných hutních betlémů.
9
Chcete-li se osobně seznámit s panem Sochorem a více slyšet o hutních figurkách a skleněných betlémech, přijeďte do Železného Brodu
na Konferenci o skleněných betlémech v pátek
9. ledna 2015. Možná, že však dříve potkáte
skláře pana Sochora na nějakém jarmarku či
trhu…
n
Skleněné figurky od Zdeňka Sochora. Autorem fotografií je Luboš Novotný
10
92
Galerie tvůrců papírových rozkládacích a vystřihovacích betlémů 20. století
Tento rok si připomínáme 100. výročí narození známého a oblíbeného ilustrátora knih
a autora mnoha papírových betlémů Vojtěcha
Kubašty, který se narodil 7. října 1914 ve Vídni
v rodině bankovního úředníka. Rodina se však
po vzniku Československé republiky (1918) přestěhovala do Prahy.
Toto kulaté výročí bylo důstojně připomenuto výstavou věnovanou tomuto výtvarníkovi v Letohrádku Mitrovských v Brně, která se
uskutečnila v období od 10. 5. do 29. 6. 2014
(upozornění na tuto akci bylo v BaB č. 91). Tato
vydařené výstava se vzhledem k velkému množství zajímavých exponátů, přehlednému uspořá-
dání i komplexnosti informací o výtvarníkovi
těšila zvýšenému zájmu veřejnosti (pochopitelně
včetně dětí). Proto jsme požádali vedoucího produkce Letohrádku Mitrovských pana Mgr. Petra Lukase o příspěvek do našeho betlemářského časopisu. Je vhodné připomenout, že právě
atraktivní výstavní prostor letohrádku umocnil
příjemný zážitek z výstavy.
Betlemáři dobře znají Vojtěcha Kubaštu jako
autora mnoha papírových betlémů – rozkládacích či leporel, uvedená výstava nám však přiblížila nesmírně bohatou tvorbu tohoto výtvarníka,
kde betlémy tvořily jen nepatrný zlomek jeho
činnosti. Podrobnější příspěvek věnovaný zejména oblíbené
betlemářské
tvorbě tohoto
všestranného
umělce rádi
v
časopise
uveřejníme.
Letohrádek
Mitrovských
v Brně
Vojtěch Kubašta – geniální ilustrátor (1914–1992)
Mgr. PETR LUKAS
Snad každý z nás se někdy setkal s prostorovými papírovými vystřihovánkami – betlémy či
pohádkovými knížkami, které lze jednoduše rozložit do trojrozměrné podoby a pohybem prstů
„oživovat“ jednotlivé výjevy. Málokdo však dnes u nás zná autora těchto důmyslných a milých
dětských knížek, Vojtěcha Kubaštu, který byl zároveň i tvůrcem mnoha ilustrací, panoramatických pohlednic, obalů, reklamních plakátů, kalendářů, vystřihovánek – minivizí, grafických
listů či knižních úprav a časopisů. Není se čemu divit, že ve své vlasti není Kubašta známý, jak
by si zasloužil. Jeho díla se totiž v milionových nákladech distribuovala v cizině, aby k nám
přinášela devizy, doma se z nich však čtenáři těšit příliš nemohli…
92
Vystudovaný architekt začínal svoji
kariéru světoznámého ilustrátora
v průběhu druhé
světové války – nejprve jednoduchými
dětskými obrázky
na kartičkách. Po té
následovaly dětské
knížky jako NáIlustrátor Vojtěch Kubašta
rodní pohádky od
K. J. Erbena, Nejkrásnější pohádky od B. Němcové, Veselé vyprávění dětem od V. Buriana, Ježek
Pícháček nebo Zvířátka a sedm loupežníků od
Č. Sováka či leporelo Ples na paloučku od D.
Hajské. Další zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat: ilustrování prvního českého vydání
Medvídka PÚ, předsádka k Babičce, Valašské
pohádky, Pohádky tisíce a jedné noci a kompletní edice anglo-americké knihovny nakladatelství Aventinum. Výjimečné prostorové vidění
autora, v době, kdy neexistovaly letecké snímky, představují luxusní grafické listy s pražskou
architektonickou chloubou, viděnou z horního
pohledu. Zajímavá je jistě práce pro Československou obchodní komoru, pro kterou vytváří
Rozkládací trojrozměrná papírová kniha
11
bezpočet reklam k českým výrobkům určeným
na export. Někdy za pomoci jednoduché pohádky, jindy s využitím prostorového mechanismu
propaguje značky jako Lada, Tesla, Pilsner
Urquell, Koh-i-noor a další.
