07. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE

Transkript

07. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE
7. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE
- představitelé anglického, francouzského, ruského a polského romantismu
- K. H. Mácha – zakladatel moderní české poezie
CHARAKTERISTIKA ROMANTISMU; UMĚNÍ ROMANTISMU
Romantismus se rozvinul v období mezi dvěma revolučními roky (1789 – 1848). Jeho kolébkou je Anglie, odtud se
v průběhu 19.století rozšířil do celé Evropy. Romantismus navázal na tendence preromantismu 18.století.
Zdůrazňoval lidské city, svobodu jednotlivce, právo národů na sebeurčení a také kladl důraz na fantazii, obracel se
k lidové slovesnosti, k historii.
Jedná se o přirozenou reakci proti do té doby převažující studené racionalitě klasicismu. Jestliže klasicismus vycházel
z rozumu a upřednostňoval přísný řád, romantismus posunul do popředí nespoutaný a vášnivý cit.
Název romantismus je odvozen od slova román (románový, dobrodružný jako v románě; romantika = to, co se vymyká
všednímu, každodennímu životu, co voní dálkami, dobrodružstvím a fantazií).
Romantický hrdina (většinou totožný s autorem = autobiografičnost) se zpravidla ocital v neřešitelném konfliktu se
světem, v němž se cítil jako osamělý jedinec. Láska jako jedno z hlavních témat romantismu zůstává nenaplněna. Děj se
odehrává ve výjimečném prostředí, pokud možno tajemném až hrůzném. Ideální místa jsou staré gotické hrady, hřbitovy,
katedrály či sklepení, ale také tajuplná jezera a temné lesy.
Mnozí autoři považovali rozpor mezi snem a skutečností za věčný, a proto hledali protiváhu v nějakém vyšším a
hodnotnějším systému. Jednalo se většinou o únik do světa iluzorního, vymyšleného (např. fantazie, mystika, exotika, historie,
mytologie a lidová tvorba).
O
ANGLIE
GEORGE GORDON BYRON
Během svého života navštívil mnoho zemí. Většinu času však strávil v Itálii.
Byronovi lyričtí hrdinové – revoltující postavy, které svůj osamělý život prožívají jako konflikt se světem. Stávají se
bojovníky za svobodu a proti tyranii nebo proti náboženským a společenským konvencím. Hrdí jedinci vědomí si svého
vznešeného poslání. Pohrdají prázdnými a přízemními lidmi. Vyznavači svobody.
Childe Haroldova pouť - stejný osud jako Byron má i hrdina rozsáhlého veršovaného eposu. Také se rozchází se svým
okolím a vydává se na cestu Evropou. Uchvacují ho přírodní scenérie, slavná historie jednotlivých zemí a její kontrast se
současným stavem. Epos je rozdělen do čtyř zpěvů - o svobodě Španělska, Řecka, Anglie a Itálie.
Džaur, Korzár a Lara - Stejné motivy nacházíme i v těchto poemách odehrávajících se většinou v orientálním prostředí.
Poema= veršovaná lyrickoepická povídka, je po svém tvůrci zvaná také byronská
PERCY BYSSHE SHELLEY
vyjadřoval odpor ke společenským předsudkům, k pokrytectví proti státní a náboženské tyranii.
Odpoutaný Prométheus – obměna staré antické báje, Prométheus přinese lidem oheň (vzbouří se proti bohům) ⇒ je přikován
ke skále ⇒ denně mu sup vyklovává játra
- filozofická myšlenka – Prométheus trpí do konečného vítězství dobra nad zlem
titanismus – hrdina vzdoruje proti moci a osudu
WALTER SCOTT
Zakladatelem historického románu. Sbíral a zapisoval lidové balady, písně a historická vyprávění a věnoval se tvorbě
historické prózy.
Panně jezerní - nepříliš úspěšné
Waverley - vydal anonymně svůj první historický román ve kterém se věnuje skotskému povstání.
