Prázdniny

Farníček
prázdniny 2013
občasný list farností Chropyně, Břest, Žalkovice a
Kyselovice
Úvodní slovo
Drazí a Vážení,
Čekají Vás klasická témata i překvapivější články, neb ač jsme v čase
mezidobí, neznamená to, že si nějak odkroutíme čas od Velikonoc k Adventu,
ale po seslání Ducha sv. jsme byli společně s apoštoly poslání do světa
hlásat radostnou zvěst.
A i když je nutné uznat, že se to lehce řekne a těžce dělá, tak dalším
nepopiratelným faktem je, že máme Božího otce a co nás může ohrozit, pokud
máme takové kontakty?! Stačí věřit, ta nejlepší kniha na světě tvrdí, že víra
hory přenáší. Stačí věřit a ztotožnit svou vůli s vůlí Boží, neb on to s námi
myslí vždy dobře, mnohdy lépe než my sami.
Já jsem docela zvyklá nestíhat, ale pokud musím čekat na někoho,
kdo se loudá, je to nanejvýš nemilé a to se žel osudu stalo mé blízké známé.
Málem díky tomu zdržovateli vyrostala ze svých 168 cm na 2 metry a na místo
určení došla o dost později, než bylo v jejím plánu. Byla vytočená více než
klíště, když v ten okamžik nečekaně kolem projížděl přítel, kterého měsíce
neviděla. Jeden z těch lidí, jehož přítomnost se dá specifikovat jedině slovem
zázrak. A víte co, on se nejen zastavil, ale i zůstal. Někdy se hold stává, že to
co nám není po chuti, vede k obrovskému mlsání. Takže Bohu díky za každý
den, jen on ví, co nás v něm čeká. Já se dokonce ani nezlobím na České
dráhy, neb když vezmu v úvahu zážitek své kamarádky, kolika lidem myslíte,
že velké zpoždění přineslo milé střetnutí?
Přeji Vám tedy krásné mezidobí plné Boží lásky a šťastných zpoždění.
S díky všem podílejícím se na tomto čísle Farníčku a s díky každému čtenáři,
Vaše Karolína Olšanská
Modlitba na prstech ruky
1. Palec je prst směrem k vám. Proto se začínáme modlit za ty, kteří jsou vám
nejblíže. Jsou to lidé, které si pamatujeme nejlépe. Modlitba za naše milované
je "sladká povinnost."
2. Další prst je ukazováček. Modlete se za ty, kdo učí, vzdělávají a léčí.
Do této kategorie patří učitelé, profesoři, lékaři a kněží. Potřebují
podporu a moudrost, aby určovali ostatním správný směr. Vždy na ně
pamatujte ve svých modlitbách.
3. Další prst je nejvyšší. Připomíná naše vůdce. Modlete se za
prezidenta, poslance, podnikatele a vedoucí pracovníky. Jsou to lidé,
kteří řídí osud našeho národa a ovlivňují veřejné mínění, právě oni
potřebují Boží vedení.
4. Čtvrtý prst je prsteníček. Mnozí se budou divit, ale je to náš
nejslabší prst, každý učitel klavíru, to může potvrdit. Ten je tam,
aby nám připomněl modlitbu za slabé, za ty, kteří se potýkají s
problémy a za nemocné. Oni potřebují vaše modlitby ve dne i v noci.
Modliteb pro ně nebude nikdy příliš mnoho. A je to pozvání i k
modlitbě za manželské páry.
5. A konečně je tu náš malý prst, nejmenší ze všech. Musíte se vnímat
malými před Bohem a bližními. Jak říká Bible, "poslední budou první."
Malíček nám připomíná, abychom se modlili za sebe. Poté, co jste se
modlili za všechny ostatní, oni budou moci lépe pochopit, jaké jsou
vaše potřeby a jak se na ně dívat z pravého pohledu.
Papež František
Každý týden nedělní mše sv. a sv. přijímání.
Další z důležitých prvků duchovního života, nad kterým se zamyslíme,
je sv. přijímání a tedy mše svatá. Velikost daru eucharistie potvrzují světci,
kteří po mnoho let nic nejedli a nepili a žili pouze ze sv. přijímání. Sv. příjímání
je to nejvíc, co nám Ježíš v předvečer své smrti dal. Je to jeho oběť, jeho Tělo.