V roce 1953 představuje Kubašta v nakladatelství Artia svou první prostorovou knihu, jejíž
systém dotáhl časem k naprosté dokonalosti přidáním pohyblivých /mechanických/ prvků. Jeho
trojrozměrná kniha (pop-up) slaví ohromné úspěchy. Bylo vytvořeno 37 jazykových mutací, které
vyšly v milionových nákladech – velký zájem
měl např. arabský a asijský trh. Například kniha
„Jak Kolumbus objevil Ameriku“ se stala školní
pomůckou v Japonsku. Jednotný formát knih je
20,5 x 26,5 cm. Konstrukční princip spočíval ve
vyříznutí a prolomení papíru do protichůdného
úhlu. Otevřením dvoulistu vystoupí zadní část
do popředí a vznikne tak trojrozměrný prostor.
Bonusem se stávaly pohyblivé výřezy přímo
v rozevřených scénách. Mezi nejznámější patří
klasické tituly Jeníček a Mařenka, Zlatovláska,
Sněhurka, Šípková Růženka, Tři medvídci, Tři
prasátka a další. Technicky nejpropracovanější
byla edice TIP a TOP se dvěma chlapci objevovateli. O velkém nadání tvůrce svědčí i anonymní
práce pro společnost Walt Disney (5 knižních ti-
Střed rozkládacího Kubaštova betlému (nedatováno)
12
92
92
13
Vysekávaný rozkládací betlém Vojtěcha Kubašty (nedatováno)
tulů – např. Mickey
Mouse, Bambi, 101
dalmatinů a další).
Někdy se změnil rozměr knihy,
jindy zase byla
zjednodušena pohyblivost pro úplně
malého čtenáře.
Časem vytvořil typ
prostorové knihy,
který se dal rozevřít do 180°. Tím se
z knížky stala hračPohlednice
(nedatováno)
ka. Jen v období 1955 až 1965 vytvořil Vojtěch
Kubašta neuvěřitelných 100 titulů prostorových
knih. Výroba knih byla technologicky velice náročná, i z tohoto důvodu byla většina prostorových knih určena pro devizový trh. Do rukou
českých dětí se dostaly poměrně výjimečně.
Nejvíce známé jsou u nás Kubaštovy betlémy.
První vyšel v časopise Ozvěny již v roce 1939.
Betlémů vytvořil Kubašta přibližně 15. Počet je
bohužel nepřesný. Betlémy měnily velikost, ale
také jsou známé betlémy jako vánoční přání
nebo jako adventní kalendář, proto je celkový počet problematicky zjistitelný. Kubaštovy
betlémy vycházely ve velkých nákladech. Byly
velice oblíbené a papírové mechanismy často
kopírované. Kubaštovy oblíbené motivy byly
především ty pražské, ale i lidové či orientální,
stejně jako
Loretánský
betlém, se
těšily a těší
velké oblibě.
Vystavené exponáty zapůjčil
MgA. Jan
Maroušek
( k o n t a k t : Rozkládací trojrozměrná kniha
[email protected]; telefon 721 732 020). Jeho sbírka zatím
čítá zhruba 300 děl různých žánrů všestranného
umělce Vojtěcha Kubašty a stále se rozrůstá.
n
14
92
Výuka řezbářů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hradci Králové
Královéhradecký řezbář a betlemář Jindřich Rychter
PaedDr. JOSEF PTÁČEK – předseda regionální pobočky ČSPB „Královéhradečtí betlemáři“
při Třebechovickém muzeu betlémů
Královéhradecký deník přinesl 23. ledna 2014 rozsáhlou reportáž pod názvem „Místní řezbáři chtějí ohromit Chicago jezerní královnou“. V rámci každoročního festivalu „Chicago snowdays“ byl do prestižní soutěže porotou vybrán i český tým složený z Pavla Špeldy z Červeného
Kostelce, Ing. Jindřicha Rychtera z Hradce Králové a Marka Křišťáka, studenta řezbářství na
Střední uměleckoprůmyslové škole hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. Právě na
této škole se v rámci oboru uměleckořemeslného zpracování dřeva se řezbářství (jako na jedné
z mála) vyučuje. Jde o čtyřletý studijní obor zakončený maturitní zkouškou. Každým rokem
absolvuje pět až šest studentů. Ti potom nacházejí uplatnění v restaurátorských a truhlářských
dílnách při výrobě replik a renovacích historických objektů.
