výstup projektu vnitřních grantů 2012 filozofické fakulty uk právnická

Transkript

výstup projektu vnitřních grantů 2012 filozofické fakulty uk právnická
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
PRÁVNICKÁ MLUVA V KONTEXTU ČESKÉHO, RUSKÉHO,
UKRAJINSKÉHO A ANGLICKÉHO JAZYKA
Lze se domluvit s těmi,
kdo mluví jiným jazykem,
ale nikoliv s těmi, kteří
stejným slovům
dávají úplně jiný význam.
Jean Rostand1
1. Úvod
Účelem tohoto článku je poskytnout vysvětlení pojmu právní mluva a zároveň se
podívat na to, jak se tomuto pojmu rozumí v právních systémech, které využívají jako svůj
jazyk češtinu, ruštinu, ukrajinštinu a angličtinu. Pokud jde o ukrajinštinu a češtinu, je zde
situace jednoduchá, jelikož existuje pouze jedno území, kde jsou tyto jazyky prostředkem,
který právní systém daného státu užívá. Když budeme mluvit o ruštině, zvolili jsme Ruskou
federaci jako stát, jehož právní úpravu budeme zkoumat vzhledem k teritoriu a původu
tohoto jazyka. Poslední jazyk, kterým je angličtina, budeme analyzovat na základě
zákonodárství Spojeného království z historických důvodů a s ohledem na ustálenost a tradice
tohoto systému.
Jelikož zde budeme psát o určitém pojetí, tudíž o právnické mluvě, pro upřesnění
stanovíme, co je pojem a co je definice a který z těchto termínů budeme zkoumat. Dále
bychom rádi upřesnili obecné pojetí „mluvy“ jako výchozího bodu pro výzkum, a pak
bychom se zaměřili na stanovení definice specifického slovního spojení „profesní mluva“
s tím cílem, abychom na jeho základě začali uvažovat o definici „právnické mluvy“. Později
se podíváme na to, jak právnickému jazyku rozumí vědci na území České republiky,
Ukrajiny, Ruské federace a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Začneme popisem rozdílu mezi slovy „pojem“ a „definice“. Pokud jde o první z nich,
myslí se jím krátké pojmenování jevu, synonymem by bylo slovo „termín“. Pojem by se měl
1
Překlad z ruštiny. Zdroj – Aforismy. Zolotoj fond mudrosti. Еremišin О. – Мoskva, Prosvjasčeniе, 2006
Alla Tymofeyeva
Stránka 1
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
skládat ne z více než pěti slov, ideálně ze dvou. Pod definicí se rozumí soubor vlastností a
charakteristik jevu, jinými slovy je to vymezení.2 Vymezení musí obsahovat nezbytné a
postačující znaky tohoto jevu. S ohledem na toto vysvětlení se dále budeme zabývat definicí
pojmu „právnická mluva“, přičemž na začátku se na chvíli zastavíme u vymezení pojetí
„mluva“, jelikož toto slovo se může vykládat různě.
Ve svém nejužším významu může slovo „mluva“ znamenat pouze mluvený projev,
avšak většina slovníků pokládá tento termín za synonymický se slovem „jazyk“. Například ve
Slovníku spisovného jazyka českého3 je slovo „mluva“ vymezeno jako za prvé schopnost
mluvit, způsob mluvení, řeč a za druhé, jazyk, řeč, dílčí jazykový útvar, osobitý způsob řeči
vlastní jednotlivci (popř. i jen jednotlivému projevu, dílu) nebo skupině lidí, národu.
Všeobecná encyklopedie Universum4 z roku 2001 popisuje mluvu jako užívání jazyka v
dorozumívacím procesu a dálejako souhrn jazykových a slovních prostředků
charakteristických pro určitou složku národního společenství i jednotlivce (mluva měšťanská,
myslivecká). Ve Slovníku spisovného jazyka českého5 se slovem jazyk také rozumí mluva:
„soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků vlastní příslušníkům urč. společenství jako
nástroj myšlení a dorozumění; mluva, řeč: j. národní; celonárodní j.; spisovný j.; j. český,
slovenský; j. mateřský; učit se cizím j-ům; mrtvý, živý, umělý j.; někdy jen dílčí jazykový
útvar n. užití jazyka: hovorový, obecný j.; básnický, odborný j.;…“ Ve velkém slovníku
ruských synonym V. N. Trišina6 najdeme také, že jedním ze synonym slova „jazyk“ je slovo
„mluva“. V ukrajinštině pojmenování „mova“ označuje současně jak jazyk, tak i mluvu.
Slovo „jazyk“, i když existuje, se jako synonymum slova „mova“ považuje za zastaralé a
v současném jazyce převážně znamená jenom část lidského těla.7 Collins English Dictionary8
vykládá slovo „language“ takto: „(Linguistics) a system for the expression of thoughts,
feelings, etc., by the use of spoken sounds or conventional symbols“. Lze z toho odvodit, že
takováto definice zahrnuje jak pojem „mluva“, tak i „jazyk“. Jsme si samozřejmě vědomi
toho, že lze pojmy „mluva“ a „jazyk“ rozlišovat v určitém kontextu, nicméně s ohledem na
výše uvedené budeme pro účely našeho studia považovat slova „mluva“ a „jazyk“ za
synonymická.
Než se dostaneme k pojmu „právnická mluva“, bylo by zapotřebí věnovat na okamžik
pozornost označení „mluva profesní“. Základní mluvnice českého jazyka9 pod tímto pojmem
rozumí užívání některých nespisovných jazykových prostředků v neoficiálních projevech
skupiny lidí, kteří mají společné povolání nebo se zaobírají stejnou činnosti. Autoři
2
Šugrina E.G. Technika juridičeskogo pisma. – Učeb.-prakt. Posobie, 2-e izd., - M.: 2000 – s. 63
Slovník spisovného jazyka českého za vedení B. Havránka (hlavního redaktora), J. Běliče, M. Helcla a A. Jedličky. Dostupný z
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?db=ssjc
4
Universum, všeobecná encyklopedie, Díl VI.-VII. (Or-Q), Praha, Odeon, 2001
5
Slovník spisovného jazyka českého / za vedení B. Havránka ... [et al.] zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV, 2.,
nezměn. vyd., Praha: Academia, 1989 . Dostupný z http://ssjc.ujc.cas.cz/
6
Trišin V.N. Bolšoj slovar-spravočnik sinonimov russkogo jazyka sistemy ASIS, 2012. Dostupný z http://www.trishin.ru/left/dictionary/
7
Slovnyk ukrajinskoji movy, Díly 1—11, Kyjiv: «Naukova dumka», 1970—1980.Dostupný z http://sum.in.ua/
8
Collins English Dictionary Online. Dostupné z http://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/language?showCookiePolicy=true
9
Základní mluvnice českého jazyka, Pedagogické nakladatelství, akciova společnost, Praha 2004.
3
Alla Tymofeyeva
Stránka 2
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
elektronické příručky Čeština po síti10 dodávají, že tato mluva vzniká mezi příslušníky
určitého povolání, kteří si ve snaze o jazykovou hospodárnost, ekonomičnost vytvářejí
zkrácená pojmenování reálií své profese (častá je univerbizace, tvoření jednoslovných
pojmenování z víceslovných). Jako příklad právnických zkratek bych chtěla uvést tuto
„významnou“ větu: „Veškerou informaci vyvěsíme na ÚD (úřední deska)“.
To je sice jedna strana mince, když se však podíváme na mluvu právníků používanou
v oficiálních projevech nebo právních textech, nelze říci, že je to jazyk nespisovný. Odborná
komunikace probíhá na základě používání odborných termínů, které ulehčují komunikaci
mezi odborníky. Cíl textové srozumitelnosti v odborném textu sleduje proto kromě jazykové
správnosti také terminologickou normu. Praxe odborné komunikace však ukazuje, že termín
nejlépe srozumitelný pro určitou skupinu čtenářů nemusí být vždy pojmenováním
stanoveným terminologickou normou a tentýž termín může být různými odborníky různě
interpretován.11
V článku ruského odborníka V. A. Grubova s názvem Professionalnyj jazyk: genezis i
razvitie naučnoj kategorii najdeme následující pojetí odborného jazyka: je to sada
jazykových prostředků, které se používají v jedné profesionálně omezené oblasti
komunikace, s cílem zajistit vzájemné porozumění mezi lidmi, kteří pracují v této oblasti.12
S ohledem na výše zmíněné lze konstatovat, že při používání profesní mluvy nejde totiž
jenom o usnadnění porozumění a ekonomii slovní zásoby, avšak o to, že určitým slovům se
dává přesně stanovený význam. Pokud si vezmeme například slovo „zákon“, pro běžného
uživatele je to kterýkoliv právní předpis. Když však mezi sebou mluví právníci, přesně vědí,
že zákon je druh právního předpisu, který je schválen parlamentem (zákonodárným sborem)
v legislativním procesu, má nejvyšší právní sílu a povahu primárního právního předpisu, na
jehož základě mohou orgány moci výkonné (vláda, ministerstva a jiné správní úřady) vydávat
sekundární (odvozené) právní předpisy.13 Jazykovědec však jako zákon chápe pravidlo
vymezující podmínky, za kterých dochází k jazykové změně, nikoliv za kterých jazykové
jevy koexistují.14 S přihlédnutím k výše uvedenému bude náš výzkum zaměřen hlavně na
studium spisovného jazyka právníků, avšak pro větší ilustrativnost mohou být jednotlivé
profesní „slangové“ výrazy použity jako ukázka.
Jazyk národa, stejně jako mluva jeho jednotlivé skupiny, je nerozdílně spojen
s dějinami, proto při analýze právnické terminologie v ruštině, ukrajinštině, angličtině a
češtině se budeme krátce věnovat jejímu vzniku a ovlivnění jinými jazyky. To má velký
význam zejména při srovnaní slovanských jazyků, jelikož dějiny Ruska, Ukrajiny a České
republiky jsou těsně propojeny. Začneme tudíž zkoumáním ruštiny.
10
Čeština po síti od Ostravské univerzity v Ostravě. Dostupné z http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/igstema1.htm#a51a
Ptáčníková Vlastimila. Odborný jazyk v rámci interkulturní komunikace. Dostupná z - mig-komm.jcu.cz/doc/wiki/wiki1.doc
12
Grubov V.A. Professionalnyj jazyk: genezis i razvitie naučnoj kategorii. Dostupné z http://vestnik.stavsu.ru/65-2009/05.pdf
13
Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, Praha, 2009
14
Slovník spisovného jazyka českého / za vedení B. Havránka ... [et al.] zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV, 2.,
nezměn. vyd., Praha: Academia, 1989
11
Alla Tymofeyeva
Stránka 3
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
2. Právnická ruština
Stanovení právní terminologie je velmi těsně spojeno se vznikem státnosti. Ruské
zákony pocházejí z Kyjevské Rusi a nadále se vyvíjejí a zlepšují v Moskevském knížectví.
15.-17. století v dějinách Moskovie je ovlivněno formováním jednotného státního území. V
této souvislosti je zvláště důležitá aktualizace právních předpisů, rozvoj nových právních
základů státní moci. Vývoj právního systému vyžadoval vytvoření zákoníků. V 17. století byl
vytvořen důležitý univerzální zákoník s názvem Sobornoje uloženie z roku 164915, který
kodifikuje právní normy sociálních vztahů v Moskevském státě. Tento dokument hrál
významnou roli v formování ruské právnické terminologie.
V epoše Ruského impéria až do začátku roku 1917 byly prameny práva Ruské říše
vyhlášky a manifesty císaře a jím schválené dokumenty (předpisy a nařízení, atd.). Od roku
1906 byly zákony schvalovány Státní dumou a Státní radou. Důležitým právním pramenem
v tomto období byl Kodex zákonů Ruské říše (Svod zakonov Rossijskoj Imperii) z roku 1832,
který nabyl platnosti 1. ledna 1835.16 Mimoto v jednotlivých zemích existovala řada místních
zákonů. Například Obchodní zákoník Napoleona v království Polském. Ve velkovévodství
Finska byl uznáván Generální kodex Švédského království, který byl schválen v roce 1763. V
západních provinciích (bývalých zemích společenství) až do roku 1840 (v Mogilevě a
Vitebsku až do roku 1831) platily Litevský statut, Vislitský statut z roku 1374 a další.
Za Sovětského svazu marxisticko-leninská ideologie hodnotila právo jako vůli národa
sepsanou ve formě zákona. Právní terminologie zde byla společná pro všechny republiky.
Nejen obsah, ale občas i číslo paragrafu bylo stejné v sovětském zákoníku a zákonících
republik. Jako příklad lze uvést článek 7 Základu občanského práva Svazu SSR a republik17 a
článek 7 Občanského zákoníku Ukrajinské SSR18 s názvem Ochrana cti, důstojnosti a
obchodní pověsti.19 Z toho lze odvodit, že právní terminologie, která vznikala v tuto dobu, se
v jednotlivých republikách příliš nelišila, což platí i pro ukrajinské a ruské právní názvosloví.
Na začátku devadesátých let, po rozpadu Svazu SSR, zvolilo Rusko svou vlastní cestu
a proběhla další velká změna v právní terminologii. V tomto období se v právní komunikaci
začala opět objevovat slova z 18.-19. století s novým, aktualizovaným významem20. Patří sem
15
Blagova N.G. Stanovlenie russkoj juridičeskoj terminologii v načalnyj period formirovania jazyka. Dissertacija, Murmansk, 2002.
Dostupne z www.dissercat.com
16
Vladimirskij-Burdanov. Obzor Istrii russkogo prava. Dostupné z http://dugward.ru/library/katalog_alfavit/vladimirskiy_budanov.html
17
Základy občanského práva Svázu SSR a republik č. 2212-1 ze dne 31.5.1991 // Vedomosti SNS a VR SSSR, 26.6.1991, č. 26, čl. 733
18
Občanský zákoník Ukrajinské SSR č. 1540-VI ze dne 18.07.1963. Dostupné z http://zakon2.rada.gov.ua/laws/card/1540-06
19
Text v ruštině: „Статья 7. Защита чести, достоинства и деловой репутации
1. Гражданин или юридическое лицо вправе требовать по суду опровержения порочащих его честь, достоинство или
деловую репутацию сведений, если распространивший такие сведения не докажет, что они соответствуют действительности.“
Text v ukrajinštině: „С т а т т я 7. Захист честі і гідності та ділової репутації
Громадянин або організація вправі вимагати по суду спростування відомостей, що не відповідають
дійсності або викладені неправдиво, які порочать їх честь і гідність чи ділову репутацію або завдають шкоди їх інтересам, якщо
той, хто поширив такі відомості, не доведе, що вони відповідають дійсності.“
20
Smirnova N.V.
Razvitie terminologii graždanskogo i administrativního prava v russkom jazyke 18 veka, Murmansk, 2009. Dostupné
z http://www.dissercat.com/content/razvitie-terminologii-grazhdanskogo-i-administrativnogo-prava-v-russkom-yazyke-xviii-veka
Alla Tymofeyeva
Stránka 4
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
například slovo „gubernátor“. Historicky se tímto názvem pojmenovával náčelník gubernie
v předrevolučním Rusku21, nyní však je to pojmenování pro vrcholný orgán veřejné správy
velkého města nebo kraje na území Ruské federace.
Pokud budeme mluvit o vývoji ruské právnické terminologie obecně, zajímavostí je,
že v současnosti jí lingvisté věnují velkou pozornost, a dokonce vznikají nové směry, jako je
například jurlingvistika (právní lingvistika) a lingvojuristika (lingvistická právní věda)22 a
také topická právní věda.23
Objektem bádání jak jurlingvistiky, tak i lingvojuristiky je vztah mezi jazykem a
právem, přičemž vztah jazyka k zákonu zkoumá jurlingvistika a vztah zákona k jazyku
lingvojuristika. Předmětem jurlingvistiky je právní aspekt jazyka a předmětem lingvojuristiky
jsou jazykové aspekty právních předpisů.24 Topická právní věda se zabývá dekódováním
komplikovaných právních textů. Za použití topické metody zde probíhá hodnocení právní
