khmerska dobrodružství 2
Transkript
khmerska dobrodružství 2
Khmérská Dobrodružství část druhá Za sedmero horami a sedmero řekami leží království khmérské, jehož král mluví česky a mnichové nosí žluté deštníky. Tak jsme se konečně přestěhovali do nového bytu. První noc v bytě jsme strávili s kočkou bez ocasu a obřím švábem. Zjistili jsme to ale až ráno poté. Švába kluci umlátili frisbee. Měla jsem trochu strach, vzhledem ke švábovým rozměrům, že frisbee uchopí do svých obřích tykadel a začne si s náma házet. Naštěstí se mu ale přece jen stalo osudným. Kočku bez ocasu jsme vyhnali na střechu. Druhý den byla zpátky, stejně jako nový šváb. Domove, sladký domove. Jinak je ale byt úplně skvělý. Dole pod námi má kambodžská babička otevřené bistro s názvem New York Mama Deli. Už jsme ji pokřstili naší mámou, hlavně díky jejím skvělým těstovinám s omáčkou. Pokoje máme velké, ale bez oken, což má sice své nevýhody, ale alespoň člověk omezí možnosti vplížení různé havětě. Minulý víkend jsme strávili v Kampotu, krásném městě na jihu Kambodži. Které leží na obrovské řece. Kampot je slavný pro svůj pepř. Ten je považovaný za jeden z nejlepších pepřů na světě a v Kambodže se pěstuje už od 13 století a byl slavný už za Angkorských králů. Říká se, že stejně jako šampaňské patří k Francii, Kampotský pepř patří ke Kambodže. Za vlády Rudých Khmérů ale produkce pepře dost upadla, protože ti lidi nutili pěstovat hlavně rýži, kterou za zbraně prodávali do Číny. Hodně plantáží bylo zničeno a teď se je postupně snaží obnovovat. My jsme koupili obrovskou dávku pepře od kambodžské babičky, která sice neměla nohu, ale zato se smála jako dítě. Město má krásnou promenádu kolem řeky, ale občas musí člověk přestat dýchat, protože některá její zákoutí nevoní právě vábně. Ale zato stromy v plném květu a líná nálada města přímo nutí k tomu, aby se člověk ponořil do jednoho z papasánů v kavárně s výhledem a dal si třeba zmrzlinu ze zeleného čaje, džus z dračího ovoce, osmažené cvrčky či další pochutiny. V sobotu jsme se vydali na plavbu po řece. Byla to nádhera. Všude kolem hustý porost palem, rybářské lodě líně proplouvající kolem nás a skupinky dětí na břehu kříčící: “Heeeelloooouuuu, Heeeelloooou”. Prostě pohoda. Škoda, že se s námi pak ta loď potopila . Dejme tomu, že tyhle bárky asi nejsou stavěné na turistický nápor a tak při koupání při západu slunce se najednou utrhla část lodi na kterou se nastupovalu a loď se prostě otočila a potopila. Já se zrovna vznášela v plavacím kruhu a nevěřícně hleděla. Zůstali jseme jako bójky na hladině řeky asi hodinu jízdy od hotelu. Postupně nás vylovila rybářská loď a my se vydali zpět. Naštěstí jsme sebou měla jen ručník a voděodolnou kameru, narozdíl od dalších 20 lidí, kteří měli tašky plné telefonů, foťáků a bůhví čeho. No druhý den, když se lidi z hotelu vydali s potapěčským vybavením hledat potopené věci, tak to byly docela žně. Trocha adrenalinu holt asi nesmí chybět Víkend jako lahoda. A teď zpátky do pracovního procesu. Teď jsem se vrhla s dalšími kolegy na organizaci několika workshopů pro mládež, kde by měli diskutovat o nových Rozvojových cílech tisíciletí a pak taky plánujeme projekt s BBC o darování krve. Tady v Kambodži totiž někteří lidi věří, že když darují krev, tak ztratí kus duše anebo budou nemocní. Celkově tady tedy není dost zásob krve a je to docela problém, protože chybí krev pro transfuze. BBC spolu s OSN tady má skvělý vzdělávací program pro mládež Loy9 a společně s nimi budeme organizovat osvětovou kampaň, která by měla nejenom během 9 dní motivovat 999 lidí k darování krve, ale taky vysvětlit, že nikdo nepřijde ani o duši ani o zdraví. Teď jsme byli na promítání prvního dílu Loy9 v kině a byl to skvělý úspěch. A dostali jsme spoustu popcornu A konečně první kandidát na fotografii s titulkem: Kolik khmérů se vejde na jednu motorku. Zatím jsme na číslu pět: O tom, proč král mluví česky a co tu ještě smaží kromě cvrčků zase příště Pusu V.