Kdy vzniká lidský život? Biologie zná odpověď

Transkript

Kdy vzniká lidský život? Biologie zná odpověď
Kdy vzniká lidský život?
Biologie zná odpověď
SVOBODA A.
manipulace s pohlavními buňkami
a s časnými zárodky. Podle plánu
experimentátorů se mohou nyní lidské
pohlavní či somatické buňky spojit
v plastikových nádobkách, dá se
nastartovat vývoj lidského embrya
a ten je možno buď přerušit (odebrat
např. jednu blastomeru pro preimplantační diagnostiku) nebo ukončit
(embryo „rozebrat“ na izolaci kmenových buněk). Bázeň a úcta
k lidskému životu zcela ustoupily
„předmětnému“ zkoumání a mnoho
badatelů vidí v embryu místo lidské
bytosti
jen více nebo méně
organizovaný shluk buněk. Toto
experimentování otvírá prostor pro
nové pohledy na lidskou reprodukci
a k staronovým otázkám - odkdy je
normálně se vyvíjející lidské embryo
člověkem v sociálním, právnickém, či
filozofickém či náboženském smyslu,
přibývají otázky další: jaký statut má
lidský zárodek vyvíjející se ve
zkumavce či zárodek ve zmrazeném
stavu, jak pohlížet na manipulace
s umělou zygotou či partenogeneticky
se vyvíjející zárodek. Nebo otázky
jiné: je život vznikající in vitro stejně
kvalitní jako život vzniklý in vivo?
Není to jen embryonální tkáň jako
obdoba tkáňových kultur? Jak je to
s individualitou embrya, když se může
tato tkáň dělit či spojovat? Může být
lidský ž ivot konzervován? Tyto
Tak jako život
jiných živých organizmů, s výjimkou
nepohlavního rozmnožování, začíná
i lidský život splynutím lidských
pohlavních buněk.
Od tohoto okam ž iku je pak zřejmá kontinuita
lidského života až do okamžiku smrti.
Tuto jednoduchou výpověď však
poněkud zkomplikovaly nové poznatky reprodukční biologie, které byly
objeveny koncem minulého století.
Početí je podle Slovníku spisovné
češtiny „vznik zárodku živého tvora
v matčině těle“, tedy začátek nového
lidského života, bylo však po věky
zahaleno tajemstvím a z úcty a bázně
k tomuto „počátku“ nebylo dlouho
předmětem soustavného vědeckého
bádání. Experimentální biologie druhé
poloviny 20. století však přestala mít
takové zábrany a lidská reprodukce se
za č ala studovat jako reprodukce
jakéhokoliv jiného savce, tedy včetně
aplikace všech známých technologií.
Nejprve se začalo s oplozením in vitro ,
tedy ve „zkumavce“, později přišly
Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., je
pracovníkem Biologického ústavu Lékařské fakulty MU Brno. Věnuje se zvláště
buněčné biologii, genetice a etickým
aspektům biologie a medicíny.
20
rozsahu jen u malé části populace
oocytů, zatímco spermatogeneze probíhá poměrně intenzivně (v 1 ml
ejakulátu je přítomno asi 40 milionů
spermií).
V průběhu meiotického dělení
probíhají tři geneticky významné
procesy: redukce počtu chromozomů
(haploidizace), přestavba individuálních chromozomů (crossing-over)
a rozchod chromozomů do nových
kombinací. Crossing-over a segregace
chromozomů jsou procesy, které zajistí
genetickou individualitu každé gametě. Dá se snadno spočítat, že např.
dvě sady chromozomů v lidské
spermatogonii (jedna sada je tvořena
23 chromozomy) mohou dát vznik 223
kombinovaných sestav chromozomů v
haploidních spermiích. Vezmeme-li v
úvahu přestavbu chromozomů v
průběhu crossing-over, je téměř jisté,
že neexistují dvě spermie se stejnou
sestavou genů na chromozomech.
Podobně je téměř jisté, že se nevyskytnou dvě vajíčka s naprosto
stejným genomem.
Za pozornost stojí i individualita
výbavy cytoplazmy vajíčka. Je v ní
připravena ribonukleová kyselina
(mRNA) jako kopie části genomu
vajíčka, která nese informaci pro
počátek vývoje oplozeného vajíčka,
např. pro orientaci osy těla a pro
kontrolu prvních buněčných dělení.
Tyto molekuly RNA jsou zvlášť
upraveny a vyskytují se pouze ve
vajíčku. Pro úvodní stadia vývoje
zárodku je velmi důle ž ité také
prostorové rozložení této RNA.
a podobné otázky zneklidňují sice jen
malou část lidské společnosti, tím však
se jejich záva ž nost nezmen š uje.
V tomto sdělení bych rád shrnul