normy a stanoví se nejlepší možný základ pro správný výklad zákonů s přihlédnutím
k záměru jejich tvůrce.25 Topická právní věda v sobě spojuje rétoriku a právo, přispívá k
vysvětlení právní argumentace. Jejím cílem je vytvoření určitých návodů k tomu, jak by se
měl chápat a používat právní text. Top je společný bod, základ pro vytvoření dialogického
pojednávání v kontextu konkrétní situace. Dle názoru A. K. Sobolevové nelze hodnotit
zákony jenom z lingvistického hlediska, ale měly by se brát v potaz cíle vytváření
legislativního ustanovení a také argumentativní situace.26 Souhlasíme s tímto názorem, proto
při analýze právních textů se na ně budeme snažit podívat jak z hlediska právníka, tak i
z hlediska lingvisty.
Dalším směrem, ve kterém lze vidět spojení jazyka a práva, je zkoumání stylu a
techniky právních dokumentů. Právnická mluva má svůj zvláštní styl, který se vyznačuje
jenom jí příslušnými rysy. Marina Leonidova Davidova, kandidátka právnických věd a
vedoucí katedry mezinárodního práva Volgogradské státní univerzity, ve své stati K otázce
stylu jazyka práva27 píše, že z hlediska stylistické originality lze vymezit čtyři úrovně
právního jazyka: 1) jazyk právních aktů, 2) jazyk aplikací práva a dalších individuálních aktů,
3) profesionální jazyk právníků a 4) jazyk právní doktríny. Nepochybně, že každý z těchto
druhů má svá specifika, avšak cílem tohoto článku je vymezit obecné rysy právnické mluvy.
Základem pro lingvistickou analýzu v našem případě bude právní text. Každý jev, ať už
zákon nebo soudní řízení, je textovým jevem, který odráží mluvenou komunikací.
21
Tolkovyj slovar Ožegova S.I. 1949-1992. Dostupný z http://dic.academic.ru/contents.nsf/ogegova
Golev N.D. Juridičeskij aspekt jazyka v lingvističeskom osvesčenii// Jurligvistika – 1. Problemy i perspektivy. Barnaul, 1999. – s. 11-58 i
Goletiani L. O razvitii juridičekoj lingvistiki v Rossii i na Ukraine //M a t e r i a l i e d i s c u s s i o n i Studi Slavistici VIII (2011): s. 241262
23
Topičeskaja jurisprudencija: Argumentaciaj i tolkovanie v prave / Soboleva A.K., Moskva, Dobrosovet, 2002. – s. 39
24
Golev N.D. Juridičeskij aspekt jazyka v lingvističeskom osvesčenii// Jurligvistika – 1. Problemy i perspektivy. Barnaul, 1999. – s. 11-58
25
Topičeskaja jurisprudencija: Argumentaciaj i tolkovanie v prave / Soboleva A.K., Moskva, Dobrosovet, 2002. – s. 5-9
26
Tamtéž, s. 210
27
Davydova M.L. K výprosu o stile jazyka prava. Dostupné z http://konference.siberiaexpert.com/publ/doklad_s_obsuzhdeniem_na_sajte/davydova_m_l_k_voprosu_o_stile_jazyka_prava/2-1-0-70
22
Alla Tymofeyeva
Stránka 5
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Profesorka Šugrina, vedoucí katedry ústavního a municipálního práva, ve své knize
Technika právnického psaní28 uvádí, že existují pouze tři základní požadavky na právní text:
přesnost, zřetelnost a důvěryhodnost.29 Na základě toho lze stanovit další požadavky, nebo
spíš příznaky odborného právního jazyka:
 Absence emočního zabarvení – měl by to být přímý a klidný styl, který by
nevyvolával zbytečné emoce, a tak by sledoval vyjádření podstaty ustanovení
právní normy.
 Spojitost (koherence) a důslednost výkladu materiálu – absurdita a roztržení
myšlenek by velmi ztěžovaly pochopení a aplikaci právního předpisu. Je to
však obecný požadavek na oficiální dokumenty.
 Přesnost – velká přesnost může vyžadovat také opakování slov. Právní text
není literární báseň, kde se autor snaží ukázat svou bohatou znalost
jazykových prostředků – synonym, epitet, metafor. Například se velmi často
na začátku zákona setkáme s článkem, ve kterém se stanoví definice za účelem
unifikace významu jednotlivých právních ustanovení. Stejně tak na začátku
smlouvy strany přesně vymezují její předmět. Když například jde o kupní
smlouvu nemovitosti s pojmenováním „dům“, nemůžeme v jiných článcích
této smlouvy nazývat tento objekt budovou, stavením, barákem nebo bytem,
protože by to vyvolávalo pochybnosti ohledně toho, co přesně se prodává
nebo kupuje.
 Zřetelnost a jednoduchost výkladu. Paní doktorka Šurgina navrhuje používání
krátkých vět, jejichž význam by byl snadno uchopitelný. Dle jejího názoru
používání komplikovaných vedlejších vět ztěžuje porozumění právním
textům. S tímto názorem nesouhlasí autorka disertační práce Jazyk a styl
zákonodárních aktů doktorka E. A. Krjukova. Pravda však leží někde
uprostřed: zákon nemůže být napsán primitivním jazykem, ani právník u
soudu nemůže mluvit jako dělník, ale zbytečné slovíčkářství a sofistikované
slovní kombinace, které za hezkým závojem schovávají prázdnotu, nejsou
žádané v zákoně, který by měl sloužit k ochraně zájmů každého člověka ve
společnosti. Není normální, když dokonce i člověk s vysokoškolským
vzděláním má potíže s porozuměním svým právům nebo závazkům.
Pro právnickou ruštinu je typické také použití zkratek při pojmenování zákonů, které
se nejčastěji používají v právní praxi jako například UK (Ugolovnyj kodex – trestní zákoník),
GK (graždanskij kodex – občanský zákoník). Zkratky jsou časté také u názvů státních orgánů
– MVD (Ministerstvo vnutrennich del – Ministerství pro vnitřní záležitosti), GIBDD
28
29
Šugrina E.G. Technika juridičeskogo pisma. – Učeb.-prakt. Posobie, 2-e izd., - M.: 2000 – 272 stran.
Tamtéž, s. 49
Alla Tymofeyeva
Stránka 6
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
(Gosudastvennaja inspekcija bezopasnosti dorožnogo dviženija – Státní inspektorát
bezpečnosti cestovního ruchu).
Je zapotřebí zdůraznit, že právní jazyk je vždy jazykem státním. Zákonodárství státu
je psáno v tomto jazyce s tím účelem, aby nedošlo k nepřesnostem při překladu z jednoho
jazyka do jiného. Mohlo by to být zároveň i překážkou při obhajobě u soudů. V souladu
s článkem 68 Ústavy Ruské federace je státním jazykem na celém jejím území ruština.30
Nezbytnost zákonodárného zakotvení požadavků týkajících se jazyka a stylu
zákonodárných aktů vyústila v projekt federálního zákona „O normativních právních aktech“
již v roce 1996, avšak dosud tento zákon nebyl přijat. 12. května 2004 byl tento projekt ve
druhém čtení zamítnut.31
Velmi progresivním krajem z hlediska zřízení právní úpravy požadavků k právním
aktům je Irkutská oblast Ruské federace. Zde byl už v roce 1997 schválen zákon O zákonech
a jiných oblastních právních aktech“32, kde byla vymezena obecná pravidla sestavování
právních textů. Později, v roce 2010, Zákonodárné shromáždění Irkutské oblasti (parlament
subjektu Ruské federace), přijalo detailní zákon s názvem O právních aktech Irkutské oblasti
a o tvorbě práva v Irkutské oblasti33, kde naši lingvistickou pozornost mohou připoutat články
20 a 21. Samotný název zákona už vypovídá o jeho kvalitě, jelikož přes tautologii je vidět
záměr zákonodárce přesně vymezit, že tato právní úprava se vztahuje vyloženě na Irkutskou
oblast. Článek 20 má název Obecné požadavky k textu právního aktu oblasti a obsahuje
následující upřesnění: „Texty právních předpisů musí být připraveny v souladu s pravidly
moderního ruského literárního jazyka a s normami oficiálního business stylu. Doporučuje se
používat jednoduché a jasné, dostupné a přesné lexikální formulace s dodržením požadavků
hospodárnosti a stručnosti textu. Stejně tak se požaduje dodržení lexikální a syntaktické
unifikace, logické konzistence, úplnosti a soudržnosti a kromě toho stálého způsobu
vyjádření právních norem, aby byla zajištěna dostupnost pochopení a vyloučení
dvojznačnosti. V právních aktech není povoleno používání zastaralých slov a frází,
obrazných srovnání a epitet. Použití nových termínů cizojazyčného původu v právních aktech
je povoleno pouze v případě, že v ruském jazyce neexistují slova nebo výrazy, které by měly
stejný smysl, nebo v případě, že termíny cizojazyčného původu jsou běžně používané.
Další článek č. 21 stanoví obecné požadavky na strukturu právního aktu a setkáme se
zde se zákonodárným zakotvením tak důležitého požadavku, jako je jednotnost, logická
návaznost a souhlasnost výkladu. Jsou zde upřesněny detailní požadavky na název zákona,
jeho jednotlivé články, a dokonce i na preambuli.
30
31
Ústava Ruské federace, 2009, 64 str. ISBN 978-5-7260-1096-0
Zakonotvorčeskij proces v Gosudarstvennoj Dume: pravozasčitnyj analýz ot 17 ijuna 2004 goda, 72 vypusk (obzor za maj2004 goda)
32
Pravotvorčeskaja technika v Rosskijskoj Federacii . Dosputné z http://www.advo.irk.ru/56-pravotvorcheskaya-texnika-v-rossijskojfederacii.html
33
Zákon Irkutskoj oblasti O pravovych aktech Irkutskoj oblasti i pravotvorčekoj dejatelnosti v irkutskoj oblasti ot 12 janvarja 2010 goda N
1-ОЗ. Dostupné z //http://old.irk.gov.ru/index.php?IdAction=docs&Event=section&id=91
Alla Tymofeyeva
Stránka 7
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Domníváme se, že pokud by veškeré zákonodárství Ruské federace včetně jeho
subjektů odpovídalo těmto požadavkům, právní předpisy by se staly dostupnými, a kněziprávníci by podstatně ztratili na své moci. Realita však je opakem.
V minulém roce vedoucí právního oddělení Státní dumy Federálního
shromáždění Ruské federace, profesor V. B. Isakov, předložil pozornosti čtenářů svůj článek
s názvem Jazyk a styl zákonodárství34, kde poznamenává, že existují velmi časté případy, kdy
zákonodárce při vytváření zákona porušuje pravidla techniky právnického jazyka. Jako důvod
vidí nízkou úroveň kultury zákonodárců, nepochopení hodnoty právnického jazyka a
neschopnost správně ho používat. Podle jeho názoru je mezi poslanci málo právníků a dalším
problémem je to, že kvůli obrovskému množství legislativy vytvářené kraji se federální
zákonodárství ztrácí. Přispívá k tomu i velká aktivita v tvoření právních norem ministerstev a
úřadů všech druhů.
S cílem řešení těchto problémů v parlamentu Ruské federace byly vytvořeny některé
pomocné zdroje, jako jsou například slovník zákonodárných definicí, který obsahuje více než
2000 pojmů, dále pak seznam hlavních pojmů ruské Ústavy a občanského zákoníku35, řazený
podle abecedy a předmětu, a Sbírka vzorů dokumentů Státní dumy36. Hlavním záměrem
právního oddělení Státní dumy je práce na slovníku-tezauru hlavních právních termínů
v zákonodárství Ruska, přičemž ideální by bylo vytvořit slovník, který by obsahoval také
analýzu porovnání právní terminologie vyspělých cizích států.37 Takový právní pramen by
mohl vykonávat úlohu mostu pro mezinárodní a mezistátní komunikaci.
Nyní se podíváme na práci odborníků v oblasti právní terminologie státu, se kterými
by vybudování tohoto „mostu“ s ohledem na geografické a historické události bylo
nejsnadnější.
34
Isakov V.B. Jazyk i styl zakonodatelstva. Personalnyj sajt, 2011. Dostupné z
http://www.hse.ru/data/2011/12/11/1259065800/1998
35
Alfavitno-predmetnye ukazateli k Konstitucii Rossijskoj Federacii i k Graždanskomu kodeksu Rosijskoj Federacii/ Nadeev R.K.,
Šilochvost O.Ju., Gos. Duma Fed. Sobr. Ros. Fed., Moskva, 1997, str. 173
36
Sbornik obrazcov dokumentov Gossudarstvennnoj Dumy/ Sost. Borisov A.B., Grankin I.V., Demenkov M.V. i dr., Redkol. Seleznev, 2-e
pererab. i dop. izdanie, Moskva, 1999., str. 263
37
Isakov V.B. Jazyk i styl zakonodatelstva. Personalnyj sajt, 2011. Dostupné z
http://www.hse.ru/data/2011/12/11/1259065800/1998
Alla Tymofeyeva
Stránka 8
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
3. Právnická ukrajinština
Ukrajinští vědci se zabývali nejen dějinami práva obecně, ale i historickým rozvojem
formování právní terminologie. Zde se odborníci také shodují na názoru, že právo vznikalo
spolu se státem. Jelikož dějiny Ruska a Ukrajiny jsou mezi sebou velmi propojeny, nebudeme
zde opakovat to, co jsme uvedli v předchozí části článku. Zaměříme se rovnou na to, jak
v Ukrajině probíhal proces sběru a normování (regulování, zařazení do skupin, atd.) právní
terminologie. Na začátku by bylo vhodné podat vysvětlení, jak ukrajinská věda rozumí pojmu
právnická terminologie. T. V. Gorochovska vidí právní terminologii jako systém právních
termínů, čili slovních označení pojmů, jež se používají při výkladu obsahu zákona nebo
jiného právního předpisu.38 Přitom pojem „právní termín“, který nabízí, je obsahově
podstatně širší. Míní se jím slovo nebo slovní spojení, které má právní význam, jež vyjadřuje
právní pojem a které se používá v procesu poznání nebo uvědomování objektivní reality
v právní sféře.39 V článku N. P. Jacyšyna s názvem Právní terminologie jako objekt
lingvistického výzkumu40 najdeme další vymezení právního termínu: slovo nebo slovní
spojení, které vyjadřuje pojem z právní sféry společenského života a má vymezení
v právnické literatuře (právních aktech, právnických slovnících, informačních příručkách,
vědeckých pracích, atd.). Právní terminologie ovlivňuje mluvu právníků. Pro pojmenovaní
konkrétního jevu použijí přesně vymezený termín. Vrátíme se nyní k pramenům právního
jazyka.
Pokusy o zachycení ukrajinské právní mluvy mají své kořeny ještě v době kozáků. V
polovině 17. století ukrajinští filologové, učitelé Kyjevo-Mohylanského kolegia E.
Slavinetsky a A. Koretsky-Satanovsky připravili Slovansko-latinský lexikon, kde právní
terminologie zaujímala významné místo. A v roce 1808 ukrajinský historik V. Lomykovskyy
vytvořil Slovník maloruských starobylostí, většinou složený z právních pojmů.
Během rakousko-uherské doby v 19. století probíhaly práce na slovanské terminologii
v komisi pod vedením Šafaříka, jejichž výsledkem byl v roce 1851 německo-ukrajinský
slovník administrativních pojmů Die juridischpolitische Terminologie für die slawischen
Sprachen Ősterreich. Později, v roce 1893 byl podobný slovník navržen Levickým.
Změna politického režimu přinesla další přetvoření právnických pojmů. V roce 1918
byl vydán Krátký rusko-ukrajinský právnický slovník za redakce Žigadla a dále v roce 1926
větší slovník pod vedením Krymského.
38
Gorochovska T.V. Osoblyvosti vykorystannja jurydyčnych terminiv v navčalnomu ta naukovomu spilkuvanni. Dostupné z
http://www.nbuv.gov.ua/portal/soc_gum/pfto/2010_9/files/pd910_11.pdf
39
Tamtéž
40
Jatsyšyn N.P. Jurydyčna terminologia jak objekt movoznavčych doslidžen. Terminoznavstvo, 2011
Alla Tymofeyeva
Stránka 9
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Od roku 1991, kdy Ukrajina získala nezávislost a stala se samostatnou stranou
mezinárodních smluv, nabyly na významu ukrajinsko-anglické právní slovníky41 a právní
terminologie získala řadu pojmů ze světových cizích jazyků.
