Kuchařka Milana Jančíka - GURMÁNI ze Smíchova

Transkript

J
A
R
O
S
L
A V
H
O
L
O
U
B
E
K
GURMÁNI
ze Smíchova
aneb Vaří starosta
a jeho přátelé
APFP
OBSAH
Předmluva Milana Jančíka
5
Úvod
7
První muž na radnici zpíval v Národním divadle (Milan Jančík)
9
Komik se naučil svářet latinsky a vyká mobilům (Jiří Krampol)
13
Za život vděčím neznámému krasobruslaři (Karel Černoch)
21
Nevěra ve mně budí naději (Adriena Sobotová)
25
Zaječina ze psa a vietnamská mastička (Petr Bratský)
28
Možná, že vynalezl internet a skončí v pekle (Ondřej Neff)
32
Anita z West Side Story a kůň Pierre (Tereza Duchková)
35
Opilý Hamlet, Bivoj a dvouměsíční tepláky (Jan Rosák)
39
Nadpis (Vlasta Libotovská)
44
Směšné divadlo: Roštěnky a žížaly z Pavího vrchu (Luděk Sobota)
48
Amarouny, pivo, brusinky (Milan Dufek)
50
Optimistická prognóza: Budeme se žrát navzájem (Václav Upír Krejčí)
52
Černošský kapr, škeble a česká modrá krev (Tomáš hrabě Kolowrat)
56
Kačer Donald a mobil v polévce (Petra Černocká)
61
Tank zelený, Rusové a čínská polévka (Ivan Mládek)
64
Krásná je Neapol a Smíchov ještě hezčí (Karel Bláha)
68
Romantik s brokovnicí, špagetami a dračími prsty (Václav Vydra)
71
Pít, či nepít? Neřeším to, piju a piju (František Šámal)
74
Obchodník z Ledečka, ze Smíchova
a taky z Ameriky (Karel Neumann)
78
Sladký život, čert a něco o současné vládě (Zbyněk Merunka)
80
O tom, jak se dělá šabu šabu
a proč krávy pijí pivo (Helena Vondráčková)
86
Možná přijde i potomek a potom svatba
aneb Slavík s oranžovou aurou je schopen všeho (Karel Gott)
88
Šlechtic si rozumí s knížetem z Nitry
a klobásami z chřestýše (Jan M. baron Daczický)
90
A srdce jásá nad ranním zlatovlasým pivem v bufetu (Martin Zounar)
93
Prsaté ženy při plném vědomí i žaludku (Kája Saudek)
96
Copánek tety Bětky z vinárny U Mikuláše Dačického z Heslova
101
Staročeské recepty ze Zbraslavi, Butovic, Slivence a Hlubočep
102
Vánoční stromeček (povídka Ivana Mládka)
104
Návštěva z Bruselu (povídka Jaroslava Holoubka)
106
Andel’s Wrap
113
Proměny Smíchova
116
Není srdečnější lásky,
než láska k dobrému jídlu a pití.
G. B. Shaw
Je adventní, předvánoční čas, doba, kdy se můžeme na chvilku zastavit ve svém každodenním shonu, rozjímat a myslet na své blízké
a na své přátele.
Mám rád pražskou čtvrť Smíchov, protože tady už sedmnáct let bydlím a považuji se za lokálního patriota. Narodil jsem se sice na rovinaté Hané v Prostějově, ale dětství jsem prožil u dědečka a u babičky
v Malém Hradisku na Drahanské vysočině. Smíchov má také členitou
krajinu, spoustu krásných zákoutí a parků, zahrad a letohrádků, snad
nejvíc v Praze. K dobré pohodě nejen Vánoc, ale po celý rok velkou
měrou přispívá také dobré jídlo a pití. Dovede i z toho nejobyčejnějšího
dne udělat svátek.
A protože si myslím, že dobrého jídla není nikdy dost a že my politikové bychom se měli prezentovat netradičním způsobem, rozhodli
jsme se vydat tuto knihu. Měla by ukázat, že nejsme jenom nějací hegemoni, kteří sedí na radnici a všichni z nás mají hrůzu, co tam zase
vyvedem, ale že dokážeme stmelit osobnosti a zároveň pobavit čtenáře a přinést jim obohacení jejich jídelníčku.
Jako hosty jsem do knihy pozval své přátele z uměleckých, ale i politických kruhů, sympatické, chytré a prima lidi. Přečtete si s nimi zajímavé rozhovory, a protože téměř všichni umí vařit, každý z nich přiložil recept na své oblíbené jídlo, abyste si ho mohli sami vyzkoušet.
A jako autory jsem si vybral Alana Pajera a Jaroslava Holoubka, protože jsou osvědčenými bardy ve svých oborech – Alan je jeden z našich
nejlepších fotografů a Jaroslav Holoubek je básník
a spisovatel, který je blízký mému srdci. A hlavně
je sommelier, což mi taky vyhovuje.
Vám všem, kterým se tahle knížka dostane do ruky, přeji, aby vás potěšila, aby vám dodala dobrou
náladu a dobrou chuť a aby vám obojí vydrželo
i v dalším životě. Život je krásný, vnímejte ho pozitivně a nevěřte všemu, co se vám předkládá, a jednejte vždy jen na základě vlastního úsudku.
Hodně zdraví!
Váš
Milan Jančík
starosta Městské části Praha 5
5
6
Smíchov je Smíchov, to máte marný, Smíchov je výstavná a moderní
čtvrť hlavního města Prahy. I v minulosti býval krásnou přírodní scenerií se zahradami a vinicemi, později však zakouřenou dělnickou
čtvrtí s továrnami. Smíchov je také místem mnoha významných architektonických památek, určitě se vám vybaví Národní dům, Portheimka,
Zlatý anděl, starý židovský hřbitov, Mrázovka, Malvazinky, Justiční
palác, Kinského zahrada či kostel sv. Václava. A k nim rychle přibývají nové. Na Smíchově se narodili a žili slavní umělci, fyzikové, lékaři
a politikové. Všichni rádi využívali pohostinnosti smíchovských restaurací a hospod, mnozí z nich dávali přednost dobrému jídlu a nápojům před gastronomickou pokorou, půstem a střídmostí. Ani dnes tomu
není jinak. Mnohé restaurace a vinárny zanikly, jiné zůstaly a další vyrostly. Určitě neubylo labužníků, spíš naopak přibylo. Prahu 5 dnes
tvoří kromě Smíchova ještě Zbraslav, Radotín, Velká a Malá Chuchle,
Hlubočepy, Barrandov, Slivenec, Řeporyje, Třebonice, Stodůlky,
Butovice, Jinonice, Radlice, Motol a Košíře. Všude tam žijí labužníci
a gurmáni, kteří nejen rádi dobře jedí, ale umí i vařit. Požádali jsme
dvě desítky známých osobností o recept na oblíbený pokrm a přitom si
s nimi povídali o všem možném. O ženách, o politice, o cestování,
o Vánocích, o penězích a hlavně o jídle. Někteří z nich, jako třeba
Helena Vondráčková, Jan Rosák, Ivan Mládek či Zbyněk Merunka
v městské části Praha 5 opravdu nebydlí, ale projíždějí tudy domů – do
Mníšku pod Brdy, do Řitky nebo do Dobřichovic. K jídlům, která si
můžete sami připravit podle jejich osvědčených receptů, vám nápoje
doporučuje sommelier Jaroslav Holoubek. Ať tedy i na vás, milí čtenáři,
z jejich rozhovorů přejde bezprostřednost, humor, dobrá pohoda
a ujištění, že mlsný jazýček je pro život stejně potřebný jako touha vybrat
si mezi ženami tu nejkrásnější. A pak že láska neprochází žaludkem.
Dobrou chuť a na zdraví!
7
8
PRVNÍ MUŽ NA RADNICI ZPÍVAL
V NÁRODNÍM DIVADLE
MILAN JANČÍK, starosta Městské části Praha 5
Zleva:
Laďa Krendl
Milan Jančík
Karel Černoch
Čím vám učaroval Smíchov?
Učaroval mi svojí polohou, Smíchov je členitý, má krásná zákoutí a hezké parky,
kdežto já pocházím od Prostějova, z naprosté roviny na Hané.
Bydlíte tady už dlouho?
Od roku 1986, kdy jsem se sem přestěhoval, a tak se považuji za Smíchováka.
Dělal byste to, co děláte pro Smíchov, i pro jiné pražské čtvrtě?
Nevím, nevím, asi ten patriotismus je tady silný, určitě asi ne.
Jaké je vaše původní povolání?
Původním povoláním jsem pěvec, tedy prapůvodně jsem studoval trumpetu na brněnské konzervatoři a v maturitním ročníku jsem přišel o zuby. Taky jsem si sáhl na
dno, pracoval jsem v dělnické profesi v Oděvním průmyslu v Prostějově a to mě natolik vyléčilo, že jsem od té doby začal stoupat. Dostudoval jsem školu na oboru zpěv
na konzervatoři v Praze u pana profesora Jaroslava Horáčka, významného českého
basisty a člena Národního divadla. Pak jsem zpíval v pěveckém sboru v Národním divadle, poté jsem působil v pěveckém sboru Českého rozhlasu, nejdříve jako zpěvák,
později jako jeho manažer. Dnes studuji poslední ročník právnické fakulty v Plzni
a připravuji se na diplomovou práci. Čeká mě její obhájení a tři poslední státnice.
9
Z této odpovědi je tedy jasné, odkud pramení váš vztah k umělcům, netřeba
dál rozvádět. A teď z jiného soudku – jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Šuntrfleky, což jsou tedy šunkofleky, čili těstoviny všeho druhu s uzeným masem
a vajíčkem. Strašně rád mám také obyčejné jídlo jako chleba se sádlem a česnekem.
Mě to dokáže stejně naplnit jako dobrý biftek.
Vzpomínáte si rád na moravské Vánoce v dětství?
