Genealogie rodu Thun

Transkript

Univerzita Hradec Králové
Filozofická fakulta
Katedra pomocných věd historických a archivnictví
Bakalářská práce
Autor: Tomáš Thun
Studijní program: B7105 Historické vědy
Studijní obor: Archivnictví - historie
Vedoucí práce: PhDr. Věra Němečková, Ph.D.
Hradec Králové, 2011
Univerzita Hradec Králové
Filozofická fakulta
Zadání bakalářské práce
Autor:
Tomáš Thun
Studijní program:
B7105 Historické vědy
Studijní obor:
Archivnictví - historie
Název závěrečné práce:
Název závěrečné práce AJ: Genealogy of House of Thuns
Cíl, metoda, literatura, předpoklady:
Obsah: Zpracování posloupnosti rodu a uplatnění jedinců v kulturních, sociálních
a hospodářských souvislostech doby.
Metoda: analytická
Literatura: Zemský archiv v Opavě: fond velkostatek Zábřeh na Moravě, matriční
knihy, gruntovní knihy, urbáře. Státní oblastní archiv v Zámrsku: matriční knihy,
soudní knihy trestních a civilních rejstříků. Moravský zemský archiv v Brně:
lánové rejstříky, zápisy komínové daně
Garantující pracoviště:
Katedra pomocných věd historických a
archivnictví
Vedoucí práce:
PhDr. Věra Němečková, Ph.D.
Konzultant:
Oponent:
PhDr. Aleš Valenta, Ph.D.
Datum zadání závěrečné práce:
10. 4. 2010
Datum odevzdání závěrečné práce: 15. 5. 2011
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením vedoucí
bakalářské práce a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne
Anotace
THUN, TOMÁŠ. Genealogie rodu Thun. Hradec Králové: Filozofická fakulta,
Univerzita Hradec Králové, 2011. 55 s. Bakalářská práce.
Bakalářská práce se zabývá dějinami rodu Thun. Sleduje vývoj hlavních
rodových linií a uplatnění jejich členů v kulturních, sociálních a hospodářských
souvislostech doby.
V práci jsou použity převážně informace z písemností uložených v těchto
archivech: Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní okresní archiv
Šumperk, Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv Zámrsk, Státní
okresní archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice.
Práce je doplněna o grafický rozrod hlavních rodových linií po meči a o
obrázkovou přílohu.
Klíčová slova: genealogie, Thun, panství Zábřeh na Moravě, Cotkytle,
Schönhengstgau, Schönwald, Tattenitz
Abstract
THUN, TOMÁŠ. Genealogy of House of Thuns. Hradec Králové: Faculty of Arts,
University of Hradec Králové, 2011. 55 pp. Bachelor Degree Thesis.
This bachelor’s thesis deals with the history of clan Thun. It follows the
history of the main lines and covers the participation of its members in a cultural,
social and economical courses of events of hteir times.
The thesis uses mainly information from the documents stored in the archives:
Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní okresní archiv Šumperk,
Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv Zámrsk, Státní okresní
archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice.
The thesis includes an illustration apendix and grafics of the family-tree with
its main lines after the sword.
Keywords:
genealogy,
Thun,
manor
Schönhengstgau, Schönwald, Tattenitz
Zábřeh
na
Moravě,
Cotkytle,
Obsah
Úvod ..................................................................................................................... 7
Genetická genealogie ............................................................................................ 9
Příjmení Thun ..................................................................................................... 12
Nejstarší dopátrané dějiny rodu .......................................................................... 15
Německé linie ..................................................................................................... 20
Americké linie .................................................................................................... 36
České linie .......................................................................................................... 38
Závěr ................................................................................................................... 49
Prameny .............................................................................................................. 51
Literatura ............................................................................................................. 52
Webové stránky .................................................................................................. 55
Obrázková příloha .............................................................................................. 56
Příloha - grafický rozrod ..................................................................................... 70
6
Úvod
V této práci předkládám výsledek mého pátrání po kořenech svého rodu.
Nejsem profesionální genealog a rodopisem se zabývám v soukromých chvílích.
Proto si následující stránky ani trochu nepřisvojují termín úplnosti. Snažil jsem
se z archivních pramenů zachytit vývoj hlavních rodových linií, jejichž potomci
žijí dodnes. Budu rád, pokud práce někomu poslouží jako odrazový můstek pro
vytvoření nějakého obsáhlejšího díla.
Mým primárním cílem při bádání bylo zjistit, zda-li jsou všichni nositelé
příjmení Thun v České republice příbuzní nebo zda-li se jedná o shodu jmen.
Pátral jsem pouze po mužských liniích po meči, neboť ženy rodné příjmení
svatbou ztrácejí. Samozřejmě kdybych “narazil“ na přenos příjmení po svobodné
matce, vzal bych v potaz i tuto linii.
Nejprve bylo potřeba zjistit počet žijících osob s příjmením Thun. Tuto
informaci poskytuje Ministerstvo vnitra ČR. Poté jsem se snažil vypátrat
kontakty na všechny tyto osoby. Následující postup byl vždy stejný. Psaným
dopisem, či elektronickým e-mailem jsem osoby kontaktoval, seznámil je s mým
úmyslem a požádal je o spolupráci. Snažil jsem se od nich dozvědět údaje o
jejich rodičích, případně prarodičích. Musím říci, že ve většině případech jsem se
setkal se zájmem a pochopením. Ovšem našli se i lidé, co si své soukromí chrání
a informace neposkytli. Po získání základních údajů jsem ascendentním
způsobem pokračoval ve vyhledávání informací z pramenů v archivech. Během
pátrání jsem osobně navštívil Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní
okresní archiv Šumperk, Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv
Zámrsk, Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice.
Korespondenčně jsem byl ve styku s Arcibiskupským archivem Trnava a
s mnoha farami.
Další z cílů, které jsem si vytýčil na začátku bádání, bylo zjistit, zda-li rodiny
s příjmením Thun, které žijí v zahraničí, jsou s českými nositeli stejného příjmení
nějakým způsobem spřízněni.
7
Následující práce je rozdělena na tři hlavní části. Nejstručnější ale
nejpřehlednější je výsledný grafický rozrod hlavních rodových linií po meči.1 Do
rozrodu jsem zařadil i dvě rodové větve, na kterých v současnosti ještě pracuji a
které prozatím nenavazují na žádnou z hlavních linií. Někteří členové těchto
nenavázaných větví měli zajímavé životní osudy a proto by bylo škoda je zde
neuveřejnit. V části s psaným textem jsem se snažil o některých osobách
uvedených v rozrodu uvést descendentním systémem podrobnější informace a
tyto informace konfrontovat s tehdejší dobou a historickými událostmi. Do části
s obrazovou přílohou jsem vložil fotokopie zajímavých dokumentů a archiválií.
Rád bych upozornil na to, že v práci nepoužívám obsáhlý systém rodopisných
značek. V textu i v grafu uvádím pouze dva druhy znaků: *(hvězdičku) používám
v případě data narození, když je datum narození neznámé, symbolizuje tento
znak datum pokřtění. †(křížek) souhrnně používám v případě smrti, případně
pohřbení nebo zpopelnění.
Také prosím, aby skutečnost, že má vlastní linie je podrobněji zpracována,
nebyla brána jako marnivost, nýbrž stalo se tak v důsledku nashromáždění více
materiálu včetně audio nahrávek se vzpomínkami pamětníků.
Genealogické bádání pojímám jako poděkování všem předchozím generacím
a v duchu svého osobního hesla:
“ÚCTA K PŘEDKŮM A LÁSKA K POTOMKŮM!“
1
Křestní jména osob byla za jejich života psána v různých jazykových modifikacích. Například
muž nosící křestní jméno Jan byl v i v úředních písemnostech psán jako Johann, Hans, Jan, Hons,
Joannes... Do grafického rozrodu jsem tedy psal vždy takovou verzi, která byla zapsána v křestní matrice
nebo v nejstarším pramenu.
8
Genetická genealogie
Při rodopisném pátrání od současnosti směrem do historie se každý badatel
dříve či později dostane do situace, ve které se hledaná osoba v písemných
záznamech již nevyskytuje. V tomto případě nám může alespoň trochu pomoci
nahlédnout do minulosti nově se rozvíjející obor genetické genealogie, který
pátrá po původu jednotlivých osob analýzou genetického materiálu.
Odborníci na genetiku zjistili, že
každá populace má ve své DNA jisté
typické znaky. Tyto znaky “si můžeme představit jako jakési prapůvodní kmeny,
které vznikaly v prehistorii; poslední z nich na konci doby ledové.“2 Dále vědci
zjistili, že každý muž má ve své DNA určitou specifickou část, která se předává
pouze z otce na syna v téměř nezměněné formě. Tato část se nazývá Ychromozom. Pokud má otec dva syny, předá oběma stejné informace ze své části
DNA. Synové ji pak přenášejí na své potomky mužského pohlaví. Tím vznikly
dvě větve jednoho rodu. Jednou za čas dochází v profilu genů k mutacím a proto
se DNA v oné specifické části bude u obou sledovaných rodových linií lišit tím
více, čím více generací uplyne od předání jejich původního společného předka.3
Rozborem Y-chromozomu lze tedy zjisti nejen původ a historii otcovské linie
člověka, ale i příbuznost s jinými osobami.
I když je tento obor zatím v plenkách, již dnes můžeme využít jeho dvou
hlavních výstupů:
1. Každý muž si může nechat analýzou své DNA zjistit geografický původ.
Dozví se, zda-li jeho předkové byli např. Germáni původně obývající severské
oblasti, či snad Slované z východu Evropy. Dále dostane informace, kde se jeho
dávní předkové poprvé objevili, kudy migrovali a kde se usadili.
2. Kromě geografického původu zasílají laboratoře po rozboru DNA ještě
soupis tzv. markerů. Jedná se o jakýsi výsledný číselný záznam o testovaném Ychromozomu. Čím jsou dva muži více příbuzní, tím více společných markerů
mají. Bratři pocházející z jednoho otce, tedy ze stejného předka v první generaci,
mají naprosto stejné hodnoty. Bratranci pocházející ze stejného dědečka, tedy z
předka v druhé generaci mají téměř shodné markery. Takto můžeme pokračovat
2
3
Kalců, David: Po stopách kořenů národa. Květy 7/2010, s.13.
Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008, s.58.
9
dále. Např. 80 společných markerů mají příbuzní, kteří mají společného předka
v desáté generaci, 60 shodných markerů mají příbuzní ve třinácté generaci, 40
markerů v devatenácté generaci, 20 markerů v třicáté osmé generaci, 12 markerů
přibližně v šedesáté třetí generaci. Výpočet příbuznosti je samozřejmě tím
přesnější, čím více markerů k dispozici máme.
Pokud chceme využít markerů při hledání příbuzných osob, je potřeba tyto
číselné informace zanést do databáze. Na internetu si můžeme vybrat hned
z několika databází. Od národních až po celosvětové. Spolu s číselnými
hodnotami markerů musí testovaná osoba do registru vložit i kontakt na sebe.
Nejčastěji e-mailovou adresu. Systém spočívá v tom, že jakmile se do registru
zapíše nová osoba, jsou jeho markery srovnávány s údaji ostatních osob. Při
určité shodě je systém schopen vypočítat v jaké generaci mají tito lidé
společného předka a tyto osoby se v případě zájmu mohou navzájem kontaktovat.
Za rod Thun jsem podstoupil genotest já. Nechal jsem si vypracovat
genografický test nejprve s 12 markery. Později jsem tento počet rozšířil dalším
testem na 33. Proč právě tento počet? Laboratoře nabízejí analýzu různého počtu
markerů. Od dvanácti až po řádově desítky. Samozřejmě je počtu úměrná i cena.
V současnosti se rozbor Y-chromozomu ve 33 znacích považuje za jakýsi
standard a tento test umožňuje detailnější porovnávání markerů s liniemi
vedenými ve světových databázích.
Výsledný profil, který mi laboratoř zaslala, byl rozepsán na pěti listech
velikosti A4. Obsahoval tabulku s hodnotami 33 markerů a mimo jiné tyto
informace: “V rámci profilu byla nalezena kombinace znaků, jenž je typická pro
populace obývající Středomoří a populace náležící k semitské jazykové
skupině.“
Dále: “Náležíte do haploskupiny J2b. Jedná se o typ, který je
v evropském regionu obvyklý pro oblast Apeninského a Balkánského poloostrova.
Odtud byla linie donesena do severnějších oblastí Evropy.“ A dále: “Expanze
nositelů vašeho typu profilu do ostatních částí Evropy je spojována s existencí a
aktivitami středomořských civilizací. Uváděny jsou zejména řecká kultura a další
civilizace, které vyvstaly na jejich základech.“ A v závěru: “Vzhledem
k celkovému nálezu lze váš nejstarší původ označit za středomořský ve smyslu
geografického určení. Nejstarší počátky vaší otcovské linie pak leží v jižní
10
Evropě v mediteránní oblasti, odkud velmi často pochází nálezy profilů vašeho
typu ve střední Evropě. S ohledem na nález zcela shodných profilů na území
severní Itálie, nelze vyloučit vznik samotné vaší otcovské linie právě v této oblasti.
Odtud pak mohla být donesena na území vaší nynější domoviny. Kdy se tak stalo,
lze pouze odhadovat, neboť do střední Evropy se lidé s tímto genetickým
původem dostávali spolu s obchodními karavanami přibližně již od 10. století.“
Laboratoř také vyhodnocuje všechny provedené genografické testy a z jejich
statistik z dubna 2011 je patrné, že současná populace v České republice má
následující původ: K nejrozšířenějším zástupcům mužských klanů patří linie
východoevropského původu, tedy slovanské typy. Dále pak linie západoevropské
typické pro Atlantickou oblast evropské pevniny a pro Britské ostrovy. Následují
linie původem ze Skandinávie a linie z oblastí pohoří Ural nebo Kavkaz.
V nižších počtech jsou zastoupeny i starověké linie původem ze Středomoří.
Nejvzácnější jsou linie exotické.
Číselné hodnoty markerů, které jsem s geografickým pofilem získal, jsem
vložil do české databáze Genebáze Y-DNA a do největší a nejkvalitnější světové
databáze Ysearch. Do české databáze zatím žádný můj, ani vzdálený, příbuzný
informace nedal. Ve světové databázi se nachází mnoho osob, které by se mnou
mohli být v mužské linii nějakým způsobem spřízněni. Nejvíce těchto subjektů,
konkrétně 734 osob, žije v Itálii.4 Nevýhodou je, že každý z těchto lidí vložil do
systému pouze 8 markerů, což potvrzuje našeho společného předka žijícího až
někdy v době antického Říma. Určitě se pokusím tyto osoby kontaktovat a
přesvědčit je o nutnosti rozšíření hodnot svého genetického profilu na počet 33.
Dále mi datová základna Ysearch našla 6 příbuzných osob z Německa, 5 které
ovšem vložili do systému jen po dvanácti markerech, což je také na určení bližší
příbuznosti málo.
4
5
Údaj je z března 2011 z databáze Ysearch. http://www.ysearch.org/
Tamtéž.
11
Příjmení Thun
Příjmení Thun nepatří mezi časté. Přesto existují v Evropě minimálně tři rody
s tímto jménem, které zatím neprokázaly svou vzájemnou příbuznost: První a asi
nejznámější je šlechtický rod von Thun pocházející z jižního Tyrolska z okolí
Tridentu v severní Itálii. Od roku 1628 někteří členové rodu nosí příjmení
rozšířené na von Thun und Hohenstein. Dnes tito Thunové žijí převážně
v Německu, Rakousku a severní Itálii. Nejstarší záznam o tomto rodu je z roku
1145. Dalším je rod také urozený. Tato dynastie von Thun je původem
z Předního Pomořanska z okolí Schlemminu. Příslušníci tohoto rodu dnes žijí
převážně v Polsku. První písemná zmíňka o těchto Thunech je z roku 1315.