Zajímavostí je, že mezi současnými ukrajinskými právnickými slovníky (vydanými
po roce 1991) existuje kromě anglicko-ukrajinských pouze česko-ukrajinský slovník42.
Doktor filologických věd, docent M. O. Ovčinnikov připravil v nedávné době německoukrajinsko-ruský právnický slovník43, avšak nebylo možné dohledat informaci o jeho
publikaci. Samozřejmě, že rusko-ukrajinské právnické slovníky se také vyskytují, ale jsou
staršího data.
Na Ukrajině také existuje fenomén s názvem „rusko-ruské slovníky“, o kterém píše
ve svém článku O. Andrijčuk.44 Dle jeho názoru je to jen jeden z mnoha neduhů, kterými
trpěla domácí jurisprudence v prvních letech nezávislosti (a bohužel ještě stále). Národní
akademická společnost byla rozdělena do tří táborů. První nabízeli „nevynalézat znovu kolo“
a zůstat u ruské právní terminologie a zaměřit se na vědecké vztahy s Ruskem. Druhá skupina
tvrdila, že bychom se měli vrátit „ke kořenům“, tudíž polským a rakouským právnickým
pojmům. Poslední, třetí tábor byl nejvíce iniciativní a navrhoval kompletní změnu orientace
ukrajinských právních myšlenek směrem k západní Evropě až do pomalu slepého kopírování
západních právních vzorců.45 Doba však ukázala, že ideálním řešením by bylo zachovat, kde
je to nezbytné, ruskou terminologii a novým jevům dávat názvy s ohledem na mezinárodní
označení.
Analýza pramenů právních termínů, uskutečněná Sušynskou a Davidovým46,
poukazuje na to, že současná ukrajinská právnická mluva je založena na: 1) přejímání
latinské terminologie (použití klasické starořímské právní terminologie, která je
nejrozšířenější na světě a slouží jako základ celé právní vědy); 2) přejímání ruské a německé
právní terminologie, která je následkem historického vývoje práva na Ukrajině; 3) vyvíjení
skutečně ukrajinské terminologie od dvacátých let 20. století, kdy probíhá obrození
ukrajinské kultury a práva. Tyto závěry zřetelně ukazují, jak podstatnou úlohu hraje stát ve
formování práva. Nicméně má právnická terminologie i vlastní rozvoj a své specifické rysy,
které náleží jenom jí a vůle států je nemění.
41
Víz napřiklad, slovnáky: Сучасний українсько-англійський юридичний словник. Близько 30000 термінів і стійких словосполучень
Уклад. І.І. Борисенко, В.В. Саєнко, Н.М. Конопчук, КИЕВ:Юрiнком – 2007, Українсько-англійський юридичний словник: понад 65
тисяч термінів, слів і словосполучень / Уклад. Карабан В. І. — Вінниця: Нова книга, 2003 — 976 с., Англо-український юридичний
словник / понад 65 тисяч термінів, слів і словосполучень / Уклад. Карабан В. І. — Вінниця: Нова книга, 2003 — 1088 с., Сучасний
українсько-англійський юридичний словник: близько 30 000 термінів і стійких словосполучень / І. І. Борисенко та ін. — Київ:
Юрінком Інтер, 2007 . — 632 с. — ISBN 978-966-667-269-1, Англо-український юридичний словник: Близько 75 000 термінів /
Упорядники: С. М. Андріанов та ін.; За редакцією Л. І. Шевченко. — М. Руссо; К. Арій, 2008. — 552 с. — ISBN 978-966-8959-41-7
42
Myronova H., Gazdošová O. Česko-ukrajinský právnický slovník./Чесько-український юридичний словник — Brno: Masarykova
univerzita, 2009. — 374 s.
43
Nemecko-ukrainsko-rosijsky jurydyčnyj slovnyk, Charkiv, CHNUVS. Dostupné z
//http://nnipmk.org.ua/index.php?option=com_content&view=category&id=43&layout=blog&Itemid=32
44
Andrijčuk Oles. Ukrajinska jurydyčna terminologia // Jurgazeta, č. №8 (68). -28 dubna 2006
45
Tamtéž
46
Sušinska I.M. Jurydyčna terminologia ja odyn iz skladnykiv movlenevoji kultury studentov pravoznavciv Dostupné z
http://www.nbuv.gov.ua/articles/Kultnar/knar/knp82t2
Alla Tymofeyeva
Stránka 10
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Mezi hlavní rysy právní terminologie dle názoru N. P. Jašicina patří konzistence
(systémovost), jednoduchost, přesnost, stylistická neutralita, stručnost, absence
emocionálního nebo expresivního vyjádření47. T. V. Gorochovská k tomu přidává přítomnost
definic, absenci synonym a mezinárodní povahu právní terminologie48.
Kandidátka filologických věd, docentka katedry mezinárodního práva právnické
fakulty Národní univerzity "Kyjevsko-mohyljanská akademie" v Kyjevě N. V.Artykutsa, ve
své knize Právní jazyk a právní terminologie49 píše, že právnická mluva má své specifické
rysy a funkce, kompoziční systém funkčních, žánrových a situačních stylů, inventář
jazykových prostředků.50
O. I. Kosarenko s odkazem na práci ruského vědce A. J. Chvorostova51 vymezuje
následující vlastnosti (rysy) jazyka právních aktů:
 Přiměřenost (adekvátnost) – právnický jazyk musí odrážet ve státě existující
právní realitu, odpovídat sociální praxi;
 Determinovanost – odrážet vlastnosti práva samotného;
 Lapidárnost – styl právnického jazyka by měl být suchý a stručný;
 Formálnost – odráží formalitu práva samotného, kde každý termín by měl mít
pouze jeden správný výklad;
 Funkčnost – funkce právního jazyka není omezena pouze na to, aby přesně a
správně určil význam právních jevů, ale i nabízel vhodné prostředky
komunikace, a to především v odborné právní práci.
Jak vidíme, požadavky na právní jazyk na Ukrajině se obecně shodují s těmi v Ruské
federaci. Jako právnická ruština se jazyk ukrajinských právníků setkává s určitými problémy.
Hlavní otázky, které by v současnosti měla vyřešit právnická ukrajinština, jsou:
 Absence jednotného výkladu právních termínů. V označení určitých jevů
existují mezi různými právními akty rozpory.
 Nepřesnost některých právních pojmů. Příliš rozsáhlé definice vedou občas ke
sporům ohledně výkladu jednotlivých ustanovení zákona.
 Absence zákonodárných definicí některých právních jevů ztěžuje aplikace
právních předpisů je obsahujících. Každý právní předpis by měl obsahovat
buď vymezení pojmu, nebo odkaz na jiný předpis, který tyto definice zahrnuje.
47
Jatsyšyn N.P. Jurydyčna terminologia jak objekt movoznavčych doslidžen. Terminoznavstvo, 2011
Gorochovska T.V. Osoblyvosti vykorystannja jurydyčnych terminiv v navčalnomu ta naukovomu spilkuvanni. Dostupné z
http://www.nbuv.gov.ua/portal/soc_gum/pfto/2010_9/files/pd910_11.pdf
49
Artykutsa N.V. Mova prava i jurydychna temnilogija. Navch. Posibnyk. 2he vyd. – Kyjev, Stylos, 2004. – 277s.
50
Artykutsa N.V. Mova prava i jurydychna temnilogija. Navch. Posibnyk. 2he vyd. – Kyjev, Stylos, 2004. – s. 131
51
Chvorostov A.Ju. Juridičeskij jazyk i jazyk jurista // Jurlingvistika-8, kemerovo-Barnaul, Izd. Altajskogo un-ta, 2007
48
Alla Tymofeyeva
Stránka 11
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
 Použití nesprávných termínů, zvlášť právníky během právní komunikace. Jako
příklady lze uvést některé překlady z ruštiny. Například ruské slovo
„kriminalnyj“, které lze do ukrajinštiny přeložit jako „kryminalnyj“ a
„karnyj“.52 Oficiální název trestního zákoníku Ukrajiny je „Kryminalnyj
kodex Ukrajiny“, avšak někteří právníci pořád používají slovo „karnyj“,
dokonce i při obhajobě u soudu.
Velmi nebezpečné je použití slov-paronym53 v právnické mluvě. Například:
„pogroza“ (hrozba, spáchat na dotyčném trestný čin) a „zagroza“ (nebezpečí), „ogljadaty“
(vyšetřovat místo spáchání zločinu) a „dogljadaty“ (vyšetřovat nemocného), atd. Takových
příkladů jsou v právní praxi stovky, horší je, když se s nimi potkáváme v právních textech, a
dokonce i v textech zákonů.
E. V. Tagnyrjadko54 k specifikům ukrajinské právní mluvy také zařazuje to, že se zde
většinou používají podstatná jména odvozená od sloves, což není typické pro obecné užívání
jazyka. Jako příklady lze uvést slovo „prytjagnennja“ (pohnání (k zodpovědnosti)), které
pochází od slovesa „tjagnuty“ (táhnout), „obvynuvačennja“ (obvinění) od slovesa
„obvynuvačuvaty“ (vinit), „doopracjuvannja“ (dodatečné zpracování) od slovesa
„doopracjuvaty“ (dodatečně opravit) a jiné.
Pro právnickou ukrajinštinu je standardem také používání zkratek v názvech zákonů
(KK – Kryminalnyj kodex – trestní zákoník) a státních orgánů (MVS – Ministersvto
vnutrišních sprav – Ministerstvo pro vnitřní záležitosti).
Stejně jako ruští zákonodárci se ukrajinští tvůrci práva zabývali otázkou
zákonodárného stanovení mluvy právnických textů. V roce 2008 vyústila tato práce v návrh
zákona č.1343-1,55 předložený poslancem Lavrinovičem. Bohužel, stejně jako v Ruské
federaci, byl tento návrh později (29.6.201056) zamítnut, avšak z vědeckého hlediska je pořád
ještě hodnotný, jelikož nový zákon, který by upravoval jazyk a styl právních aktů, nebyl
dosud přijat. Projekt obsahuje rozsáhlou právní úpravu hierarchie právních aktů, proces jejich
vytváření a kompetence jednotlivých subjektů. Nicméně z lingvistického hlediska pro nás
budou nejvíce zajímavé články 25 až 27.
Článek 27 projektu č. 1343 stanoví požadavky na styl právního předpisu – měl by být
napsaný oficiálně-úředním jazykem. V souladu s článkem 26 projektu není dovoleno: 1)
pojmenovávat týmiž slovy (frází) různé pojmy nebo různými slovy (frází) totožné pojmy; 2)
používat slova (termíny) cizího původu v případě, žev ukrajinštině existuje slovo nebo fráze
52
Tjagnyrjadno. Jurydyčna terminologija jak odyn iz skladnykiv movlenevoji kultury pravoznavciv // Pedagogični a psychologični nauky,
2010, č. 56
53
Paronyma jsou slova graficky nebo foneticky podobná, avšak významově zcela odlišná.
54
Tjagnyrjadno. Jurydyčna terminologija jak odyn iz skladnykiv movlenevoji kultury pravoznavciv // Pedagogični a psychologični nauky,
2010, č. 56
55
Projekt zákona Ukrajiny O normativních právních aktech č. 1343-1 ze dne 21. ledna 2008. Dostupné z
http://w1.c1.rada.gov.ua/pls/zweb2/webproc4_1?pf3511=31416
56
Dle údajů z úředních stránek parlamentu Ukrajiny - http://w1.c1.rada.gov.ua/pls/zweb2/webproc4_1?pf3511=31416
Alla Tymofeyeva
Stránka 12
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
pro pojmenovaní tohoto jevu; 3) používat slova (fráze) z mluveného jazyka a expresivní
výrazy, obecné úvahy, hesla, agitační projevy, zkratky. Mimoto právní ustanovení musí být
vyložena tak, aby nevyvolávala různý výklad.
V dubnu 2010 byl tento projekt dopracován prezidentem Ukrajiny a objevila se v něm
věta, že text projektů normativního aktu by měl být sladěný, přehledný, pochopitelný, přesný,
krátký, kompaktní, důsledný a mít logicky vystavěnou strukturu.57
Na projekt reagoval svou statí s názvem Zda potřebujeme zákon o normativněprávních aktech?58 A. M. Miroshnyčenko. Při analýze požadavku týkajícího se vyloučení
dvojznačnosti jazyka v textu zákona píše, že je to nesplnitelný nárok, jelikož každý jazyk,
včetně právnického, je mnohoznačný. Dokonce dle jeho názoru taková mnohoznačnost
výkladů jednotlivých pojmů slouží jako základ soudní právní praxe a odkazuje na činnost
Evropského soudu pro liská práva, který vnímá Evropskou úmluvu jako „živý instrument“
(living instrument) a vykládá tuto úmluvu různě, někdy dokonce opačně, ve svých
jednotlivých rozsudcích. S tímto názorem pana Mirošnyčenka souhlasit nemůžeme.
Pokud jde o dvojznačnost právní terminologie, různý výklad ustanovení zákona za
stejných podmínek by vedl k narušení principu spravedlnosti a k chaosu v lidské společnosti.
Pouze přesnost pomáhá správnému chápání zákona, a tudíž plnění vůle zákonodárce. Co se
však týče odkazu na nekonzistentnost judikatury Evropského soudu ve Štrasburku, je
zapotřebí zmínit, že okolnosti případů projednávaných před Soudem, na které odkazuje A. M.
Miroshnyčenko A.M., byly odlišné, proto není divu, že v každé z věcí dospěl Soud k různým
závěrům.
Další argument, který prezentuje A. M. Miroshnyčenko, je popření teze o
srozumitelnosti zákona. Dle jeho názoru by zákon neměl být jednoduchý a snadno přístupný.
Pro vysvětlení svého mínění říká, že každý zákon je součástí právního řádu (systému) a nelze
ho vykládat odděleně, že pouze právník s dlouholetou praxí a zvláštním právnickým
myšlením by měl být schopen ho správně vykládat. Laický přístup k právu by podle něj mohl
být dokonce i škodlivý – pokud neprávník „poznává“ mezi právními pojmy známá slova,
může je špatně vyložit.59 Nelze nesouhlasit s tím, že v právní terminologii některá slova, a
dokonce většina z nich, mají odlišný význam od jejich užití v běžném jazyce. Nicméně
takový ryze právnický přístup k právním předpisům se zdá být neopodstatněný. Běžný občan
by měl rozumět svým právům a povinnostem, zejména když jde o odvod daní nebo trestní
odpovědnost za spáchání společensky nežádoucího činu.
V závěru článku Zda potřebujeme zákon o normativně-právních aktech? autor
vyslovuje názor, že přijetí zákona není účelné.60 Zase bychom chtěli vyjádřit náš nesouhlas
s takovým názorem. Zákonodárné zakotvení zásad právnického jazyka má své opodstatnění.
57
Článek 9 projektu č.1343 ze dne 13. dubna 2010. Dostupné z http://w1.c1.rada.gov.ua/pls/zweb2/webproc4_1?pf3511=31416
Mirošnyčenko A.M., Popov J.J. // Forum prava. – 2009. - № 1. – С. 362-372
59
Tamtéž
60
Ibid
58
Alla Tymofeyeva
Stránka 13
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Stanovení pravidel a předpisů zákonodárné techniky v Ukrajině by mělo za následek rozvoj
stabilní praxe uplatňování právních předpisů. Zároveň by to dovolilo vznést otázku
odpovědnosti za nekvalitní přípravu zákonů, a tím by se zvýšila úroveň návrhů právních
předpisů.61
Kdybychom dodali ještě pár vět ohledně požadavků na jazyk právních předpisů,
stanovených v projektu č. 1343, souhlasili bychom s názorem V. Kosovyče62 že spornou je
otázka, zda by zákon měl být krátký, nebo je lepší preferovat jeho úplnost. Mělo by se to řešit
s ohledem na společenský význam zavedených právních aktů: všechna ustanovení, která
přispívají ke zlepšení právních předpisů, v něm musí být zahrnuta.
Obecné stanovení zásad právní techniky však není postačující, musí být stanovena
také pravidla pro jejich používání. Například v případě, že se v zákoně používají abstraktní
pojmy, je nedostatečné pouze poznamenat, že by se tento pojem měl využívat optimálně; je
třeba stanovit podmínky jejich zavedení do článku právního aktu a případně určit pravidla
výkladu63 abstraktních pojmů.
Současný ukrajinský právnický jazyk, zejména jazyk právních aktů, se potýká
s větším počtem problémů. Mezi některé z nich na základě výzkumu I. Terlecké spadají
přílišná formalita, zbytečná složitost, ortografické chyby a nesprávná interpunkce.64 Všem je
známý přiklad, jak jedna čárka mohla vyřešit osud člověka ve větě královny, která napsala:
“Popravit nelze omilostnit“. K dalším problémům psaných právních textů lze zařadit vady na
lexikální úrovni. Často se v právnické mluvě setkáváme s kombinací logicky
