ZDE - Obec Rapotice

i
LOKALITA DOLNA
zevar vzpřímený (Sparganium erectum)
Zevar vzpřímený je vytrvalá, středně vysoká vodní rostlina poměrně proměnlivého vzhledu s větveným stonkem. Roste v rákosinách pomale tekoucích a stojatých vod. Její listy vyrůstají z plazivého oddenku buď vzpřímeně
nebo vzplývají na hladině. Květy rostou v kulovitých hlávkách větvených
květenství. Plodné hlávky jsou ostnité.
Naučná tabule č. 1
rostou přímo na širších válcovitých samičích palicích. U příbuzného orobince úzkolistého jsou obě květenství oddělena několikacentimetrovou mezerou.
křižák pruhovaný
(Argiope bruennichi)
Až dvoucentimetrová samička tohoto druhu pavouka je
nápadně příčně pruhovaná, drobnější sameček je ale nevýrazně světle zbarvený, bez charakteristického žlutočerného zadečku. Buduje velké okrouhlé sítě mezi vegetací, asi
30 cm nad zemí, s velkým bílým terčem z hustého pletiva a s bílým, svislým
a klikatým stabilimentem. Zajímavostí je skutečnost, že do 90. let minulého století byl rozšířen jen na jižní Moravě, až v roce 1991 byl potvrzen i
ve středních Čechách. V poslední době se ale stává běžným v otevřené krajině, především na loukách, a to jak suchých, tak i podmáčených. Světle
hnědé hruškovité kokony zavěšuje samička v pozdním létě těsně nad zemí
na vegetaci. Vyvíjející se nymfy v kokonu přezimují a dokončují svůj vývoj
až v následujícím roce.
žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)
Žabník roste nejčastěji v rákosinách mělkých stojatých nebo mírně tekoucích vod, daří se mu i na bahnitém dně vypuštěných rybníků. Listy jsou
dlouze řapíkaté a v růžici. Ponořené listy jsou užší. Řapíky listů jsou vyplněné vzdušným pletivem, usnadňujícím dýchání. Stopkaté květy vyrůstají
na přímém stonku. Zralé plody žabníku se šíří vodou, ale také například
na peří vodních ptáků.
sítina rozkladitá
(Juncus effusus)
Sítina rozkladitá je vytrvalá, hustě trsnatá bylina. Oblé listy
a stonky jsou na povrchu hladké a lesklé, uvnitř jsou vyplněny dření ze zvláštních hvězdovitých buněk, které usnadňují
této mokřadní rostlině dýchání. Roste na vlhčích stanovištích, ale i na pastvinách nebo u vody.
orobinec širolistý
(Typha latifolia)
Tato vytrvalá rostlina se dovede velmi
rychle rozrůstat pomocí oddenků, takže
brzy obsadí bahnité břehy stojatých i
tekoucích vod či bahnitých mokřin, kde
patří k našim nejběžnějším druhům. Má
květy a plody uspořádané do nápadných
palic. Horní samčí jsou užší, kuželovité a
Obec Rapotice
šídlatka brvnatá (Lestes barbarus)
a šídlatka páskovaná
(Lestes sponsa)
Šídlatky patří do skupiny vážek, které se říká stejnokřídlice, dříve také motýlice. A to proto, že mají
první i druhý pár křídel stejného tvaru a v klidu
drží křídla složená u sebe.
Šídlatka brvnatá má tělo zelenavě hnědavé s kovovým leskem a plamku
zřetelně dvoubarevnou. Létá od konce června do začátku října.
Dospělce šídlatky páskované můžeme zastihnout od konce května do října. Tělo mají svrchu kovově zelené, s výjimkou 1. - 2. a
8. - 10. zadečkového článku, které jsou modře ojíněné.
Plamka je tmavá.
Oba druhy upřednostňují stojaté vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací. Vajíčka kladou samičky většinou
do rostlinných pletiv svislých stonků různých rostlin
v blízkosti mělkých míst, kde se voda prohřívá. Vývoj
dravých vodních larev trvá zpravidla asi tři měsíce.
Všechny naše druhy vážek žijí jen jednu sezónu.
šídlo modré (Aeschna cyanea)
Šídlo modré patří do skupiny vážek, které se říká různokřídlice. Mají první a druhý pár křídel odlišného tvaru a v klidu drží křídla rozprostřená
do stran. Samci vážek mají vyvinut sekundární pářící aparát. Při páření
samci uchopí zadečkovými přívěsky samičku za štít nebo za hlavu a vytvoří tzv. tandem, následně samice spojí své pohlavní orgány se sekundárním
aparátem samce a vytvoří „pářící kolo“.
Až osmicentimetrové šídlo modré s rozpětím křídel až deset centimetrů
má základní zbarvení těla tmavě hnědé až černé, boky hrudi jsou žluté až zelené s širokými tmavými pruhy
na švech. Na hřbetě zadečku samičky jsou
zelené skvrny, u samečka jsou na 8. - 10.
zadečkovém článku skvrny modré. Plamka je u samečka černá, u samičky hnědá.
V přírodě se dospělci vyskytují od konce
června do začátku listopadu. Jsou to hbití a obratní letci. Draví dospělci žijí samotářsky a svůj revír si střeží a brání proti
vetřelcům. Ačkoliv se jedná o hojný druh,
můžeme právě proto pozorovat jen jednotlivé kusy.
rosnička zelená (Hyla arborea)
Až pěticentimetrová rosnička zelená je charakteristická svou svěží zelenou
barvou, hladkou kůží na hřbetě a malými přísavkami na konci prstů. Svoji barvu však dokáže přizpůsobit podkladu, na kterém se zrovna nachází.
Přezimování na souši ukončuje v dubnu a stěhuje se k vodním plochám,
kde se páří. Hlasité večerní a noční skřehotání samců „kre kre kre“ trvá i
desítky sekund a je slyšet na velkou vzdálenost. Jejich pronikavý hlas, který se obvykle ozývá sborově, můžeme
zaslechnout nejen na jaře a začátkem léta, ale i v srpnu a září. Mimo
rozmnožování ji zastihneme na vegetaci kolem vody. Je chráněná zákonem.
skokan zelený
(Rana kl. esculenta)
Skokan zelený žije celoročně
ve vodě nebo v její bezprostřední blízkosti. Od října do dubna
část populace ve vodě také zimuje. Od dubna do června se páří.
Samice potom kladou na dno
shluky až tisíců vajíček. Vylíhlí
pulci se živí nárůsty řas ve vodním
prostředí. Po dvou až třech měsících
metamorfují v dospělce. Dospělí skokani
loví potravu na břehu i ve vodě skokem, a
to hlavně hmyz a jiné drobné bezobratlé živočichy. Je chráněný zákonem.
Vzniklo za finanční podpory MŽP ČR v rámci programu Péče o krajinu v roce 2008
Autoři textu:
Jan Farkač, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Praha
Vít Joza, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice
Jaroslav Škopek, Botanická zahrada, Praha
Autoři ilustrací:
Libuše a Jaromír Knotkovi, Praha
Grafické zpracování a výroba f. Urbania, s.r.o.