Třetím nositelem příjmení Thun v Evropě je rod, jehož potomci žijí v České
republice. Mimo to jsem zjistil, že ve Spojených státech amerických, konkrétně
ve státech ve Washington a Oregon žijí také rodiny s příjmením Thun.
Ve středoevropských podmínkách příjmení “ustáleně označují nositele, jsou
dědičná zpravidla po otci, v českém jazykovém prostředí přecházejí obvykle
v přechýlené podobě na manželku a na dcery.“ 6 Ovšem pro nás tak běžný a
samozřejmý systém předávání příjmení z rodičů na děti je poměrně mladou
záležitostí. Před rokem 1786 existovala pouze tzv. příjmí. Příjmí byly přezdívky,
kterými se rozlišovaly osoby se stejným křestním jménem. Příjmí bylo většinou
s osobou nositele nějak spjato. Bylo dáváno např. podle povolání, vzhledu,
typické vlastnosti atp. Na rozdíl od pozdějších pevných příjmení se příjmí mohlo
v průběhu života u svého nositele několikrát změnit a nepřecházelo z rodičů na
potomky. Není proto výjimkou narazit v pramenech na písemný zápis: “Jan
Truhlář, syn Jíry Bečváře.“
7
Tento systém, který neumožňoval přesnou
identifikaci a evidenci osob trval po staletí. Výjimku tvořila šlechta, kde se
predikát dědil. Až v roce 1786 byla císařským patentem č.591 uzákoněna
příjmení pro všechen lid Rakouské říše a to tak, že příjmí, která lidé zrovna mají,
jsou definitivní, stabilní a dědičná. 8 Příjmení Thun bylo v našem rodu děděno již
od nejstaršího dopátraného předka, o kterém je zatím první písemná zmíňka
6
Moldanová, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2004, s.7.
Sassmann, Alois: Kořeny 1. České Budějovice 2007, s.11.
8
Tamtéž, s.12.
7
12
v urbáři z roku 1628.9 Je potřeba zmínit, že toto příjmení bylo v tuto dobu ještě
psáno v podobě Thon, příp. Tonn nebo Thonn. Až v následujících generacích se
ustálilo ve variantě Thun, příp. Thunn.
Křestní či osobní jména vždy dávali dětem rodiče co nejdříve po narození.
Naproti tomu příjmí bylo dáváno svým nositelům až v průběhu života a zpravidla
to nebyli rodiče, ale třeba sousedé, kdo jedince obdařili nějakou přezdívkou,
která se ujala jako příjmí. Z mnohých dnešních příjmení můžeme vyvodit i jisté
informace o našich dávných předcích. Příjmení mohou mít původ třeba
v zaměstnání či v řemeslech. Typickým příkladem je ve světě nejčetnější
příjmení Kovář v mnoha jazykových verzích, např. Schmied, Smith.. Příjmí se
dávalo i podle místa pobytu, takže předek pana Podhradského pravděpodobně žil
někde pod šlechtickým sídlem. Příjmení vznikala i z přezdívek podle fyzického
vzhledu, podle sociálních vrstev, i podle v charakteristických vlastností. O
původu příjmení Thun existuje řada teorií:
1. Příjmení Thun se vyvinulo z apelativa, tedy ze slova obecného významu.
V tomto případě by se mělo jednat o staroanglické slovo tunne, které znamenalo
sud, džber .10
2. Příjmení Thun pochází z jiného apelativa a to ze starogermánského slova
tūn, označující hradbu nebo obrannou palisádu okolo města, hradu, zámku. 11
Slovanskou analogií tohoto slova je podobně znějící týn. Tuto verzi prosazuje
šlechtický rod von Thun pocházející z Předního Pomořanska. 12
3. Příjmení Thun má kořeny v místním topografickém jméně a označovalo u
osoby místo jeho původu. Thun se jmenuje město ve Švýcarsku a jméno Thune
mají také dvě obce ležící v Dolním Sasku a Severním Porýní-Vestfálsku.13
4. Jihotyrolský urozený rod von Thun, od roku 1628 Thun und Hohenstein,
nosí příjmení podle místa svého původu, nalézajícího se v tridentské lokalitě Ton
v dnešní severní Itálii.14 Příjmení tohoto rodu prošlo postupně proměnou od Ton
(psáno i Thon, Tonn, Thonn) po Thun, příp. Thunn. Ke změně došlo údajně proto,
9
Tyto registra jsou údajně opisem nedochovaného urbáře z let 1595-1600.
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 16, kniha 2, fol.164r.
10
Beneš, Josef: Německá příjmení u Čechů. Ústí nad Labem 1998, s.170,180.
11
Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005, s.668.
12
http://thun.com.pl/thunstory/index.php?option=com_content&task=view&id=2&Itemid=21
13
Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005, s.668.
14
Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998, s.5.
13
aby příjmení znělo méně italsky a více německy. 15 Ještě roku 1521 se na svých
pečetích někteří příslušníci rodu píší jako Thon.16 Také na jedné epigrafické
památce s datací 1680, umístěné na rodovém sídle Castel Thun v lokalitě Ton
v severní Itálii, je pán hradu titulován jako COMES THONN.
5. O názor na vznik příjmení Thun jsem požádal i známého jihočeského
genealoga pana Aloise Sassmanna, který v letech 2005-2009 připravoval a
prezentoval na rozhlasových vlnách Českého rozhlasu seriál o genealogii Kořeny.
Ve 139. díle, který se vysílal 30.6.2008 mi pan Sassmann odpověděl: “Vaši
předkové mohli získat své příjmení dle toho, že sloužili ve vojsku císařského
plukovníka Kryštofa Thuna, který bojoval nejdříve proti Turkům a potom za
třicetileté války. Některý z Vašich předků se pak mohl usadit na Vašem statku.
Také mohl přijít z panství, které vlastnil šlechtický rod Thunů.“ Tyto hypotézy se
později ukázaly jako málo pravděpodobné, protože Kryštof Šimon z Thunu
bojoval proti Turkům a proti protestantům až po roce 1615, 17 on a jeho rod
nabýval majetku a panství v českých zemích až po roce 1623,18 kdežto můj zatím
nejstarší dopátraný předek žil Markrabství moravském prokazatelně již před
rokem 1610.
O příjmení se vedou také statistické údaje. Ministerstvo vnitra České
republiky uveřejňuje na svých internetových stránkách četnost příjmení občanů
České republiky. Jsou tam uvedena všechna příjmení a počet jejich živých
nositelů podle centrální evidence obyvatel. Dle poslední aktualizace z května
2007 existuje v České republice více jak 60.000 mužských a přibližně stejně tolik
ženských příjmení. Některá příjmení jsou velmi častá a počet jejich nositelů jde
až do desítek tisíců (Novák: 34.089, Svoboda: 25.186, Novotný: 24.233, Dvořák:
22.200). Tato častá příjmení vznikala nezávisle na sobě na několika různých
místech a proto lidé mající takové běžné příjmení nemusí být vzájemně příbuzní.
Naproti tomu jsou příjmení vzácná, která se udržují zpravidla jen u
potomků jednoho rodu. V květnu 2007 nosilo v ČR příjmení Thun přesně 60
žijících mužů a příjmení Thunová 51 žijících žen.19
15
http://www.buonconsiglio.it/index.php/it/Castel-Thun/castle/The-Thuns
SOA Litoměřice, fond Rodinný archiv Thun-Hohenstein, tyrolské oddělení, sig. I-206, I-207
17
Kasík, Stanislav: Rodové znaky Thunů na architektuře v Děčíně. Heraldika, 1979, č.2/1979, s.45.
18
Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998, s.10-12.
19
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sprava/informat/cetnost/2007/prijmeni/cet_prijm_muzi.xls
16
14
Nejstarší dopátrané dějiny rodu Thun
Zatím nejstarší dopátrané dějiny rodu jsou spjaty s obcí Schönwald. Tato
podhorská obec se rozprostírá v kopcovitém terénu na pomezí Čech, Moravy a
Kladska v nadmořské výšce mezi 540 až 660 m nad mořem. Písemnosti zmiňují
tuto obec, kterou založili němečtí kolonisté původem pravděpodobně
z východních Frank,20 již v roce 1278. V záznamech z roku 1519 v olomouckých
Deskách zemských je Schönwald uváděn jako ves pustá a neobydlená. Zanikla
pravděpodobně v důsledku škod napáchaných českouherskými válkami.21 Znovu
byla obec patřící do panství Zábřeh na Moravě osídlena v polovině 16. století.22
Tak jako dříve i tentokrát ji osídlilo německy mluvící obyvatelstvo. Tito lidé
krajinu opět zúrodnili, vystavěli zde hospodářské statky a živili se zemědělskou
výrobou. Schönwald patřil do největšího německého jazykového a kulturního
ostrova v Čechách a na Moravě. Toto historické území vymezené městy
Landskron (Lanškroun), Hohenstadt (Zábřeh) a Müglitz (Mohelnice) neslo název
Schönhengstgau (Hřebečsko). Německy mluvící obyvatelstvo zde ovládalo tuto
oblast již před rokem 1421 23 a proto téměř všechny dobové písemnosti jsou tu až
do roku 1945 psány v německém jazyce a německým novogotickým kurzívním
písmem. Z urbáře zábřežského panství24 z roku 1628 víme, že v Schönwaldu žilo
21 osedlých25 s nečeskými příjmeními. V urbáři jsou pod jednotlivými obcemi
tito osedlí zapsáni podle výše svého majetku od nejbohatších po méně majetné.
V záznamu u obce Schönwald je na třetím místě zapsán Heinrich Thon. Tento
zatím nejstarší dopátraný předek rodu Thun byl dle urbářů jediný nositel příjmení
Thon či Thun v zábřežském panství. Moravské Lánové rejstříky z let 1669 až
20
Meixner,Rudolf: Abriß der Geschichte der Sudetendeutschen. Nürnberg 1983, s.16.
Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963, s.58.
22
Tamtéž, s.344.
23
Hoffmann, František: České město ve středověku. Praha 1992, s.229-231.
24
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 16, kniha 2, fol.164r-167r.
25
Šlechta si své poddané dělila na takzvané osedlé a neosedlé obyvatelstvo. Mezi osedlé patřili láníci
(obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok z min. jednoho lánu polností, to je asi 18
hektarů), pololáníci (obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok z poloviny lánu polností,
to je asi 9 hektarů), čtvrtláníci (obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok ze čtvrt lánu
polností). Všichni tito osedlí se zapisovali do urbářů.
Chudší poddaní se nazývali neosedlí. Ti neplatili vrchnosti úrok z půdy, ale mohli si pronajmout půdu o
rozloze menší než jedna osmina lánu od osedlého poddaného. Tito neosedlí se dále dělili na podsedky
(obhospodařovali a platili osedlému nájemné z jedné osminy lánu polností), zahradníky (obhospodařovali
a platili osedlému nájemné z domku s políčkem), domkaře (obhospodařovali a platili osedlému nájemné z
domku), čeleď a podruhy (neměli vlastní bydlení, neobhospodařovali žádnou půdu, bydleli u hospodáře).
21
15
1679 uvádějí, že v Moravském markrabství nosili jméno Thon či Thun pouze
potomci tohoto Heinricha. V Berní rule pro Království české z roku 1654 je sice
záznam o jedné poddané osobě s příjmením Thun,
26
ale při podrobném
prozkoumání matrik z příslušné obce jsem zjistil, že se jedná o chybný zápis
v Berní rule - rod se správně jmenoval Thümb.27 Je tedy velmi pravděpodobné,
že Heinrich se v Schönwaldu nenarodil, ale přišel do Moravského markrabství
z jiné země. V archivech jsem pátral po zhostních listech pro poddané ze
zábřežského panství, ale žádné jsem nenalezl. Z výše zmíněných genografických
testů můžeme předpokládat, že Heinrichovi předci žili v nějaké části dnešní
severní Itálie.
Co ovšem jisté je, že si v Schönwaldu
Heinrich Thon zakoupil za 300
rýnských zlatých selský statek. 150 zlatých zaplatil hotově, dalších 150 splácel
po šesti zlatých ročně po dobu pětadvaceti let. V gruntovní knize obce
Schönwald je o této koupi záznam a také je zde potvrzeno, že v roce 1635 měl
již vše splaceno.28 Statek tedy musel kupovat nejpozději v roce 1610. Tento rok
můžeme považovat za nejstarší datum, které nám písemnosti o tomto rodu Thun
zatím odhalily.
Pro uzavírání kupních a prodejních smluv byla nutná u jedince plnoletost.
Hranice dospělosti byla v moravském právu v tuto dobu značně nestabilní.
Pohybovala se tehdy u mužů od 16 do 20 let.29 Budeme-li se řídit knihou Paměť
obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství
moravském od Ctibora Tovačovského z Cimburka, musíme za hranici právní
způsobilosti počítat u poddaného muže osmnáct let.30 Lehce si tedy vypočítáme,
že Heinrich Thon se musel narodit nejpozději v roce 1592.
Co ještě o Heinrichovi můžeme z písemností vyčíst? Jak již jsem uvedl výše,
byl třetím nejmajetnějším sedlákem v obci Schönwald. Některé z jeho
nemovitostí již zanikly, ale některé dodnes stojí v katastru obce Strážná (bývalý
Schönwald) a v současnosti nesou popisná čísla 7, 8 a 53. Jednotlivá stavení
26
Červený, Václav; Červená, Jarmila: Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o
soupis poddaných 1651. Praha 2003, s.1890.
27
SOA Litoměřice, inv.č. L93
28
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 192, sig. 3423, kniha 178,
fol.45r.
29
Malý, Karel; kolektiv: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 2005, s.122.
30
Brandl, Vincenc: Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Paměť obyčejů, řádů,
zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství Moravském. Brno 1868, s.111.
16
nebývala v horských obcích bezprostředně u sebe, byl mezi nimi veliký
soukromý prostor. Každá z budov sloužila k jinému účelu. Obytné stavení bylo
rozděleno na velkou světnici, předsíň, kuchyň, černou kuchyň pro ohřívání
krmiva pro zvířectvo, komoru pro čeleď, spižírnu a výměnek. Další budovy
sloužily jako stáje, chlévy, stodoly a kůlny na povozy a na nářadí. Polnosti
Heinricha Thona měly rozlohu necelých 7 ha. Dohromady se sady tvořily
souvislý pás, který se rozprostíral mezi výše zmíněnými domy s dnešními
popisnými čísly 53 a 7. Na východ do údolíčka klesaly plochy sadů a pastvin.