novější poznatky o počátcích biologického vývoje lidského zárodku
a nabídl těm, kdo o těchto otázkách
přemýšlejí ze sociálního, právního,
filozofického či náboženského hlediska, věcné argumenty pro tvrzení, že
lidský život začíná vskutku oplozením
vajíčka spermií, že každé embryo je
biologicky jedinečné a že život člověka je kontinuálním procesem od
okamžiku oplození až do smrti.
Individualita gamet
Lidské pohlavní buňky, gamety, tak
jako gamety jiných živočichů, vznikají
ze zárodečných buněk mužských
(spermatogonií) a ženských (oogonií).
Spermatogonie se dělí normálním
dělením (mitózou) po celou dobu
reproduk č ní aktivity mu ž e. Č ást
spermatogonií pak vstupuje do
zvláštního typu dělení, do meiózy,
která kon č í tvorbou spermatid
s polovičním počtem chromozomů.
Haploidní spermatidy pak diferenciačním procesem vyzrávají na spermie. Oogonie se množí ve vaječníku
pouze v embryonálním období, od
3. měsíce těhotenství do porodu. Tyto
buňky vstupují rovněž do meiózy, která
se však zastaví a pokračuje v individuálních oocytech v průběhu
ovulačních cyklů ženy. Meióza se zcela
dokončí pouze ve vajíčku, které je
oplozeno spermií. Oogeneze, vývoj
vajíč ka, tedy proběhne v plném
21
Splynutím geneticky jedinečných
gamet vzniká také geneticky jedinečná
zygota. Jestliže každá z gamet má 223
možností kombinace chromozomů, tak
počet možných variant chromozomálních kombinací v zygotě se dá
vyjádřit číslem 246, což je 14místné
číslo (asi 70 bilionů). Počet možných
chromozomálních kombinací tedy
mnohonásobně převyšuje počet obyvatel naší planety (v uvedeném počtu
kombinací nejsou je š tě zahrnuty
přestavby chromozomů v důsledku
crossing overu). Na základě této
skutečnosti můžeme říci, že sestava
genů v zygotě, která vznikne splynutím
dvou gamet, je naprosto jedinečnou
a neopakovatelnou událostí, tak jako
je naprosto jedinečnou a neopakovatelnou událostí vývoj každé zygoty,
tedy vznik každého lidského života.
Oplození a individualita zygot
První fází oplození je proniknutí
spermie do vajíčka, ze kterého vzniká
zygota. Spojování obou pohlavních
buněk je naprogramováno jako
kaskáda interakcí specificky lidských
bílkovinných molekul na povrchu
gamet i v jejich cytoplazmě. Spermie
pronikne
přes obaly vajíčka až
k plazmatické membráně a membrány
obou gamet spolu splynou. Do
cytoplazmy vajíčka proniká jen jádro
spermie a dělící tělísko, tzv. centrozom, nikoliv v š ak mitochondrie
(nesou také část genetické informace).
Po vniknutí spermie se povrch vajíčka
velmi rychle změní (dojde k tzv.
kortikální reakci) a další spermie přes
membránu vajíčka již neproniknou.
V cytoplazmě vajíčka jsou nyní
přítomny dvě jádra: jádro vajíčka a
jádro spermie, obě s haploidním
počtem chromozomů. Podle zastoupení jednoho ze dvou pohlavních
chromozomů ve spermii (X nebo Y) je
ur č eno pohlaví zygoty a celého
organizmu, tedy ženská kombinace
XX nebo mužská XY.
V obou jádrech dochází v krátké
době po oplození k replikaci DNA,
a tedy se zdvojují chromozomy.
Potom se rozpadne jaderný obal,
vytváří se dělící vřeténko a chromozomy se shromažďují v ekvatoriální
rovině. Toto je okamžik, kdy se
i viditelně smísí genetická výbava
otcovské a mateřské pohlavní buňky
do jednoho jádra. Chromozomy se pak
rovnoměrně rozdělí do dvou jader,
následuje rozdělení cytoplazmy zygoty a vznikají dvě blastomery. Tím je
zahájeno rýhování (dělení) vajíčka.
Další vývoj zygoty a jeho specificky
lidský charakter
Rýhováním vajíčka je zahájen sled
buněčných dělení, který bude probíhat
pod stálou kontrolou genetických
mechanizmů vlastně až do smrti
člověka. V průběhu tohoto individuálního vývoje se bude realizovat
specificky lidská genetická informace
geneticky jedinečné zygoty. Vývoj
zygoty je zpočátku pod kontrolou
mateřských informačních molekul
(mRNA), které se naakumulovaly ve
vajíčku. Avšak již v průběhu prvních
rýhovacích dělení se postupně zapínají
vlastní geny embrya a jeho vývoj se tak
dostává pod kontrolu vlastního genomu. Bylo zjištěno, že některé z genů
