ORL číslo 6 - Otevřený Rozšalovávací List

Komentáře

Transkript

ORL číslo 6 - Otevřený Rozšalovávací List
O
tevřený R
ozšalovávací L
ist
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor
číslo 6
prosinec 2012
„Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy“
nápis na pražském WC
Obsah čísla
Peter Staněk: Globální krize a kontrolovaná společnost............................................................................................ 2
Vladimír Franz: Mravní obroda národa je zkrátka nevyhnutelná..............................................................................2
BŮH DOKAZATELNĚ EXISTUJE - docent Miloslav Král............................................................................................... 3
David Icke - Lev Již Nedřímá............................................................................................................................................ 3
Kdo bohatne a na kom?.................................................................................................................................................... 3
Obama. Další čtyři roky dluhů a bezpilotních letounů................................................................................................ 4
Profesorka Dvořáková o hlasu Václaváku: Vláda pohrdá chudými. Lidé se ozvali.................................................5
Svérázný ruský mystik a jogín Porfirius Ivanov............................................................................................................ 6
Velká listopadová kapitalistická revoluce a nová Bílá hora?....................................................................................11
Noc modrých strak a jak způsobit, aby se nemohla opakovat................................................................................12
V Česku je téměř 40 tisíc značených turistických cest. Všechny projdete za 16 let............................................15
Co jsme chtěli 17.listopadu?.......................................................................................................................................... 16
Poválečný byznys............................................................................................................................................................ 17
Grafy dokazují, že globální ekonomika je v těžkém průšvihu.................................................................................20
Čím a proč nás krmí......................................................................................................................................................... 22
Noam Chomsky - top 10 media manipulation strategies......................................................................................... 23
Český státní dluh (1989 – 2011).................................................................................................................................... 26
Vláda strachu a ekonomické mýty............................................................................................................................... 28
Trh s finančními deriváty, časovaná bomba................................................................................................................ 29
David Ašenbryl: Nový astrologický pohled na Čechy................................................................................................ 30
ORL číslo 6
Peter Staněk: Globální krize a
kontrolovaná společnost
Svět se dostal v mnoha aspektech do obrovské
nerovnováhy.
Aniž bychom si to uvědomovali, dostáváme se stále pod
větší kontrolu.
takový člověk je schopen cítit se, a v důsledku i být
občanem.
Říkám-li, že je nám zapotřebí ideálu, nemám na mysli
ideál ve smyslu zneužitelného ideologického fetiše, ale
ve smyslu – člověk jakožto míra věcí. Ideálem by tedy
měl být myslící člověk.
Svobodný trh je minulostí, je ovládán jedinci na úkor
celého zbytku.
Abychom ale mohli hledat paralely i východiska,
musíme si pojmenovat, v čem tkví základní problém.
Podle mého soudu je to rozpor mezi rozumem a citem,
respektive vynášení jednoho takového fenoménu nad
druhý.
Tohle je brilantní analýza současného stavu světa, která
vám v emocionálním projevu prof. Petera Staněka ze
Slovenské akademie věd, nabídne hluboký vhled, cenné
souvislosti a přinese i návrhy řešení.
Jakékoli lidské konání, jakýkoli obor lidské činnosti,
ztratí-li etiku, může být jen a jen fachidiotstvím.
Například taková ekonomie bez etiky zůstane jen
karetní hrou, chvílemi dosti hazardní.
Odkaz na video:
Aby člověk mohl být mírou věcí, musí být vzdělaný,
nemůže to být rezignovaný a nečinný živočich, tvor
řídící se pouze svými pudy, pasivně přihlížející
sofistikované logistice vymývání mozků, tvor, kterému
je možné namluvit v podstatě cokoli. To ale bez ideálu,
bez ambice, bez touhy, bez činnosti, bez aktivity –
nejde.
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1386-peterstanek-globalni-krize-a-kontrolovana-spolecnost
Vladimír Franz: Mravní obroda
národa je zkrátka
nevyhnutelná
Život na téhle planetě vznikl a také se tu udržel – je
tedy možné, aby člověk žil, nebyl rozmařilý, žil
zodpovědně ve smyslu: Co je kolem mě a co po mě
zůstane, povznesl se nad sebe sama a uvažoval o sobě
jako o součásti celku.
Aby bylo jasno, vzdělání nechápu jako nutnost mít
univerzitu v každé vesnici. Vzdělání je především
otázkou jasně nastavených pravidel, odbornosti oborů,
a v neposlední řadě také efektivity, neboť není důležité,
co spolykám, ale co strávím a jaké živiny si z potravy
vezmu.
Jakkoli trendem je třídimenzionální vidění světa a kina i
obývací pokoje jsou plné lidí s brýlemi mámení, naše
životy jako by byly zcela plošné a měly jen dvě dimenze.
Ta třetí, ta, která dodává životu hloubku, chybí.
Současné české společnosti prostě chybí ideál, k němuž
by se mohla vztahovat.
Mravní obroda národa je zkrátka nevyhnutelná. Není
nutné, aby se to stalo hned, ale musí se to začít dít.
Nechci totiž ani domýšlet, co by se stalo, kdyby se k
nějaké aktivitě vzmohli i ti nemyslící. Obávám se, že by
šlo o aktivitu hrubě nesametovou.
Vladimír Franz
Jedině vzdělaný a kulturní člověk je totiž schopen
pochopit a připustit si, že nemá jen tolik proklamovaná
lidská práva, že má také lidské povinnosti. Jedině
strana 2
ORL číslo 6
BŮH DOKAZATELNĚ EXISTUJE
- docent Miloslav Král
http://youtu.be/Lh9WaRaoD0Y
David Icke - Lev Již Nedřímá
http://youtu.be/wz065iqSjPs
Kdo bohatne a na kom?
Po krachu světových financí přiznalo 25 ředitelů
hedgeových společností v roce 2010 na odměnách tolik,
že by to v USA stačilo na plat 685.000 učitelů, kteří
vyučují 13 miliónů dětí.
Růst produktivity je v USA od roku 1947 asi 300 %. Jak
vidno, reálné mzdy kopírovaly růst produktivity asi do
70. let, pak se jejich růst zastavil a stouply jen platy ve
vyšší sféře. Normální Američané tedy začali chudnout,
zatímco zbylé jedno procento enormně bohatlo.
Zabralo si pro sebe téměř veškerý zisk z tvorby
národního bohatství.
Další obrázek ukazuje enormní růst nerovnováhy mezi
platy dělníků a ředitelů společností. Zde vidíte návrat
ke kapitalismu 19. století a jasný důkaz rozpadu
sociálního státu.
Šermování kolem tzv. "fiscal cliff" v USA se stalo výzvou
pro mnohé ekonomy, aby se zamysleli nad tím, jak se v
USA historicky rozděluje národní bohatství. Viz náš
článek Pád dalšího neoliberálního mýtu zkoumající
efektivitu daňových úlev nebo zarážející statistiku
chudoby v USA (Oficiální nezaměstnanost v USA).
Evropa se přidala a sociální trend věrně odráží
neoliberální "výdobytky" vzniklé v USA (viz článek
Neoliberalismus versus ekonomická racionalita).
Pro ilustraci nerovnováhy uvádíme následující příklad.
Po krachu světových financí, které způsobily globální
krizi v ekonomice, přiznalo 25 ředitelů hedgeových
společností v roce 2010 na odměnách tolik, že by to v
USA stačilo na plat 685.000 učitelů, kteří vyučují 13
miliónů dětí. Na výplaty učitelů ovšem federální kasa
nemá, protože je chudá. Odpustila totiž oněm
ředitelům daně, protože to tak rozhodli voliči svými
hlasy pro pravicové republikány.
Ekonomové se ptají, proč chudne stát a normální
občané. A odpověď je úplně jednoduchá. Zisky ze
zvýšené produktivity práce nejdou normálním
Američanům, ale těm, kteří si pro své potřeby ochočili
stát. Podívejte se na tento graf.
V roce 1970 vydělávalo 100 špičkových ředitelů
koncernů (CEO) 45 dolarů na každý dolar normálního
dělníka. Poměr 45:1 se změnil na dnešní ratio 1:1723. To
znamená děsivou nerovnováhu ve tvorbě a v
rozdělování národního bohatství.
Pak je stát chudý jako kostelní myš a musí rušit veškeré
služby pro normální občany. Tito zbohatlíci jej vlastní
skrze uplacené politické strany. Tak si zákonně rozdělují
i vyprodukované bohatství formou snížení daní a jiných
strana 3
ORL číslo 6
fiskálních úlev. Viz českou ukázku Kalouskova
tureckého hospodaření v článku Kalouskův závod ke
dnu.
Na závěr zásadní otázka. Co uděláte, aby se o tomto
typu vykořisťování skrze stát nikdo nedozvěděl?
Investujete miliardy do systému ideologie,
lobbistických mechanismů a mediálních klamů, které
vám zajistí potřebnou moc nad lidskými hlavami. U nás
to zatím funguje bezvadně, protože lidé mají strach a
nijak se neprojevují. V USA a v západní Evropě se už
začíná situace postupně měnit.
http://news.e-republika.cz/article1233-Kdo-bohatne-ana-kom
Obama také mluvil o reformě daňových zákonů,
nápravě imigračního systému a o tom, že se země má
zbavit závislosti na zahraniční ropě. Vůbec se nezmínil o
Číně, byť vztah k ní je jedním z nejzásadnějších témat
americké politiky, která bychom v Obamově dalším
funkčním období měli rozhodně sledovat. Nejde
tentokrát ani tak o obchodní deficit USA vůči Číně, ale o
"otočku" americké armády směrem k Asii. Zvyšování
počtu amerických vojáků v Asii je načasované na ten
nejnevhodnější okamžik, jelikož Spojené státy nyní v
Asii čelí mnohem schopnějšímu rivalovi, než jak by tomu
bývalo bylo před pěti, deseti nebo čtyřiceti lety.
USA si v současnosti musí doslova půjčovat peníze od
Číny, aby vůči ní mohly na jejím vlastním hřišti provádět
svoji konfrontační politiku. Jak dlouho to bude Čína
tolerovat?
Dalším důležitým bodem ke sledování bude využívání
bezpilotních letounů v boji proti terorismu. Obama ve
Obama. Další čtyři roky dluhů a
bezpilotních letounů
Spojené státy představují bortící se říši, nikoli impérium
na vzestupu. Vždyť i na to, aby mohly soupeřit se svými
rivaly a vést války, si musí půjčovat. Erik Best, novinář a
vydavatel internetového magazínu Fleet Sheet, hodnotí
vyhlídky USA po znovuzvolení Baracka Obamy.
Demokracie znamená, že někdo zvítězit musí, a to i v
případě, že žádný z kandidátů není pro danou funkci
dost dobrý. Američtí voliči se rozhodli pro Baracka
Obamu, avšak investoři zprvu zareagovali na jeho
znovuzvolení negativně, jelikož není jisté, co další
Obamovo funkční období může znamenat pro hrozbu
fiskální propasti rozpočtových škrtů a zvyšování daní.
Rozdělená vláda (Bílý dům a Senát pod kontrolou
demokratů a Sněmovna reprezentantů ovládaná
republikány) znamená, že dohoda o dluhovém stropu je
do konce tohoto roku méně pravděpodobná.
Nadšenci do zlata byli z poněkud zvrhlého důvodu
výsledkem amerických voleb potěšeni: patová situace
ve Washingtonu v podstatě garantuje, že americký
dolar bude nadále ztrácet hodnotu a ceny zlata
porostou. Prezident Obama ve své děkovné řeči
pronesl: "Chceme, aby naše děti žily v zemi, která není
zatížena dluhy." Ale jeho nevyřčená politika spíš
směřuje k pokračování zvyšování státního dluhu. Kdyby
republikáni našli vhodného kandidáta, deficit státního
rozpočtu a výše státního dluhu by samy o sobě byly
dostatečným důvodem pro změnu v Bílém domě.
Namísto toho ale vybrali Mitta Romneyho.
své děkovné řeči prohlásil, že desetiletí války je u
konce. Ovšem ve smyslu bezpilotní války to může být
teprve její začátek. Spojené státy bezpilotní letouny
využívají v Pákistánu, Jemenu, Somálsku a podle
časopisu Economist je pravděpodobně brzy nasadí i v
severním Mali.
strana 4
ORL číslo 6
Využívání bezpilotních letounů k zabíjení lidí pomocí
dálkového ovladače připomíná shazování atomových
bomb na Japonsko na konci 2. světové války. Jak
atomová bomba, tak bezpilotní letouny představují
technickou vymoženost vyvolávající respekt a hrůzu, ale
Spojené státy jsou dnes ve zcela jiné pozici. Představují
bortící se říši, nikoli impérium na vzestupu. Při každém
použití bezpilotního letounu si USA vytváří další
nepřátele. Nepřátele, kteří si na to vzpomenou, až se
světová geopolitická situace změní.
Obamovo znovuzvolení tudíž znamená, že se můžeme
těšit na další čtyři roky rostoucího dluhu, slábnoucího
dolaru a bojechtivé Ameriky, která si půjčuje peníze na
to, aby se konfrontovala se svými rivaly a vedla války na
četných frontách. Vzhledem k tomu, že americký
prezident je stále vůdcem demokratického světa, není
Obamovo znovuzvolení zrovna dobrou předzvěstí.
http://aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/komentare/clanek.phtml?id=763125
Profesorka Dvořáková o hlasu
Václaváku: Vláda pohrdá
chudými. Lidé se ozvali
Kdo jiný by se měl z politiků ozvat proti sobotním
demonstracím namířeným proti stávající vládě Petra
Nečase než ten, kdo je jejím největším symbolem.
Ministr financí Miroslav Kalousek se chopil po svém
hlavního hesla protestů „demokracie vypadá jinak“ a
vzkázal nespokojencům, zda si tedy přejí „komunistický
demokratický centralismus“. To, v čem žijeme, je podle
politického matadora „standardní demokracie“ a volat
po změně právě 17. listopadu dokonce nestoudné.
Přidal se i senátor ODS Jaroslav Kubera, který přirovnal
některé účastníky sobotní demonstrace platformy Stop
vládě ke stoupencům Adolfa Hitlera. A hlavní heslo
protestů hnulo žlučí i jednomu ze zakladatelů ODS a
nyní politickému komentátorovi Petru Štěpánkovi. „Je
to fakt síla, když banda soc-bolševických kreténů na
Václaváku vykřikuje, že demokracie vypadá jinak,“
napsal na Facebooku.
Podle politoložky Vladimíry Dvořákové svědčí tyto
výroky dostatečně o tom, jaký vztah k demokracii tito
lidé mají. „Po pravdě řečeno to, co lidé na demonstraci
vyjadřovali, byla především kritika toho, jak se politici
chovají, jak pohrdají běžnými lidmi a jakým způsobem je
ponižují. To bylo jasné vyjádření frustrace z naší
politické kultury, a tyto následné výroky ji jenom
doložily,“ říká pro ParlamentníListy.cz vedoucí katedry
politologie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v
Praze Vladimíra Dvořáková.
Zmíněná vyjádření politiků proto jen dokreslují způsob
jejich uvažování, v němž jsou pro ně lidé maximálně
dobří jako voliči, kteří mohou jednou za čas někam přijít
a hlasovat, a to ještě jen potud, pokud hlasují pro ně a
ne někoho jiného. Není se proto co divit, že ústřední
heslo „demokracie vypadá jinak“ ťalo do živého,
protože zachování status quo co nejdéle je v jejich
nejvyšším zájmu.
Pohrdá se lidmi v sociálních problémech i zdravotně
postiženými
Podle profesorky Dvořákové bylo podstatné, že se
účastníci hlásili k demokratickým principům. „Naopak
naši politici dělají hodně proto, aby demokracii
zdiskreditovali. Všudypřítomná korupce, prohlasování
zákonů za účasti lidí, kteří byli – byť nepravomocně –
odsouzeni. Demokracie opravdu vypadá jinak. V ní se
politici zpovídají občanům. Nejsou to demonstranti, ale
bohužel prohlášení našich politiků, která demokracii
poškozují,“ tvrdí Vladimíra Dvořáková.
Zároveň upozorňuje na to, že nezáleží na tom, jestli je
někdo napravo, nebo nalevo, ale na tom, jestli se chová
slušně a s úctou k lidem, nebo jimi pohrdá. „O tom
hovořil na demonstraci pan Krása, když připomněl, jak
se politici chovají pohrdavě k lidem, kteří se dostali do
sociálních problémů, kteří jsou nezaměstnaní nebo kteří
jsou zdravotně postižení,“ zmiňuje šéfka katedry projev
předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením
Václava Krásy, který ač sám pravicový politik nynější
vládu za její kroky ostře kritizuje.
Hovořit o důstojnosti lidí není extremismus
Kalouskovu řečnickou otázku, jestli si tedy lidé přejí
„komunistický demokratický centralismus“, přirovnává
profesorka Dvořáková k metodám, které se právě v
minulém režimu používaly. „Když chtěl někdo něco
kritizovat, tak to označil za produkt imperialismu. Ale v
demokracii není nutné názory lidí nálepkovat. Hovořit o
důstojnosti lidí není extremismus, tedy alespoň ne v
strana 5
ORL číslo 6
normálních demokraciích,“ podotýká Vladimíra
Dvořáková, že demokracie je velmi složitý systém, který
je založen na úctě k člověku a na respektování různých
názorů, což naši politici neuznávají.
Svérázný ruský mystik a jogín
Porfirius Ivanov
Účast mezi deseti a dvaceti tisíci demonstranty na
Václavském náměstí považuje za odpovídající datu i
situaci. „Možná právě to datum 17. listopadu bylo pro
mnoho lidí spíše jakousi nostalgickou vzpomínkou než
nutností jít demonstrovat. Navíc program demonstrace
nebyl k nějakým určitým cílům, ale spíš vyjádřením
obecné nespokojenosti se způsobem vládnutí a
chováním politiků,“ konstatuje pro Parlamentnílisty.cz
Vladimíra Dvořáková.
V Německu stačilo podezření na neetické chování
„V západních demokraciích ani nemusí dojít k
demonstracím nebo velké nespokojenosti lidí, ale stačí
třeba podezření na neetické chování německého
prezidenta, a ten odstoupil, aniž spáchal jakýkoli
trestný čin. A vláda by měla protestní akce brát jako
zpětnou vazbu obzvlášť ve chvíli, kdy se dostává pod
velký tlak a ztrácí nejasnou většinu v parlamentu. A
vezměte si, o koho se vláda opírá. Nemusí
bezprostředně odstupovat, ale minimálně by to pro ni
měl být velký signál, že společnost některá chování
nechce,“ myslí si politoložka.
Vadí jí také výrazná neprofesionalita vrcholných
politiků, kteří připravují další a další zákony, které
prohlubují podmínky pro korupci. „Tady se pod heslem
boje proti korupci navrhuje zákon o státní správě, který
je čím dál horší a který bude vytvářet prostor, aby ti
politici se ke státním penězům nějakým způsobem
dostávali. Takže tohle je ten důvod, proč se také
protestovalo,“ poznamenává Vladimíra Dvořáková.
Ty, co se neprohánějí ve velkých fárech, je třeba hlídat
Podle ní v projevech na demonstraci často zaznívalo, že
se politici chovají s pohrdáním vůči normálním lidem,
ale komentátoři to moc nezmiňovali. „Politici se snaží
vytvořit dojem, že lidé, kteří jsou chudší, neprohánějí se
ve velkých fárech, jsou podivní, které je nutné hlídat,
honit je na pošty, aby se tam hlásili bez nějakého
důvodu, a dávat jim sockarty. A to je otázka slušnosti a
určité důstojnosti ve vztahu k lidem, kteří nejsou
úspěšní,“ dodává pro ParlamentníListy.cz profesorka
Vladimíra Dvořáková.
Tento muž žil až do svých 35 let normálním, obyčejným
životem. Pak ale přišel na to, že takto se přece žít nedá,
a vydal se do světa, přesněji řečeno – do přírody.
Postupně se začal otužovat, zpočátku se ve studené
vodě pouze myl, a to 2x denně, ale když si na to zvykl,
začal si tělo pravidelně polévat studenou vodou z
kbelíků a koupat se v přírodních vodních zdrojích. Na
základě pravidelného otužování začal chodit v zimě bez
teplého oblečení, pouze v šortkách. Také se rozhodl
otestovat svou vůli a trpělivost – alespoň jeden den v
týdnu zůstal zcela o hladu. I hladovění po čase rozšířil a
praktikoval je i po dobu tří až čtyř dnů v týdnu. Všechny
