ROSS magazín 03/2013 zde.

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Pokračujeme
v obchodní zóně ruské Rjazaně
ROZHOVOR: David Hromada: S nadsázkou
říkám, že rozlišuji 256 milionů barev
PROJEKTY: Bytový dům Staropramenná, Vodní svět Jedenáctka,
Kogenerační jednotka Timaševsk, Sociální bydlení v Angole,
Úspěch střediska Měření a regulace
13
NOVÁ PIVNÍ LAHŮDKA
ÚVODNÍK
OBSAH
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
dovolte mi vás pozdravit a popřát příjemné léto. Dovolená slouží k zotavení
a přejme si navzájem, aby tomu tak bylo.
Nové síly budeme potřebovat všichni.
ROSS Magazín vychází v této podobě
pět let a toto je jubilejní dvacáté číslo.
Po dlouhé úvaze a také plánovaných
transformacích v naší společnosti jsme se rozhodli k jeho změně. Už nebude
v obvyklé papírové podobě, ale elektronické pro mobilní telefony, tablety a počítače. Chceme jeho obsah více zaměřit na naše obchodní partnery, chceme, aby
ho mohli číst lidé prakticky na celém světě, kde ROSS Holding působí. Proto
připravujeme jazykové mutace textů do ruštiny a angličtiny.
Naší firmu budeme nadále prezentovat jako schopného partnera na vysoké úrovni, který je připraven řešit jakkoli složitý projekt ze všech oborů naší činnosti.
K popisované prezentaci ale potřebujeme maximum odhodlaných lidí. Situace
na trzích a nové trendy nás přirozeně nutí k novým způsobům realizace zakázek
a organizace práce. Musíme se přizpůsobit. Sezóna je zatím nastartovaná poměrně dobře, máme zajímavé zakázky díky rozvoji průmyslu.
Chci touto cestou vyzdvihnout také snahu staronové společnosti ROSS
Elektrotechnik, která před časem pod svá křídla převzala servisní činnost
u menších zákazníků. Daří se jí a mě to těší.
Nepasterované
pivní lahůdky
Jak víte, Česká republika prochází nejenom politicky složitou dobou, zasáhly
jí také ničivé povodně. Chci tímto vyjádřit svou účast rodinám obětí a lidem, kterým voda poničila obydlí. Stát na druhé straně bude muset investovat obrovské
peníze do obnovy infrastruktury a budov, což je příležitost pro naši firmu. Umíme
pracovat rychle, efektivně, máme široké know-how na poli novostaveb, rekonstrukcí a oprav. Rádi bychom pochopitelně takové zakázky získali a musíme být
připraveni.
Ještě jednou vám přeji příjemné léto.
Roman Stryk, generální ředitel
OSVĚŽÍŠŠŠŠŠ SE
2 / Reportáž
www.pivovarchotebor.cz
reportáž
Pokračujeme v obchodní zóně ruské Rjazaně ........................................... 2/3
reportáž
David Hromada: S nadsázkou říkám, že rozlišuji 256 milionů barev ...... 4/5
ROSS aktuálně
Bytový dům Staropramenná, Vodní svět Jedenáctka,
Sociální bydlení v Angole ...................................................................................... 6
ROSS aktuálně
Kogenerační jednotka Timaševsk, Úspěch střediska Měření a regulace .... 7
ROZHOVOR
Jiří Stratil: Hlavně všechno v klidu a s rozvahou .............................................. 8
HISTORIE
Továrna na sukna Bratří Stiassní .......................................................................... 9
ROZHOVOR
Stanislav Lankaš: Není kámen jako kámen .................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU
Jaroslav Kletečka, Milan Kučera, Miroslav Musil ........................................... 11
SLOVENSKO
Aquaparky – nové domy pre liečivú termálnu vodu ..................................... 12
ANGOLA
Jedna z nejvýkonnějších ekonomik černé Afriky .......................................... 13
ROSS PODPORUJE
Markéta: Stále bojuji s předsudky druhých ..................................................... 14
POZVÁNKY
Osvěží a zachutná! Tak přijďte ............................................................................ 15
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Pokračujeme v obchodní zóně ruské Rjazaně
V ruském městě Rjazaň - jihovýchodně od Moskvy - vyrostlo před několika měsíci velké obchodní
centrum M5 Mall pojmenované po dálnici, na kterou navazuje. V těsném sousedství dělníci staví
hypermarket OBI. Jedná se o klasickou opláštěnou ocelovou halu, na které se v roli subdodavatele
podílí také ROSS Holding. Dodává silnoproudé elektroinstalace a systém měření a regulace.
S Josefem Kleinem a Romanem Fialou
na stavbu přicházíme ve chvíli, kdy probíhají práce na opláštění celé haly. „Je
to klasická ocelová konstrukce pokrytá
sendvičovým pláštěm, stejně se staví
také v České republice,“ vysvětluje na
úvod Roman Fiala. Samotná výstavba
začala v prosinci loňského roku a o rok
později, tedy v prosinci 2013, má být
otevřeno. Podle dostupných informací
z internetových stránek rzn.info bude
pro zákazníky připraveno 14 tisíc metrů
čtverečních prodejní plochy včetně zahradního centra, což je v podstatě připojený skleník. Investorem stavby je PPF
Group a generálním dodavatelem česká
společnost PSJ.
ROSS Holding, jak už bylo řečeno, plní
funkci subdodavatele v oblasti elektro.
„Dodáváme kompletní silnoproudou
instalaci, systém měření a regulace
a také prováděcí projektovou dokumentaci,“ vysvětluje Roman Fiala. „Je
na konečném zákazníkovi, na OBI, pro
jaké se rozhodne osvětlení a podobně,“
dodává.
Pracovat v Rusku znamená dodržovat
tamní technické a bezpečnostní normy.
„Rozdíly při hrubé instalaci a kompletacích mezi Českou republikou a Ruskou
federací nejsou nijak zásadní, nicméně
třeba napájení systémů v nouzovém
a havarijním osvětlení je jiné,“ dodává Josef Klein s tím, že na projektové
dokumentaci spolupracovali s ruským
partnerem. „Změna spočívá v tom, že
v Česku pro splnění normy nouzového
osvětlení stačí pět luxů světla, v Rusku
je to desetina z projektované svítivosti
2 / Reportáž
provozního osvětlení, minimálně však
15 luxů. Celé řešení je tak složitější
a logicky dražší,“ doplňuje.
ROSS má na místě tři pracovníky. „Jsou
tu dva manažeři zajišťující vedení projektových prací a jeden technik. Pod sebou
máme ještě další subdodavatele, kteří
pro nás pracují.“
Pro německou skupinu OBI je Ruská
federace místem mohutné expanze.
V Rjazani jde podle informací ruského
webu rzn.info o dvacátý takový obchod.
Nejvíce jich je pochopitelně ve velkých
aglomeracích, jako je Moskva a Petrohrad.
V Rusku také působí francouzská značka
Leroy Merlin, která je svým sortimentem
obdobná. Uvažování řetězců je ale stejné
jako v České republice, bere se v potaz
především kupní síla obyvatelstva a ta
v této části Ruska bezesporu je. Dalším
faktorem je dopravní dostupnost obchodu, kterou v tomto případě zvyšuje dálnice
M5 hned vedle nákupního areálu.
Součástí hypermarketů OBI jsou také
zahradní centra, nebo-li velké zimní zahrady. „Zahrada navazuje tam na druhé
straně,“ ukazuje Fiala, „má mít asi tři
tisíce metrů čtverečných.“ ROSS dodává i systém měření a regulace, který
se samozřejmě týká rovněž zahradního
centra. „Prostřednictvím řídícího sytému
budeme regulovat osvětlení. Zjednodušeně řečeno nebude možné jen zapnout
a vypnout, ale také nastavovat jeho intenzitu. Dále budeme regulovat vytápění. To
vše v rámci inteligentního systému, což je
dnes naprosto běžná věc,“ dozvídám se
dále. Právě u zahradního centra je vytá-
pění a větrání celého prostoru důležité,
přístroje se musí také vyrovnat s vysokou vzdušnou vlhkostí.
Pro ROSS Holding je rjazaňská zakázka
další větší akcí na východ od českých
hranic. „V Rusku vidíme potenciál, je
tam řada velkých investorů a my máme
zkušenosti s prací v zahraničí,“ pochva-
luje si Roman Fiala, který se do Rjazaně
vrací na pravidelné kontroly. „Zatím vše
probíhá dle harmonogramů, spolupráce
s generálním dodavatelem a místními firmami je bez větších zádrhelů.“
Společnost OBI je po celé Evropě
známá jako obchod pro dům, zahradu
a dílnu. I samotný název vychází ze
slova hobby. Francouzština totiž klade důraz na písmeno „o“ a proto OBI.