Ivanhoe – historický román ze středověkých anglických dějin z dob křižáckých výprav a zápasů mezi domácí anglosaskou
šlechtou a dobyvatelskými Normany. Tento román je považován za nejlepší Scottovo dílo. Scott dokázal minulost oživit
přesvědčivým líčením dobových zvyků a vedlejších postav, hlavní hrdina však zůstává romanticky idealizován.
O
FRANCIE
VICTOR HUGO
Básník, prozaik a dramatik. Prožil téměř 20 let ve vyhnanství. Hugo byl všestranně nadaný umělec.
Psal: lyriku(intimní, přírodní a reflexivní), satirické básně, drobné epické skladby i rozsáhlé cykly,
témata: historická i aktuální, politická, filosofická, náboženská a sociální.
Legenda věků – vyvrcholením jeho básnické tvorby; třídílný cyklus, pokusil se zobrazit vývoj lidstva v jeho cestě za
pokrokem a humanitou.
-1-
Bídníci - největší prozaické dílo napsal v exilu. Jedná se o 5-ti dílný společenský román z pozdně romantického období
Hugovy tvorby. Hlavní hrdina Jean Valjean strávil 19 let na galejích, kam byl odsouzen za krádež chleba. Odtud uprchnul a
zásluhou biskupa se stává lepším člověkem. Změní si jméno a jako řádný občan je zvolen starostou obce. Stará se o osiřelou
dcerku prostitutky, osvojí si ji. Účastní se i boje na barikádách, zachrání život komisaři Javertovi, který ho celý život
pronásleduje. V závěru románu umírá.
Chrám matky Boží v Paříži – děj tohoto románu se odehrává v 15. století. Zvoník Quasimodo i kněz Frollo jsou zachyceni s
typickou romantickou protikladností. Zatímco ohyzdný Quasimodo je schopen čistých citů, lásky a oddanosti, když pozná
lidskou laskavost, v duši kněze Frolla zuří bouře vášně, pokrytectví a ničemnosti.
Tři mušketýři
STENDHAL
představitel psychologického románu a kritického realismu. Většina jeho děl byla vydána až po smrti.
Stendhalovi hrdinové – již se nechovají čistě romanticky, svůj konflikt s okolím řeší vnějším přizpůsobením, stávají se
pokrytci. Mají určitou touhu po ideálu, která však naráží na společenské bariéry
Červený a černý – psychologický román. Hlavním hrdinou je Julián Sorel, který si chce všemi možnými způsoby vydobýt
postavení ve společnosti. Využívá k tomu vztahů se ženami. Nakonec se ocitl před soudem kvůli jedné z nich. Odmítá však
přijmout amnestii od opovrhované společnosti a umírá na popravišti.
Kartouza parmská – román, který se odehrává v Itálii. Mladý šlechtický hrdina Fabrizzio del Dongo se snaží naplnit své
životní ideály. Nepodaří se mu to však a odchází do kláštera (=kartouza).
O
RUSKO
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN
Za svou tvorbu byl celý život pronásledován, a stála ho i život.
Kavkazský zajatec a Cikáni - oslavuje Byronovo téma – svobodu. Pak se ale jeho obdiv k Byronovi a jeho romantickým
hrdinům ztrácí, dál je Puškin líčí spíše ironicky.
Evžen Oněgin – román ve verších, v němž se prolínají romantické a realistické prvky. Hlavní hrdina Evžen opovrhuje
společností i láskou krásné Taťány. V souboji zavraždí přítele, odchází do ciziny a po letech se vrací zpět. Vášnivě se zamiluje
do Taťány, která jeho lásku odmítá. V Oněginovi je představen typ zbytečného člověka – svými činy ztrácí smysl a význam
života.
Piková dáma – s fantastickým námětem ⇒ člověk se chce zaprodat nadpřirozeným silám ⇒ při honbě za štěstím je
schopný i zločinu
MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV - dostal do vyhnanství a také zahynul v souboji.