Západním směrem se táhla Thonova dlouhá pole přes hřeben kopce s dnešní
silnicí a dále po stráni dolů na západ až k lesu. Je známo, že hodnota zemědělské
půdy klesá se stoupající nadmořskou výškou. Půda se v tu dobu dělila podle
bonity - úrodnosti do tří tříd. V okolí Schönwaldu se jednalo o třetí bonitní třídu,
tedy o méně úrodnou půdu. Žně se v této oblasti opožďují oproti polím
v nadmořské výšce pod 300 m až o 4 týdny. 31 Na statku Heinricha Thona se
produkovala pšenice, oves, žito a len. Drželi se koně a choval se hovězí dobytek,
ovce a slepice. Povinné odvody vrchnosti platil hospodář dvakrát ročně a to o
svatém Jiří a o svatém Michalu, což nám potvrzuje, že již v tu dobu byl
Schönwald obýván jen německy hovořícím obyvatelstvem. V českých obcích
zábřežského panství se platily jarní dávky také na svatého Jiří, ale podzimní na
svatého Václava. 32 Robota hospodáře příliš netrápila. Práce na panském byla
vázána na usedlost a ne na osobu. To znamenalo, že jedna osoba ze statku byla
povinna vrchnosti robotovat. Sedláci zpravidla na robotu posílali nejhoršího
svého čeledína. Robotovalo se stanovené počty dnů v roce a v zábřežském
panství v tu dobu robotní práce spočívala v dopravě břemen vlastním koňským
potahem, předení panského přediva,
v zemědělských pracích a nahánění při
honech. Ale majetní sedláci své statky, pokud jim to bylo umožněno, stejně
raději vykupovali z robotní povinnosti. Heinrich měl dostatek peněz na to, aby
své hospodářství vykupoval z roboty a to dvěma rýnskými zlatými ročně.
Do poloviny 16. století v oblasti Schönhengstgau převažovali katolíci.33 Když
zábřežské a sousední moravskotřebovské panství drželi páni z Boskovic a poté
31
Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In: Slezský
sborník 58, 1960, s.100.
33
Loubal, Ladislav: Hřebečské baroko - Schönhengser Barock. Moravská Třebová 1996.
32
17
páni ze Žerotína, mnoho poddaných konvertovalo k protestantství. Ovšem po
Bílé
Hoře
zde
bylo
opět
jediným
možným
náboženstvím
vyznání
římskokatolické. Sice některé vsi na zábřežském panství ještě v roce 1630
zůstávali převážně evangelické, ale Schönwald mezi ně nepatřil. 34 Nová vrchnost
z rodu Liechtenstein měla veliký zájem na rekatolizaci a roku 1635 dokonce
nechala
tisknout
plakáty,
ve
kterých
všechny
své
poddané
nabádá
k velikonočním zpovědím a ke svatému přijímání a nekatolíci aby byli na
majetku a na životech trestáni.35 Bohoslužby se v Schönwaldu konaly v místním
kostelíku. Svatostánek nebyl zděný, byl malý, dřevěný, opatřen zvonovou věží.
Heinrichova manželka se jmenovala Anna a dala mu minimálně čtyři mužské
potomky, kteří byli pokřtěni jmény Michl, Georg, Tobias (*1.2.1642) a Elias
(*16.2.1647). Přesná data narození těchto dětí nejsou známa, ale data pokřtění
můžeme sledovat od narození Tobiase, protože křestní matriky farnosti Tattenitz,
pod kterou filiálně spadala i obec Schönwald, začínají zápisy z roku 1641.
Matriky zde zavedl farář Michael Jeltsche z Liebenthalu.
Odívání a zvyky lidí z oblasti Schönhengstgau jsou popsány v knize
Vlastivěda Lanškrounska.36 Mimo jiné se tam můžeme dozvědět, že muži patřící
do společenské vrstvy jako Heinrich Thon si tradičně oblékali kabát ze zeleného
sukna, který byl opatřen velkými stříbrnými knoflíky. Pod kabátem nosili
červenou či zelenou vestu také s mnoha stříbrnými knoflíky. Dovnitř se nosila
bílá košile s pestrou kravatou. Kalhoty byly pod kolena. Ve všední dny se nosily
kalhoty černé kožené, ve svátek ze stejného sukna jako kabát. Lýtka zakrývaly
bílé punčochy. Boty byly pevné černé s mosaznými přezkami.
Každodennost první poloviny 17. století na zábřežském panství si můžeme
přiblížit i výčtem cen některých hospodářských produktů. V prvé řadě je nutno
zmínit, že platidlem na panství tehdy byly stříbrné groše rázu pražského o sedmi
denárech a také německé mince rýnských zlatých o šedesáti krejcarech. 37 Jedna
kopa pražských grošů se rovnala jednomu rýnskému a deset krejcarů navíc,
34
Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého II. Praha 1893, str.110.
36
Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.183-205.
37
Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In: Slezský
sborník 58, 1960, s.97.
35
18
neboli jedna kopa pražských grošů se rovnala sedmdesáti krejcarům. Odhady cen
obilí z roku 1642 uvádějí tyto informace:
1 měřice 38 pšenice se prodávala za 45 krejcarů rýnského zlatého,
1 měřice žita se prodávala za 35 krejcarů,
1 měřice ječmene se prodávala za 30 krejcarů,
1 měřice ovsa se prodávala za 21 krejcarů,
A dále víme, že například v roce 1615 stálo tele na zábřežském panství 45 grošů,
a plece z jednoho vepře 6 grošů.
Jak asi prožívala rodina Heinricha Thona dlouhou třicetiletou válku v letech
1618 až 1648? Navzdory všem pesimistickým závěrům historiků, kteří píší o
obrovských populačních ztrátách 39 v důsledku hladu, epidemií moru, zabíjení,
drancování a loupení vojsky obou stran a obrovskému úpadku lidství s lokálními
výskyty kanibalismu a ladem ležící půdou se obci Schönwald všechny tyto hrůzy
pravděpodobně vyhnuly. Když srovnáme údaje o počtu obyvatel v Schönwaldu
z urbáře z roku 1628, který je opisem register z roku 1600, a údaje ze zápisů
domovní daně 40 z roku 1667 dostaneme poměr 21 osedlých před válkou a 22
osedlých po válce. Tedy dokonce populační nárůst! Snad to bylo tím, že se obec
nalézá mimo hlavní spojovací cesty a v poměrně těžce schůdném podhorském
terénu. Možná zde sehrál úlohu i vliv nových majitelů panství, kterými byli od
roku 1621 členové mocného rodu Liechtenstein.
Heinrich Thon zemřel v květnu roku 1655. V matriční knize je o této události
stručná zpráva: “25. května léta Páně 1655 byl pěkně pochován Henrich Thonn z
Schönwaldu.“41
38
cca 61,5 litrů
Na Moravě z původních 900.000 zůstalo 600.000 obyvatel. Čornej, Petr; kolektiv: Dějiny zemí Koruny
české I., Praha 1995, s.276.
40
MZA Brno, fond: D 2 Rektifikační akta, inv. č. R 141.
41
SOA Zámrsk, sig. O4-2443, fol. 8r.
39
19
Německé linie
Heinrich a následující pokračovatelé rodu tvořili až do poloviny 20. století
hlavní rodovou linii, kterou budu dále pracovně nazývat “německá“. Její
příslušníci žijící kontinuálně v obci Schönwald se ještě při sčítání lidu v roce
1921 hlásili k německému občanství.42
Po smrti starého hospodáře Heinricha se stal majitelem gruntu jeho nejstarší
syn Michl. Ten měl mimo tří výše uvedených bratří Georga, Tobiase a Eliase
ještě sedm sester nosících tyto křestní jména: Christina, Rosina, Justina,
Marianna, Elizabeth, Catharina a Regina. Všichni tito dědici i jejich matka Anna
měli na statku svůj podíl a Michl je musel
vyplatit. Celkem měl zaplatit 100
rýnských zlatých. Protože byl mladý a neměl téměř žádné úspory, mohl okamžitě
disponovat pouze 10 zlatými. Zbytek se zavázal splácet po 3 zlatých ročně.
Splátky přijímali vrchnostenští úředníci a ti je předávali dědicům. O každé
platební transakci se vedly zápisy v gruntovních knihách.
Při pročítání gruntovních knih jsem si uvědomil, že tímto nešťastným
systémem s každou následující generací docházelo k postupnému chudnutí rodu.
Čím více potomků uplatňujících dědické právo bylo, tím déle nový hospodář
splácel podíly a neměl prostředky na další rozmnožování majetku. Ale pokud by
naopak bylo dětí málo, hrozilo nebezpečí, že by rod díky velké dětské úmrtnosti
dále nepokračoval.
Nemoci a smrtelné choroby ovšem trápily nejen dětskou populaci, ale někdy i
dospělé obyvatelstvo. Lidé z oblasti Schönhengstgau sice mívali tuhý kořínek a
po většinu dospělého života bývali zdraví, 43 ale občas bylo nutno si přeci jen
pomoci. To potom lidé nejprve sahali po domácích odvarech a mastech z bylin,
které bývaly někdy až překvapivě účinné. Recepty k výrobě přípravků byly
staletím prověřené a dědily se po generace. Pokud domácí léčení nepomáhalo,
zavolal se lékař. Ten zpravidla naordinoval nemocnému léčbu obdobnou té
domácí. V takovém případě se k pacientovi dostavila léčitelka. Ta mimo
používání tajných bylinných receptů uměla nemoci i zaříkávat.44 Léčitelky byly
42
SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144.
Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.189.
44
Tamtéž.
43
20
osoby velice vážené, ale jejich činnost v tuto dobu velice riziková. Byly nezřídka
kdy podezírány z čarodějnictví. Například za života Michla Thuna probíhaly
veliké čarodějnické procesy v nedalekém, pouze 20 km vzdáleném Šumperku.
Jaký byl Michl Thun hospodář? V dobových písemnostech vyčteme, že podíly
z gruntu platil příbuzným pravidelně a včas. Pouze v letech 1659 a 1661 mu bylo
pro velikou neúrodu dovoleno platbu odložit na následující rok. Lánové rejstříky
Markrabství moravského řadí Michlův statek, ke kterému patřilo 35 měřic (6,714
ha) polí, mezi “Große Bauern Grundt“,45 tedy mezi velké selské grunty, kterých
bylo v obci pouze pět. Mimo povinných dávek vrchnosti a podíly dědicům platil
hospodář samozřejmě také berně panovníkovi. Za života Michla se kontribuční
zátěž zvedla hned několikrát. Po roce 1648 platil osedlý v průměru 8 zlatých. O
deset let později už 10 zlatých. V roce 1675 to bylo 20 a léta 1684 25 zlatých.
V prvním roce nového století platil 40 zlatých a v roce 1705 čítala berně
v průměru 50 zlatých. 46 Narůstajícími daněmi panovník pokrýval mimo jiné
náklady na války s Turky. V roce 1663 osmanští Turci a tatarští kozáci ve svých
výbojích pronikli na Moravu až k Olomouci. O jejich přítomnosti se dozvídáme i
z schönwaldské gruntovnice, kde se dočítáme, že některým sousedům Michla
bylo “v roce 1663 kvůli velké válce s Turky splácení podílů odpuštěno“.47
Sňatky bývaly téměř ve všech případech smluveny pro peníze. 48 Michl se
oženil 2. února 1655 s Marinou rozenou Schwaben (Švábská) z Lusdorfu,
se kterou následně vychovával tři syny. Jmenovali se Georg (*27.2.1658), Tobias
(*27.3.1668) a Johann, neboli Hans (*12.3.1671).
V zimním období si převážná většina obyvatel z této severomoravské oblasti
přivydělávala zpracováváním lnu. Zatímco muži len zaseli, další práce na poli i
při úpravě uzrálé rostliny náležela ženám. Len se sušil, protahoval, lámal,
vochloval a spřádal na kolovratech. Kvalita nití nezáležela pouze na šikovnosti
přadlen, ale i na typu přeslice nebo kolovratu.49 Kolovraty ze 17. století a další
dobové pomůcky ke zpracování lnu lze vidět ve stálé expozici “Z historie města a
okolí“ v Muzeu Zábřeh.
45
MZA Brno, fond: D 1 Lánové rejstříky, inv.č. 141, fol.30r.
Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí 4. Praha 1995, s.93.
47
fol.125v.
48
49
Nekuda, Vladimír a kol.: Vlastivěda moravská, Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno 2002, s.353.
46
21
V druhé polovině 17. století byly na poddaný lid kladeny od vrchnosti veliké
nároky, ale selská povstání v Čechách v roce 1680 se Zábřežska téměř nedotkla.
Snad to bylo i z důvodu, že olomoucký krajský hejtman předešel případným
rebeliím tím, že zabezpečil hranice zábřežského panství vojskem. O tamním lidu
poté napsal: “Byl jsem s nimi spokojen. Jsou jako dříve tiší, konají své věci a
horlivě poslouchají.“50
Rodina Michla Thuna dál hospodařila na svém statku. Hospodářství bylo již
natolik veliké, že bylo možno, či snad nutno, uvažovat o rozdělení gruntu na dva.
Nevíme, zda-li byl již v roce 1694 hospodář Michl neschopen statek vést, ale
právě na konci tohoto roku se dohodl se svými potomky a grunt starším dvěma
synům odprodal. Dobový zápis o tomto počinu nám říká: “Roku 1694 dne 30.
prosince, za přítomnosti představených: rychtář Nikolaus Pise, Mattaus
Schneidler, Zacharias Lerch, Hans Bokovský, Georg Kutich a Michl Ficger,
uskutečnila se ve vesnici Schönwald koupě, Thobias Thunn koupil po svém otci
Michl Thunn polovinu selského gruntu za 46 zlatých. Kupec je povinen ihned
dědicům zaplatit 10 zlatých, zůstává 36 zlatých, které má každoročně splácet po
1,5 zlatých o svatém Václavu. Sumu začne splácet od roku 1695, po uskutečnění
plateb bude grunt splacen. Stalo se uvedeného dne a roku.“ a dále: “Roku 1694
dne 30. prosince v přítomnosti již uvedených svědků, koupil Georg Thunn po
svém otci Michl Thunn jinou část selské usedlosti za sumu 64 zlatých, ihned má
složit zálohu 10 zlatých a zbylou část 54 zlatých má ročně splácet o svatém
Václavu, počínaje rokem 1695, potom bude grunt splacen. Stalo se uvedeného
dne a roku.“51 Podle různých kupních cen lze předpokládat, že části rozděleného
statku nebyly stejně veliké. Větší část z původního jednoho hospodářství
spravoval prvorozený syn Georg. Od něj pocházející potomci budou tvořit nově
vzniklou větev německé rodové linie. Tuto větev budu dále pracovně nazývat
“německá primogeniturní“.
druhorozený
Tobias.
Jeho
Menší část z původního hospodářství držel
potomci
budou
tvořit
větev
“německou
sekundogeniturní“.
50
fol.45v-46r.
51
22
Georg a Tobias měli ještě nejmladšího bratra Johanna. Ten později dostal od
bratrů zaplacen svůj podíl, který měl na gruntě po svém otci. V rodné vsi ho nic
nedrželo. Odešel a usadil se v obci Svébohov, kde na jaře v roce 1697 koupil od
Jana Bednáře dům se zahradou. Tuto nemovitost, která byla později očíslována
popisným numerem 50, drželi Thunové pouze po dobu tří generací.52
Starý Michl Thun, který rozdělil v roce 1694 hospodářství, žil ještě devatenáct
let. Zemřel v lednu roku 1713 ve věku sedmaosmdesáti let. Tato informace
z matričního zápisu nám tedy odhalila i rok jeho narození.
Nově nastoupená generace selského lidu na zábřežském panství byla o
poznání energičtější, než jejich otcové. O svá práva vedli sedláci spory se svou
vrchností. Nikdy se však neuchylovali k násilí a k rebeliím, ale řešili své
požadavky soudní cestou. Počátkem 18. století předložili své stížnosti císařskému
dvoru. Vrchnosti se dávalo mimo jiné za vinu: nízké výkupní ceny napředeného
lnu, vnucování ryb, sýru, ovoce a nekvalitního obilí, navýšení povinných dávek,
zabavení obecních pečetí a robotní povinnost ve sváteční dny. Na ten popud
zavítala na liechtensteinské panství císařská vyšetřující komise. Po prověření
všech skutečností byl závěr příznivý pro poddané a Vídeň vydala v roce 1712
vyřízení, ve kterém se také píše: Obcím se nesmí zvýšit míra odváděného ovsa
nad míru určenou v roce 1675. Patentem se upraví, aby vrchnost nemohla
dodávat poddaným špatné obilí na setí a vnucovat jim ryby, drahý sýr a drahé
ovoce. Poddaní mohou volně prodávat napředený len, ale vrchnost má předkupní
práv, pokud za přízi zaplatí tolik, co nabízejí jiní. Obecní pečeti se vydají obcím.