procedury vykonával zcela uvědoměle. Miloval pohyb,
rád běhal a plaval; ovšem hodně času také trávil
přemýšlením a rozjímáním a k tomuto účelu si vedl i
deník. V běžném životě to byl prostý, ale srdečný a
otevřený člověk, možná trošku naivní. Takovýmto
životem žil po několik let a není divu, že získal velmi
silnou energetiku. Pokusy o změření jeho energetiky
zvláštními přístroji ukázaly, že Porfiriův energetický
systém převyšoval energetiku obyčejného člověka více
jak 500x! Porfirius se také naučil léčit rukama: jednou
rukou se dotýkal hlavy nemocného, druhou mu položil
na nohy a předával mu mocný energetický proud. Aniž
by si to Porfirius sám uvědomoval, naučil se být v
kontaktu s vesmírnými a zemskými energiemi a využívat
je. Získal vědomosti, jak pročistit tělo a stimulovat je,
aby produkovalo co nejvíce energie a efektivně ji
využívalo. Sestavil jednoduchou, ale užitečnou metodu
na vytvoření silné energetiky organizmu a jeho celkové
očisty. Samozřejmě i ona má své nedostatky, zejména
to, že nepočítá s individuálními vlastnostmi
praktikujícího, ale pokud si každý člověk procedury
přizpůsobí tak, aby mu vyhovovaly, může je bez
problémů provádět.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ProfesorkaDvorakova-o-hlasu-Vaclavaku-Vlada-pohrda-chudymiLide-se-ozvali-254095
strana 6
ORL číslo 6
Ivanovovy rady
Rada první - 2x denně se koupej ve studené vodě, aby
ses cítil dobře. Koupej se, kde můžeš – v jezeře, v říčce
nebo v koupelně, ale v koupelně se sprchuj nebo
polévej nejprve teplou vodou, poté studenou.
Jaký ozdravný efekt má na organizmus polévání se
studenou vodou nebo střídání studené a teplé sprchy?
Celkový elektrický náboj organizmu se dostane do
normálu. Nutno připomenout, že organizmu velmi škodí
oděvy ze syntetických materiálů, obuv s umělou
podešví (zejména domácí) a linoleum na podlaze.
Všechny tyto věci narušují přirozený elektrický náboj
organizmu: horní část se nabije kladně a dolní část
záporně (proto v zimě člověk občas dostane ránu, když
se dotkne kovového předmětu). V důsledku toho se
naruší celková cirkulace energie energetickými kanály a
některé orgány přestanou být
dostatečně zásobovány
energií, což znamená, že se
sníží jejich funkční schopnosti.
Při změně celkového
elektrického náboje
organizmu se zákonitě změní i
pH vnitřního prostředí. Právě
to určuje, jak budou probíhat
nejdůležitější životní procesy,
například aktivita fermentů.
Narušení má za následek
vážné zdravotní problémy,
zejména vznik takzvaně
neléčitelných a vleklých
chronických nemocí. Při změně
celkového náboje organizmu
se také naruší kapilární krevní
oběh, který zčásti funguje na
principu, že elektricky nabité červené krvinky se
navzájem odpuzují a mohou se těmito kapiláry
pohybovat. Srdce je pumpou velkých cév, ale na malé
kapiláry nemá vliv, protože v nich se pohyb uskutečňuje
na základě vzájemného odpuzování červených krvinek.
Jak se člověk může vyvarovat změn elektrického náboje
svého těla? Nutno dodat, že je to zcela proveditelné:
ráno a večer si oplachujte nohy od kolen po chodidla
teplou či studenou vodou; tento postup pomáhá
organizmus zbavit přebytečného náboje. Ještě lepší je
sprchovat anebo polévat vodou celé tělo. Otužování
studenou vodou (studenou vodou rozumějte vodu
teploty dosahující maximálně 12 °C) aktivuje proces
biosyntézy na buněčné úrovni a zlepšuje bioenergetiku.
*
Takto zmiňovaný fenomén vysvětluje věda. Každá
buňka má svůj genetický fond, jehož aktivita určuje, jak
bude růst a jak bude probíhat její životní činnost.
Organizmus je velkým souborem buněk, jejichž
vlastnosti se na úrovni organizmu sčítají a násobí. V
důsledku toho může probíhat obnova a regenerace.
Celkový životní projev jedince se skládá z mnoha
vlastností jednotlivých buněk. Genetický aparát buňky
se však opotřebovává, buď časem přirozenou cestou,
nebo v důsledku nemoci. To má za následek, že
organizmus se už nemůže obnovovat tak rychle jako v
mládí, a pomalu stárne. Může člověk samostatně
ovlivňovat vlastní genetické ústrojí a jeho působení na
buněčné úrovni? Ano, a není to ani tak těžké, pokud
víme, že hodnota elektrického náboje buněčné
membrány (buněčného obalu) ovlivňuje aktivitu
genetického fondu (pokud se nachází uvnitř buňky).
Čím vyšší je elektrický potenciál buněčné membrány,
tím lépe a efektivněji genetický aparát uvnitř buňky
funguje. Na této aktivaci se podílí speciální
aminokyseliny a fermenty, které jsou zodpovědné za
biosyntetické procesy probíhající v jednotlivých
buňkách i v organizmu jako celku. Naskýtá se jiná
otázka: jakým způsobem se dá zvýšit potenciál
membrán? Ukazuje se, že je to celkem snadné – stačí
polévání chladnou vodou nebo střídavá sprcha. Tělo
člověka je obklopené a prodchnuté plazmou. Ta proniká
organizmem a rozprostírá se i kolem něj, jako skořápka
chrání vejce. Člověka
můžeme přirovnat k
jakémusi „plazmatickému
vejci“ s vlastním
magnetickým polem,
jehož osa koliduje s
elektrickou osou srdce. Co
je to vlastně ona plazma,
o níž tu hovoříme? Je to
směs částic nabitých
elektřinou, pro které platí,
že absolutní hodnota
náboje záporně nabitých
částic (elektrony) se rovná
absolutní hodnotě
pozitivního náboje.
Celkově jako systém je
proto plazma neutrální a
dobře vodivá. Pokud se v
ní hustota (hutnost) částic zvýší, plazma bude vypadat
jako souvislá jednorodá hmota připomínající tekutinu;
avšak velmi neobyčejnou, jež je vynikajícím vodičem
elektrického proudu. Silně ji ovlivňuje také vnější
magnetické pole, navíc i ona sama vlastní své
magnetické pole a velmi dobře rozvádí teplo. Jak
plazmu ovlivňuje teplo? Pokud je v různých částech
plazmy rozdílná teplota, objeví se v ní tepelné proudy
směřující z oblasti s vyšší teplotou do oblasti s nižší
teplotou. Přitom vzniká konvekční pohyb částic. Ovšem
pohyb elektrických nábojů je elektrickým proudem. Z
toho vyplývá, že v plazmě se v důsledku odlišných
teplot v jejích různých částech vytváří elektrický proud,
jemuž se říká termoelektrický proud, a právě on nabíjí
buněčné membrány a jejich prostřednictvím aktivuje
genetické ústrojí. A jaký vliv má magnetické pole na
plazmu? V objemu plazmy se magnetické neboli
indukční linie nacházejí na určitých vzdálenostech jedna
od druhé. Pokud se přitom plazma rozšiřuje, vzdálenosti
mezi indukčními liniemi se zvětšují a magnetické pole
se celkově oslabí. A pokud se stlačuje a komprimuje,
indukční linie houstnou a magnetické pole se zesiluje.
Stlačování a rozšiřování plazmy se „zamrzlým“
magnetickým polem vyvolává různorodé efekty. Je-li
strana 7
ORL číslo 6
plazma stlačována, magnetický proud je sice stabilní,
ale indukce narůstá přímo úměrně stlačování a vzniká
velmi silné magnetické pole, které dobíjí buněčné
membrány a skrze něž se aktivuje genetický aparát.
Budete-li se polévat studenou vodou od hlavy k patě,
zároveň ovlivňujete plazmu vlastního těla, a to jak
teplotně (prudce ji ochlazujete), tak magneticky
(plazma se v důsledku ochlazení stlačuje a silové
magnetické meridiány se zužují). Tento jev v těle vytváří
elektrický proud, jenž nabíjí membrány buněk; skrze ně
se dále aktivuje i genetický fond. Aktivace spočívá ve
větší odolnosti buněk před poškozením patogenními
mikroorganizmy, v lepším plnění jejich funkcí i v
rychlejší obnově a regeneraci. Vědci všech zemí se snaží
vynalézt metodu, jak urychlit proces biosyntézy. A
přitom se to dá udělat jednoduše, přirozeně a efektivně
s pomocí polévání studenou vodou nebo střídavým
sprchováním studenou a teplou vodou ráno a navečer,
jež pomáhají obnovit strukturu organizmu na úrovni
tekutin. Voda v organizmu člověka se trochu odlišuje od
vody, jak ji známe z obyčejného života. Přestože se
skládá ze stejných prvků, dvou atomů vodíku a jednoho
atomu kyslíku (H2O), není stejnorodá, homogenní.
Rozdíl tkví v tom, že atomy organické vody jsou mezi
sebou spojeny jiným způsobem. Atom vodíků má dva
„vodíkové můstky“ – dvě chemické vazby. Jsou velmi
aktivní a atom se díky nim může spojovat s
nepřeberným množstvím dalších prvků. Vodíkové vazby
v molekule mohou být činné ve stejném směru, ale také
v různých směrech. Jinými slovy, atomy vodíku v
molekule vody rotují kolem vazeb s atomy kyslíku
synchronně a asynchronně. V přírodní vodě se ve
čtvrtině molekul protony vodíku otáčejí synchronně,
tedy na jednu stranu. Nyní jsme se přiblížili k
nejdůležitější otázce, která se týká přímo fenoménu
života. Víte, čím se živý tvor liší od neživého? Tím, že u
živých tvorů prvky rotují jedním směrem, a sice nalevo,
kdežto v neživé hmotě nic takového neexistuje a prvky
rotují chaoticky. Protože lidský organizmus z velké
většiny sestává z vody, právě v molekulách vody se
projevuje naše živost a vitalita – atomy vodíku se otáčejí
synchronizovány stejným směrem. A čím je jejich
otáčivý pohyb stabilnější a zřetelnější, tím je
organizmus celkově zdravější a odolnější. A naopak, je-li
tento pohyb narušený a zdeformovaný, člověk je slabý,
strádající a nemocný. Paramolekuly vody zabezpečují
životní aktivitu buněk. Nemocné buňky mají
procentuálně méně synchronně rotujících molekul,
přičemž tento podíl je závislý na stupni onemocnění.
Aby se mohly obnovit, nezbytně potřebují synchronní
molekuly a horečnatě je spotřebovávají. V důsledku
toho se celková rovnováha mezi chaoticky a
rovnoměrně se otáčejícími molekulami vody v
organizmu naruší ve prospěch těch prvních, což má za
následek oslabení všech životních funkcí. Základní úkol
uzdravení spočívá v tom, abychom obnovili správnou
rotaci mikročástic prvků v buňkách, tedy abychom
proměnili vodu ve svém těle z chaotického stavu do
rovnoměrného. Nyní si povíme, jak toho můžeme
dosáhnout. Molekula vody představuje elektrický a
magnetický dvojpól. Impulzivní magnetické pole působí
na chaotické molekuly vody tak, že nutí vodíkové vazby,
aby rotovaly stejným směrem. Při tomto procesu
vodíkové vazby částečně pohlcují impulz magnetického
pole. Jeden proton vodíku v molekule vody změní směr
pohybu na opačný a zároveň přechází na vyšší
energetickou úroveň (to je spojeno s vylučováním
tepla). Voda změní stav a namísto chaotické se stává
rovnoměrnou a strukturovanou (během tohoto procesu
se vždy vylučuje teplo). Impulzivní magnetické pole se
dá v organizmu vytvořit při polévání chladnou vodou
nebo střídavém sprchování – jde o prudké ochlazení
plazmy a stahování magnetických meridiánů. Pod
vlivem magnetického pole, které vzniklo po studeném
nebo střídavém polévání či sprchování, se mění poměr
přírodní vody (25 % molekul synchronických, 75 %
chaotických) i vody obsažené v organizmu. Až tento vliv
ustane, můžeme pozorovat obnovení předchozí
rovnováhy – deset až dvanáct hodin poté. Jinými slovy,
pokud se polijeme studenou vodou ráno, rovnoměrná
struktura kapalin organizmu zůstane zachována po celý
den, a pokud tak učiníme večer, struktura vydrží stabilní
po celou noc. V tom tkví zázrak každodenního
obnovování organizmu s pomocí studené vody. Prostá
procedura polévání sama sebe od hlavy až k patě
studenou vodou z kbelíku anebo střídavá sprcha (vždy
lijeme teplou vodu asi po dobu 30 až 45 vteřin, pak na
sebe pustíme na tři až pět vteřin studenou vodu a celý
cyklus opakujeme několikrát) po ránu a nejlépe i
navečer napomáhá procesu biosyntézy a
bioenergetickým procesům v organizmu. Kromě toho
uvádí do souladu struktury organizmu na tekuté úrovni
a uspořádává je. Po horké koupeli je třeba opláchnout
se studenou vodou. Neboť horká voda otevírá póry na
kůži a uvolňuje celý organizmus, což umožňuje, že do
organizmu vniká patogenní energie chladu nebo jiná
škodlivá energie. Krátkodobý vliv studené vody
organizmus ponouká, aby se stlačoval a komprimoval
uzavřel póry a vytvořil si „energetické brnění“. V
takovém případě se cítíte plní energie, jste bodří, svěží
a chránění.
Rada druhá - Před koupelí anebo po ní (a pokud se
koupeš v přírodě, pak souběžně s ní) vyjdi ven a choď
bosýma nohama po zemi, v zimě na sněhu, a to alespoň
jednu až dvě minuty. Dýchej ústy, nadechni se
několikrát za sebou a v duchu popros vyšší síly o zdraví
pro sebe i pro druhé. Bude-li se člověk řídit touto radou,
skutečně pozná, nakolik je vlastně spjat s přírodou.
Ivanov byl přesvědčen, že správné nádechy jsou velmi
důležité. Doporučoval, aby člověk nasával vzduch
jakoby z výšky a snažil se procítit jeho tlak. Správný
nádech upevňuje energetické struktury v organizmu a
přitom „vytlačuje“ nemoci ven. Při polévání celého těla
voda vytlačené nemoci, respektive jejich energetický a
informační základ, vsakuje a smývá je do země, kde
budou pohlceny. Tak se organizmus zbaví patogenních
energií, způsobujících nemoci, a bude pro něj snadnější
se zcela uzdravit. Jak si vysvětlit větu: V duchu popros
vyšší síly o zdraví pro sebe i pro druhé? Všechno v okolí
člověka včetně ostatních lidí představuje specifické
projevy prostoru, který je sám o sobě obrovským živým
tvorem. A když do něj vysíláte myšlenky na zdraví,
strana 8
ORL číslo 6
vlastně přejete blaho a celistvost především jemu,
tomuto obrovskému věčnému organizmu. Takové
duchovní zásilky vám umožní přímo s ním komunikovat
a působit na něj, a on vám odpovídá a reaguje na vaše
dotazy. Čím je vaše prosba upřímnější, tím rozsáhlejší
odpovědi se dočkáte. Na úrovni práce s vlastním
vědomím jde o vytvoření odpovídající nálady k
uzdravení.
Rada třetí - Neužívej alkohol ani nekuř! Alkoholizmus,
kouření nebo nadměrné holdování jídlu či sexu – to
všechno jsou druhy závislosti, a člověk, jenž jimi trpí, se
neustále snaží jen o to, jak je uspokojit.
Posuďte sami: člověk, který neustále pije, časem shoří
od lihu, kuřák se otráví nikotinem a vypěstuje si plicní
onemocnění, přejídání všelijakými delikatesami vede k
zanesení organizmu odpadem, k tloustnutí,
rozmnožování patogenních organizmů a samozřejmě
vzniku všelijakých nemocí; a nekontrolované
uspokojování sexuálních fantazií z člověka udělá
sexuálního maniaka. Budete-li se řídit touto radou,
můžete pracovat na odstranění nejničivějších rysů
svého charakteru.
Rada čtvrtá - Alespoň jeden den v týdnu musíš vydržet
bez jídla; nejlepší je období od pátku mezi 18.00 až
20.00 hodinou až do nedělního poledne. Je to pro tvůj
klid. Jestliže je to pro tebe těžké, zkus to vydržet
alespoň den. V neděli v poledne si vyjdi ven do přírody,
nejlépe bosky, zhluboka dýchej a mysli na to, o čem
jsem hovořil výše – na zdraví. Tento den je svátkem těla.
Až se navrátíš, můžeš sníst vše, co tvůj žaludek ráčí.
Tady je správně řečeno – je to pro tvůj klid. Co nejvíc
znepokojuje lidské vědomí? Vášně, záliby, slabosti,
zvyky a potřeby. Když člověk zabředne do svých
hloupých vášní nebo zlozvyků, stane se na nich závislý,
ať už to je cokoli, alkohol, cigarety, jídlo nebo sex.
Zlozvyky mu nedávají pokoje: kuřák se zajímá jen o to,
jak by si koupil cigarety a kde by si zakouřil, alkoholik se
stará o to, že se potřebuje napít, proutník vyhledává
sexuální partnery, s nimiž by se mohl oddávat
sexuálním hrátkám a cizoložit, a o většině lidí platí, že
nechtějí zůstat dlouhodobě bez jídla, vynechávat obědy
či večeře, neboť jim jídlo nabízí jisté potěšení. Takoví
lidé věnují celý svůj život tomu, aby vyhověli svým
vášním, a tak ztrácejí sami sebe. Čím důkladněji se
člověk věnuje svým vášním a zlozvykům, tím víc se stává
jejich otrokem a nechává se jimi ničit. Tato dvě přikázání
pomohou překonat špatnosti uvnitř sebe sama a získat
klid a pokoj, který přináší zdraví. A proč je
doporučováno dávat přednost víkendovým dnům?
Protože to zesiluje mravní působení na člověka. Ve
volných dnech se lidé procházejí poté, co se hodně
najedli. Vy tak v podstatě kráčíte proti zavedeným
společenským zvyklostem, váš charakter se ještě víc
zakaluje a formuje se vaše silná vůle. Proč musíme
vydržet hladovět alespoň dvacet čtyři hodin? Absence
jídla či hladovění znamená dobrovolné odmítnutí
přijímání potravy a vody po určitý časový úsek proto,
abychom pomohli životním silám organizmu obnovit
harmonické biologické procesy narušené v důsledku
nemoci, celkového oslabení organizmu a podobně. Co
může člověku přinést hladovění, tedy když vydrží
nějakou dobu bez příjmu jídla? Zaprvé jeho vědomí
bude disciplinované a ukázněné a pročistí se od
nevhodných myšlenek, jež se na vzniku nemocí rovněž
podílejí, a celkově je bude možné snadněji řídit. Člověk
nejvíc trpí kvůli věcem, které nedokáže ovlivňovat a
kontrolovat – sem patří jeho přání a procesy probíhající
ve vědomí. Ty ho leckdy ponoukají k činům, které
odporují zdravému životnímu stylu. Z tohoto hlediska je
hladovění skvělým prostředkem k vylepšení vlastního
charakteru a možnému vymýcení všech špatných a
nežádoucích zvyků a vlastností. Zadruhé hladovění
aktivuje centrální nervový systém na principu stresu z
nedostatku živin a vody (a to organizmus nutí, aby
pracoval lépe a probudil se ze stavu polodřímoty a
přesycenosti, v němž obyčejně přetrvává). Zažívací trakt
je uvolněnýa může odpočívat, a krev i mezibuněčná
tekutina se pročistí od odpadů, toxinů a produktů
rozkladu. Zatřetí hladovění aktivuje imunitu neboli
ochranné síly organizmu. Ocitne-li se organizmus v
extrémních podmínkách, umí produkovat vodu uvnitř
sebe sama z nepotřebných komponentů a také ji
odebírá od patogenních mikroorganizmů. To vede k
silnějšímu ozdravnému efektu než půst o vodě. Po
několika takových ozdravných kúrách se celý
organizmus člověka obnoví, zbaví všeho škodlivého a
patogenního a také vnímá život jinak, jako lepší a svěží
místo.
Rada pátá - Miluj přírodu kolem sebe. Neplivej, nic
neodhazuj a chovej se správně. Zvykni si na to, že i
tento zvyk je součástí tvého zdraví.
Člověk by se měl svými myšlenkami včlenit do prostoru,
z něhož vzešel. Dosáhneme toho pouze s myšlenkami a
city upnutými k lásce; pak teprve můžeme splynout s
prostorem. Pokud to člověk chápe, snaží se přírodě
neubližovat, a to žádným způsobem – ani odfrkáváním,
ani pliváním. Mimochodem polykání vlastních slin
působí preventivně před nemocemi jako svérázná
homeopatická vakcinace.
Rada šestá - Všechny lidi, které potkáš, slušně pozdrav,
zejména ty starší. Chceš-li k sobě přivolat zdraví, chovej
se mile a se všemi se zdrav.
Čím více myšlenek o zdraví kolem sebe člověk generuje,
tím spíše a ve větším množství se k němu budou
navracet a uzdravovat ho. Slovo zdravit se znamená
přenášet myšlenky o zdraví a přát někomu zdraví.
Abyste se s lidmi mohli zdravit nahlas, je třeba na sobě
nejprve trochu zapracovat, například překonat stud,
dodat si odvahy a nebát se případného odsuzování či
pomluv. Tato rada sama o sobě vědomí člověka mění a
strana 9
ORL číslo 6
dělá je čistší, otevřenější a naivnější. Čím méně
strojenosti a intrik vědomí člověka obsahuje, tím je
člověk zdravější a tím více se stává součástí Království
nebeského.
Rada sedmá - Pomáhej ostatním, jak můžeš, v první řadě
nemocným, chudým i těm, kterým bylo ublíženo nebo
již se nacházejí v zoufalé situaci. Dělej to s radostí a z
celého srdce! Nechť celá tvá duše zareaguje na neštěstí
ostatních. Uvidíš, že v člověku, jemuž jsi pomohl,
nalezneš nového přítele – a navíc pomůžeš celému
světu!
Naše vědomí je jakoby zakonzervované, ztvrdlé jako
starý chléb a uzavřené, a proto jen s obtížemi
reagujeme na potřeby jiných lidí. Je nám zatěžko lidem
s radostí a z čistého srdce pomáhat. Budeme-li se řídit
touto radou, přemůžeme některé své špatné
charakterové vlastnosti a vytvoříme si správný vztah s
prostorem. Koneckonců každý člověk je výtvorem
božím (ovšem jeho božská podstata je často maskována
těmi charakterovými rysy, podle kterých soudíme jiné
lidi), a proto bychom měli každému pomáhat s radostí.
Vždyť tak velebíme to, co je v něm božské. Tak
upevňujeme své spojení s prostorem, a můžeme z něj
tudíž čerpat životní síly. On nám za to na oplátku sešle
šťastné shody okolností a příznivý osud.
Rada osmá - Snaž se v sobě přemoci lakotu, lenost,
samolibost, mamonářství, strach, pokrytectví, nadutost
a pýchu. Důvěřuj lidem a miluj je. Nikdy o nich nesuď
nespravedlivě a neber si příliš k srdci, když oni sami
hovoří o jiných špatně či je pomlouvají.
Lakota, lenost, samolibost, strach, faleš, pýcha,
nevraživost – to všechno je duševní odpad, jímž je
zaneseno naše vědomí a který nám brání v tom,
abychom žili svobodně a uvolněně. Ve vědomí člověka
neustále probíhají myšlenkové procesy, které ovšem
podporují výše jmenované negativní vlastnosti. Co z
toho plyne? Zaprvé duševní odpad z nás vysává síly a
životní energii, tudíž jsme více náchylní k nemocem a
slabí a také se může celkově zkrátit délka našeho
života. Jsou to svého druhu otrokáři lidského vědomí.
Zadruhé tyto vlastnosti velmi silně ovlivňují náš osud.
Jen se nad tím zamyslete: člověk, jehož vědomí je
zasaženo a zaneseno myšlenkovým odpadem, se cítí
nešťastný, nedůvěřuje ostatním a dopředu čeká, že
bude někým podveden. Napětí ve vědomí také
způsobuje vnitřní konflikt a agresivní chování. Je třeba
mít neustále na paměti, že člověk je božím projevem,
zahaleným a spoutaným jeho vlastními charakterovými
rysy. Proto je nutné, abychom se snažili pohlížet na
člověka skrze jeho charakterové rysy a viděli v něm jeho
božskou podstatu. Pouze v takovém případě je možné
lidi milovat a důvěřovat jim a zároveň vnímat božskou
spravedlnost. Ta je k nám vysílána skrze jiné lidi za
účelem, abychom se morálně a duchovně zdokonalovali,
očišťovali své vědomí od hloupých rysů a vlastností a
odpracovali své karmické dluhy a povinnosti. Toto
přikázání člověku pomůže navázat těsné spojení s
prostorem a čerpat jeho sílu. Nespravedlnost,
odsuzování, nekorektní soudy, to vše člověka naopak od
životodárné síly prostoru izoluje.
Rada devátá - Nemysli na nemoci, neduhy a smrt, v tom
tkví tvé vítězství! Člověk je zdravý, anebo nemocný
podle toho, jakými myšlenkami se zabývá. To ony určují
jeho zdravotní stav a také to, zda bude šťastný, anebo
nešťastný.
Budeme-li přemýšlet o nemocech, neduzích nebo smrti,
bude nám ubývat životní síla, ale nejen to; špatné
myšlenky nás ničí, rozkládají zevnitř a negativně
ovlivňují průběh veškerých životních procesů. Je třeba
od nich co nejdříve upustit, stejně jako se zbavujeme
nebezpečných a jedovatých prvků – prostě je vyhodit z
mysli ven. To však není vůbec jednoduché, ba naopak, je
to velmi složitá a důkladná práce, při níž musí být
charakter očištěn od veškerého „odpadu“. Člověk si
musí uvědomit život jako celek, své předurčení i životní
cíle. Teprve až všechno toto učiní, pozná velkou vnitřní
sílu a pravou svobodu.
Rada desátá - Neodděluj myšlenky od činu. Něco sis
přečetl – dobře, ale hlavně konej!
Přijímané informace by vždy měly být užitečné. Ale
hlavně by se měly realizovat jako konkrétní činy, aby
člověk nezůstal jen „u slov“. Lidstvo uvízlo ve spleti
informací všeho druhu, které jsou většinou k ničemu, ba
dokonce škodí. Patří sem například všelijaké bulvární
pomluvy, papírování a byrokracie, jež vědomí
moderního člověka jen zanášejí a ubírají člověku jeho
životní sílu. Tento proces dokáže člověka pořádně
oslabit. Informace o ozdravení, které byly vstřebány, ale
nikoli zrealizovány, jsou k ničemu, zbytečné vědomosti.
Mají význam jedině tehdy, pokud se promění ve
skutečné činy: polévání vodou, správné dýchání,
procházky v přírodě, blahorodné myšlenky o zdraví či
uvědomělé hladovění, neboť jen v takových případech
přináší skutečné zlepšování zdraví.
Rada jedenáctá - Předávej své zkušenosti dále, vždy
pomáhej ostatním, nikdy nechval sám sebe, nepovyšuj
se nad ostatní a zůstaň skromný. Skromnost je velmi
významná ctnost, zatímco vychloubání a namyšlenost
jsou hloupé vlastnosti, které kazí charakter člověka.
Toto přikázání je o tom, že se musíme špatných
vlastností zbavit. Často se totiž stane, že člověk, sotva
se trochu uzdraví, pookřeje a uvede svůj život do
normálu, ihned začne na okolní svět shlížet poněkud
spatra. Zprvu neškodné povýšené nazírání však může
přerůst ve skutečnou pýchu a namyšlenost nebo
strana 10
ORL číslo 6
egoizmus. Je důležité, aby se každý věnoval sobě, své
práci a za všech okolností zůstával sám sebou.
Vyvarujte se toho, abyste si vypěstovali nové hloupé
návyky, když jste se s obtížemi zbavovali těch starých –
to by vás přivedlo k dalším nemocem a přineslo další
nepřízeň osudu.
Porfirius Ivanov nám zanechal účinné mechanizmy
fyzického a duševního ozdravení, proto kdo se jimi bude
řídit, uzdraví své tělo a zdokonalí se i duchovně.
Velká
listopadová
kapitalistická
revoluce a nová
Bílá hora?
To, co se stalo 8. listopadu v noci nějakých osm
kilometrů východně od Bílé hory, je nová porážka. Jen
výsledek bude jiný. Skomírající římská církev se stane
jedním nejmocnějších podnikatelských subjektů a bude
této moci využívat pro politický vliv.
V květnu 2010 zvítězila ve volbách sociální demokracie.
Mohutná ideologická masáž, tisíckrát opakované
ekonomické a politické lži v předvolebním období, jí
však vzaly hlasy nemalé části voličstva. Dva její přirození
spojenci, křesťanští demokraté a zelení spáchali
politickou sebevraždu. Lidovci pod Kalouskovým
vedením odmrštili křesťanskou sociální etiku i sociální
učení římské církve a stylizovali se do role pravicové
strany. Tím ztratili značnou část voličů. Zelení ovládnutí
Bursíkem opustili evropský styl environmentálních
stran a stali se béčkem ODS. Sociální demokraté nebyli
bez viny na tomto úspěchu, který se ukázal být
neúspěchem. Vzhledem ke svým vazbám na mafiánský
polosvět a k tehdejšímu stylu svého vedení přechodně
ztratili koaliční potenciál. Když se to chvíli po oznámení
volebních výsledků ozřejmilo, bylo jasné, že zhoubné
síly, které pro sebe od počátku chtěly využít a zneužít
demokratického hnutí občanů z konce roku 1989,
budou triumfovat.
Za Havlova pasivního přisluhování se již od voleb roku
1992 odehrával opak toho, co sám deklaroval. Lež a
nenávist triumfovaly nad pravdou a láskou. Společnost
začala více než kdy předtím žít ve lži. Alternativou k
poražené diktátorské karikatuře socialismu se nestal,
jak (troufám si říct) většina obyvatel očekávala,
demokratický, sociální, právní stát. Propukla
kapitalistická revoluce. Pamatuji si dobře poslední léta
minulého režimu a nemám důvod jej chválit. Ale vím, že
každý, kdo chtěl pracovat, pracovat mohl, že se
nemohlo stát, že by se někdo na dlouho ocitl na ulici.
Vím, že poměr příjmů a výdajů byl příznivější než dnes
po 23 letech. Je zřejmé, že do nových poměrů stát
vstoupil nezadlužený a s velkou peněžní rezervou.
Neznali jsme armády žebráků, jako dnes. Země
ekonomicky a sociálně vyspělá byla postupně
vyprodána. Dlouho jsme říkali, že minulý režim měl své
přednosti a své nedostatky a ten současný stejně tak.
Snili jsme si o spojení lepší stránky jednoho a druhého
systému, o sociální spravedlnosti spojené s demokracií
a respektováním základních práv a svobod. Dnes už tak
optimističtí být nemůžeme.
Volbami do sněmovny roku 2010 se kapitalistická
revoluce dostala do vrcholné fáze. Už bez dalších
omezení mohla popírat jedno za druhým základní práva
a svobody zaručené Listinou, zejména práva sociální.
Nedávno dokonce vláda zavedla nucené práce pro část
populace. To je návrat před kapitalismus, k nevolnictví
nebo otroctví. Po krocích se omezuje vládní podpora
vzdělání, vědy a umění. Penzisté, nemocní,
nezaměstnaní a hendikepovaní se ocitají na hranici bídy.
Zákony podporovaná lichva užírá samu substanci
společenského života. Trh bez kontroly a omezení vede
k minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku za cenu
desítek zmařených lidských životů, nejviditelněji v
metanolové aféře, ale zdaleka nejen tam. Politika se
vedle ostatních sektorů privatizuje, politické funkce a
politická rozhodnutí se stávají předmětem byznysu. V
situaci, kdy se tedy korupce stává podstatou systému,
je deklarovaný boj s ní ubohou kýčovitou komedií.
Daňová politika vlády rozvrací ekonomiku. Snižuje se
koupěschopnost obyvatelstva tím i hospodářský výkon.
Enormně vysoké daňové sazby vedou ke snížení objemu
vybraných daní. Demokracie je vyprazdňována a
nahrazována oligarchií, a sice její nejhorší podobou, jíž
je kleptokracie, tedy vláda zlodějů.
7. a 8. listopadu revoluce triumfovala. Pravděpodobně
přísliby významných postů přiměla vláda několik
vzpurných poslanců k resignaci a tím získala 101 hlasů
pro daňový balíček. Neváhala použít hlasu právě
jednoho poslance, kterého o den později, když už se
jeho hlas nezdál nutný, neváhala označit za zločince.
Politika, již pozvolna přestávají požadovat významné
mezinárodní finanční instituce a která je postupně ve
vyspělejších evropských zemích odhalována jako
neúčinná, se u nás zavádí jako povinná.
Jako zábavná okolnost se může jevit to, že balíček byl
schválen 7. listopadu, kdy se za minulého režimu
povinně slavila Velká říjnová socialistická revoluce,
bolševický puč, který zmařil nastoupenou
demokratickou cestu k socialismu pod vedením ruských
sociálních demokratů. Připomeňme těm, kdo už
nepamatují, že říjnová revoluce se slavila v listopadu
vzhledem k posunu kalendáře o dva týdny mezi
tehdejším Ruskem a zbytkem Evropy. Noc modrých
strak, jak trefně tyto události nazval Jakub Patočka, se
strana 11
ORL číslo 6
stala zrcadlovým obrazem petrohradského puče. Tehdy
i tentokrát byly zmařeny naděje na demokratickou
cestu. Rétorika dnešních konzervativních revolucionářů
je odlišná, metody jsou čím dál podobnější a cíl stejný,
likvidace naděje na stát postavený na třech pilířích, na
zastupitelské demokracie, občanských svobodách a
lidských právech a na sociální spravedlnosti. Velká
kapitalistická listopadová revoluce ovšem nenastolí
poměry na tak dlouho. Veřejnost je mimořádně
rozezlena a smete tuto vládu nemilosrdně, ne-li dříve,
tak za rok a půl.
Zasedání sněmovny se protáhlo přes půlnoc. Zákon o
majetkovém narovnání s církvemi vrácený senátem se
dostal na program schůze 8. listopadu. I toto datum je
symbolické. Uplatnilo se kouzlo nechtěného. Na ten
den připadlo výročí porážky českých stavů na Bílé hoře
roku 1620. Víme, co následovalo, nejprve vítěznou mocí
vyprovokovaná Třicetiletá válka (1618 – 1648), která
zpomalila evropský politický a kulturní vývoj. Spolu s
tím na našem území docházelo k bezprecedentnímu
náboženskému násilí. Okrajová menšina římanů
(odhaduje se v Čechách na 10 % tehdejších obyvatel,
ostatně stejně jako dnes) krvavě vnutila národu svou
absolutní moc nad politikou, ekonomikou i nad dušemi
lidí.
8. listopadu po půlnoci byl schválen zákon, který
předstírá, že jde o zmírnění křivd komunistického
režimu. Přitom za křivdy jsou v zákoně uznána i
rozhodnutí demokratického státu. Vracení nemovitostí,
pokud by jejich vlastnictví k 25. únoru 1948 bylo
patřičně prokázáno, má být doplněno darem desítek
miliard korun církvím. Vyjasněme si, do jaké situace se
zákon vlamuje. Zákonem 122/1926 Sb. ze dne 25.
června 1926 o úpravě platů duchovenstva církví a
náboženských společností státem uznaných případně
recipovaných rozhodl stát o praxi platné s dílčími
změnami do dnešní doby. Církve předkládají podle
dnešní praxe státu údaj o počtu duchovních a stát jim
důvěřivě a naivně pokryje náklady na jejich mzdy.
Slovensko navazuje na stejnou právní praxi, ale není k
církvím tak bezmezně důvěřivé. Platí tam pravidlo, že
stát pokrývá církvím plat jednoho duchovního na
každých celých 600 osob, které se přihlásily k této církvi
(či jiné náboženské společnosti) v posledním sčítání
lidu.
U nás např. Jednota bratrská má podle posledního
sčítání lidu 2 156 příslušníků v 24 sborech a na ně
vykazovala roku 2010 neuvěřitelných 112 duchovních.
To činí jednoho duchovního na 19 osob. Toto
legalizované tunelování státního rozpočtu je zřejmé
rovněž na praxi Apoštolské církve, kde se jeden pastor
údajně věnuje 27 osobám. Nejvíce členů na duchovního
vykazuje jedna z luterských církví (363) a po ní římská
církev (340). Žádná z nich se však ani z dálky neblíží
slovenskému modelu. Církve a náboženské společnosti
svorně vysávají stát. Uzavřely taktické spojenectví, při
kterém zapomněly na své historické a teologické
rozepře. Jejich společným cílem je stát obrat o vše, co je
ochoten jim dát, a pak jej jako prý nepřátelský a
sekulární odmrštit. Tato praxe bude nahrazena tím, že
privilegovaných sedmnáct náboženských uskupení
dostane dohromady peníze, které v mnoha případech
nekompenzují žádnou skutečnou ztrátu. Jsou to peníze,
které mají církvím zavřít pusu. Kdyby se čirou náhodou v
některé církvi probudil někdo, kdo by plnil její skutečné
poslání zahrnující i prorockou kritiku politické moci,
bude umlčen. Římské církvi, která rozhodla o rozdělení
částek svým 16 spojencům jako velkému mecenáši, a
státu, který tuto loupež za bílého dne posvětil, nebude
možné otevřeně a nahlas říkat pravdu.
To, co se stalo 8. listopadu v noci nějakých osm
kilometrů východně od Bílé hory je nová porážka, nové
pokoření českých obyvatel, jenže tentokrát její výsledek
bude jiný. Skomírající římská církev se stane jedním
nejmocnějších podnikatelských subjektů a bude této
moci využívat pro politický vliv. Bude se snažit
prosazovat zákony prosazující její represivní morální
koncepci. Bude bohatší, než kdy v dějinách byla, ale
bude, jak upozornil Jiří Payne, opovrhovanější, než kdy
byla. Potud lze potvrdit shodu s rokem 1620 a
následujícími léty. Původní Bílá hora je možná
nejhlubším kořenem postupné ateizace českého
obyvatelstva. Letošní porážka v bitvě tentokrát jen
slovní, ateizaci bohužel završí. Nikdo netušil, že to
budou církve a jim posluhující zákonodárci, kdo
ponesou tuto historickou vinu.
Noc
modrých
strak a jak
způsobit,
aby se
nemohla
opakovat
To, co se stalo v noci ze 7. listopadu na 8. listopadu
2012 si pamatujme jako Noc modrých strak. Je třeba ale
jít dál: sjednotit občanskou i parlamentní opozici a
Nečasův režim, který pozbyl jakoukoli demokratickou
legitimitu, ukončit.
To, co provedla zostuzená, utrmácená, sflikovaná,
korupčníky, prapodivnými exkomunikovanými
strana 12
ORL číslo 6
existencemi a bezprecedentní politickou firmičkou
LiDem vyztužená sněmovní většina v noci ze středy 7.
listopadu 2012 na čtvrtek 8. listopadu 2012, má nádech
drzého uličnictví. Jako když vám špatně vychovaní
výrostci ukradnou míč, a pak se vám ještě posmívají
zpoza plotu.
Těžko vzpomínat, kdy naposledy se před námi vyjevil
obraz arogance moci v tak ostrých barvách, kdy
naposledy jsme měli pocit, že se nám státní moc šklebí
do tváře, že se nás jako občany vyloženě pokouší
ponížit. Metafora politického znásilnění je přesná.
Od roku 1989 je to zřejmě poprvé, kdy tu máme vládu,
která pozbyla prakticky jakoukoli legitimitu k vládnutí.
V posledních krajských volbách dostaly obě strany
vládní koalice v součtu méně hlasů nežli KSČM. Podpora
současné vlády ve společnosti klesla už na úroveň, kdy
se nebezpečně blíží, ba možná již dokonce odpovídá
podpoře, které se u veřejnosti těšilo vedení KSČ v roce
1988.
Důvodů, proč je další vládnutí Nečasovy a Kalouskovy
vlády nelegitimní, je ovšem víc. Po volbách, které se
staly největším debaklem ODS v její historii, po volbách,
v nichž poprvé v celostátním měřítku prohrála, a to ne
těsně, ale propastně s komunisty, se konal kongres.
Vyhnala ODS svého katastroficky neúspěšného
předsedu? Ó nikoli. Vyměnila první místopředsedkyni
Němcovou za ministra Kubu, jehož loutkovodičem je
jedna z nejtemnějších postav ODS, mafián Pavel Dlouhý
z Hluboké, o němž všichni vědí, že svůj majetek nenabyl
poctivě.
Kongresu ODS se v jeho průběhu smáli prakticky úplně
všichni, kdož jej vydrželi sledovat, včetně tradičních
mediálních stoupenců ODS. Přesně vystihl stav ODS Jiří
Pehe svým obrazem strany, která je u konce s dechem.
A Kongres sám, to byl obraz úplného intelektuálního a
morálního úpadku strany, která je zcela v koncích.
Znovu se vnucuje paralela s komunisty na konci
normalizace.
stranu krademe.“ – „Jasně. Musíme přestat škrtat,
škrtali jsme moc.“
Kongres ODS tedy končil v hlubokých rozpacích a
všichni čekali, co se stane ve Sněmovně. Věřilo se, že
vláda dostane ránu z milosti od skupiny takzvaných
rebelů, jakkoli ministr a nový první místopředseda Kuba
sliboval, že se pokusí vyjednat „kompromis“. Všimněme
si, že slova v užívání ODS ztrácejí svůj dějinami
prověřený smysl, proto je nutné opatřovat je
uvozovkami či relativizujícím přívlastkem „takzvaní“.
Poněvadž jak onen „kompromis s rebely“ vypadal, se
ukázalo v zápětí. Tři z nich složili poslanecké mandáty, s
dalšími se domluvilo, že opustí sněmovnu. Pro stav
dnešní ODS i celku vlády je zcela příznačné, že nikdo
nevěří řečem o nějaké zásadovosti, všichni se ptají, co je
podstatou takového kšeftu: zastrašovali je, nabídli jim
funkce, peníze, nebo všechno současně? Postupně to
vyjde najevo.
Je příznačné, že trojici náhradníků vévodí bývalý
kolínský místostarosta Roman Pekárek, nepravomocně
odsouzený za korupci na šest let. Noc modrých strak
mohla začít: schválilo se postupně zvýšení daní,
„církevní restituce“ i „penzijního reforma“: i zde v obou
případech uvozovky naznačují, že se jedná o etiketní
podvody. To vše se schválilo v zájmu členů a sponzorů
současných vládních stran, kteří jsou jak pijavice přisátí
k veřejným rozpočtům.
Současné pohoršení nad Pekárkem je ale velkým dílem
pokrytecké, protože on je typickým představitelem své
strany a vlády, žádnou anomálií, a je tak převelice
dobře, že byl přitom. Jeho obsedantnímu blábolivému
trvání na tom, že si o „své situaci“ nejprve musí
promluvit s předsedou Nečasem, jímž vrcholí jeho zhola
neuvěřitelný rozhovor v Českém rozhlase, lze rozumět
právě tak, že se potřebuje ujistit, zda ODS opravdu
hodlá hodit přes palubu svého konformního a
„loajálního“ člena, když například Pavel Drobil byl za
totožné jednání povýšen.
V ODS, která vždy budila respekt mezi protivníky svou
silou a kultem úspěšnosti strany úspěšných, nyní vzbudí
dětinsky vřelý potlesk exministr Pospíšil, když řekne: „V
Plzeňském kraji se nám podařilo neuvěřitelné, porazili
jsme ČSSD, populárního hejtmana Chovance.“ Hejtman
Kubera na stejné téma: „Analýza voleb v kostce: U mě
dobrý a co vy?“ ODS si osvojuje mentalitu strany, která
prohrává, a je vděčná za drobky padající ze stolu.
Konečně posledním důvodem, proč to, co ODS během
loupežnické noci provedla, postrádá sebemenší
demokratickou legitimitu, je fakt, že všechny kroky jdou
přesně proti tomu, co vítězné strany slibovaly před
volbami: zvyšují se daně a namísto rozpočtové
odpovědnosti se absurdně a neomluvitelně zatěžuje
státní rozpočet kroky, které jsou ve veřejném diskursu
označovány propagandistickými názvy, jež však
neobstojí při podrobnějším zkoumání pravé podstaty
věci.
Kolegyně Svobodová z Respektu, která z Kongresu
přinášela živý přenos, zaznamenala do něj vynikající
dialog dvou delegátů, který zhruba vystihuje, co z ODS
dnes zbývá: „Lidem vadí, že jim škrtáme a na druhou
To, co se honosně nazývá jako „penzijní reforma“, je ve
skutečnosti pokus vyvést část prostředků z funkčního a
vzácně efektivního průběžného důchodového systému,
dát je do správy soukromým bankovním institucím, a
strana 13
ORL číslo 6
ještě lidi přinutit, aby za tuto transakci zaplatili
zvýšenými daněmi! Po nedávných pádech bank nikdo
nemůže říct, že by o nepřijatelných rizicích takové
operace nevěděl. Je to v realitě prachsprostá loupež, i
pojem tunel by zde byl eufemismem.
ústavní stížnost jistě taky, ale samo o sobě nestačí.
ČSSD by měla s ohledem na úplnou absenci
demokratické legitimity vládních kroků přijít s
velkorysejší a odvážnější protivládní strategií.
Nástin možné opoziční strategie
A to, co se honosně nazývá církevní restituce, je ve
skutečnosti svévolný dar církvím organizovaný
skupinkou fanatických ultrakonzervativních katolíků v
čele s Dukou, Kalouskem a Nečasem. Je to krok, jehož
ne dost dobře skrytým úmyslem je rovněž uvolnit další
obrovské veřejné majetky, a tím prodloužit život
vyčerpanému politickému modelu, v němž se členové a
sponzoři současných vládních stran živí korupčním
cizopasnictvím na veřejných rozpočtech.
Dar obrovských majetků církvím nemá žádnou oporu v
právu, míří absolutně proti většinové představě
demokratické veřejnosti o spravedlnosti a svým
duchem de facto anuluje demokratickou revoluci roku
1918. Vláda tím v zájmu prodloužení životnosti
korupčního politického systému navíc bezohledně
destruuje vztah společnosti k církvím: jak se katolická
církev těšila všeobecné úctě na přelomu 80. a 90. let
díky kardinálu Tomáškovi, dnes se vinou bezohledného
kořistnictví zosobňovaného kardinálem Dukou ocitá na
nejlepší cestě skončit jako ve společnosti izolovaná a
všeobecnou nedůvěrou postižená menšina.
Co by Ježíš Nazaretský nejspíše provedl s Nečasovým
týmem, o tom pěkně vypráví Evangelium sv. Jana: „A
nalezl v chrámě prodavače volů a ovcí i holubic, a
penězoměnce sedící. A udělav bič z provázků, všecky
vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům
rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.“
Označení dějů ze 7. na 8. listopadu jako Noc modrých
strak vskutku není nějakou zvláštní nadsázkou nebo
metaforou. Stalo se prostě toto: už tak těžce sociálně
zkoušené a přetížené občanstvo vláda zatížila dalšími
daněmi, na něž doplatí zejména ti nejchudší a
nejzranitelnější, a to proto, aby mohla dát obrovské
majetky svým korupčním kamarádům v byznysu a církvi.
Od otevřeného okrádání tento postup vládní většiny
dělí už jen velmi tenká hranice.
ODS i ostatní vládní strany působí dojmem, že jsou si
vědomy blížícího se konce a desperátsky se tak snaží
užít do dna moci, k níž se, jak nejspíše cítí, už pak
dlouho, a dost možná nikdy, nemusí dostat. To vytváří v
demokracii bezprecedentní situaci a opozice by na ni
měla adekvátně reagovat.
Reakce opozice se prozatím jeví totiž jako docela mdlá.
První krok, demonstrativní opuštění sněmovny, byl
nepochybně správný. Následující ohlášení úmyslu podat
Snad by stálo za to uvažovat o založení jakési opoziční
občanské tripartity sestávající z parlamentní opozice, z
odborů a z občanských iniciativ stojících proti vládě, kde
by bylo možné zformulovat politický plán, jak zcela
chybný kurs Topolánkovy vlády, zradikalizovaný vládou
Nečasovou anulovat; a jejich počínáním ohrožené
zásadní civilizační sociální a demokratické vymoženosti
zafixovat, pokud to výsledek sněmovních voleb dovolí, i
do Ústavy.
To by bylo třeba vyhlásit jako společný cíl parlamentní a
občanské opozice. Mělo by se vyjít z deklarace, že
Nečasově vládě upíráme demokratickou legitimitu, a
proto se jakékoli její další zásadní kroky budou
anulovat, a to i zcela mimořádnými opatřeními, jako je
vyvlastňování bez náhrady: takzvaného druhého pilíře i
takzvaných církevních restitucí, reálně však penzijní
loupeže a svévolného církevního daru. Pokud mohlo
zestátňovat Masarykovo Československo či dnešní
Island, jistě to může udělat i levicová ústavní většina
České republiky, pokud zde po volbách vznikne.
Bez této pohrůžky totiž hrozí, že vinou posvátné krávy
soukromého vlastnictví političtí desperáti jako Kalousek
i Nečas se budou i propříště zmocňovat předvolebním
lhaním parlamentních většin, ty pak budou zneužívat
přesně proti úmyslům deklarovaným před volbami a
veřejnost bude jako dnes odsouzena do role
ponižovaných statistů. Kdybychom to dopustili,
ohrožovali bychom existenci demokracie jako takové.
Slib, že všechny následky noci modrých strak po
vítězných volbách anuluje, nám opozice dluží. Je třeba
zdůraznit, že pro sociální demokracii je to nejlepší šance
jak se ocitnout v ohnisku lidového odporu, který se
proti zvůli Nečasovy vlády vzmáhá a jehož příštím
mohutným projevem nejspíše bude demonstrace 17.
listopadu 2012.
Zde by mělo být jasně řečeno, že Nečasovu vládu již
nepovažujeme za nositelku demokratické vůle občanů,
a pokud to spojené síly veškeré opozice, parlamentní,
odborářské i občanské jen trochu dovolí, mělo by se
směřovat k vynucení abdikace vlády generální stávkou.
Úloha ČSSD je v tomto zásadní i v dalších ohledech.
Není například vůbec rozumné pokračovat ve hře na
„normální demokracii“ tím, že se v Senátu budou
respektovat zásady poměrného zastoupení a do
stěžejních ústavních funkcí se budou volit zástupci
strana 14
ORL číslo 6
jakékoli vládní strany či Jiří Čunek, který má na
destrukci právního i demokratického vědomí v této
zemi větší podíl než většina ministrů stávající vlády.
Jeho nominace na místopředsedu Senátu rovněž
ukazuje, že s KDU-ČSL v přemýšlení o obrodě české
společnosti nyní nelze počítat. Jeho odmítnutí a
demonstrativní zvolení Elišky Wagnerové, Aleny
Dernerové či Libora Michálka by bylo krokem jdoucím
za jistě úctyhodné a rozumné parlamentní zvyklosti, ale
krokem plně zdůvodněným závažností současné
situace. Veřejnost současnou situaci cítí jako
mimořádnou a ČSSD by na to měla citlivě reagovat.
Pokud se totiž nepodaří zformulovat parlamentně a
občansky konformní a přitom dostatečně zásadový a
radikální způsob, jak ze současného marasmu
společnost vyvést, hrozí úplný sesuv současné české
politické reprezentace, který pohltí i opoziční
parlamentní strany.
Ostatně krajně nezodpovědné a s realitou nijak
nesouvisející klišé, že ČSSD a ODS jsou jedna za
osmnáct a druhá bez dvou za dvacet, se stává mantrou
Nečasovou vládou zklamaných pravicových liberálů i
politických romantiků mezi piráty, zelenými či
Franzofily. Tento předsudek ČSSD musí odbourávat
především činy, smělejšími činy, než k jakým se zatím
obvykle odhodlává. Ne, že by nebyly přísliby, ale je
třeba jít dál.
Předpoklad obecného referenda v české ústavě máme.
Kdyby tedy naše demokracie fungovala zdravě, tak jak
konec konců autoři ústavy původně předpokládali,
mohla se souběžně s krajskými volbami o všech krocích
přijatých během Noci modrých strak konat obecná
referenda. Jejich případný výsledek je tak zřejmý, že
dnes už bychom se nejspíše bavili jen o tom, kdy se
budou konat předčasné volby.
Velkorysý zákon o obecném referendu není všelék, ale
proti zpupnosti a mocenské aroganci, kterou Nečasova
družina desperátů ohrožuje dobrou pověst demokracie
jako takové, by byl spolehlivou pojistkou.
V Česku je téměř 40 tisíc
značených turistických cest.
Všechny projdete za 16 let
Prý to řekl David Ogilvy: Značka je to, co vám zůstane,
když vám shoří továrna. Něco na tom je. Pokud by snad
někdy měla v žáru bruselské nadvlády, jak někteří
apokalyptici hrozí, shořet Česká republika, jistě po ní
zůstane značka. Turistická.
Pokud to totiž nedokáže, český vývoj může dospět ke
skutečně hluboké krizi politického systému, jehož
vyústěním může být úplný kolaps v řeckém či
maďarském stylu. Senátní úspěchy populistů, jako jsou
Jiří Čunek či Tomio Okamura by nás měly varovat,
podobně jako popularita, kterou zatím česká veřejnost
deklaruje vůči snad nejnebezpečnějšímu
prezidentskému kandidátovi Miloši Zemanovi. Je věru
čeho se obávat a odpovědnost ČSSD je tu obrovská.
Konečně posledním krokem, který je zapotřebí prosadit
jako trvalou budoucí pojistku proti excesům, jež nyní
Nečasova vláda provádí, musí být opravdu velkoryse
pojatý zákon o obecné referendu, jak jsme o něm psali
podrobně před čtrnácti dny.
Překvapující čipernost občanských iniciativ sbírajících
podpisy pro prezidentské kandidáty ukazuje, jak
účinným nástrojem by obecné referendum mohlo být. A
všichni milovníci americké demokracie by v tom měli
být s námi. Například v Kalifornii se nyní podařilo v
referendu u příležitosti voleb zamítnout přesně ten typ
škrtacích pareforem, s nimiž se stále ještě musíme
potýkat zde.
Kdyby někdo nejprve vymazal z Evropy hranice mezi
státy a pak vygumoval hory, města i řeky, Česká
republika nezmizí. Prozradí ji červené, zelené, modré a
žluté linie, zářící na slepé mapě kontinentu jako
reklamní neonové trubice. Ten barevný propletenec je
náš unikát, hustá síť značených turistických tras, která
nemá jinde obdoby.
Barevných cest je u nás téměř čtyřicet tisíc kilometrů,
čtyřikrát více než tratí, po kterých jezdí vlaky. Oblíbená
cestopisná matematika by to obrovské množství
představila takto: Pokud turista kráčí krajinou
průměrnou rychlostí čtyři kilometry za hodinu,
potřeboval na projití všech značených cest deset tisíc
hodin. Kdyby šel jako robot čtyřiadvacet hodin denně,
zastavil by se až po jednom roce a dvou měsících.
strana 15
ORL číslo 6
Kdo by si však naordinoval obyčejný turistický režim,
tedy chůzi jen o víkendech a v přiměřených
šestihodinových dávkách, zvládl by za sobotu a neděli
osmačtyřicet kilometrů. Na celou českou turistickou síť
by potřeboval 833 víkendů, což znamená šestnáct let
nepřetržitě na cestách.
Malování dvoubarevných deseticentimetrových
čtverečků je věda, a to doslova. Na značky máme
speciální státní normu s číslem 01 8025. Díky tomu tak
například každý ví, že turistická trasa není jen tak nějaká
pěšina, ale „zabezpečení spojení mezi danými
geografickými body i bez použití mapy“.
Začalo to přitom nenápadně. Švýcarští a němečtí
romantici se v 19. století rozeběhli z měst do hvozdů a
za sebou nechávali nejen vyšlapané stezky, ale také
malé barevné značky, aby cestu našli i jejich
následovníci. Pohorská jednota Radhošť nemohla
zůstat pozadu a už v roce 1884 vyznačila okolo
Radhoště první vycházkové trasy. Klub českých turistů
se přidal o pět let později, kdy tým vedený architektem
Vratislavem Pasovským vzal do ruky štětce a 11. května
1889 označkoval trasu podél Vltavy od Svatojánských
proudů do Štěchovic.
Červená je vyhrazená pro dálkové a hřebenové trasy,
modrá pro významnější trasy, zelená pro místní a žlutá
pro spojky a zkratky. Norma pamatuje i na to, že v lese
musí být od jedné značky vidět druhá, na přehledných
úsecích nemá vzdálenost mezi nimi překročit 250
metrů, a kde to nelze dodržet, je potřeba použít
volavku, tedy zvětšenou značku viditelnou na velkou
vzdálenost.
Tak tedy pochodem vchod a za šestnáct let na
shledanou.
http://life.ihned.cz/cestovani/c1-58540550-v-cesku-jetemer-40-tisic-znacenych-turistickych-cest-vsechnyprojdete-za-16-let
Co jsme chtěli
17.listopadu?
Před pár lety jsem se stala
členkou poroty, která se
snažila vybrat nejlepší
práci, psanou studenty
gymnasií na téma „Dvacet
let od komunismu - dvacet
let svobody k čemu?“
Mnohé texty byly velmi zajímavé, moudré i kritické.
Všichni mladí lidé ale pátrali po tom, co vlastně minulý
režim obnášel a obtížně získávali informace a představu
o tehdejší společnosti. Většině z nich se dostalo
vysvětlení, že obrazem minulé doby byly zejména
fronty na banány. Těžko se dostávali ke skutečné realitě
té doby.
Barevná lavina se rozjela a už se nezastavila. Krátce po
vzniku Československa už měřila turistická síť na
čtyřicet tisíc kilometrů a po skončení druhé světové
války číslo dál narůstalo. Když se v roce 1993
Československo rozdělilo, zůstalo na českém území přes
sedmatřicet tisíc kilometrů označených tras.
Já osobně mám z doby normalizace v mysli pocit jakési
tíže, šedi, která nebyla prolomitelná. Život byl daný, v
budoucnosti se nic překvapivého ani radostného
nerýsovalo. Všechno šlo stále stejně, kombajny
vyjížděly do polí, občas zamrzly substráty a kdo
kolaboroval s mocí, měl jednodušší život. Bránili jsme se
humorem a oddělením soukromé sféry od veřejné, ve
které nebyl pro občana prostor. V soukromí se dalo
přežít na zahrádkách a s přáteli, na které byl tehdy čas.
17. listopad byl pro většinu osvobozením a nadějí.
strana 16
ORL číslo 6
Štěstí, které jsme zažívali bylo hmatatelné. Pamatuji se i
na svůj tehdejší dojem, že je teď už vlastně všechno
jasné a hotové. Že už není třeba obětí pro věci veřejné a
nastávají dobré časy. Je jasné, že jsme nemohli tušit, co
nás čeká. Byli jsme uzavřeni ve svém světě, znali jsme
problémy našich životů, ale netušili jsme, co se děje na
západ od nás a jaké problémy a krize prožívají lidé tam.
Prošli jsme za ta léta cestou poznání a dnes jsme
moudřejší. Deziluze je obrovská. Hořké poznání
mechanismů, jaké se skrývají za líbivou fasádou
demokracie, současný stav a budoucnost, neutěšená
stejně jako za dob vlády komunistů, připomínají humor
minulých dob, kdy se naše lidově demokratická
republika nazývala lihově demagogickým zřícením. Jaké
zřícení je před námi dnes, je lépe nedomýšlet.
17. listopad je významný den. Opakovaně nám
připomíná, že je možné se vzepřít systému, který je
nefunkční, vyslovit to nahlas a hledat nové cesty očisty.
Připomíná nám, že je to vždycky znovu v našich rukou.
Tehdy jsme toužili po svobodě. Mnozí se domnívají, že ji
dnes máme. Nemohou-li však lidé ovlivňovat veřejný
prostor, nemají jinou svobodu, než si v hospodě nebo
na náměstích říkat to, co chtějí, není to jistě to, po čem
jsme volali a toužili.. Není nám to však nic platné. Vládu
svých věci v rukou nedržíme. Svobodu si přivlastnili
mocenské kruhy pro sebe a vykládají ji jako právo dělat,
co se jim zlíbí. Proto nám 17. listopad nutně bude
připomínat čas, kdy je nutné klást si opět zásadní
otázky po smyslu našich životů, po možnostech, jaké
dnes máme a bude nás vyzývat k novým činům.
Opět přišla doba pro změnu. Opět je to jenom na nás.
http://denikreferendum.cz/clanek/14365-co-jsmechteli-17-listopadu
Poválečný byznys
Exministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a
další ve velkém obchodují v Kosovu, jež pomohli
odtrhnout od Srbska. Je to náhoda, nebo vzorec jednání
největší světové velmoci?
Na konci října informovala česká média o neobvyklém
incidentu. Bývalou šéfku diplomacie Spojených států
Madeleine Albrightovou prý v Praze napadli prosrbští
aktivisté, když v Paláci knih Luxor představovala svou
novou knihu Pražská zima. „Vytáhli plakáty, začali je
strkat paní Albrightové, házet je na ni a nadávat jí –
dokonce jí začali hrozit pěstmi, ale tomu jsme naštěstí
zabránili,“ prohlásil v Lidových novinách Richard Klíčník
z nakladatelství Argo, jež akci organizovalo.
Z videa, které zveřejnil zpravodajský server AC24, ale
vyplývá, že popis v médiích byl přinejmenším nepřesný.
Na videu je opravdu vidět skupinka v čele s režisérem
Václavem Dvořákem, jak dává Albrightové k podpisu
cédéčko s filmem, jejž v Kosovu natočil, a plakáty s
motivy balkánských válek. Poté trochu provokativně,
ale slušně političku požádá, aby mu podepsala film
Uloupené Kosovo a „jiná svá díla“. Na to Dvořáka a spol.
fyzicky napadne ochranka, strhne se mela a Albrightová
začne křičet: „Get out! Get out!“ Následně ji režisér
označí za „válečného zločince“ a „krvavou bábu“. Celý
výjev končí znechucenou poznámkou Albrightové.
„Disgusting Serbs,“ odporní Srbové, řekne – ačkoli mezi
přítomnými byl Srb jediný, a to ještě poloviční, totiž
poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna, jenž má srbskou
krev po matce.
Proč trocha kritiky vyvedla ostřílenou diplomatku a
političku tolik z míry? Možnou odpověď nabídl o pár
týdnů později chorvatský deník Jutarnji list, když otiskl
nečekané informace. Mezi osmi firmami, které se
účastní právě probíhající privatizace kosovského
strana 17
ORL číslo 6
Telekomu, je i společnost Albright Capital
Management, jejímž vlastníkem je právě bývalá šéfka
americké diplomacie. Deník píše, že z privatizace náhle
za podivných okolností odstoupil chorvatský Telekom,
že podle zákulisních informací je výběrové řízení ušité
Albrightové na míru a že už loni politička, která se
výrazně přičinila o nezávislost Kosova, vydělala 20
milionů eur (485 milionů korun) na prodeji vlastnického
podílu v kosovské telekomunikační firmě Ipco. A právě
nápis Ipco a objetí někdejší americké ministryně
zahraničí s kosovským premiérem a někdejším
teroristou Hashimem Thacim vévodí i jednomu z výše
zmiňovaných plakátů, který Albrightovou tolik rozčílil.
Velká privatizace
Ne že by Albrightová byla jediná, o koho se Jutarnji list
otřel. Bývalý americký generál NATO Wesley Clark,
který v roce 1999 velel Operaci Spojenecká síla, jež
načala proces odtržení Kosova od Srbska, podle listu v
Kosovu pro změnu kupuje lignitové doly. Pokud to
nevíte, Kosovo má páté největší zásoby této suroviny na
světě.
A do třetice americká korporace Bechtel, v jejíž správní
radě donedávna seděl i Jock Covey, bývalý zástupce
ředitele mise OSN v Kosovu, plánuje začít s výstavbou
dálnice z Prištiny do Skopje. Tedy jen co dostaví dálnici z
Prištiny na albánskou hranici.
Zda je eticky přípustné, aby politici a vojáci rozjeli
miliardový byznys na cizím území, o jehož samostatnost
se právě zasadili bombami a kulomety, je skoro
zbytečné se ptát. Skutečná otázka zní jinak: Šlo ze
strany Albrightové a spol. jenom o využití kontaktů a
šancí, které se jim naskytly, nebo tito lidé jednali od
počátku ve prospěch svých podnikatelských záměrů? A
co víc: Je takový flagrantní střet zájmů výjimkou, nebo
standardním hypervelmocenským postupem?
Třináct let po poslední fázi balkánských válek, která
vyvrcholila bombardováním Svazové republiky
Jugoslávie vojsky Severoatlantické aliance, se totiž
objevuje stále více indicií, že je takto položená otázka
zcela na místě.
Vraťme se ke třem zásadním událostem balkánských
válek 90. let. V roce 1992 mohla hrozící konflikt po
rozpadu Jugoslávie zažehnat dohoda, která spočívala v
rozdělení území podle majoritních etnik na všech
úrovních správy. Takzvaný Cutileirův plán nejprve přijaly
všechny tři strany, pravoslavní Srbové, katoličtí
Chorvaté i bosenští Muslimové. Prezident Bosny a
Hercegoviny Alija Izetbegović však později z dohody
vycouval. Důsledky jsou známy.
Co však Izetbegoviče přimělo dohodu rozbít? Náhlé
změně jeho postoje předcházela schůzka s americkým
velvyslancem v Bělehradu Warrenem Zimmermanem.
Spoluautor mírového plánu, portugalský diplomat José
Cutileiro, pak obvinil americkou stranu, že k tomu
bosenského prezidenta dotlačila. Někdejší vlivný
poradce lady Margaret Thatcherové, sir Alfred
Sherman, dokonce o pět let později přišel s konkrétním
nařčením: pozdější americký ministr zahraničí Lawrence
Eagleburger měl Zimmermana instruovat, aby
přesvědčil Izetbegoviče k odvolání souhlasu se
zachováním společného svazku Bosňáků, Chorvatů a
Srbů a místo toho přijal americkou pomoc při vzniku
samostatného bosenského státu. (To přesto, že
Eagleburger byl v té době považován za kontroverzního
politika pro svůj sklon otevřeně podporovat srbské
zájmy.)
Sherman jde ještě dál: „Válka v Bosně byla americkou
válkou v obojím slova smyslu. Americká administrativa ji
pomohla vyvolat, udržovala ji v chodu a zabraňovala
jejímu brzkému ukončení. Vše vskutku svědčí o tom, že
zamýšlí v této válce v blízké budoucnosti pokračovat,
jakmile budou její muslimští chráněnci plně vyzbrojeni a
vycvičeni.“
Proč by Američané o něco takového stáli? Věrohodných
vysvětlení není mnoho; pokud bychom však přijali
hypotézu, že o válce ve skutečnosti (spolu) rozhodovaly
parciální ekonomické zájmy, mnohá jinak obtížně
vysvětlitelná fakta by začala dávat smysl. V konkrétním
kosovském případě by bylo třeba nejprve válečný
konflikt účelově rozdmýchat a poté pro oči veřejnosti
vytvořit jeho jednoznačného viníka. Tím by museli být
Srbové; jedině pak by vojenská intervence za
ostentativně humanitárním účelem mohla vést k
osamostatnění Kosova, tedy ke stavu, z něhož je možné
intenzivně ekonomicky těžit.
Taková hypotéza může leckomu znít jako mocně
přitažená za vlasy. Nepřímo ji však podporuje řada
méně známých, ale nezpochybnitelných faktů a
svědectví.
Předpověď sira Alfreda se nakonec nemýlila. O jakých
muslimských chráněncích USA tu však byla řeč? V roce
1995, kdy byla uzavřena takzvaná Daytonská mírová
smlouva ( jež mimochodem potvrdila status Kosova jako
nedílné součásti Srbska), se radikalizovaly původně
skupinky ozbrojených kosovských Albánců,
financovaných z výnosů z organizovaného zločinu
Albánců žijících v zahraničí, pod hlavičkou UÇK neboli
Kosovské osvobozenecké armády. A právě role UÇK v
tehdejších a koneckonců i dnešních událostech je
zásadní.
strana 18
ORL číslo 6
Hodní proti zlým
V jejích řadách totiž bojovali mudžáhidé, které CIA
vycvičila a vyzbrojila pro boj proti Sovětům v
Afghánistánu. A stejní bojovníci posílili i bosenskou
armádu. „V letech 1992 až 1995 Pentagon pomáhal při
přesunu tisíců mudžáhidů a dalších islámských složek ze
střední Asie do Evropy, aby bojovali po boku
bosenských Muslimů proti Srbům,“ napsal londýnský list
The Spectator. Podrobněji to rozvedl ve své zprávě v
rámci nizozemskou vládou podniknutého vyšetřování
srebrenického masakru profesor Cees Weebes z
Amsterdamské univerzity: „Od roku 1993 probíhalo
přes Chorvatsko obrovské pašování zbraní muslimům,
které organizovaly ‚podloudné agentury‘ USA, Turecka
a Íránu ve spojení s paletou islámských skupin, které
zahrnovaly afghánské mudžáhidy a proíránský
Hizballáh. Zbraně, jež zakoupily Írán a Turecko s finanční
podporou Saúdské Arábie, byly letecky přepraveny ze
Středního východu do Bosny. Do této letecké přepravy
byly Spojené státy ‚velmi úzce zapojeny‘, přestože v
zemi panovalo zbrojní embargo.“
V roce 1995 proběhla první intervence NATO v
balkánském konfliktu v reakci na masakr ve Srebrenici a
výbuch tržnice Markala v centru Sarajeva. Události ve
Srebrenici média tisíckrát vylíčila jako srbský pokus o
genocidu namířenou proti bosenskému obyvatelstvu a
„největší genocidu od konce druhé světové války“. Pro
pochopení oněch neblahých událostí je však důležitá
právě role oněch islámských teroristů, „se kterými
uzavřely Spojené státy tajnou alianci“, jak napsal britský
deník Guardian.
„Hlavním důvodem srbského útoku na Srebrenicu bylo
vypořádat se s ozbrojenými útoky, které byly z této
základny prováděny proti nedalekým vesnicím:
zpravodajské zdroje uvedly, že toto trýznění podnítilo
srbský útok proti 1500 muslimským obráncům uvnitř
této enklávy,“ napsal držitel několika novinářských cen
Michael Evans v reportáži pro londýnské Times. Generál
Philippe Morillon, velitel jednotek OSN v Bosně, později
svědčil před Mezinárodním soudním tribunálem pro
bývalou Jugoslávii o tom, že „muslimské síly umístěné
ve Srebrenici podnikly útoky během pravoslavných
svátků a ničily vesnice masakrujíce všechny jejich
obyvatele; v tomto regionu to vyvolalo zcela
mimořádnou zášť“. Proč jsme se ale nikde nedočetli, že
vycvičení teroristé opakovaně napadali srbské vesnice v
okolí Srebrenici, zabíjeli a mučili civilisty? A že
Srebrenica byla jejich základnou?
Zkušená americká zpravodajka Diana Johnstone ve své
knize Fools Crusade: Yugoslavia, NATO and Western
Delusions zmiňuje významnou roli PR agentury Ruder
and Finn sídlící ve Washingtonu, která sehrála
podobnou „osvětovou“ úlohu již za operace Pouštní
bouře proti Saddámu Husajnovi v 90. letech – tehdy se jí
údajně podařilo změnit počáteční neochotu americké
veřejnosti k válce smyšlenými zprávami o iráckých
zvěrstvech, například o vraždění dětí: „Sdělovací
prostředky a politické osobnosti byly zavaleny
prohlášeními pro tisk a dalšími dokumenty
přehánějícími srbské krutosti, zatímco muslimské
krutosti jako plně zdokumentované stínání hlav
srbských vězňů zůstaly utajeny. Pro veřejnost to byl
jednostranný konflikt mezi fašistickými agresory a
nevinnými oběťmi, které byly všechny neozbrojenými
civilisty.“
Triumf propagandy
Johnstonová, ale i Evans a řada dalších novinářů či
například vyšetřovatel OSN Henry Wieland zpochybnili
dokonce i tvrzení o genocidě (nikoli o válečných
zločinech) – podle nich je prokazatelné, že bylo
umožněno odejít ženám i dětem, že na místě bylo
zadrženo jen relativně malé množství muslimských
mužů a někteří z nich nakonec byli propuštěni výměnou
za srbské vězně. Když srbské síly vstoupily do města z
jihu, tak tisíce muslimských vojáků v chaosu kvůli
nepřítomnosti velitelů prchaly přes divoce zalesněný
kopcovitý terén do Tuzly, neboť se obávali pomsty za
vraždy srbských civilistů a vězňů – a právě tito vojáci
patřili mezi většinu z několika set (nikoli tisíc) obětí, jak
potvrdil i představitel OSN Phillip Corwin. Tisíce vojáků,
kteří ve skutečnosti dosáhli Tuzly, totiž byly tiše
přesunuty, a přesto byly později započítány jako oběti
masakru.
Dojem genocidy podpořila vzápětí i ministryně
zahraničí Madeleine Albrightová, která v Radě
bezpečnosti OSN jako důkaz za zavřenými dveřmi
ukázala jakési letecké snímky, které měly dokazovat
údajné masové vraždy bosenských muslimů bosenskosrbským vojskem, nikdy však nebyly zveřejněny.
Americký profesor a teoretik propagandy Edward
Herman události ve Srebrenici dokonce označil za
triumf propagandy konce dvacátého století.
Podobná dezinformační kampaň provázela i třetí
klíčovou událost – incident v kosovské vesnici Račak v
roce 1999. Když zde bylo 15. ledna nalezeno 45 těl
Albánců, na místo byly vyslány odborné týmy ze tří
zemí. Ještě před závěry jejich vyšetřování však byli
šéfem mise Organizace pro evropskou bezpečnost a
spolupráci Williamem Walkerem z masakru obviněni
Srbové. Lékaři nakonec došli k závěru, že s těly bylo
manipulováno a podle stop střelného prachu šlo
opravdu o vojáky. Srbskou verzi, že šlo o příslušníky
UÇK převlečené do civilních šatů, potvrdili i dva
francouzští novináři. Přesto tento incident posloužil
spolu s připomenutím srbské „genocidy v Srebrenici“
jako hlavní argument k bombardování Srbska a
následnému odtržení Kosova.
strana 19
ORL číslo 6
Terorista premiérem
Ještě zajímavější než fakt, že americká vláda
neoficiálně, avšak nepokrytě podporovala UÇK – kterou
sama zařadila na seznam teroristických organizací –,
jsou některá jména, která v této skupině působila.
Jedním z velitelů Kosovské osvobozenecké armády byl
nynější kosovský premiér, již zmiňovaný Hashim Thaci.
Podle svědectví Ralfa Mutschkeho z Interpolu před
americkým Kongresem přitom „roku 1998 byla UÇK
označena za klíčového hráče v obchodu s drogami,
který pomáhá ročně dopravit do západní Evropy drogy v
hodnotě dvou miliard dolarů“. Bývalá žalobkyně
mezinárodního soudu v Haagu Carla del Ponteová
obvinila ve své autobiografii Thaciho nejen z obchodu s
heroinem, ale i z toho, že „osobně organizoval únos až
tří stovek kosovských Srbů, kteří byli převezeni do
Albánie, a tam jim byly lékaři odebírány tělesné orgány,
které pak byly prodávány zájemcům v Evropě“. UÇK
byla sice po svém „vítězství“ zakázána, její představitelé
se ale v čele s Thacim v tichosti stali demokratickými
politiky.
V době, kdy proti sobě bojovali muslimští mudžáhidé a
Srbové, přicestoval do Spojených států Ajmán Zavahrí,
známý dnes jako vůdce al-Káidy. Byl pověřený Usámou
bin Ládinem, aby zde sháněl peníze pro vedení operací
na Balkáně – kde byl mimochodem jedním z velitelů
UÇK Zavahrího bratr Mohamed. Deník Washington Post
uvedl: „Někteří členové Kosovské osvobozenecké
armády, kteří své válečné úsilí financovali z prodeje
heroinu, byli cvičeni v teroristických táborech
provozovaných Usámou bin Ládinem.“ Bin Ládin vlastnil
i bosenský pas. Tomu, jakou roli sehráli mudžáhidé z
bosenské války v útocích na New York 11. září a v
následném mezinárodním teroristickém tažení, se P&B
bude věnovat v příštím čísle.
Informace, že šlo na Balkáně ve skutečnosti o zcela jiné
strategické zájmy než o demokracii a lidská práva, jsou
příliš vážné, než aby nad nimi šlo mávnout rukou. Tento
vzorec se opakuje až příliš často. V okamžiku, kdy se
podobně jako o Kosovu před třinácti lety píše o
lokálních konfliktech v arabském světě (především v
Libyi a v Sýrii), to je mimořádně znepokojivé. Ve
srovnání s tím se miliardový kšeft Madeleine
Albrightové a jejích kosovských spolupodnikatelů
zdaleka nejeví jako ten největší problém.
Grafy dokazují, že globální
ekonomika je v těžkém
průšvihu
Uprostřed rostoucích obav, že globální ekonomika se
potácí na hraně totálního kolapsu, vlády v Evropě, Číně
a ve Spojených státech nadále manipulují statistiky ve
snaze vykreslit obrázek zotavení a návratu k normalitě.
Ale přes všechno jejich nejlepší úsilí o vyfabrikování
pozitivních čísel o zaměstnanosti, růstu HDP, měnové
stabilitě a zdraví akciových trhů, chmurná realita je
taková, že globální ekonomika vázne a to trvá už od
krachu v roce 2008.
Ekonomický růst se měří tím, kolik vyprodukujeme a
spotřebujeme, než praskla ta bublina, byla v Americe
bezprecedentní výše spotřeby, a to samé i ve zbytku
světa.
Ale když se trhy úvěrů a půjčky zmrazily jako reakce na
ztrátu důvěry ve finanční systém po kolapsu
investičních gigantů Bear Stearns a Merrill Lynch,
ekonomika, jak jsme ji znali, se rozsypala.
Spotřeba se zřítila ze srázu a nechala Ameriku v
nejhlubším recesním prostředí od 30. let.
Pro ty, co si všímají Indexu cen přepravy suchého zboží
na Baltu – Baltic Dry Index – což je globální míra cen
dopravy surovin, se ten kolaps ukázal už několik měsíců
před tou panikou, co zachvátila investory a vedla ke
zhroucení akciových trhů po celém světě.
Baltic Dry Index zavedený v roce 1985 je to prvořadé a
převažující měřítku globálních sazeb za lodní dopravu
suchého na objem měřeného zboží, jež se převážně
skládá z životně důležitých surovin používaných k
tvorbě dalších produktů. Ovšem je to míra poptávky po
řečených materiálech v porovnání s předchozími měsíci
a roky.
Milan Vidlák
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1428-povalecnybyznys
strana 20
ORL číslo 6
nejlepších současných ukazatelů globální dopravy a
obchodu. Podívali jsme se na něj dnes, před chvilkou se
zrovna ukázal ohromný propad o 8,2%, kdy se zřítil z
900 na 826, čili největší propad od roku 2008!
Samozřejmě, uvážíme-li kolaps globálního obchodu
potvrzený v posledních dnech jak na čínských, tak na
amerických datech, nemělo by to přijít jako překvapení,
ač jsme si jisti, že to pouze vyvolá kazatele BDIY, kteří
nám řeknou, nabídka a poptávka tady (stejně jako na
všech trzích podporovaných Fedem) je zcela
nekorelovaná.
Ceny za dopravu zboží se v podstatě zhroutily – na svou
nejnižší kdy zaznamenanou hladinu. To ta stará teorie
nabídky a poptávky, kdo je pachatelem. Víte, když
nejsou žádné peníze k nákupům zboží, není po takovém
zboží poptávka. To vyvíjí tlak na dopravní společnosti,
co se živí tím, že převáží výrobky z přístavu do přístavu
po světě. Ale protože nikdo není schopen spotřeby, tak
není zapotřebí nic vozit. To nutí dopravní společnosti,
aby ve snaze zůstat konkurenceschopné snížily své
dopravní sazby.
Jak ukazuje výše uvedený graf, během léta 2008 došlo
k masivnímu propadu cen, zrovna v době, kdy
Američané začali větřit, že se blíží recese. Pak došlo k
lehkému vzedmutí v reakci na slib mulitbilionových
výkupů z dluhů pronesený Kongresem a prezidenty
Bushem a Obamou, ale tu bublinu vytvořenou levnými
půjčkami a lehkomyslným úvěrováním se už nemohlo
podařit znovu nafouknout.
Po čtyřech letech s doslova desítkami bilionů dolarů
infúzí do systému od centrálních bank celého světa
zůstávají dopravní sazby za zboží téměř na nejmenší
výši všech dob, což naznačuje, že to nejlepší úsilí našich
vláda žalostně selhalo.
Výsledkem tohoto zkoumání je to, že američtí
spotřebitelé jsou už zlomení (a hladoví). Ale nejen my
jsme zlomení, máme více, než můžeme doufat,
abychom splatili ty půjčky, co jsme si nabrali během
‚časů boomu‘.
Tvrzení, že se nějak zotavujeme, když je 100 milionů
Američanů klasifikovaných za chudé, s tím, že statisíce
upadají do chudoby každý měsíc, je tedy směšné.
Lidi, jsme v těžkém průšvihu.
A co se týče toho ekonomického zlepšení, co nám
podbízí naši nejlepší a nejosvícenější politici,
ekonomové a finanční guruové, nejsme k němu nijak
blíž, než jsme byli před tím krachem.
Ve skutečnosti se to zhoršuje, jak dokazuje poslední
zpráva o ukazateli Baltic Dry Index, která dnes ráno
zaznamenala svůj největší propad za jediný den od roku
2008:
Došlo k tomu zrovna, když jsme se dívali na Baltic Dry
Index, který byl normalizován oproti nadbytečném
přílivu kontejnerů na suchý náklad (zrovna jako teď – 5
let po nadměrných dodávkách v tomto průmyslu – kdy
se už dávno normalizoval), čímž je z něj stále jeden z
Kdybych se na jaře 2008 zeptal Američanů, jsou-li
připraveni na nadcházející kolaps bubliny s
nemovitostmi a zhroucení akciových trhů, v němž spatří
rozplynutí 40% svého bohatství, vysmáli by se mi do
tváře.
I dnes se vám vysmějí, když jim budete říkat, že věci se
budou zhoršovat. Ale ta čísla nelžou.
Jsme v tom, o čem mnozí mluví jako o další Americké
velké depresi.
strana 21
ORL číslo 6
Smějte se, chcete-li, ale realita vám brzy zmrazí úsměv
na tváři.
Překlad: Miroslav Pavlíček
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1429-grafydokazuji-ze-globalni-ekonomika-je-v-tezkem-prusvihu
Čím a proč nás krmí
Současná hospodářská krize zdánlivě nemá řešení.
Obzvlášť pokud ji chceme léčit tím, co ji způsobilo.
Existují však i alternativní pohledy na ekonomiku a
východiska ze současných problémů.
Léta se zajímám o různé alternativní ekonomické práce,
protože stávající hlavní proud mi nedává odpovědi na
různé otázky, které si dnes člověk nutně musí klást. Tak
jsem se stala členkou Trustu pro ekonomiku a
společnost, který zakládala inspirativní osobnost Naďa
Johanisová. Díky Trustu dostávám do rukou různé
zajímavé práce, které nutí k přemýšlení.
Ivana Lesaye a jeho studii o důchodové reformě jsem
citovala nedávno. Dnes bych ráda zmínila jinou
nesmírně zajímavou studii německé ekonomky Margrit
Kennedyové „Peníze bez úroku a inflace.“ Margrit
Kennedyová se věnuje systému našeho finančnictví a
úrokům, na kterých stojí.
Margarit Kennedyová tvrdí, že dnešní peněžní úrokový
systém stojí na skrytém přerozdělování peněz. Peníze
jsou v rukou lidí, kteří vytvářejí bariéru tak, že ti, kteří
mají méně, musejí platit poplatek těm, kdo mají více
než potřebují. Problémy s nezaměstnaností, zadlužením
třetího světa, ale i našich států a nás všech, hromadění
zbrojního arsenálu, budování jaderných elektráren, to
všechno je důsledkem tohoto systému, který udržuje
peníze v oběhu s úroky a úroky z úroků. To tito
ekonomové považují za „neviditelný zhoubný
mechanismus“. Dochází tak k porušování ústavních práv
ve většině demokratických zemí. Ústavy zaručují rovný
přístup k veřejným službám a ten tady není.
Kennedyová říká, že si stačí tyto věci uvědomit a mít
odvahu je změnit dříve, než dojde k úplnému krachu a
že změna bude výhrou pro všechny strany.
Na úvod představuje tři druhy růstu 1. normální
(přírodní), 2. lineární (více strojů – více zboží – končí,
když se stroje zastaví), 3. exponenciální (růst zpočátku
pomalý, pak se zrychluje, nakonec téměř kolmá křivka
růstu, končí smrtí hostitele – rakovina). Úrokový systém
patří ke třetímu druhu, je exponenciální. Peníze se v
intervalech znásobují, tento systém také vede k válkám.
Odhaluje také mylný předpoklad těch, kdo si osobně
nepůjčují, že tedy neplatí úroky. Ty platí všichni v
nárůstu cen služeb a zboží (až o padesát procent).
Příklad dokladuje na Německu, kde žije. Rozdělila
společnost na deset skupin a na grafech ukazuje, že
osm z nich platí do systému více než dostává, devátá
skupina dostává o něco málo více než dává a desátá
inkasuje dvakrát více než platí. Na příkladu Německa a
vzrůstu jeho státního dluhu také ukazuje, že dluh státu
jednoho dne přeroste příjem. K tomu okamžiku se
ostatně blíží všechny státy světa, protože dluhy už
nejsou splatitelné, splácíme jenom úroky. Na
německém příkladu dokládá, že za posledních 33 let
došlo k tisíciprocentnímu nárůstu soukromého i
veřejného dluhu. Vláda jej ještě podněcuje
garantováním půjček, protože je to potom pro
obyvatele přijatelnější. Inflace je jenom jinou formou
zdanění a vláda tak zvládá zadluženost. Je to
začarovaný kruh, který znamená prohlubování sociální
nerovnosti i zhoršování životního prostředí.
Jak z toho ven? Podle Margrit Kennedyové je třeba
vytvořit systém, který sleduje křivku přírodního růstu.
Pak by většina byla dvakrát tak bohatá a na udržení
životní úrovně by stačila polovina pracovního času.
Navrhuje peněžní systém, kde by lidé platili
pětiprocentní udržovací poplatek v případě, že někdo
peníze zadrží a nedovolí, aby obíhaly. Úrok je ziskem
soukromým, poplatek by byl ziskem veřejným, musel by
se vrátit do oběhu, aby byla rovnováha mezi objemem
peněz a ekonomickou činností. Tento model už v
minulosti existoval a byl úspěšný. V Rakousku v roce
1933 pracovali s místními penězi. V místě, kde se
realizoval, vznikla nová pracovní místa a peníze
zůstávaly v místní ekonomice. Model chtělo zavést 300
dalších měst, zasáhla však rakouská banka. Bála se
ztráty monopolu a zakázala tisknout místní měnu.
strana 22
ORL číslo 6
Kennedyová nabízí jedno z mnoha řešení. Každý by měl
dva účty, běžný a spořivý. Běžný by byl jako hotovost
stále majiteli k dispozici, peníze by mohly ztrácet
hodnotu buď půl procenta měsíčně nebo šest procent
ročně. Kdo by měl na tomto účtu více než by potřeboval
na platbu všech výdajů, byl by nucen s malým
poplatkem převést platbu na spořivý účet, kde by banka
mohla bezúročně půjčovat peníze tam, kde je potřebují.
Tyto peníze by nebyly zatížené poplatkem. Majitel by
sice nedostával úrok, ale peníze by zase neztrácely
hodnotu. Všechno by fungovalo jako dosud, banky by
měly zájem půjčovat, i ony by musely platit poplatky.
Tím by přišel ke slovu regulační mechanismus ve
prospěch všech a ne skryté přerozdělování bohatství.
Noam Chomsky - top 10 media
manipulation strategies
K tomu ovšem také přidává nutnost pozemkové
reformy, aby se peníze nepřesouvaly do spekulací s
pozemky, byla by vlastníkem pozemků komunita a
pronajímala je svým členům. Vlastníci půdy by platili
poplatek cca tři procenta za rok z hodnoty parcely, byl
by vyplácen komunitě a ta by za něj nakupovala půdu.
K tomu by měla přistoupit také reforma daňová. Platila
by se nikoli daň z příjmu, ale ze spotřeby. Vyšší cena
zboží by se vyvážila tím, že se nebude platit daň z
příjmu.
Jaké výhody by podle Kennedyové z tohoto systému
plynuly? Odstranění inflace, redukce sociální
spravedlnosti, snížení nezaměstnanosti, snížení cen o
třicet až padesát procent u zboží, ekonomická
konjunktura, stabilní ekonomika.
Nový systém neutrálních peněz by mohl snížit růst
zadluženosti i koncentraci peněz a zabezpečil by
soustavnou výměnu zboží a služeb. Dnes jde třicet
procent z každé koruny, marky, eura, dolaru na splácení
úroků z kapitálu.
Naďa Johanisová ve své krásné knížce „Kde peníze jsou
služebníkem, nikoli pánem“ popisuje ještě jiné varianty
toho, jak i dnes působí alternativní ekonomiky a banky.
Tady někde je klíč k budoucnosti. Proto musíme
studovat nové modely a nenechat si cpát do hlavy
omletá klišé lidí, kteří dobře vědí, čím a proč nás krmí.
http://denikreferendum.cz/clanek/1668-cim-a-proc-naskrmi
Noam Chomsky, the distinguished American
philosopher, political activist and professor emeritus of
linguistics at the Massachusetts Institute of Technology
(MIT), has compiled a list of the ten most powerful and
efficacious strategies used by “masters of the world” to
establish a manipulation of the population through the
media.
The strategies are so well-elaborated that even the
countries with the best educational systems, succumb
to the power and terror of those mafias. Many things
are reported in the news but few are explained.
The journalistic tendency to balance stories with two
opposing views leads to a tendency to ‘build stories
around a confrontation between protagonists and
antagonists’ (Ricci 1993: 95). Issues such as garbage and
sewage sludge only get coverage, despite their
importance, when there is a fight over the siting of a
landfill or incinerator and the coverage is then on the
‘anger and anguish of affected citizens, or the
conflicting claims of corporate spokesmen, government
regulators and environmental activists’ rather than the
issues and technical background to them (Gersh 1992:
16).
The job of media is not to inform, but to misinform:
Divert public attention from important issues and
changes decided by the political and economic elites,
by the technique of flood or continuous flood of
distractions and insignificant information.
Journalists who have access to highly placed
government and corporate sources have to keep them
strana 23
ORL číslo 6
on their side by not reporting anything adverse about
them or their organizations. Otherwise they risk losing
them as sources of information. In return for this
loyalty, their sources occasionally give them good
stories, leaks and access to special interviews.
Unofficial information, or leaks, give the impression of
investigative journalism, but are often strategic
manoeuvres on the part of those with position or
power (Ricci 1993: 99). ‘It is a bitter irony of source
journalism … that the most esteemed journalists are
precisely the most servile. For it is by making
themselves useful to the powerful that they gain
access to the “best” sources’ (quoted in Lee and
Solomon 1990: 18).
The 10 Strategies:
3. The gradual strategy
Acceptance to an unacceptable degree, just apply it
gradually, dropper, for consecutive years.
That is how they radically new socioeconomic
conditions (neoliberalism) were imposed during the
1980s and 1990s:
• the minimal state
• privatization
1. The strategy of distraction
• precariousness
• flexibility
The primary element of social control is the strategy of
distraction which is to divert public attention from
important issues and changes determined by the
political and economic elites, by the technique of flood
or flooding continuous distractions and insignificant
information.
• massive unemployment
• wages
• do not guarantee a decent income,
...so many changes that have brought about a
revolution if they had been applied once.
Distraction strategy is also essential to prevent the
public interest in the essential knowledge in the area of
the science, economics, psychology, neurobiology and
cybernetics.
“Maintaining public attention diverted away from the
real social problems, captivated by matters of no real
importance. Keep the public busy, busy, busy, no time
to think, back to farm and other animals” (quote from
text Silent Weapons for Quiet Wars).
2. Create problems, then offer solutions
This method is also called “problem -reactionsolution.”
It creates a problem, a “situation” referred to cause
some reaction in the audience, so this is the principal of
the steps that you want to accept.
4. The strategy of deferring
For example: let it unfold and intensify urban violence,
or arrange for bloody attacks in order that the public is
the applicant’s security laws and policies to the
detriment of freedom.
Another way to accept an unpopular decision is to
present it as “painful and necessary”, gaining public
acceptance, at the time for future application.
Or create an economic crisis to accept as a necessary
evil retreat of social rights and the dismantling of
public services.
It is easier to accept that a future sacrifice of
immediate slaughter.
• First, because the effort is not used immediately
strana 24
ORL číslo 6
• Then, because the public, masses, is always the
tendency to expect naively that “everything will be
better tomorrow” and that the sacrifice required may
be avoided
the door to the unconscious for implantation or
grafting ideas , desires, fears and anxieties ,
compulsions, or induce behaviors …
7. Keep the public in ignorance and mediocrity
This gives the public more time to get used to the idea
of change and accept it with resignation when the time
comes.
5. Go to the public as a little child
Most of the advertising to the general public uses
speech, argument, people and particularly children’s
intonation, often close to the weakness, as if the
viewer were a little child or a mentally deficient.
The harder one tries to deceive the viewer look, the
more it tends to adopt a tone infantilizing.
Making the public incapable of understanding the
technologies and methods used to control and
enslavement.
“The quality of education given to the lower social
classes must be the poor and mediocre as possible so
that the gap of ignorance it plans among the lower
classes and upper classes is and remains impossible to
attain for the lower classes.” (See Silent Weapons for
Quiet Wars).
8. To encourage the public to be complacent with
mediocrity
Promote the public to believe that the fact is
fashionable to be stupid, vulgar and uneducated…
Why?
“If one goes to a person as if she had the age of 12
years or less, then, because of suggestion, she tends
with a certain probability that a response or reaction
also devoid of a critical sense as a person 12 years or
younger.” (see Silent Weapons for Quiet Wars)
9. Self-blame Strengthen
To let individual blame for their misfortune, because of
the failure of their intelligence, their abilities, or their
efforts.
So, instead of rebelling against the economic system,
the individual auto-devaluate and guilt himself, which
creates a depression, one of whose effects is to inhibit
its action.
And, without action, there is no revolution!
10. Getting to know the individuals better than they
know themselves
Over the past 50 years, advances of accelerated
science has generated a growing gap between public
knowledge and those owned and operated by
dominant elites.
Thanks to biology, neurobiology and applied
psychology, the “system” has enjoyed a sophisticated
understanding of human beings, both physically and
psychologically.
6. Use the emotional side more than the reflection
Making use of the emotional aspect is a classic
technique for causing a short circuit on rational
analysis, and finally to the critical sense of the
individual.
Furthermore, the use of emotional register to open
The system has gotten better acquainted with the
common man more than he knows himself.
This means that, in most cases, the system exerts
greater control and great power over individuals,
greater than that of individuals about themselves.
http://theinternationalcoalition.blogspot.cz/2011/07/n
oam-chomsky-top-10-media-manipulation_08.html
strana 25
ORL číslo 6
Český státní dluh (1989 –
2011)
Vrhli jsme se do budování kapitalismu na věčné časy
podle starého hesla: "Kdo nekrade, okrádá vlastní
rodinu". A toto staré přísloví jsme doplnili novým
kouskem nazvaným: "Dluhy táhnou pokrok". Kam jsme
se dostali?
hesla: "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". A toto
staré přísloví jsme doplnili novým kouskem nazvaným:
"Dluhy táhnou pokrok". Kam jsme se dostali? Jak daleko
máme do Řecka a kdo nás tam kvalifikovaně vede? O
tom si přečtete v dalším pojednání.
Od sametu k biči
Úvod
Kdysi v době normalizace, v době studií na VŠE, jsem
neudělala jednu jedinou zkoušku napoprvé. Státní
rozpočet. Kdo pamatuje profesora Kyzlinka, skalního
komunistu, před kterým se všichni studenti třásli,
pamatuje si také, že udělat státní rozpočet u Kyzlinka
bylo srovnatelné s absolvováním anatomie na lékařské
fakultě. Kdo to zvládl, měl vyhráno. Skutečná noční
můra. A proč jsem neprošla? Ideologicky naočkovaná
Keynesem jsem se naivně zeptala, zda stát nemůže v
době krize pomoci hospodářství přes státní rozpočet,
aby tak vyrovnal pokles agregátní poptávky. Nemyslela
jsem tou otázkou samozřejmě stát socialistický.
Nicméně tehdy se nevyplatilo o něčem diskutovat.
Do roku 1989 jsme z hlediska schodků státního
rozpočtu žádný problém mít nemohli. Schodek se
prostě nepřipouštěl. Státní banka československá
sledovala "plnění měnového plánu" Československé
republiky. Emise peněz probíhala v uzavřené ekonomice
podle plánu a centrálně řízená ekonomika země se
mohla rozvíjet pouze v rámci omezených zdrojů.
Studenti na středních školách se pořád ještě učí, co
znamená křivka produkčních možností. Našim
politikům-chemikům, psychiatrům, zubařům, kteří nám
předvádí své veletoče na manažerských postech, pro
které nebyli vycvičeni, by také neškodilo, aby se občas
posadili do školních lavic .
Státní rozpočet socialismu představoval základní volby.
Buď stavíte byty a nezbývá na tanky; nebo vyrábíte
tanky a pak nejsou zdroje na ty byty. Anebo to vezmete
půl na půl a vznikne takový kočkopes. To je podstata
původní teorie. A soudruzi stáli částečně s nohama na
zemi. Stavěly se i ty paneláky a zaplať Pánbůh za ně,
protože většina české populace má teď alespoň střechu
nad hlavou. A po dvaceti dvou letech svobody si většina
obyvatel může pouze nechat zdát o vlastním bytě bez
dluhů. Je fakt, že nebyly banány, auta, elektronika, což
jsme těm na druhé straně ostnatého drátu záviděli.
Jenže… Oni měli sice obchody plné zboží, ale měli i ty
dluhy! Nezkažení a naivní, zavření v kleci a chránění
před "kapitalistickým zlem", i my jsme chtěli okusit
zakázaného jablka z ráje. A proto jsme se vrhli do
budování kapitalismu na věčné časy podle starého
Historie : Na startovní čáře v roce 1989 činilo zadlužení
114 mld. Kč (Miloš Pick, Stát blahobytu nebo
kapitalismus). Po rozdělení ČSFR bylo nutné vypořádat
závazky se Slovenskem a v roce 1993 činil státní dluh
164 mld, což bylo 17% HDP (Dvořák P., Veřejné finance
a fiskální nerovnováha a finanční krize, Praha 2008, s.
97). Vzhledem k oněm 17% k HDP při vzniku České
republiky se to může zdát hodně. Ale musíme si
uvědomit, že v důsledku špatně provedené ekonomické
transformace jsme se hluboce propadli proti roku 1989.
Ještě v roce 1999 byla ekonomika o 5% slabší, než v
roce 1989 (M. Pick, tamtéž).
Z obou výše uvedených grafů vyplývá, že jsme se dostali
z počátečního stavu 114 mld v roce 1989 do současných
1538 miliard v listopadu 2011. To představuje 41% k
současné výši HDP. Předmětem mezinárodní kritiky
vládního dluhu České republiky není ani tak celková
výše nahromaděných dluhů. Ještě jsme nedosáhli
Maastrichské hraniční hodnoty 60% k HDP, takže
tendence populistů je říkat, že se vlastně nic neděje.
Závažným problémem je však rychlost zadlužování, jež
v posledních několika letech rapidně stoupla. Zvýšila se
rovněž úroková sazba, a to z 1,1 % v r. 2008 na 2% v r.
2011. Dále už to bude podle toho, jakou budou mít
náladu tzv. "finanční trhy", naše novodobé božstvo.
strana 26
ORL číslo 6
Místo 36 mld na obsluhu vládního dluhu jsme již na 60
mld., což pravděpodobně dále poroste.
Rozdělme si celkový objem dluhu. Vezmeme v potaz
počáteční stav 114 mld, dále vliv špatně provedené
transformace ekonomiky. Tehdy daňoví poplatníci
převzali na svá bedra dluhy soukromníků a špatné úvěry
bank, aby se tyto mohly následně velice levně prodat
do zahraničí. Jedná se o částku mezi 556-680 miliardami
korun podle různých zdrojů, přesné číslo snad ani
neexistuje. Pro naše účely použijeme 556 mld. Zbývá
částka 886 milard, tedy slovy ministra financí Kalouska
to, co jsme my, český lid, "prožrali".
koalici) přichází vláda rozpočtové odpovědnosti. A
ejhle, zadlužení státu akceleruje nikoliv směrem dolů,
jak nám bylo při předávání složenky před volbami v roce
2010 slibováno, nýbrž raketově nahoru: z původních
885,4 miliard na dnešních 1538 miliard. Česká pravicová
vláda jedná podobně nezodpovědně jako pravicoví
republikáni v USA, viz tento článek na umlaufovinách.
Podle toho, jak se vláda chová, lze usoudit, že
odpovědní ministři nemají o fungování
makroekonomických pravidel ani páru. A pokud tento
amatérismus neskončí dřív než uplyne volební období,
lze tipovat výsledek na cca 1700 miliard v roce 2013.
Zadlužení České republiky je dluhem nezdravým
Stručný popis:
- oněch 7,4% představuje počáteční stav roku 1989;
- dalších 36,2% koláče představuje zadlužení způsobené
divokou privatizací na náš účet;
- dalších 216 mld, t.j. 14% z koláče připadá na další
dluhy vytvořené v období do roku 2006 (tj. mimo těch
horních 36% z transformace);
- dohromady tvoří podíl těchto starých privatizačních
dluhů a neschopného hospodaření posledních 16-ti let
celých 50% celkového dluhu;
- pak přibylo dalších 652 miliard, tj. 43% dluhu do
dnešní doby.
Z grafu jasně vyplývá, že na tomto dluhu se ovšem
nejvíce podepsalo cílené obohacení malé skupiny
podnikavců ať už z řad bývalé nomenklatury, nebo
různých Kožených podle výše uvedeného hesla: "Kdo
nekrade, atd..". Kdybychom čistě hypoteticky vliv této
superrozkrádačky za zhasnutého světla vyloučili, byl by
celkový, nově vytvořený vládní dluh všech vlád až do
roku 2006 vzhledem k dnešní rychlosti narůstání
zadlužení vlastně zanedbatelný. Jen "nějakých" 216
milard.
Zadlužení České republiky je dluhem nezdravým,
poněvadž nepřispělo k nastartování produktivních
investic. Ty by ve střednědobém horizontu zajistily
ekonomickou návratnost včetně úroku, a hlavně
pracovní místa. Jsou země, kde taková politika byla
úspěšná, například Jižní Korea. Tempo růstu HDP
bohužel v Česku značně pokulhávalo za tempem
nárůstu dluhů. Jak vyplývá z grafu č. 2, úroveň mezd je
držena záměrně nízko, a to jak vzhledem k produktivitě
práce a k vývoji HDP, tak i vzhledem k inflaci posledního
období. Jako facka působí odmítnutí zvýšení minimální
mzdy vládou z 8000 Kč na 8400 nebo 8500 Kč, což se
stalo v posledním týdnu. To nahrává dalšímu oslabování
příjmové stránky státního rozpočtu. Výběr odvodů na
sociální zdravotní pojištění se bude nadále propadat,
což bude další voda na mlýn pro ty, kteří chtějí zmrazit,
nebo ještě snížit důchody. Deficit výběru daně z příjmu
fyzických osob, tedy hlavně u příjmu ze závislé činnosti,
se ještě prohloubí. Pak bude možné říci, že jsou nutné
další škrty. V analýze jsme se zatím nevěnovali rozboru
příjmů státního rozpočtu, roli daňových rájů, které
umožňují neplacení daní v České republice. A
nezapomeňme, že tyto zdroje zisků pocházejí z
podnikatelských aktivit na území České republiky.
Stejně tak jsme neřešili výdajové stránky státního
rozpočtu. Jenom komplexní pohled nám může objasnit,
kde je vlastně pravda. Usilovat ale o její poznání jako
odpovědní občané musíme.
Závěr
Z našeho grafu je evidentní, že průměrný volič České
republiky rozhodně ze zadlužování žádný užitek nemá,
podobně jako ho nemělo obyvatelstvo řecké. To
předvedl názorně Václav Umlauf v tomto článku.
Hospodaření se státními prostředky v Čechách nemá co
do činění s racionalitou. Naopak je vedeno stylem:
"Rodina nebude jíst, poněvadž někdo cizí se chce vozit v
mercedesu". Vláda s katolickými ministry svérázně
naplňuje evangelium podle hesla: "Neboť každému, kdo
má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato
i to, co má." (Mt 25,29).
http://news.e-republika.cz/article850--esky-statni-dluh1989-2011
Od poloviny roku 2006 (do voleb vládla ještě ČSSD v
strana 27
ORL číslo 6
Vláda strachu a ekonomické
mýty
Václav Umlauf
Našinec se chvíli zdrží ve Švýcarských Alpách, kde ovce,
sedláci a bankéři se pasou v klidu a míru. Pak se vrátí
domů a myslí si, že se ocitl v zemi plné gangsterů.
Každou chvíli exploduje tu či onde ten či onen český
plátek či politik s tvrzením, že se zhroutíme, protože já
nebo ty jako normální občan stále ještě dostáváme
výplatu, máme našetřeno něco málo na státní důchod,
občas jsme nemocní, a navíc nakupujeme, aniž bychom
platili DPH zvíci ceny našeho nákupu. A k tomu to
Řecko, odlet vlaštovek, no víte, paní Vomáčková, ono to
nebude už dlouho trvat, aspoň v novinách to prý říkali.
A v televizi vydírají také, pochopitelně. Nuž
pohlédněme s jiskrou v oku na USA, náš zářný vzor, o
němž se v poslední době v pravicovém břichomluvectví
cudně mlčí. Nečasova vláda zamířila ven z Evropy a
směřuje jednak na Balkán a jednak do USA, kde zítra již
znamená včera. Proto se podívejme na vývoj a strukturu
amerického federálního dluhu na posledních 10 let. Je
to poučné čtení, které láme několik mýtů v českém
tisku. Beru jen oficiální údaje z prověřených dat.
2. Mýtus druhý: ekonomická krize a růst dluhu
Důležitý je obrázek z publikace PEW Trust analyzující
ekonomické prognózy a faktický průběh vládního dluhu.
Oficiální prognózu Rozpočtového úřadu Kongresu (The
Congressional Budget Office) z roku 2001 najdete pod
zkratkou „CBO Projections“ dole. Jinak řečeno: toto
byla oficiální vyhlídka vlády prezentovaná americké
veřejnosti jako zářné zítřky. Dluh měl klesat z
původních cca 35% HDP (2000), pak v roce 2008 se měl
dostat na nulu a pak dokonce do mírného přebytku.
Podívejte se na klíčový zlom v nárůstu dluhu, který se
kryje s vládou G. Bushe. Jasně vidíte, že padl mýtus o
tom, že dluh zavinila ekonomická krize. To bylo pouze
oněch cca 30% skoku. Ale daňové úlevy bohatým a
zvýšené utrácení vlády způsobily skok o cca 41% + 27%.
Toto je přímé utrácení vlády skrze rozpočet, viz svorku
„Legislative“.
1. Mýtus první: pravicová šetřivost a realita
Následující tabulka (celé zde na Wiki) ukazuje průběh
hospodaření jednotlivých vlád USA. Vybral jsem jen
poslední vlády z let 1977-2011. Vidíte dluh v
procentech HDP na začátku vlády prezidenta, pak na
konci, přírůstek nebo úbytek dluhu v absolutních
číslech, ale hlavně: zelená čísla ukazují na reálné snížení
dluhu a červená naopak na jeho drastické zvýšení.
Američané si za dluh mohou ze dvou třetin sami,
protože jejich vláda jednak snížila daně bohatým, a
přitom nesmyslně utrácela, zejména za zbrojní
programy a za všechny války, které vedla a vede po
světě. A to v době, kdy skončilo bipolární rozdělení
světa USA/SSSR. Výsledek? Trvalé zadlužení země v
absolutních číslech převyšuje na hlavu Řecko, a přitom
má USA nejvyšší rating AAA. Něco je shnilého ve státě
Dánském, proto chce Evropa zavést vlastní ratingové
agentury.
Kdo doopravdy v USA šetřil? No právě ty demokratické
vlády (viz „D“ v tabulce), které udělaly maximum i pro
své občany a nevedly nesmyslné války. Jinak řečeno:
mýtus o pravicovém šetření republikánů je ekonomický
nesmysl. Tabulka jasně ukazuje, že šetřili právě
demokraté, viz zelené cifry. Prezident Obama dluh
převzal, ale zatím jej zvětšuje, což je jediná výjimka z
pravidla.
3. Mýtus třetí: federální zadlužení skrze sociální a
podpůrné programy
strana 28
ORL číslo 6
Dalším klíčovým grafem je rozvrstvení federálního
dluhu podle dopadu jednotlivých zákonodárných úprav,
válek, federálních programů a dalších fiskálních či
z nichž mnohá jsou zralá na bankrot. V tabulce si
porovnejte první kolonku místního daňového příjmu
hlavu a druhou tabulku, což je dluh jednotlivého státu.
Zkrátka, USA náš vzor. Jak vypadá začarovaný kruh v
praxi, na to se podívejte ve dvou minutách skvělého
shrnutí americké ekonomiky ve známé přednášce
ekonoma R. Reicha. Nebo si najděte jeho vysvětlení k
moci vojensko-průmyslového-kongresového komplexu
v USA (zde). To je americké porcování medvěda, který
ovšem neběhá po lese, ale je uvázaný na řetězu v
komunistické Číně, která drží většinu amerického
federálního dluhu. Je dobré vědět, že americká pravice
je neuvěřitelně vlastenecká, s výjimkou vlastního zisku
ovšem. O teď k tomu podstatnému. Proč já mám
utrácet čas tím, že kompiluji a komentuji tyto zdroje z
internetu? Proč to neudělají ekonomové a pisatelé,
kteří jsou placeni za ekonomické rozbory?
http://news.e-republika.cz/article494-Vlada-strachu-aekonomicke-myty&highlight=%22Vláda%20strachu
%20a%20ekonomické%20mýty%22
ekonomických změn. Zdrojem je opět citovaná
publikace PEW Trust. Tento graf je důležitý na konci
roku 2011, kde najdete poslední výstupy týkající se
dluhového dopadu posledních Obamových zásahů do
ekonomiky. Červeně jsem vám vyznačil známé
Obamovy záchranné balíčky pro banky, hypotéky a
krachující automobilky (TARP + Recovery Act), plus
podtržení týkající se zavedení povinného zdravotního
pojištění (Medicare D).
Trh s finančními deriváty,
časovaná bomba
Banky jsou lehké jako balón, protože nemají finanční
aktiva, pouze jedničky a nuly v počítači. Ekonomický
ekvivalent fantazijních derivátů odpovídá cca 8,5 HDP
planety Země.
Mýtus o sociálním plýtvání Obamy je pryč. Z grafu je
jasně patrné, že pod tlakem republikánského kongresu
se pokračovalo v nesmyslných daňových úlevách
bohatým, které zavedl Bush (2001/3). K tomu se přidaly
další daňová zvýhodnění za pravicového Kongresu
(2010). A vesele se dál vedou všechny prohrané války
(Afghánistán, Irák, Jemen), které jsou od samotného
začátku financovány pouze na dluh. Stejně jako v
předešlém případě vidíte, že dvě třetiny dluhu nejsou
nic jiného, než politická rozhodnutí ve prospěch
bohatých dvou procent populace a vojenskoprůmyslového komplexu. Červená křivka ukazuje, že
důsledky ekonomické krize tvoří jen jednu třetinu
dluhu. Sociální federální programy budou možná drahé
v budoucnosti, ale nyní představují jen malou část
dynamiky dluhového růstu. Chudým se dá prostě méně,
a je to. Ale zvýšit bohatým historicky nejnižší daně z
majetku a ze zisku (cca 17%), to fakt nejde. Přesně jako
u nás, za dob koaličního ekonomického porna.
Ameriku vede pravicová ideologie, která chce žít ze
středních vrstev, ničí vlastní populaci a vede nesmyslné
války, na něž nemá prostředky. Stejným způsobem
ovšem hospodařily i jednotlivé státy USA a velká města,
Warren Buffett, jeden z miliardářů, kteří šli do sebe a
začínají myslet na důsledky svého konání, jednou
prohlásil, že finanční deriváty jsou ve skutečnosti
strana 29
ORL číslo 6
"zbraněmi hromadného finančního ničení". Protože
zatím vybuchly jen z malé části (finanční krize 2008/9),
podívejme se na fakta, která ideologicky myslící
ekonomové Česka cudně tají před našimi občany.
Nejprve čísla. Nikdo neví, kolik obnáší trh s deriváty, což
samo o sobě představuje iracionální prvek. Odhady se
pohybují kolem 600 - 1 500 biliónů dolarů. Ale pozor!
Planetární HDP je pouze 70 biliónů dolarů. Jinak
řečeno: ty peníze v derivátech jsou podfuk, protože
jejich ekonomický ekvivalent neexistuje. Odpovídá cca
8,5 HDP planety Země, ale my, jak známo, máme jen
jednu planetu. A tyto peníze produkují úroky další
peníze, protože množí samy sebe. Proč by se nemnožily
samy od sebe? Jsou odděleny od výroby, tj. existují v
ekonomickém vzduchoprázdnu a množí je iracionální a
ničím neomezená chamtivost.
A nyní se podívejme na světové banky, ony kolosy na
hliněných nohou. Spravují virtuální dluhy a finance,
které jsou nesmyslem, protože za ně neexistuje v
globální ekonomice žádný ekvivalent. Pojďme k USA,
kde 4 největší banky představují 93 % celkové objemu
transakcí a spravují 81 % půjček. Kolik prázdného
vzduchu, tj. virtuálních peněz daných pouze v paměti
počítače, obsahují jejich trezory?
příslušných bankách v City.
2. Necháte je emitovat státní dluhy za nesmyslný úrok,
který navíc libovolně zvýšíte tím, že této zemi v
budoucnu snížíte rating jako Řecku.
3. Pak na vás bude dělat pár miliónů ekonomických
otroků, dokud se nevzbouří. Novou revolucí se dluhy
jednoduše škrtnou.
Takže platí přísloví: virtuální peníze znamenají reálné
problémy. Hlavně pro obyvatele těch zemí, kde vládnou
politicko-ekonomické mafie.
http://news.e-republika.cz/article1253-Trh-s-finan-nimiderivaty-asovana-bomba
David Ašenbryl: Nový
astrologický pohled na Čechy
JPMorgan Chase: aktiva 1 800 miliard dolarů / deriváty
70 151 miliard
Citibank: aktiva 1 300 miliard dolarů / deriváty 52 102
miliard
Bank Of America: aktiva 1 400 miliard dolarů / deriváty
50 135 miliard
Goldman Sachs: aktiva 114 miliard dolarů / deriváty 44
192 miliard
Nyní je jasné, proč je Golman Sachs tak aktivní v Evropě.
Tato banka je z velké čtyřky ta nejmenší a má největší
podíl neexistujících peněz. Představme si, že vypukne
další finanční (tj, nikoliv ekonomická) krize, která musí
nutně přijít, protože banky jsou prázdné bubliny. Pak
tato banka přijde na odstřel jako první. Ty první tři jsou
v USA příliš velké na to, aby mohly padnout. To si
zajistily při poslední bankovní krizi pohlcením ostatních
bank v roce 2009. Goldmani se proto musí snažit aspoň
v Evropě, aby se za virtuální peníze a úvěry dostali k
čemukoliv, co vynáší reálné peníze, a to dlouhodobě.
Nejlépe je, když zničíte zadlužením celý stát.
1. Zkorumpujete jeho již neschopnou politickou
reprezentaci tím, že nakradené peníze uložíte v
Myslíte si, že horoskop, tedy kruh hvězd nejde "položit
na zem"? Ale ano, existuje například pražský zodiak,
který ukazuje hlavní město Prahu z hlediska znamení s
centrem v rotundě . Proč by však linie jednotlivých
znamení nešly prodloužit na území Čech?
Všechno můžeme provést jako hru. A díky tomu to bude
jasnější a logičtější, už jen proto, jak je oblast oddělená
od ostatního světa jednolitými horami. Každý pás by tak
měl mít charakteristiku svého znamení, měli by tam
bydlet lidi určitého typu a krajina by taky měla
připomínat své obyvatele. Přesto by Češi měli mít
jednotnější kulturu. Kde žijete vy a potvrdili byste tento
názor? Nebo se vám to nezdá pravděpodobné ? Tak to
zkusme posoudit.
strana 30
ORL číslo 6
Pás Berana
Tyto linie se nám od hlavního města prodlužují směrem
na sever. Měli by zde tedy bydlet především lidé
energičtí, technicky zdatní, plní nápadů a taky potřeby
se prosadit. Boj o vliv a význam vlastní osoby by tak měl
být smyslem jejich života. Hned poblíž Prahy je několik
průmyslových městeček jako Brandýs nad Labem, kde
bývala silná vojenská posádka a masná výroba, nebo
Neratovice se Spolanou. Jednoznačným centrem
automobilového průmyslu ČR je pak město Mladá
Boleslav s továrnou Škoda, která zaměstnává i celé
venkovské okolí. Nejpodnikavější lidé v Čechách žijí
podle všeho na Liberecku, kde se vědecky inovuje,
rostou průmyslové podniky a dobře funguje
strojírenství i textilní průmysl. Existuje tu taky výrazná
spolupráce s Německem i Polskem, často mezi aktivními
městečky s velkými továrnami na autosoučástky. Není
náhodou, že od Liberce a Jablonce nad Nisou se
dostaneme rychle všemi směry po silnicích i železnici.
Okolní Jizerské hory taky vyžadují výrazné fyzické
výkony.
Pás Býka
Opravdu, tady leží úrodné oblasti naší země. Měli by
tady žít lidé rozumní, praktičtí, až konzervativně
založení, ale s ohledem na radosti života a určitě i krásu.
Hned u historického města Mělníka je spousta
úrodných vinic a okolo je nejkvalitnější půda v Čechách,
kde se daří různým druhům obilí, zelenině i cukrové
řepě. Zemědělství vyžaduje pomalejší a trpělivý způsob
života, trávený na jednom místě, což ukazuje na vlivy
zemitého znamení Býka. Za pásem polí se nachází
krásný areál kokořínských lesů a kraj, uprostřed s
Máchovým jezerem, kam se jezdí rekreovat spousta lidí
ze širokého okolí. Příroda a zámky pod Bezdězem a
směrem k Českému středohoří a Českému Švýcarsku je
tak známé jako místo odpočinku a užívání si života. Taky
místo, kde lidé tvoří díla jako Karel Hynek Mácha, ale
taky vydělají, nebo utratí za zábavu hodně peněz. Díky
vysídlení Němců se tu taky vyskytuje hodně chat a
chalup pro Pražany, často umělce, kteří tu mají druhý
domov.
Pás Blíženců
Jak by se dalo očekávat, tento pás vypovídá o pohybu.
Mělo by tady žít hodně mladých osob, které jsou
přizpůsobivé, komunikativní a čilé, ale dokážou si užít
realitu podle vlastního pohledu. Na cestě
severozápadně od Prahy se najde mnoho průmyslových
měst jako Roudnice nad Labem, do kterých vedou
hlavní železnice a silnice směrem do aktivního
Německa. Krajina je nejdřív úrodná, lidé ale odsud spíš
dojíždějí za prací do zdejších center. Přes bránu Čech,
tedy mezí dvojicí horských hřebenů kolem Labe se
dostaneme do Ústí nad Labem, Děčína a dalších
severočeských měst, kde je hodně náročného průmyslu
a kam se vždy za prací stěhovalo mnoho mladých lidí z
celé republiky. Museli se tak rychle přizpůsobit novému
životu, improvizovat a taky mít problémy se životní
jistotou. Špatný vzduch, útočící na plíce a průdušky je
symbol Blíženců. Je zajímavé, že je tady největší
hustota pěveckých souborů u nás, taky se zrodila
trempská Porta jako setkávání mladých lidé, blízkých
duchem a hudebními sklony.
Pás Raka
Lidé zde žijící by měly mít vztah k rodině a domovu,
vyznávat pragmatický pohled na život a přitom se
dokázat zasnít. Taky mít vztah k jídlu a dobrému bydlu.
Tato oblast je skutečně venkovská a lidé žijí především v
chalupách mezi lány úrodné zemědělské půdy na
Slánsku, Lounsku, Žatecku a směrem k Chomutovu.
Osou "keltské" krajiny s menhiry je výrazná řeka Ohře,
pod Krušnými horami zase kdysi bývalo mnoho rybníků.
Daří se tu pěstovat nejvýnosnější plodiny a provozovat
velká hospodářská družstvai proto, že osud muselo
odejít mnoho sudetských Němců. Rozkládá se tu nejvíc
chmelnic, z jejichž produktů se vyrábí národní tekutina,
pivo a mnoho lidi si pamatuje zdejší chmelové brigády,
kde se seznamovali chlapci s dívkami. A často potom
třeba zakládaly rodiny. Venkovský život se svými
tradicemi se ale potýká s problematikou
nezaměstnanosti, proto tu lidé musí být víc
konzervativní a přizpůsobit se hlavně v otázce potřeby
peněz.
Pás Lva
Pro Čechy, zemi Lva by tento pás měl mít silný
symbolický význam. Lidé tu mají žít hrdí, aktivní a
podnikavě zaměření, se sklonem k užívání dobrodužství
života. Tímto směrem proto najdeme důležitá místa
české historie, jako zámek v Lánech a hrad Křivoklát.
Tedy reprezentativní sídla, kde odpočívali čeští
monarchové a představitelé republiky. Lidé tady často
sloužili na dvorech, při lovech a různých veselicích. I
dnes je v křivoklátských lesích a kolem Berounky
výrazná turistika s mnoha hotely, chatami a
dobrodružnými cestovateli a vodáky, kteří si chtějí
zajímavě užívat. O kus dál najdeme po celém světě
slavná místa jako Mariánské Lázně nebo Karlovy Vary.
Koná se tady filmový festival, kam se sjedou političtí a
umělečtí představitelé z celé republiky a světa.
Lázeňský švihák je vlastně obrazem typického Lva. Kdysi
tady měli dostaveníčka představitelé států, dnes často
šlechty. Fungují tu však i ruské mafie, lidé bojující o moc
a snažící se utlačovat místní obyvatele. Tedy chovat se
jako diktátoři, což je odvrácená stránka.
strana 31
ORL číslo 6
Pás Panny
Jihozápadní směr od Prahy by měl být typický pro
realistické lidi, kteří rozumí každodenním problémům a
dokáží se přizpůsobit. Kraj patří mezi výrazné prostory
Čech, kolem dálnice na Plzeň se nalézá hodně drobného
průmyslu nebo skladovacích hal. Zdejší lidé pracují v
důležitých městských centrech jako drobní
zaměstnanci. Mnoho z nich míří každý den do Škody v
Plzni a do dalších průmyslových podniků. Přizpůsobují
se praktickým okolnostem a většinou žijí v malých
městečkách. Kolem Plzně je taky mnoho hornických
městeček se svými tradicemi a hudebním folklorem.
Obyvatelé jsou zde taky obecně manuálně zruční,
vyrábí se mnoho součástek a je tu mnoho zahrádek,
taky se vyrábí různé alkoholické nápoje. Pochází odsud
hodně osobností, důležitých pro český literární život a
hudbu. Oblíbené je hlavně Chodsko s turistikou a
"chozením" po horách. Vede tudy důležitý železniční a
silniční koridor do Bavorska, kde fungují centra
vydavatelství českých novin, hlavně v blízkém Pasově a
Řezně.
Pás Vah
Mělo by jít o prostor, který působí klidně a harmonicky.
Tedy být plný lidí toužících po klidu, pohodě a roztomilé
zábavě-po odpočinku, střídajícího pracovní dny. To se
potvrzuje tím, že oblast dolní Berounky s Černošicemi
nebo Řevnicemi byla známá jako první místo
rekreačních vil, kam se stěhovali lidé z Prahy za klidným
bydlením a stavěli si zde i rekreační chaty. Za řekou je
pás Hřebenů a Brd, kam jezdí turisti za aktivním
odpočinkem v lesích okolo kulturně naladěných
městeček, jako Mníšek pod Brdy nebo Dobříš s pěknými
zámky. Příbram známe jako hornické město plné stříbra,
ale taky mariánské poutní místo plné písní, za kterým
jsou pěkné venkovské zámky jako Rožmitál, nebo
Blatná. Písecko je plné rekreačních možností v lesích,
okolo přehradních nádrží na soutoku Vltavy a Otavy
bývá v létě mnoho lidí. Na Strakonicku žilo hodně
dudáků, lidé z Pošumaví zase byli v historii často
jarmarečníci, potulní muzikanti a zaměstnanci cirkusů.
Klid na Šumavě je jistě bez konkurence.
Pás Štíra
Zdejší lidé by měli být konzervativní a trochu
neproniknutelní, taky ale bodří a odpovědní za druhé.
Tímto směrem od Prahy se rozkládá celá vltavská
kaskáda, plná tajemné vody, ale taky erotických zábav
okolo Štěchovické nebo Slapské přehrady a Orlíka. Tady
se rozkládaly první chatové oblasti různých dobrodruhů
a trempů. Hledali se tu často poklady a celá krajina
( vlastně i lidé ) se musela měnit, především díky stavbě
vodních přehrad. Sídlili zde mocné rody jako
Schwarzenbergové, nebo Rožmberkové, kteří taky jako
pominutí stavěli desítky rybníků, které z množství ryb
vynášely velké peníze. Lidé tu jsou sice trochu
pomalejší, po oťukávání ale srdeční a rázovití. Krajské
město České Budějovice jsou dnes známé svým
bohatstvím a historickou krásou. Stejně působivé je
okolí tajemného Českého Krumlova, světoznámé
památky UNESCO a kdysi hodně bažinatého Třeboňska,
dnes plného kanálů a rybníků, kde v létě sjíždí řeky
mnoho vodáků a lázeňských možností. Zámky zde mají
typicky "štíří" názvy, jako Hluboká.
Pás Střelce
Měli by tu žít lidé svobodomyslní, s láskou k pohybu a
optimismem. Právě v tomto směru vede z Prahy hlavní
dálnice ČR směrem na Moravu a dál, hlavně na
jihovýchod Evropy. Proto tudy v automobilech, ale i s
nákladem v tirácích a dodávkách projíždějí mnozí
cestovatelé, důležití VIP se setkávají třeba v
Průhonicích. Toto přírodní okolí Prahy je oblíbené pro
rekreaci. Staví se tu nákladné chaty a příměstská
zástavba vil, hlavně směrem k půvabné řece Sázavě.
Jsou tu vidět rozdíly mezi chudšími a bohatými. Obecně
je kolem mnoho sportovišť pro golf, tenis a bazény k
plavání. Turisté vždy hledali únik z městského prostředí,
proto je tu prostor venkovské krajiny, která dává pocit
svobody. Nachází se tu nejvíce hřebčínů pro koně, kteří
zde naleznou venkovský prostor. Chovají se tu další
zvířata a je tu i více jatek. Pochází odsud taky lidé, kteří
touží po revolučních přeměnách. Třeba bojovní husité v
Táboře, venkovští písmáci, partyzáni, narodilo se tu taky
dost nadaných divadelníků.
Pás Kozoroha
Pro kraj pod vlivem znamení je to typické. Lidé tu vždy
museli mezi hustými lesy tvrdě dobývat aspoň trochu
půdy. Prostory jsou tu často tmavé, kopcovité až
hornaté, krajina je venkovská, ale mezi ní se vždy objeví
nějaké bohaté místo s velkou historií. Ukazuje se to na
Jihlavě, která leží v chladné oblasti Čech a Moravy na
Vysočině. Ta už svým názvem poukazuje na složitější
podmínky života. Typické jsou i tajemné prostory
jihlavského podzemí. Díky současnému rozvoji průmyslu
kolem dálnice ale vzrůstají další pracovní možnosti pro
obyvatele. Zdejší část D1 je tu méně schůdná, proto má
specifické problémy, spojené s údržbou a aspoň
kouskem rovné plochy. Hluboké lesy kraje přitahují
vodáky, cykloturisty, houbaře a lidi, kteří si chtějí užívat
kamenité řeky Sázavy a jejího okolí. Najdou se tu i místa
důležitá pro duchovní život nejen v minulosti, jako je
klášter v Želivi, ale hlavně známá památka UNESCO
Žďár nad Sázavou s budovami a sochami od Santiniho.
strana 32
ORL číslo 6
Pás Vodnáře
Vodnář je znamení originálních a otevřených lidí. Musí
se tu proto vždy objevit něco, co druhé naprosto
překvapí a stojí úsilí z hlediska intelektu. Když kdysi
vyrůstala Kutná Hora, kde se dolovalo stříbro,
znamenalo to vpád průmyslu a městského způsobu
života na úplný venkov. Rozvíjely se tu taky "nové"
technologie těžby a ražby. Kolín byl sice bohatým
městem, ale po příchodu průmyslu, třeba tiskařského
vzrůstal dál. Dnes to vidíme i na továrně pro automobily
TPCA. Podobné to bylo s krajskými Pardubicemi, které
vyrostly jako průmyslové centrum na důležitém
železničním koridoru. A taky řešily rozpory se
sousedním Hradcem Králové. Jistě není náhodou, že se
v Semtíně vyráběl semtex a taky mnoho moderních
chemikálií. Proto tu bylo potřeba mnoho technicky
nadaných osob, které se sem stěhovaly z území celého
státu. Lidé jsou tak modernímu životu přizpůsobiví v
minulosti, i dnes. Podle průzkumů je taky zajímavé, že
se tu rodí nejvíc blond lidí, což má vztah vůči smyslu
znamení.
Pás Ryb
Ryby jsou vždy něčím tajemné, i když se snaží působit
pragmaticky. Pás zahrnuje okolí Prahy kolem řeky Labe,
kde se vyskytuje množství rybníků až po Krkonoše. Toto
hlavní rekreační centrum pražské a české VIP smetánky
slouží pro zábavu. Hodně se tu sportuje a provádí
horská turistika, lidé se tu rádi opíjí. Z toho plynou
místním značné finanční zisky. Obyvatelé jsou obecně
konzervativní a v rámci Čech i překvapivě zbožní. V
minulosti se odsud do vnitrozemí uskutečnilo mnoho
vojenských vpádů směrem od Slezska a Pruska, takže
lidé i častěji trpívali. Svým způsobem jde o jádrovou
oblast českého národního obrození. Z prostoru pod
hřebenem horských pásem pocházela třeba Božena
Němcová, Alois Jirásek, F. L. Věk nebo Karel Jaromír
Erben, taky mnoho divadelních ochotníků. Nejde však
jen o oblast písmáků, ale i různých spiritistů, vyvolávačů
duchů a bylinkářů, tedy "blouznivců našich hor"
zabývajících se sny a okultnem, což ovlivnilo celé
generace.
strana 33

Podobné dokumenty

Stáhnout ukázku - nakladatelství Romeo

Stáhnout ukázku - nakladatelství Romeo svého povolání říká všem pravdu do očí a ukazuje jim, jací ve skutečnosti jsou. Jen ti nejhloupější se proto na něho zlobí, ostatní ho ke své škodě neberou vážně. Však se taky nikdo z těch popleten...

Více

Jak na POČÍTAČ - Studentské projekty FIS VŠE v Praze

Jak na POČÍTAČ - Studentské projekty FIS VŠE v Praze apod. Zjednodušeně řečeno program je nějaká sada instrukcí, jak se má počítač chovat (když po něm uživatel něco požaduje, nebo uběhne nějaký čas apod.). Co to znamená pro vás jako běžného uživatele...

Více

SN č. 3/2009 - Svobodné noviny na internetu

SN č. 3/2009 - Svobodné noviny na internetu nebo třeba podvědomě synchronizovanému cyklu početí mladé generace ve stádu, aby bylo optimální pro život stáda v souladu s přírodními cykly. Obdivuhodné ale je přitom to, že to funguje i tam, kde ...

Více

Teorie vědy 2012-3 - text.indd - Teorie vědy / Theory of Science

Teorie vědy 2012-3 - text.indd - Teorie vědy / Theory of Science Celá Encyklopedie ve skutečnosti vycházela od roku 1750, kdy Diderot napsal Prospekt (l. svazek vyšel s d’Alambertovou předmluvou v roce 1751 a poslední, 17. svazek v roce 1765; 1776 vycházely Doda...

Více

formační program 1. rok oslav 800. výročí sv. alžběty

formační program 1. rok oslav 800. výročí sv. alžběty svého syna Hermanna jako menšího bratra, než aby se stal císařem. Ani její hrdost na své děti a to, čím se mohou stát, pro ni nebyly tak důležité, jako jejich duše. Evangelium: Budeš milovat Hospod...

Více