Jistící stanoviště

Téma: Stanovení kritických hodnot pro jednotlivé metody jištění ve stanovišti při vedení
horolezeckého výstupu.
Mgr.RADEK LIENERTH, Mgr. JAN BEDNAŘÍK.
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, Singingrock
1. Úvod
Horolezectví jako sport bylo definováno v průběhu 19. století. S narůstající obtížností
výstupů bylo nezbytné užití jištění. Jednoznačným veřejně chápaným symbolem horolezectví
se tak až do dnešních dnů stalo lano a jeho prostřednictvím navázání lezeckých partnerů.
Právě problematikou jištění a jeho specifického způsobu, tedy jištění ve stanovišti a nosností
jednotlivých způsobů se zabývá naše práce.
2. Cíl výzkumu:
Stanovit kritické hodnoty zatížení a porovnat uživatelské hledisko u vybraných typů
jistícího stanoviště a následně doporučit nebo zamítnout k používání lezeckou veřejností.
3. Metodika výzkumu
•
•
•
Zhodnocení druhů jistících stanovišť z uživatelského hlediska, stanovení potenciálních
problémů.
Změření kritických hodnot u vybraných jistících stanovišť se smyčkou s uzlem.
Na základě dvou předešlých kritérií doporučit nejvhodnější způsoby jistícího
stanoviště a zamítnout potenciálně chybná řešení.
4. Seznámení s problematikou
Jištění bylo zprvu spíše symbolické, užívalo se metod přímých – například přes skalní hrot,
nebo nepřímých – přes tělo. Jelikož se zpočátku nepoužívalo postupové jištění, bylo lano
určeno zejména pro druholezce a pád prvolezce byl vyloučen.
S rozvojem postupového jištění docházelo i k rozvoji jistící techniky schopné zachytit pád
prvolezce. Za přelom v jistící technice považujeme zavedení polovičního lodního uzlu
W. Münterem na počátku druhé poloviny 20. stol. Jištění polovičním lodním uzlem
znamenalo možnost rozvinutí jistících metod polopřímých a přímých s využitím jistícího
stanoviště.
4.1. Základní metody jištění ve stanovišti
obr. 1 metody jištění
Přímá metoda bez jistícího stanoviště je
znázorněna na skice A, při zatížení lana
lezcem nese zatížení skalní hrot, zatížení
lana v rukou jističe je sníženo o tření lana
přes povrch hrotu.
Polopřímá metoda s jistícím stanovištěm
je znázorněna na skice B, lezec je zajištěn
ke skalnímu hrotu, ale zatížení lana lezcem
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
je přenášeno do jistícího stanoviště až prostřednictvím zatížení těla jističe. Jistič může za
nepříznivých okolností nést až plné zatížení lezce. Zatížení lana v rukou jističe je sníženo
třením lana v jistící pomůcce.
Přímá metoda s jistícím stanovištěm je znázorněna na skice C. Kolem skalního hrotu je
vytvořeno jistící stanoviště do něhož je propnuta jistící pomůcka. Váha lezce je směřována
přímo na skalní hrot, zatížení rukou jističe je sníženo zajišťovací pomůckou. Jistič je
nezávislý na zatížení lana.
4.1.1. Polopřímá metoda s jistícím stanovištěm
Od používání přímé a nepřímé metody jištění se v současné době mimo specifické oblasti
horolezectví upustilo. Většina lezců v ČR užívá dnes k jištění metody polopřímé a pro první
postupové jištění užijí bodu jistícího stanoviště, bohužel aniž si uvědomují možná rizika.
• riziko stržení lezcem z jistícího stanoviště
• riziko vyššího zatížení jistícího stanoviště při vysokém pádovém faktoru
• riziko zranění jističe přiražením do stanoviště
Riziko stržení lezcem z jistícího stanoviště nastává při pádech bez postupového jištění, nebo
dobírání druholezce, některé jistící pomůcky také nemusejí mít v tomto případě dostatečnou
brzdnou sílu. Jistič zpravidla skončí v napnutém sebezajištění s velmi omezenou možností
jakékoliv další manipulace, pokud lezec není schopen po pádu odlehčit lano.
obr. 2 zatížení prvního postupového jištění
Riziko vyššího zatížení jistícího stanoviště vychází
z vektorového součtu sil. Teoreticky, protože musíme
eliminovat proměnné možnosti snížení rázové síly, jako je
zejména dynamické jištění, můžeme pro vysvětlení použít
následující příklad (viz. Obr. 2).
Lezec vyvinul při pádu s faktorem 1,75 o délce 8 m
rázovou sílu na jistící bod odpovídající cca 7 kN (Beal,
2004). V karabině dochází k efektu kladky, kdy je ovšem
třením sníženo zatížení na straně jističe na cca 60%. (Tyto
hodnoty ověřil a publikoval v rámci své práce pro DAV
P. Schubert, 2002) Výsledné zatížení jistícího stanoviště
nebo jednoho z jeho bodů jako prvního postupového jištění
odpovídá 160 %, tedy 11,2 kN. Tato hodnota je za
únosností více než poloviny běžně používaných jistících
pomůcek jako jsou frendy, nebo vklíněnce.
Současně můžeme na tomto případě demonstrovat i riziko
naražení a zranění jističe ve stanovišti. Pozice jističe není
zpravidla přímo pod jistícím bodem a pokud stojí volně na
stanovišti nebo částečně visí v úvazku, je vzdálenost jistící pomůcky v jeho úvazku od
jistícího bodu do 1 m. Nejvyšší zatížení lana v okamžiku zachycení pádu dosahuje v tomto
případě (Obr.2) na straně jističe 4,2 kN. Touto silou je tedy jistič zvedán, přitahován směrem
k jistícímu bodu. Průměrně disponovaný lezec váží kolem 70 – 80 kg, šance bezpečného
zachycení pádu je tím menší, čím menší je hmotnost jističe. V případně že jistič nemá
automaticky zažito dynamické jištění nebo jistí přes samoblokační jistící pomůcku, je kolize
jističe a jistícího stanoviště nevyhnutelná.
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
4.1.2. Přímá metoda s jistícím stanovištěm
Je otázkou, proč si většina lezců v ČR oblíbila metodu polopřímého jištění, kterou je možné
úspěšně aplikovat při sportovním lezení a na umělých stěnách, ale při použití ve
vícedélkových cestách ji můžeme označit za potenciálně velmi nebezpečnou.
MK ČHS (Metodická komise Českého horolezeckého svazu) v současné době registruje
tento problém v rámci lezecké komunity ČR a právě změna přístupu k těmto jistícím
návykům je jedním z cílů vzdělávání nových instruktorů. Pro přímé jištění ve stanovišti se
nabízí několik možností a cílem naší práce bylo zhodnotit tato možná řešení z hlediska
kritického zatížení.
Přímé jištění přes stanoviště nesníží zatížení lezce v okamžiku pádu, naopak je pádový
faktor dokonce vyšší, ale eliminuje na nejmenší možnou míru riziko zranění jističe a
znemožnění dalších činností vedoucích k pomoci postiženému pádem. V tomto případě je
nižší zejména celkové výsledné zatížení stanoviště odpovídající max. 100% zatížení
vyvinutého lezcem.
Za obecně uznávanou kritickou mez je pokládáno zatížení odpovídající 12 kN. Toto vychází
z předpokladu, že člověk snese bez zranění maximálně zatížení odpovídající patnáctinásobku
své hmotnosti, tedy 15 x 80 kg = 1200 kg = 12 kN (Procházka, 1990). Právě vzhledem
k tomuto faktu jsou dnes konstruována lana jako hlavní část jistícího řetězce. Aby lano
splňovalo normu, nesmí jeho rázová síla v okamžiku zachycení pádu překročit 12 kN.
Z tohoto faktu vyplývá následující: Aby jistící stanoviště bylo bezpečné, musí vydržet v místě
závěsu jistící pomůcky minimálně 12 kN.
4.1.3 Základní pravidla pro jistící stanoviště
V našem zkoumání jsme se zaměřili na nejčastěji používané systémy jistícího stanoviště jak
v jednom, tak ve dvou bodech.
obr. 3 jistící stanoviště
Jistící stanoviště pro jištění přímou
metodou musí být schopno zachytit
zatížení v obou základních směrech,
tedy jak pád směrem dolů, tak i odolat
tahu nahoru, v případě pádu lezce do
postupového jištění následující délky.
Mimo výjimečných případů, kdy je
stanoviště osazeno fixním jistícím
prostředkem osazeným do uměle
vyvrtaného otvoru s garantovanou
nosností 22 kN, používáme pro tah
směrem dolů vždy dva nezávislé jistící
body. V případě, že tyto dva jistící
body nejsou schopny zachytit tah
směrem vzhůru, vkládáme do jistícího
stanoviště ještě třetí bod, který je
určen právě pro tah vzhůru. Do
jistícího
stanoviště
zapojujeme
karabiny, smyčky, případně lano.
Využití lana je pro tvorbu stanoviště
nevýhodné zejména pro omezení
využitelnosti lana v případě nehody.
Zejména pro tuto nevýhodu jsme
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
vyřadili jistící stanoviště se zapojením lana z našeho zkoumání.
V praxi jsou v současné době nejoblíbenější a nejpoužívanější jistící stanoviště vytvořená ze
smyček, jimiž jsou jednotlivé body provázány do centrálního bodu, který je tvořen buď
uzavřenou smyčkou (Obr. 3), nebo centrální karabinou. Všechny karabiny a šité smyčky
používané v horolezectví musí splňovat normu 22 kN. Pokud ovšem zapojíme smyčku do
jistícího stanoviště, činíme tak zpravidla pomocí uzlů, a to je jádro problému. Jestliže na
smyčce nebo lanu vytvoříme uzel, snižujeme jeho garantovanou nosnost. Smyčka je v tento
okamžik potenciálně nejslabším místem jistícího řetězce a právě na tuto skutečnost se
zaměřuje naše měření.
Jistící stanoviště hodnotíme jak po pevnostní stránce v plné nosnosti, tedy při dvou bodech
na tah dolů a jednom bodě na tah dolů v případě selhání jednoho bodu, nebo přímo jako
jednobodové stanoviště.
5. Hodnocení vybraných druhů jistících stanovišť z uživatelského
hlediska
5.1. Vybrané druhy stanoviště v jednom jistícím bodě
Jak již bylo zmíněno dříve, jistící stanoviště můžeme zřídit pouze v bodě s garantovanou
minimální pevností 22 kN. Tak vysokou zátěž vydrží pouze některé druhy expanzivních nýtů,
lepené borháky nebo masivní skalní hodiny. V rámci našeho výzkumu jsme se zaměřili na
jištění v nýtu nebo borháku.
5.1.1. Stanoviště s centrální karabinou v nýtu nebo borháku
obr. 4 centrální karabina v nýtu
Použití karabiny jako centrálního bodu pro jistící stanoviště je
nejrychlejší a v ideální poloze i bez jakékoliv ztráty nosnosti.
Bohužel zde dochází ke kontaktu kov na kov a zejména při tahu
směrem vzhůru poměrně často končí centrální karabina v jistícím
bodě napříč, kdy je namáhána sebezajištěním jističe a jistící
karabinou HMS.
Při nejhorším možném způsobu zatížení, tedy napříč, přesně do
„nosu“ karabiny (u otevírací strany zámku), může dojít
k poškození centrální karabiny a následné destrukci celého
jistícího stanoviště již při cca 3 – 5 kN (PETZL, 2003). V tomto
směru zatížení nejsou karabiny obvykle testovány.
Jelikož není možné toto příčné namáhání zcela vyloučit,
zaměřili jsme se při stanovení doporučeného postupu na možnosti
využití smyčky.
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
5.1.2. Stanoviště s centrální smyčkou v nýtu, nebo boráku
obr. 5 centrální oko z trojité smyčky
Trojitě provlečená plochá smyčka je nejpevnějším možným
spojením jistícího bodu a jistící karabiny. Na smyčce není uzel a
nedochází tak ke snížení nosnosti.
Nevýhodou tohoto jistícího systému je zejména nepřehledná
manipulace při více lezcích ve stanovišti. Za stresové situace není
možné jasně a přehledně umístit karabinu sebe zajištění, tak i
karabinu jištění prvolezce.
Tuto nevýhodu jsme se pokusili odstranit použitím uzlu, který
by vytvořil dvě na sobě při zatížení nezávislá oka. Jedno oko
určené pro sebezajištění jističe a druhé pro umístění jistící
pomůcky na laně lezce.
Přes různé varianty jsme nakonec zvolili lodní uzel, který
z uživatelského hlediska splňoval daná kritéria, otázkou bylo,
nakolik vyhovuje i po pevnostní stránce.
5.1.3. Stanoviště s využitím lodního uzlu v borháku, nebo kruhu
obr. 6 lodní uzel v borháku
Lodní uzel vevázaný do jistícího bodu je
z uživatelského hlediska optimální kombinací. Jedno
záměrně kratší oko je určeno pro umístění jistící
pomůcky, delší je určeno pro sebezajištění jističe,
případně i dalších spolulezců. Systém je jednoduchý a
přehledný.
Z uživatelského hlediska jej považujeme za
nejvhodnější.
Vzhledem k ostrým hranám nýtových plaket
nedoporučujeme vázat tento uzel mimo oka borháků
nebo kruhů z důvodu rizika naříznutí smyčky o okraj
plakety.
5.2. – Vybrané druhy jistících stanovišť ve dvou jistících bodech
Jistící stanoviště na dvou bodech jsme zvolili z důvodu jeho nejčastějšího výskytu.
Dvoubodové vyvázání používáme jak při spojení dvou bodů schopných snést tah dolů i
vzhůru, tak jej používáme pro vyvázání dvou bodů na tah dolů a propojení se spodním, třetím
bodem, určeným proti tahu vzhůru. Výrazně vyšší hodnoty zatížení se dostavují vždy při tahu
dolů.
Při vyvazování dvou bodů je vždy třeba dodržovat pravidla týkající se úhlu závěsu, kdy za
kritickou mez je pokládáno 90 stupňů. Pro rozklad sil je optimální závěs do 60 stupňů
(PETZL, 2004).
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
5.2.1. Vyvázání dvou bodů smyčkou s překrutem
obr. 7 vyvázání smyčkou s překrutem
Vyvázání smyčkou s překrutem splňuje zcela ideálně
požadavek z hlediska nosnosti, neboť zde není uzel snižující
nosnost.
Jistící pomůcka ve smyčkách volně klouže a zatížení je za
všech okolností vždy dokonale rozkládáno na oba body.
Nevýhodou tohoto systému je poměrně velký posun jistící
karabiny při selhání jednoho ze dvou bodů stanoviště. Důsledkem
tohoto posunu může být výraznější nárůst rázové síly a vyšší
zatížení zbývajícího bodu. Právě pro toto riziko nepovažujeme
tento systém za zcela ideální.
5.2.2 Vyvázání dvou bodů vůdcovským uzlem s vytvořením dvojité smyčky
obr. 8 vůdcovský uzel s dvojitou smyčkou
Nejjednodušší systém pro vyvázání dvou bodů nám nabízí
vyvázání vůdcovského uzlu s dvojitou smyčkou. Vzniká nám
pohodlné centrální oko ze smyčky, do něhož je možné umístit
jistící pomůcku, jako i sebezajištění jističe. Pro větší přehlednost
můžeme umístit sebezajištění jističe nebo dalších spolulezců
přímo do některého z jistících bodů.
V případě selhání jednoho z jistících bodů dojde pouze ke
kyvadlovému zhoupnutí do zbývajícího bodu. Nárůst rázové síly
je minimální.
Nevýhodou systému je poměrně velký rozdíl mezi spodní
polohou při tahu dolů a horní polohou při převrácení jistícího
stanoviště při tahu nahoru. Tyto pohyby je ovšem možné
eliminovat právě třetím bodem pro tah nahoru.
Z uživatelského hlediska nemáme k tomuto způsobu jistícího stanoviště vážnějších výhrad.
5.2.3Vyvázání dvou bodů smyčkou s vůdcovským uzlem v místě závěsu
obr. 9 vůdcovský uzel uprostřed smyčky
Dalším možným způsobem spojení dvou bodů je využití
smyčky, na které jsme připravili v místě závěsu vůdcovský uzel.
Tento uzel nám smyčku rozdělil na dvě oka, která přenášejí
zatížení do obou bodů.
Z uživatelského hlediska je nezbytné sebezajištění jističe
umístit přímo do některého z bodů jistícího stanoviště. Pokud to
vzhledem ke kvalitě jistících bodů možné není, volíme variantu
centrální karabiny (Obr. 10).
Pokud není centrální karabina vypnuta přes třetí bod směrem
dolů, není možné vyloučit riziko namáhání centrální karabiny
napříč mezi sebe zajištěním jističe a jistící karabinou. Z tohoto
důvodu nedoporučujeme tento systém používat bez vyvázání
proti tahu vzhůru.
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
5.2.4. Vyvázání dvou bodů dvojitou dračí smyčkou a lodním uzlem
obr. 10 dvojitá dračí a lodní smyčka
Pokud jsou oba body jistícího stanoviště kvalitativně
rovnocenné a jejich nosnost samostatně překračuje 12 kN, je
možné požít systém s upřednostněním jednoho z jistících bodů,
kdy druhý plní funkci zálohy.