Aby květina mohla růst, je potřeba ji zalévat a také dodávat živiny, které si
zpravidla bere z půdy. Pokud ji ovšem dám do temného sklepa, kde nesvítí
slunce, bude spíše živořit než růst. Podobně to platí v duchovním životě. Naše
úsilí je důležité, ale Bůh nám dává růst a je tedy potřeba vystavit se Jeho moci
a lásce, kterou nejplněji zažíváme ve sv. přijímání.
Ke mši sv. se scházíme v kostele a můžeme se na něj dívat z různých
pohledů. Při ekumenických bohoslužbách během studia jsem si uvědomil, že
kostely evangelických církví jsou vnímány spíše jako místo setkání – lidé se
srdečně vítali a zdravili. Pak je pro ně kostel místo kázání, zpěvu a společných
2
modliteb. Chápání kostela v katolické církvi je jiné. Kostel je dům, který byl
postaven na prvním místě k modlitbě a společné bohoslužbě. Je tedy místem
ke ztišení, což ale nefunguje automaticky. Někdy jsme roztrpčení, že se
„návštěvníci“ kostela neumí chovat a hlasitě se zde baví a ruší druhé. Ale my
sami věřící (a také my kněží) někdy v kostele polohlasem řešíme věci, které
v danou chvíli nejsou vůbec důležité. Tím nechci říct, že v kostele musíme
sedět jako zařezaní, ale spíše to, že mnoho věcí se dá probrat v sakristii, nebo
před kostelem, kde si rádi popovídáme, co je nového a podobně. Pokud jsem
zvyklý v kostele mluvit, pak je to pro mne téměř obyčejné místo. Snažím-li se
naopak v kostele chovat tiše, bude mne už samotná budova vybízet ke ztišení.
Se sv. přijímáním souvisí také tzv. eucharistický půst. Když bývaly
dříve mše sv. jenom ráno (před liturgickou reformou), byl půst před přijímáním
od půlnoci. Později, po zavedení večerních bohoslužeb, byl stanoven na tři
hodiny a v dnešní době platí půst jednu hodinu před sv. přijímáním. Je to
drobnost, ale také má svůj význam.
K dobrému prožití mše sv., ale i modlitby patří příprava. Sv. Karel
Boromejský říká: „Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se, nebo
když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane na mysli tisíc věcí, které ho
odvádějí do Boha. Ale co dělá předtím s sakristii, než se odebere do chóru,
nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k soustředění?“ Je
přirozené, že když se zastavím, derou se mi na mysl věci, které jsem nestihl a
ještě je musím udělat. Jsou lidé více disponování pro modlitbu a zase tací,
kteří chvíli neposedí a stále mají nějakou činnost. Přesto je potřeba usilovat o
ztišení a pokud to zkusím, časem to půjde snáz, nebo vydržím být klidný zase
o maličko déle. Každý s tím bojujeme pořád dokola.
K lepšímu soustředění v modlitbě i při mši sv. se doporučuje „vžít se
do Boží přítomnosti“ tj. připomenout si, že jsem před živým Pánem. Vždy
pomůže přijít trochu dřív a třeba se pomodlit kousek růžence. Přiběhnout v půli
čtení sice ještě neznamená, že jsem na mši sv. nebyl, ale je otázka, co si
odnesu. Je to jako s návštěvou. Někdo slíbí, že se u vás zastaví. Přiběhne o
10 minut později, mezi hovorem s vámi ještě telefonuje a dívá se po hodinkách
a máte dojem, že vás moc nevnímá. Jeho tělo už je sice na místě, ale duše
ještě nedorazila…
Jsou věřící, kteří z různých důvodů nemohou přistoupit ke sv. přijímání
– ať už proto, že si nenašli čas na zpověď, nebo mají překážku např. v civilním
sňatku. Jak velmi pěkně připomněl o. arcibiskup ve svém pastýřském listě, v
těchto situacích můžeme využít aspoň duchovní přijímání (viz Kancionál 042).
Duchovní přijímání navíc můžeme vykonat také při každé, byť jen kratičké
návštěvě kostela, nebo při společné modlitbě růžence v kostele.