zygoty jsou po oplození zapnuty velmi
22
embryoblast. Právě z buněk embryoblastu se budou v dalších stadiích
diferencovat zárodečné listy, tkáně
a orgány. To se začne uskutečňovat
v době, kdy je blastocysta již zanořena
do děložní sliznice. V následujících
dnech probíhají další a další buněčná
dělení, buňky se diferencují jak morfologicky, tak i funkčně, přesouvají
se z jednoho místa na druhé a dokonce
celé soubory buněk programově
odumírají. Prostorová organizace
buněk vede k vytváření tkání a orgánů,
embryo se postupně proměňuje na plod
a po porodu je z něj novorozenec.
Způsob utváření zárodečných listů
a formování tkání a orgánů je fylogeneticky konzervován, takže po
morfologické stránce jsou č asná
embrya savců či obratlovců velmi
podobná. Jisté ovšem je, že se v lidské
zygotě od samého počátku odvíjí
specificky lidský vývojový program
a nenarodí se nic jiného než člověk.
Je jasné, že pro jeho další rozvoj je
třeba ještě další péče, jak ostatně
o mláďata jiných vyšších živočichů.
Molekulární embryologie ukázala
mnoho detailů mechanizmu vývoje
lidské zygoty: byly identifikovány
geny, jejichž produkty rozhodují
o prostorové orientaci zárodku, tj. kde
bude hlavový či kaudální konec, břišní
a hřbetní strana, kde budou jednotlivé
orgány, jak se rozdělí párové orgány aj.
Je velmi zajímavé, že v neoplozeném
vajíčku lze sice identifikovat dva póly
animální a vegetativní hemisféru, ale
vniknutí spermie navodí zvláštní
rotační pohyby cytoplazmy, které
modulují topologii pólů a místa, kde se
budou utvářet jednotlivé zárodečné
rychle - jsou to např. transkripty genů
pro růstové faktory, mezibuněčné
spoje a iontové přenašeče plazmatické
membrány. Produkty těchto genů
a jejich produkty mohou ovlivňovat
i realizaci maternální informace
(z mRNA vajíčka). Nedávno byly
publikovány unikátní výsledky studia
aktivity celého genomu v časných
stadiích vývoje lidského embrya.
Ukázalo se, že RNA vajíčka je
v průběhu 1. a 2. dne po oplození
postupně rozložena a objevuje se
mRNA nová, vniklá přepisem genů
zygoty. Transkripce genů zygoty
začíná tedy velmi záhy, patrně již
druhý den po oplození, neboť v jádrech
blastomer v průběhu třetího dne vývoje
je aktivizováno již 1896 genů (zhruba
asi 1/15 celého genomu). Pozoruhodné je, že se jedná většinou o geny
s dosud neznámou funkcí. V kontrole
genové exprese, tedy i ve vývojovém
programu počátečních stadií vývoje
lidského embrya se uplatňuje rovněž
genomový imprinting (diferen č ní
inaktivace některých úseků DNA)
a také zevní faktory, se kterými se
embryo setkává ve vejcovodech
a děloze. Molekulární genetika tak
přináší doklady o tom, že genom
lidského embrya se aktivizuje již
v iniciálních stadiích vývoje, tedy již
v předimplantačním stadiu.
První rýhovací dělení proběhne asi
30 hodin po oplození. Každá z obou
blastomer se opět dělí, až se vytvoří
morula tvořená 12-16 blastomerami
a z ní další stadium, blastocysta. Ta je
tvořena obalovou vrstvou buněk
trofoblastem a uvnitř je buněčný shluk,
23
listy. U hmyzích embryí byly již před
časem zjištěny tři skupiny genů
(homeogeny), jejichž produkty řídí
časný vývoj embryí (tj. geny řídící
vývoj hlavy, hrudní části a konce
kaudálního). Podobné skupiny genů se
zjišťují také u lidí a odhaduje se, že
v kontrole utváření tvaru těla a orgánů
je zapojeno více ne ž sto genů.
Embryogeneze je tedy programována.
Jaký způsobem se však program
uskutečňuje? Zcela jistě to není prosté
kopírování či postupný růst podle
nějakého vzoru (homunkulus), ale
vývojová mechanika, tak jako
celá kniha života, je dána pouze
v receptech, tedy v genech zygoty
a v genech buněk z ní vzniklých.
Embryo tedy nevzniká náhodnými
interakcemi biopolymerů nebo buněk.
Jeho postupný vývoj se ani nepodobá
vlně padajících kostek domina. Je
téměř jisté, že jsou to vnější signální
molekuly produkty buněk embrya,
které interagují s genetickou informací
embryonálních buněk a řídí její expresi
včetně produkce dalších signálních