Hrdina naší doby - filosofický román; Hlavní hrdina Pečorin – tzv. „zbytečný člověk“ byl šlechtic, který odmítl běžnou
kariéru a žil na okraji společnosti. Cítil se být povznesen nad ostatním světem. Marně hledal smysl své existence. Nenacházel
smysl lásky ani přátelství, zabýval se jen sám sebou. Neužitečný pro společnost.
O princezně Tamaře - Pohádka, přeměňuje v souboj dobra a zla v poemě Démon. Zlo je podle něj způsobeno bezmocností
dobra. Tím vysvětluje tragický osud ušlechtilých romantických hrdinů.
POLSKO
Adam Mickiewicz – Aktivně se účastnil hnutí za osvobození své země. Polsko tehdy bylo rozděleno mezi Prusko, Rusko
a Rakousko. Většinu svého života proto prožil ve vyhnanství v Rusku a v emigraci v západní Evropě.
Konrád Wallenrod – Básnická povídka. Vypráví příběh Litevce, který, přestože patří k řádu německých rytířů, mstí
svůj pokořený národ.
Pan Tadeáš – Polský národní epos s komplikovaným dějem. Odehrává se mezi drobnými zemany v době Napoleonova
tažení do Polska. Ústřední dějovou linií je příběh lásky příslušníků nepřátelských rodů Horešků a Sopliců. Do Soplicova
dvora přijíždí ke svému strýci Tadeáš, jenž se zamiluje do Zošky z rodu Horšů. To vyvolá násilnou odvedu od Zoščina
příbuzného. Ruský carský oddíl se snaží zjednat pořádek, jsou ale poraženi. Tadeášovi i zemanům hrozí zatčení a
odcházejí k francouzské armádě do Polska. Později vychází za dramatických okolností najevo, že smrtelně zraněný
mnich, který v Litvě agitoval pro přípravu protiruského povstání, je Tadeášův otec. Chtěl tak odčinit svou vinu, když
uražen zabil jednoho z Horešků, který mu nechtěl dát svou dceru za ženu. Dílo končí svatbou Tadeáše a Zošky. Navíc je
na Tadeášově panství zrušeno nevolnictví.
O
O
ČESKÁ LITERATURA
KAREL HYNEK MÁCHA
Romantik nejen dílem, ale i svými životními osudy. Ochotničil, rád cestoval, zvláště pěšky a často navštěvoval hrady. Zemřel
v 26 letech a pohřeb měl v den své plánované svatby.
-2-
Marinka
je lyrická povídka o krásné nemocné dívce z chudé pražské čtvrti Na Františku a vzájemně nenaplněné lásce s básníkem, tedy
Máchou.
MÁJ
Lyrickoepická báseň (1836), která se skládá z dedikace (= věnování), 4 zpěvů a 2 intermezz (= mezihry). Děj se odehrává
v krajině kolem Bezdězu. Mladý Vilém se dozvídá, že jeho milá Jarmila byla svedena ještě v době, než ji poznal. Zavraždí
svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce (kdysi ho totiž otec vyhnal a Vilém se dal k loupežníkům). Za tento skutek je uvržen
do vězení a příští den je vykonána poprava. Zdrcená Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera.
1. zpěv opěvuje májovou přírodu, Jarmila čeká na Viléma, dozvídá se o jeho trestu a umírá v jezeře.
2. zpěv zachycuje Vilémovy úvahy nad mládím, jeho činem a budoucností. Ve vězení si klade otázky, které jsou ve skutečnosti
Máchovou obžalobou celé společnosti: společnost musí trestat, protože má viníka vraždy. Nikdo se ale neptá po příčinách.
Vilém sice vraždil, ale loupežníkem se přece stal z otcovy viny.
3. zpěv zachycuje Vilémovu popravu. Vilém se loučí s krajinou a uvažuje o tom, co se s ním stane po smrti, a přichází s
„kacířským“ názorem. Říká, že NIC.
