Starý paleolit

Starý paleolit
• typologie: jednolící a dvoulící sekáč, archaické klíny (vč.
pěstního), místně retušované úštěpy
Starý paleolit
• předměty z organického materiálu: výjimečně se zachovají;
dřevo – přihrocený oštěp (Clacton on Sea, Schöningen),
kostěná štípaná industrie – štípání, broušení (Bilzingsleben,
Přezletice)
• ozdoby: žádné; nachází se okr a krystal pyritu
• estetické cítění: symetrické pěstní klíny
• záhadné věci: obratel slona s rýžkami (Stránská skála), kosti
s obrazci (Bilzingsleben)
• Acheuléen – první výrazný technologický komplex staršího
až středního (ČR) paleolitu; typická je „klínová“ industrie
• „kultury“: clactonien, valounová industrie,
{přezleticien (?), bohémien (?)}, acheuléen 
Základní pojmy
•
•
•
•
Artefakt – jakýkoli lidskou rukou vyrobený předmět
Ekofakt – produkt přírodních sil
Manuport – předmět přenesený člověkem, ale nepřeměněn
Pseudoartefakty
1) změna teploty (mráz); vznikají miskovité prohlubně
s kroužky od středu ven (ne naopak = úštěp); plochy
nemají směr
2) mechanicky (nárazy a tlaky); v morénách, říčních
terasách, v lomech, na cestách („vozolity“)
3) kombinace obou mechanizmů naráz,
v sopečných sedimentech
• Křesadlo (flint) křesadlo
Další pojmy:
• Patina – vzniká okysličováním horní vrstvy
– nejlépe patinují silicity, hůře radiolarit,
křemenec, obsidián etc.
- na S Moravě známe i
postpaleolitické patinované artefakty; v Polsku
běžně i v neolitu
- na J Moravě občas;
zajímavá je patinace
eneolitické industrie
Dolní Věstonice
Morfologie
• Výchozí forma pro výrobu ŠI:
valoun (obroušený tvar), hlíza (přímo z horniny),
úlomek, plotna (bavorský silicit)
• Jádro – kus suroviny pro výrobu polotovarů
pomocí odštěpování
jádro
plotna
Morfologie
• Jádro – má několik variant podle různých hledisek
(jednopodstavové, dvou-.., se změněnou orientací etc.)
•
•
•
•
Úštěp – základní polotovar vzniklý odštípnutím
Čepel – zvláštní tvar úštěpu; délka = minimálně 2x šířka
Nástroj – viz později
Odpad – úštěp, který není vhodný k dalšímu užití
Znaky úštěpu
Bulbus – místo úderu
Retuš – série kontrabulbů tvořící přibližně souvislou řadu
Technologie štípání
– výrazný bulbus; hl. starý a stř. paleolit
• Měkký otloukač – např. zimostráz; téměř neznatelné bulby; od
• Tvrdý otloukač
mladého paleolitu
• Tlak
– houževnatým předmětem tlačíme na okraj; rovné čepele
(např. obsidián)
-------------------------------------------------------------------
Technika
štípání
Přímý úder
• Přímý x nepřímý úder
Užití tlaku
Metoda
1)Clactonská – přímý
úder tvrdým otloukačem;
vznikají výrazně tupé úhly;
výrazné bulby;
nepravidelné úštěpy
2) Levalloiská –
Levalloiský hrot
dostřednými údery vzniká
„krunýř“; na jednom konci
se vytvoří úderová plocha
(jemnější preparace), na
kterou je veden úder,
který sejme vyklenutost
plochy; střední a počátek
mladého paleolitu
„klobouk četníka“
Levalloiská technika
3) Diskovitá – těží se ve všech směrech; zv. též
„mousterienská“, i když existovala předtím i potom;
úštěpy mají obvykle kruhový tvar a asymetrické strany