Výběr z 85 přihlášených týmů prováděla porota složená z pracovníků chicagského kulturního centra Navy Pier na podzim 2013. Patnáct
nejzdařilejších návrhů realizovaly na počátku
letošního února vybrané týmy z celého světa.
Čeští výtvarníci obsadili ve finále soutěže velmi
pěkné 4. místo. Určitě zdařilá reprezentace českého sochařství a uměleckého řemesla.
Mistr uměleckého řemesla Ing. Jindřich Rychter absolvoval Školu uměleckých řemesel v Praze a později po vojně Vysokou školu lesnickou
a dřevařskou nyní Technickou universitu ve
Zvolenu v oboru design nábytku. Od roku 1992
provozoval řezbářskou živnost v Hradci Králové
a ve školním roce 1999/2000 zakládal řezbářský obor právě na “hradecké Umprumce“, kde
v současnosti vyučuje
řezbářskou technologii, výtvarnou výchovu a dějiny umění.
Ateliér a dílnu má
v Hradci Králové –
Pouchově, Vážní ulici.
V letech 2005 až 2007
Ing. Jindřich Rychter
zhotovuje sochařský
model pro portrétní
sochu sv. Metoděje
92
15
Ing. Jindřich Rychter
se studenty maturitního
ročníku ve školních dílnách
SUPŠ HNN
vystudoval postgraduálně Mistrovskou akademii uměleckých řemesel
v Praze (titul Mr. Of Art
Craft). Od r. 2000 vede
spolu s Pavlem Špeldou
na škole prázdninové
workshopy
figurální
řezby, které se těší rok
od roku většímu zájmu
veřejnosti.
Od sedmdesátých let minulého století se věnuje vlastní tvorbě. Na svém kontě má tři samostatné a více než dvacítku kolektivních výstav.
Jeho práce obsahuje jak figurální skulptury inspirované kubismem a surrealismem tak i nefigurální meditativní tvorbu: “Na počátku ani nevím, jak bude výsledné dílo vypadat. Struktura
Školní betlém
SUPŠ HNN
vytváří několik
ročníků studentů
Ing. J. Rychtera
materiálu mne sama navede kudy mám řezat“.
V betlémářské tvorbě se nechává inspirovat prací gotických a renesančních řezbářů. Pod jeho
vedením vznikl základ betléma, který škola
každoročně vystavuje. Jde o kolektivní práci
studentů i učitelů, která se průběžně doplňuje
o nové figury.
n
16
92
O největším slovenském pohyblivém betlému
„Banskoštiavnický Betlehem“
LUDVÍK MÁTL
V časopise Betlémy a betlemáři č. 75 (1/2010) jsme se věnovali rozměrnému a rovněž pohyblivému betlému v Rajecké Lesné, který má svým pojetím celonárodní slovenský charakter.
V tomto článku se budeme věnovat největšímu pohyblivému betlému na Slovensku, u kterého
si jeho tvůrci určili za cíl nejen zasadit výjev Narození do konkrétní kulisy památkově atraktivního města Banská Štiavnica a jeho okolí, ale navíc znázornit v betlému i bohatou historii
od středověku po současnost tohoto kdysi královského města proslulého těžbou drahých kovů.
Tím lze tento betlém považovat za ojedinělý.
Pro dobré poznání
či pochopení tohoto
betlému je potřebné se
seznámit se základními
dějinami
uvedeného
města. Již před začátkem
našeho letopočtu (např.
za keltského osídlení)
se v této oblasti rýžováním a jednoduchou důlní
činností získávalo zlato. Snaha o zdokonalení
těžby drahých kovů přiměla uherského krále
Gejzu II. nabídnout osídlení německému etniku
zejména z alpských zemí a ze Saska, kde byla
důlní činnost i následné zpracování rud na vyšší
technické úrovni. Banká Štiavnice je považována za nejstarší hornické město na Slovensku,
městská privilegia získala v první polovině 13.
století. Dodejme pro zajímavost, že německy hovořící obyvatelstvo převládalo ve správě města
v podstatě až do začátku 20. století (do vzniku
ČSR).
Ve 2. polovině 16. století, po porážce vojska
Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče v roce
1526, rostly obavy z tureckých nájezdů i v této
oblasti. To bylo důvodem k silnému a důmyslnému opevňování Banské Štiavnice, jehož
zdokonalování trvalo více než 150 let do porážky osmanských vojsk u Vídně v roce 1683.