Robota o nedělích a svátcích se zakazuje.
V roce 1707 byla tattenitzká farnost, pod kterou patřila i obec Schönwald,
obsazena novým duchovním P. Ignazem Christianem Ehrlichem. Ten zde
vykonával duchovní správu až do roku 1723. Za jeho působení bylo zavedeno
čtvrtletní placení desátku a k tomu přibyl poplatek za ranní mši od každého
farníka 1 kr. 3 denáry.
Provoz zemědělské výroby na větších gruntech nemohl být personálně
zajištěn pouze rodinou hospodáře. Proto se na statku pohybovaly ještě další
skupiny osob. Za prvé to byli sezónní zaměstnanci, kteří docházeli na
52
fol.447v-449r.
23
hospodářství pracovat za denní mzdu, nejčastěji v období žní. Do druhé skupiny
patřili pacholci a děvečky. Ti měli s majitelem gruntu sjednanou pracovní
smlouvu zpravidla na jeden rok. Pacholci a děvečky sice bydleli na statku, ale
své rodinné zázemí měli jinde. Třetí skupinou zaměstnanců byli podruzi. Byli to
lidé bez půdy a majetku vůbec. Pracovali na usedlosti nikoliv za neněžní plat, ale
za byt a stravu. Podruh měl na statku “svou“ místnost a mohl tam bydlet i se
svojí rodinou.53 O přítomnosti těchto lidí na Thunovských gruntech vypovídají
například zápisy v matrikách a později také ve sčítacích operátech.
V Schönwaldu se obě dvě větve německy mluvících Thunů úspěšně rozrůstaly.
Myslím si, že není nutné na tomto místě vypisovat všechny dopátrané mužské
členy těchto linií. Jména a data jsou přehledně zapsána v příloze v grafickém
rozrodu. Osudy všech generací Thunů v Schönwaldu byly celkem stereotypní.
Člověk se narodil, vyrostl, oženil, převzal zemědělskou usedlost po otci,
hospodařil, splácel podíly a zemřel. Tak to šlo u selského lidu neustále dokola.
Přesto bych rád zmínil některé osoby a události na vsi, které toto jednotvárné
schéma něčím ozvláštnily.
Od počátku 18. století se v hospodářských knihách nevyskytují jen zápisy o
držbě nemovitostí a splácení podílů a dluhů, ale jsou zde i zajímavé informace o
povinnostech vyplývajících z převodu nemovitostí, z kšaftů i tehdejších zákonů.
Například v zápisu z 20. prosince léta Páně 1719 se můžeme dočíst, že
“U přítomnosti práva Jana Langera, dědiců a celé obce Schönwaldu, získal
Hans Thun po svém zemřelém otci Georgu Thunnovi selskou usedlost za sumu 64
zlatých. Kupec musí ihned splatit 10 zlatých a 54 zlatých každý rok o svatém
Michalu, počínaje rokem 1720. Po Jiřím zůstali další dva synové Tobias a
Michael, kteří jsou svobodní a kupec je povinen zajišťovat jejich potřeby,
z gruntovních peněz musí každému dědici vyplatit 6 zlatých, aby nestrádali, dát
jim kus pole před domem, kromě toho kusu pole jim přidá osení, a to i v případě,
že by se oženili a žili zde se svými ženami, bude jim splácet dluhy, Michal si
ponechá po 10 let půl měřice pole a zrno na vysetí, hospodář se musí starat, aby
oba měli zajištěno bydlení a obživu, a to až do jeho smrti. Ze statku dostávají 10
zlatých, 6 měřic ovsa, 2 achtle lněného semene, 18 achtlů pšenice, krávu, ovce.
53
Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008, s.48-51.
24
Matka má vlastní hospodářství na svém podílu, má kozu, dostává zrní na vysetí
na svém kusu, tak to má být až do její smrti. Hospodář je povinen o grunt pečovat
a dobře hospodařit, což dosvědčil Hans Schneidler pod pokutou 10 zlatých. Roku
a dne výše uvedených.“54
Jistě není bez zajímavosti, že v letech 1723 až 1730 pečoval o zdejší farnost
páter Sigismund Casimir von Hirtenberg, který se později stal stolníkem
kardinála a knížete biskupa olomouckého Ferdinanda Julia von Troyer.
Na počátku roku 1770 vydala císařovna Marie Terezie zákon, ve kterém
nařizuje provedení označení všech obytných budov. V Schönwaldu dostal grunt
obývaný primogeniturní větví Thunů označení numerus conscriptio 31. Tento
identifikátor se změnil při přečíslování na přelomu 18. a 19. století na číslo
popisné 7. Sekundogeniturní větev Thunů bydlela na statku označeném numerem
33., které bylo později změněno na číslo 8.
Ze zápisů Tereziánského a Josefského katastru z let 1756 a 1787 můžeme
vyčíst, že hospodářství obou hlavních linií Thunů se v Schönwaldu co do
velikosti nijak nezměnilo. Obhospodařovali dohromady stále 35 měřic polí.
V těchto katastrech je ještě uveden jedna rodina Thunů, která vlastnila dům a
necelých 12 měřic půdy.55 Ovšem o této linii se mi zatím nepodařilo zjistit nic
bližšího.
V roce 1781 císař Josef II. nabídnul svým poddaným tolerování tří
nekatolických
náboženství.
Jednalo
se
o
augšpurské,
helvétské
a
řeckopravoslavné vyznání. Ovšem žádný z rodu Thunů ani tehdy ani nikdy
potom
nekonvertoval
k protestantismu
a
všichni
zůstali
věrni
církvi
římskokatolické.
Obec Schönwald se v 18. století rychle rozrůstala a “podle popisu olomoucké
diecéze žilo roku 1771 ve vsi 423 německých obyvatel.“56 Snad i kvůli nárůstu
počtu obyvatel určitá část farníků z obce spadala od roku 1776 pod duchovní
správu nově vzniklého lokálního kaplanství Cotkytle. Proto se od tohoto roku
zapisovaly křty, svatby a pohřby konané v Schönwaldu buď do matrik farnosti
54
fol.101r-101v.
55
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46,
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 90, kniha 76.
56
25
Tattenitz nebo do matrik kaplanství Cotkytle. 57 Někdy kolem roku 1780 začala
vznikat na okraji Schönwaldu, podél cesty vedoucí do farní obce Tattenitz, nová
část obce. Domy si zde začali stavět i Thunové. Osadě dali loajální usedlíci
jméno po své laskavé vrchnosti - Liechtenstein. V roce 1804 byla kolonie
Liechtenstein oddělena od obce Schönwald a získala vlastní správu.
Od roku 1820 měla obec Schönwald vlastní školu s výukou v německém
jazyce. Děti už nemusely chodit do vzdálenějších škol.
V letech 1831 a 1834 se v Schönwaldu konaly dvě zajímavé svatby. Bratři
Franz (*13.7.1793) a Karl (*1.6.1795) Thunové si vzali dvě sestry. Klaru a
Magdalenu. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního, kdyby nebyli i nevěsty
také z rodu Thunů. Otec ženichů Georg Thun (*29.3.1764) a otec nevěst Florian
Thun (*11.10.1766) byli vlastní bratranci. Všichni čtyři snoubenci tedy měli
jednoho společného pradědečka Johanna Thuna (*24.11.1688). Tehdejší
společnost sice nic nevěděla o genetickém zatížení, které může při narození
potomků z takových svazků vzniknout, ale přesto byly sňatky příbuzných
katolickou církví zakázány. Také v tomto případě museli snoubenci požádat o
výjimku a arcibiskupská kurie v Olomouci jim poté zaslala písemný dispens, ve
kterém tyto svatby, na které se vztahovalo pokrevní příbuzenství ve třetím stupni,
povolila.58
Primogeniturní i sekundogeniturní linie německých Thunů dále hospodařily
na svých pozemcích, které již byly o dost větší, než které obhospodařoval jejich
dávný předek Heinrich Thon. Celková rozloha půdy, kterou vlastnili hlavní větve
Thunů z Schönwaldu v první třetině 19. století, činila 21 dolnorakouských jiter a
28394 čtverečních sáhů,59 což je dohromady více jak 22 ha. Protože mě zajímalo
přesné zaměření a rozkreslení těchto polí, pastvin a sadů, nahlédl jsem do
Indikačních skic60 uložených v MZA Brno a do Císařských otisků, 61 které jsou v
ZA Opava pracoviště Olomouc. Tyto mapy jsou z let 1835-1837. Na několika
arších je zde podrobně rozkreslen i katastr obce Schönwald v měřítku 1:2880.
57
Proto se od tohoto roku zapisovaly křty, svatby a pohřby v Schönwaldu do buď do matrik farnosti
Tattenitz nebo do matrik kaplanství Cotkytle. Pro dnešní badatele to představuje jisté ztížení podmínek
pro hledání, neboť matriční knihy z farnosti Tattenitz jsou uloženy v ZA Opava pracoviště Olomouc,
zatímco matriční knihy kaplanství a později farnosti Cotkytle jsou uloženy v SOA Zámrsk.
58
SOA Zámrsk, sig. O4-2441, fol. 9r, 11r.
59
MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 2353.
60
MZA Brno, fond: D 9 Indikační skici, sig. MOR235318350.
61
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 868, mapa 189-208.
26
Čísla parcel jsou zde zaznamenána červeně a jsou mnohdy totožné s dnešními
čísly. Navíc je každá pozemková parcela označena černým číslem, které je
shodné s popisným číslem domu, ve kterém bydlel majitel pozemků. Proto jsou
pozemky polí, luk a sadů snadno identifikovatelné. Obytné budovy Thunů
s popisnými čísly 7 a 8 stály na stavebních parcelách číslo 92 a 94. Hospodářské
budovy Thunů stály na parcelách číslo 91, 93 a 95. K těmto budovám patřilo již
zmiňovaných 22,3 ha polí, pastvin a lesů.
Vedlejší linie Thunů hospodařili v Schönwaldu a Liechtensteinu na dalších
pěti vlastních, ale menších usedlostech. 62 Ovšem některé z těchto gruntů již
neexistují a na místě jejich polí je dnes les.
Roku 1857 byl vydán zákon o sčítání lidu. První sčítání bylo provedeno ještě
téhož roku. Další se uskutečnily v roce 1869 a 1880. Od té doby se sčítání lidu
opakuje v pravidelných desetiletých periodách do dnes. Obyvatelé každé bytové
jednotky vyplnili předtištěný dotazníkový arch, ve kterých byli dotazováni mimo
jiné na jména a příjmení všech obyvatelů bytové jednotky, jejich pohlaví, datum
a místo narození, náboženství, rodný stav, obcovací řeč, gramotnost, tělesné vady,
postavení a hlavní povolání, vlastnictví nemovitostí a rolnických nebo lesnických
pozemků atp. Arch z roku 1857 je předtištěn v německém jazyce, archy z let
1880-1910 jsou dvoujazyčné a to německo-české. Arch z roku 1921 je také
dvoujazyčný, ale česko-německý. Jsou uloženy v příslušných okresních
archivech a my z nich můžeme vyčíst například i to, jak se vyvíjely majetkové
poměry v rodu. Thunové v roce 1857 žili v obcích Schönwald a Liechtenstein na
devíti číslech popisných63 a v roce 1921 už jen na sedmi.64 Všichni vždy a bez
výjimky do kolonky “Obcovací řeč“, která se v roce 1921 změnila na “Národnost
- mateřský jazyk“, zapsali “deutsch“. Pouze u dvou žen, které se do rodiny
přivdali, bylo u tohoto údaje z roku 1921 slovo “deutsch“ přeškrtnuto a
novodobou rukou červeně připsáno: “Národnost česká, bylo opraveno dle
rozhodnutí okresní politické správy v Zábřeze.“65 Do roku 1910 kontrolovali a
správnost údajů podpisem na archu stvrzovali sčítací komisaři. Od následujícího
62
MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 2353.
64
SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144 a SOkA Šumperk, fond Okresní
úřad Zábřeh, inv.č. 1979, karton 143.
65
SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144 a SOkA Šumperk, fond Okresní
úřad Zábřeh, inv.č. 1979, karton 143.
63
27
sčítání toto prováděli také samotní majitelé domů a bytů. Sedm sčítacích archů
z roku 1921 tedy obsahuje mimo podpisů úředníků i vlastnoruční podpisy členů
rodu Thun.
Rozpad Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 přineslo velké změny.
Nové uspořádání Evropy mělo být také, podle tehdejších světových mocností, ve
znamení národního sebeurčovacího práva. 66 Na severní Moravě a ve Slezku,
obývaných německou většinou, je tedy vyhlášen územní správní celek
Sudetenland, který měl tvořit součást velkého německého státu. Do této oblasti
byla zařazena i německá jazyková a kulturní oblast Schönhengstgau. Ovšem
provincie Sudetenland po padesáti dnech zanikla obsazením československé
armády a území se stalo součástí nově vzniklého československého státu.
Roku 1919 byli v řádných volbách zvoleni za Deutsch Christlichsoziale
Volks-Partei
67
do obecního zastupitelstva v Schönwaldu Heinrich Thun
(*4.12.1879) z čísla popisného 46 a v Liechtensteinu Josef Theodor Thun
(*7.11.1859), který v tu dobu žil na čísle popisném 26. Zastupitelstvo poté
zvolilo Josefa Theodora Thuna obecním radním.
V roce 1924 byl položen základní kámen nového kostela v Schönwaldu, a již
o rok později v létě byl zděný kostel svatého Isidora o svátku Nanebevzetí Panny
Marie vysvěcen olomouckým světícím biskupem Dr. Josefem Schinzelem. Na
této slavnosti samozřejmě nechyběli ani členové rodu Thun.
Od 30. září 1938 byla oblast Schönhengstgau spolu s bývalým českým
pohraničím začleněna do nově zřízeného celku Reischgau Sudetenland a
připojena k Německu. Thunové, kteří se hlásili k německé národnosti, se
automaticky stali německými státními příslušníky a říšskými občany se všemi
právy i povinnostmi. V Sudetské župě začal ihned platit nový kurz měny. 1 RM
se rovnala 8,33 Kč.68 Československá vláda později dosáhla uznání neplatnosti
Mnichovské
dohody
a
nařízení
z ní
vzniklých,
takže
akt
změny
z československého na říšské občanství se stal u německých Thunů neplatný.
66
Olivová, Věra: Dějiny první republiky. Praha 2000, s.74-75.
Německá křesťanskosociální lidová strana. Vznikla v roce 1919 a vycházela z tradic německo
křesťansko sociálního hnutí v Rakousku. Prosazovala zájmy katolické církve, upevnění pozic německých
podnikatelů a sebeurčení práva Němců v Československé republice. Na jaře 1938 se strana pod tlakem
Sudetoněmecké strany rozpadla.