molekul pro následující vývojový
krok. Klíčovou vlastností je schopnost
buněk se dělit (buňky se chovají
v jistém smyslu jako reprodukční
automat) a plasticita fenotypu embryonálních buněk, ze kterých může
vzniknout podle potřeby jakákoliv
specializovaná buňka. Experimentální
embryologové jsou dnes již schopni
tuto vývojovou plasticitu uchovat
a případně využít v buňkách pěstovaných in vitro jako kmenové buňky .
Ve světle těchto poznatků se zdá
přinejmenším nepochopitelné, že se
někteří badatelé pokoušejí definovat
vývojovou individualitu embrya na
základě objevení se některých skupin
buněk či tkáně. Jedním z takových
kritérií je ukončení implantace embrya
do děložní sliznice, tj. zhruba ve
14. dnu stáří zárodku, nebo objevení
se neurální destičky ve stejné době.
O tuto definici individuality se pak
v některých státech opírá legislativa,
která v tomto intervalu dovoluje jako
eticky přijatelné manipulace se zárodkem, případně jeho destrukci k odběru
kmenových buněk. Z toho, co bylo
uvedeno o jednotlivých krocích ve
vývoji zygoty, je zřejmé, že každé
dělení, každý přesun buněk, každá
diferenciační změna je novou skutečností, novou kvalitou. Ukončení nidace
či organizace buněk do neurální
ploténky nejsou tedy kvalitativně
odlišné od předcházejících stadií.
14. den po oplození jako období vzniku
lidské individuality nebo jiné časové
údaje, vyznačující objevení se jiných
kriterií „lidskosti“ embrya nebo plodu,
jsou naprosto uměle stanoveny.
Neobstojí ani další argumenty, např.
že do pozdního čtyřbuněčného či do
časného osmibuněčného stadia není
aktivován genom zygoty a její vývoj
je určován jen maternální informací,
tj. z mRNA vajíčka. Jak jsem již uvedl
shora, transkripce genů zygoty začíná
již druhý den vývoje embrya, tj. jeho
genetická jedinečnost je realizována od
samého počátku a produkty těchto
genů mohou kontrolovat i aktivitu
RNA vajíčka. Zásadním impulsem pro
realizaci informace z RNA vajíčka je
spojení gamet. Jsou to geny spermie,
které v kooperaci s geny vajíčka spustí
mitotické dělení a první diferenciační
24
člověka třeba jen 30x. Jisté je, že
genetický program představuje jen
základní rámec individuálního vývoje
a je mnoho faktorů, které tento vývoj
mohou optimalizovat nebo redukovat.
procesy naprogramované v mRNA
vajíčka.
Jedním z dalších argumentů pro
názor, že lidský zárodek není zpočátku
ještě zcela lidsky determinován, je
zjištění, že za fyziologických podmínek zhruba polovina embryí
odumírá v prvních dnech vývoje
(0,5–1 potrat na l porod). Z experimentů in vitro je rovněž zjištěno, že
u některých zygot není aktivován
genom vůbec a zárodek se tudíž
nevyvíjí. Ani tyto argumenty neobstojí.
Smrt je do lidského života „naprogramována“ a tento program se může
realizovat již ve stadiu zygoty nebo
u 80-letého člověka.
Uměle vytvořené zygoty
Experimentální biologové prokázali, že jádro somatické (tkáňové)
buňky po přenosu do cytoplasmy
enukleovaného (jádra zbaveného)
vajíčka může fungovat jako jádro
v přirozeně vzniklé zygotě . Tato uměle
vzniklá zygota se může vyvíjet a dát
vznik celému organizmu. I když
dosavadní úspě š né pokusy byly
provedeny pouze na zvířecích modelech, zdá se, že tato technika by se
mohla aplikovat i na buňky lidské.
Údajné úspěšné pokusy tohoto typu
byly nedávno odhaleny jako vědecká
blamáž. Bez ohledu na etický rozměr
těchto pokusů je zřejmé, že cytoplazma
vajíčka může nějakými mechanizmy
reprogramovat již rozběhnutý diferencia č ní program tkáňové buňky
a nastavit nový počátek individuálního
vývoje. Z genetického hlediska je
sestava genů tkáňové buňky stejná jako
sestava genů zygoty, neboť jejím
dělením tkáňová buňka vznikla.
Z hlediska čistě biologického není tedy
pochyb o tom, že i tato uměle
vytvořená zygota může realizovat
„lidský“ vývojový program podobně
jako přirozeně vzniklá zygota. Zda se
ov š em bude program realizovat
bezchybně, známo není. Vývojoví
biologové vědí už o mnoha důvodech,
které by mohly vývoj jedince z uměle