Historický střed Banské Štiavnice, vlevo Radniční náměstí (radnice, kostel sv. Kateřiny), vpravo Náměstí
Svaté Trojice; nahoře znak města
92
17
Část výstavní galerie
s betlémem
Došlo například ke zrušení
rozměrného
trojlodního
románského kostela a jeho
přestavbu na pevnost zesilující hradby města. Naštěstí
Turci město nikdy neobsadili, ale mnohaletému boji
proti tomuto nepříteli bylo
nutné opakovaně obětovat
značné finance včetně přímé
účasti obyvatel v protitureckém vojsku. V roce 1679
však město vydrancovali
Thökölyho kuruci (povstalci), kteří se tehdy
společně s Turky zúčastnili bojů proti císařským
vojskům. Přes všechny nepříznivé okolnosti
se dobývání a zpracování drahých kovů stále zdokonalovaly a tím rostlo bohatství města
i jeho význam. V roce 1690 se například v banskoštiavnických dolech vytěžilo 29 tun stříbra
a 605 kg zlata. V roce 1762 založila Marie Terezie dekretem ve Štiavnici „Báňskou akademii“,
která je v literatuře považována za nejstarší vysokou školu s technickým zaměřením na světě.
Později byla výuka rozšířena ještě o samostatný
obor lesnictví - již v roce 1838 zde byla pro tuto
specializaci založena botanická zahrada, která
funguje dodnes. Na přelomu 18. a 19. století patřila Banská Štiavnice v Uhrách k nejdůležitějším centrům školství, vědy i techniky a zároveň
k největším městům.
Nejstarším čtenářům a tím pamětníkům připomeňme ještě poválečnou stavbu „Tratě mládeže“ vinoucí se náročným terénem Štiavnických
vrchů z Hronské Dúbravy do Štiavnice, která
nahradila zastaralou úzkokolejku z roku 1873.
Na tomto díle, dokončeném v roce 1949, se vystřídalo přes 50 tisíc mladých lidí nejen z celé
Evropy, ale i z afrických zemí či daleké Indie.
V Banské Štiavnici se dochovalo neuvěřitelných 360 chráněných objektů význačné umělecké a historické hodnoty a proto byl celý střed
města zapsán v roce 1993 na Seznam světového
kulturního dědictví UNESCO. Pro turisty je
rovněž zajímavá soustava umělých vodních nádrží zvaných „Štiavnické tajchy“, jejichž vodní
energie sloužila po staletí na odčerpávání vody
z dolů i k pohonu zařízení na úpravu rud, zejména jejich drcení. Dnes působí zmíněné vodní
plochy jako přirozená součást přírodní scenerie.
Galerie s betlémem je umístěna v historickém
domě na Radničním náměstí v zadním traktu
budovy, ke které se prochází otevřeným dvorem
či atriem. Expozice se nachází v rozlehlé přízemní prostoře, ve které je cihlová klenba svedena
na mohutný středový pilíř. Ihned při vstupu nás
ohromí svou velikostí vlastní betlém postavený
po třech stranách místnosti, jehož velikost je
úctyhodná: délka 21 m, hloubka 2,5 m a výška
3 metry. Budován byl postupně v letech 2007
(dokončena středová část) až 2010. Autorem
betlému je Ing. arch. Peter Chovan (*1969),
který dílo vytvářel společně se svým synovcem
18
92
Opevněný starý zámek
s barokní hodinovou věží
Petrom Chovanom (*1985), později přibyli další pomocníci a to zejména Bc. Michal Votýpka
a Ing. Martin Bajo. V betlému je 800 figurek
a přibližně polovina z nich je pohyblivá. Řezbáři
použili lipové, třešňové a ořechové dřevo.
Pokud se návštěvník postaví před střední část
betlému, kde jsou umístěny jesličky, je stavbou
ve tvaru písmene U doslova obklopen a tím je
jakoby vtažen do pulzující kulisy historického
města a jeho nejbližšího okolí. S popisem tak
rozměrného celku však
musíme začít postupně.