Pro tento případ je optimální využít dvojitou dračí smyčku,
kterou buď vevážeme přímo do jistícího bodu, nebo spojíme
s jistícím bodem pomocí karabiny. Volnou část smyčky zajistíme
v druhém bodě lodním uzlem. Druhý bod nebo přímo volné oko
smyčky za lodním uzlem použijeme pro umístění sebezajištění.
V případě selhání preferovaného jistícího bodu se zatížení
kyvadlově zhoupne do lodního uzlu v pojistném bodě. Nárůst
rázové síly je v tomto okamžiku minimální. Systém je velmi přehledný a snadno ovladatelný.
Z uživatelského hlediska jej můžeme plně doporučit.
6. Hodnocení vybraných druhů z hlediska kritických hodnot
Pro hodnocení kritických hodnot jsme zvolili dvě kritéria hodnocení. Prvním je hodnota, při
níž došlo k destrukci stanoviště v ideálních podmínkách. Druhým kritériem bylo, kdy došlo
k úplné destrukci stanoviště v důsledku selhání jednoho jistícího bodu u dvoubodových
stanovišť.
Testovaný druh vývazu stanoviště byl zatěžován s postupným nárůstem zatížení až do
přetržení smyčky, nebo ukončení testu z jiného důvodu.
Pokud naměřené hodnoty překročily v průběhu testování 22 kN, byl test přerušen a
klasifikován jako vyhovující. Pokud došlo k destrukci v rozmezí 12 – 22 kN, byl výsledek
zaznamenán a test klasifikován jako vyhovující. Pokud došlo k destrukci při zatížení menším
než 12 kN, byl výsledek zaznamenán a označen za nevyhovující.
Měření bylo prováděno na interním zařízení firmy Singingrock.
Pro měření jsme použili běžné, v obchodní síti dostupné ploché šité smyčky Dynema
tloušťky10 mm o deklarované nosnosti 23 kN a ploché šité smyčky Polyamid tloušťky 25 mm
o deklarované nosnosti 22 kN. Oba druhy smyček byly výrobky firmy Singingrock.
6.1. Kritické hodnoty při optimálním zatížení jistícího stanoviště
Upřesnění testu
1
2
3
4
5
6
Kritická
hodnota
5.1.1. Centrální karabina 22 kN
5.1.2 Trojitá smyčka 22 kN
dynema 10 mm
5.1.3 Lodní smyčka 15,65 kN
v borháku
5.2.1. Překrut
22 kN
5.2.2. Vůdcovský uzel 22 kN
s dvojitou smyčkou
5.2.3. Vůdcovský uzel na 22 kN
smyčce uprostřed
© Radek Lienerth
Vyhovuje
/ poznámky
nevyhovuje
Ano
Ano
-
Ano
Volný konec nezatížen, došlo
k prokluzování smyčky až k šití,
kde se zablokovala a zůstala až do
přetržení.
Praskla karabina na 26,36 kN,
smyčka bez porušení.
-
Ano
Ano
Ano
www.climbingschool.cz
7
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
v borháku
(karabině), dynema 23
kN
8 5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
dynema 23 kN
9 5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
smyčka
v borháku
(karabině),
nylon 22 kN
10 5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
nylon 22 kN
22 kN
Ano
-
14,36 kN
Ano
-
22 kN
Ano
-
12,09 kN
Ne
Přesah limitu považujeme
minimální a nedostatečný.
za
6.2. Kritické hodnoty při nejméně vhodném zatížení jistícího stanoviště, selhání jednoho
bodu
Upřesnění testu
Kritická
hodnota
Vyhovuje
/ poznámky
nevyhovuje
1
5.1.1. Centrální karabina
3 - 6 kN
Ne
2
5.1.2 Trojitá smyčka
dynema 10 mm
5.1.3 Lodní smyčka
v borháku
22 kN
Ano
15,65 kN
Ano
5.2.1. Překrut
5.2.2. Vůdcovský uzel
s dvojitou smyčkou
5.2.3. Vůdcovský uzel na
smyčce uprostřed
22 kN
14 kN
Ano
Ano
3 – 7 kN
Ne
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
v borháku
(karabině), dynema 23
kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
dynema 23 kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
smyčka
v borháku
(karabině),
nylon 22 kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
nylon 22 kN
22 kN
Ano
Volný
konec
nezatížen,
došlo
k prokluzování smyčky až k šití, kde se
zablokovala a zůstala až do přetržení.
Při selhání jednoho bodu, přetržení smyčky
vedoucí k bodu ve vyjití z uzlu.