Stejně jako příprava, moc prospívá duchovnímu životu díkůvzdání po
přijímání, nebo po mši sv. Moc se mi líbí v Chropyni zvyk, kdy mnozí věřící se
po mši chodí ještě modlit do kaple P. Marie Lurdské. Jistě je potřeba jít domů a
zamknout kostel, ale ta chvíle osobního poděkování po mši sv. není velkým
3
zdržením a přitom má velký význam. Pár modliteb k díkůvzdání před časem
vyšlo ve Farníčku. Velmi pěknou pomůckou je sešitek krásných modliteb, který
vyšel nedávno a sestavil jej o. arcibiskup. Obsahuje i přípravné modlitby před
mší sv.
Ze života sv. faráře Arského se vypráví tento příběh. Sv. Jan Vianney
si všiml jednoho sedláka, který vždy ráno vstoupil do kostela, chvíli postál a
pak odešel. Jednou se ho zeptal: co tam ráno vždy v kostele děláte? On
odpověděl: Modlím se, než začnu svou práci. A jak se modlíte, co říkáte Pánu
Bohu?: Nic, jen se na něj dívám a on se dívá na mne. K dobrému prožívání
mše sv. také napomáhá adorace – tiché setrvání před Ním. Existovaly dříve a
někde i dnes tzv. eucharistická bratrstva, jejichž členové se zavazovali k jedné
hodině adorace týdně. Ne vždy je to možné, ale aspoň kratičkou zastávku
můžeme zvládnout. I to je způsob modlitby, jdu-li kolem kostela třeba cestou
do obchodu, nebo na hřbitov, můžu krátce pozdravit Pána ve svatostánku.
Často je pro nás snazší pomodlit se během dne několik krátkých modliteb, než
třeba dvě dlouhé. Ve městech jsou kostely přes den zpravidla otevřeny, aspoň
po mříž, na vesnicích je to trochu složitější a možná na to ani nejsme zvyklí,
ale třeba si časem zvykneme.
Žijeme v době svobody vyznání, je možnost sledovat bohoslužby i v
rozhlase a televizi. Bohu díky za tuto možnost, které využívají především
nemocní a staří. Přesto pokud můžeme, nevynechejme společnou mši sv.
v kostele. Rozdíl mezi bohoslužbou v rozhlase a kostele je asi jako mezi
„procházkou na čerstvém vzduchu“ a dokumentu v televizi o krásné přírodě…
P. Jiří Putala
Hodnota maličkostí
Každý den můžeme v modlitbě uvažovat o množství příležitostí, které
před námi vyvstávají: „Velké příležitosti se naskýtají zřídka, ale malé jsou
docela běžné a – jak řekl Spasitel – nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad
mnohým (Mt 25,21). Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte k slávě Boží (1
kor 10,31).
Právě maličkosti rozhodují o tom, jestli dílo bude dokonalé, a tedy
hodné oběti Pánu. Nestačí, aby určitá činnost byla dobrá (práce, modlitba…),
ale musí být také dobře dokončena. Práce odbytá, vykonaná nešikovně a
nedbale, je důkazem duchovní ochablosti a vlažnosti křesťana. Vkládání lásky
do drobností pro Boha si žádá pozornost, obětavost a velkodušnost. „Co je
malé, zůstává malé, avšak kdo je věrný v malém, zůstává věrný ve
velkém.“(sv. Augustýn)
Láska dodává malým činům význam. Bez lásky by nemělo smysl
snažit se dbát o malé věci, stalo by se to mánií nebo farizejstvím. Láska
k Bohu se projevuje důvtipem, činorodostí, snahou ve všem nacházet
příležitost projevit lásku Bohu a sloužit druhým. Pán není lhostejný vůči lásce,
která dokáže pronikat i maličkosti. Není mu například lhostejné, jestli jej
4
v okamžiku, kdy vejdeme do kostela nebo procházíme kolem, ze všeho nejdřív
pozdravíme; jestli se snažíme chodit včas na mši svatou, nejlépe ještě o
několik minut dříve; jestli před ním přebývajícím ve svatostánku poklekáme;
jestli se v jeho přítomnosti projevujeme důstojně a dokážeme se ztišit
(neklábosíme a nerušíme ostatní). Když spatříme někoho, jak zbožně pokleká
před svatostánkem, pomyslíme si: Má víru a miluje Boha!