Spodní část centrální
části (fundament) je ozdoben stylizovanými postavami bájných permoníků
– vládců podzemí. Tyto
figury jsou však větší oproti měřítku figur v betlému,
tvoří jakési pomyslné podpěry betlému, tak jak známe například ze skutečné
architektury sochy atlantů. Navazující celý přední
okraj betlému, včetně postranních ramen, je
věnován středověké těžbě a zpracování rud,
z části jde o znázornění důlní činnosti v podzemí. Pěkně působí tyto činnosti právě v řezu, kde
vidíme celý provázaný technologický proces od
dobývání rudy, její dopravu na povrch a návazně její zpracování na povrchu. Ve střední části
vidíme ryžování zlata, nejstarší povrchovou těžbu, promývání rudy, manuální hornické práce
v podzemí a přepravu horniny na povrch, drcení a třídění rudy i její tavení
v peci završené ražením mincí.
Vše je doplněno nezbytným dobovým technickým vybavením,
například větracími šachtami či
rumpály poháněnými lidskou
nebo koňskou silou. Na pravé
straně v řezu vidíme nejen práci horníků v podzemí, ale i odčerpávání vody z důlního díla,
jednoduší pomocí řetězce věder
či modernější pomocí „pracují-
Turečtí dělostřelci
92
19
Odčerpávání vody z podzemí
pomocí řetězce věder
cích“ dřevěných pístových čerpadel. Zde si můžeme prohlédnout i výrobu dřevěného potrubí
z kmene stromu. Na levé straně betlému je v popředí zachycena opět práce horníků v podzemí
a navíc výroba dřevěného uhlí. Lze konstatovat,
že bankoštiavnický exponát je zároveň také betlémem „hornickým“ se znázorněním historického způsobu dobývání a zpracování rud.
Pozadí středové části tvoří panoráma Banské
Štiavnice s jejími nejdůležitějšími a nejvýraznějšími stavbami. Jde o mohutné opevnění starého
zámku s výraznou barokní věží, Klepačku (odkud se klepáním na dřevěnou desku oznamoval
začátek a konec práce), radnici, kostel sv. Kateřiny, Evangelický kostel, Náměstí sv. Trojice
s morovým sloupem, Kammerhof se sídlem
hlavní „banskej“ komory a budovy historických
škol. Dominantním středem v městské zástavbě
jsou jesličky se sv. Rodinou, které se klaní Tři
králové a ke které spěchají darovníci, zde zejména horníci, pastýři a dále i ostatní obyvatelé
města seřazeni do dobového tradičního historického „Salamandrového“ průvodu. Tento zástup
vede pastýř, který nese pro obec symbolickou
ještěrku podle staré městské
legendy. Nechybí ani výrazná
dvojice císařského páru Marie
Terezie s manželem Františkem Lotrinským. Na stropě
nad centrální části je zavěšen
početný andělský sbor hudebníků.
Na pravé straně betlém
plynule navazuje pokračující
městskou zástavbou s kostelem Nanebevzetí P. Marie
Řemeslníci v pravé (městské)
straně betlému
(německý kostel) a zejména vyvýšenou barokní
Kalvárií, která i ve skutečnosti tvoří na kopci
nad městem výraznou dominantu. Kalvárii tvoří
soubor staveb a to velký barokní chrám se dvěma věžemi, dva další kostely, 17 kapliček, Svatý
hrob a další sakrální stavby. Na betlému směřuje na Kalvárii poutní procesí věřících. Ve městě
20
92
je zobrazeno několik ukázek tradičních řemesel.
V interiérech pomyslných krčem a hostinců jsou
znázorněny hornické a studentské místní dobové zvyklosti, například výjevy ze slavnostního
hornického „Šachtagu“. I na této pravé straně
prochází „Salamandrový“ průvod masek a osob
v dobových krojích, které provádějí různé taškařice. Tentokrát zástup dobově odpovídá novějším či pokračujícím tradicím minulého století.
Pozadí levé strany betlému tvoří reliéf Štiavnických vrchů s nejvyšší horou Sitno (skutečná nadmořská výška 1009 m). Na historickou zástavbu
středové části betlému zde navazuje samostatně
stojící silně opevněný renesanční Nový zámek.
V jeho okolí „zuří“ bitevní vřava mezi tureckými
útočníky a obhájci na hradbách města. Takové
množství rozpohybovaných bojujících pěšáků,
lukostřelců, jezdců s tasenými šavlemi a děl připravených ke střelbě, ale i již padlých bojovníků,
jsem ještě v betlému nikdy neviděl. Naštěstí však
nepůsobí rušivě, protože jsou bokem na levé straně a tím vizuálně neovlivňuji ostatní městkou scenerii. Autoři betlému zřejmě nechtěli dlouhé historické období protitureckých bojů s negativními
dopady na rozvoj regionu vynechat. I v této části
betlému zbylo v popředí místo na místní rázovitou postavu “štiavnického Nácka“ s pověstným
kufrem - tzv. Nácko na cestách.