4) Čepelová ( od mladého paleolitu)
Typologie
• Několik třídění (tvar, způsob, rozsah opracování)
¾ SEKÁČ – masívní nástroj zpravidla jádrový
- jednolící – „chopper“
- dvoulící – „chopping tool“
- s příčným ostřím (vzniklé ostří
je kratší)
¾ PĚSTNÍ KLÍN – jádrový (úštěpový) nástroj
často kapkovitého či hruškovitého tvaru; terminální
část je často vypracována do hrotu, od něhož
probíhají více či méně pravidelné pracovní hrany
po obou bocích k bazálnímu konci
Pěstní klín
sekáč
Typologie
• LISTOVITÝ HROT – hrotitý na jednom či obou koncích,
oboustranně zčásti i zcela plošně retušované; tenčí než pěstní klín;
již střední paleolit (Předmostí) a počátek mladého paleolitu
Typ Moravany-Dlhá
Dvouhrotý „limace“
(=slimák)
Moustierský hrot
Moustierský hrot: úhel <30o (větší než 30o je
hrotité drásadlo); nejde o plošnou retuš
Další typy: s vrubem, typ Kostěnki (konkávní),
typ Tayac (j. Kůlna)
Levalloiský hrot: většinou bez retuše,
trojúhelníkovitý tvar, stř. pal., ml. pal. v
bohunicienu
klasické žebro
„klobouk četníka“
Typologie
• HROT S OTUPENÝM BOKEM – mladý paleolit
a) „chatel-perront“ (Fra) – nejstarší z nich; strmá retuš; vždy je
retušovaná vyklenutá hrana (u nás se nevyskytuje)
b) „La Gravette“ – retušovaná je rovná plocha
c) hrot s vrubem (i v pozdním paleolitu na severu
Evropy)
• HROT S ŘAPEM – provedeno totéž na obou
bocích jako u hrotu s vrubem
2a – čepelový hrot
2b – bilaterální (do hrotu)
2c – příčně šikmá retuš na čepeli
2d – hrot s vrubem
2e – hrot s řapem
Typologie
• DRÁSADLO – úštěpový (vzácně čepelový či jádrový) nástroj, jehož
jedna hrana (či 2) je opracována výraznou hrubší retuší; několik typů:
jednoduché (jedna pracovní hrana), dvojité (protilehlé hrany),
úhlové/lomené (hrany se sbíhají, bulbus úštěpu leží proti jedné z
nich), hrotité (totéž, ale bulbus leží proti jejich průsečíku – hrotu) atd.
Typologie
• ŠKRABADLO – retuš se nachází vždy naproti bulbu
• běžný od mladého paleolitu po eneolit, ačkoli se vyskytuje i dříve
• několik typů: a) nehtovité – pozdní paleolit, mezolit
b) polokruhové c) okrouhlé – lze zaměnit za křesadlo
d) kýlovité/vysoké – strmá retuš na masívním úštěpu
(aurignacien)
aurignacké škrabadlo
hlavice
a)
b)
dvojité
c)
d)
Typologie
• RYDLO – běžný v ml. paleolitu a mezolitu
• hrana čepele je sražena „rydlovým“ úderem zhruba souběžným s její
osou tak, že vznikne tupá, ale silná hranka vhodná (snad) k rytí či
řezání pevných materiálů
• hranové, klínové, polyedrové…
• VRTÁK – jeden konec
artefaktu je strmě bilaterálně
retušovaný
Typologie
• ČEPEL S OTUPENÝM BOKEM – čepelka s jednou laterální
hranou otupenou strmou retuší v přímé linii; mladý paleolit
• VRUBY A ZOUBKY – nástroj na úštěpu (čepeli, zlomku) a
vrubem vyretušovaným strmou či plošší retuší na straně dorsální či
ventrální; střední a mladý paleolit
Typologie
• MIKROLITY – u nás od pavlovienu; velmi drobné artefakty; mají
nejméně 2 retušované odvěsny
• tvar trapézky, jiné geometrické tvary (kosodélník, čtverec, kruhová
úseč…)