Dětství jsem vždycky trávil u mé babičky a dědečka na malé moravské vísce Malé
Hradisko. Jsou tam rozsáhlé vykopávky keltského hradiště. Vzpomínky mám na tu
dobu nádherné, protože to byla doba zabíjaček, a já jako velký gurmán a přítel všeho, co se dá sníst, jsem se těšil na ty chvilky, kdy dojde k tomu aktu a budu moct
ochutnat všechny ty dobroty. A potom jsem se hned už zase těšil na uzené, kdy jsme
s dědečkem večer v půl sedmé, když se setmělo, jeli na saních sněhovým popraškem
k tomu člověku, který pro nás maso udil. Nevydržel jsem to a vždycky jsem si kousnul ještě teplého uzeného a vždycky mně bylo špatně. Měl jsem dětství plné radostí
a her díky babičce a dědovi a rodičům a mám na co vzpomínat.
Jakou vlastnost po tatínkovi nemáte a chtěl byste ji mít?
Někdy více rozvahy a méně mluvit.
Jak trávíte Vánoce dneska?
Samozřejmě s rodinou, tradičně. Jsem nervózní, manželka je ze mě vždycky na
mrtvici, poněvadž se v té chvíli nacházím doma a mám pocit, že musím všechno zorganizovat a že beze mě to samozřejmě nemůže absolutně fungovat. A všichni muži
víme, že je to právě naopak. Máme takové určité rituály – koupit rybu, pak strojíme
se synem stromeček a na Štědrý večer vždycky máme jídla pro regiment vojáků a ty
chvíle jsou poměrně šťastné.
Jaké jídlo hodláte připravovat v prosinci na pěší zóně u Anděla při prezentaci
této knihy?
Samozřejmě volební guláš, tentokrát vánoční.
Kdy jste začal nosit svou současnou váhu?
No, pěstuji si ji hodně, a tvrdím, že největší zásluhu na tom má moje manželka.
Aby mě co nejvíc udržela doma a nebyla ohrožena rodina, dobře mě krmila.
To už jste byl tak mohutný na vojně?
Ne, na vojně jsem nebyl, mám modrou knížku na vysoký tlak. Nicméně v té době
jsem už byl trošičku korpulentnější.
A jaké máte vůbec koníčky?
Mým velkým koníčkem je automobilový sport, a taky se rád podívám na hezkou ženskou.
Ejhle, a sám taky nějak sportujete?
Snažím se hrát squash, ale bohužel ta váha je velká. S bývalým starostou, dnešním
senátorem Škaloudem, chodíme na squash, občas si zahraju tenis, ale na trumpetu
už čas nemám vůbec.
10
To jste v tom posledním ročníku na konzervatoři dostal náhle nějakou paradentózu, že vám vypadly zuby, nebo vám někdo namlátil?
Dostal jsem omylem přes hubu, nepatřilo to mně, ale přišel jsem o zuby.
Co se vám za tu zatím krátkou dobu starostování podařilo udělat?
Nechci se chlubit, ale myslím si, že kdo dneska přijde na Smíchov, vidí ty proměny, ke kterým došlo, byť jsou z valné části způsobeny soukromými prostředky, mám
na mysli výstavbu nových center. Ale my se snažíme samozřejmě také přispět ke
zkvalitnění života lidí v Praze 5, budujeme parky a fontány, novou dlažbu na chodnících a předáváme majetek lidem, protože se domnívám, že soukromý vlastník dokáže lépe obhospodařovat svůj majetek. Kdo třeba nebyl pět let na Smíchově, tak to
tu vůbec nepozná.
Většina z hostů této knihy mi řekla, že Smíchov bude v budoucnosti nejvýstavnější, nejmodernější, nejobchodnější a nejkrásnější pražskou čtvrtí. Myslím
si, že přehánějí, ale přehánět je krásné, co o tom soudíte vy jako jejich starosta?
Přesně tak, cítíme to všichni, vezměte si, že dneska nepoznáte, jestli je všední den
nebo neděle, podívejte se na ty davy, proudící po pěší zóně a pro nás je největší vizitkou, že lidi mají zájem o Prahu 5.
A jaké máte plány a vize se Smíchovem do budoucna?
Velké. Mým cílem je rozšíření pěší zóny v okolí Anděla od náměstí na Knížecí až
k náměstí Kinských, rád bych vymístil to nádraží – tam je příměstská doprava, která
si myslím, že do centra města nepatří. Budeme prodávat majetek, zkvalitňovat náš
bytový fond a taky budeme stavět velký bazén na Barrandově. Chceme lidem na Smíchově a ve všech částech Prahy 5, tím myslím Jinonice, Radlice, Košíře, Motol atd.
zlepšovat životní prostředí, aby se tady cítili dobře, měli možnost odpočinku a zábavy, ale i práce.
11
NÁMOŘNICKÝ GULÁŠ
hovězí svíčková (200 g na 1 porci), cibule (bílá nebo červená), papriky kapie,
pórek, červené fazolky, nať z cibule šalotky, steakové koření, sůl, pepř mletý černý,
sójová omáčka, worcester, česnek, olej
Maso nakrájené na nudličky, osolené a opepřené, vložte na rozpálený olej a orestujte. Pak do toho přidejte na proužky nakrájenou cibuli, papriky a pórek, a znovu
vše restujte. Když je zelenina dostatečně měkká, doplňte směs ještě česnekem, sójovou omáčkou, zalijte hovězím vývarem a znovu nechte povařit. Nakonec do téměř
hotového guláše přidejte ještě fazolky, zaprašte moukou, asi 10 minut vařte a pak už
jen dochuťte podle svého gusta. Jako přílohu si můžete dát krokety nebo rýži, ale samozřejmě i klasický knedlík. Dobrou chuť!
Doporučení sommeliera:
K tak skvělému guláši rozhodně patří smíchovské pivo, ale milovníci vína dají asi
raději přednost Cabernetu Sauvignon z Kobylí, nebo Modrému Portugalu, ročník
2002 z templářských sklepů Čejkovice. Chcete-li ochutnat víno z Jihoafrické republiky, které se k nám dováží, sáhněte po láhvi Pinotage 2000 od společnosti
William Robertson. Je to kříženec Pinot noir (čili Rulandského modrého) a odrůdy
Hermitage (Cinsault z oblasti Rhôny). Dobře pitelné víno, voní a chutná po malinách a lesních plodech a lze ho k zažití hovězího guláše jen doporučit.
12
KOMIK SE NAUČIL SVÁŘET LATINSKY
A VYKÁ MOBILŮM
JIŘÍ KRAMPOL, herec, zpěvák a kulturista,
průvodce televizním pořadem Nikdo není dokonalý
To sem ke Karlovi Tuháčkovi do Axy chodíš cvičit opravdu denně?
Pětkrát týdně. Na hodinu a půl až hodinu a tři čtvrtě.
Máš svůj nějaký speciální program?
To mám napsaný na půl roku, na čtyři měsíce dopředu a pak se to změní, aby to
nebyl stereotyp.
Jirko, kdybys nebyl hercem a zpěvákem, co bys chtěl dělat?
Já bych chtěl pijákovat mezinárodní smlouvy. To je takovej chlap, když se díváš na
televizi, tak vždycky, když přijede americkej prezident nebo ruskej ministr zahraničí, tak podepíšou ty smlouvy a za nimi stojí krásně obklíknutej chlap, má lehce servilní úsměv a jak se to podepíše, vezme kolíbku s pijákem a takhle udělá, usměje se
a jde do háje. Je jasné, že taky jezdí po světě, musí u všeho bejt, nemůže tam přijít
oblíknutej ze sekáče, je v obraze, vnímá ho celý svět a musí bydlet s těma významnejma osobnostma v šesti sedmihvězdičkových hotelích – to je nádherný povolání,
co? Pak bych možná chtěl být ještě taky, jak mi říkal jeden Rom, že se ho ptal dědeček čím by chtěl být a on řekl, že by chtěl být hadom. Že by ležal a pri tem bežal.
13
Co soudíš o tomto národě po odvysílání 270 pokračování pořadu Nikdo není dokonalý?
No já si myslím, že národ to je přes to přese všecko, že lidi říkají takovýhle voloviny. Pořád ještě jsou v něm zbytky toho vzdělání u staré a u střední generace, ale ta
nastupující generace je, bohužel, katastrofa. Protože ti nevědí skutečně nic. Já si nemyslím, že zrovna by musel každej znát já nevím pořadí bitev nebo historických
událostí, to rozhodně ne, ale nevědět, kdo to byl Žižka nebo kdo to byl Hus…
Kdybys udělal mezi mladými lidmi anketu, co četli, zjistíš, že osmnáctiletí lidi nic.
Pamatuji si a všude to uvádím jako příklad, že když jsem bydlel jako kluk na Žižkově, a to jsme byli taková sociální vrstva, opravdu grázlové, a v těch patnácti letech
jsme jako většina kluků nic nečetli, snad jen rodokapsy, tak my, prosím, všichni ti
grázlové z ulice, jsme znali a recitovali Verlaina, Rimbauda a Mallarmého. Jeho Les
fleurs du mal. Prokleté básníky. Protože se nám to líbilo, někdo to přines a Květy zla
patnáctiletým klukům učarovaly.
Kdyby ti nabídli ministerstvo dokonalosti nebo nedokonalosti, vzal bys ho,
nebo by sis vymyslel nějaké nové ministerstvo?
Ministerstvo dokonalosti, to bych zavedl, ale teď bych chtěl vědět jenom, kdo by
byl ministr. To by musel bejt nějakej Marťan jedině.
Kdyby ses stal starostou, jakou cedulku by sis dal na dveře?
Starosta právě přemýšlí, nechce být rušen a jestli se chcete mít v Praze 5 dobře,
buďte tak hodní, poslechněte ho. První, co bych udělal, že bych podpořil akci Jirka
v nouzi. Občas se jdu podívat i na Žižkov a moc se mi líbilo, co mi řekl jeden spolužák z mládí. Zeptal jsem se ho: „Tak co, Tondo, jak se máš?“ A on odpověděl:
„Dobře, podívej, frajeři si nestěžujou a šlechta neremcá.“
Pořád mluvíme o tom Žižkově. Nemáš ponětí jak vzniklo jméno Smíchov?
Když měla Praha dřív čtvrti pojmenované německy jako třeba Lachau, tak se říkalo Smíchovu, a pak si z toho začali lidi dělat srandu – třeba Myslíkova ulice byla Špekulírtgasse, Tylovo náměstí bylo Organtýnplatz, a nejlepší bylo Masarykovo nádraží
– Fleischrandálbahnhof. To byla skvělá pojmenování. A protože Smíchov byla proletářská čtvrť, nic neměli, tak se tam furt smáli, protože nic neměli, tak se smáli.
A teď se pro změnu zase vrátím na Žižkov já. Tam jsi tedy trávil Vánoce
ve svém dětství?
Jo, měli jsme chudý skromný byt, nejdřív jednu, pak dvě místnosti v přízemí, kde
byla příšerná zima, topilo se jenom v kuchyni a dodneška tu atmosféru těch Vánoc
cítím. Nevím, jak to ta maminka s tatínkem udělali, ale vytvořili domov, což se dneska lidem, bohatým třeba, nedaří.
Kde býváte teď na Štědrý den?
Většinou jezdíme k rodičům ženy, kde je společná večeře, a protože tchán a moje
maminka už zemřeli, zapálíme svíčky, vzpomínáme na ně a uctíme tak jejich památku. A podává se normálně rybí polévka, klasika, bramborový salát, tak jak to má
být.
14
Jedl jsi někdy něco, nad čím jsi kroutil hlavou?
To jsem byl v Jihoafrické republice, kde ti místní obyvatelé mají zvláštní kuchyni –
k snídani si dají krev s mlékem půl napůl, protože pouštějí kravám žilou, v poledne
mají kukuřičnou kaši, kterou opečou na takovém šutru, takže to je něco mezi kaší
a plackou, a k večeři jedí hovězí maso. A přestože kolem nich je spousta tropického
ovoce, za které tady ve francouzské prodejně platíme za kilo třeba osm set padesát
korun, tak tam to leží a nikdy nikdo z těch domorodců si toho nevšimne. Vůbec nejedí ovoce ani zeleninu, a přitom jsou zdraví jako řípy a jejich národní sport je, že vyskakujou do výšky a ječí.
Musel jsi někdy držet nějakou dietu?
Když mně někdo řekne dieta, tak nejdřív mě to vytáčelo, a musím se tomu smát,
to ať mi dietologové prominou, ale z devadesáti devíti procent je to naprostá kravina. Když se ošidí jídlo, tak se ošidí samozřejmě i to tělo. Třeba ti vegetariáni tvrdí,
jak strašně zdravě jedí, což vůbec není žádná pravda, protože člověk je za ty miliony let všežravec. Pak mu začnou chybět třeba stopové prvky a nasycené kyseliny,
které v zelenině a ovoci nejsou, a to se nedá nahradit. Myslím, že pokud by chtěl člověk žít relativně zdravě, že má jíst všechno, ale s mírou. Říká se, že se nesmějí jíst
ledvinky a játra. Je samozřejmě blbost cpát se játrama třikrát týdně, ale když si dáš
ledvinky, játra nebo brzlík jednou za rok, tak si myslím, že to vůbec nevadí. Má se
jíst střídmě a pestrou stravu, nějaké diety, to jsou rozhodně kraviny.
Co ti říká alkohol? Jaký máš k němu vztah?
K alkoholu velice kladný, akorát je bohužel jedna věc, která se mi nikdy nepodařila – jsem člověk, který neumí pít. Já jsem takzvaně kvartální alkoholik, já třeba dám
půl roku pokoj a potom něco piju a pak mi je blbě a tak zase dám chvilku pokoj.
Závidím lidem, kteří si alkohol vychutnají. A potom, jak napsal Hemingway, ten, kdo
vůbec nepije, ten je mi podezřelej.
Vzpomínáš si někdy na vinárnu U piaristů v Panské ulici nebo televizní klub
v hotelu Palace, kam jsme často chodili a sedávali s Jirkou Bednářem, Zdeňkem
Rytířem, Michalem Tučným a Edou Sedlářem?
Samozřejmě vzpomínám a jedna věc byla strašně pozitivní na tom, že sice jsme
chodili na víno, ale zažilo se tam neskutečné množství srandy, a do toho jsme pracovali. To nebylo jako že jsme někde chodili a někde tupě seděli a žvanili nesmysly
a nic nedělali.
Máš dneska nějakou svou oblíbenou hospodu v Praze, kam rád chodíš?
Já chodím hrozně rád do Cartouche, protože tam výtečně vaří, a je tam fantastická
atmosféra. Když tam v pátek zpívají ty holky francouzsky, tak je to nádherný.
Co poťouchlého bys přál Karlu Gottovi k Vánocům?
Aby vyrostl aspoň o deset centimetrů a všechna saka mu byla malá.
Podaří se ti někdy schovat vánoční dárek pro někoho tak dobře, že už ho nenajdeš?
Několikrát, ale opravdu několikrát, a nenašel jsem ho už nikdy.
15
V rámci dalšího rozšiřování parlamentního spektra a demokratizace naší země se občas známých ptám, jestli nechtějí v nejbližší době taky založit nějakou
stranu? Co ty?
Já rozhodně ne, ale řekl bych jednu věc. Už se mě jednou ptali, jaký bych měl
volební program, kdybych se stal prezidentem. Kdybych byl prezidentem, tak můžu
zaručit všem spoluobčanům, že já a mí kamarádi by jsme se měli dobře.
Jak se ti žije za současné vlády?
Já, abych ti řek upřímně, mě současná vláda sere velice hlavně jednou věcí, že kdykoli – mě teda politika nezajímá, ale kdykoli otevřu televizi, nebo noviny, tak já jsem
ještě nikdy neslyšel, že se chystá tohleto a tohleto pro lidi, abychom se měli dobře.
Já pořád čtu: Pan předseda řekl místopředsedovi jiné strany tohleto. Furt si řeší v novinách nějaké osobní spory, kdo co kde ukrad a kdo koho podvedl, co je mně a co je
divákům a čtenářům do toho. V cizině, třeba v té Austrálii nebo v některých státech
v Americe, nevědí, kdo je ministr čeho, protože je to nezajímá, mě to taky nezajímá.
Třeba to jsou v soukromí fajn nebo chytří lidi, ale to, co dělají, je něco příšerného.
Kterou vlastnost jsi zdědil po svém otci? A kterou ne, i když by se ti dneska
hodila?
Zdědil jsem po tatínkovi, že mě takové věci, jako když se stane nějaká katastrofa
nebo něco takového, vůbec nerozčílí, dívám se na ně úplně s přehledem a snažím se
řešit situaci takovou, jaká je. To mám po otci, ale co jsem bohužel po něm nezdědil
– že otec byl naprosto vyrovnaný a nebyl prchlivý ani vzteklý, já jsem bohužel cholerik, což je velice blbá vlastnost.
Co jsi schopen sám uvařit?
Já cokoliv. Já vařím celý život, myslím, že to je jedna z mála věcí, kterou bych se
mohl živit.
Napadlo tě, že jednoho krásného dne může Evropská unie zavést jednotnou
stravu? Co by to podle tebe mohlo být?
No jak tak čtu o našem státním rozpočtu, tak krupicová kaše.
Zacvičil s tebou nástup nového století natolik, že tě to ještě drží, nebo máš
zcela jiné starosti? A jaké?
Já myslím, že je to v každém tisíciletí stejné, akorát, že si to člověk nepamatuje, že
u toho nebyl. Jeden náš společný kamarád, který bohužel nedávno zemřel, ale na pohřeb jsem mu nešel, protože jsem se o tom dozvěděl teprve včera od Jirky Bednáře,
básník Josef Hiršal, byl to mimořádně vzdělaný člověk, přeložil Morgensterna
a Enzensbergera, rád jsem si s ním povídal. A on mi jednou řekl: „Hele, to bylo blbý
za Rakouska, bylo to blbý za první republiky, byla krize, pak byla okupace, to bylo
příšerné, pak přišla padesátá léta, to bylo děsivé, takže v podstatě si člověk nevybere, ale musí si vytvořit takový mikrosvět, ve kterém může přežít.“
Jak jsi na tom ve svém věku s pamětí? Nenecháváš to radši koňovi, který má
větší hlavu?
16
Já mám sloní paměť na věci, které nikdo nepovažuje za důležité, ale to, co bych si
měl pamatovat, jako jména například, tak neskutečně blbýho člověka, jako jsem já,
jsem neviděl. Ale to není otázka pokročilého věku, to jsem měl už jako patnáctiletý
kluk. Nikdy jsem nevěděl, jak se kdo jmenuje.
Co takhle piješ během dne?
Poměrně dost kávy. Mám hospůdku Jáchymku, kde mi vaří kávu bez kofeinu.
Hlavně mám rád různé bylinné čaje, to jsem se naučil pít. Mám jich spoustu a hodně jsem si o tom přečet, jak se to připravuje.
Kdy vezmeš starostu Milana Jančíka k Tuháčkovi do fitnesu?
No až se teďka vrátí z Ameriky, tak začínáme akci, která se bude jmenovat Hubneme
se starostou Prahy 5, a já myslím, že starosta je ctižádostivý člověk a on si hlavně
nemůže dovolit těm voličům kecat. Takže on ať chce nebo nechce, zhubnout musí
aspoň o dvacet kilo, protože jsem mu přines trička od firmy Uncle Sun XXXL a ono je
mu to malý. Firma slíbila, že vyrobí tedy ještě o dvě X navíc a my jsme mu řekli, ať si
tahle trička nechá, že až za dva měsíce ta naše akce skončí, tak se do nich musí vejít.
Takže pokládat ti otázku, jestli víš jaké míry a váhy má starosta Jančík, je v této chvíli asi bezpředmětné…
Já jsem se dozvěděl, že pan starosta, no ne jenom dozvěděl, protože se s ním
znám, byl jsem s ním na dovolené, je to báječný člověk, ale zlí jazykové tvrdí, že je
proto tak tlustý, protože prý si dává majonézu i na aspirin.
Čím dál tím rychleji se mění žebříčky hodnot, už se nenosí prohlašování jako že věrni zůstaneme a o věrném milování se už mluví jen v jihoamerických
telenovelách. Jaké pocity v tobě budí slovo nevěra?
Já si myslím, že pokud má člověk takzvaně vztah v pořádku, tak ta nevěra je
vždycky blbá, jak se nepřikryje čistým svědomím, tak je to špatný. Ale já mám na to
úplně odlišný názor – většina lidí, kteří žijou takzvaně ve šťastném manželství celý
život, se v podstatě nenávidějí, pomlouvají se, zahýbají si, ale mají takzvaně šťastné
manželství. Typy jako jsem já a pár mých kamarádů, když je to začne štvát, tak než
žít s někým v nějakém nesmyslném svazku, tak se na to radši vykašlou. Někdo to odsuzuje, já to neodsuzuju, já bych v tom žít nemoh.
Jeden můj známý si mi postěžoval, že mu v rekvalifikačním kurzu nadávali
za to, že je inženýr. Bylo tobě někdy tvoje vzdělání na škodu, Jiří Krampole?
Já nevím, o jakým vzdělání mluvíš. Když se mě někdo ptal, jaké mám vzdělání, tak
jsem vždycky říkal tři měšťanky a taneční kurz Evy Kröschlové. To jsme si dělali srandu. Naštěstí jsem absolvent katedry herectví na DAMU. Podmínkou přijetí na vysokou školu byla maturita, ale tu já jsem nedělal, protože jsem měl závodní školu práce, která byla v těch padesátých letech na úrovni maturity. A pan profesor Vnouček,
výbornej herec, se mě zeptal: „Hele a jakej je mezi tím rozdíl, mezi maturitou a závodní školou práce?“ A já povídám: „V podstatě žádnej, akorát, že místo latiny jsme
měli sváření.“ František Vnouček se ptal dále: „A jak jsi se naučil svářet?“ A já mu
říkám: „Asi jako latinsky.“
17
Kdy sis uříz v životě největší ostudu?
Tu největší, když jsem nalít jako většina herců a zpěváků První pražské družstevní
kampeličce a pak mě vláčeli – nevím proč si vybrali ze 156 lidí zrovna mě – tiskem
a televizí, a udělali ze mě málem zločince za to, že jsem udělal reklamu na nějakou
kampeličku. A teď ty bludy, které šířili, jako že si pořádám hostiny a ohňostroje, to
těžko může někomu člověk vyvracet, když to ukáže televize. Přitom všichni věděli,
že to byly večírky té kampeličky a oni dělali jako kdyby to pořádali na moji počest.
Já jen nevím, z jakého důvodu by někomu dělali večírek s ohňostrojem jen tak. Byla
to veliká ostuda, to jsem byl opravdu dost nešťastný. To, že bulvární tisk píše kraviny, s tím se musí počítat a nad tím se nijak nepozastavuji, ale jakmile to začne ubližovat tím způsobem, že lidi by si mohli myslet, že je člověk zloděj nebo darebák, nebo, že kašle na děti, tak to mně opravdu strašně vadí a je to napřesdržku.
Tak co, už umíš posílat ty esemesky?
Já umím jednu věc, že pokud to jde, tak to umím pustit. A teď jsem se naučil vyhledat knoflíkem jména účastníků. Zprávy přijímat ještě neumím. Před dvěma lety
jsem od svých synáčků dostal brožuru Poprvé sám u počítače, nepodařilo se mi nic.
Pak mi jeden ze synů vysvětlil, jak se to zapíná, tak jsem to zapnul, že bych potřeboval tu tiskárnu. Chtěl jsem něco napsat a ono to napsalo glgl glgl, tak jsem tam něco přehodil a zase to napsalo glgl glgl a pak už to psalo jenom glgl glgl. Tak povídám
jděte s tím do prdele a od tý doby jsem na to nešáh. Dočetl jsem se o Belmondovi,
který řekl, že tyto věci přenechá nastupující generaci.
Říkají ti často, že jsi podobný Belmondovi?
To asi jsou zřejmě dvě věci, jednak, že má stejnej frňák, takovej rozmáznutej, a potom tím, že ho vlastně přes dvacet let už namlouvám.
Čemu ses naposled zasmál?
Tomu, jak si vymýšlí Karel Tuháček. Vyprávěl mi historku, kterou jsem samozřejmě použil do televizního pořadu Nikdo není dokonalý. Měli doma kocoura, který
měl 26 kilo, což je už samo o sobě dost, a ten šestadvacetikilový kocour jak byl tlustej, tak byl hodně línej, a oni ho přežírali. A jak tak seděl na kredenci, usnul a spadl
z tý kredence a protože bydleli v paneláku, kde byly špatně udělané podlahy, tak prolít tou podlahou a spadl o patro níž k sousedům normálně při večeři na stůl. Tak takovouhle kravinu mi vyprávěl Karel Tuháček. Vypadá to spíš na Fouska, ale byl to
Tuháček. Tomu jsem se zasmál.
Po tom, cos mi říkal o svém mobilním telefonu, se tě ani neodvážím zeptat,
jestli zaháníš samotu třeba na internetu…
Na internetu ji nemůžu zahánět, protože to neumím pustit.
Co sis naposledy koupil u Vietnamců?
Bačkory.
Nosíš je někdy?
Nosím, protože jsou velký, pohodlný a takový správně měšťácký. On mi říkal: „Kup
moheky.“ Já nevěděl co to je. To znamená: Kup si je, jsou moc hezký.
18
Na čem teď pracuješ, neblíží se nějaký film?
Jo, chystáme biják Causa Lolita. Je to příběh Čecha, vysloužilce cizinecké legie,
který se vrátí do Paříže, a protože to byl policajt, který v roce 1969 utekl, tak v té
Paříži dělá soukromého detektiva. Přijde za ním paní, které se ztratila sestra, zahájí
vyšetřování a zjistí, že kroky vedou do Čech. Tam začíná vlastní příběh a ten ti samozřejmě prozrazovat nebudu. Akorát to visí samozřejmě na penězích.
Kdy se začne natáčet?
V budoucnu, hned jakmile budou peníze.
ZÁLESÁCKÉ BRAMBORY
Vybereme pokud možno co největší brambory, neloupeme, ale dobře omyjeme.
Do brambor uděláme díry jako do ementálu skrz naskrz a nadíváme do nich šunku,
ementál, nakrájenou cibuli, červenou papriku, červenou řepu a nivu – do každé díry něco jiného. Potom bramboru namočíme a obalíme v nepálivé červené paprice
a pak brambory zabalíme do několika plátků anglické slaniny. Tuto dobrotu ještě zabalíme do alobalu a pečeme v troubě, praví zálesáci ovšem v popelu. Upečené brambory rozbalíme, pilkovým nožem nakrájíme na plátky a ozdobíme petrželkou.
Kdybych měl před sebou noční bivakování v rozpadlé chajdě u Sázavy, vyhrál by
to samozřejmě lahváč se smíchovskou desítkou, bendžo a dívčí pas, ovšem doma
bych si k zálesáckým bramborům dal raději přívlastkové bílé víno Müller-Thurgau
2000, kabinet z Velkých Žernosek z viniční trati Pod Lovošem. Je to lehké svěží
víno, zelenkavé barvy, buket připomene růži a šeřík, pikantní mladistvá kyselinka
pobízí k dalšímu pití.
19
PSTRUH S MANDLEMI
(pro 4 osoby)
4 pstruzi, sůl, citronová šťáva, 2 lžíce mouky, 4 lžíce rozpuštěného másla, 3 lžíce
másla v tuhém stavu, 4 lžíce mandlových lupínků a jemně nasekaná petrželová nať.
Očištěné pstruhy obalíme v mouce a na rozpáleném másle opékáme po
obou stranách asi 10 minut dozlatova. Pak ryby
rozložíme na ohřáté talíře,
na pánvi zpěníme máslo
a opražíme na něm mandle, rovněž dozlatova. Nasypeme je na rybu a všecko
posypeme petrželovou natí. Jako přílohu podáváme
brambory.
Ochutnal jsem Ryzlink vlašský 2000, výběr z hroznů z Vinných sklepů Valtice –
povedl se jim. Na Dunajovském kopci dozrály hrozny, ze kterých tam vyrobili velmi
slušné víno, jehož buket nese vůni medu a ovocných stromů a v chuti při doznívání
na jazyku pocítíte hrušky.
20
ZA ŽIVOT VDĚČÍM NEZNÁMÉMU
KRASOBRUSLAŘI
KAREL ČERNOCH, zpěvák, herec a moderátor
Kdybys nebyl hercem a zpěvákem, co bys chtěl dělat?
Dělal bych cokoliv, hlavně abych nemusel brzy ráno vstávat.
Dalo by se spočítat, kolikrát v životě jsi zpíval Zrcadlo?
To se možná vypočítat dá, ale já se tím nikdy nezabýval.
Jak vznikl podle tebe název Smíchov?
Asi se v této čtvrti dařilo smíchu.
Jak a v kterých místech jsi slavil Vánoce ve svém dětství?
V letech mého dětství jsem bydlel na Smíchově v ulici Na Bělidle a tam jsem prožil krásné Vánoce, ale také i ty krušné, protože byla padesátá léta.
Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule?
Klasická tabule s řízkem, kaprem a salátem, jen předkrm je na Prahu trochu neobvyklý, protože se podává hubník.
21
Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl?
Pořád je co objevovat a protože jsem sám kuchař-amatér, tak je každá novinka nejroztodivnější.
Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude?
Nevím co to bude za jídelníček, ale možná si budeme dávat k obědu evropské
housky a maso k těm houskám nám budou promítat na televizní stěnu. Digitálně!
Samozřejmě.
Jaký je tvůj vztah k dietám?
Říká se, že co je dobré, je nezdravé a diety na slovo dobré neberou ohled, a tak se
jim vyhýbám.
Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, skoncuješ s prací, nebo
s alkoholem?
Já už jsem to vyřešil a pokračuji prací.
Jaký je tedy tvůj vztah k alkoholu?
Nepiji alkohol od roku 1989!
Ale?! Copak to?
No comment.
Zazpíval by sis rád s Karlem Gottem? Vystupoval jsi s ním už někdy?
Ano, s Karlem jsem zpíval již několikrát a pokaždé je to zajímavé setkání.
Stalo se ti někdy, že jsi vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jsi
ho dodnes nenašel?
To se mi ještě nestalo, ale můj kolega Jirka Wimmer jednou našel tranzistorové
rádio Orion, zabalené v krabici, které koupil svým rodičům k Vánocům v roce 1965,
a tu krabici objevil v roce 1988 a rádio hrálo.
Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto?
Já jsem válečné dítě a tak odpovím nápisem na jedné pražské zdi: „Válka je vůl“!
Každá!
Máš sloní paměť, nebo raději necháváš všechno koňovi, který má větší hlavu?
Na každém z těchto zvířat jsem seděl a obě hlavy jsou tak krásné, že bych je nepoužíval k žádnému přirovnání.
Co myslíš, ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo praotci Čechovi?
Znám jednoho Čecha, nevím jestli je to „praotec“, ale vím, že se jmenuje Franta
a ten bydlel v mládí taky na Smíchově ve Vltavské ulici.
Nevadí ti, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy?
Nevadí a nejvíc to asi ocenil kůň Šemík, když skočil z Vyšehradu a před ním byla
už jen kousek Císařská louka.
Není ti líto růžového tanku?
Není.
22
Tvůj skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova
pomníku?
Můj skok do Vltavy jsem si už jednou vychutnal, když se mi podařilo jako malému klukovi v zimě spadnout do vysekané díry od rybářů na zamrzlé Vltavě. Naštěstí
se tam jeden krasobruslař učil piruety a jeho šála byla tak dlouhá, že pomohla jako
záchranné lano. Od té doby chovám obdiv k šálám a krasobruslařům.
Co teď momentálně děláš, na čem pracuješ?
Na tomhle rozhovoru.
Přehodil někdo z tvých příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň?
Ne, ale když jsem v patnácti seděl na lavičce u železničního mostu s jednou svojí
dívkou a držel ji za ruku, určitě bych to dokázal. Kdyby chtěla. Ona ale chtěla něco
jiného. Házet šutry na Výtoň?? No promiň!
Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu
otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti?
Zkusil bych to s panem Broučkem do 15. století, ale dvířka otevřená zpět a dokořán!
DUŠENÝ HUMR S PÁLIVOU OMÁČKOU
800
10
2
5
10
10
10
g
g
g
g
g
g
g
humr
česnek
čerstvý koriandr
feferony
rybí omáčka
cukr
citronová šťáva
Celého humra uvaříme
v páře a přendáme na servírovací talíř.
Česnek, koriandr a feferony rozdrtíme a smícháme
s rybí omáčkou a citronovou šťávou. Dochutíme cukrem.
Vytvořenou
omáčkou
můžeme uvařeného humra
polít nebo ji servírovat odděleně.
23
ŠNECI S ČESNEKOVÝM MÁSLEM A SLANINOU
24 šneků (pro 6 osob)
máslo
vývar z cibule, karotky, petrželky, tymiánu, bobkového listu, česneku a soli
slabé plátky anglické slaniny 5 cm dlouhé
ČESNEKOVÉ MÁSLO
60 g másla, 1/2 stroužku utřeného česneku, petrželka, 1/2 malé cibule a sůl
Vyprané šneky vložíme do vařící vody a vaříme asi 25 minut. Pak je vyjmeme dlouhou jehlou z ulit, odstraníme tvrdé bílé části od tělíček. Tělíčka vložíme do vývaru
z nakrájené cibule, karotky, petrželky, tymiánu, bobkového listu, česneku a soli. Dále
vaříme 15 minut. Prázdné ulity vyvaříme odděleně, osušíme a do každé vložíme malý kousek másla, šneky a zamázneme česnekovým máslem. Plátky slaniny poklademe do zapékací misky a na každý plátek vsadíme naplněnou ulitu pokud možno ústím vzhůru. Opatrně podlijeme trochou vývaru a vložíme na chvíli do horké trouby,
aby se šneci prohřáli, máslo se rozpustilo, slanina zesklovatěla a trochu se zvlnila.
Šneky opatrně vyjmeme plochou kuchyňskou špachtlí i se slaninou a vždy po čtyřech klademe na bílé zahřáté talířky. Každého šneka ozdobíme maličkým kouskem
červené papriky a trochou černého kaviáru a celou porci pak snítkou petrželky.
Jíme úzkou dlouhou vidličkou, která se používá též na humra, a každou ulitu
držíme ve speciálních kleštičkách. Pokud nemáme kleště, nezbývá nic jiného, než
uchopit ulitu rukou.
Vhodnou přílohou je teplá opečená veka.
Příprava česnekového másla
Do másla vyšlehaného do pěny vmícháme utřený česnek, velmi jemně posekanou
petrželku a cibulku se špetkou soli.
Poznámka
Pokud připravujeme konzervované šneky, čištění odpadá!
Francouzské růžové víno Rosé Côtes d’Auvergne z oblasti poblíž města ClermontFerrand. Vyrábí se z odrůdy Gamay, je svěží, s ovocnou chutí a srdečně a snadno se
pije. Rovněž si můžete dopřát například z domácí produkce Chardonnay 2001, pozdní sběr ze zemědělského družstva Sedlec v Mikulovské vinařské oblasti. Je žluťoučké
a probleskujícími zelenými tóny, mohutné s oříškovým buketem, ucítíte také pampeliškový med a jitrocel, v chuti pak připomene přezrálé ovoce a limetky.
24
NEVĚRA VE MNĚ BUDÍ NADĚJI
ADRIENA SOBOTOVÁ, herečka
a manželka principála Směšného divadla
25
A kde jste vy prožívala Vánoce v dětství?
Jako dítě jsem je slavila v baráčku v Zahradním Městě. Pamatuji se, že se všichni
před Štědrým dnem pohádali a pak se rozbrečeli a objímali až do Silvestra.
Opravdu nemíváte na Štědrý den k večeři nic jiného než rybí polévku a kapra se salátem? Nezatajil Luděk něco?
Samozřejmě cukroví a vaječný koňak.
Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedla?
Žabí stehýnka.
Trápíte se dietami?
Teď už ne. Diety jsem držela v 16 letech a to jsem nepotřebovala. Teď, když by to
někdy bylo na místě, tak si říkám, že život je krátký na to, abych se trápila a nejedla. Když nejím, jsem děsně nervózní.
Jaký nejcennější dárek jste kdy dostala?
Nejcennější dárek pro mě byl, že se mi narodil zdravý kluk.
Předvánoční nákupní horečce se vyhýbáte, nebo podléháte?
Ne. Já mám ten vánoční shon docela ráda.
Jak to tak vypadá, váš muž se dá co nejdřív na politiku. Vy sama nechcete založit nějakou stranu?
Hodlám založit politickou stranu Zasmějte se, prosím, a odejděte!
26
Když se řekne nevěra, vzbudí to ve vás odpor, hrůzu, soucit, děs, zvědavost,
nebo touhu?
Slovo nevěra ve mně budí naději.
Máte jakous takous představu o tom, kolik váš současný starosta měří a váží?
To nevím. A je mi to celkem jedno. Je mně sympatický, ať má míry a váhu jakou
chce. Každopádně ho nepřehlédnete.
Pakliže jste někdy musela nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělala,
dala jste si ho přešít?
Nemám ráda přešívané věci, tak jsem ho věnovala dále.
Živí vás manžel Luděk, nebo i vy přispíváte do rodinné pokladny?
Hraji se Směšným divadlem Luďka Soboty Hru na život Šlamastyky v Klubu
v Trojické ulici.
OVOCNÉ TVAROHOVÉ KNEDLÍKY
Tvaroh polotučný, máslo, vajíčko, špetka soli, hladká mouka.
Ovoce – např. meruňky, jahody, švestky
Tvaroh dáme do mísy, přisypeme trochu hladké mouky, kousek rozpuštěného másla, špetku soli a jedno celé vajíčko. Promícháme, podle citu přidáváme mouku a snažíme se udělat těsto, aby se nelepilo. Necháme odpočinout a pak z těsta děláme
čtverce, do kterých balíme
ovoce. Dáme vařit osolenou
vodu, a když se vaří, vhazujeme knedlíky do vody.
Nechte je vařit asi tak 4 minuty. Když vyplavou na povrch, jsou hotové. Pozor nerozvařit!
Knedlíky dáme na talíř, posypeme cukrem a polijeme
jogurtem a máslem.
K takovéto dobrotě bych doporučil nejraději nějaké slámové víno, třeba červenou
Frankovku 2000 z vinařství Marcinčák z Novosedel v mikulovské vinařské oblasti.
Víno má jantarovou barvu, je jiskrné, není těžké, voní po skořici a pečených jablkách
a má chuť karamelu, limety a exotického ovoce.
27
ZAJEČINA ZE PSA
A VIETNAMSKÁ MASTIČKA
PETR BRATSKÝ, poslanec PS Parlamentu ČR,
bývalý dlouholetý starosta Prahy 13, http://www.bratsky.cz
Jak vznikl podle vás název Smíchov?
Jde o zkratku ze slov smíšený chov –
za Přemysla Otakara II. sedláci za Prahou
posílali do těchto míst své pasáčky vepřů
a koz pást smíšeně…
Jak a v kterých místech jste slavil Vánoce
ve svém dětství?
U babičky v Klatovech, tam jsem si vždycky přehodil metabolismus jejími delikatesami. Na babiččinu domácí vánočku vzpomínám dodnes.
Houbový kuba, kulajda, mořská ryba, cukroví od babiček, víno od přátel.
Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedl?
Jídla od našeho kuchaře Dubáka na trampské osadě. Také zaječinu ze psa na vojně.
Jaký je váš vztah k alkoholu a proč?
Piji vše, co teče, mimo nakřáplého hrnku. Ovšem jen v množství, kdy vám to ještě
chutná a nezpůsobuje veřejné pohoršení.
Který z dárků, co jste kdy dostal, považujete za nejcennější?
Ten od Pána Boha – moji manželku.
Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem
září?
Já osobně kampaně (zvláště volební) prostě miluju. Ale ta vánoční se mě nějak nechytá, jen je mi líto těch, kteří poezii Vánoc mění za davové šílenství.
Ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy?
Na Barrandově, výhled by byl na celou Prahu. Zároveň se Barrandovákům omlouvám, jestli to vyjde, tak za to opravdu, ale opravdu nemohu…
28
Ve které části Prahy 5 byste nechtěl za žádnou cenu bydlet?
Na hřbitově.
Není vám líto růžového tanku?
Fontána je krásnější.
Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu?
Ne, myslím, že našim občanům nabízíme již nyní více stran, než jsou ochotni
tolerovat.
Věříte na čerty a čarodějnice?
Jistě, sám jich několik znám.
Přehodil někdo z vašich příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň?
Dědeček Jaroslav, ovšem na několikrát, když hnali po ledě podolskou chátru…
Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude?
Řecký salát se španělskými olivami, dánská rybí polévka, vídeňský řízek s německým zelím a českými knedlíky, italské tiramisu s belgickými pralinkami, skotská
whisky, moravský burčák a nakonec… slovenský Harmasan.
Ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo
praotci Čechovi?
V pivovaru, to dá rozum. Proto se jmenuje Staropramen.
Nevadí vám, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy?
Při jednání ve sněmovně o státním rozpočtu jsme my Pražáci ostatním k smíchu,
tak je možná čas přejmenovat Prahu, aby Smíchov ležel na obou březích. Pan primátor s mým návrhem jistě souhlasí.
Ve chvíli, když zjistíte, že vám alkohol vadí při práci, skoncujete s prací, nebo
s alkoholem?
Já zatím nikdy v hospodě nepracoval, tak nemám tuto zkušenost…
Bylo vám někdy vaše vzdělání na škodu?
Vždycky. Nezapomeňte, že jsem studoval za komunistů.
Jmenujte alespoň dva slavné rodáky ze Smíchova.
Karel Hašler a Jára Cimrman. Ovšem Jára to utajoval, protože ho starý pan Ringhoffer
stále upomínal o dlužné nájemné.
Ovzduší na naší planetě se otepluje a brzy se sníží i počet ročních období.
Jak byste přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons?
Vivaldiho koncerty by se mohly nově jmenovat „Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo
dobře!“ a hotel jen o trochu delším názvem „Four Seasons, in memoriam“.
Nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo vás, že byste
v období letošního sucha mohl chodit domů také jinudy než dveřmi?
Samozřejmě, do svého teepee mohu lézt ze všech stran.
29
Váš skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova
pomníku?
Do Vltavy skáču zásadně z parníku a v obleku, jako vloni při křtu mého CD
Písničky pražských starostů.
Přivítal byste raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron
Ringhoffer?
Kdyby byl taky členem ODS, tak proč ne.
Jaké míry a váhu má podle vás současný starosta městské části Praha 5?
Jen ty nejlepší. Když věnoval košili na charitu, oblékli celý dětský domov a ještě
zbylo kuchařce na zástěru.
Pakliže jste někdy musel nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělal, dal
jste si ho přešít?
Musel, ale když se vše vyšetřilo, přešili ho pak na míru těm, co mi ho spíchli, jenže z toho vyšel rubáš.
Jaká značka vína vám nejvíc chutná?
^teauneuf-du-Pape ročník 1984 – to bylo tenkrát, když si báječnou ženskou
Cha
bral báječnej chlap.
Proč jste si oblíbil pokrmy z mrkve?
Protože má krásný tvar, který mě vždy inspiroval.
Řekl vám už někdo, že máte stejný nos jako Audrey Hepburnová, Jan Amos
Komenský, Jodie Fosterová a Milena Vitásková z Dejvic dohromady? Je to podobnost čistě náhodná, nebo na ní systematicky pracujete?
J. A. Komenského mi manželka schválila, ale s Hepburnovou, Fosterovou a Vitáskovou nesmím kamarádit, jinak budu mít nos jako Belmondo.
Co víte o soukromém životě svého mobilního telefonu?
Já moc ne, ale zeptejte se na B.I.S.
Kdo vás letos nejvíc naštval?
To vám neřeknu, ještě by mu to udělalo radost.
Kdy jste si naposledy zašel do Švandova divadla?
Nevím přesně, ale přimluvil jsem se o pár milionů ze státního rozpočtu na opravu,
tak mě možná pan ředitel pozve na nějakou premiéru.
Která ze smíchovských událostí by stála za zapsání do Guinnessovy knihy rekordů?
Nejspíš výstava piva, ale mohli bychom pořádat závody v pojídání blbounů. Na to
by nás tady bylo dost.
Jak na vás doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně?
Podobně, musí se to přežít.
30
Co jste si naposledy koupil u Vietnamců?
Vietnamskou mastičku do nosu, používám ji na vaření jako koření.
Jak se vám žije za současné vlády?
Průměrně. Líp než zítra, hůře než včera. Dává mi jako opozičnímu poslanci tolik
námětů a terčů. Víte, jak bych se nudil, kdyby to byla skvělá vláda, které se nedá nic
vytknout?
Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláte letos oblažit svého partnera?
Ze srdce.
ZAJÍC NA SMETANĚ
1 zaječí zadek nebo hřbet, 200 g kořenové zeleniny, 100 g cibule, 150 g slaniny,
80 g másla (nebo olivový olej), kousek citronové kůry omyté octem, 0,5 l kyselé
smetany, 40 g mouky, citronová šťáva, 0,2 l silného hovězího vývaru, 10 zrnek pepře, 5 zrnek nového koření, 2 zrnka jalovce, bobkový list, tymián, sůl.
Osolený zadek nebo hřbet zajíce protáhneme částí na nudličky nakrájené a osolené slaniny. Na pekáči v rozpuštěném másle a s druhou částí na kostičky nakrájené
slaniny osmažíme kořenovou zeleninu nakrájenou na nudličky, cibuli, celý pepř, nové koření, jalovec, kousek tymiánu, bobkový list a kousek citronové kůry. Připravené
maso vložíme do pekáče, zalijeme hovězím vývarem a pečeme do červena nejprve
na jedné a potom po druhé
straně. Měkké maso nasekáme na porce, šťávu procedíme, z procezené zeleniny odstraníme všechno koření
a zeleninu propasírujeme
a dáme ji zpět do šťávy. Pak ji
zahustíme smetanou s rozmíchanou moukou a citronovou šťávou a krátce ji povaříme se zajícem.
Svatovavřinecké 2002 od společnosti Znovín ze Znojemské vinařské oblasti, vinice
Weinperky. Plné víno s jemným švestkovým nádechem. Ochutnal jsem ke zvěřině také
červené víno od našich jižních sousedů z Dvorních vinných sklepů knížete Liechtensteina ve Wilfersdorfu. Merlot Anberola Selektion Karlsberg se k nám dováží, je to
jemné hladké a plné víno, kořenité chuti, s vyšším obsahem tříslovin a dobře se pije.
31
MOŽNÁ, ŽE VYNALEZL INTERNET
A SKONČÍ V PEKLE
ONDŘEJ NEFF, spisovatel, novinář, fotograf
a vydavatel Neviditelného psa
Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč?
Když mi bylo deset, soudružka družinářka vedla řeč k mým spolužákům.
Sdělila jim zhruba toto: Rodiče Ondry
Neffa jsou alkoholici a on dopadne taky
tak. Byla to nejspíš svině, ale blbá nebyla!
Můj první alkoholický pokus nedopadl
nejlíp. Rozhodl jsem se s kamarádem
Pepou Dolejšem, že si uvaříme vaječný
koňak. To je pro začátečníky celkem
schůdné pití. Koupili jsme rum, vajíčka
a kondenzované mléko a dali jsme se do
příprav. Začali jsme ochutnáváním toho sladkého kondenzovaného mléka a ochutnávali a ochutnávali, až jsme ho vychlastali. No, nakonec vše dobře dopadlo a k alkoholu jsem se dostal. Působí mi potěšení, ale také dilema. Nekouřím cigarety, nekouřím už ani doutníky a dýmku. Ba naopak, kouření nemám čím dál víc rád, zvlášť
od loňska, kdy mi umřela žena, silná kuřačka, na rakovinu. A říkám si: Neffe, máš
právo brojit proti kouření, když chlastáš? Já tedy nechlastám masivně, neválím se ve
škarpě, nikoho neobtěžuju, ale sedmičku bílého vyžahnu dřív, než řekneš švec. To je
situace! Co s tím? Musím si nalejt dvojku, snad na něco přijdu.
Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy?
Proti mrakodrapům nic nemám. Jen proti některým. Například někdejší Penzijní
ústav, pak ÚRO, i dnes tam sedí odboráři. Tahle obluda zničila půl pražského panorámatu, sedí jak přehrada v půvabném údolí Žižkova. Jenže nikdo proti němu necekne, protože ho za první répy postavili soudruzi levicoví intelektuálové. Řev proti
pankráckým mrakodrapům je proto, že ho nestavějí soudruzi dnešní levicoví intelektuálové, ale hnusní cizáci. Zajímal jsem se, proč je tolik povyku proti paláci
Myslbek na Příkopech. No přece protože ho postavili Francouzi! Kdybychom v Praze
zbourali všechno, co tu postavili hnusní cizáci, zbyly by tu paneláky postavené soudruhy architekty tuzemského původu. Takže jsem nadšený tím, co se děje v oblasti
Anděla. Bydlím na Smíchově pomalu už 35 let. Bože, to bylo hnusné místo, ten
Anděl, s poblitým bufetem U Bubeníčků jako hlavním společenským centrem!
Chvála bohu, že je to pryč. Že cizák postavil něco jiného.
32
Věříš na čerty a čarodějnice?
Zajímá mě to všechno čím víc. Vydávám teď povídkovou sbírku Pravda o pekle.
Tam je peklo pojaté více méně srandovně. Ale letos jsem napsal povídku Proč se koná Poslední soud a tam už se dobírám té pekelné tematiky víc. Už dlouho si fotím
výjevy z posledního soudu a hlavně ty partie zobrazující peklo. Naposledy jsem nad
tím jásal v katedrále v San Gimignanu v Toskánsku, zavedla mě tam moje Ljuba. Tam
je namalováno, jak čerti to dělají hříšnicím koncem oháňky, to je panečku koitus, že
krev stříká až na oltář! Říkal jsem si: jestlipak si na to holky zvyknou a najdou v tom
zalíbení? Ze začátku je to asi trochu nepříjemné, ale po prvních stech letech si možná začnou lebedit. Peklo je rozhodně zvláštní místo, které stojí za pozornost. Budu
se jím zabývat. Možná víc, než mi milo, až tam přijdu. Po smrti.
Co všechno z tvých sci-fi povídek, publikovaných v 80. letech, se už stalo skutečností, až jsi sám žasl?
Někdy se vytahuju, že jsme vynalezl internet. Mám v trilogii Milénium něco, co
navazuje na motiv z Měsíce mého života: říkal jsem tomu orákl a bylo to síťové
a fungovalo to jako Google.com. To je nejlepší vyhledávač čehokoli, co na internetu
existuje. Každou chvilku se mě někdo na něco ptá. Tak si vyvolám Google.com,
vznesu dotaz a během pár vteřin to vím. Tak nějak funguje i můj orákl. Každopádně
rád tvrdím, že internet vynalezli kvůli mně. Od té doby co tu je, od roku 1996, jsem
svůj pán a nikdo mě nebuzeruje. Úžasný pocit!
Není ti líto růžového tanku na Smíchově?
To byl skvělý fór, když ho David Černý natřel na růžovo, ten tank! Pak ho vojáci
přetřeli na khaki zeleň a pak skupina debilů poslanců chráněných imunitou ho natřela znovu na růžovo, nota bene blbě. Byl tak hnusnej, že bylo dobře, že ho sundali. David Černý pak udělal skulpturu znázorňující tank, jak se zahrabává do země.
Město Praha je tak podělané, že se nikdo neodvážil tuhle recesi veřejně vystavit!
Tank zahrabaný do zemi je k vidění v lázních Bohdaneč, na sídlišti. Není snadné ho
tam najít. Ale podívaná stojí za námahu.
Přivítal bys raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron
Ringhoffer?
Samozřejmě! Osvícená monarchie vedená do důsledků, tedy král na Hradě a nějaký ten baron nebo rytíř nebo hrabě na Smíchově. To by bylo něco! Nicméně, musím uznat, že se Smíchov skvěle mění k lepšímu. Nový Anděl, to je báječné místo.
Vznikají tu pěší zóny, parky. I v mizerných uličkách se znovu dláždí chodníky mozaikovou dlažbou, tu pamatuju z dětství, pak pozvolna mizela, nahrazována záplatovaným asfaltem, a teď se vrací! Ringhofferův zámeček opravili, teď je na řadě rezidence paní baronky, už se těším, co v ní bude. Doufám, že vinárna.
Kdyby se ti zjevil anděl, vyrozuměl bys papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii?
No, já bych si anděla nechal pro sebe. Jenom doufám, že by mě nechtěl neposkvrněně počnout.
33
To by záleželo na tom, jestli bych měl přijít sám nebo s někým. V každé době je
člověk zakotven stovkami nitek ke kotvičkám, ke kamarádům, k rodině, ke zvířatům, hezkým místům. Jsem pokorný vůči přítomnosti. Mám ji rád, a to zlé, co na ní
je, jsem si zasloužil něčím, co jsem proved.
Kupoval jsem si u nich fernet. Naposledy jsem si koupil sadu podvlíkaček. Tucet
asi za dvě stovky, nebo tak něco. Onehdy jsem prošel vietnamskou tržnici Na Knížecí.
Chtěl jsem si koupit svítící hodiny. Často se v noci probouzím a chci vědět, kolik je
hodin. Až na nich bude planout 999, pochopím, že nastal Poslední soud, vzbudím
Ljubu a půjdeme se postavit do fronty. Ve všech stáncích měli hodiny za 450 korun.
Oni tam mají kartelovou dohodu! To je dobře, že si tak zvykli. Hodiny jsem nekoupil, takže hrozí nebezpečí, že ten Poslední soud prošvihnu.
KUŘE `A LA MARKÝZ DE SADE
Na dvoře věnujeme jisté úsilí výběru kuřete. Dáváme přednost kuřatům dlouhonohým, s vyvinutou hrudí a hlavou vyzývavě vztyčenou – je větší radost krotiti takového hrdopýška než poníženou puťku. Pod slibem společenského povýšení, neobvyklých radostí a snad i materiálního zisku vlákáme vyhlídnuté kuře do kuchyně.
Kuře je třeba obnažiti, nespěchejme u toho. Tato fáze může být protahována ad libidum, a doprovod smyčcového kvartetu je žádoucí. Bude dobře hudcům zavázati oči,
jsou to klevetníci a jejich žvanivost je pověstná. V této fázi kuře ještě netuší, jaký bude jeho osud. Začne tušit, jakmile mu předložíme bičíky, švihadla, pouta, řemínky,
rozmanité oudy, kukličky a další inštrumenty podle vlastní libosti. Teprve když želízka zacvaknou, kuře pochopí a začne křičeti a to je ta pravá hudba pro kuchaříkův
sluch. Nešetři bičíku, kuchtíku, jen ať to mlaská! Však on hřebínek spadne!! Popusť
uzdu fantazii, a kvil kuřete bude ti dobrým rádcem. Opakuji, nespěchej, vychutnávej, gustuj, chutnej, šmakuj! Jen ať pozná, zač je toho v Lacoste loket. Dokud se bavíš, konej. Ať omrzí, vezmi nůž, uřízni hlavu, vyvrhni a uprav podle libovolného receptu mistra Brabce. Nes na stůl a chutné bude.
Kuře dostalo co proto, snaž se být od této chvíle laskavější, ale důsledný a nalij si
sklenici Ryzlinku rýnského a to buď pozdní sběr ročníku 2000 z Ratíškovic, nebo
rovněž Ryzlink rýnský, pozdní sběr od společnosti Znovín, ročník 1997 z vinice Šobes a tentýž ročník také Ryzlinku rýnského, pozdní sběr z Čejkovic. V poslední době k nám dovážejí dobré ryzlinky také Francouzi z Alsaska, třeba Fürstentum Grand
Cru od Paula Blancka. Je elegantní, svěží a delikátní s nádechem ovoce, květů a minerálů. Paráda!
34
ANITA Z WEST SIDE STORY A KŮŇ PIERRE
TEREZA DUCHKOVÁ,
zpěvačka a herečka Karlínského hudebního divadla
35
Proč jste si vybrala ke své kariéře zrovna Karlínské hudební divadlo?
Na to mohu odpovědět, že Karlínské divadlo si vybralo mě a tak nějak jak jde role
za rolí, jsem tam stále. Pošilhávám ale také po roli činoherní a moc by se mi nějaká
líbila. No, uvidíme.
Na čem teď děláte?
Teď momentálně a velmi intenzivně pracuji na muzikálu zvaném West Side Story,
kde se denně mnoho hodin peru s rolí Anity. Zpěv, tanec, herectví jsou náročné disciplíny a ještě když jsou pohromadě, tak je toho opravdu dost.
Když už bydlíte na Smíchově, jak podle vás vznikl název Smíchov?
Samozřejmě od smíchu, hahaha...
Ve které části Prahy 5 byste nechtěla za žádnou cenu bydlet?
Nechtěla bych bydlet za žádnou cenu na nádraží. Smíchovském.
Ve které části Prahy 5 byste postavila mrakodrapy?
Mrakodrapy bych nestavěla v žádné části Prahy natož v té „své" Praze 5.
Růžový tank se mi líbil, mám ráda věci narůžovo, i když asi i růžový tank umí střílet? A to se mi nelíbí.
Terezo, jste schopná sama něco uvařit?
Co jsem schopná uvařit, ještě ani sama nevím. Ale vážně, umím výborné italské
nudle na několik způsobů. Taky díky tomu, že mám sestru vdanou v Texasu, mám
ráda mexická jídla, Tex-Mex, a umím jich pár připravit. Taky umím halušky z „pytlíku" a se slaninou a brynzou.
Jaký je váš vztah k dietám?
Můj vztah k dietám je velmi záporný. Nenávidím je. Leč díky své profesi a svému
„já" je musím používat. Poslední dobou se ale snažím žít tak, abych je mohla ignorovat, uvidíme. Blíží se ty Vánoce ...
Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce, a to i v obchodních domech v Praze 5, začíná už koncem září?
Vánoční předčasná kampaň mne velmi štve, protože se vánoční atributy okoukají,
vánoční muzika mnohokrát omletá se oposlouchá, nervozita u nakupujících i prodávajících se dá krájet a tak ve mne vzniká právě ten pocit – prchnout.
Jak vypadá štědrovečerní tabule u vás doma?
Moje štědrovečerní tabule je povětšinou česká klasická neboli česká rybí polévka,
smažený kapr nebo řízek, bramborový salát, na předkrm šneci nebo losos a hromada nebo alespoň hromádka cukroví. Již několik let se ale doma zabýváme dvěma
představami – odjet do dalekých teplých a cizích krajů a okusit tudíž i cizí kuchyně
někde přímo na místě. Nějak to ale vzhledem k tomu, že hrávám v divadle o vánočních svátcích, nevychází. Druhá představa, totálně se vymanit z české tradice
doma, je na tom stejně. Měníme pouze drobnůstky. Loňské Vánoce jsme ale poprvé
36
trávili s rodinkou na chalupě v Žirovnici a byly nádherně bílé a byl zamrzlý rybník
a byly krásné a české jako od Lady.
Co poťouchlého byste přála Karlu Gottovi k Vánocům?
Poťouchlé věci nepřeji nikomu, ani Karlu Gottovi a nebo možná tu jednu: aby se
oženil.
Stalo se vám někdy, že jste vánoční dárek pro někoho uschovala tak dobře,
že jste ho dodnes nenašla?
Stalo se mi to, ale nejvíc se to v naší rodině stává mojí mamince. Ta je někdy nachází až na jaře při jarním úklidu.
Až bude v Evropě zavedena jednotná strava, to bude panečku dieta. Co to bude,
nevím.
Máte sloní paměť, nebo raději necháváte všechno koňovi, který má větší hlavu?
Ráda nechávám vše koňovi. Mám teď jednoho, jmenuje se Pierre. Krásně se mi
na něm jezdí, dělám si licenci na parkúr a drezúru a je to fajn.