Mimo souvislou organickou součást betlému
jsou kolem středového sloupu v několika patrech
pro dokreslení zpodobněna banskoštiavnická řemesla a další povolání. Můžeme vidět při práci
kováře, tesaře, koláře, bednáře, kameníky, cihláře, hrnčíře, řezníky, pekaře, cukráře vyrábějící
perník, ale i v betlémech méně časté profese,
např. holiče, zubaře, starožitníka či výrobce dýmek. Nechybí pila a mlýn. Znázorněny jsou však
i manufakturní výroby – továrna na zpracování
tabáku, sýrárna, tkalcovna či hromadná výroba
bot. Ve spodní části pomalu „projíždí“ vyřezaný
vláček s parní mašinkou místní lokálky kolem
stařenky spěchající pěšky na trh - jde o znázor-
nění místního vtipu. Strojvedoucí křičí: „Babko
naskoč si…“ a dostane odpověď „…ale kdepák,
já totiž pospíchám.“ V horní části této expozice je
štiavnický trh na kterém mimo běžný obchodní
ruch vyhrává kapela. Tvůrci nepovažují betlém za
dokončený a předpokládají jeho další doplňování.
Co návštěvníka – betlemáře jistě potěší je
skutečnost, že součástí expozice je prodejna
s výrobky vyřezanými ze dřeva. V nabídce je
nejen výběr jesliček různých velikostí a doplňků do betlémů, ale i další vkusné drobnosti
zhotovené ze dřeva. Banskoštiavnický betlém je
vyhledáván nejen turisty z celého světa, ale míří
sem i vzácné státní návštěvy. Galerii například
navštívil za doprovodu slovenského prezidenta
i norský královský pár. Betlém je přístupný celoročně kromě pondělků. Podrobnosti lze najít
na: www.betlehem.sk
Návštěva historického města Banská Štiavnica rozhodně stojí za to. Prohlídku této památky
UNESCO lze navíc doplnit zhlédnutím tohoto
pozoruhodného betlému. Jde o nezapomenutelný zážitek.
n
Císařský pár Marie Terezie a František Lotrinský.
Fotografie na stranách 16 až 20 autor článku
92
21
Akce Muzea betlémů na Karlštejně
Řezbářské kurzy na pokračování
Mgr. ROMANA TREŠLOVÁ
V Muzeu betlémů na Karlštejně jsme loni zkus- možné, že proběhne ještě letošní poslední kurz,
mo zavedli řezbářské kurzy pana Oldřicha Čecha, a to v sobotu 25. října 2014 (redakční poznámka
které se specializovaly na styl řezby kralických – o řezbáři O. Čechovi viz BaB č. 88, str. 9).
Zájemci se mohou hlásit (pokud možno co
figurek. Je třeba říci, že tato aktivita se zdárně
rozvíjí i letos. Žáci z loňských kurzů již přinesli nejdříve) přímo v pokladně muzea na e-mailoukázat své první výrobky, ti snaživější dokonce vé adrese: [email protected] nebo
vyřezali i svůj první betlém. Dobré výsledky začá- na telefonním čísle 607 940 787. Cena jednoho
tečníků jsou patrné z fotografií, citlivě je provede- výukového dne je 400 Kč.
Velký zájem o řezbářské kurzy Oldřicha Čeno i kolorování figurek. V letošním roce proběhl
jeden kurz řezbářský a jeden stavění kulis, který cha je zapříčiněn zejména jejich charizmatickým
vedl Ing. Jan Roda. V říjnu proběhne minimálně lektorem, ovšem nejen to. Řezbář Oldřich Čech
ještě jeden řezbářský kurz a to v sobotu 11. října má velké didaktické dovednosti a účastníky láká
2014 v provozní době muzea od 10 do 17 hodin. patrně i rychlost, s jakou se z jejich prvních neuZúčastnit se mohou začátečníci, ale oddělená sek- mělých pokusů klube na svět figurka. Je nepopice bude patřit zejména pokročilejším řezbářům, ratelným faktem, že již z prvních hodin si každý
se kterými pan Čech probere případné problémy, účastník kurzu odnáší několik hotových figurek.