vytvořené zygoty komplikovat.
Lidský život probíhá kontinuálně
od početí až do smrti
Individuální vývoj člověka nekončí
narozením, ale pokračuje přes známé
fáze dětství, dospívání, ke stárnutí až
do smrti. Tedy i po narození je třeba
dalších a dalších nových „receptů“,
tedy přečíst další části genetické
informace pro růst organizmu, pro
přípravu na reprodukční fázi, ale také
např. i pro stárnutí. U řady jiných
živých organizmů, např. kvasinek,
hmyzu a červů, byly zjištěny geny,
které určují délku života. Obdobné
geny se dají najít i v genomu člověka.
Bylo zjištěno, že u syndromů předčasného stárnutí jsou mutovány právě
tyto geny. Je pozoruhodné, že délka
lidského života je „odměřována“
i v jednotlivé buňce: buňky z embryonální lidské tkáně se mohou při
kultivaci in vitro rozdělit 50 70krát,
zatímco buňky z tkáně dospělého
25
Opakováním přenosu jader tkáňových
buněk do enukleovaných vajíček by
mohly vznikat genetické kopie organizmů - klony, neboť jádra pocházejí
z geneticky identických buněk (nedochází ke genetickým rekombinacím).
Teoreticky by však klonované buňky
či jedinci mohli vykazovat jakousi
individualitu, danou např. cytoplazmatickými faktory nebo odli š ným
stupněm reprogramování genomu.
Nedávno bylo referováno o jiném
typu umělé lidské zygoty, která vznikla
z neoplozeného vajíčka po chemické
aktivaci . U nižších živočichů je vývoj
jedince z neoplozeného vajíčka znám
pod pojmem partenogeneze. Lidské
vajíčko je před vlastním oplozením
ještě diploidní (meióza se dokončí až
po vniknutí spermie), mělo by tedy mít
kompletní, tedy diploidní genom,
podobně jako kterákoliv z tkáňových
buněk. Do jaké míry se diploidní jádro
vajíčka liší nebo shoduje s jádrem
diploidní tkáňové buňky není známo,
ale opět teoreticky i partenogeneticky
vzniklá zygota by mohla realizovat
lidský vývojový program.
Závěr
Jsem si samozřejmě vědom, že
člověk je determinován nejen biologicky, ale že má i dimenzi sociální,
psychickou i spirituální. Budeme-li se
tedy ptát, kdy vzniká člověk, nemůže
sama biologie dát definitivní odpověď,
ale bude třeba vzít v úvahu argumenty
sociální, právní, filozofické i náboženské. Podobně, budeme-li se ptát,
kdy začíná personální bytí člověka,
i zde musí přírodní věda přenechat
kompetentní odpověď na filozofii
a teologii. Argumentace těchto disciplín jsou však často velmi obecné a lze
je obtížně definovat, zejména také
proto, že jsou interpretovány z odchylných výchozích pozic. Jejich úvahy
mají v š ak své oprávnění, neboť
fenomén člověka zjevně přesahuje
možnosti experimentálního poznávání.
Biologická podstata člověka je však
nepochybná a zúží-li se otázka na to,
kdy vzniká lidský život, zdá se mi, že
nejpřesněji na ni mohou odpovědět
právě biologové: lidský život vzniká
od početí.
Poznámky
1
Slovník jazyka českého, Praha: Academia, 1978. Podle vydání z roku 2002 se početím rozumí
„vznik zárodku živého tvora v matčině těle (nebo ve zkumavce)“.
2
STEPTOE, P. C., EDWARDS, R. G. Birth after reimplantation of human embryo.
Lancet 2: 336, 1978 Science 282, 1998, s. 145-1147.
3
WILMUT, I., SCHNIEKE, A. E., MCWHIR, J. et al. Viable offspring derived from fetal and
adult mammalian cells. Nature 385, 1997, s. 810-813.
4
DOBSON, A. T., RAJA, R, ABEYTA, M. J. et al. The unique transcriptome through day 3
of human preimplantation development. Hum. Mol. Genet. 2004, 13 (14), s. 1461-1470.
5
THOMSON, J. A., ITSKOVITZ-ELDOR, J, SHAPIRO, S. S. et al. Embryonic stem cell lines
derived from human blastocysts. Science 282, 1998, s. 1145-1147.
6
WILMUT, I, SCHNIEKE, A. E., MCWHIR, J. et al. Viable offspring derived from fetal
and adult mammalian cells. Nature 385, 1997, s. 810-813.
7
WINSTON, N., JOHNSON, M., PICKERING, S. et al. Parthenogenetic activation and
development of fresh and aged human oocytes. Fertil. Steril. 56, 1991, s. 904-912.
Zapínání a vypínání genů v oplozeném lidském vajíčku na počátku jeho vývoje - viz obrázek na zadní straně
obálky. Legenda k obrázku je na straně 64.
26