Duch umrtvování se obvykle projevuje drobnými oběťmi během dne,
ke kterým patří vytrvalý boj s chybami a tím, co mě ohrožuje, střídmost v jídle,
dochvilnost, láskyplné jednání s druhými, včasné vstávání, neodkládání práce,
udržování pořádku ve věcech a péče o pracovní nářadí, vděčnost za jídlo,
které dostaneme, odolávání vrtochům.
Aby byla naše láska dokonalejší a hrdinštější, je nutné soustředit se
také na nejmenší detaily každodenního života. Povinnost „být bratrem všem“
znamená, že budeš dělat malé skutky druhým, aniž by si toho všimli, s touhou
sloužit tak, aby se jim cesta zpříjemnila. Někdy bude třeba jevit skutečný zájem
o to, co nám říkají (umět naslouchat), jindy se budeme muset povznést nad
osobní starosti a věnovat se lidem kolem sebe, nehněvat se pro malichernosti.
Budeme se muset varovat nedůtklivosti, projevovat srdečnost, poskytnout
neokázalou pomoc a ulevit druhému, prosit Boha za potřebného, vyhýbat se
jakékoliv kritice, být vždy vděční. To vše je v možnostech každého.
Pokud budeme pozorní v maličkostech, dokážeme plně prožívat každý
den, budeme umět dávat smysl každému okamžiku jako přípravě na věčnost.
Aby se tak dělo, prosme často Pannu Marii a volejme: Svatá Maria, Matko
Boží, pros za nás… nyní i v každé obyčejné a nepatrné situaci našeho života.
Rozmluvy s Bohem - Francisco Fernández-Carvajal, sobota 9. týdne
Povolání ke svatosti
„Všem vám, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti“ (Řím 1,7).
Jednou z cest, jak se stát svatým, je duchovní život. Každý věřící je na
určitém stupni duchovního života. Někomu stačí, že přistupuje „pravidelně“
jednou za rok ke svátosti smíření a přijme jednou za rok Nejsvětější svátost
oltářní, nejlépe v čas velikonoční. Některým stačí k duchovnímu životu jít
jednou za týden na mši svatou, modlit se naučené modlitby, někdy jen ty
z dětství, k svátosti smíření přistupuje častěji a i Tělo Kristovo přijímá častěji.
Co se děje ve farnosti, je naprosto nezajímá… Věřím, že takových farníků je
málo a dobře víme, že by to asi ke svatosti bylo málo a tak někteří hledají a
„…kdo hledá, nalézá…“ (Lk 11,10). Dobrá duchovní četba je dobrý prostředek,
ale ne jediný. Duchovně lze růst v různých duchovních společenstvích, díky
duchovním a charismatickým obnovám. V hledání té správné cesty se máme
často obracet k Bohu a ptát se na cestu: „Pane, kam mám jít a co mám dělat?“
Někdo ve svém hledání vystřídá několik a různých duchovních formací,
společenství a cvičení, než najde takové, které je mu blízké. Důležité je nebýt
přelétavý a zakotvit si nějaký řád, jinak z nás bude neřád, který neví, co
5
chce. Jednou z možností duchovní obnovy, kterou jsem si na cestě k Bohu a
v povolání ke svatosti zvolila já, je OPUS DEI. Duchovní obnova by měla být
pravidelná i intenzívní a to Opus Dei nabízí. Pravidelná REKOLEKCE - malá
duchovní obnova - je jedenkrát za měsíc (tři hodiny vč. mše svaté) a intenzívní
duchovní cvičení jedenkrát za rok (od čtvrtka večer do neděle odpoledne).
Velmi důležité na duchovním cvičení je ztišit se, naslouchat, rozjímat, chválit,
děkovat, prosit … zpytovat si svědomí - vykonat generální roční svátost
smíření. Po návratu z dobrého duchovního cvičení jsme plni drobných
předsevzetí a je Bohu milé, když se nám podaří aspoň některá z nich
uskutečnit. Není nutné žít v představě, že k Bohu musíme kráčet mílovými
kroky, ale stačí jen po malých krůčkách a plnit každý den maličkosti, které nás
vedou ke svatosti.