které při řezání vznikají, a předvede řezbu velkých Propracovávání a hledání vlastního řezbářskébetlémských zvířat – velblouda, koně a slona. Na- ho výrazu je samozřejmě běh na delší trať, ale
bídne i možnost vyzkoušet si tvorbu betlémských rychlost získané dovednosti fascinuje. Je pěkné,
domečků. Pokud by byl zájem účastníků větší než že díky aktivitě Oldřicha Čecha vyrůstá další
je stávající kapacita muzejních prostor, pak je řezbářské pokolení.
n
Záběr z řezbářského kurzu
Dvě kolorované figurky od účastnice
kurzu paní Jarmily Schusterové
22
92
Betlémy z kraje Orlických hor
O výstavách betlémů v Rychnově nad Kněžnou
PhDr. JAN TYDLITÁT
V neděli 29. prosince 2013 se po 17. hodině
zavřely dveře velkého sálu Společenského centra za posledním návštěvníkem výstavy Betlémů
z kraje Orlických hor. Její sedmnáctý ročník byl
poctou orlickoústeckým betlemářům. A byla to
pocta opravdu důstojná. Pod ústředním stromem
– velkou borovicovou koulí – upoutaly pozornost
velké figury z betlému Jarolíma Štantejského
(1832–1899) a po celé levé straně defilovaly malované originály z ústeckých betlémů nejen vánočních a tříkrálových, ale i unikátních betlémů
hromičních a postních.
Pestrost materiálů, z kterých byly vystavené
betlémy zhotovené, byla letos bezkonkurenční.
Vedle papírových ústeckých, přes polychromované nebo přírodní
dřevořezby tu
nechyběly betlémy z pálené
hlíny, ze šustí,
z cínu, betlémy
textilní, háčkované, paličkované, betlémy
perníkové s nepostradatelnou
vůní, z vytlačovaného perníku
z
kouzelných
starých dřevěných
forem,
betlémy z drátu,
vytlačované do
plechu, betlémy
malované
na
skle, ze sádry,
z přírodnin i dřevořezby adjustované do skořápky
z kokosového ořechu.
Betlémů a jesliček se sešlo na výstavě celkem
145, některé tu měly svou premiéru. Nechyběli
autoři, jejichž díla jsme tu nikdy nepostrádali,
řezbáři Jarmila Haldová, Jan i Václav Plockovi,
Jan Červený, Lubomír Zeman. Chloubou výstavy byly díky sběratelům betlémy z 90. let 19.
století od známých tvůrců J. Müllera, A. Adámka
a J. Sperlicha. Mimořádnou pozornost si zasloužil betlém Jiřího Loudy z Pardubic s průčelím
rychnovského zámeckého chrámu Nejsvětější
Trojice s výjimečným zachycením Svaté rodiny,
která na druhém zámeckém nádvoří přijala pozvání na divadelní loutkové představení Matěje
Kopeckého.
Na jevišti výstavní síně postavili Lubomír
Zeman s Milanem Jíchou velký čtyřmetrový Náchodský betlém inspirovaný podobou středověkého města a hned vedle se těšily oblibě betlémové
figury zhotovené na II. rychnovském dřevořezání
v roce 2013.
Kouzelný čtyřmetrový betlém zapůjčily na
výstavu autorky Helena Rázková z Javornice
a Blanka Kampová z Pardubic. Desítky malebných postav panenek využily k zobrazení staročeského řemeslného betlému. Dalo by se psát
o dalších zajímavých výtvorech, mezi něž patřily
například nádherné podmalby na skle Václava
Hejnáka z Ústí nad Orlicí i mistrovská kovová
plastika uměleckého kováře Františka Bečky
z Ústí nad Orlicí.
Ale není možné vynechat autorku, která zatím
nechyběla na žádné rychnovské výstavě. Háčkované prostorové betlémy stejně jako stovky
dokonalých ozdob paní Libuše Hlaváčkové se
92
těší mimořádnému obdivu každý rok. K ní se
postupně zapojují další ženy – výtvarnice. Jejich
ozdoby háčkované, patchworkové, vyšívané, drhané, ozdoby z drátů, z korálků, stuhové koule,
se staly na výstavě přehlídkou lidské dovednosti
a skvělých nápadů. Jejich materiálová pestrost
překonala všechny předchozí ročníky. Mimořádným hitem byly ozdoby z quillingu zapůjčené od
Zdenky Munzarové z Třebihoště. A pokud jste
zkoušeli počítat to, co viselo na všech borovicích
a stříbrných smrcích v sále, tak vám napovíme.