nekonzistentních slov nebo s nadbytečnými slovy – pleonasmy, které větu strukturálně
přetěžují. Dále pak zde bývá přítomno neodůvodněné opakování slov ve stejné nebo
sousedících větách – tautologie. Musíme však poznamenat, že v některých případech je to
nezbytné z hlediska ochrany zájmů jednotlivců s tím cílem, aby se dalo vyhnout
nejednoznačnému výkladu ustanovení, například smlouvy, atd. V právních textech lze
pozorovat také přítomnost překrývajících se významů slov, porušení kolokace, používání
slov, která neexistují v ukrajinském jazyce, špatné použití synonym, paronym, atd.
Analýza gramatické úrovně právních dokumentů poukazuje na to, že je časté
nesprávné použití pádů nebo spojení s předložkou, která není korektní na základě valenčních
slovníků. Právníci také nahrazují osobní formy slovesa zvratnými. V právních textech lze
pozorovat chybné větné konstrukce způsobené nesprávným použitím jmenného rodu,
slovního druhu a pádů. Někteří autoři nesprávně tvoří formy stupňů srovnání kvalitativních
adjektiv nebo porušují normy tvorby příčestí. Obecnou chybou je také nekorektní spojení
podstatného jména s číslovkou. Pokud jde o větnou konstrukci, znepokojení lingvistů
61
Terlecka I. Aktualni pytannja zakonodavčoji techniky v Ukrajini, 2010, č.1
Kosovyč V. Zákon Pro normatyvno-pravoci akty jak zasiv udoskonalennja normatyvno-úravovych aktiv Ukrajiny. Visnyk Lviskogo
universytetu, 2011, č. 52, s. 10–20
63
Tamtéž
64
Terlecka I. Aktualni pytannja zakonodavčoji techniky v Ukrajini, 2010, č.1
62
Alla Tymofeyeva
Stránka 14
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
vyvolávají nesprávná tvorba vět s přechodníky a spojení hlavních a vedlejších vět
v souvětích.
Objektivními příčinami takového stavu jsou dynamický rozvoj právního systému
Ukrajiny a rozmanitost právních vztahů ve společnosti. S některými sférami lidské činnosti
jednotliví právníci vůbec nikdy nepřijdou do styku, proto nemohou být schopni o nich
správně pojednávat.
Intenzivní rozvoj a aktualizace právních předpisů Ukrajiny vede k tomu, že právníci
nestíhají sledovat všechny změny, a následkem je to, že jejich jazyk může být v něčem
zastaralý. Dokonce za období, které uplyne, než se schválí jednotlivý zákon, může v praxi
proběhnout velký počet změn. Právnická mluva nepochybně odráží také protichůdné zájmy
různých skupin. Na základě toho lze konstatovat, že existuje řada objektivních důvodů, proč
právnická mluva má takovou podobu, kterou pozorujeme.
Jako řešení tohoto problému nabízí E. Terlecka využití praxe zahraničních právníků,
zejména evropských, za tím účelem, aby zákonodárství Ukrajiny odpovídalo právu Evropské
unie65. S tímto cílem se dále podíváme na právnickou češtinu a angličtinu a zjistíme, jaké
jejich zkušeností by se daly použít a jaké zvláštnosti tyto právnické jazyky mají. Pravdou
však je, že aplikace zahraničních zkušeností v cizině málokdy dává stejný výsledek jako
v zemích původu, proto ideální by bylo vypracovaní vlastního ukrajinského programu
zaměřeného na zkvalitnění právnického jazyka, samozřejmě s přihlédnutím ke znalostem
států nejvíce úspěšných v tomto oboru.
65
Tamtéž
Alla Tymofeyeva
Stránka 15
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
4. Právnická čeština
Český právnický jazyk je jedním z druhů češtiny, která ve svém rozvoji prošla
několika etapami. Svůj původ má v jazyce západoslovanských kmenů a postupně se stává
jazykem přemyslovského státu. Dále můžeme mluvit o tak zvané rané staré češtině. V období
od poloviny 12. století do konce 13. století vznikají první české písemné památky – bohemika
(česká jména v cizojazyčném textu), glosy (české překlady slov a frází vepsané do
cizojazyčného textu) a přípisky (záznamy v češtině, které se neváží k cizojazyčnému textu).
Nejstarší známé samostatné české věty, které byly připsány k zakládací listině
litoměřické kapituly na počátku 13. století, jsou právnického původu:
Pauel dal geſt ploſcoucih zemu (v přepise: Pavel dal jest Ploškovcích zem’u)
Wlah dalgeſt dolaſ zemu iſuiatemu ſcepanu ſeduema duſnicoma bogucea aſedlatu (v
přepise: Vlach dal jest Dolás zem’u i sv’atému Ščepánu se dvěma dušníkoma Bogučeja a
Sedlatu.)66
Z právního hlediska by mohly obě tyto věty sloužit jako ukázka jedněch z prvních
darovacích smluv. V kterémkoliv případě, bez ohledu na právní klasifikaci, jsou to příklady
právnické mluvy té doby. Potvrzení tohoto názoru najdeme i v Základní mluvnici českého
jazyka67, kde je poznamenáno: „První česky psaná literatura byla především právnická a
náboženská“68. Jelikož v tomto období církev byla těsně spojena se státem a stát je tvůrcem
práva, nelze úplně přesně oddělit jazyk náboženský od právnického. Mravní, duchovní
zákony stanovily základ pro soudní systém. Navíc církev vykonávala funkce současných
exekutorů a dohlížela na dodržování právních předpisů, za které lze v jistém smyslu
považovat slovo Boží.
Ve 14. století čeština proniká do literatury a úředního styku, což nepochybně vedlo i
k vytváření právní terminologie. V tomto období se objevují první česky psané knihy,
zejména překlady. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Přibližně ve
stejném období vydal také první psané zemské právo (Majestas Carolina).69 V tuto dobu byla
vytvořena česky psaná Dalimilova kronika. K ryze právním zdrojům ze 14. st. patří také
Kniha rožmberská. Je to právnický text, kde najdeme výklad práv a právnickou terminologii
(např. hlava = vražda).
K zdrojům právní doktríny patří nepochybně knihy Petra Chelčického O trojím lidu
(1425), spis, který odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy – kněžský, vojenský a
66
Vývoj českého jazyka a dialektologie za red. F. Čurina, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. – 210s.
Základní mluvnice českého jazyka. Styblík V., Čechová M., Hauser P., Hošnová E. Praha: SPN. - 2004. - 248 str.
Tamtéž, S.21
69
Základy historické mluvnice češtiny. Vývoj jazyka. PhDr. Hana Marešova, Ph.D. 2008, Katedra českého jazyka a literatury. Univerzita
Palackého v Olomouci, Elektronický zdroj – http://kcjl.upol.cz/zshml2008/vyvoj.pdf
67
68
Alla Tymofeyeva
Stránka 16
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
robotný a Siet viery pravé (1440–1443), ve kterém se kritika církve spojuje s touhou po
spravedlivé společnosti. Viktorin Kornel ze Všehrd napsal významné právnické dílo s
názvem O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery (1494–9).70 Další
ukázkou právnické terminologie by mohla být Bible kralická (1579–1594).
Josef Vintr v článku Staročeská právní terminologie do doby Husovy hodnotí starší
právní jazyk takto: „terminologie nejstarších česky psaných listin se od ostatních právních
textů odlišuje větším množstvím přejatých slov (např. artikul, bula z latiny, clo, burmistr z
němčiny atp.). Shody v českých termínech ukazují, že i právní jazyk listin tvoří s jazykem
ostatních právních památek jednotný systém.“71
Období od poloviny 17. století do druhé třetiny 18. století bylo poznamenáno
vynucenou emigrací české nekatolické inteligence po bitvě na Bílé hoře. Převážná část
inteligence, která byla schopna komunikovat s použitím právní terminologie, byla zničena
během války. Vedlo to k tomu, že od konce 17. století docházelo k omezení fungování
spisovného jazyka obecně. Čeština nejdříve ustoupila z oblasti vědy, postupně i z větší části
náročné literatury a nakonec i z oblasti administrativní, tj. právní.
Dalším obrovským zásahem do fungování právnické češtiny bylo vydání Obnoveného
zřízení zemského dne 10. května 1627 pro Čechy a dne 10. května 1628 pro Moravu.
Počínaje těmito daty byla v úředním styku čeština rovnoprávná s němčinou, což postupně
vedlo to úplnému odstranění češtiny ze státní správy. V našem případě to znamenalo, že
česká právnická terminologie byla nahrazena německou. Vliv němčiny je proto pociťován i
dnes.
Pokud jde o češtinu v běžné komunikaci, snahy císaře Josefa II. o zavedení
němčiny jako jednotného státního jazyka (motivované čistě praktickými důvody) se ukázaly
jako nereálné. Vesničané mluvili pořád česky. Může se zdát, že na právní jazyk to nemělo
žádný vliv, avšak jak se ukázalo později, zprostředkovaně právě díky obyvatelům venkova
se česká právní terminologie zachovala a mohla být obnovena úsilím představitelů národního
obrození. Došlo k tomu následujícím způsobem. Patent o zrušení nevolnictví z
roku 1781 umožnil pohyb venkovského obyvatelstva do měst, což usnadnilo realizaci
myšlenek národních buditelů o obnově českého jazyka. V té době se objevují
také puristické snahy o očištění češtiny od skutečných či domnělých germanismů. K obnově
české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1835–
1830) od Josefa Jungmanna, který také studoval práva a nepochybně ovládal právní
terminologii. Díky nadšení jeho i dalších českých vědců bylo vytvořeno i odborné české
názvosloví, zejména právnické.
Kancelář Slovníků jazyka českého v letech 1935–1957 vydala Příruční slovník jazyka
českého (vycházel nejprve v sešitech). Po 2. světové válce byla Kancelář přeměněna na Ústav
70
Základy historické mluvnice češtiny. Vývoj jazyka. PhDr. Hana Marešova, Ph.D. 2008, Katedra českého jazyka a literatury. Univerzita
Palackého v Olomouci, Elektronický zdroj – http://kcjl.upol.cz/zshml2008/vyvoj.pdf
71
Vintr Josef. Staročeská právní terminologie do doby Husovy//Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 5
Alla Tymofeyeva
Stránka 17
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
pro jazyk český (1946), jehož úkoly se rozšířily o zkoumáni českých nářečí, dějin češtiny a
problematiky současného jazyka v podobě písemné i mluvené, stylistiky, jazykové kultury aj.
Jednou z publikací Ústavu pro jazyk český je sbírka statí s názvem Český jazyk na
přelomu tisíciletí, kde mimo jiné najdeme článek Jana Kořenského Jazyk právní
komunikace.72 Část tohoto článku je věnována dějinám české právnické mluvy. Autor zde
píše, že v 50. letech měla na český právní systém velký vliv ruská právní kultura
prostřednictvím sovětského práva a v 90. letech, kdy se Česká republika stala samostatným
státem, ji vystřídalo kontinentální anglosaské právo.73
Konec 90. let a začátek nového století je poznamenán vlivem práva EU. Od vstupu
České republiky do Evropské unie (1. května 2004) platí v České republice také prameny
evropského komunitárního práva, přičemž významná část již byla implementována do
zákonů a dalších právních předpisů. Dnes obsah zhruba 70 až 80% právních předpisů
přijímaných v členských státech více či méně ovlivňuje ES.74 Nepochybně tento vliv působí i
na právní jazyk, zejména na terminologii. Kvůli rychlým překladům se do právnické mluvy
dostávají cizojazyčné pojmy, které je snadnější používat v originálu než hledat český
protějšek.
Podíváme se teď blíže na současný právnický jazyk. Věda, která se zaměřuje na
výzkum právního jazyka v rovině morfologické, syntaktické a sémantické, se nazývá právní
sémiotika75. Z hlediska této vědy je právní jazyk druhem obecného spisovného jazyka, který
se uplatňuje v oboru práva. Od běžného jazyka se liší tím, že má zvláštní terminologii a je
rozhodujícím jazykem zákonodárce. Lze vymezit několik druhů právního jazyka:
 jazyk právních předpisů – je jazykem zákonodárce a občas je také označován
jako legislativní;
 jazyk soudního rozhodování – jazyk, se kterým se potkáváme v soudních
síních a také v rozsudcích soudů;
 jazyk advokátů, koncipientů, studentů v advokátních kancelářích nebo všech
těch, kdo právo používají v pracovní činnosti za účelem právní komunikace;
 jazyk právní vědy – nalezneme ho v komentářích k zákonům, v právnických
učebnicích, článcích na stránkách odborných časopisů, atd.
Je nezbytné poznamenat, že toto dělení je pouze relativní, protože když například
soudce píše svůj rozsudek, nepochybně cituje zákon, používá výrazy přesně tam stanovené, a
tak se jazyk legislativní stává právním jazykem soudcovským. Stejně tak, když advokát
připravuje odvolání, používá jazyk zákonodárce a při odkazu na rozhodnutí soudu i některé
72
Kořenský J. Jazyk právní komunikace. Český jazyk na přelomu tisíciletí. K vydání připravili František Daneš, Jarmila
Bachmannová, Světla Čmejrková, Marie Krčmová, Praha: Academia, 1997. – 288 str.
73
Tamtéž. – S.87
74
Týč, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 100 s.
75
Gerloch, Aleš: Teorie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. – S. 25
Alla Tymofeyeva
Stránka 18
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
výrazy z jazyka soudcovského. Právní věda je nepochybně také založena jak na
zákonodárství, tak i na soudní a advokátní praxi. Když praktikující právníci hledají odpovědi
na své otázky v komentářích k zákonům, jazyk právní vědy se stává jejich jazykem.
Pro jazyk právníků je charakteristická dlouhodobá stabilita v užívání jednotlivých
jazykových prostředků. U závažných dokumentů, jako jsou zákony, můžeme pozorovat v
jisté míře sklon k archaizaci jazyka s velmi pozvolným přejímáním nových prvků
vyplývajících z toho, jak se jazyk pozměňuje. I v zákonech z posledního období se
zachovávají spíše podoby kodifikované v Pravidlech českého pravopisu z roku 1957 než
podoby nově zavedené ve vydání Pravidel z roku 1993.76 Příkladem jsou slovesa
s koncovkou „ti“. Například v českém překladu Charty Spojených národů a statutu
Mezinárodního soudního dvora najdeme v článku 1 slovesa „zachovati“, „rozvíjeti“,
„uskutečňovati“, „býti“.77 Tyto „starší“ podoby jsou podporovány i dalšími méně obvyklými
prostředky, jako např. ve víceslovných domácích termínech poněkud knižními výrazy jako
jsou „věc movitá“ nebo „nekalá soutěž“. Charakteristické pro právnické texty je také užívání
složitých přechodníkových konstrukcí, což nenapomáhá jejich srozumitelnosti.
Základními požadavky na mluvu právníků jsou přesnost, jasnost a jednoznačnost.
Právní text může mít preskriptivní i deskriptivní charakter, avšak zvláštnosti právního jazyka
jsou vidět v každém případě.
Profesor a děkan právnické fakulty UK v Praze A. Gerloch jako hlavní požadavky na
právní jazyk, které by měl zohlednit jak advokát, tak i zákonodárce, vidí jednoznačnost,
konstantnost a srozumitelnost používané terminologie.78 Pod jednoznačností se rozumí, že
každý výraz má jen jeden význam. Vzhledem k tomu, že právní jazyk je součástí přirozeného
jazyka, musí se vyrovnávat s existencí synonym a homonym a s vágností (neurčitostí, resp.