První obchod otevřeli v roce 1970
a dnes jsou slavnou značkou na evropském maloobchodním trhu a s více
než padesáti tisíci produkty ve stálé
nabídce.
(rah)
ROSS Holding
pokračuje ve své
úspěšné misi
v Ruské federaci,
tentokrát se
podílí na stavbě
obchodu OBI
v obchodní parku
u Ryazaně.
Reportáž /
3
REPORTÁŽ:
DAVID HROMADA
S nadsázkou říkám, že rozlišuji 256 milionů barev
Čtyřicetiletý architekt David Hromada pracuje
v Havlíčkově Brodě, kde se také narodil. Se svou
ženou a dětmi Jakubem a Anetou ale žije u Benešova.
Profesí je sice architektem, duší spíš sportovcem,
fotografem a vášnivým lovcem adrenalinových zážitků.
Rád cestuje a poznává krajiny, kam by se každý nevydal.
Z poslední doby stojí za zmínku Nepál a Argentina.
Kdy se sportovec, fotograf a cestovatel David Hromada rozhodl být
architektem?
Myslím, že na základní škole. Velmi brzy.
Jako malé dítě jsem pomáhal rodičům
se stavbou chatky a několik let už v té
době docházel do kroužku výtvarné tvorby. Logickým vyústěním těchto mých
zájmů bylo, že jsem šel na střední stavební školu. Proplouval jsem bez potíží
a také se mi nechtělo na vojnu. Vysoká
škola proto byla jasnou volbou.
Co má podle vás společného
architektura a fotografie?
Mám pocit, že české stavebnictví se
v současnosti nachází ve velmi špatné
kondici a tím trpí i architektura. Není
moc zakázek, kde by architekt nebyl
limitován dopadem stavební krize a nemusel své návrhy zásadně upravovat dle
finančních potřeb investora. U fotografie,
přestože jsou si obory v hodně věcech
podobné, toto neplatí. Fotografie přináší mnohem více svobody a kreativity.
Architektura se dostává do sevření ekonomických i politických zájmů, což ostatně platí i historicky.
4 / Reportáž
Měl jste úplně na začátku nějaké
ideály?
Musím říci, že ani ne. Když jsem přišel do
prvního ročníku na fakultu, tak mnoho
spolužáků bylo právě těmi ideály ovlivněno. Mě to ale nijak nebralo. Architektura je vyvážený obor z hlediska technických a uměleckých vlastností a já spíše
tíhnul k těm technokratům. V praxi to totiž není ani tak o umění, jako o technické
stránce věci. Architekti – umělci to mají
mnohem složitější, musí najít svého mecenáše, který je pochopí. Na to musíte
mít opravdu veliké štěstí. Na vysoké
škole jsme měli jeden pozitivní moment:
po čtyřech letech nás na rok vypustili do
praxe, kterou jsem absolvoval v Praze
u prof. Rajniše, což byla mnohem větší
škola než ty roky na fakultě.
Vaše první kroky po promoci vedly
do Brodu, předpokládám…
Rok praxe nás poměrně vzdálil od ško-
ly, ty poslední tři semestry už byly tak
trochu z povinnosti kvůli získání titulu.
K Praze jsem moc netíhnul, hodně
jsem sportoval. Během těch let jsem
kolem Brodu začal získávat zakázky
a usadil se tady ve svém rodišti. Začal
jsem pochopitelně interiéry, rodinnými
domky, první větší stavbou byla rekonstrukce radnice v Havlíčkově Brodě
V Rámech. Oslovila mě projekční kancelář, zda bych pro ně zpracoval architektonický návrh. Byl to také odrazový
můstek k dalším větším zakázkám.
Jste profesionálně deformovaný?
Deformovaný jsem, ne však architekturou, ale celkovým viděním a vnímáním světa. S nadsázkou vždycky
říkám, že rozlišuji 256 milionů barev
a jsem ochotný se o to přít. Respektive já se nepřu, jsem přesvědčený,
že mám pravdu (smích). Jako každý
architekt pochopitelně vnímám práci jiných. Obor ale není jen o těch
top dvaceti nebo třiceti stavbách
v časopisech. Architektura nás obklopuje na každém kroku a tak ji také
vnímám.
Máte nějaký vztah ke svým
stavbám?
Ne že bych se na své domy chodil
dívat, to v žádném případě. Jako architekt ale mám možnost ovlivnit vzhled
okolí a to do jisté míry přináší pocit
uspokojení.
Jaké uspokojení vám přináší sport
a fotografování?
Sport přináší rozhodně větší uspokojení,
je ale nutné rozlišit sport a sport. V mládí jsem dělal vrcholově atletiku a tam je
uspokojení jediné – vítězství. Ve zralejším věku přecházíte na vytrvalostní sporty, kde je už příjemným uspokojením se
vůbec postavit na start. Mám na mysli třeba maraton. Ať už se jedná o klasický běžecký maraton nebo cyklomaraton. Pocit
v cíli je mnohem silnější než vítězství.
káváním zážitku. Naposledy jsem byl
v Nepálu v Himalájích. Byl to můj první kontakt s touto krásnou zemí, jednalo se o standardní dvoutýdenní trek
s batohem na zádech z Jiri bazaru do
Everest Base Camp. Jiri bazar je poslední vesnice, kam se dostanete
z Káthmándú autobusem a dál musíte
pěšky. Je to asi 180 kilometrů. Denně
jsme ušli kolem patnácti, ale ve náročném terénu s velkým převýšením.
Co vás letos v létě čeká?
Mám za sebou Pražský půlmaraton, Pražský maraton a také náročný - letos opravdu hodně zablácený - cyklistický závod
Král Šumavy. A když zdraví vydrží, tak se
na podzim, nebo někdy na přelomu roku,
chystám na svůj první závod železného
muže ze série Iron man. Plave se 3,8 km,
na kole 180 km a maraton. Hodně mě
tahle výzva láká, ale zároveň mám z té
porce kilometrů velký respekt. Nejbližší
je mi běh, což vychází i z té mé atletické
minulosti. Nicméně pokud mohu mluvit
obecně, tak je to určitě horské kolo pro
svou kreativitu a adrenalin.
Byl toto pro vás dostatečný
adrenalinový zážitek?
Z hlediska adrenalinu právě ne, byla to
pohodová očišťující cesta neporovnatelně snazší než patnáct let strávených ve
stavebnictví. Jsem totiž poměrně flegmatický a spoustu věcí si nepřipouštím. Odjíždíte-li do nějaké země, tak
nevíte, co vás čeká, a pociťujete určité
obavy. Na místě ale zjistíte, že žádné
nebezpečí nečeká. Země jsou kolikrát
přívětivější, než se může zdát. Když
se naladíte na vlnu domorodců, nejste
zatížený svými starostmi a pracovními
povinnostmi, je vlastně na cestách život
dost snadný.
Adrenalin je ostatně pro vás důležitý i při cestování.
To ano. Je to volbou destinace a oče-
A tak máte čas fotografovat…
To ano. Neumím ale fotit krajinu, to vyžaduje daleko větší přípravu a rozvahu,
v čemž nejsem až tolik trpělivý. Proto
preferuji reportážní snímky, to je zachycení okamžitého momentu tak, jak
je život přináší. Víc než o technicky dokonalý a promyšlený záběr mi jde spíš
o atmosféru, pocity, akci, emoce a tak
dále. V Nepálu jsem samozřejmě fotil
i krajinu, hlavně hory. Když vidíte západ
slunce nad Mount Everestem, tak se
prostě neubráníte, je to jak magnet. Fotil
jsem samozřejmě i domorodce, to jsou
vděčné obrázky a každý, kdo v té lokalitě byl, jich má spousty. Dříve jsem často fotil sport a musím říct, že je to stále
velká láska. Bohužel už ale není tolik
příležitostí a času. Navíc při profesionálním focení sportu, jste hodně limitováni
tím, jak blízko se na dané akci dostanete
a není snadné vždy získat akreditaci,
která to pak velmi usnadní. Nakonec
jsem přešel spíš k fotografování na cestách, kde je absolutní svoboda.
Co tomu všemu říká vaše rodina?
Máme malé děti – Jakubovi budou
čtyři a Anetě byl rok. Dříve jsem některé delší cesty absolvoval i s manželkou,
teď už to ale tolik z logických důvodů
nejde. Takže jsem rád za její podporu,
že mi umožní cestovat a plnit si své
velké sny.