Podobné dokumenty

Laboratorní příručka - Laboratoř lékařské genetiky Karlovy Vary

Laboratorní příručka - Laboratoř lékařské genetiky Karlovy Vary preimplantační genetické diagnostice (PID). Vyšetřením jedné nebo dvou buněk (blastomer) odebraných z vyvíjejícího se embrya je tak možné odhalit sledované genetické abnormality (aneuploidie, trans...

Více

Klonování - Akademie věd České republiky

Klonování - Akademie věd České republiky RNA syntéza není přítomna na 2, 4 ani 8 buněčném stadiu

Více

O bratlovci - Botanický ústav AV ČR

O bratlovci - Botanický ústav AV ČR  spontánní 3x, snadná experimentální polyploidizace  první polyploidní obratlovec – R. „esculenta„ (1920)  Anura: ~30 druhů (celý rod Xenopus), většinou bisexuální - často di- a poly-ploidní pár...

Více

Houby - isb

Houby - isb PARASEXUALITA: alternace pohlavní rekombinace bez výsady sexuálního rozmnožování. Je typická u některých zástupců Deuteromycotina Parasexuální cyklus má 4 fáze: 1/ Fůze (vytváření anastomóz) u sous...

Více

14. Sborník dlouhodobých stáží projektu OrganoNET

14. Sborník dlouhodobých stáží projektu OrganoNET řady fluorescenčně značených protilátek. Každá buňka ve vzorku pak může být charakterizována detekcí řady znaků jak povrchových, tak vnitrobuněčných. Pro izolaci i velmi malých populací, jako je i ...

Více

Manuál pro obchodníky ke stažení

Manuál pro obchodníky ke stažení 7. Datum platnosti – uvedeno ve formátu MM/RR, povinné je datum ukončení platnosti. Nelze přijmout karty předložené před prvním dnem měsíce uvedeného jako VALID FROM nebo po posledním dni měsíce uv...

Více

5. TECHNOLOGIE VÝROBY KARTONÁŽÍ Z VLNITÝCH LEPENEK

5. TECHNOLOGIE VÝROBY KARTONÁŽÍ Z VLNITÝCH LEPENEK pořizovány jednoúčelové vysekávací a tvarovací nástroje (tyto nástroje mohou být opakovaně používané, až do jejich plného opotřebení). Ve dřívějším členění představovaly samostatnou skupinu také ob...

Více