68
Nekuda, Vladimír a kol.: Vlastivěda moravská, Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno 2002, s.228
67
28
O tom jaký byl běžný život na statku v Sudetech, mi vyprávěla moje babička
Anna Thunová, rozená Neugebauer (*5.12.1927). Ta sice nebydlela přímo
v Schönwaldu, ale před svatbou s Jaroslavem Thunem (*29.11.1925) žila na
velkém gruntě v Herborticích nedaleko Schönwaldu. Ves Herbortice patřila
k těm několika málo obcím v pohraničí, kde převažoval český živel a proto zde
lidé doma mezi sebou mluvili česky. Ovšem o národnost se tenkrát zajímaly tak
akorát úřady. Češi i Němci v této oblasti ovládali alespoň částečné i druhý jazyk
a navzájem se navštěvovali. Bylo naprosto běžné, že se česká dívka přivdala do
německé obce tam se “poněmčila“ a naopak německý chlapec se “počeštil“, když
například převzal grunt po tchánovi ve vsi, kterou obývali jen Češi. Nikoho
tenkrát ani nenapadlo někomu vytýkat nebo jen připomínat jeho národnost. Také
otec Anny Neugebauer byl německé národnosti, matka české. Zisk z nemalého
gruntu zajišťoval především chov a následný prodej mnoha kusů krav, telat a
vepřů. Také obilí se prodávalo. K hospodářství vždy patřil minimálně jeden pár
dobře živených koní. Velké statky byly takovými samostatnými a téměř
soběstačnými jednotkami. Chléb se pekl doma z vlastní kvalitní žitné mouky.
Z pšeničné mouky se dělaly zadělávané ovocné buchty. Masa bylo také dostatek.
O jídlo ani za války nouze nebyla. Kupovala se pouze sůl, káva a cukr. Lidé na
venkově byli hluboce věřící. Živilo je zemědělství a proto věřili, že jejich úspěch
nebo naopak neúspěch závisí na Božím požehnání, jeho přízni a štědrosti.
2. světová válka a hlavně její vyvrcholení přinesla obyvatelům Schönwaldu,
Liechtensteinu a dalších vsí mnoho strachu. V blízkých lesích a kopcích tohoto
hornatého pohraničí se strategickým vrchem Wachberg69 si velmi často nacházeli
úkryt bojovníci jedné i druhé válčící strany a domovní prohlídky v obcích nebyly
žádnou
výjimkou.
Jeden
čas
tu
pronásledovalo
gestapo
příslušníky
severomoravského hnutí odporu a poté zde zase sovětští a místní partyzáni
hledali zbytky rozprchnutého německého vojska. Dle pamětníků zažívali němečtí
obyvatelé z této oblasti obavy o své životy hlavně poté, co se dozvěděli o
masakru Němců v pouze 10 km vzdáleném Lanškrounu. Ve dnech od 17. do 18.
května 1945 bylo v tomto městě po odsouzení lidovým soudem zabito
sedmadvacet osob. Popravám předcházelo kruté týrání. Německé obyvatelstvo
69
Měří 714 m n. m. Dnešní jméno vrchu je Lázek.
29
muselo několik hodin stát na námětí se zdviženýma rukama, mnozí byli biti, jiní
byli naházeni do protipožární kašny a namáčeni do žumpy, další se museli
k samozvanému soudu plížit po kolenou... O tomto řádění existují dokumentární
fotografie a výpovědi jak německých, tak i českých svědků. 70
Po druhé světové válce existovalo pro německé obyvatelstvo na
československém území celá řada omezení. Ta byla navíc upravována místními
národními výbory a správními komisemi. Od určitého věku, zpravidla od šesti let,
bylo povinností Němců nosit na rukávu širokou bílou pásku s písmenem N. Na
řadě míst se omezovala nákupní doba pro německé obyvatelstvo, do obchodů
mohli například vstoupit hodinu před zavíracím časem. Následovaly zákazy
návštěv veřejných místností, zákazy cestování a stěhování do vzdáleností větších
než čtyři kilometry. Pro Němce také platil zákaz vycházení po 21 hodině.
Omezováno bylo dokonce i používání německého jazyka na veřejnosti.71
Rok 1945 byl posledním, který němečtí Thunové prožili ve svých rodných
obcích. Po osvobození Československé republiky vešly v platnost dekrety
prezidenta republiky E. Beneše, které byly posléze schváleny prozatímním
Národním shromážděním. Thunů ze severu Moravy se dotýkaly hlavně tyto
zákony: Dekret
č.12/1945 Sb.
o konfiskaci a urychleném rozdělení
zemědělského majetku Němců a Maďarů, dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě
československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské a
dekret č.71/1945Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyli československé
státní občanství.
72
Tyto nové zákony sice zohledňovaly aktivní německé
bojovníky za osvobození československé republiky, ale již nerozlišovaly aktivní
nacisty a obyčejné lidi. 9. srpna 1945 pořídila zdejší místní správní komise
soupis německých obyvatel. V Schönwaldu mezi nimi bylo osm starousedlíků z
rodu Thun, kteří zde žili na popisných číslech 3, 8 a 47. Z Liechtensteinu to bylo
dvanáct Thunů z popisných čísel 20 a 26.73 Správní komise měla ještě za úkol
jednotlivé osoby v seznamu zařadit do jedné z níže uvedených kategorií:
1. Okupant. Tedy Němec, který se nastěhoval po 1. říjnu 1938
70
Trojan, Emil: Tak přísahali..., partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945. Ústí nad
Orlicí 2001, s.259-278.
71
Kuklík, Jan: Československé zákonodárství ve vztahu k Němcům a osobám německé národnosti. In:
Německé menšiny v právních normách 1938-1948, Brno 2006, s.121-122..
72
Tamtéž s.171-235.
73
30
2. Provinilec. Tedy aktivní nacista.
3. Bývalý veřejný zaměstnanec.
4. Zemědělec.
5. Majitel podniků.
6. Příslušník svobodného povolání.
7. Dělník.
8. Různé.74
U Thunů jsou uvedeny kategorie 4, 7 a 8,75 což ukazuje, že se aktivně nezapojili
do nacistické činnosti! Přesto byli takzvanými Benešovými dekrety zbaveni
svého bydliště, majetku a československého státního občanství. Potomci rodu,
který na pomezí Čech a Moravy více jak tři sta třicet let hospodařil, byli nuceni
odejít ze svých gruntů a byli internováni s tisíci dalšími ve sběrném táboře u
parku v městě Müglitz. Zde byli pod trvalým dohledem příslušníků sboru národní
bezpečnosti a civilních dozorců přidělováni k různým pracím. Hygienické
podmínky a lékařské zabezpečení nebyly v táborech dostatečné. Fyzická a
psychická zátěž byla veliká. Strava byla minimální. 76 Takto čekali na odsun
z českého státu. Z Müglitz bylo postupně vypraveno 17 transportů. V Okresním
archivu v Šumperku jsou uloženy jmenné seznamy všech odsunutých osob.
15.6.1946 odjeli nákladním vlakem Thunové pocházející z města Hohenstadt a
obce Tattenitz. Další Thunové z Tattenitz odcestovali z Müglitzkého nádraží
23.6.1946, hranice českého státu překročili o dva dny později a cílovou stanicí
byl bavorský Regensburg. Třetí transport ve kterém byli Thunové z Tattenitz a
také z obce Budigsdorf byl vypraven 4.7.1946, Československou republiku
opustil 6.7.1946 a cílem byl taktéž Regensburg. Poslední Thunové z obce
Tattenitz opustily sběrný tábor 10.7.1946. V tomto odsunu byli i jejich příbuzní
z Schönwaldu a Liechtensteinu. Transport opustil republiku 12.7.1946 a mířil do
bavorského Bambergu. 2.9.1946 vyjel z Müglitz transport číslo 15. Mezi Němci,
kteří byli nuceni odcestovat tímto transportem do cílového města Schlüchtern
74
Do této kategorie byly začleněny osoby, pro které se nehodilo ani jedno z předchozích zařazení. Byli to
například invalidé, staré osoby na výměnku atp.
75
76
Staněk, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996, s.128-149.
31
v Hessensku byli Thunové z Schönwaldu a Liechtensteinu. Přes hranice
přejížděli 4.9.1946.77
O dalším osudu odsunutých Thunů ze severu Moravy nic nevím. Ovšem
vzhledem k jejich vysokému počtu je dosti pravděpodobné, že větve rodu někde
v zahraničí kvetou dodnes. Moje budoucí bádání se bude ubírat právě tímto
směrem.
Grunty a domy v bývalých německých obcích zabralo české obyvatelstvo.
Jméno obce Schönwald se počeštilo na Šumvald a v roce 1949 bylo naprosto
nepochopitelně oficiálně změněno na Strážná. Rod Thunů zde připomínají už jen
dva, více jak 100 let staré, zvětralé náhrobky na zdejším hřbitově. 78
Nepříznivému osudu německých Thunů se vyhnuli potomci Johanna Thuna
(*10.2.1881) z primogeniturní německé linie. Tento Johann se sice narodil a
vyrůstal na statku předků v Schönwaldu na čísle popisném 7, ale z nějakého
důvodu z gruntu svých předků odešel a převzal hospodářství po svém dědečkovi
z matčiny strany v obci Kosov č.p. 38. Kosov byla ves česká a Johannova
manželka Anna rozená Štajglová byla národnosti české.
Jejich syn Jan
(*31.1.1928) měl českou národnost a tak se této smíšené rodiny odsun v letech
1945-1946 netýkal.
Thunové v Kosově pokračovali v zemědělské tradici. Jedním z mnoha
zemědělských produktů Johanna (*10.2.1881) byly brambory. Pro ty měl zajištěn
stálý odbyt v družstevním hospodářském lihovaru v nedalekém Krumpachu.
Členem družstva byl od 29. června 1914.
V zemědělství se po druhé světové válce zaváděly nové technologie, nové
stroje a aktuální vědecké poznatky bylo potřeba předat nastupující generaci.
Proto Jan (*31.1.1928) z Kosova od podzimu roku 1945 navštěvoval přednášky
na nově zřízené Státní rolnické škole zemědělské v Zářeze na Moravě. 79 Pro
dobu bylo příznačné, že mimo odborných předmětů, jakými byly například
chemie a technologie, počty a měřičství, půda a pěstování rostlin, chov a krmení
hospodářských zvířat, se vyučoval i ruský jazyk a politická výchova.
77
Jeden z náhrobků byl při mé návštěvě hřbitova již tak poničen povětrnostními vlivy , že nápis na něm
byl z větší části nečitelný. Pro reprodukci a následné rozluštění nápisu jsem použil metodu obtahu podle
návodu z knihy: Roháček, Jiří: Epigrafika v památkové péči. Praha 2007, s.65.
79
Dnešní Střední škola sociální péče a služeb.
78
32
Z přednášených předmětů se konaly zkoušky. Měl jsem možnost nahlédnout do
jediného dochovaného vysvědčení Jana Thuna z této školy a k jeho cti je nutno
uvést,
že
v celkovém
hodnocení
za
školní
rok
1945/1946
prospěl
s vyznamenáním. Majetkové poměry rodiny můžeme vyčíst z dochovaného
rukopisu notářského konceptu darovací smlouvy a z následného strojopisu
soudního návrhu vkladu do pozemkové knihy katastru obce Kosov. Z písemností
je zřejmé, že od března 1948 vlastnil Jan (*31.1.1928) v katastru obce Kosov
budovy s čísly popisnými 38, 71, 143, 152 a v katastru obce Dolní Hynčina
vlastnil budovu s číslem popisným 144. K těmto stavbám o celkové rozloze 8,5
arů patřily následující pozemky: 11,39 ha rolí, 2 ha luk, 0,63 ha pastvin, 0,84 ha
lesa, 0,18 ha sadů a jeden blíže neurčený rybník. Do příslušenství hospodářství
patřily mimo jiné secí a žací stroje, mlátička, stroje na přípravu krmiv, pomocné
stroje a elektromotory atp. Živý inventář tvořili jeden pár koní, šest kusů
dospělého hovězího dobytka, až deset kusů telat a deset kusů drůbeže.
Poslední mužský člen z této větve se jmenuje také Jan (*12.1.1960),
v současnosti žije v Rožnově pod Radhoštěm a protože má dvě dcery a žádného
mužského potomka, je tato rodová větev předurčena k zániku po meči. Dcery se
jmenují se Lucie a Martina.
Při výčtu německy mluvících Thunů nesmím zapomenout na linii, která žila a
hospodařila na usedlostech v obci Tattenitz. Tato linie se odštěpila v polovině 18.
století od české větve cotkytelské, o které se zmiňuji níže. Musím přiznat, že
tattenitzká větev ještě čeká na své podrobnější dopátrání. Prozatím mohu uvést ze
sčítacích operátů pro povinné sčítání lidu, že zde Thunové v letech 1869 až 1910
vlastnili domy s popisnými čísly 14, 38, 52, 58, 73, 94, 109, 164, 185, 187, 194,
201, 217 a 221. Na rozdíl od svých příbuzných z Schönwaldu se nezabývali vždy
jenom zemědělstvím. Mnozí provozovali různá řemesla a živnosti. Mezi Thuny
z Tattenitz najdeme sedláře, ševce, kováře, tkalce, hostinské atp.
Mnozí
z tattenitzkých Thunů bývali v různých dobových zápisech psáni i ve tvarech
Thon nebo Thonn.
Z Tattenitz pocházeli i dva bratři Alois (*22.1.1884) a Thaddaus
(*15.4.1888 ) jejichž potomci tvoří linie, které můžeme nazývat “Americké“. O
nich píši níže.
33
Někteří z Thunů se z Tattenitz později přestěhovali do obce Budigsdorf.
Například Alois (*6.9.1856) zde od roku 1895 vlastnil domy s popisnými čísly
43 a 90. První nemovitost obýval se svou rodinou a tam se mu také narodil čtvrtý
syn Anton (*2.3.1899). Druhý dům, který se skládal ze dvou samostatných
bytových jednotek, pronajímal.80
První světová válka, jeden z nejzávažnějších konfliktů 20. století, odvedla do
bojů mnoho mladých mužů. Thunové z Tattenitz a Budigsdorfu samozřejmě také
narukovali do císařské a královské Rakousko-uherské armády. C. a k. pozemní
vojsko bylo tehdy rozděleno na tři hlavní složky - pěší pluky, jezdectvo a
dělostřelecké a technické jednotky. U pěšího vojska byla hodnostní hierarchie
následující: Nejníže postavené bylo mužstvo. Do mužstva patřili hodnosti
Infanterist (vojín), Gefreiter (svobodník) a Korporal (kaprál). Nad mužstvem stáli
poddůstojnické
Kadettaspirant
hodnosti
(kadet),
Zugsführer
Stabs-Feldwebel
(četař),
(štábní
Feldwebel
šikovatel)
(šikovatel),
a
Fähnrich
(praporčík). Následovali Officiere (důstojníci) a generalita. 81
V roce 1916 si tattenitzký kronikář zapsal: “Na poli cti padl za Boha a vlast
jako hrdina Josef Thun [*18.4.1888] z Budigsdorfu, Stabs-Feldwebel, zraněný
23. listopadu 1915 na frontě u Isonza, zemřel v Laibachu 29. listopadu 1915, stár
27 let...“82 Feldwebel náležel ke starým hodnostem v armádách, kde dohlížel na
vnitřní službu celé setniny. Pro setninu byl pro dobu míru ustanoven jeden a pro
dobu války dva feldvéblové. Ve druhém případě byl jeden šikovatel označován
jako službu vedoucí, druhý jako manipulační a měl v referátu kancelářské a
finanční záležitosti. Šarže štábního feldvébla byla nejblíže důstojnické a proto
bylo žádoucí, aby si šikovatel neustále rozšiřoval své vzdělání, které by bylo
adekvátní, až bude povýšen na oficíra. Hodnostní označení štábního feldvébla za
války byly tři stříbrné šesticípé hvězdy na dvojité zlaté portě umístěné na
límcových výložkách. Štábní šikovatelé byli v polní službě stejně jako důstojníci
vyzbrojeni automatickou pistolí a šavlí,
80
83
která byla později nahrazena
Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007, s.18.