Po selhání jednoho bodu začal uzel
prokluzovat na 7 kN, pak už síla pulzovala
kolem 3 – 5 kN až do rozvázání.
-
14,36 kN
Ano
-
22 kN
Ano
-
12,09 kN
Ne
Přesah limitu považujeme za minimální a
nedostatečný.
3
4
5
6
7
8
9
10
© Radek Lienerth
3 kN při namáhání karabiny napříč
v „nosu“ (Neměřeno, zdroj PETZL), 6 kN
průměrná hodnota pro destrukci karabiny
při normovaném testu napříč
-
www.climbingschool.cz
7. Výsledky výzkumu a závěry
7.1. Výsledné hodnocení jistících stanovišť
Upřesnění testu
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
5.1.1. Centrální karabina
5.1.2 Trojitá smyčka
dynema 10 mm
5.1.3 Lodní smyčka
v borháku
5.2.1. Překrut
5.2.2. Vůdcovský uzel
s dvojitou smyčkou
5.2.3. Vůdcovský uzel na
smyčce uprostřed
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
v borháku
(karabině), dynema 23
kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
dynema 23 kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka
smyčka
v borháku (karabině),
nylon 22 kN
5.2.4
Dvojitá
dračí
smyčka přímo v nýtu,
nylon 22 kN
Ideální
namáhání
Nevhodné
namáhání
Uživatelské
hledisko
Celkové
hodnocení,
doporučení
použití
Ano
Ano
Ne
Ano
Ano
NE
NE
NE
Ano
Ano
Ano
ANO
Ano
Ano
Ano
Ano
Ne
Ano
NE
ANO
Ano
Ne
Ano
NE
Ano
Ano
Ano
ANO
Ano
Ano
Ano
ANO
Ano
Ano
Ano
ANO
Ne
Ne
Ano
NE
k
7.2. Závěry výzkumu
Polovina sledovaných systémů jistícího stanoviště vykazuje možné chyby v uživatelském
hledisku nebo v hledisku nosnosti, zejména pak při nevhodném zatížení jistícího stanoviště.
S přihlédnutím k riziku, jaké může způsobit i pouze potenciální chyba, je nezbytné doporučit
vyřazení těchto potenciálně chybných jistících systémů z metodiky výuky horolezectví.
Velmi podnětným se stalo zejména sledování vůdcovského uzlu na středu smyčky. O jeho
snížené nosnosti z hlediska anomálního namáhání se hovoří například díky problematice
slaňování poměrně dlouho, nikdo ale zatím nezměřil tak nízké hodnoty sil vedoucích k jeho
rozvázání. Tento fakt je zejména ve vztahu k jiným často užívaným jistícím technikám velmi
podnětný a budeme se jím v budoucnu ještě zabývat.
Velmi uspokojivé je zejména hodnocení využití lodního uzlu pro jistící stanoviště. Tento
systém zavedený do praxe členy ČAHV (České asociace horských vůdců) vykazoval velmi
příjemné uživatelské vlastnosti, ale nebylo známo, nakolik snižuje nosnost jistícího stanoviště.
Hodnoty, které jsme při testu naměřili, můžeme považovat za vyhovující. Je však nezbytné
doplnit, že volný konec určený pro sebe zajištění jističe musí být vždy zatížen nebo zajištěn
proti prokluzu v lodním uzlu.
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz
8. použitá literatura
Beal M., (2004), Rázová síla – teorie a praxe, Beal, 1.vydání
Hill P., Start J., (2000), Manuál horolezce a horského vůdce, Železný Praha, 1. vydání
Larcher M.,Zak.H, (2004), Seiltechnik, OAV Innsbruck, 2. vydání
Procházka V. a kol., (1990), Horolezectví, Olympia Praha, 1. vydání
Schubert P., (2002), Bezpečnost a riziko I, Freytag und Bernd, Praha, 1. vydání
Schubert P., (2002), Bezpečnost a riziko II, Freytag und Bernd, Praha, 1. vydání
Schubert P., (2003), Alpin Lehrplan Band – Sicherheit am Berg, BLV Munchen, 4. vydání
Semmel Ch., Stoper D, (2005), Sicherungsmethode, Panorama 2/05, str.59 -61
Semmel Ch., (2004), Die handbremse, Panorama 2/04, str.61-63
www.petzl.com
www.singingrock.com
http://sakal.stredozem.cz/metodika/metodika.htm
© Radek Lienerth
www.climbingschool.cz