Opus Dei je instituce katolické církve založená sv. Josemaríou
Escrivou. Posláním Opus Dei je šířit poselství, že práce a běžné okolnosti
života jsou příležitostmi pro přiblížení se k Bohu, pro službu druhým a pro
posvěcování společnosti. Více na www.opusdei.cz
M.B.
Stalo se
1. svaté přijímání v Chropyni
Když jsem v září přebírala po pí Jurečkové nelehký úkol vést děti po
cestě víry, dostala jsem úlohu ještě důležitější, a to připravit prvokomunikanty
na první setkání s Ježíšem ve svátosti eucharistické. Společnými silami jsme
se celý rok v náboženství na toto první svaté přijímání připravovali nejen
rozumově, kdy jsme se snažili poznat život našeho Pána a důvody jeho oběti
na kříži, ale také jsme se na toto setkání chystali duševně, abychom udělali
Kristu místo ve svém srdci.
Takto připraveni jsme se s krásně oděnými: Barunkou Ludvíkovou a
Lukáškem Hradilem, sešli 19. května 2013 před kostelem sv. Jiljí, kde jsme si
sdělili ještě poslední důležité informace a plni očekávání jsme se slavnostním
průvodem vydali vstříc bližšímu setkání se Vzkříšeným Pánem. Jako znamení
Boží radosti z těchto dvou dětiček, které se rozhodly pro Ježíše vytvořit ve
svém srdci domov, se ukázalo po dlouhé době deštivých dnů opět na obloze
sluníčko, které tento krásný den ještě více povzneslo a vykouzlilo na tváři
nejednoho z nás zářivý úsměv.
Kéž svátost Těla a Krve Vzkříšeného Pána tyto děti posiluje
v každodenním životě a kéž se jim častým přistupováním k ní snažíme dát
příklad i my věřící.
K tomu ať nám pomáhá Pán!
Sylvie Šujanská
6
150 let pěveckého sboru Moravan
Pěvecký sbor Moravan stopadesátiletý, přesto stále mladý, zpíval
krásně v sobotu 1. června v kině Nadsklepí v Kroměříži a oslavil tak významné
výročí založení zboru. Popřát a zazpívat přijely i dva spřátelené pěvecké sbory
– „Suchovský levácký sbor“ ze Slovenska a pěvecký sbor „Slavoš“ z Berouna.
Oba sbory předvedly skvělý repertoár, mj. zazněly skladby Eugena Suchoně,
A. Dvořáka, W. A. Mozarta, A. Moyzese a dalších.
Srdce milovníků sborového zpěvu zejména potěšil program sboru
Moravan. Současný dirigent, pan Miroslav Uhlíř s omlazeným sborem slavili
opravdový úspěch. Skladby jako Exultate justi nebo Panis Angelikus společně
s hlasy sólistek Pavly Radostové a Pavly Mlčákové byly pozoruhodné a
posluchači je odměnili zaslouženým potleskem.
Také město Kroměříž ocenilo současného i bývalé dirigenty sboru –
pana M. Macka, pana A. Hudečka a paní Horkou. Jsme hrdi na to, že někteří
členové sboru jsou občané Chropyně a Zářičí a přejeme jim a celému
pěveckému sboru hodně dalších úspěchů, mladých členů, zdraví a sil do
příštích let. Už se těšíme, že tento nám tak milý pěvecký sbor uslyšíme také
v Chropyňském kostele na některém z vánočních koncertů.
FK
Děkanátní pouť do Svatyně Božího milosrdenství
V roce víry a eucharistie jsme se zúčastnili pouti s poděkováním za dar
víry do Svatyně Božího milosrdenství v Krakově – Lagewnikách. 8. května
z Kroměříže vyjely dva plné autobusy s poutníky. První zastávku jsme učinili
ve Wadovicích, rodišti blahoslaveného Jana Pavla II. Krátce jsme si prohlédli
baziliku Obětování Nejsvětější Panny Marie, ve které byl Jan Pavel pokřtěn.
Poklonili jsme se jeho ostatkům (krvi). Pak jsme navštívili muzeum a rodný
dům Jana Pavla II.
Po opuštění Wadovic jsme již směřovali k hlavnímu cíli naší cesty.