82
http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_tatenice.doc
83
Poddůstojnická šavle vzor 1862 s jednosečnou čepelí a oboustranným výbrusem měřila 79-80 cm,
rukojeť byla potažená kůží, doplněná poddůstojnickým střapcem.
81
34
poddůstojnickým bodákem.
Šavle
byla
dále
užívána
při
slavnostních
příležitostech a v týlu.84
Někteří z Thunů měli i důstojnické hodnosti. Například Johann Thun
z Budigsdorfu č.p. 34 byl již čtyři roky před vypuknutím světové války ve
službách c. a k. armády jako Offizier.85
Thunové z Tattenitz i Budigsdorfu byli po druhé světové válce podrobeni
nucenému odsunu, o jehož průběhu jsem psal výše. V této době byly názvy obcí
počeštěny na Tatenice a Krasíkov.
V dnešní době v Tatenici opět Thunové žijí. Ovšem jedná se o mladší větev,
jejíž členové přišli do obce až v polovině 20. století a usadili se na popisném
čísle 49.
84
85
Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007, s.71.
35
Americké linie
Bratři Alois (*22.1.1884) a Thaddaus (*15.4.1888 ) Thunové z Tattenitz
odcestovali na americký kontinent. Alois po absolvování oboru krajinářství na
Vysoké škole zemědělské ve Vídni odešel v roce 1903 do Spojených států
amerických. Krátce pobýval v městě Tacoma stát Washington, poté v městě
Portland stát Oregon, kde pracoval jako externí dodavatel. Výstavba železnice
SP&S ho v roce 1905 přivedla do města Underwood ve státě Washington. Zde se
až do roku 1907 zabýval obchodováním s materiálem na výstavbu železnic. Dne
25.října 1905 se oženil s Emílií Janisch, která taktéž pocházela z rakouského
mocnářství. Aloise to neustále táhlo k zemědělství a tak u Underwoodu koupil
pozemek a založil ovocnou farmu Thun Five Oaks Fruit Farm. Tato farma se
záhy stala velmi výnosnou a Alois byl považován za váženého muže. Také ho
bavila komunální a krajská politika. V letech 1921 až 1924 a dále pak v roce
1931 až 1936 byl zvolen do funkce
Commissioner of Skamania County,
Washington. Alois Thun zemřel na následky srdečních potíží 16. července 1960
v nemocnici Skylině. Zanechal po sobě dcery Helen, Martha, Lucy a Dorothy.
Všechny se provdaly a příjmení Thun v této linii tedy zaniklo.
Jak jsem již naznačil, Aloisův bratr Thaddaus se také vydal hledat štěstí za
oceánem. Do Států přišel v roce 1906. Také on se oženil s dívkou z Evropy.
Jmenovala se Margaret Koch. Nejprve Thaddaus pracoval na farmě svého bratra
Aloise a příležitostně i jako dřevorubec v lesích kolem řeky Columbia River.
Později se odstěhoval do Spanaway. Měl celkem sedm dětí, z toho dva syny.
Johna (*2.4.1917) a Francise (*24.10.1925). John byl vystudovaný strojník, poté
sloužil v armádě, později pracoval na Aljašce. Když mu bylo třicet dva let
konstatoval, že je nejvyšší čas usadit se. Zpočátku se chtěl věnovat zemědělství a
tak v dubnu roku 1949 koupil pozemky šest mil jižně od města Puyallup. Celkem
se jednalo o 350 akrů (141,64 ha) půdy. Původní nadšení pro vlastní farmu
dostalo značné trhliny, když se John dozvěděl, že armáda dříve plánovala
v místech jeho nynějších pozemků letiště pro výcvik svých pilotů. John se začal
o věc podrobněji zajímat a zjistil, že existují nezrealizované projekty pro ono
letiště. Myšlenka na vybudování vlastního soukromého letiště ho už neopustila.
36
John vybudoval betonovou vzletovou a přistávací dráhu, dával soukromé letecké
hodiny a provozoval vyhlídkové lety. Část pozemků pronajal pro sportovní
lukostřelbu. Na letišti a v přilehlé hale byli zaměstnáni i členové jeho rodiny.
Letiště s vystihujícím názvem Thun Field sice prosperovalo, ale přesto ho John
v roce 1966 prodal. Dnes je letiště známé jako Pierce County Airport - Thun
Field. Zaměstnává zhruba 300 lidí, zaznamenává 89 000 vzletů a přistání za rok a
podle ekonomů generuje pro zdejší oblast ekonomický přínos 21 mil. amerických
dolarů ročně. John zemřel 31. srpna 2006. Na čestném místě u letištní haly má
pod americkou vlajkou umístěnu pamětní desku, která byla na počest zakladatele
letiště odhalena 18.září 2009.
Všechny Johnovi děti vyrůstaly na letišti a naučili se létat. Ale jen jeden ze
synů zůstal do dnes v podniku. Bruce Thun je u letiště zaměstnán jako manažer
provozu.
Rodina Thunů se v Americe hojně rozrodila a její příslušníci převážně žijí ve
státech Washington, Oregon, Aljaška a Nové Mexiko. S Brucem Thunem a
některými dalšími členy americké washingtonské linie jsem v pravidelném
písemném kontaktu.
37
České linie
Rod Thun se od prvního známého předka Heinricha Thona z Schönwaldu
dynamicky rozrůstal do mnoha vnitřně členěných rodových větví. Rodinný
majetek zpravidla dědili prvorození synové a proto bylo potřeba pro ostatní
potomky hledat další domovy. Nejvíce se Thunové začali usazovat v české obci
Cotkytle. Kupovali zde grunty i menší hospodářství a zakládali nové rodové linie.
Některé z těchto větví vymřely, ale některé kvetou dodnes.
Nejmladší z Heinrichových synů Elias (*16.2.1647) od roku 1679 hospodařil
na své pololánické usedlosti v Schönwaldu , kterou koupil od Mathese Langa za
75 zlatých, ale již po deseti letech usedlost prodal za nákupní cenu Augustinu
Fingerovi a ten mu zase přenechal za 200 zlatých svůj velký grunt v obci
Cotkytle. Tato směna se uskutečnila 17. března 1689.86 Ves Cotkytle byla sice
kdysi založena německými kolonisty, ale v době příchodu Eliase Thuna v ní
sídlilo už jen čistě české obyvatelstvo. Elias Thun moc dobře česky neuměl.
Alespoň ne tak dobře, aby si mohl dovolit v této řeči uzavírat kupní smlouvy.
Proto je v cotkytelské gruntovní knize zápis o jeho koupi psán německy, což
mezi ostatními českými zápisy působí nezvykle. Jeho potomci se však již rodili
jako češi. Zajímavá je v gruntovní knize také poznámka, že Elias Thun se u
úřadu při koupi nové nemovitosti prokázal hodnověrnou kvitancí, ve které
všechny osoby, které měli na tomto gruntu po předminulém majiteli nějaký podíl
jsou Eliasem již vyplaceni. Na gruntu zbyl po předchozím majiteli pouze dluh
k cotkytelskému kostelu, který činil 6 zlatých. Tuto sumu Elias zaplatil v letech
1692 a 1693 po třech zlatých. K Eliasovu statku, který byl později označen
popisným číslem 30, patřily vcelku rozlehlé polnosti. V Tereziánském katastru
z roku 1756 jsou tato pole blíže lokalizována a tak víme, že u tohoto Thunova
gruntu bylo 31 měřic půdy rozděleno takto: pole Od Statku 8 měřic, tamtéž 2
achtle travnatého sadu a zahrádky, pole Na Gansbergu 10 měřic, pole U Brány 7
měřic, poustka U Brány 6 měřic.87 Na tomto statku Thunové hospodařili pouhé
čtyři generace. Eliasův syn, vnuk i pravnuk zemřeli v krátkém rozmezí čtyř let. V
matriční knize zemřelých se píše, že Eliasův syn Joseph Thun se dožil
86
fol.209v.
87
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46, fol.176v.
38
pětadevadesáti let. Naopak poslední z této větve, tedy Eliasův pravnuk, Georg
Florian (*31.3.1735) předčasně zemřel ve věku šestadvaceti let. Mladá vdova po
Georgu Floriánovi zdědila celé hospodářství. Znovu se provdala a to za Georga
Wernera a rod Wernerů na gruntu hospodařil ještě ve dvacátém století.88
Jeden z Heinrichových vnuků Mathias Thun (*18.2.1674) koupil posledního
prosincového dne roku 1702 v katastru obce Cotkytle od Kryštofa Langhamera
dům s kouskem pole. Tenkrát se polím s malou rozlohou říkalo zahrada.
Nemovitost ho stála celkem 40 zlatých. 14 zlatých zaplatil hotově a dalších 26
splácel v pravidelných ročních splátkách. 89 Dům a malé pole se nemohly svou
velikostí srovnávat s velkými statky v hodnotě několik stovek zlatých, které
vlastnili bohatší Mathiasovi příbuzní v Schönwaldu i v Cotkytli. Navíc domek,
jemuž bylo později přiřazeno popisné říslo 72, i obdělávaná půda byly v poměrně
hornaté části zdejší krajiny. Mathiasovi patřila část lokality, které se dříve říkalo
Louková Hora. Nicméně zahradník Mathias mohl být rád, že bydlí ve svém a
nemusí přebývat se svou rodinou jako podruh u cizího hospodáře.
90
V cotkytelské gruntovní knize se můžeme dočíst, že Mathiasův malý grunt
obsahoval takový inventář, který stačil akorát tak vyprodukovat zemědělské
plodiny pro vlastní spotřebu. Na větší výdělek to však nestačilo. Proto zahradníci
docházeli ještě pracovat na větší grunty nebo do lesa jako do zaměstnání.
Mathias, který přišel do Cotkytle jako německy mluvící zemědělec, se oženil
29.června 1706 s Annou, dcerou Čecha Jana Nehyby. Jejich děti už vyrůstaly
v českém prostředí. Ovšem Godefriedus, jeden ze synů Mathiase a Anny, se
později z rodné vesnice odstěhoval a usadil v německé obci Tattenitz. Tam se
také oženil s Němkou Catharinou Werner a jejich potomky jsem tedy zařadil do
kapitoly německých linií.
Mathiasovi potomci byli zřejmě dobrými hospodáři, protože rozšiřovali
majetek o další půdu s polnostmi a lesy. V roce 1835 vlastnili Thunové
z Cotkytle 72 tyto parcely v katastru obce Cotkytle: parcla číslo 1057 (o výměře
5,438 ha), p.č.1058 (0,074 ha), p.č.1059 (0,361 ha), p.č.1060 (0,675 ha), p.č.1061
88
fol.405r.
90
Termínem zahradník se dříve neoznačovalo povolání. Říkalo se tak člověku, který vlastnil dům
s malým polem. Kdo vlastnil dům bez půdy, býval nazýván domkař, chalupník nebo baráčník.
89
39
(0,087 ha), p.č.1062 (0,234 ha), p.č.1063 (0,133 ha), p.č.1064 (0,18 ha), p.č.1065
(0,255 ha), p.č.1066 (0,029 ha),
p.č.1067 (0,19 ha), p.č.1068 (0,017 ha),
p.č.1069 (1,44 ha), p.č.1075 (0,017 ha), p.č.1076 (5,865 ha), p.č.1077 (0,244 ha),
p.č.1078 (0,017 ha), p.č.1079 (0,243 ha), p.č.1080 (0,03 ha), p.č.1081 (0,022 ha),
p.č.1082 (0,12 ha), p.č.1083 (0,17 ha), p.č.1084 (0,165 ha). K tomu ještě
v katastru obce Schönwald parcelu číslo 283 (0,274 ha).91 Dohromady tvořily
pozemky souvislou plochu na Loukové Hoře o rozloze více jak 16 ha. O tom, že
majetek je hodnota značně těkavá, by mohli cotkytelští Thunové vyprávět.
V letech 1878-79 totiž o značnou část pozemků přišli. 92 Z jaké příčiny se tak
stalo, jsem nezjistil. Avšak dům v s popisným číslem 72 drželi až do roku 1978,
což je úctyhodných 276 let.
Běžný život většiny potomků rolníka Mathiase Thuna se příliš nelišil od výše
zmiňovaného života sedláků z německé linie Thunů. Většinu z nich nadále živilo
zemědělství. Někteří zůstali na rodné usedlosti, mnozí se přiženili či přivdaly na
jiné statky a někteří zakoupili nová vlastní hospodářství.
Na začátku roku 1742 postihla rodinu v Cotkytli smutná událost. V třicátém
čtvrtém roce svého života zemřel mladý hospodář Andreas Thun (*20.10.1709)
z Loukové Hory. Protože jeho manželka Marina byla v době tragédie již těhotná,
narodil se jejich jediný potomek jako pohrobek. 93 Chlapec dostal při křtu jméno
po zemřelém otci. Při tehdejší veliké dětské úmrtnosti je až zázrak, že Andreas
mladší dorostl do dospělého věku, oženil se a rod tak mohl pokračovat. V době
než by Andreas mladší dosáhl plnoletosti nemohl být samozřejmě grunt bez
hospodáře. Proto se Marina znovu provdala a na usedlosti od té doby dočasně
hospodařil Václav Hecl. V roce 1770 na svátek svatého Štěpána převzal Andreas
mladší jako právoplatný dědic dům č.p. 72 i přilehlé pozemky.
Členů rodu bohatě přibývalo a v polovině 18. století již Thunové hospodařili
v Cotkytli na šesti usedlostech. Byly to mimo výše uvedených čísel popisných 30
a 72 ještě domy a hospodářství na popisných číslech 5, 8, 39 a 82.94 V Cotkytli
se postupně začali tvořit menší rodinné větve, které se vyvíjely samostatnými
91
MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 374 a fascikl 2353.
fol.64v, 67r, 67v.
93
“Marina post defunctum Andream Thun Vidua.“ ZA Opava pracoviště Olomouc, inv.č. 7738, fol.192v.
94
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46.
92
40
směry. Jistě na tom měl veliký podíl i patent o zrušení nevolnictví z roku 1781,
který vydal císař Josef II. Habsburg-Lothringen. Poddaní byli zbaveni přímé
závislosti na vrchnosti a mohli se například svobodně stěhovat bez souhlasu
majitele panství nebo svobodně zvolit povolání pro své potomky.
Na konci 18. století se Georgius Thun (*22.4.1779) z Cotkytle č.p. 39
odstěhoval do obce Hochstein. Obec s typicky německy znějícím jménem nebyla
součástí německého jazykového ostrova Schönhengstgau, ale patřila do pásu
českých obcí. Proto jsem hochsteinskou větev Thunů zařadil mezi české linie.
V roce 1867 navštívil obci Hochstein šestý arcibiskup olomoucký Friedrich
von Fürstenberg. Ten pohnul místní občany ke zbudování nového kostela. Ještě
téhož roku se začalo s nákladnou stavbou. Snad nejhorlivější z pomocníků na
stavbě byl místní kostelník a kostelní hospodář Josef Thun (*21.11.1819) z čísla
popisného 22. Místní kronikář se o něm vyjádřil jako o jednom z nejváženějších
a nejzaslouženějších občanů, který se nejenom staral, ale též ve dne v noci na
stavbě pracoval a tak svým příkladem i ostatní vlažnější k činnosti povzbuzoval.
Celkové náklady na nový svatostánek v Hochsteinu, který již v roce 1869 stál
v plné kráse, se vyšplhaly na 6959 zlatých. Josef Thun přispěl částkou 400
zlatých. Pro srovnání uvádím, že tou samou částkou 400 zlatých přispěl i císař
František Josef.