(rah)
Nepál Kathmandu
David Hromada
je spojením
úspěšného
architekta,
vytrvalého
sportovce
a neúnavného
lovce adrenalinových zážitků.
Reportáž /
5
ROSS AKTUÁLNĚ
Bytový dům
Staropramenná
objektu jako náhodných skrytých svodů
a dále bude doplněn aktivní jímač na stávající komín,“ vysvětluje Jan Adamec.
Za zmínku stojí i informace, že právě
v tomto domě žil a zemřel slavný Jára
Cimrman.
Vodní svět Jedenáctka
Na pražském Smíchově probíhá rekonstrukce historického objektu, projekt
se nazývá Bytový dům Staropramenná.
„Dům je ze dvou částí - objekt A a B.
Objekt A zůstal zachovaný a půjde o rekonstrukci. V současné době demontují
střechu a budou stavět další tři patra.
Druhý objekt má jedno podzemní podlaží, kde bude restaurace s původními
klenbami. O patro výše jsou nebytové
prostory, v dalších podlažích byty,“ popisuje Jan Adamec z ROSSu s tím, že
důraz je kladen především na zachování
historické omítky.
Objekt s označením B dělníci zbourali,
zbyl jen osmadvacetimetrový komín.
„Jako v postřižinách,“ směje se Adamec
a dodává: „Bagry se teď prokousávají
místním podložím, aby se dostaly na
úroveň druhého podzemního patra, kde
budou garáže. Nad zemí bude patro se
službami a výše opět byty.“
ROSS Holding je na stavbě v roli subdodavatele elektroinstalací. Zajímavostí
je bezesporu hromosvod, nemůže být
totiž sveden po historické fasádě. „Využije systému provařené výztuže nového
6 / Ross aktuálně
Mezi ulicemi Pyšelská a Mírového hnutí v Praze 11 roste obří sportovní areál.
Jak už z názvu vyplývá, jedná se o multifunkční bazén a sportovní víceúčelovou halu. „Nabízí se využití pro řadu
sportů, jako jsou volejbal, basketbal,
floorbal, hokejbal, tenis, stolní tenis či
badminton, určené primárně pro širokou veřejnost a především pro mladé,
pro naplnění jejich volnočasových aktivit,“ chlubí se Praha 11 na webových
stránkách. V plavecké části bude
25 metrů dlouhý relaxační bazén a celá
řada atrakcí. „Komplex počítá se čtyřmi
menšími bazény, které poskytnou zázemí pro relaxační a ozdravné plavání
všech skupin obyvatel od plavání miminek až po rehabilitační aktivity pro seniory. Zároveň budou bazény využívat
i děti z mateřských a základních škol
pro výuku plavání. Každý z bazénů je
v samostatné místnosti s vlastním zázemím.“
Generálním dodavatelem díla za bezmála půl miliardy korun je společnost
Hochtief, pro kterou pracuje také
ROSS Holding, jmenovitě tým Miloslava Eliáše. „Naším úkolem je slaboproudá instalace,“ říká Eliáš a pokračuje:
„Máme zkušenosti z jiných podobných
staveb, například z Berouna. Jinak je
to zcela normální stavba, kabely vedeme v různých materiálech, mimo jiné
i pod dřevěnými obklady. Jde ale
o zcela standardní práci,“ vysvětluje
dále Miloslav Eliáš.
Sociální bydlení
v Angole
Ministerstvo obrany afrického státu
Angola bojuje proti chudobě a v rámci projektu Pérola verde má v plánu
vystavět tisíce domků pro místní lidi.
Mnoho Angolanů stále žije ve slamech
a jim podobných ubikacích. Nový
záměr – v překladu zelená perla – jim
má otevřít cestu k bydlení, v rámci
možností, modernímu. První stavby
se na území jihoafrického státu objevily už v roce 2011, aktuálně získal
velký podíl na zakázce také ROSS
Holding. „Začínáme s prvními stavbami na okraji
hlavního města Luanda. Jsou to v podstatě rodinné sociální domky,“ hlásí
přímo z místa vedoucí zakázky Antonín
Kovařík. Domy budou vznikat ve třech
úrovních – T3, T4 a T5. T3 je nejnižší standard, s číslem stoupá i komfort
vybavení, použitých materiálů a také
cena. Podle místního zdroje – dostupného z internetových stránek sapo.ao
– se cena nejnižší verze pohybuje kolem 60 tisíc dolarů, nejvyšší řada stojí
250 tisíc amerických dolarů.
Podle Antonína Kovaříka se jedná
o konstrukčně zcela normální dům
založený na betonových pásech.
„Pochopitelně u nejnižší verze jsou
použity levnější materiály. Jinak to
je klasický obytný domek z cihel
s plechovou střechou bez izolací,“
vysvětluje dále.
ROSS bude mít v Angole asi tři pracovníky, kteří dohlédnou na technologické postupy stavby, ekonomiku
a harmonogram. „Z počátku budeme
měsíčně dokončovat asi deset domů,
v plánované nejvyšší produktivitě chceme zvládnout až pětinásobek,“ uzavírá
Kovařík.
Kogenerační jednotka
Timaševsk
stavbě haly a dalším pracím. Technologie
elektrárny bude český výrobek – zařízení
třebíčské společnosti TEDOM,“ dodává
manažer Lošonský.
ROSS Holding získal významnou zakázku na poli energetiky a navíc zakázku
ve velmi zajímavém území. Timaševsk
se nachází v Krasnodarské oblasti Ruské federace mezi Azovským jezerem,
Kaspickým a Černým mořem. Cílem je
vybudování elektrárny s elektrickým výkonem 12,9 MW a palivem zemní plyn.
„V této oblasti Ruska je nedostatek zdrojů energie, to je hlavní důvod stavby,“ říká
na úvod vedoucí exportního oddělení
ROSSu Dušan Lošonský.
Stavba v Timaševsku začne v blízkých
týdnech a z ROSSu tam bude pracovat
střídavě asi deset lidí.
Jak se dále dozvídám od Dušana
Lošonského,
elektrárna
nejenom
že bude vyrábět elektřinu, zbytkové
teplo současně využijí k ohřevu vody
a tu například k vytápění. „Technicky
to budou tři spalovací motory na zemní plyn, které vyrábějí elektřinu. Teplo
budeme získávat ze spalin pomocí výměníku. Celou technologii schováme
do klasické průmyslové haly o ploše asi
900 metrů čtverečných.“
Stavba timaševské elektrárny je velmi
podporována místní administrativou
a to nejenom z důvodu nedostatku zdrojů
energie, ale i tepla. „Jsme připraveni stavbu řídit, dodáme potřebné know–how
a využijeme místních subdodavatelů ke
Úspěch střediska
Měření a regulace
Realizované akce střediska Měření
a regulace sklízejí úspěchy. Bodují
mimo jiné v soutěži společnosti Siemens nazvané Victor. „Tentokrát jsme
znovu obsadili první místo za projekt
City Green Court – systém v nadčasovém administrativním centru v Praze,“
říká manažer týmu Lukáš Novotný.
Zakázka měla původně vypadat jinak.
„Podařilo se ale přesvědčit generálního dodavatele o záměně stávajícího
řídicího systému za systém Siemens
Desigo, se kterým jsou velmi dobré
zkušenosti.“
tuální dění v budově – Green Building
Monitor. Zde se ukazují spotřeby různých médií v poměrové a časové závislosti. Součástí je i prezentace budovy
a předpověď počasí,“ doplňuje Novotný.
City Green Court díky své jedinečnosti a především energetickým úsporám
získala certifikát Leed platinum.
(rah)
Zlepšujeme životní
podmínky pro tisíce
lidí v Angole.
V rámci projektu
Pérola verde tam
rostou sociální
domky.
V budově na pankrácké pláni v Praze
jsou čtyři technologické rozvaděče
a šest patrových. Pomocí sofistikovaného řešení je možné sledovat celou řadu ukazatelů. „Investor během
výstavby projevil zájem o speciální
obrazovku na recepci prezentující akRoss aktuálně /
7
HISTORIE:
ROZHOVOR:
JIŘÍ STRATIL
Hlavně všechno v klidu
a s rozvahou
Jiří Stratil přišel do ROSSu před osmi lety. Do firmy
přesedlal rovnou z vysokoškolské posluchárny. Od
počátku pracuje jako softwarový specialista, jinými
slovy programuje přístroje v oblasti měření a regulace.