Svatyně Božího milosrdenství je impozantní stavba a nabízí také neskutečně
silný duchovní zážitek. Mše Svatá, kterou celebroval P. Josef Červenka, byla
nádherná a umocnila náš zážitek. Prohlédli jsme si hrob sestry Faustiny
Kowalské a na vlastní oči jsme viděli čarovný obraz Božího Milosrdenství,
který nechala namalovat sestra Faustina podle přání Pána Ježíše. Pak jsme
prošli jednotlivé kaple, které reprezentují některé národy. Ve slovenské kapli
nás přivítala řádová sestra, která nás velmi zasvěceně seznámila s odkazem
sestry Faustiny. Prošli jsme krásnou německou kapli, podívali jsme se také do
netradičně a velmi zajímavě zdobené kaple maďarské. Nahlédli jsme také do
pravoslavné kaple. Vše jsme ukončili společnou modlitbou Korunky v bazilice.
Cestou zpět jsme navštívili poutní místo Kalwaria Zebrzydowska, kde
se nachází františkánský klášter a bazilika Panny Marie Andělské. Někteří
z nás se vydali na krátkou cestu do kopce navštívit aspoň jedno zastavení
7
křížové cesty. Můžeme říci, že z pouti jsme přijeli naplněni pokojem, pokorou a
vírou v nekonečné Boží milosrdenství.
J. a A. C.
Izrael - cesta do svatých míst
Izrael, ačkoli se jedná o zemi nevelké rozlohy, je zemí značně
diskutovanou. Jedná se o zemi, která z mnoha důvodů oslovuje značné
množství lidí. Jako židovský stát se Izrael objevil na mapě světa nedávno,
historie tohoto území je však mnohem starší. Proto nejen lidé židovského
vyznání upínají svou pozornost k těmto místům, ale i křesťané vzhlížejí k jejich
dávné historii. Počátkem května tohoto roku se i mě naskytlka možnost
navštívit zemi, se kterou jsou pevně spjaty kořeny naší víry. Proto bych se
chtěla podělit o své zážitky i s Vámi.
Naše pouť začala příletem do Tel Avivu, největšího a zároveň
nejmodernějšího města v Izraeli. Přestože Tel Aviv svými výškovými budovami
z dáli na první pohled budí dojem moderní metropole, jedná se o město, ve
kterém se dokonale snoubí historie se současností. I když moderní budovy
vyrůstají z historické zástavby, lze zde vycítit kouzlo starobylosti, a to zejména
ve starověkém přístavu Jaffě.
Naše kroky následně směřovaly do Betléma, do chrámu Narození
Páně. Právě zde jsem si poprvé uvědomila, že jsem se ocitla na místě mě tolik
známém, přesto pouze zprostředkovaném skrze Bibli. Na místě narození
Krista, které bylo označené „Betlémskou hvězdou“, mě ovládla radost a štěstí.
Dalším cílem naší cesty byla řeka Jordán a Galilejské jezero, opět
místa pevně spjatá s působením Krista. I my jsme si na místě Ježíšova křtu
omyli nohy a prostřednictvím Písma jsme mohli prožít sílu těchto míst. Cílem
naší cesty byla i další místa klíčových biblických událostí, jako nasycení
zástupů nebo ustanovení Petra jako hlavy prvotní církve. Pobývali jsme
v místech, kde Jozue z koruny stromu vyhlížel Krista, na Hoře pokušení i
v Getsemanské zahradě. Všechna tato místa silně ovlivňovala naše srdce.
Nejpůsobivějším cílem naší výpravy byl samotný Jeruzalém, město, ve
kterém se střetává hned několik náboženství. Jeruzalém mě uchvátil zejména
svou historickou architekturou. Z nepřeberných pamětihodností lze
vyzdvihnout několik nezapomenutelných míst. Působivý pohled se nám naskytl
na rozlehlý židovský hřbitov, rozprostírající se v údolí uprostřed města, a stejně
tak nelze opomenout návštěvu Chrámové hory, kde se v současnosti nachází
dvě mešity a Zeď nářků.
