Překlad odborného textu 3

Typickou vlastností visbreakingových
materiálů je jejich velmi nízká rozpustnost
v uhlovodíkových rozpouštědlech. Přítomnost visbreakingových zbytků tedy ještě
více zhoršuje vzájemnou kompatibilitu asfaltenových a maltenových složek. Změny
v koloidní stabilitě bitumenu vyvolané
přítomností visbreakingových zbytků jsou
proto velmi významné. Z tohoto důvodu je
možné hodnotit obsah visbreakingových
zbytků v asfaltových pojivech pouze jednoduchou bodovou precipitační titrací
roztoku asfaltového pojiva v toluenu
pomocí izooktanu jako titrantu. Jednobodová srážecí titrace je prováděna za
konstantních podmínek – 1 g vzorku na
10 ml toluenového rozpouštědla při teplotě
20 °C a postupném přidávání 1 ml izooktanu v intervalu 30 vteřin. Za daných
podmínek lze k určení konce titrace použít
jednoduchou vizuální detekci kapkovou
metodou (Oliensis, 1933). Flokulační bod
je určen okamžikem, kdy na filtračním
papíře můžeme zřetelně identifikovat vznik
sraženiny. Pro účely relativního srovnávání je možné vyjádřit výsledek jako poměr
objemu přidaného srážedla k objemu
rozpouštědla. Výslednou hodnotu tohoto
poměru jsme označili jako flokulační
toluenový index (FTI), který je mírou vnitřní
kompatibility asfaltového pojiva v přítomnosti visbreakingových zbytků. Tento typ
detekce je však subjektivní záležitostí.
Podle dosavadních zkušeností by se při
objemu titrovaného roztoku 10 ml neměly
výsledky opakovaných stanovení odlišovat
o více než jeden mililitr přidávaného
titrantu. Pro většinu bitumenů platí, že
existuje určitá prodleva mezi nástupem
precipitace a tvorbou velmi zřetelné sraženiny. To je způsobeno různým chemickým složením asfaltových pojiv a různou rozpustností jednotlivých přítomných
komponent. Jako referenční bod byl zvolen rozsah flokulace, kdy na rubové straně
filtračního papíru lze rozeznat soustředné
kružnice nebo skvrnu sraženiny. Tato prodleva nepřekračovala nikdy 2 mililitry.
One of the typical features of visbreaking
materials is their very low solubility in
hydrocarbon solvents. Their presence
therefore further aggravates the mutual
compatibility of asphaltene and maltene
components. That is why changes in the
bitumen colloidal stability caused by the
presence of visbreaking residues are really
significant. The content of visbreaking
residues in bituminous binders can thus
only be assessed by single-point precipitation titration of bituminous binders
dissolved in toluene, which uses isooctane
as a titrant. The single-point precipitation
titration is carried out under constant
operation conditions – 1 g of sample per 10
ml of toluene solvent (at 20 °C) is titrated
while 1 ml of isooctane is being added
gradually (every 30 seconds). Under such
conditions, the end of the titration can be
detected by a simple visual spot test
(Oliensis, 1933). The flocculation point is
then determined by the moment a new
precipitate is clearly observable on the filter
paper. The results can be expressed as the
ratio of the added precipitant volume to the
solvent volume. This ratio was named the
Flocculation Toluene Index (FTI) and it
shows the degree of inner compatibility of
bituminous binders containing visbreaking
residues. However, this type of spot
detection is rather subjective. According to
previous experience, the differences
between the results of repeated tests for
the 10 ml volume of the titrated solution
should not exceed 1 ml of the titrant added.
It is true for most bitumens that there is a
certain delay between the precipitation start
and the moment a clearly visible precipitate
appears. This is caused by differences in
the chemical composition of the bituminous
binders and by different solubility of the
individual components. A point of flocculation when concentric circles or a precipitate spot can be detected also on the
reverse side of the filter paper was chosen
as a reference point. This delay never exceeded 2 milliliters.