4. zpěv přivádí po sedmi letech na popraviště básníka, který také uvažuje o smyslu života, vzpomíná na své mládí a říká, že
nejlepší dobou byla doba dětství a nyní je to jen smutek, pocit marnosti a nakonec se ztotožňuje s Vilémem. Výslovně je to
vyjádřeno i závěrečným zvoláním, kdy autor připojil své jméno k tragickým postavám Máje: „Hynku, Viléme, Jarmilo!“
Ve dvou mezihrách se loučí Vilém s přírodou a příroda s Vilémem. Personifikovaná příroda tu vystupuje milosrdněji nežli
společnost. Společnost mu chystá popravu, příroda pohřeb. Máj byl původně myšlen pouze jako oslava krásné májové přírody,
ale nabyl hlubšího významu jako úvaha o lidském osudu a smyslu života. Kritika přijala báseň záporně, protože ji nepochopila.
Zvláště vytýkala typ hrdiny – vrah a vězeň, který se nebojí smrti; nenacházela v básni výchovný a vlastenecký cíl a
nepochopitelné se jí zdálo vložení tragiky do rozjásané májové přírody. Hovoříme o tzv. máchovském kontrastu (zaplodňující
se příroda X smrt člověka).
Máchovo umělecké mistrovství dokládají i použité jazykové prostředky a básnická pojmenování, např. personifikace
(oživování neživých předmětů a jevů), oxymórony (zdánlivě nelogické spojení slov, např. „mrtvé milenky cit, ztrhané struny
zvuk“), eufonie (libozvuk, např. cílené zakončování veršů dvojhláskami – „Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i
hrob můj, matku mou …“). Mácha překonal svou dobu a doceněn byl až dlouho po své smrti.
KAREL JAROMÍR ERBEN
Už svým povoláním sekretáře Českého muzea a později archiváře města Prahy měl blízko k lidové slovesnosti. Hlavní cíl své
tvorby spatřoval v psaní umělecky původních textů
KYTICE
je soubor 13 balad, které však ještě nemají sociální podtext, ten se objevuje až u Nerudy, Bezruče a Wolkera. Erbenova balada
je typem balady s fantazijními prvky. Vystupují v ní legendární a pohádkové bytosti a ty způsobují tragický konec hlavního
hrdiny.
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
Kromě toho, že Erben pohádky sbíral, sám se pokoušel o tvorbu pohádek umělých. K nejznámějším patří Tři zlaté vlasy děda
Vševěda či Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
JOSEF KAJETÁN TYL
časově zapadá do etapy romantismu, ale svým dílem ještě vězel v národním obrození. Prvořadou úlohu u něj sehrává výchova
a obrozenecké vlastenčení. Věnoval se divadlu a jeho veškerá aktivita směřovala k požadavku, aby české divadlo mělo
v národní společnosti své důstojné místo a poslání.
Dále viz 9. Vývoj divadla do 1.světové války
Roku 1834 založil časopis Květy české → Květy, kde mimo jiné uvedl svou kritiku Máchova Máje.
POSLEDNÍ ČECH
je novela, na kterou uveřejnil zdrcující kritiku Karel Havlíček Borovský. Havlíček Tyla dokonale zesměšnil – odsoudil
sentimentální vlastenčení, plytké tlachání a teatralitu.
Navždy však zůstane nejúspěšnějším textařem. Je totiž autorem textu písně Kde domov můj (nápěv k naší hymně, tedy
původně k písni Kde domov můj ze hry Fidlovačka, složil František Škroup).
-3-

Podobné dokumenty

Romantismus ve světové literatuře

Romantismus ve světové literatuře Tvoří přechod mezi romantismem a realismem. Jeho hrdinové mají romantický osud vrcholící zpravidla jejich smrtí, nedokážou se začlenit do společnosti, naopak se s ní dostávají do konfliktu, jsou nu...

Více