Jeruzalém představuje město, se kterým je pevně spjata křesťanská
víra, neboť právě zde byl Kristus vydán na smrt. I my jsme si prošli Via
Dolorosa, neboli „cestu utrpení“. Ta se vine úzkými uličkami starého
Jeruzaléma počínaje klášterem Ecce Homo a vede až ke kostelu sv. Hrobu. To
je cesta, kterou šel Ježíš nesa svůj kříž. Od soudní budovy Pilátovi až k hoře
zvané Golgota se nalézá 14 zastavení určených k rozjímání. Tuto cestu jsem
8
z celé poutě vnímala nejintenzivněji. Zejména stanutí na Golgotě, na místě
Ježíšova skonu, zcela posunulo a prohloubilo mé vnímání této události, jejího
významu v prožívání víry.
Vedle okouzlujících přírodních krás našemu prostředí neznámých, jako
tolik inspirativní prostředí pouště a Mrtvého moře, zážitků kulturních, jako
setkání se s rozličnými vírami, na mne z celé cesty nejvíce zapůsobil její
duchovní rozměr. Stanuli jsme na místech, na kterých se odehrávaly stěžejní
události naší víry a mohly jsme prostřednictvím němých svědků - okolní krajiny
a pamětihodností – intenzivně prociťovat svou víru. Pro mne byla tato cesta
velmi inspirativní, neboť prohloubila mé vnímání. Proto bych každému, ať už
se jedná o člověka věřícího nebo víru hledajícího, přála navštívit tato
nezapomenutelná místa.
H. Vymětalová
Vzpomínka na manžele Jurečkovy
Na manžele Jurečkovy mám pěknou vzpomínku. Začalo to jednou
velmi nepříjemnou věcí – ztratil jsem peněženku. Nemrzela mne ani tak ztráta
peněz, ale měl jsem tam fotku své zemřelé manželky a také medailku P.
Marie. Moc mne mrzelo, že bych o ně přišel.
Vzpomínal jsem, kde všude jsem byl. Šel jsem se zeptat do obchodu,
prohlížel jsem i popelnice, modlil jsem se, abych peněženku našel, třeba bez
peněz, ale nic. Třetího dne – myslím, že to byl pátek, jsem šel večer do
kostela. Seděl jsem před mší sv. v lavici a přišel za mnou p. Jaroslav Jurečka
a zeptal se: „Vrátila ti už moje manželka tu peněženku? – Našel jsem ji před
obchodem.“ Po mši sv. mi pí Anna Jurečková peněženku skutečně vrátila. Bylo
v ní vše - peníze, fotka i medailka. Moc jsem děkoval P. Marii, že peněženku
našel poctivý člověk, kdyby to byl někdo jiný, asi už bych ji víckrát neviděl.
Ctitel P. Marie
Co nás čeká
Cyrilometodějské slavnosti VELEHRAD
Konají se při příležitosti výročí 1.150 let od příchodu sv. Cyrila a
Metoděje na Velkou. Moravu. Podrobnější program je na plakátech a také na
webu: http://www.velehrad.eu.
Ve čtvrtek 4. července je od 19:30 tradiční Večer lidí dobré vůle a
program pokračuje v kostele až do půlnoci. Hlavní poutní den je 5. července,
mše sv. jsou v 6, 7 a 8 hodin v bazilice. Slavnostní poutní mše sv. je v 10:30
hodin na nádvoří před bazilikou. Hlavním celebrantem bude papežský legát
kardinál Josip Bozanič ze Záhřebu. Koncelebrovat budou čeští biskupové.
Během poutě bude příležitost k přijetí svátosti smíření v bazilice. Naši
biskupové nás srdečně zvou.
9
Děkanátní pouť 13. července
I letos nás otec arcibiskup Jan zve na pouť s úmyslem: Za obnovu
rodin a nová duchovní povolání. V letošním roce jsou tyto poutě na Velehradě
s programem: v 15 hodin modlitba sv. růžence, v 16 hodin adorace, v 17
hodin mše sv. s otcem arcibiskupem. Mimo tradiční program bude možnost
prohlídky církevního Stojanova gymnázia na Velehradě s programem pro
mládež a ministranty. Na pouť pojede autobus, předpokládaný odjezd kolem
13 hodin.
Katolická charismatická konference 2013
Motto: "On je hostem u hříšného člověka" (Lk 19,7)
Katolická charismatická konference je setkání věřících s bohatým
programem, v němž neschází každodenní slavení mše sv. v radostné
atmosféře, přednášky zajímavých hostů, společná modlitba a zpěv, dělený
program, možnost ztišení v adoraci a přijetí svátosti smíření a také různá
setkání. Během dne je připraven rovněž program určený pro děti.