neostrostí) významového pole určitých výrazů. Zákonodárce může vybrat jako legální jen
určitý pojem a u vágních pojmů závazně vymezit jejich význam (tzv. legální definice). Když
se mluví o konstantnosti používané terminologie, znamená to, že právníci by měli v rámci
právního odvětví používat stejné pojmy a nepoužívat pojmy synonymní, aby nevyvolávali
zmatek. Srozumitelnost souvisí s tím, že právo je informační a normativní prostředek určený
veřejnosti, má však své limity v odborných aspektech právní terminologie a používaných
pojmů, převzatých z jiných vědních oborů. Je zapotřebí najít správnou rovnováhu mezi
76
Hladiš, F. K charakteristice profesní a slangové mluvy v právnické komunikaci. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas
Iuridica, 2000. S. 83
77
Čl.1 Charty Spojených národů: „Cíle Spojených národů jsou tyto:
1. zachovati mezinárodní mír a bezpečnost a k tomu cíli podnikati účinná kolektivní opatření, aby se předešla a odklidila
ohrožení míru a byly zkrušeny útočné činy neb jiná porušení míru a bylo dosaženo pokojnými prostředky a v shodě se zásadami
spravedlnosti a mezinárodního práva úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů neb situací, které by mohly vésti k porušení míru;
2. rozvíjeti mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činiti jiná vhodná
opatření na posílení světového míru;
3. uskutečňovati mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo
humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu plemene, pohlaví,
jazyka nebo náboženství; a
4. býti střediskem, které by uvádělo v soulad počiny národů při dosahování těchto společných cílů.“
78
Gerloch, Aleš: Teorie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. – S. 107
Alla Tymofeyeva
Stránka 19
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
srozumitelností a přesností právních textů. Navíc čtenáři se liší svou úrovní vzdělání, proto je
také nezbytné vycházet z toho, že nelze text udělat primitivním s vysvětlením úplně
základných pojmů, protože pro vyspělejšího čtenáře by většina vysvětlení v takovém textu
byla zbytečná. Nelze však psát nebo mluvit ani velice sofistikovaným jazykem, protože
adresát tak nepochopí význam pro něj určeného sdělení poslání.
Odborný právnický styl vyžaduje dodržování již výše zmíněných požadavků
jednoznačnosti, přesnosti, ustálenosti a jednotnosti termínů, srozumitelnosti a
neexpresívnosti.79 Je nutné vyhýbat se zavádějícím konstrukcím, není žádoucí vyhledávat
synonyma. Zatímco v literárním textu je opakování týchž výrazů na závadu, v právnické
mluvě je naopak vyžadováno. Kde to jazyk dovoluje, aniž by došlo k pozměnění významu, je
vhodné nahradit zbytečně dlouhé opisné výrazy kratšími. V rámci neexpresívnosti je nutno se
vyhnout výrazům citově zabarveným či slangovým.
Zajímavý je pohled na právnickou mluvu jako na nářečí. Autoři knihy Vývoj českého
jazyka a dialektologie termínem „sociální nářečí“ označují soubory výrazových prostředků,
které vznikly v souvislosti se společenským rozvrstvením.80 Pro tyto „stavovské jazyky“
neboli „profesionální nářečí“ je typické to, že zvláštní výrazy a cizí slova, jež jsou součástí
jejich slovní zásoby, mají charakter odborných termínů. Na rozdíl od slangu a argotu je zde
snaha o určitost. Nejrozšířenějším postupem uplatňujícím se při tvoření profesionálních
pojmů v těchto sociolektech je vyjádření dvouslovných nebo víceslovných spojení jedním
výrazem (univerbizace).81 Jako příklady lze uvést následující: úzetko - úplná znění zákonů,
předběžko – předběžné řízení, exekučka – exekuční řízení, rozhodnutí o exekuci a jiné.
Pokud mluvíme o pojmu česká právnická mluva, bylo by vhodné přihlédnout k názoru
Františka Hladiše: „Chceme-li uplatňovat pojem „právní jazyk“, musíme si především
uvědomit, že tento název má do určité míry profesní charakter, neboť z povahy věci vyplývá,
že jazyk je soubor prostředků umožňujících komunikaci (zvuková nebo grafická podoba,
mluvnický a lexikální systém, slovní zásoba), nikoli jen funkční výběr jeho jednotlivých
složek. Dalo by se zjednodušeně říci, že většina prvků jazyka je společná všem promluvám,
složka speciální představuje jen menší, samozřejmě velmi důležitou část, příznačnou pro ten
který funkčně zaměřený projev. Z hlediska pojmové přesnosti je třeba chápat označení
„právní jazyk“ jako termín pracovní (podobně jako se mluví o literárním jazyce, jazyce vědy
atd.).“82
Česká věda, zejména Velký slovník naučný83, nabízí vymezení pojmu „právní jazyk“
jako speciálního prostředku právní komunikace, tj. přenosu právních informací, které
obsahují sdělení o právní normě, charakteristiku právních kategorií a institutů a argumentaci
79
Kolková Lucie. Nedostatky v překladech právních předpisů. Bakalářská práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity. 2011/2012.
Dostupné z http://is.muni.cz/th/74683/pravf_b/Nedostatky_v_prekladech_pravnich_predpisu_Lucie_Kolkova_11.4.2012_tisk.pdf
80
Vývoj českého jazyka a dialektologie za red. F. Čurina, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. – S.164
81
Hladiš, F. K charakteristice profesní a slangové mluvy v právnické komunikaci. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas
Iuridica, 2000. S. 84
82
Tamtéž, S. 52
83
Velký slovník naučný, Praha, Diderot, 1999
Alla Tymofeyeva
Stránka 20
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
či interpretaci spjatou s existencí a realizací práva. Bylo by lze tak chápat i právnickou
mluvu, avšak přesná definice pojmu „právnická mluva“ bude podána na konci tohoto článku
s ohledem na provedenou analýzu profesního jazyka právníků také v Rusku, Velké Británii a
na Ukrajině.
V České republice, na rozdíl od Ruska a Ukrajiny, kde existují snahy o zákonodárné
zakotvení požadavků na jazyk právních přepisů, se tvůrci práva spokojí s podzákonným
právním aktem, kterým je usnesení vlády s názvem Legislativní pravidla vlády č. 188 ze dne
19. března 1998, ve znění pozdějších usnesení (poslední znění č. 36/2010 LPr je účinné od
11. 10. 2010).84 Legislativní pravidla jsou usnesením vlády, které upravuje
postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání
připravovaných právních předpisů a obsah a formu připravovaných právních předpisů.85
Musíme souhlasit s názorem F. Hladiše: „Ačkoli tvorba právních předpisů se řídí
Legislativními pravidly vlády České republiky86, je poučení o jejich jazykové stránce více než
skoupé. Výslovně se uvádí, že návrh právního předpisu musí být terminologicky přesný a
jednotný a zároveň jazykově a stylisticky správný, v textu právního předpisu se používá
sloveso v oznamovacím způsobu přítomného času, zpravidla v jednotném čísle, cizí slova lze
použít jen výjimečně, jsou-li součástí užívané právní terminologie, nebo... nelze-li je vhodně
nahradit českými výrazy, a je vysloven požadavek, že v zájmu jazykové správnosti je účelné
vyžadovat vyjádření příslušných vědeckých pracovišť (Legislativní pravidla, 1992).“.
Bohužel za 10 let se situace téměř nezměnila. V roce 1998 byla přijata nová Legislativní
pravidla87, která pokud jde o jazykovou úpravu, dokonce i zkrátila některé požadavky z roku
1992, týkající se například nezbytnosti provést konzultaci s vědeckými institucemi.
V čl. 2 Legislativních pravidel ve znění roku 201088, které stanoví Obecné požadavky
na tvorbu právních předpisů, je poznamenáno, že je třeba dbát, aby právní předpis byl
koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky
bezvadně. Článek 40 upravuje terminologii v právním předpisu: „Právní předpis musí být
terminologicky jednotný. Zároveň je třeba dbát souladu s terminologií použitou
v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly. Je-li nutné uvést nový
právní termín, je třeba jej v právním předpise blíže vymezit.“ Pokud jde o jazykovou stránku,
zde se opakují více méně stejné požadavky z roku 1992: v textu právního předpisu se používá
oznamovacího způsobu přítomného času, zpravidla jednotného čísla; pozorně je třeba
používat výrazů, které mají totožný tvar ve dvou, popřípadě více pádech. Cizích slov lze
použít jen výjimečně, jsou-li součástí užívané právní terminologie, nebo užívá-li se jich běžně
v jazyce upravovaného oboru a nelze je dost vhodně nahradit českým pojmem.
84
Legislativní pravidla vlády schválená usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188 //36/2010 LPr znění účinné od 11. 10. 2010
Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, Praha, 2009
86
Jde o Legislativní pravidla vlády České a Slovenské Federativní Republiky schválená usnesením vlády České a Slovenské Federativní
Republiky ze dne 19. března 1992 č. 188
87
Legislativní pravidla vlády schválená usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188 //36/2010 LPr znění účinné od 11. 10. 2010
88
Tamtéž
85
Alla Tymofeyeva
Stránka 21
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Takové omezené požadavky na jazyk právních textů nechávají zákonodárci volný
prostor pro porušování pravidel českého spisovného jazyka, navíc zde není nikde stanovena
odpovědnost za porušení požadavku srozumitelnosti. Samozřejmě další otázkou je, kdo by
měl hodnotit srozumitelnost právních předpisů a dle jakých kritérií. Požadavek jednotnosti
terminologie pouze v daném právním aktu také není postačující – každý zákon nemůže
vnášet svou vlastní, odlišnou terminologii, měl by se dodržovat předpoklad konsistence.
Pokud jde o problémy českého spisovného jazyka, nekřiklavějším v současné době je
problém překladu právních textů, zejména s ohledem na přistoupení ČR k EU. Jazykové
nedostatky v překladu lze najít na úrovni stylistické, syntaktické, gramatické a lexikální. Jako
nejmenší problém se v právních předpisech jeví čistě gramatické chyby. Naopak největší
úskalí jsou na úrovni lexikální.89 Bohužel dokonce i perfektní znalost jazyka nemůže zabránit
překladatelům v lexikálních chybách, pokud překladatel není zároveň znalec v oblasti, jejíž
texty překládá, tím spíše, když jde o právní texty. Jelikož právnické povolání je obecně lépe
placeno než překladatelské, je velmi těžké najít právníka, který by byl ochoten se naplno
věnovat překladům právních předpisů. Navíc z lexikálního hlediska nastávají potíže při
překladu z a do jazyka, jejichž právní systémy nejsou shodné.
Jako řešení vedoucí ke snížení výše uvedených překladových problémů lze nabídnout
zapojení odborníků do kontroly překladu, o čemž se například mluvilo v Legislativních
pravidlech z roku 1992. Nicméně otázkou je, nakolik by taková činnost byla finančně a
rozpočtově náročná.
Jako další krok by se dalo pracovat na zvyšování kvalifikace překladatelů v oboru.
Na překladatele dokumentů Evropské unie jsou určitě kladeny větší požadavky. Nicméně
v současné době existuje tendence zadávat překlady externím překladatelům, u nichž není
vždy zaručena praxe v patřičném oboru. Ačkoli i externí překladatelé procházejí náročným
výběrovým řízením, EU neovlivní jejich další vzdělávání tak, jak tomu je u interních
zaměstnanců.
Vývoj technických nástrojů právních překladů – elektronických právních slovníků a
jiných programů by rozhodně také mohl přispět k řešení problému. Ideální by bylo, aby
slovník obsahoval pouze jeden překladatelský vzorek pro každý termín v dané oblasti.
Zůstává však problémem, zdali je technicky možné vyvinout software, který by dokázal
rozeznat významové detaily jednotlivých výrazů, jak jsou požadovány na této specifické
úrovni. Avšak pro jednotlivé instituce jako například EU by se to určitě dalo udělat. U ESLP
například existuje interní slovník právních pojmů, jehož účelem je sjednotit právní
terminologii používanou v soudních rozhodnutích a rozsudcích.90
Jako resumé lze konstatovat, že požadavky kladené na právnickou češtinu se ve
většině shodují s těmi, jež byly stanoveny pro ukrajinský a ruský právnický jazyk. Pojetí
89
Kolková Lucie. Nedostatky v překladech právních předpisů. Bakalářská práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity. 2011/2012.
Zdroj http://is.muni.cz/th/74683/pravf_b/Nedostatky_v_prekladech_pravnich_predpisu_Lucie_Kolkova_11.4.2012_tisk.pdf
90
Interní dokument ESLP, se kterým jsem se měla možnost seznámit během stáže v Radě Evropy v roce 2009
Alla Tymofeyeva
Stránka 22
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
právnické mluvy však zde má své zvláštnosti. Vzhledem k tomu, že v užším smyslu lze
právnickou mluvu vykládat jako slang, někteří jí vnímají jako soubor zvláštních (slangových)
prostředků užívaných právníky během komunikace, avšakto je velmi omezený přístup. Další
analýza ukazuje, že český právnický jazyk zahrnuje soubor všech jazykových nástrojů
v zákonodárství, právních textech a právní vědě, včetně komunikace při řízení u soudů a
jednání s klienty. Jazyk českých právních textů se potýká se svými vlastními problémy, a to
hlavně kvůli implementaci právních pramenů Evropské unie.
Alla Tymofeyeva
Stránka 23
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
5. Právnická angličtina
Na podobu současné právnické anglické mluvy nepochybně měl vliv běh historických
událostí, proto jako v předchozích částech začneme krátkým náhledem do dějin státu, tedy
Velké Británie, za tím účelem, abychom pochopili, jak se formoval anglický právnický jazyk.
Tradiční britské common law91 má svůj původ v keltském právu. Nicméně v tomto
období ještě nemůžeme mluvit o právu jako o ustáleném systému v nynějším významu. Kelti
byli bojovným národem, proto právo prosazovali převážně silou. Normy, které upravovaly
chování jednotlivců v tomto období, mají spíše rysy morálky a náboženství s velmi
omezeným právním charakterem. Tento názor podporuje i anglický vědec A. Kiralfi, který
poznamenává, že pradávné keltské zákony, jež existovaly během předrománské a románskobritské doby, nehrály významnou úlohu v utváření anglického práva.92
Začátek dějin anglického práva se datuje do roku 450, kdy se na území Británie
objevují anglicko-saské kmeny. Tito Germáni vytvořili sedm samostatných království
s vlastní šlechtou a vládou. Pokud budeme mluvit o vzniku literární slovní zásoby, mělo zde
velký vliv zavedení křesťanství okolo roku 600. V tomto období se na teritoriu Anglie
nacházeli významní teologové, kteří přispívali také k tvorbě práva, nicméně z jejich prací se
do naší doby téměř nic nedochovalo. Bylo nalezeno jen několik zákonů hrabství Kent a
Esseks. Jako projev psané staré angličtiny lze uvést zákon Æthelberht. Za počátek oficiální
doby stálého anglického zákonodárství se považuje sjednocení Anglie za vlády Alfreda
Velkého (10 st.).93 Zákony, které se vytvářely v tomto období, neobsahovaly nic nového a byl
zde pociťován vliv Dánska, jehož vládci po nějakou dobu ovládali část území Británie.
Některé právní výrazy můžeme nalézt v anglosaských kronikách a v obecných dějepisných
pracích. O právu království Anglie však můžeme mluvit až od roku 1066 po normanské
invazi. Anglicko-normanský jazyk se stal úředním jazykem soudního řízení v Anglii na téměř
300 let (a jeho užívání pokračovalo v menším rozsahu ještě dalších 300 let). Od začátku
Normané nepřinesli z kontinentu žádné právní předpisy a snažili se pouze o udržení pořádku
na dobytém území. První velké zákony krále a šlechty se objevují v roce 1215 a první odlišný
zákon vznikl roku 1285 – Vestminsterský statut II.94
91
Common law (česky "obecné právo") – zde angloamerické právo, kde common law slouží jako pojmenování pars pro tot („část za celek“).
Jeho opakem je civil law, kde civil law slouží na základě stejného principu rovněž jako pojmenování pars pro tot. Např. "Pravidlo
obchodního rozhodnutí je letitou procesní doktrínou rozvinutou soudy v zemích common law, tedy zejména ve Velké Británii a USA, k
hodnocení jednání členů orgánů obchodních společností. Vysvětlení na základě právní encyklopedie Iuridictum. Dostupné z
http://iuridictum.pecina.cz/w/Common_law
92
Kiralfi A. Istochniki anglijskogo prava. S. 148// Istorija prava Anglii i Rossii/ Ruk. Avt. Kol. Nersesjanc V.S., Batler U. – Moskva:
Progress, 1990. – 304 s.
93
Tamtéž
94
Ibid
Alla Tymofeyeva
Stránka 24
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
Bylo by nesprávné říci, že anglické právo je nepsané a římské psané. Římské zákony
se svým duchem neodlišovaly od právních pramenů anglicko-saských. Avšak na teritoriu celé
Evropy v tomto období doopravdy převládal právní obyčej a zrod reálného psaného práva lze
spojovat se vznikem Napoleonova kodexu. Tlumočení zákonů monopolně vykonávaly soudy,
a proto je pro analýzu právního jazyka důležité také studium soudní judikatury.
V právních písemnostech se anglicko-normanský jazyk vyvinul v právnickou
francouzštinu, z níž se odvozuje mnoho slov i v moderní právnické angličtině. Patří mezi ně
„properte“ (vlastnictví), „estate“ (majetek), „chattel“ (movitý majetek), „lease“ (leasing),
„exekutor“ (exekutor). Používání francouzského práva během tohoto období má trvalý vliv
celkově na jazykové prostředky moderní právní angličtiny. Tím je způsobena složitost
některých jazykových struktur používaných v právních textech. V roce 1363 byl schválen
procesní zákoník (Statute of Pleading), který uvádí, že všechna právní řízení musí být vedena
v angličtině (ale soudní záznamy se píší v latině). To byl začátek úřední právní angličtiny,
avšak právnická francouzština byla fakticky nadále používána v některých formách až do 17.
století, kdy postupně zanikla.
Velký vliv na současnou právnickou angličtinu měla také latina. Od roku 1066 byla
latina jazykem úředních záznamů a zákonů a angličtinou byla nahrazena až zákonem z roku
1730 (Proceedings in Courts of Justice Act 1730). Protože vzdělaní lidé nicméně pořád ještě
plynně mluvili latinsky, v tomto období se nikdy nestala jazykem právních podání nebo
diskusí. Vliv latiny může být pozorován na mnoha slovech a frázích, jako jsou „ad hoc“ (za
zvláštním účelem), „de facto“ (vskutku), „bona fide“ (v dobrém úmyslu), „inter alia“ (mezi
jiným), a „tacite“ (mlčky), které zůstávají v aktivním použití v právních písemných textech i
teď.
Moderní právnická angličtina je založena na standardní angličtině, ale obsahuje celou
řadu specifických vlastností. Ty se z velké části týkají terminologie, jazykové struktury,
jazykové konvence a interpunkce a mají své kořeny v historii vývoje angličtiny jako právního
jazyka. I. M. Gumovská konstatuje, že anglickou právní terminologii lze dle původu rozdělit
do tří základních skupin: 1) původně anglické pojmy, 2) francouzské a 3) latinské.95 Přitom
pokud mluvíme o poslední skupině, tvoří až 82 % všech anglických právních termínů, viz
například „acceleration“ (urychlení nabytí práva), „alienation“ (převod právního titulu),
„licence“ (udělit povolení). Právní termíny francouzského původu tvoří druhou skupinu v
rozsahu 14 %. Jako příklad uvedeme slova „abandon“ (vzdání se vlastnického práva),
„abatement“ (zastavení soudního řízení) a „allotment“ (odvod do rezervních fondů, dávka).
Co se týče těchto dvou skupin, je velmi obtížné stanovit, zda některé pojmy mají svůj původ
přímo v latině nebo přišly do angličtiny přes starověkou francouzštinu. V. V. Gladkich 96
poznamenává, že francouzština měla vliv na současnou angličtinu i v pozdějším období,
95
96
Gumovska I.M. Anglijska terminologija v ekomonichnech textach: avtoreferat dyssertacii, Lviv: 2000, s. 7
Gladkich V.V. Pozdnie francuzskie zaimstvovanija kak sredstva nominaci lica v sovremennom anglijskom jazyke. Moskva, 1982. – S. 19
Alla Tymofeyeva
Stránka 25
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
zejména pokud šlo o právní profese, například „alienist“ (soudní znalec duševní způsobilosti
svědků), „pathologist“ (patolog) nebo „criminalist“ (kriminalista).
Hloubkovou analýzu anglické právnické terminologie uskutečnila E. T. Derdiová
Vymezuje několik zvláštností britských právnických pojmů, mezi které řadí tendence k
jazykové ekonomii, na kterou jsme narazili také při zkoumání právnické češtiny. Dle jejího
názoru sklon anglického jazyka k monosylabismu způsobuje to, že v anglické právní mluvě
se velmi často setkáme se zkratkami.97 Iniciální druh abreviatur dominuje u názvů úředníků
jako například S.A. – States‘ attorney (zástupce státu) nebo dokumentů, například S/A survivorship agreement (smlouva o přechodu majetku na přeživšího společníka) a D.C. death certificate (úmrtní list). Zkratky se používají i pro jeden výraz s několika významy,
kupříkladu H.S. - habeas corpus (zákaz zatýkání bez soudního příkazu nebo soudní příkaz
nařizující předvedení osoby k soudu). Jedna zkratka může nahrazovat absolutně odlišné
pojmy a zkušený právník je schopen je rozlišit jen podle kontextu. Například akronym D.C.
znamená také „district court“ (okresní soud pro věci civilní a trestní, okresní soud, obvodní
soud). Zkratky se používají i pro označení různých právních institutů, například, c.l. common law (obyčejové právo, zvykové právo, obecné právo).
V anglické právní mluvě je časté také použití metafor a metonymií. Základem
metaforizace je podobnost předmětů, když charakteristika obecně užívaného slova
napodobuje právní úkon.98 Slovo „colonize“ v obecném jazyce znamená „kolonizovat,
osídlit“.Právní pojem „colonize“ odpovídá aktu přestěhování voličů z jednoho volebního
obvodu do jiného za účelem zúčastnění se voleb podruhé ve prospěch určitého kandidáta.
Stejně tak slovo „front“ – přední strana v běžném významu a legální zastřešení zločinné
činnosti v komunikaci právníků. Lze nalézt další příklady metaforizace v obdobnosti názvů
zvířat s chováním lidí. Tak „žralok“ („shark“) je označení pro rybu a pro lichváře
(podvodníka) zároveň. Pokud jde o označení míst, zde nalezneme pojem „resort“, které pro
obyčejné lidi znamená rekreační zařízení, ale pro právníka je to buď nějaká instance, nebo
místo, kde se scházejí zločinci.
Metonymický přenos významu probíhá na základě spojení mezi procesem a
výsledkem. Jako příklady uvedeme pojem „report“ , který na jednu stranu označuje proces
zapisování průběhu soudního líčení a na druhou sbírku soudních rozhodnutí; „life“ je
označení jak pro život, tak i pro doživotí. Když se podíváme na slovo „bag-steal“, zjistíme,
že označuje jak osobu, která se specializuje na kradení kabelek, tak i samotný proces takové
činnosti. Pojem „controversy“ používáme pro pojmenování soudní polemiky, diskuze a také
pro předmět soudního řízení. Stejně tak „succession“ znamená jak proces dědění, tak i
dědictví neboli majetek, obdržený následkem procesu následování. Když bychom se podívali
na tento pojem s ohledem na detaily právního pojmu, lze dědictví vymezit jako souhrn
97
Derdi E.T. Slovotvorni na strukturno-semantyčni charakterystyky anglijskih jurydyčnych terminiv. Avtoref. dys. kand. fil. nauk. Kiev,
2003, S. 10
98
Tamtéž, S. 13
Alla Tymofeyeva
Stránka 26
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
majetkových práv a povinností zůstavitele, které nezanikají jeho smrtí a u nichž není jejich
přechod na právní nástupce zůstavitele regulován zvláštními předpisy.99
Velmi zajímavé je zapojení slova s obecným významem do právní oblasti. Například,
„kangaroo“ (klokan) a „kangaroo court“ (paskvil řádného soudu neboli nepravidelný soud),
„dove“ (hrdlička) se používá pro označení osoby, která preferuje mírové vyřešení sporu,
opakem je „hawk“ (jestřáb), který utočí za účelem dosažení požadovaného výsledku. Existují
však slova, se kterými se v běžné mluvě vůbec nepotkáme. Nalézáme je jenom ve starších
právních textech.
J. I. Shevčuk ve své práci Procesy archaizace lexika anglického jazyka Velké
Britanie100 píše, že omezené použití slova v literární písemné tradici vede k jeho přiřazení do
kategorie archaismů. Zatímco však v obecném spisovném jazyce může být takové slovo
považováno za archaismus, jako právní termín může být toto slovo pořád ještě funkční, což je
v jistém smyslu jedním z jeho zvláštních rysů. V právnických textech se často setkáme se
slovy „heretofore“ (až dosud), „hereunder“ (za těchto podmínek, tímto, podle této dohody),
„hereunto“ (k tomuto), „thereof“ (z toho). Jak vidíme, jsou zde do jednoho slova spojena dvě
nebo více dalších. Analyzujme například slovo „hereunder“. V současném obecném
anglickém jazyce bylo by zcela postačující použít jenom samotnou předložku „under“ (v
souladu s, podle), když však používáme slovní kombinaci „hereunder“, důležité je zde
zdůraznění, že toto ustanovení (označení) platí pouze „here“, v tomto korektním právním
textu. Proto i když je tato konstrukce zastaralá, pro právníky, kteří lpí na preciznosti, tento
archaismus není zbytečný. Avšak některé jazykové úpravy by bylo vhodné provést.
Jedním ze specifik právní angličtiny je existence zvláštního jevu „legalese“
(specifický právnický jazyk)101. Lingvisté ho považují za výrazný dialekt. Jsou to větné
konstrukce a slovní spojení velmi náročné na pochopení. Obecné rysy legalese lze shrnout
následujícím způsobem:
 Používá zastaralé gramatické a větné konstrukce.
 Inklinuje k použití nesprávné nebo nestandardní interpunkce a trpného rodu.
 Mnohomluvnost, zbytečná rozsáhlost vět.
 Přílišné použití zastaralých slov.
 Strádá použitím argotických výrazů a technických pojmů bez toho, aby byly
dány definice pro laiky.
 Používá slova z obecného jazyka, ale dává jim mimořádné konotace a
významy bez definování speciálního významu.
99
Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, Praha 2009
Shevčuk Ju. I. Procesy archaizacii lexiky anglijskogo jazyka Velikobritanii. – Kiev, 1987, s.22
101
„the conventional language in which legal documents, etc, are written“ dle Collins English Dictionary
http://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/language?showCookiePolicy=true
100
Alla Tymofeyeva
Online. Dostupné z
Stránka 27
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
 Rozsáhlé použití cizích slov, zejména latiny a francouzštiny.
S ohledem na tuto charakteristiku by se dalo říci, že zmíněné rysy patří celému
právnímu jazyku. Když se podíváme zpátky do dějin anglického práva, zjistíme, že
komplikovaná právnická angličtina vznikala záměrně. Soud vedl soudní řízení schválně v
jazyce, kterému většina obyvatelstva nerozuměla. Za účelem efektivní ochrany svých práv
osoby musely využívat služeb kvalifikovaných „překladatelů“, kteří argumenty stran z běžně
používané mluvy překládali do sofistikovaného umělého jazyka, kterému naslouchal soud.
Pouze takoví překladatelé byli schopni sestavit návrh nebo žalobu, která se předkládala
soudu. Právníci takovým způsobem ze sebe učinili osobu nezbytnou pro komunikaci se
soudní mocí a měli, a pořád ještě mají, zájem na tom, aby mnohoslovnost a speciální
terminologie v právu zůstaly. Jazyk práva se nikdy nezjednodušoval v zájmu nevědomců.102
Mezi důvody existence komplikované právní terminologie patří také to, že se legalese
nevyvinul společně s moderní angličtinou. Obecný anglický jazyk se stále vyvíjí v
každodenním použití, ale právní jazyk je konzervativní a poněkud statický. Nicméně
v současné době se projevuje silná tendence komunikovat aspoň s klienty, když ne u soudu,
tak zvanou „jednoduchou“ angličtinou („plain English“). Jedním z principů jednoduché
právnické angličtiny je „K.I.S.S.“ (keep it short and simple – piš krátce a jednoduše). Zase se
potkáváme se zkratkou.
Tím, že hnutí pro jednoduchou, srozumitelnou angličtinu přetrvává, vytvářejí se
dokonce i
slovníky, které překládají komplikované právní termíny do běžného,
srozumitelného jazyka. Je to například Průvodce „legalese“103 advokátní komory
v Mississippi104, kde najdeme, že spojení „ex parte“ znamená „by or for one party“ (na návrh
jedné ze stran).
Na kurzech právnické angličtiny Legal writing na PF UK se setkáme se požadavkem
zaměňovat určitá slovní spojení „legalese“ za „plain language style“. Slovní spojení „prior
to“ je lepší zaměnit na „before“, „for the purpose of“ na „to“, „by virtue of“ na „by“.
Dokonce i osoba, která nezná angličtinu, může dle délky výrazu vidět, že jsou právní slovní
spojení v „legalese“ charakterizována zbytečnou zdlouhavostí.
Snahy o zjednodušení jazyka právních aktů najdeme i na zákonodárné úrovni.
V Anglii byla už v roce 1965 na základě zákona s názvem Law Commissions Act 1965105
vytvořena tzv. Právní komise, která má následující funkce:
 zajistit, aby zákony Spojeného království byly spravedlivé, moderní,
jednoduché a efektivní;
102
Kiralfi A. Istochniki anglijskogo prava. S. 148// Istorija prava Anglii i Rossii/ Ruk. Avt. Kol. Nersesjanc V.S., Batler U. – Moskva:
Progress, 1990. – 304 s.
103
Guide to legalese by the Mississippi Bar Association. Dostupný z chrome://newtabhttp//www.msbar.org/guide_to_legalese.php#
104
Nehledě na to, že obecně mezi britskou a americkou právní angličtinou existují určité terminologické rozdíly, pokud jde o latinismy, je
jejich použití v USA a Spojením království totožné.
105
Law Commission.Viz chrome://newtabhttp//lawcommission.justice.gov.uk/about-us.htm
Alla Tymofeyeva
Stránka 28
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
 provádět výzkum a konzultovat Parlament Spojeného království, pokud jde o
účinnost zákonodárství;
 kodifikovat právo, odstraňovat anomálie, rušit zastaralé a zbytečné právní
předpisy a snižovat počet jednotlivých zákonů.
Samotné cíle založení takového orgánu vypovídají o kvalitě legislativní přípravy ve
Spojeném království. Každý rok tato Komise mimo jiné předkládá zprávy o své činnosti a
návrhy. 19 června 2011 Právní komise vydala Jedenáctý program právní reformy, kde se
můžeme setkat například s následujícím tvrzením: „The Offences Against the Person Act
1861 is widely recognised as being outdated. It uses archaic language and follows a
Victorian approach of listing separate offences for individual factual scenarios, many of
which are no longer necessary (see for example the section 17 offence of impeding a person
endeavouring to save himself from a shipwreck).“ 106
Zde Komise přímo poukazuje na problém zastaralosti právní terminologie v daném
právním aktu. Jako doporučení Právní komise navrhuje použití jazyka, který by byl současný
a jednoduchý: „This project will therefore aim to restructure the law on offences against the
person, probably by creating a structured hierarchy of offences, as well as modernising and
simplifying the language by which these offences are defined.“107 Takovým způsobem se
uskutečňuje kontrola právních předpisů ve Velké Británii. Nepochybně, že výše uvedené
požadavky jsou aplikovatelné i na jazyk soudních podání a dalších projevů právní
komunikace.
Obecně lze konstatovat, že se anglická právnická mluva potýká se stejnými problémy
jako mluva právníků v Rusku, na Ukrajině a v České republice. Nicméně existuje zde
seriózní institucionální orgán, který je indikátorem reálné práce na kvalitě právních předpisů
a jejich prostřednictvím na jazyku právním. Dále se podíváme na to, jak se všechny čtyři
jazyky, které byly předmětem daného výzkumu, aplikuji v praxi.
106
Je všeobecně známo, že Zákon o přestupcích proti osobě z roku 1861 je zastaralý. Používá archaický jazyk a následuje viktoriánský
přístup, dle kterého se označují za samostatné trestné činy jednotlivé skutkové scénáře, z nichž mnohé již nejsou nutné (viz např. § 17
přestupek vytvoření překážek osobě za účelem znemožnit jí záchranu při ztroskotání lodi)
107
Tento projekt se proto zaměří na restrukturalizaci zákona o přestupcích proti osobě, pravděpodobně vytvořením strukturované hierarchie
trestných činů, stejně jako modernizací a zjednodušením jazyka, kterým jsou definovány tyto přestupky.
Alla Tymofeyeva
Stránka 29
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
6. Srovnání pojmů z Evropské úmluvy v 4 jazycích
Jako text pro porovnání jsme zvolili Úmluvu o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen Úmluva) z toho důvodu, že na webových stránkách Evropského soudu pro
lidská práva108 lze najít úřední znění této mezinárodní dohody ve všech čtyřech jazycích, a
tak nevznikají spory o to, jaký termín by bylo vhodnější použít při překladu.
Když začneme analýzou preambule vybraného textu, zajímavostí je, že český
právnický text Úmluvy109 využívá přechodníky, např. „majíce na zřeteli Všeobecnou
deklaraci lidských práv“ nebo „znovu potvrzujíce svou hlubokou víru v ty základní svobody,
které jsou základem spravedlnosti a míru ve světě“, které nejsou běžné v současné češtině a
patří k zastaralým jazykovým prostředkům. Stejná jazyková konstrukce se využívá
v ukrajinštině110: „беручи до уваги Загальну декларацію прав людини“ a „ знову
підтверджуючи свою глибоку віру в ті основоположні свободи, які становлять
підвалини справедливості та миру в усьому світі“, a také v ruštině111: „принимая во
внимание Всеобщую декларацию прав человека“ a „подтверждая свою глубокую
приверженность основным свободам, которые являются основой справедливости и
всеобщего мира“, přičemž v těchto jazycích použití přechodníků nebude archaickou větnou
konstrukcí. Angličtina112 zde využívá gerundia „Considering the Universal Declaration of
Human Rights“ a „Reaffirming their profound belief in those fundamental freedoms which
are the foundation of justice and peace in the world“, což je také běžný prostředek v obecné
angličtině.
Pokud se zastavíme u článku 6 Úmluvy v češtině, pro laika může vyznít nepřesně
první věta z prvního odstavce: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě,
veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem,
který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli
trestního obvinění proti němu.“. Zde z lingvistického hlediska může vyvolat pochybnost
náležitost slova „který“. Není úplně jasné, kdo rozhodne o právech a závazcích osoby –
soud nebo zákon. Tím, že podstatné jméno zákon stojí blíž ke slovu „který“ , mohlo by to
znamenat, že se o právech rozhoduje na základě zákona, avšak pro právníka je
samozřejmostí, že o záležitostech osoby rozhodne soud. Podíváme se, jak je stejná věta
vyjádřena v ostatních jazycích.
108
109
110
111
112
www.echr.coe.int
Český překlad Úmluvy. Dostupné z www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CZE_CONV.pdf
Ukrajinská verze Úmluvy. Dostupné z www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/888FC791-E2C0-4096-AF5ED843F09C0E24/0/UKR_CONV.pdf
Ruská verze Úmluvy. Dostupné z www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/6AE69C60-8259-40F8-93AF8EF6D817C710/0/CONVENTION_RUS_WEB.pdf
Anglické znění Úmluvy. Dostupné z www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/D5CC24A7-DC13-4318-B4575C9014916D7A/0/CONVENTION_ENG_WEB.pdf
Alla Tymofeyeva
Stránka 30
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
V ruštině první věta čl. 6 odst. 1 zní: „Каждый в случае спора о его гражданских
правах и обязанностях или при предъявлении ему любого уголовного обвинения имеет
право на справедливое и публичное разбирательство дела в разумный срок
независимым и беспристрастным судом, созданным на основании закона.“ Tato
formulace, kde slovní spojení týkající se práv a závazků bylo umístěno na začátku věty,
nevyvolává žádné pochybnosti o tom, že ve věci rozhoduje vyloženě soud.
V ukrajinské verzi textu Úmluvy – Кожен має право на справедливий і публічний
розгляд його справи упродовж розумного строку незалежним і безстороннім судом,
встановленим законом, який вирішить спір щодо його прав та обов'язків цивільного
характеру або встановить обґрунтованість будь-якого висунутого проти нього
кримінального обвинувачення – fráze „zřízený zákonem“ je pouze vsuvkou, proto z textu
celé věty vyplývá, že ve sporu rozhoduje soud.
Struktura první věty odst. 1 čl. 6 Úmluvy v angličtině je identická s ruskou konstrukcí,
respektive bylo by správné říci, že ruská verze se rovná anglické, jelikož znění Úmluvy
v angličtině je původní: „In the determination of his civil rights and obligations or of any
criminal charge against him, everyone is entitled to a fair and public hearing within a
reasonable time by an independent and impartial tribunal established by law.“
Dále, ve stejném článku Úmluvy v české verzi najdeme použití jednoho slova ve
stejně větě v různých významech: „Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a
veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti,
veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to
vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu
považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem,
veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ Je to slovo veřejnost, které na
začátku věty označuje publikum a na konci se zde mluví o tom, že řízení by mělo být veřejné,
tj. vlastnost charakteru řízení.
Angličtina zde využívá pojmy „publicy“ a „publicity“, které jsou jak z gramatického,
tak i lexikálního hlediska zjevně odlišné: „Judgment shall be pronounced publicly but the
press and public may be excluded from all or part of the trial in the interests of morals, public
order or national security in a democratic society, where the interests of juveniles or the
protection of the private life of the parties so require, or to the extent strictly necessary in the
opinion of the court in special circumstances where publicity would prejudice the interests of
justice.“
Ruská verze Úmluvy nabízí dokonce slova s různým kořenem (publično a glasnost),
proto zde význam věty také nevyvolává pochybnosti: Судебное решение объявляется
публично, однако пресса и публика могут не допускаться на судебные заседания в
течение всего процесса или его части по соображениям морали, общественного
порядка или национальной безопасности в демократическом обществе, а также когда
того требуют интересы несовершеннолетних или для защиты частной жизни сторон,
Alla Tymofeyeva
Stránka 31
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
или – в той мере, в какой это, по мнению суда, строго необходимо – при особых
обстоятельствах, когда гласность нарушала бы интересы правосудия.“
V ukrajinštině stejně jako v angličtině jsou použita jednokmenová slova s různým
významem (publično – příslovce a publičnost – podstatné jméno): „Судове рішення
проголошується публічно, але преса і публіка можуть бути не допущені в зал засідань
протягом усього судового розгляду або його частини в інтересах моралі, громадського
порядку чи національної безпеки в демократичному суспільстві, якщо того вимагають
інтереси неповнолітніх або захист приватного життя сторін, або – тією мірою, що
визнана судом суворо необхідною, – коли за особливих обставин публічність розгляду
може зашкодити інтересам правосуддя.“
Obdobných stylistických nepřesností lze nalézt velké množství. Není naším cílem
zachytit je všechny, ale pouze poukázat na to, že dokonce i v takovém základním dokumentu,
jako je Úmluva, může osoba bez právnického vzdělání narazit na komplikace v chápání textu.
To je vyvoláno zvláštnostmi právnické mluvy, o kterých se mluvilo v předchozích pasážích.
Alla Tymofeyeva
Stránka 32
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
7. Závěr
Účelem tohoto článku je naplnění definice právnická mluva s přihlédnutím
ke zvláštnostem, které tento pojem obnáší v kontextu ruského, ukrajinského, českého a
anglického jazyka. Analýza literatury věnované popisu specifických rysů jazyka, který
právníci používají ve své komunikaci buď s klienty, nebo před soudem, dovoluje dospět
k závěru, že existují zvláštní charakteristiky tohoto jevu, které nalezneme jak v Ruské
federaci, České republice, Spojeném království, tak i na Ukrajině.
Typické pro právnickou mluvu jak v ruském, českém, ukrajinském, tak i v anglickém
jazyce je použití zastaralých slov, zkratek, latinismů, dlouhých větných konstrukcí a
terminologie s odlišným významem. Jak bylo ukázáno na příkladu srovnání ustanovení
článku Evropské úmluvy (základního předpisu na ochranu lidských práv v Evropě), jsou
bohužel tyto formulace pro laika často nesrozumitelné.
Na základě našeho průzkumu lze vymezit následující souhrn znaků, kterým by měly
právnický text nebo řeč odpovídat:
 Neemočnost
 Přesnost a preciznost
 Jednoznačnost a důslednost
 Funkčnost
 Zřetelnost a jednoduchost
 Přiměřenost
 Srozumitelnost
Všichni se shodují na tom, že je to ideál, ke kterému je zapotřebí směřovat. Realita se
však ukázala být dosti odlišná. V každém ze států, jejichž právní jazyk jsme zkoumali, se
vyskytují potíže s dodržením těchto standardů. Způsoby řešení se nabízejí také odlišné.
Vzhledem k tomu, že s ohledem na historické okolnosti se stupeň problémů s jazykem
legislativy v Ruské federaci, na Ukrajině, v České republice a Spojeném království liší, nelze
tutéž právní úpravu aplikovat na všechny tyto země. Stálo by za zamyšlení pohlédnout
na práci anglické Právní komise jako na zdroj inspirace. Důležité je také vytvoření
jednotného systému překladů právních předpisů Evropské unie.
Srovnání zvláštností ruského, českého, ukrajinského a anglického právního jazyka
vede k obecné definici „právnické mluvy“ jako souboru lingvistických prostředků, které se
Alla Tymofeyeva
Stránka 33
VÝSTUPPROJEKTU
VNITŘNÍCHGRANTŮ2012
FILOZOFICKÉFAKULTYUK
využívají v komunikaci v oboru práva. Na právnickou mluvu jsou kladeny požadavky
jednoznačnosti, důslednosti, srozumitelnosti a funkčnosti.
Vzhledem k tomu, že „de lege ferenda“ (jak by to mělo být) a „de lege lata“ (jak to
je) současného odborného právního jazyka se postatně liší, chtěli bychom poskytnout několik
doporučení k napsání právního textu s tím cílem, aby byl maximálně přehledný a jasný.
 Věty by měly být krátké. Průměrný čtenář těžko vnímá dlouhý komplikovaný
text. Nicméně krátkost by neměla být na úkor srozumitelnosti. Myšlenka
zákonodárce by měla být z takové věty zřetelná.
 Měla by se dodržovat vnitřní logika věty – logické napojení jedné věty na
druhou, důslednost.
 Zvláštní definice by měly být dány předem a vysvětleny. Jsou to ustálené fráze
jako například „osoby blízké“, „domácnost“, „právnická osoba“, atd.
 Mělo by se užívat sloves, podstatných a přídavných jmen utvořených od
stejného kořene. Termíny nabývají větší přesnosti, pokud jeden sémantický
význam slova lze přenést na různé slovní druhy. Například: donutit, donucení,
donucený… stížnost, stěžovatel, stěžovat si, atd.
 Doporučujeme psaní vět v rodu činném, nikoliv trpném. Slovesa v činném
rodu přímo ukazují na předmět děje a nevyvolávají pochybnosti.
 Je lepší vyhýbat se dvojitému záporu jako například „Ten člověk není
nevinný“– v dlouhých právních větách může být snadné ho přehlédnout.
 Správné používání slučovacích a odporovacích spojek a interpunkce obecně je
základem přesnosti. Ve známé větě „Popravit nelze omilostnit“ postavení
čárky ovlivňuje život člověka.
Samozřejmě, že seznam doporučení by se dal rozšířit o další body, důležitý však je
sledovaný cíl – srozumitelnost právnického jazyka. Nejsou tak podstatné přesné jazykové
prostředky, ale výsledek, který bude následovat.
Tuto stať věnovanou právnické mluvě bych chtěla zakončit slovy E. V. Tjagnyrjadna
– pouze společným úsilím právníků a lingvistů lze zjistit problémy právnického jazyka s tím
cílem, aby bylo možné je včas likvidovat, nebo aspoň zmenšit.113
113
Tjagnyrjadno. Jurydyčna terminologija jak odyn iz skladnykiv movlenevoji kultury pravoznavciv // Pedagogični a psychologični nauky,
2010, č. 56
Alla Tymofeyeva
Stránka 34

Podobné dokumenty

1/2012 - XLinguae

1/2012 - XLinguae Faculty of Foreign Languages, Vilnius Pedagogical University , Lithuania; Jitka SMIČEKOVÁ, Department of Romanic Languages in Ostrava, the Czech Republic; Ján TARABA, Department of Romanic Applied ...

Více

zde - Výzkumné centrum pro lidská práva

zde - Výzkumné centrum pro lidská práva rozhodnutí lékaře, zda bude postupovat přesně v souladu s právně nezávaznými odbornými doporučeními, v případě racionalizace vyloučením je situace poněkud odlišná. Jak lze demonstrovat mj. na zmiňo...

Více

Zpravodaj 07-08 2016

Zpravodaj 07-08 2016 úplata za  zřízení věcného břemene se sjednává ve výši 7.500,- Kč. n RM schvaluje žádost o  spolupráci Centrem české historie, o.p.s. při vydání knihy ANTHROPOID-PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Cena za 5 výtisků ...

Více

Reforma anglického právního jazyka: lingvistická perspektiva Jan

Reforma anglického právního jazyka: lingvistická perspektiva Jan 1. Plain English – jasný a srozumitelný jazyk Absence oficiální institucionální kodifikace jazyka v anglicky mluvících zemích vede k tomu, že jazyk a jeho uživatelé jsou ušetřeni externích zásahů, ...

Více