Když v roce 1903 Josef Thun zemřel, zapsal si hochsteinský kronikář: “Tímto
odchodem ztratil Hochstein svého dříve nejváženějšího občana, svědomitého
starostlivého hospodáře, který po čas svého představenství vysázel stráně nic
nenesoucí u splavu a pod hradem lesem, z kteréhož již nyní obec těží. Pro své
skutečně velké zásluhy byl učiněn i čestným občanem obce hochsteinské.
V poslední době ovšem u mnohých z mladého pokolení nebyl ve velké lásce, jak
již to ve světě chodí. Kostel a farář ztratil v něm svědomitého hospodáře a
kostelníka, ústav chudobinský svého otce, všichni pak upřímného rádce. Kostelu
sloužil jmenované úřady zastával 33 roků. K tomu sluší ještě poznamenati, že
poručil ještě poslední, co měl svůj majetek kostelu sv. Anny v Hochsteinu, aby
místní farář s obnosem 100 zlatých naložil dle svého dobrozdání.“95
95
http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_hostejn.doc
41
Josef Thun a jeho paní Terezie měli celkem pět dětí. Neměli žádnou dceru,
všichni potomci byli chlapci. Ovšem tři z nich zemřeli v kojeneckém věku.
Dospělosti se dožili jen naposledy narozený Karel (*9.2.1850), který měl později
pouze jedinou dceru Annu Marii a Josef Václav (*22.9.1840), který se rozhodl
pro duchovní dráhu. V této větvi tedy rod nemohl pokračovat.
Josef Václav Thun z Hochsteina byl po absolvování příslušných studií
vysvěcen na kněze. Nejprve čtrnáct let kaplanoval v Trnávce, devatenáct let byl
farářem v Úsově a od roku 1899 byl farářem v obci Náklo u Olomouce. V roce
1902 v Nákle nechal páter Josef Václav Thun pořídit do zdejšího kostela nový
zvon s vyobrazením Panny Marie, svatého Josefa a svaté Barbory.96 Byl oddaný
habsburské koruně a loajálně prosazoval zájmy liechtensteinského knížecího
domu. Na počátku roku 1910 byl páter Thun vyznamenán. S nejvyšším
císařským a královským apoštolským svolením převzal s právem nosit pamětní
medaili knížete z Liechtensteina.97 Udělování medaile bylo zahájeno v roce 1908
Johanem II. knížetem von Liechtenstein u příležitosti jeho padesátiletého
panování a udělována byla jeho minulým a současným zaměstnancům a těm,
kteří oddaně sloužili a pozoruhodně přispěli knížectví za jeho vlády.
Páter Josef Václav Thun zemřel 17. dubna 1910. Pochován je v Nákle a
v hochsteinské farní kronice je k této události poznamenáno toto: “...Ve své závěti
pamatoval na zdejší chrám Páně. Kostelu odkázal 600 K, chudinskému fondu
zdejšímu 200 K, kostelu dále 2 losy z r. 1860 a obročí pole v ceně 1200 K. Zajisté
zanechal po sobě pěknou památku, za což mu bude stále náš lid na modlitbách
děkovati. On byl každoročně v Hochsteinu o pouti sv. Anny, kde vždy celebroval
a posledně také krásné velum na ciborium koupil. Ještě slíbil světit novou školu,
ale už se toho nedočkal. Odpočívej v pokoji!“98
V Hochsteinu vlastnily Thunové dva domy. Mimo výše uvedeného čísla
popisného 22 ještě dům číslo 27 s příslušnými pozemky. Antonín František Thun
(*17.9.1839) počítal s tím, že hospodářství na popisném čísle 27 jednou
převezme jeho jediný syn Antonín (*13.4.1871). Ten ovšem zemřel v mladém
věku v městské nemocnici v Mödlingu ve Vídni. Proto Antonín František ještě za
96
Vrbka, Josef: Dějiny Obce Nákla na Moravě. Loštice 1940, s.148.
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Okresní úřad Litovel - Presidiální spisy, inv.č. 1246, karton 31.
98
http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_hostejn.doc
97
42
svého života nabídl k prodeji většinu svých pozemků. O parcely projevilo zájem
olomoucké arcibiskupství a v letech 1898 až 1904 se prodeje uskutečnily. O
těchto transakcích mezi Antonínem Františkem Thunem a arcibiskupstvím jsou
v olomouckém archivu zachovány tři několikastránkové trhové smlouvy. 99 Za
první část pozemků zaplatil kupující 384 zlatých, za druhou část pozemků
zaplatil 1150 zlatých a za třetí 708,75 rakouských korun. Svůj dům a zbytek
pozemků postoupil Antonín František Thun feriální osadě z Brna. Feriální osady
byly letní pobytové tábory pro sirotky a děti z chudých rodin. Bývalý Thunův
statek také využíval zdejší hochsteinský farář pro výuku náboženství.
Ve Státním okresním archivu v Ústí nad orlicí jsem nahlížel do rejstříků
civilních procesů Okresního soudu v Lanškrouně. Našel jsem tam mnoho zápisů
z let 1927 až 1935 týkající se osoby Emila Thuna (*10.10.1897), žijícího v obci
Dolní Heřmanice. Emil Thun byl živnostník. V jakém oboru v těchto letech
podnikal, jsem nezjistil. Postupně spolupracoval s bankovními ústavy Občanská
záložna, Lidová záložna, Moravská banka, Lidová banka a Spořitelna Lanškroun.
Dále obchodoval s podniky Kolben a Daněk, Akciová tiskárna, Jan Joscht a spol.
aj. Jisté je, že v počátcích podnikání neměl Emil Thun příliš štěstí. Jeho firma se
stala insolventní vůči výše uvedeným společnostem a proto byl ve zmíněných
letech 1927 až 1935 poháněn k prvoinstančnímu soudu.100 Odsouzen nebyl, svým
závazkům nakonec dostál. Jeho pozdější aktivity byly již ekonomicky úspěšnější.
V roce 1936 si v obci Linsdorf, dnešním Těchoníně, v Orlických horách zakoupil
mlýn. Byla to budova s popisným číslem 122, která dnes již nestojí. Ve mlýně
pracoval nejen on, ale byla zde zaměstnána i celá jeho rodina. V roce 1938 byli
Thunové nuceni z Linsdorfu kvůli své české národnosti odejít.101 Usadili se ve
středních Čechách. Naposledy mlynařili v obci Libovice ve mlýně u Svatého
Jana. Mlynářské řemeslo pokračovalo v rodině třemi Emilovými syny
Květoslavem (*3.2.1926), Emilem (*1927) a Josefem (*1929), kteří od mládí
pracovali u svého otce. Květoslavovi se v jeho dvaceti letech stala nehoda. Při
99
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, inv.č.
21129, sign. O1/7, karton 2769.
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, inv.č. 21303,
sign. ÚŘ-O1/6, karton 2786.
ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Arcibiskupství Olomouc, inv.č. 8938, sign. OVIa86/8.
100
SOkA Ústí nad Orlicí, Okresní soud Lanškroun, civilní rejstříky a indexy k civilním rejstříkům, inv.č.
433, 435, 436, 437, 447, 449.
101
Informace o rodině Thunů z Těchonína jsem získal z pamětní knihy obce Těchonín.
43
práci ve mlýně přišel o celou pravou ruku a musel vynaložit mnoho úsilí, aby se
opět zařadil do normálního života. I takové běžné věci, jakými jsou psaní a
malování, se musel učit znovu ovládat levou rukou. Potomci této větve dnes žijí
převážně v městě Slaný a v jeho blízkém okolí.
Při výčtu členů rodu nesmím zapomenout na Františka Thuna (*4.10.1895)
z Cotkytle č.p. 72. Narodil se jako třetí ze šesti synů Rafaela Thuna (*27.4.1860).
František, tak jako jeho němečtí příbuzní z Tattenitz a Budigsdorfu, bojoval
v první světové válce na straně Rakouska-Uherska. V roce 1917 hrdinně padl za
císaře a vlast.102
Zcela jiný osud v této válce měl Matouš Thun (*21.9.1896) z Cotkytle č.p. 16.
Ten také narukoval do císařské a královské armády. Do jakého rakouskouherského útvaru byl zprvu zařazen nevím. Jisté je, že v červnu roku 1916 sloužil
pod Landwehr Infanterie Regiment Nr.16.103 Tento pluk byl určen pro přední
linie východní fronty proti Rusku. Matouš Thun byl 5.června 1916
u obce
Kremenc zajat ruskou armádou. V zajetí pobýval více jak rok. Tam se také
rozhodl dezertovat z Rakousko-uherské armády a bojovat proti Centrálním
mocnostem. Dne 21.července 1917 byl zařazen v hodnosti střelce do útvaru 1.
záložního pluku československých zahraničních vojsk v Rusku. Později bojoval
pod 3. střeleckým plukem. Všechny tyto informace jsem čerpal z Vojenského
ústředního archivu z osobní karty legionáře Matouše Thuna. 104 Po válce se
Matouš usadil na Slovensku, kde se 10. března 1924 oženil s Marií Šimkovou.
Tam se jim také o rok později v obci Ladzany
105
narodil syn Jaroslav
(*15.3.1925).
Jaroslav měl od dětství v lásce přírodu. Volný čas trávil procházkami po lese.
Les si zamiloval tak, že když se rozhodoval o budoucím povolání, bylo jasné, že
se bude týkat zaměstnání v lesní správě. V začátcích své kariéry zastával
v hierarchii organizace lesní správy nižší funkce. Díky nedostatku zaměstnanců
lesní správy v Čechách se odstěhoval ze Slovenska do Čech. Zde při zaměstnání
dálkově vystudoval Střední lesnickou technickou školu v Hranicích, aby po
úspěšném dokončení studia v roce 1962 nastoupil na místo lesníka. Náplní jeho
102
Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní Černá 2008, s.13.
16. zeměbranecký pěší pluk.
104
http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DatabazeLegionaru.aspx
105
Ladzany, okres Krupina, kraj Banská Bystrica, Slovenská republika.
103
44
práce bylo organizovat, řídit a kontrolovat práce podřízeného lesnického
personálu na určitém lesnickém úseku. V pozdější době byl povýšen na
odbornější funkci vedoucího polesí. Vrcholem jeho kariéry bylo místo zástupce
ředitele na lesním ústředí v Hronově.106 Díky zaměstnání se Jaroslav Thun dostal
do obce Nová Ves u Moravské Třebové, kde se usadil, žil se svou rodinou a zde
je také pochován. Tato obec je vzdálena pouhých 20 km od obce Cotkytle, kde se
narodil jeho otec. Řízením osudu se tedy dostal z rodného Slovenska zase do
oblasti, kde jeho rod měl staleté kořeny. Paradoxem je, že tuto informaci Jaroslav
neměl, považoval se za Slováka a nikdy Cotkytli nenavštívil. Mužští potomci této
větve dnes žijí například v Brně a Jevíčku.
Již jsem výše zmiňoval člena rodu s křestním jménem Rafael. Toto jméno
bylo u Thunů ve druhé polovině 19. století dáno při křtu celkem třikrát. Rafael
Thun (*12.7.1899) z Herbortic č.p. 60 se v mládí, přesněji v letech 1913 až 1916,
učil krejčovskému řemeslu. Poté se z oblasti hornatého pohraničí odstěhoval na
území střední Moravy - na Hanou. Dalo by se předpokládat, že se Rafael v této
velmi úrodné oblasti živil zemědělstvím, ale nebylo tomu tak. Takto na Rafaela
vzpomíná jeden z pamětníků: “Rafael Thun vlastnil nemovitost v Blatci. To je
obec asi 9 kilometrů od Olomouce. Jeho dům nestál přímo ve vsi. Byla to patrová
vila postavená zhruba uprostřed takového trojúhelníku, jehož vrcholy tvořily
obce Tážaly, Blatec a Charváty. Tato vila byla na tehdejší dobu vcelku honosná
stavba. Tam Rafael se svou manželkou Jenovéfou bydlel a zde také v přízemí
provozoval svou krejčovskou dílnu. Byl krejčovský mistr a jeho žena mu
pomáhala. V roce 1932 si přibrali ještě pomocnou krejčovou, která dělala méně
odbornou práci, například obšívala knoflíkové dírky, stehovala, žehlila a tak
podobně. Ona pomocnice byla moje maminka a chodila za svobodna z Tážal
k Thunům pracovat. Můj tatínek bydlel v Blatci a poté, co byli moji rodiče
sezdáni, nabídnul jim Rafael Thun bydlení na patře v jeho vile. Po vzniku
protektorátu byl můj otec nedobrovolně totálně nasazen na práci v Německé říši.
Tam žil a pracoval v těžkých podmínkách za nedostatku potravin. S potravinami
se nemohlo tenkrát běžně obchodovat. Byl zaveden lístkový systém, kde každá
osoba dostala na určité období přesně stanovený příděl pro jednotlivé potraviny.
106
Informace o Jaroslavu Thunovi (*15.3.1925) jsem získal z ústního podání jeho dcery Marie.
45
Tyto příděly byly vydávány za lístky, které každá osoba od státu dostala. Příděly
byly tak malé, že to u těžce fyzicky totálně nasazených pracujících stačilo sotva
na přežití. Rafael Thun dostával potravinové lístky darem od svých příbuzných se
Sudet z Cotkytle. Cotkytelští Thunové lístky nepotřebovali, protože se živili
zemědělstvím a o jídlo nouzi neměli. Rafael neváhal a pravidelně tenkrát posílal
tyto lístky mému tatínkovi totálně nasazenému do Reichu a tím ho také více méně
udržel při životě. Po válce už sice moji rodiče u Thunů nebydleli, ale když jsem se
narodil, šel mi Rafael Thun za kmotra. Později jsem jako kluk k Thunům do
Blatce jezdíval na prázdniny“107 Jistě není bez zajímavosti, že převážná většina
mužských potomků Rafaela Thuna vystudovala vysoké školy. Zdeněk
(*23.1.1945) vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně inženýrský obor
technická kybernetika. Květoslav (*25.8.1947) vystudoval na Vysoké škole
dopravní v Žilině inženýrský obor sdělovací a zabezpečovací technika. Květoslav
mladší (*8.12.1974) vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého
magisterský obor Optika a optoelektronika, později získal ve stejném oboru
akademický titul RNDr. A v neposlední řadě Radim (*14.7.1977) dosáhl na
Farmaceutické fakultě Karlovy univerzity titulu PharmDr.
Mezi Thuny najdeme také aktivní bojovníky proti nacismu. Na severní
Moravě vznikla v průběhu druhé světové organizace s názvem Národní sdružení
československých vlastenců. Jednalo se o ilegální skupinu bojovníků proti
hitlerovské nadvládě. Organizace vydávala vlastní časopis Národní osvobození,
podporovala rodiny zatčených, budovala bunkry a připravovala se na ozbrojený
střet s okupanty. Mezi odbojáře zapojené v Národním sdružení československých
vlastenců patřil i mladý pekař Oldřich Thun (*30.10.1927) z Cotkytle č.p. 176.
Jeho úkol spočíval v podpoře partyzánských skupin.108 Za účast v organizaci byl
nacisty vězněn také Štěpán Thun z nedalekých Herbortic.109
Při pátrání po příbuzných jsem zcela náhodou v kronice Katolické sekce
Českého esperantského svazu110 objevil zápis z léta roku 1975, kde je zmiňován
a vyfotografován Josef Thun (*28.10.1905). Mimo jiné se zde píše: “Rok 1975
107
Informace o Rafaelu Thunovi (*12.7.1899) jsem získal z ústního podání jeho kmotřence Zdeňka
Dostála.
108
Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní Černá 2008, s.116.
109
Tamtéž.
110
Organizace, která sdružovala milovníky esperanta - nejrozšířenějšího uměle vytvořeného jazyka,
vytvořeného pro mezinárodní komunikaci. Členem organizace byl ve svém mládí i Miloslav kardinál Vlk.
46
byl rokem, ve kterém rdousící šroub tzv. normalizace započal silněji tlačit... Také
v tomto roce v červenci se uskutečnil v pořadí již 7. letní esperantský výukový
tábor v Herborticích. Jeho uskutečnění bylo ohroženo. Objevil se nějaký udavač,
který upozornil mocipány o náboženských aktivitách v táboře. Na základě toho
vesnici Herbortice navštívila okresní komise na přezkoumání záležitosti. Členové
prověřovací komise hledali protistátní aktivity v táboře a navštívili také naše
sousedy bydlící v blízkosti tábora - manželé Thunovy. Ti ovšem prohlásili, že
velmi dobře znají hlavního organizátora tábora a zaručují se za to, že tábor je
v kompetentních rukou.“ O Josefu Thunovi a jeho manželce mi napsal i pamětník
výše uvedené události, dnešní prezident Katolické sekce Českého esperantského
svazu pan Miloslav Šváček: “Tábor v Herborticích jsme uspořádali devětkrát,
než byl konečně tajnou bezpečností přepaden a zlikvidován. Dva roky trvalo
soudní řízení. S táborovými sousedy manželi Thunovými jsme byli ve velmi
dobrém přátelském vztahu. Měli jsme je rádi a oni nás. My pamětníci
tábora máme na ně ty nejlepší vzpomínky...“
Mezi Thuny bychom našli i sportovní nadšence. V této souvislosti musím
zmínit Ladislava Thuna (*6.11.1956). V roce 1985 stál u základů cyklistického
oddílu v Lanškrouně. Hned v osmdesátých letech postupně získal čtvrtou, třetí a
druhou cyklistickou trenérskou třídu. Na Fakultě tělesné výchovy a sportu
Univerzity Karlovy vystudoval nejvyšší trenérské vzdělání, v roce 1998 zde
získal první trenérskou třídu. Ladislavovi sportovní svěřenci z Cyklistického
klubu Lanškroun a ze Sportovního klubu policie Lanškroun vyhrávali mnoho
prestižních domácích i zahraničních závodů. Nejen proto byl Ladislav Thun
v letech 1989 a 1999 vyhlášen nejlepším trenérem okresu. Od roku 2000 se
Ladislav věnuje také aktivně sportovní kulturistice. Na mistrovství České
republiky v roce 2006 vybojoval bronzovou medaili. Na mistrovství Evropy
v roce 2009 obsadil v mezinárodní konkurenci pěkné sedmé místo.
Ladislavův prvorozený syn Tomáš (*31.1.1977) od svých sedmi let aktivně
závodil v silniční cyklistice, ale i v dalších sportech. Do svých devatenácti let
vybojoval v cyklistice a v běhu na lyžích mnoho medailí. Nejvíce si cení úspěchu
z roku 1989, kdy získal zlatou medaili za první místo v přeboru České
socialistické republiky v silniční cyklistice. V roce 1996 začal cvičit bojové
47
umění Taekwon-Do. 111 Pod vedením mezinárodního instruktora, korejského
mistra Hwang Ho Yonga dosáhl v roce 2004 mistrovského stupně. Od tohoto
roku Tomáš v Lanškrouně Taekwon-Do vyučuje. Mezi další jeho koníčky patří
například studium heraldiky a sestavování vlastní genealogie. Od roku 2007 je
členem Klubu pro českou heraldiku a genealogii.
Tomášův mladší bratr Lukáš (*28.4.1982) se narodil v Ústí nad Orlicí, ale
vyrůstal s rodinou v blízkém Lanškrouně. Po základní škole absolvoval
Sportovní gymnázium v Pardubicích a následně Pedagogickou fakultu Univerzity
Hradec Králové studijní obor Sociální pedagogika se zaměřením na tělesnou
výchovu a sport. Maturitu, státní závěrečné zkoušky i doplňková pedagogická
studia ukončil s vyznamenáním. Paralelně se od dětství věnuje aktivní sportovní
činnosti. V rychlostní cyklistice získal titul juniorského vicemistra republiky a
statut reprezentanta České republiky. Po pětileté praxi v oboru trenérství
nastoupil do Armádního sportovního centra Dukla Praha jako občanský
zaměstnanec - trenér sportovního družstva juniorů a reprezentační trenér. Za svou
práci obdržel v roce 2009 blahopřání náměstka ministra obrany.
111
Taekwon-Do je původně korejský armádní způsob boje. Dnes se cvičí pod civilní mezinárodní
federací I.T.F. (International Taekwon-Do Federation).
48
Závěr
Úkoly, které jsem si na počátku sestavování vlastní genealogie vytýčil, se mi
podařilo splnit. Zjistil jsem, že Thunové žijící v České republice jsou příbuzní a i
když žijí na různých místech státu a mnohdy se osobně neznají, pocházejí
z jednoho prapředka Heinricha, který se na počátku 17. století usadil na severu
Moravy. Dále jsem potvrdil, že mnozí Thunové, kteří žijí za hranicemi České
republiky a dokonce i za hranicemi Evropy, jsou také mými příbuznými.
Všechny dopátrané osoby jsem zanesl do grafu, jehož výsledkem je poměrně
rozsáhlá příloha rozrodu po meči. V hlavní části této práce, kterou tvoří
mnohastránkový text, jsem nechtěl pouze převádět grafický rozrod do
převyprávěné formy. Proto jsem se snažil vypátrat současně s daty narození a
úmrtí i další informace ze života jednotlivých osob. Jejich osudy přede mnou
znovu ožívaly a já se je pokusil zaznamenat v této práci. Z pochopitelných
důvodů jsem neuveřejňoval informace o všech členech rodu. Mnoho mých
předků a příbuzných živilo po generace zemědělství a i když jsem o každé
jednotlivé osobě získal dostatek písemností, vypovídaly tyto dokumenty
v podstatě o téměř totožných osudech. Proto jsem se rozepsal jen o událostech,
které se mi zdály nějakým způsobem zajímavé.
Potřebné informace jsem získával
převážně
z písemností uložených
v archivech po celé České republice a jsem moc rád, že jsem své bádání započal
ještě před mohutnou digitalizací archivních dokumentů. Sice je pravda, že online prohlížení zdigitalizovaných archiválií je pro badatele pohodlnější, rychlejší
a pro originály písemností šetrnější, ale fyzický kontakt například s písemností
z počátku 17. století v člověku zanechá nezapomenutelné pocity. Otáčet ručně
vyrobené listy, cítit jejich vůni a nacházet informace, které černobílé fotokopie
nejsou schopny zachytit, například výrobní filigrány, je veliký zážitek.
Příbuzenský vztah s urozenou rodinou von Thun, původem z Předního
Pomořanska, ani s urozenou rodinou von Thun-Hohenstein, původem z jižního
Tyrolska, jsem neprokázal. Na druhé straně nepopírám, že jsem našel u svých
předků jisté společné znaky se šlechtickou rodinou Thun-Hohenstein. Byly to
například tyto: Stejná vývojová modifikace příjmení z Thon na Thun. Stejné
49
místo původu v oblasti dnešní severní Itálie. Určitá spojitost se nabízí u našeho
prapředka Heinricha a u Heinricha von Thun z Tridentska. V oficiálním rozrodu
rodiny von Thun (od roku 1628 Thun-Hohenstein) je totiž mezi všemi mužskými
potomky od 14. do 18. století uveden jediný Heinrich. 112 Tento Heinrich von
Thun se narodil ve druhé polovině 16. století a jeho osud je zahalen tajemstvím.
Zajímavé je, že ač byl nejstarším synem vysokého politika Viktora Thuna a dožil
se dospělého věku, dědictví a titul seniora rodu převzal jeho mladší bratr
Herkules. Heinrich von Thun se po roce 1578 záhadně vytrácí z dějin. 113 Na
počátku 17. století odněkud přicestoval a na severu Moravského markrabství se
usadil můj prapředek stejného jména. Zda-li mají tito dva mezi sebou nějakou
příbuzenskou vazbu však nemohu říci. V současnosti se genealogií rodu von
Thun-Hohenstein intenzivně zabývá historik Josef A. Kurtanič z Klášterce nad
Ohří. Několikrát jsem ho v roce 2010 kontaktoval s prosbou o konzultaci na téma
Heinrich vs. Heinrich. Bohužel pan Kurtanič na má opakovaná psaní nereagoval.
Ovšem ve většině případech jsem se setkal se zájmem o mou práci a se
snahou pomoci mi při sestavování genealogie. Nejen příbuzní, ale i kněží,
pamětníci a regionální historikové mi ochotně poskytovali potřebné informace.
Na tomto místě bych jim rád poděkoval. Poděkování za teoretickou přípravu
patří mým vyučujícím z Katedry pomocných věd historických a archivnictví na
Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Nejvíce děkuji své manželce a
dětem za podporu a trpělivost.
112
Thun, Jaroslav: Namens-Verzeichnis zu den "Beiträgen zu unserer Familiengeschichte". Tetschen
1926, s.49-56.
113
Thun, Jaroslav: Beiträge zu unserer Familiengeschichte. Tetschen 1925, Stammtafel III.
50
Prameny
V práci byly použity informace z dokumentů uložených v těchto archivech:
Moravský zemský archiv v Brně:
- fond D 1 Lánové rejstříky
- fond D 2 Rektifikační akta
- fond D 9 Indikační skici
- fond D 10 Stabilní katastr
Zemský archiv v Opavě pracoviště Olomouc:
- matriky
- fond Arcibiskupství Olomouc
- fond Okresní úřad Litovel - Presidiální spisy
- fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž
- fond Velkostatek Zábřeh na Moravě
Státní oblastní archiv v Litoměřicích
- matriky
- fond Rodinný archiv Thun-Hohenstein, tyrolské oddělení
Státní oblastní archiv v Zámrsku
- matriky
Státní okresní archiv v Šumperku
- fond Okresní úřad Zábřeh
Státní okresní archiv v Ústí nad Orlicí
- fond Okresní soud Lanškroun
Vojenský ústřední archiv
- on-line databáze legionářů
51
Literatura
V práci byly použity informace z těchto publikací:
Beneš, Josef: Německá příjmení u Čechů. Ústí nad Labem 1998.
Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002.
Brandl, Vincenc: Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a
z Tovačova Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva
zemského v Markrabství Moravském. Brno 1868.
Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963.
Červený, Václav; Červená, Jarmila: Generální rejstřík ke všem svazkům berní
ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651. Praha 2003.
Hoffmann, František: České město ve středověku. Praha 1992.
Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní
Černá 2008.
Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007.
Kalců, David: Po stopách kořenů národa. Květy 7/2010.
Kasík, Stanislav: Rodové znaky Thunů na architektuře v Děčíně. Heraldika, 1979.
Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005.
52
Kuklík, Jan: Československé zákonodárství ve vztahu k Němcům a osobám
německé národnosti. In: Německé menšiny v právních normách 1938-1948, Brno
2006.
Loubal, Ladislav: Hřebečské baroko - Schönhengser Barock. Moravská Třebová
1996.
Malý, Karel; kolektiv: Dějiny českého a československého práva do roku 1945.
Praha 2005.
Meixner,Rudolf: Abriß der Geschichte der Sudetendeutschen. Nürnberg 1983.
Moldanová, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2004.
Nekuda,
Vladimír
a
kol.:
Vlastivěda
moravská,
Moravskotřebovsko,
Svitavsko. Brno 2002.
Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve
Slezsku. In: Slezský sborník 58, 1960.
Olivová, Věra: Dějiny první republiky. Praha 2000.
Roháček, Jiří: Epigrafika v památkové péči. Praha 2007.
Sassmann, Alois: Kořeny 1. České Budějovice 2007.
Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008.
Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého II. Praha 1893.
Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998.
53
Staněk, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996.
Thun, Jaroslav: Beiträge zu unserer Familiengeschichte. Tetschen 1925.
Thun,
Jaroslav:
Namens-Verzeichnis
zu
den
"Beiträgen
zu
unserer
Familiengeschichte". Tetschen 1926.
Trojan, Emil: Tak přísahali..., partyzánský odboj v Orlických horách v letech
1939-1945. Ústí nad Orlicí 2001.
Vrbka, Josef: Dějiny Obce Nákla na Moravě. Loštice 1940.
54
Webové stránky
V práci byly použity informace z těchto internetových zdrojů:
Oficiální stránky Ministerstva vnitra ČR:
http://www.mvcr.cz
Oficiální stránky Vojenského ústředního archivu:
http://www.vuapraha.cz
Oficiální stránky databáze Ysearch:
http://www.ysearch.org
Oficiální stránky památek a sbírek jihotyrolských hradů provincie Trento:
http://www.buonconsiglio.it
Stránky Římskokatolické farnosti Tatenice:
http://www.rkf-tatenice.ic.cz
Stránky rodiny von Thun původem z Předního Pomořanska:
http://www.thun.com.pl
55
Obrázková příloha
Aretinova mapa zábřežského panství (1623).
Detail zakreslení obce Schönwald na výřezu Aretinovy mapy.
56
Urbář panství Zábřeh na Moravě (1628) - zápis o platbách Henericha Thona.
57
Kniha gruntovní obce Schönwald (1635) - zápis o hospodářství Heinricha Thona.
58
Lánové rejstříky (1677) - zápis o hospodářství Michla Thuna z Schönwaldu.
59
Indikační skici (1835) - 16,2 ha pozemků patřící k domu č.p. 72 v Cotkytli.
Současný letecký pohled na předchozí mapu ukazuje, jak polnosti zarůstají lesem.
60
Nápis na božích mukách pod Gansbergem v katastru obce Cotkytle:
“Ke cti a chvále Boží postaveno nákladem Josef a Floriana Thunn roku 1888.“
61
P. Josef Václav Thun, nositel pamětní medaile Johanna knížete z Liechtensteina.
Averz a reverz pamětní medaile Johanna knížete z Liechtensteina.
62
Současný letecký pohled na více jak 22 ha pozemků v Schönwaldu patřící v 19.
století Thunům.
Projekt kostela v Schönwaldu (pohlednice 1924).
63
Architektonický plán pekárny
Rafaela Thuna (*16.8.1892).
List tovaryšský Rafaela
Thuna (*12.7.1899).
64
Pohled na Schönwald od východu (pohlednice 1933). V pravé části jsou vidět
nemovitosti a polnosti patřící dříve Thunům.
Pohled na část Schönwaldu od jihu (pohlednice 1933). Uprostřed jsou vidět
nemovitosti a polnosti patřící dříve Thunům.
65
Tradiční oděv z oblasti
Schönhengstgau (pohlednice
1936).
Thaddaus Thun
(*15.4.1888) s rodinou,
Puyallup, Washington (1937).
66
Tomáš Thun, přeborník České socialistické
republiky v silniční cyklistice (1989).
67
Ladislav Thun, medailista z
Mistrovství České republiky v
kulturistice (2006).
68
Lukáš Thun v celostátním televizním vysílání ČT4 (2010).
69

Genealogie rodu Thun

Transkript

Podobné dokumenty

ZDE - k622 - analýza dopravních nehod

zpravodaj historického klubu - Sdružení historiků České republiky

Číslo 06-11 - Měsíčník Vltavín

Ú vodem - Žatčany

Proces kriminalistické identifikace pomocí DNA profilování

Jímací stožáry