Jiří žije v Antonínově Dole u Jihlavy, kde na něj kromě
manželky Hany čeká dcera Zuzka a malý syn Honzík.
Když se vrátíte domů…
To je pochopitelně všechno v pořádku,
celá rodina je ráda, že jsem zase doma.
Dáme si kávu, uspíme děti a máme čas
si chvilku popovídat. Manželka ale není
příliš technický typ, takže o práci si moc
nepovídáme, spíš jí jen řeknu, kde jsem
byl. Jen tak povrchně. Jinak si povídáme o dětech, co se událo.
Jaký jste táta?
Tátou jsem krátkou dobu, i když za tři
a půl roku (tolik je mé dceři Zuzce) už
jsem si mohl zvyknout. Ale řekl bych,
že dobrý. Více pochopitelně komunikuji
s dcerou, malému Honzovi je teprve
rok. Také v noci mám rozdělené povinnosti – žena se stará o syna a já o dceru, když něco potřebuje. Přijedu-li domů
dříve, tak si s nimi hraji, snažím se jim
být na blízku. Nejdůležitější je ale má
žena, která je skvělá máma. A já jsem
jí za to vděčný.
„Od mala si myslím, že jsem technický typ. Začalo
to Merkurem.
8 / Rozhovor
Musím říci, že na mě působíte
skutečně jako flegmatik…
Flegmatik, pohodář, řekl bych. V práci
se snažím nenechat se ničím rozhodit.
Občas se to ale nevydaří, pochopitelně
všechno jde rychle. Snažím se být ale
klidný a myslím, že i moji kolegové to
tak vnímají.
Oceňují váš flegmatizmus také
doma?
Manželka to občas neocení (smích).
Skoro každý den se vracím pozdě, práci máme po celé republice a dříve než
v pět hodin navečer doma většinou
nebývám. A žena občas začne: kdy se
vrátíš z práce, proč jsi tam tak dlouho,
kdy už pojedeš domů? A já jen v klidu
odpovím: jsem bohužel v Praze, trošku
jsme se zdrželi. A ten můj klid jí možná
občas vadí.
Určitě si všímáte vlastností svých
dětí, jaké jsou?
Nepochybně budou po mně (smích).
Projevuje se to velmi jednoduše: oba od
mala milují dálkové ovladače, mobilní telefony a další podobná zařízení. Synovi
ho občas půjčíme a přepíná nám televizi. Dáme-li mu jiný ovladač, tak to pozná
a vzteká se. U dcery to bylo podobné.
Se Zuzkou si často hrajeme, respektive
stavíme z kostek různé věci. Nejčastěji
hrady a věže, čím vyšší, tím lepší. A samozřejmě ji to baví i bourat.
Jak jste se vy sám dostal k oboru,
ve kterém pracujete?
Narodil jsem se v Antonínově Dole u Jihlavy a od mala si myslím, že jsem technický typ. Začalo to Merkurem, Legem
a v páté třídě jsme dostali první počítač.
Tehdy to bylo ATARI, kde šly sestavovat
programy a hry. Vývoj jde ale dopředu,
ATARI je dnes už dědeček možná pradědeček. Po základní škole jsem nemohl jít nikam jinam, než na průmyslovku
v Jihlavě a potom na VUT do Brna.
Jste-li z Antonínova Dolu, to byste
měl být sklářem…
To je pravda, moji rodiče skláři, přesněji
brusiči, skutečně byli. Párkrát jsem byl
v té velké továrně, k srdci mi to ale nepřirostlo. Sklo mě provázelo na každém
kroku, doma jsme měli broušené věci
všude. To je u sklářských rodin obvyklé.
Pojďme zpátky do práce – co obnáší pozice softwarového specialisty?
Softwarový specialista je člověk programující řídicí systémy, které ovládají různé věci. Například větrání, topení, osvětlení, klimatizace a tak dále. V ROSSu
děláme především technologie budov,
je to podobné jako inteligentní rodinný
dům, ale v trochu větším provedení.
To se musíte pořád učit…
Ze začátku bylo učení opravdu hodně,
každá zakázka byla specifická s řadou
nových prvků. Teď můžeme využívat
znalosti a zkušenosti z předešlých instalací, pořád je ale třeba se učit. Mě to
však baví, práce je de facto mým koníčkem.
A další koníčky?
Hlavním koněm je fotbal, respektive
malá kopaná. Hraji v Jihlavě, kde má
kopaná dlouhou tradici. Kopat do míče
jsem začal už na základní škole, přestávkou bylo akorát studium v Brně. Teď
jsem se zase vrátil, baví mě to a hlavně
uklidňuje. Unavíme se, zpotíme, dáme
si pivo a je nám dobře.
(rah)
Továrna na sukna Bratří Stiassní
Pokud vyrazíme z Havlíčkova Brodu proti proudu Sázavy, dostaneme se po
čase do ostrého ohybu řeky, kde se dnes nachází areál bývalého Plastimatu.
Tento prostor, ač velmi vzdálen od historického jádra města, byl nazýván Na
Páleném dvoru a díky výhodné pozici ho využívali pro mlynářskou činnost.
Kolem roku 1830 zde byla k nalezení tzv. Halíkova papírna. Její zbytky roku
1881 zakoupila trojice bratrů Stiassných – Josef, Ignác a Zikmund.
Byli židovského původu, pocházeli
z Humpolce a měli úzké rodinné vazby na daleké Uhry. Jejich příchod do
Německého Brodu se dá považovat spíše za obchodní záležitost. Areál Halíkovy
papírny totiž nabízel k prodeji její tehdejší
majitel, Žid a německobrodský občan Josef Inwald, se kterým se Stiassní setkali
v Praze.
Stiassní krom papírny zakoupili i několik
pozemků v sousedství a začali budovat továrnu na sukna. První léta byla úspěšná.
Ačkoliv brzy zemřel Zikmund, majetek
bratrů se rozšířil o vedle stojící zadlužený
dvůr manželů Burianových a počátkem
devadesátých let devatenáctého století
je v podniku evidováno na dvě stovky
zaměstnanců. Odbyt zajišťovaly sklady
ve Vídni a Brně a díky rodinným vazbám
i sklad v Budapešti, kde se o vše staral
Ignác Stiassný.
Právě dlouhodobá absence v Budapešti byla nejspíše hlavní příčinou prodeje
Ignácova podílu na německobrodské
továrně Josefovým synům Richardovi
a Hugovi. Stalo se tak 18. května 1900
a starost o živnost se definitivně ustálila
do jedné pokrevní linie. Zajímavá na této
transakci je skutečnost, že Josef, ačkoliv mohl, podíl neodkoupil a následně
synům nepředal, ale peníze jim poskytl.
Přesto si ponechal nadále poloviční vlastnictví. Firma tedy do budoucna zůstávala
v německobrodské větvi rodu Stiassných a zajímavě se vytříbila její investiční politika. Stiassní totiž začali skupovat
pozemky podél řeky až k samotnému
východnímu okraji města, tedy zhruba
do oblasti dnešní křižovatky ulic Žižkova
a Na Plovárně. Těžko říci, zda Stiassným
šlo o pokus propojení se s městem či
o snahu investovat do nemovitostí.
Jisté je, že dalším důležitým datem v rodině
byl rok 1907. Tehdy totiž Josef svůj podíl
prodal synům a stáhl se do ústraní (zemřel
5. srpna 1910). Ne náhodou se téhož roku
proměnila ruční tkalcovna ve strojovou
a na jednom ze zakoupených pozemků blízko továrny vyrostla rodinná vila pro Huga
a Richarda. Změny ukazovaly novou energii a nový směr. Vše ovšem zabrzdila první
světová válka. Všechny německobrodské
továrny se rok od roku potýkaly se stále
většími problémy a Bratří Stiassní nebyli výjimkou. Navíc zrod první republiky a hledání
nových odbytišť krizi prodloužil až do roku
1922. Stiassní z těchto let vyšli v porovnání s jinými po materiální stránce poměrně
dobře, ale v rovině rodinné zle. Ztratili své
konexe na Budapešť a 24. února 1920 zemřel spoluvlastník továrny Richard Stiassný. Svůj majetek, podíl v hodnotě více jak
1 500 000 Kč, odkázal manželce Alžbětě,
známé jako Lilly, se kterou měl celkem čtyři
děti. Byl pochován na německobrodském
židovském hřbitově na Ledečské ulici.