Bylo tam zavěšeno přesně 1.150 kusů. Loňská
výstava určitě stála za to a dle zájmu, jemuž se
těšila, se určitě povedla. Děkujeme všem, kteří ji
připravili, realizovali, účinkovali v podvečerních
vystoupeních a také závodu ŠKODA AUTO Kvasiny za finanční pomoc a mediálním partnerům
za skvělou propagaci.
Pro letošní výstavu chystáme ve spolupráci
s tvůrcem originálních betlému Stanislavem Vackem z Letohradu a se studenty Střední školy vi-
23
zuální tvorby
v Hradci Králové skutečně
neobvyklé
překvapení.
Bude samozřejmě
určené hlavně
dětským návštěvníkům,
kterých
je
vždy hodně,
ale určitě zaujme návštěvníky všech
kategorií, o to
se postaráme.
A tak Vás už
teď zveme na letošní 18. regionální výstavu betlémů z kraje Orlických hor, na níž Vás čeká cesta
„za betlémy do pohádky“.
Malované figurky Jarolíma
Štantejského (1832–1899),
Ústí nad Orlicí
Nezapomeňte prosím zasílat co nejdříve na adresu redakce časopisu
ke zveřejnění termíny vašich vánočních betlemářských výstav!
24
92
INFORMACE
Předsednictvo ČSPB se koná v Hradci Králové v Muzeu Labyrint (vedle Divadla DRAK)
v sobotu 18. 10. 2014 od 10 hodin.
pro členy Českého sdružení
přátel betlémů
Upozorňujeme na Konferenci o skleněných
betlémech, která se koná 9. 1. 2015 v Železném
Brodě. Bližší informace jsou na vloženém letáčku.
Máte zaplacen členský příspěvek na rok 2014?
V předchozím BaB č. 91 byly na str. 24 uvedeny pokyny pro zaplacení členského příspěvku
a zároveň byla do tohoto čísla vložena poštovní
poukázka s termínem pro platbu do 30. 6. 2014.
Přesto k 31. 8. 2014 evidujeme zhruba pětinu
nezaplacených položek. Někteří zaplatili sice
v roce 2014, ale nemají úhradu za rok 2013,
některým chybí platba za dva roky (označeno:
2x), byť víme, že je tento člen aktivní, např.
vyvíjí betlemářskou činnost v našem sdružení.
Několik plateb nešlo z důvodu chybějícího nebo
chybného údaje identifikovat. Individuální členové, kteří dosud nezaplatili:
Členská čísla 34, 48, 63, 74 (2x), 134, 147,
205, 218, 274, 280, 284 (nezapl. rok 2013), 287,
318, 319 (2x), 342 (2x), 347, 380 (2x), 472 (2x),
477, 490, 491, 495, 541, 558, 588 (2x), 617, 630,
632, 637 (2x), 648 (2x), 649 (2x), 650, 656, 657,
662 (2x), 663 (2x), 681, 684 (2013), 698, 709,
713, 714, 719, 723, 724, 725 (2x), 733, 741, 747,
752 (2x), 755 (2x), 775, 782, 783, 788, 789, 790,
796 (2x), 797, 799, 803, 804, 806, 823 (2x), 829,
830, 831, 843 a 850. Právnické osoby: 313, 417,
509, 1001, 1006, 1019 (2013), 1035 a 1043.
Nesrovnalosti řeší ing. V. Procházka (telefon
775 280 743). Prosíme o rychlou úhradu!
Popisky k barevným obrázkům na obálce
Titulní strana: Jesličky (střed) z papírového rozkládacího orientálního betlému od Vojtěcha Kubašty, nedatováno
(celé vyobrazení na str. 12 a 13)
2. strana: Rtyňský betlém od Adolfa Kábrta s pozadím od akadem. malíře Jiřího Škopka, Muzeum bratří
Čapků v Malých Svatoňovicích (foto Jindra Hylmar)
3. strana nahoře: Banskoštiavnický betlém – střed s jesličkami;
dole: Koláž papírových betlémů Vojtěcha Kubašty – foto z výstavy v Brně
Zadní strana: Figurky z hutního skla od Zdeňka Sochora, Železný Brod (foto Luboš Novotný)
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných
fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected] , ale
i na CD-ROM nebo jiné podobě na adresu: České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66,
Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na
e-mail: [email protected] (p. Pavel Nenkovský).
Betlémy a betlemáři, vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P. O. BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01.
Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů
nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků i jejich původnost odpovídají autoři. Nevyžádané
příspěvky se nevracejí. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4× do roka. Členové
sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní
symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu.
Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí