HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte

HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte
Napsal uživatel HonzaS
Úterý, 08 Září 2009 16:43 - Aktualizováno Úterý, 08 Září 2009 16:52
HTML clipboard Co: Ledopády naproti prostřední stanici lanovky z Weissee na
Rudolfshutte.
Kde: Salzburger alpe, Rakousko.
Kdy: 7. – 8. 2. 2004
Topo: Popis jednotlivých ledů na fotografii je
zde
Přístup do oblasti:
HTML clipboard
Příjezd
Na
ledy pod Rudolfshütte se autem z Brna nejlépe a nejrychleji
dostanete přes
hraniční přechod Mikulov odtud po silnici E 461do Vídně.
Z Vídně pokračujte po dálnici A1
až do Salzburgu zde zahněte
doleva na dálnici A10, která Vás dovede až na sjezd č.46
směr
Bischofshoffen. (Do Bischofshoffenu se lze z Vídně taktéž
dostat po silnici č. 1
přes St. Pelten a Linz až do Wels, kde uhněte
doleva na silnici 138 do Liezen. Odsud
pokračujte po 146ce až do vesničky
Hüttau a dále po 99ce do Bischofshoffenu). Odtud po
silnici 311 až do
Bruck a.d. kde sjedete z 311 na 168. Ta vás dovede do vesničky
Uttendorf, kde na kruhovém objezdu odbočíte směrem na vesničku
Schneiderau. Po této
serpentinové cestě dojedete až na její konec
na parkoviště u Grünsee. Zde je také dolní
stanice lanovky.
Přístup
Další
postup je buď za 11 euro koupit jízdenku a projet se lanovkou na prostřední
stanici a odtud dojít cca 20 min. po levé straně jezera Weisssee pod
nástup. Nebo vyrazit
1/5
HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte
Napsal uživatel HonzaS
Úterý, 08 Září 2009 16:43 - Aktualizováno Úterý, 08 Září 2009 16:52
po turistické sjezdovce po pravé straně lanovky
do sedýlka a Weisssee obejít zprava.
Cesta z parkoviště trvá
podle průvodce 70 min. na skialpech. My jsme to šli pěšky 50 min.
Ledy jsou vidět hned ze sedýlka, taková plotna nejde dost dobře přehlídnout.
Sestup
Cesty 1,3,4 se slaňují
a jsou vesměs dobře ojištěny nýty a smyčkami (v cestě č.1 jsou
dokonce i karabiny). Ostatní cesty se scházejí hodně vpravo od nástupu
(cca 300m)
traverzuje se množství lavinových žlabů, které jsou
zakončeny ledovými plotnami. Čím
dále svah natraverzujete, tím je
sestup jednodušší.
Ubytování
Se
spaním přímo pod stěnou to není příliš valné, neboť svahy jsou
dosti prudké.
Lepší je sestoupit k lanovce a přespat buď v přístřešku
pro rolby (zde vás rolbaři
s největší pravděpodobností okolo
páté hodiny vzbudí) nebo na lavičkách letní restaurace
z druhé
strany budovy (zde vás vzbudí taky). Spaní je tu spíš pro
jednotlivce nebo
malé skupinky. Podle reakcí domorodců jsme si připadali
dost jako exoti.
Jak už to tak bejvá, většina akcí se dohodne v hospodě. Ani
tentokrát tomu nebylo jinak.
Tatry jsme zamítli – moc sněhu a špatný
počasí. Krkonoše, to není ono, ale ten
Erlaufboden je sice už
tejden oficiálně zavřenej, ale jinak je ve hře. Složení je
domluvený (Jarda, Lukáš Sedliský, Zdenál a já) a tak nám zbejvá
maličkost. Sehnat cokoli
na čtyřech kolech, co nás doveze tam i zpět
a klidně i nebezpečně. Je úterý a tak máme
všichni čtyři
relativně dost času na shánění. Postupně obvoláváme všechny, o
kterých si myslíme, že by nám mohli svůj milovaný vehikl propůjčit,
ale bohužel. Ve čtvrtek
odpoledne už to vypadá s příjemným víkendem
v přírodě hodně bledě, ale přeci jen se
bleskne jiskřička
naděje. Na lezci visí inzerát: „Jedeme tento víkend na ledy u
Rudolfhütte, máme větší auto a pár míst.“ (Není to přesně,
jedná se o parafrázi, inzerát už
je stažen.) Po krátký domluvě
se Zdenálem a konfrontaci našich představ s průvodcem
oblasti
volám na uvedené číslo a ptám se na čtyři místa. „To né, ale
jeden nebo dva
se vejdou.“ Jarda s Lukášem bohužel nemůžou
jet. Snad příště.
Autobusem do Prahy, krtkem na Kačerov a už upíjíme čaj v moc
generační vilce. „Větší“
auto je Ford Mondeo combi a jak se záhy
dozvídáme, jedeme v pěti. Oči mi jdou v sloup a
zuby začínaj
samovolně skřípat. Snad brzo usnu. Bohužel tohohle milostivého
vysvobození se dostalo pouze Zdendovi a Robertovi a mě mezitím začíná
uprostřed
zadního sedadla tuhnout prdel. Někdy pozdě v noci
(nebo je to brzy ráno?) zastavujeme u
2/5
HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte
Napsal uživatel HonzaS
Úterý, 08 Září 2009 16:43 - Aktualizováno Úterý, 08 Září 2009 16:52
Weissee a okamžitě se soukáme
do spacáků. Oba budíky vesele vyignorujeme a probudí
nás až Petrův
veselej pokřik: „Vstávejte, už je poledne!“ První co mě
napadlo: „…
celej … víkend v …“ Místo sprosťáren jsou použitý
tři tečky. Naštěstí se nakonec ukázalo,
že Petr je veselá kopa a
je teprve po osmé.
Rychle balíme, snídáme a rozhodujeme se co a jak. Naši dobrodinci
odjíždějí lanovkou na
Rudolfshütte a nám se Zdenálem nezbejvá, něž
se vydat na prostřední stanici lanovky,
potažmo k ledům, pěšky.
Naše hotovost by dala jen na jeden a půl lístku. Podle průvodce
je
to 70 min na skialpech. Máme trochu obavy, ale za 40 minut jsme v sedle
a první
pohled na ledy nám bere dech. Úžasná 200m vysoká a přibližně
stejně široká plotna, plus
asi pět ledů kolem sta metrů. Ve stěně
jsou vidět dvě tečky. Za dalších 20 minut jsme pod
nima a při
strojení se nás čím dál víc zmocňuje vzrušení. Počasí jak z pohádky,
prostě nádhera.
„ Co půjdem?“ „Glacierne madona. Je to tady nejdelší.“
„Fajn.“ Zdenál očividně
souhlasí. „Vypadá to docela ležatě.“
Musím mu dát za pravdu. „To jo, ale v průvodci je to
za pět.“
Hned první dýlka nás vyvádí z omylu. Po prvních pár metrech
rozehřívací osmdesátky následuje
přibližně čtyřicet metrů vysoká, kolmá pasáž, kterou napříč
protínají dvě asi
deseticentimetrový poličky. V půlce mi začíná
proklatě natejkat. Vrtám jen sporadicky, bere
to dost síly. Kouknout
se dolu nemám odvahu. Na poličkách jistím a snažím se trochu
odpočnout.
‘Tak, jestli je to takhle celejch dvěstě čtyřicet metrů, tak tady
asi vypustím
duši.’ Konečně se to zrcadlo trochu pokládá. Šroub,
pět metrů na bouli a kašlu na to,
stejně už musí bejt konec lana.
Zdenál ke mně po dvaceti minutách dolejzá úplně v pohodě,
jak kdyby to byl choďák. Snad
se ani nezadejchal. Je tohleto možný?
Bere zbytek šroubů a hravě překonává poslední
kolmý až mírně
převislí místo. „Konec, už je konec!“ Asi neslyší. Ruším štand
a to mu
dává další metr. Sedím jenom v cepínu. „Konec!“
Snažím se cukat lanem, ale vypadá to,
že Zdenál dneska leze jako
kdyby neměl lano. Konečně povoluje. „Člověče já se musel
vracet.“ Oznamuje mi celej rozjařenej. Poslední dvě dýlky už jsou
celkem pohodový
mírně položený lezení s pár výšvihama. V jednom
z nich si Zdenda zavrtal „na morál“.
Tenhle šroub se mi podařilo
vytáhnout bez použití větší síly. Ten by neudržel ani odloženej
matroš.
3/5
HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte
Napsal uživatel HonzaS
Úterý, 08 Září 2009 16:43 - Aktualizováno Úterý, 08 Září 2009 16:52
Na sestup se nám notně zkazilo počasí. Dva borci, kteří byli ve
druhý dýlce když sme šli
k nástupu právě dolezli a ptali se
na sestup. Ukázali jsme jim směr. Ostatně víc jsme
nevěděli a šli
jsme po čuchu. Asi po dvaceti minutách traverzování lavinovejma žlabama
jsme se rozhodli, že tady už by to mohlo jít dolů. Začali jsme se
prodírat převislou klečí.
Nijak mi to nevadilo až do chvíle, kdy
jsem měl za to, že stojím na pevný a uvolnil jsem
cepíny. Asi to
byla nepozornost, nebo únava ze špatný (v podstatě žádný) noci,
ale
jedna noha se mi propadla do sněhu a druhá se šprajcla mačkou v kleči.
V koleně luplo jak
ve starejch pendlovkách a udělal jsem dva
kotrmelce vzad. „Kurva.“ Na víc jsem se
nevzmohl. „Jseš v pohodě.“
„Jo, v klidu.“ Zalhal jsem. Bylo mi lehce na blití a zkoušel
jsem, jestli se postavím. Nevypadalo to tak hrozně. Zdenál vyrazil dál
klečí. V tu chvíli jsem
ho nenáviděl. „Mě se to tady vpravo
zdá bejt lepší.“ „Tady to je dobrý, pár kleček a jsme
dole.“
Kdepak Zdenále mě nepřemluvíš i kdybych to měl slízt po ledě.
„Hm, já jdu
tudy sejdem se dole“. Když sem dolezl dolů viděl
jsem Zdenálovi stopy a jeho asi 100 m
přede mnou. Koleno proklatě
bolelo a každý krok dolů byl jen dalším utrpením. Vařila se ve
mně
krev. Z nějakýho důvodu jsem dával svůj stav částečně za
vinu jemu. Naštěstí
na mě počkal. Uklidnil jsem se a pochopil, že
já jsem ten blbec. Za hluboký noci, v době,
kdy už jsme si začínali
dělat o naše spolulezce starost se objevili pod nástupem světýlka.
U střední stanice lanovky jsme našli skvělou „noclehárnu“ v podobě
přístřešku pro rolby.
Trochu nás vyděsilo, že budou chtít zadní
vidle, před kterýma jsme spali, ale když v pět
přijeli,
uklidnili nás, jako že je všechno v poho a tak jsme zase
zalehli. Noc byla
hotovým utrpením. Při každým pohybu jsem se
vzbudil. Ráno nás vzbudilo do jednoho
z těch dnů, kvůli kterým
se do hor jezdí.
I přesto, že jsem chodil už od rána pro sníh na vaření, jak ještě
nikdy, povolila bolest v
koleni až na nástupu. Eiswalzer vypadal moc
hezky. Rozbalujeme naše barevný dráty, tři
dýlky a je posekáno.
Prostřední část je dost do kopce, ale i přes pomalu se kazící počasí
a moji mizernou morálku lezeme celkem rychle. Vrcholová fotka, svázat
lana a valíme
dolů. Jedno slanění, stahuju červený. Druhý slanění,
tentokrát mnohem delší, Zdenda tahá
zase červený. Je na něm vidět,
že by potřeboval vystřídat. „Mám tahat?“ „Jo.“ A natahuje
ruku s lanem za sebe. Než stačím cokoliv udělat naše pupeční
šňůra a brána k životu
„tam dole“ nás ladným pohybem
opouští. „Á sakra.“ „Co je?“ Jenom pokejvnu hlavou
směrem k prostředku ledu, kde se ve
větru pohupuje naše lano. Oba najednou jsme se
začali tlemit. Visíme
šedesát metrů nad zemí, přivázaný ke skále jak ovce na pastvě,
lano v nedohlednu a hihňáme se jak dvě puberťačky. Tak tomu říkám
případ pro
psychiatra.
Prvotní nápad lano nahodit zamítáme, na to je moc daleko. Reálnější
se zdá buď pro něj
slízt do lehčího terénu, nebo dolízt nahoru
pro druhej konec, kterej ještě neskončil nad
převisem. Nakonec to
vyhrává poslední varianta. Svazujeme všechny smyčky co máme a
4/5
HO Vertical - Ledy v oblasti Weissee – Rudolfshütte
Napsal uživatel HonzaS
Úterý, 08 Září 2009 16:43 - Aktualizováno Úterý, 08 Září 2009 16:52
Zdenál
se dobrovolně vydává na nepříjemnou anabázi. Tři metry ho jistím
a končej
smyce. Zdenda dává šroub nejvejš co to jde, bere ode mě
smyčky a cvaká je do „tutovýho“
šroubu (v porézním okrajovým
ledu). Po dalších třech metrech dobejvá lano a dílčí úspěch
je
doma. Teď ještě dolů. Na nateklý hlavě Zdenáloj smekly nohy a zůstal
viset na
rukách. Nevím jak bylo jemu, ale mě ještě hůř než
kdybych tam byl sám. Nakonec jsme se
šťastně shledali na štandu a
mohli sjet i tu poslední dýlku. Při balení lana padnul metr od
nás
šutr jako pěst. Nejvyšší čas jet domů.
Hore zdar Berny
Fotogalerie
5/5