Na letošní konferenci přislíbili účast: P. Vojtěch Kodet O.Carm.,
Kateřina Lochmanová, Charles Whitehead a jiní. Mše sv. bude mj. slavit o.
biskup Vojtěch Cirkle a Miloslav kardinál Vlk. Koná se ve dnech 10. – 14. 7.
v Brně na Výstavišti, podrobnosti na plakátech, nebo http://konference.cho.cz/
Adorační den
Farnost Břest má adorační den tradičně 6. srpna, letos připadá na
úterý. V Kyselovicích je adorační den ve středu 14. srpna.
Poděkování za úrodu
Poděkování za úrodu je v našich farnostech naplánováno: Žalkovice –
neděle 25. srpna, Břest – neděle 15. září.
Hody
Hody u sv. Jakuba v Břestě letos budou v neděli 28. července.
V Chropyni u sv. Jiljí jsou hody v neděli 1. září (spojené s poděkováním za
úrodu) a v Kyselovicích při příležitosti sv. Andělů strážných v neděli 29. září.
10
Cyklopouť farnosti Břest k 1.150 výročí příchodu svatých
Cyrila a Metoděje na Velehrad
K letošnímu 1.150 výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na
Velehrad se koná na různých místech spousta akcí (sledujte webové stránky
velehrad.eu), z nichž si každý může vybrat. Přesto bychom udělali k tomuto
výročí naši farní akci, na kterou samozřejmě zveme všechny i z ostatních
farností.
Na neděli 4. srpna 2013 připravujeme cyklistickou pouť na Velehrad.
Cestou tam pojedeme po trase, která má nejnižší převýšení – tj. Břest –
Kroměříž – Kvasice – Otrokovice – podél Baťova kanálu do Starého Města –
odtud po poutní cestě růžence na Velehrad. Zde se u posledních zastavení
pomodlíme růženec (ti, kteří dojedou auty, se k nám zde mohou připojit). Po
obědě navštívíme výstavu „Cyril, Metoděj a Veligrad“ v Archeoskanzenu na
Modré“. Rovněž zajistíme komentovanou prohlídku na Velehradě. Pouť
zakončíme mší svatou v 15 hodin. Na zpáteční cestě se mohou zdatnější
vydat přes Bunč, ostatní zpět po stejné trase, příp. jen do Starého Města a
poté již vlakem.
Pouť se uskuteční jen za příznivého počasí, jinak v náhradním
termínu. Bližší podrobnosti budou včas na plakátku.
Hana Hrabalová
Pomoc obětem povodní:
Sbírkové konto: č. ú. 11998822/0800 u České spořitelny, VS 906,
Dárcovská SMS: DMS CHARITAPOMOC na číslo 87 777 Cena jedné DMS je
30 Kč, z toho Charita ČR obdrží 27 Kč. Charita děkuje všem, kteří pomoc
podpořili a prosí o podporu další dárce, kterým není osud lidí postižených
povodněmi lhostejný.
Nabídka dodávky energie od „Kristýn služebník“
Na podzim loňského roku vyhlásil „Kristýn služebník“, který pracuje pro
olomoucké arcibiskupství, konkurz na dodavatele elektřiny a plynu pro farnosti
olomoucké arcidiecéze. Protože se jedná o „velkou zakázku“, byly domluveny
výhodnější ceny, než na jaké dosáhne jednotlivá farnost či právnická osoba.
Od ledna 2013 tedy farnosti olomoucké arcidiecéze postupně přechází pod
jednoho dodavatele elektřiny a jednoho dodavatele plynu (jedná se o dvě
různě firmy). „Kristýn služebník“ nabízí odběr takto nasmlouvané energie také
domácnostem. Podrobnější informace budou na nástěnce, kde jsou uvedeny i
kontakty. Smlouva je na dva roky a podmínky jsou výhodné zvláště při vyšším
odběru, u menšího odběru není rozdíl v ceně tak velký.
11
Některé příspěvky byly redakčně zkráceny, případně upraveny.
Vydala: Duchovní správa ŘKF Chropyně, Břest, Kyselovice a Žalkovice. Komenského 31
CHROPYNĚ. Tel. 739 344 061, 603 747 898. E-mail: [email protected]
12