Lilly Stiassná se ukázala jako schopná podnikatelka. Hugo se oženil s Annou Havlovou,
katoličkou z Německého Brodu, postavil si v
první polovině třicátých let vlastní vilu na Žižkově ulici a ukazoval se spíše jako příznivec
společenského života. To posiluje fakt, že
Hugo ještě za Rakouska byl deset let městským zastupitelem. Domnívám se také, že
Anna s Hugem nemohli mít děti, což se ve
vztahu k rodinné živnosti nemálo projevilo.
Je pravděpodobné, že zlatou érou republiky v letech 1925-1929 prošla živnost
vzestupem, ale krach na americké burze
a následná krize přinesly další problémy.
Co se s továrnou dělo v třicátých letech,
je dodnes obtížné říci. Informace z druhé
ruky naznačují, že továrna byla uzavřena
a tedy nefungovala. Přesto si Hugo našel
peníze na výstavbu výše zmíněné vily na
okraji města.
Zkázu dovršil příchod nacistů v březnu
1939. První rodinnou ranou bylo zatčení nejmladšího syna Lilly Stiassné Petra,
který pomáhal komunistickému odboji.
Byl popraven v Berlíně-Charlottenburgu
11. ledna 1943. Huga Stiassného, Lilly
i její zbývající děti (Josefa, Gertrudu a Magdalenu) potkal osud podobný většině Židů.
Jisté je, že válku přežila skoro zázrakem jen
Gertruda Stiassná, později provdaná jako
Sekaninová-Čakrtová. Stala se pozoruhodnou postavou československých dějin: jako
manželka Ivana Sekaniny zůstala po válce
zcela sama, získala významný post na ministerstvu zahraničí, vyhnula se procesům
se „zrádci“ v rámci vnitrostranické očisty
KSČ, poté jako jedna ze čtyř hlasovala proti
legalizaci okupace Československa, stala
se režimem hlídanou odpůrkyní normalizace a nakonec zemřela v Praze roku 1987.
Areál, kterému
v Havlíčkově Brodě
nikdo jinak neřekne,
než Plastimat, dříve
patřil významné
podnikatelské rodině
Stiassných.
Kromě Richarda na havlíčkobrodském
židovském hřbitově leží už jen Hugova
manželka Anna Stiassná, která se transportům vyhnula díky nežidovskému původu svého muže.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik havlíčkobrodského muzea
Foto: Archiv autora
Historie /
9
15 let u firmy
ROZHOVOR:
STANISLAV LANKAŠ
Není kámen jako kámen
Stanislav Lankaš
se těší, co všechno nám svět počítačů přichystá.
10 / Rozhovor
věrní rossu
Stanislav Lankaš je v týmu ROSSu patnáct let.
Od samého počátku ho najdete mezi počítači,
pracuje totiž jako IT technik a o počítače se stará.
A nejenom o počítače v ROSSu, ale i na zakázkách.
Stanislav je svobodný, žije v České Bělé u Havlíčkova
Brodu a má rozličné záliby – hudbu, fotografování
a mineralogii.
Co máte ve sbírce dnes?
Mám desítky kusů minerálů, zhruba polovinu jsem zakoupil na burzách, druhou
nalezl sám. Na burzách většinou pro
koupi nevyhledávám ty typické sbírkové
kusy, spíš mě zajímají tromlované kameny, což jsou v podstatě ohlazené oblázky. Jsou levnější, příjemnější na omak
a spíš určené pro laickou veřejnost.
Odborník chce pochopitelně kámen vytržený z terénu. Další pozitivní vlastností
oblázků je možnost nosit je po kapsách.
(Pozn: Stanislav Lankaš sahá do kapes
a vytahuje leštěný hnědý kámen zvaný
septarie)
neexistovalo ani jedno. Je stavebním
prvkem výroby počítačů i vzniku kamene. Mezi tím je ale přestávka dlouhá
několik milionů let.
Začněme u té mineralogie…
Chytlo mě to jako malého, líbily se mi
kamínky sebrané třeba na poli. Tento
kraj ale není mineralogicky zajímavý,
na poli najdeme tak maximálně křemen. To bychom museli jít do hloubky, abychom našli něco zajímavějšího.
V 90. letech jsem začal jezdit na burzy mineralogů, kde se můj vztah k minerálům, řekl bych, upevnil.
Mineralogům a geologům se přezdívá kladívko…
To jsem nikdy neslyšel (smích). Pravdou
je, že geologické kladívko také mám,
většinou ho ale nepoužívám. Lepší je
dvoukilová palička a majzlík. Proti kusu
skály jsou účinnější. Naposledy jsme
s kamarádem pátrali v lomu ve Vlastějovicích u Ledče nad Sázavou. Je to lom
spíš pro geology a znalce s historicky
zaznamenanými stovkami nalezených
druhů. Dokonce tam mají minerál, který
lze nalézt jen na tomto místě. My jsme
našli třeba pár kousků fluoritu fialové
barvy.
Fungování počítače je do jisté míry
odrazem jeho uživatele.
To máte pravdu. Jak se chová uživatel
k počítači, tak se počítač chová k němu.
U starších operačních systémů, kupříkladu Windows 98, bylo jednoduché
pravidlo: v případě problémů počítač
nejdříve vypnout a zapnout. S příchodem novějších Windows na to uživatelé
zapomínají a hned volají IT technika.
Jak je to možné?
Do té doby jsem viděl exotické kameny ze zahraničí jen na fotografiích,
kdežto tam jsem si je mohl osahat.
A chytlo mě to. Baví mě také esoterika
a znamení zvěrokruhu. A logicky jsem
chtěl kameny, které jsou přisuzované
tomu mému, což je panna, znamení
země. A s tím možná souvisí i ta moje
záliba.
Jak souvisí vaše zemní znamení,
prehistorická mineralogie a počítač?
Moc to nesouvisí. Počítač je novodobá záležitost, ten nemá s minerály nic
společného (smích). Můj první kontakt
s počítačem byl na gymnáziu, tehdy to
byl – z dnešního pohledu také prehistorický – stroj IQ 151. Ale něco přeci
společného mají – křemík. Bez něj by
Vraťme se do současnosti a do
ROSSu…
Jsem tady asi 15 let, práce mě velmi
baví. Spočívá ve starosti o počítače,
počítačové sítě a veškeré další periferie
a programy. Dále konfigurujeme a nakupujeme počítače pro zakázky. Například
počítač pro větší kamerový systém musí
vypadat jinak, než ten, který řídí vytápění
v bytovém domě.
Kam podle vás spěje svět počítačů, chytrých telefonů, internetu
a moderních výstřelků?
Pohled na technologie hodně zkreslují
filmy, které jsou nad realitou. Z hlediska
životního stylu činí z člověka tvora pohodlnějšího. I proto, že sedí doma u počítače a nechodí ven do přírody, nesetkává
se s přáteli, ale vyhledává virtuální svět.
Kam to spěje technicky, to těžko říci. Pochopitelně nemáme přístup k aktuálním
vynálezům a NASA projektům. Nepochybuji ale o tom, že nám všem největší
světoví hráči na poli informačních technologií připraví lecjaká překvapení. (rah)
Sedavé zaměstnání se snažím kompenzovat občasným sportem jako je
plavání, squash, kolo. Letos jsem přidal kolečkové brusle a pěší turistiku
do práce. Mám rád muziku, knížky,
historii, šachy a jiné logické hry.
Jaroslav Kletečka
Zdá se to být neuvěřitelné, ale začátkem
května uplynulo patnáct let mého působení ve společnosti ROSS Holding.
Předtím jsem pracoval ve stagnující
stavební firmě a lákalo mě pracovat pro
rostoucí mladou firmu. Byla to výzva
a přes všechny potíže a neúspěchy
nelituji. Potkal jsem celou řadu zajímavých lidí a poznal mnoho nových věcí.
Hodně zkušeností a zážitků je spojeno
s významnou angažovaností firmy na
zahraničních trzích. I v tuzemsku firma
prodělala řadu změn, které bylo nutné
absorbovat, ať už se jedná o legislativní
změny či různé transformace skupiny.
První pracovní den si dobře pamatuji,
přestože dost věcí rychle zapomínám.
Firma se v té době rychle rozrůstala
v souvislosti s realizací první velké stavební zakázky Agora Flora a bylo nutné
sehnat si židli, sestavit a přestěhovat nábytek. Začínal jsem na pozici ekonoma
nově vzniklé společnosti s odpovědností
zejména za účetnictví a daně. Postupem
času a po řadě fúzí dceřiných společností dozrál ROSS Holding do velké firmy
a zodpovědnost se rozšířila o finanční řízení. Poslední dva roky jsou nejsložitější
kvůli krizi stavebního trhu a ekonomickým problémům u řady kontraktů.
Kompenzací jsou samozřejmě koníčky. Mám jich celou řadu, ale spíš menších, žádného velkého koně nemám.
Svůj krátký text jsem chtěl uzavřít
nějakou humornou pracovní vzpomínkou, ale je dost těžké si něco vtipného
vybavit. Práce ekonoma - zdá se - moc
zábavná není. Ale jedna příhoda asi
dvanáct let stará mě docela pobavila.
Jeden nejmenovaný progresivní stavbyvedoucí požadoval pro svoji činnost
výkonný notebook. Samozřejmě ho
dostal. Pak mě zaujalo, když jsem ho
zahlédl při vyplňování excelové tabulky s nějakým rozpočtem. Na kalkulačce vedle notebooku si sčítal čísla
ve sloupci. Výsledek pak doplnil do
počítače v součtovém řádku. Snad to
nebylo moc škodolibé - sám využívám
tak pětinu možností programů.
Během těchto deseti let v ROSSu se
moje práce postupně měnila od malých konstrukcí až po velké celky. Pracovali jsme v České republice i zahraničí. Měl jsem možnost vycestovat za
zakázkami do Srbska, Maďarska, Izraele, Keni, Brazílie, Mexika a dokonce
KLDR. V současné době se věnuji
zakázce na rekonstrukci konzulárního oddělení v Paříži. Nejvíce na mě
zapůsobil Izrael. Je tam spousta věcí
k vidění – památky, moře, kultura.
V Keni mě pro změnu oslovila nádherná příroda. Jeden z nejsilnějších
zážitků byl pobyt v KLDR. Je to země
plná paradoxů.
V soukromém životě jsem ženatý, loni
jsme s manželkou oslavili stříbrnou
svatbu. Naši dva synové studují na
vysokých školách. Ze zálib převládá
hlavně sport. Aktivně jsem hrával
dlouhá léta volejbal, který teď neméně aktivně trénuji. Dalšími koníčky
jsou cestování a četba.
10 let u firmy
sítí v Havlíčkově Brodě. Při této práci jsem se poprvé dozvěděl o firmě
ROSS. Při spolupráci jsem také poznal některé jeho pracovníky z projekce a oddělení výstavby telefonních
sítí. Bylo tedy logické, že po zrušení
divize rozvoje sítí vedly mé kroky
z TELECOMU do ROSSu, kde se prováděla stejná práce.
Moje první práce byla překládka telefonních tras v místě výstavby Kulturního a univerzitního centra Zlín.
Byla to docela detektivní záležitost,
protože objekt stál uprostřed města v těsné blízkosti Baťova areálu
a nikdo pořádně nevěděl, co v té
zemi vlastně vede. Nakonec se
všechny kabely našly, zakreslily a vše
se zdárně dokončilo.
Jsem šestatřicet let ženatý, se ženou
máme dvě děti - syn je projektant,
dcera učitelka. Těšíme se z pěti vnoučat, samých kluků. Doma odpočívám
prací na chalupě.
ROSS Inside
Ing. Eva Šimanovská
projektant, světelný technik
Vytváří návrhy, výpočty a optimalizace projektového řešení, osvětlení
a napájení.
Miroslav Musil
Milan Kučera
Do ROSSu jsem nastoupil v roce 2003
jako technik pro zámečnickou výrobu
v nově vznikající divizi Facility management. Hlavní náplní byla údržba ve firmě Pleas. Postupem času se přecházelo na výrobu stavebních zámečnických
konstrukcí pro ROSS i pro cizí.
Do společnosti ROSS jsem přišel
14. dubna 2003 a nastoupil na pozici projektanta do kolektivu vedeného
Mirkem Roztočilem. Před nástupem
do ROSSu jsem 29 let pracoval
u firmy TELECOM, nejdříve jako spojový mechanik na telefonní ústředně
v Chotěboři, později referent rozvoje
Ing. Dušan Hořínek
ředitel ROSS Slovakia
Odpovědně a samostatně řídí výrobní procesy dceřiné společnosti
se zaměřením na zakázky v oblasti
silnoproudých a slaboproudých elektroinstalací.
Ing. Antonín Kovařík
projekt manažer ve středisku
export
Vrcholově řídí stavební zakázky na zahraničních trzích, aktuálně v Angole.
Blahopřejeme rodičům!
Petra Vacková
se narodila 10. dubna 2013 mamince Janě
Vackové, která ve firmě pracuje jako účetní.
Eliška Bělská
se narodila 23. května 2013 mamince Michaele Rancsové,
která ve firmě pracuje jako specialista pro vysoké napětí.
Věrní ROSSu /
11
SLOVENSKO:
Aquaparky – nové domy
pre liečivú termálnu vodu
Jadrom tunajšieho turizmu boli a sú
stále hlavne národné parky, kúpele
a kultúrne pamiatky, no veľkým prínosom posledných rokov sú tiež aquaparky alebo termálne parky. Tie využívajú
vodné bohatstvo našej krajiny. Termálne parky sa budujú hlavne v areáloch
kúpeľov a na miestach termálnych
prameňov. Aquaparky všeobecne spestrujú ponuku aktivít v lokalitách, ktoré
sú už tak či tak turisticky zaujímavé,
prevažne horské oblasti. Návštevník
Vysokých Tatier môže takto dovolenku
stráviť rôznym spôsobom na jednom
mieste. V zime na lyžiach, v bazéne
alebo v nákupných centrách, v lete
napríklad horskou turistikou a počas
nepriaznivého počasia v aquaparku.
Aquaparkov s celoročnou prevádzkou
je na Slovensku viac. Najväčšie a najnavštevovanejšie sú nepochybne Tatralandia Liptovský Mikuláš a Aquacity
Poprad, Aquathermal Senec, Thermal
Park Bešeňová.
Na prieskum som sa vybral do Popradu, pretože som tam ešte nebol a pretože mi tento aquapark každý odporúčal. Aquacity Poprad bol vybudovaný
na geotermálnom vrte, ktorý stredisku
dodáva krištáĺovočistú vodu s teplotou
až 50°C, no pre bazény je chladená
na 28 až 36°C. Stredisko je viditeľne ekologicky orientované, vo veľkom
využíva fotovoltaické články na výrobu
elektrickej energie. Množstvo bazénov
a atrakcií je naozaj ohromujúce. V ponuke je až 13 bazénov a to vnútorné
12 / Slovensko
Slovensko malo domácim a zahraničným
turistom vždy čo ponúknuť, a to najmä
prírodné krásy a bohatstvá. Hranice sú dnes
otvorenejšie viac ako kedykoľvek predtým
a vzdialenosti sú stále viac zanedbateľnejšie.
A preto aj podnikatelia a investori u nás musia
neustále hľadať spôsoby ako zaujať a ako
udržať domácu aj zahraničnú klientelu.
a vonkajšie, termálne a relaxačné bazény, 50m plavecký bazén s ôsmimi dráhami a parnými saunami, detské bazény. Bazény Blue Sapphire s vnútornou
a vonkajšou časťou ponúkajú služby
všetkého druhu. Nájdeme tu perličkové
sedadlá a ležadlá, vodné trysky, umelé
vlny, špecialitou je chromoterapia, teda
liečba svetlom. Celý zážitok umocňuje
pohľad na tatranské štíty. Nerezové bazény Blue Diamond I. a II. sú viac luxusného rázu, ktorý tvoria sochy, ozdobné
ornamentami a dno vykladané Swarovského kryštálmi. V jednom z bazénov si
môžete dokonca posedieť pri drinku za
barom priamo vo vode. Pri bare som sa
zoznámil s Nikolajom, ktorý na Slovensku reprezentuje jednu ruskú obchodnú spoločnosť. „Na obchodné cesty na
Slovensko často beriem aj manželku
a deti práve kvôli aquaparku a lyžovačkám. Služby sú tu na veľmi vysokej úrovni a na chvíľu máte pocit, že ste akoby
v inom svete,“ pochvaľuje si Nikolaj”.
Nekonečnú zábavu najmenším návštevníkom ponúka areál detských atrakcií
a detské bazény, plné zaujímavostí ako
preliezací hrad, detský vláčik, nafukovačky, trampolíny, hojdačky, preliezky, pieskovisko a dokonca detské diskotéky.
Nápaditými maskotmi Aquacity sú vydry
Olívia a Oskar.
Súčasťou centra sú tiež wellness atrakcie, napríklad Vitálny svet plný víriviek
a sáun, Beauty centrum zamerané na
estetickú kozmetiku a starostlivosť
o pokožku. Na svoje si tu príde nielen nežnejšie pohlavie ale aj muži.
V ponuke sú takisto rôzne typy masáží
a procedúr. Veľmi priaznivé podmienky
majú aj športovci vďaka ihriskám pre
bedminton, plážový volejbal a futbal,
fitness, spinning a kardio centrum,
a jedinečné kryocentrum.
Výborná poloha areálu zabezpečuje
skvelú dostupnosť ku všetkému, čo
potrebujete na svojej dovolenke. Na
medzinárodnom letisku ste autom
za 9 minút a napríklad v lyžiarskom
stredisku v Tatranskej Lomnici ste za
20 minút. Z Bratislavy do Popradu je
to autom aj vlakom menej ako 4 hodiny. Toto stredisko je teda veľmi ľahko
dostupné aj z väčších vzdialeností.
Som si istý, že vás ani iné aquaparky
na Slovensku nesklamú, no po tomto
zážitku si neviem predstaviť bohatšie
miesto na atrakcie a služby ako práve
Aquacity Poprad s krásnymi Vysokými
Tatrami nad sebou.
Autor: Oto Kóňa, slovenský publicista
Foto: internet
ANGOLA:
Jedna z nejvýkonnějších
ekonomik černé Afriky
Angola, respektive Angolská republika vyvolává
v člověku spíše pocit zaostalé, chudé země, do které
kdysi Česká republika potažmo Československo
investovalo nemalé prostředky. Angola už ale dávno
nepatří na úplné africké dno, co se chudoby a životní
úrovně týká. Je to výkonná ekonomika lákající
zahraniční investory. Výkonná proto, že na území
této západoafrické republiky se nachází velké
nerostné bohatství.
I přes nesporné bohatství je Angola
typickým regionem této části světa
– potýká se s následky dlouhotrvajících válek a sporů. Poslední konflikt
skončil v roce 2002. Úřední řečí je
portugalština, země totiž historicky,
od roku 1655, patřila Portugalsku,
od roku 1886 byla kolonií. V polovině
70. let minulého století země v západním cípu Evropy udělovala svým koloniím nezávislost, získala jí i Angola. Běžní
Angolané, rozdělení v mnoha etnických
skupinách, ale příliš portugalsky nemluví. Dorozumívají se spíše místním
bantuským nářečím. Hlavním městem
a také sídlem prezidenta je Luanda
s více než dvěma miliony obyvatel.
Znalcem prostředí v této části Afriky je
vystudovaný učitel z Havlíčkova Brodu
Petr Beran. „Do Afriky jsem se poprvé podíval v roce 2001 a od té doby
tu pobývám. Pracuji jako konzultant
zejména v turistickém ruchu,“ říká na
úvod Petr Beran, který se usídlil ve vedlejší Zambii. Svým prostředím, přírodou
a obyvatelstvem je Angole podobná. Jak
už bylo řečeno, zabývá se především turistickým ruchem - provází dobrodružství
chtivé návštěvníky. „Tato část Afriky má
určitě co nabídnout. Zambie a Angola
sdílí řeku Zambezi a už jenom tato řeka
a její okolí je důvod k návštěvě. Místa jako
Liuwa plains - národní park, kde koncem
roku migruji stáda pakoně modrého
mezi Angolou a Zambií, dále Viktoriiny
vodopády - jeden z přírodních divů světa, rozhodně stojí za vidění. Z národních
parků v Zambii pak nutno zmínit Lower
Zambezi, jedno z mála posledních míst,
kde se stále svobodně potuluje africká
zvěř (včetně slonů, hrochů, buvolů, antilop, lvů, leopardů a dalších) – stejně jako
kdysi dávno,“ vysvětluje s tím, že míst
k návštěvě je v jižní části černého kontinentu opravdu velké množství.
Zambie má, co se turismu týká náskok,
Angola na turisty stále ještě čeká. „Je
jenom na daném cestovateli, jak si pobyt
připraví, nebo nechá připravit. Důležité
je, aby zážitek z dobrodružství byl silný,
ale opravdové riziko zůstalo na úrovni
cest do běžně navštěvovaných částí světa,“ dodává Petr Beran.
Z pohledu ekonomiky, investic a obchodních šancí je popisované území zajímavé.
Globální ekonomická krize ho nezasáhla a stálá poptávky po ropě, nerostech
a mědi je patrná, což je také hnací motor ekonomiky. Navíc Češi zde mají
velmi dobré jméno. Nakonec před lety
byla Angola jednou z významných ob-
lastí podpory ze strany českých vlád.
„Česká republika zde má pořád dobrý
zvuk, zejména pokud se hovoří o strojírenství, obráběcích či zemědělských
strojích a také fotbalu,“ říká Petr Beran
s úsměvem. Potenciál tato část světa
rozhodně má, jenom je třeba být vytrvalý
a ozbrojit se maximální trpělivostí. „Místní
lidé jsou velmi vstřícní, přátelští a platí to
v obou státech. Oproti Evropanům jsou
ale pomalejší, mají dost času. Je však
dobré respektovat místní zvyklosti,“ dozvídám se dále od Petra Berana.
Angola má významného obchodního
partnera – Čínu, kde také končí část
vytěženého nerostného bohatství. Čína
je tvůrcem místní infrastruktury, která je
velmi zanedbaná. ROSS Holding získal
v Angole zakázku, bude se podílet na
výstavbě sociálního bydlení. „Objednatelem je angolská společnost TAMAR
LDA, která pro tamní ministerstvo
obrany realizuje projekt Pérola Verde
(Zelená perla), v rámci něhož má
v Angole vyrůst na půl milionu sociálních
domků. Naše společnost by měla realizovat dva a půl tisíce z nich,“ říká na závěr vedoucí exportního oddělení Dušan
Lošonský.
(rah)
Foto: internet
Angola /
13
ROSS PODPORUJE:
POZVÁNKY:
Markéta: Stále bojuji
s předsudky druhých
Osvěží a zachutná!
Tak přijďte…
Příběh slečny Markéty vezme dech zaručeně každému,
komu není lhostejný osud druhých. Narodila se matce narkomance a na dětství nevzpomíná příliš pozitivně. Do své
plnoletosti mnoho dobrého neviděla a velmi brzy skončila
za mřížemi: nejprve kvůli drogám, pak se přidaly krádeže.
Dnes je Markéta na svobodě, má zkušenost ze Semitamu
a mnoho pracovníků ROSSu ji zná, vydávala totiž ve firemní
jídelně obědy. A o svém životě chce takto veřejně mluvit.
Markétina matka vařila drogy, otec byl
Rom na sociálních dávkách. „Když jsme
byli s mým bratrem ještě malí, matka
nás opustila. Otec si přivedl jinou paní,
se kterou měl záhy dvě děti. Byly jsme
tedy čtyři,“ začíná svůj příběh sympatická Markéta. To, co zažívala se svou
macechou, je nezveřejnitelné. Otec ji za
každé zakašlání mlátil kabelem, náhradní matka se nestarala. „Táta se dostal
na rok do basy, máma nás v noci budila
a strkala pod studenou sprchu, vůbec
jsem to nechápala,“ vzpomíná dále.
S tím byly spjaty mimo jiné Markétiny
dětské pocity méněcennosti. „Když se
občas objevila vlastní matka, vždy nás
zahrnula dárky. Až později jsem zjistila,
že to jsou jen ty dárky, nic víc.“
V životě dítěte Markéty následovalo
několik změn. Ve dvanácti letech ji na
čas přemístili do dětské psychiatrické
léčebny v Lounech, kde, jak říká, to bylo
mnohem lepší než doma. Po návratu ale
začaly útěky a objevily se první drogy.
„Začala jsem aktivně fetovat. Jednou
se stalo, že jsme s kamarády otevřeli
malou chatku a já šla na tři měsíce za
mříže,“ to bylo v patnácti letech. Cíl: ženská věznice Světlá nad Sázavou. „Můj
bratr měl také problémy se zákonem,
pár let jsme se vůbec neviděli,“ dodává
14 / ROSS podporuje
s tím, že o rok později, tedy v šestnácti
letech, skončila ve výchovném ústavu
v Kostomlatech. „Byla tam vychovatelka, která mi dopřávala svobodu. Jela
jsem za mámou a znovu začala fetovat.“
Další zastávka Markéty byla v učení, které zvládla, dokázala své zájmy za hranou
zákona skrývat. Pak to byl dům na půli
cesty v Pardubicích. Po dalším kontaktu
s biologickou matkou skončila na nádraží v Praze. „Byla tam parta feťáků – zlodějíčků a já myslela, že spasím hlavní
nádraží. Pochopitelně jsem drogovala,
prodávala, kradla a dostala devatenáct
měsíců znovu ve Světlé.“ Pár dnů po
nástupu do vězení jí přišlo parte. Matka
zemřela.
Celkem třikrát zakusila život nesvobody,
naposledy za omezování osobní svobody a krádeže. „Zásadní rozdíl mezi pobytem v kriminále a na svobodě jsem zažila
až díky Semitamu,“ Člověk opouštějící
věznici potřebuje důvěru a tu Markéta
našla u Martiny Kadlecové. „Vždy při
mně stála, jsem jí neskonale vděčná,“
říká Markéta rozhodně na adresu ředitelky sociální firmy. „Život ve věznici je
z jiné planety, vidíte tam hádky, emoce,
lásku, nenávist. Já byla docela oblíbená,
možná proto, že vypadám trochu jako
kluk,“ směje se.
Chotěbořský pivovar přichází na
začátku léta s novinkou – limetkovým nápojem z piva Freš. Právě
tento lahodný, jemně alkoholický
a pivní chuť a vůni neztrácející
nápoj je hlavním symbolem letošních slavností v Chotěboři. Uskuteční se 24. srpna 2013 od 14:00
hodin v zámeckém areálu.
Základem Freše je poctivá chotěbořská desítka, kterou ve speciálním tanku míchají s limetkovou limonádou. Obsah alkoholu je 2,2%.
Zlákat Frešem se dali také hosté festivalu – na pódiu se představí Hudba
Praha, Jan Budař, skupiny Švihadlo,
Semitam jí ukázal cestu, dal naději na
lepší život. „Skutečně mohu porovnávat.
Teď žiji v Brně a zdaleka žádná organizace tu nenabízí to, co Semitam. Pomohli
mi chápat svět, zvládat každodenní starosti, radovat se z maličkostí a pomáhat
druhým. Nikdy jsem to nepoznala, velmi na mě zapůsobila atmosféra třeba
v Modletíně, kam jezdí postižení lidé.
Zcela určitě říkám, že je potřeba více takových organizací jako Semitam.“
Markéta se cítí dostatečně napravená,
chce pracovat, pomáhat druhým. Uvědomuje si ale, jak složitá ji čeká cesta.
„Stále bojuji s předsudky druhých. Musím ale vydržet,“ stojí si za svým. K tomu,
jak sama říká, má básnické střevo.
Život rychle utíká,
já vždy věděla, že mi něco uniká.
Vše je pro mě jiný,
nevěřila jsem, že se něco změní.
Nechtěla jsem prosit o pomoc, o odpuštění,
stejně pro mě už žádný není.
Byl čas, že jsem nemohla tam ani zpátky,
v hlavě zmatky, v těle pořád nějaké látky,
prostě s ďáblem hrátky.
Ale s tím už dost! Bez toho mám z maličkostí radost.
A co víc?
Že nechci umřít, já chci žít! Chci tady pro někoho být,
snít, užívat si života, prostě žít!
Vltava, Jaksi Taksi, Tibet a další.
Z regionálních umělců vystoupí například Jada Band a Našrot.
Kulturní léto 2013
Konec června, červenec a srpen
patří v centru Havlíčkova Brodu
Kulturnímu létu 2013. Výtěžek
z celé akce pořadatel, Havlíčkobrodská o.p.s., poukáže na dobročinné
účely, konkrétně ve prospěch sdružení FOKUS.
3. 7.
18:00 SINDIBÁD
21:00 JAZZ JOINT
Divadlo Studna, České Budějovice
jazz, Havlíčkův Brod
19:00 BENEBEND
7. 8.
koncert kapely působící při o.s.
Beneditktus
Divadýlko Kuba, Plzeň
20:30 DUB.O.NET
19:00 JELEN
electronic dub reggae, koncert
folk, Praha
24. 7.
18:00 PIRÁTSKÁ POHÁDKA
Divadýlko Mrak, Havlíčkův Brod
Program se odehrává pravidelně
ve středu na Havlíčkově náměstí
a první představení začíná vždy
v 18:00 hodin.
19:00 KIESLOWSKI
acoustic-alternative, Praha
21:00 CZECH FROGS
blues-rock, Chotěboř
31. 7.
18:00 O PRASÁTKÁCH
Je až neuvěřitelné,
co všechno má
18:00 NENÍ DRAK JAKO DRAK
21:00 LIGHT SUGAR DREAMING
alternative crossover, Havlíčkův Brod
28. 8.
CHARITATIVNÍ KONCERT
NA KONEC PRÁZDNIN
18:00 JARDA HYPOCHONDR
A MORAVA
rockový koncert s moderátorem
večera Jardou Hypochondrem
Divadýlko z Pytlíčku, Praha
20:30 THE TAP TAP
19:00 ZDENĚK VŘEŠŤÁL
& VÍT BENEŠ
koncert populární pražské skupiny
(v klubu Oko)
recitál písničkáře
Kompletní program havlíčkobrodského
Kulturního léta 2013 najdete na zadní
obálce magazínu.
Markéta za sebou.
Věří ale v pozitivní
budoucnost.
KUPÓN
na slevu
30 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Oko,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 30 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 7. 2013 - 30. 9. 2013
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Lag [læg] Laminated [΄læmınıtıd] Laminated safety glass Laminated spring Laminated wood Lamp [læmp]
Lamp holder Land [læmd] Land drainage Land plan Land pollution Land transport Lane [leın] Lane marking Lap [læp] Large-scale production Laser [΄leızæ(r)] Laser beam Laser light Laser pointer Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 8. 2013 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme, výherce získá diář na rok
2014 ze sociální
firmy Semitam s.r.o.
(www.semitam.cz).
16 / Užitečné
Laser printer Last [lɑːst]
Latch [lætʃ] Late [leıt] Lateral [΄lætərəl] Lathe [leið] Lathe dog Lathe mandrel Law [lɔː] Lawn [lɔːn] Lay [leı] Layer [΄leıə(r)] Layout [΄leıaʊt] Layout man Leaky [΄liːkiː] Lecture [΄lektʃə(r)] Left
Left aligned Left hand drive Left hand thread laserová tiskárna
poslední, trvat, napínat
západka, závora
opožděný
postranní, boční, vedlejší, příčný
soustruh
unášecí srdce soustruhu
trn soustruhu
zákon, pravidlo, právo
trávník
poloha, vrstva
vrstva
rozmístění, uspořádání
rýsovač, návrhář
netěsný, propustný
přednáška
levý (right – pravý)
zarovnaný vlevo
levostranné řízení
levý závit
Length [leŋƟ] Length gauge Lens [lenz] Lever [΄liːvə(r)] Lever mixer Lever shears Lever switch
Lifespan [΄laıfspæn] Lift Lift pump Lift truck Light [laıt] Light beam Light gauge sheet Light metal Lightning [laıtnıŋ]
Lightning arrester
Lightning conductor Lightning protection
Lights switch
délka
délková míra
čočka, objektiv, lupa
páka, ovládací páka
páková baterie
pákové nůžky
páčkový přepínač
trvanlivost, životnost
výtah, zdviž, zvedat
zdvižné čerpadlo
zdvižný vozík
světlo, lampa, lehký, světlý, svítit
světelný paprsek
tenký plech
lehký kov
blesk
bleskojistka
bleskosvod
blesková ochrana
zapínání světel
V tajence najdete dokončení citátu Mahátma Gándhího: Buďte změnou… (zbytek v tajence)
Tajenka z č. 2/2013 zní: Pam Brownové: Zbývá-li vám dech na jediné slovo, použijte jej na děkuji.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Lindu Tóthovou, která vyhrává čtyři volné vstupenky na letní hudební festival Freššš fest.
nápověda: ADC – ASPE – ATIÁ – ÉTOS – SOAP – TATI
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
zpoždění, zpožďovat se
vrstevnatý, lístkový, lamelární
vrstvené bezpečnostní sklo
listové pero
vrstvené dřevo
svítidlo, lampa, svítilna
objímka žárovky
půda, pozemek
odvodňování půdy
katastrální mapa
zamoření půdy
pozemní doprava
jízdní pruh, pruh, proud
dělící čára na vozovce
přesah, přeplátovat
velkovýroba
laser
laserový paprsek
laserové světlo
laserové ukazovátko
L
Reportáž /
17