O soukromém životě svého mobilního telefonu nevím nic, zato mám zato, že on
toho o mně ví přespříliš.
Kdo mne letos nejvíc naštval, to si nechám pro sebe. Bude to moje tajemství.
Čemu jste se letos zasmála?
Směji se často a ráda. A tak kdybych měla vyjmenovat všechny veselé události, nevešlo by se nám to sem.
ČERSTVÉ SEZÓNNÍ OVOCE
400 g čerstvého ovoce (jablka, pomeranče, jahody, kiwi,
banány, ...)
Vybrané ovoce oloupeme
a pomocí nožíku vykrajujeme
různé tvary. Na talířku pak ovoce naskládáme do požadovaného tvaru, např. květiny, ...
Ozdobíme snítkou máty.
37
SMAŽENÉ KALAMÁRY S FEFERONY A BAZALKOU
150
10
10
5
5
3
10
5
5
50
g
g
g
g
g
g
g
g
g
g
kalamárů
karotky
cibule
česneku
čerstvých feferonů
čerstvé bazalky
rybí omáčky
cukru
ústřicové omáčky
oleje
Na rozpáleném oleji osmahneme feferony a česnek, přidáme
plátky kalamárů a na kousky
nakrájenou zbývající zeleninu.
Chvíli restujeme. Dochutíme cukrem, rybí a ústřicovou omáčkou. Před dokončením přidáme
ještě čerstvou bazalku.
Jihoafrické bílé víno Sauvignon Blanc 2000 z vinařství Robertson Winery. Výrazně
svěží víno světle slámové barvy se zelenkavým nádechem. Ve vůni je jemně aromatické připomínající angreštový kompot s dotekem kopřivy a podtónem chutě pepře
a čerstvě posekané trávy. Delikátně lahodné víno s rozvíjející se chutí a dlouhým odchodem. Stejné potěšení vám připraví i přívlastkové víno Sauvignon 2000, výběr
z hroznů, Sommelier Club z Pavlova v Mikulovské vinařské oblasti. Má příjemnou,
řekl bych až francouzskou chuť.
38
OPILÝ HAMLET, BIVOJ
A DVOUMĚSÍČNÍ TEPLÁKY
JAN ROSÁK, televizní moderátor a majitel restaurace
Už jsem zapomněl, jak se jmenuje ta tvoje restaurace v Mníšku, nehodláš
v ní zřídit školu televizních moderátorů?
To není špatný nápad. Jen jestli by byli zájemci! Ale v tom případě by to měli u nás
se vším komfortem: Vlastní divadelní scéna, na které by si zamoderovali, až by jim
vyhládlo, takže rychle do restaurace U Káji Maříka s domácí „babičkovskou“ kuchyní a cukrárny Meruňka, a to všechno pod jednou – mojí střechou!
Je to pravda, že ses odstěhoval do Mníšku pod Brdy jen kvůli tomu, abys mohl
jezdit za prací dlouho autem?
No tak to tedy určitě ne! Já sice autem jezdím docela rád, ale výhradně krátké trasy. Jak je to nad 40 km, beru radši letadlo.
Domů jezdíš z Prahy přes Smíchov, napadlo tě někdy pátrat po tom, jak vlastně vznikl název Smíchov?
Mám pocit, že jsem někde četl, že nikoli proto, že by snad byla tahle čtvrť k smíchu, ale že se v ní smíchaly nejrůznější lidé, profese a národnosti, z čehož, myslím,
Smíchov profituje dodnes...
39
Na Hané, ty první a zcela tradičně, po česko-moravsku. A velmi těžce jsem nesl,
když jsem se dověděl, že dárky nenaděluje Ježíšek, ale že si je mezi sebou předávají
rodinní příslušníci...
Já přímo bazíruju na tom, aby byla tradiční! Je sice pravda, že se poslechnu už jenom já sám a manželka, ale my dva musíme mít smaženého kapra se salátem a před
tím klasickou rybí polévku à la moje maminka.
To nejdivnější kupodivu hned za našimi hranicemi – v někdejším NDR. V jedné
restauraci v Drážďanech jsem si objednal smažený „Schnitzel“ a oni mi ho přinesli
s rýží!
Takový ambivalentní. V podstatě je nenávidím a přitom vím, že je to jediný způsob, jak trochu shodit do figury. To když zjistím pohledem na obrazovku, že mi zase
„šponuje“ sako...
Kdyby na to přišlo, tak pro mě osobně by nemusel vůbec existovat. Neříkám, že
se nenapiju, ale sám určitě ne. Takže se klidně stane, že se nám v lednici zkazí pivo,
protože je v ní už půl roku bez povšimnutí.
Neštve tě, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem
září?
Ne, mně je to úplně jedno. Mě ty výzvy míjejí. To, že jsou tu Vánoce, zjistím tak
týden před nimi a pak u mě teprve propukne cosi jako nákupní horečka. Ale většinou má lehký průběh a rychle se z ní vylížu!
Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval?
Karel ani neví, že si s ním zpívám dost často. Kdyby to slyšel, asi by se z toho dlouho vzpamatovával!
Proboha a proč bych to měl dělat? Dovedeš si představit mrakodrap třeba v Hlubočepích?
ho dodnes nenašel?
No jasně a kolikrát! Vlastně každé Vánoce. Takže se těším na den, až je všechny
najdu a pak nastanou ty tolikrát zmiňované „druhé Vánoce“!
Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet?
Tam, kde bych měl špatné sousedy. Když se soused nevyvede, můžeš bydlet třeba
v Beverly Hills a je to utrpení. A naopak – když jsou fajn, dá se to přežít i ve vile
na Barrandově, že jo?!
40
Hodláš v nejbližší době založit nějakou politickou stranu?
Já už to mám za sebou. Když jsme trpěli s kamarády na vojně v Hradci Králové,
neměli jsme pochopitelně tím pádem ani k městu moc kladný vztah. A tak jsme dokonce založili SPVHKZM. Čili „stranu pro vymazání Hradce Králové z mapy“. Takže
toho teď využiju a Hradečákům se omlouvám; město za to rozhodně nemohlo!
Já jsem vyloženě „kuchařkový“ typ. S dobrou kuchařkou (v ruce) ukuchtím kdeco! Ale mou specialitou jsou už léta brynzové halušky.
Myslím, že by se to mělo pěkně střídat. Jako předsednictví v Radě Evropy a podobně. Pak bych těm Evropanům docela přál, až přijde řada na nás a všichni budou
rok baštit olomoucké tvarůžky!
Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrt bys
nechal zatopit, nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit?
Jo, já na nějakou ukážu a už tam nebudu nikdy smět, že jo?! Tůdle! Navíc, já nic
nemám proti žádné pražské čtvrti. Dokonce ani… (cenzurováno)
Není mi líto vůbec žádného tanku. O mé oblibě vojenství viz výše...
Ani jedna, ani ta druhá. Jediná, která byla aspoň trochu sympatická, byla Dívčí válka. A to hlavně ta v provedení Čechova prozatímně osvobozeného divadla. Já to musím vědět, protože tam občas hraju Bivoje.
Koho považuješ za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5?
Z Prahy 5 se mi teď nikdo nevybavuje... ačkoli přece jen: Byl to Vladimír Hruška,
když hrával za Tatru Smíchov!
Jaké piješ nápoje?
O alkoholu jsem už pohovořil, ale vůbec nejradši mám citronovou limonádu.
Jíš nezdravě úmyslně, nebo nevědomky?
Většinou nevědomky, ale když si to uvědomím, řeknu si: Dobře mi tak!
Jak řešíš hamletovskou otázku pít, či nepít?
To je zajímavá představa, že Hamlet sedí na Yorikově hrobu, v ruce tuplák piva
a ptá se Pít, nebo nepít, to je oč tu běží... Pak ho vyžahne a rozhodne se, že Laerta
a Claudia upije k smrti. Vezme to šmahem i s Poloniem a za zvuků pijáckých písní
potulných herců se i Hamlet uchlastává k heroické smrti. A Shakespeare se pomalu
otáčí v hrobě...
Slovo nevěra v tobě budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného?
Nevěra? A co to slovo znamená?
41
Kdybys měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by ti nejvíc vyhovoval?
Někdy po Novém roce, v lednu, tam je takové vakuum, tam se celkem nic neděje.
Jak bys přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons?
Názvy dílčích částí koncertu bych celkem nechal, ale tituly čtyř hlavních si vážně
říkají o inovaci. Takže asi: Předjaří, Jaro, Předčasné léto a Záplavy.
Nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo tě, že bys v období letošního sucha mohl chodit domů také jinudy než dveřmi?
Už se stalo. Zapomněl jsem si klíče a musel jsem „psí dírou“, kudy se stěží protahujou psi. Ti koukali, co se jim vevalilo do pelíšku! A ještě jsem musel celou dobu
volat: To jsem já, páníček! Jinak by mě překousli vejpůl.
Jaké míry a váhu má podle tebe současný starosta městské části Praha 5?
Neznám ho osobně, ale myslím, že podle toho, jak prosazuje docela viditelné změny na „tváři“ Smíchova, tak jistou váhu má. A když jsem mu takhle polichotil, ještě
si přihřeju svou autopolívčičku: Měl by se opravdu „plnou měrou i vahou“ položit
na urychlené dokončení tunelu Mrázovka.
Jaká značka vína ti nejvíc chutná?
Když víno, tak radši červené, když červené, tak Modrý Portugal a když Modrý
Portugal, tak třeba z Dubňan.
Proč sis oblíbil pokrmy z mrkve?
Kdopak mě to udal? Aha, má žena Jiřina ti práskla, že nemusím dušenou mrkev,
že jo? Tak ona, abys věděl, zase nejí olivy! A má to!
Kdyby se mi to, nedejbože, stalo, ze všech nejdřív vyrozumím psychiatra Honzu
Cimickýho.
Myslíš si, že máš stejný nos jako Audrey Hepburnová, nebo spíš jako Jásir Arafat?
Původně jsem se snažil o tu Audrey. Když mě ale pár lidí pozdravilo arabsky, nechal jsem toho. Takže „Salam alejkum, kho ja (můj bratře) Jardo!“
Já jsem sice dost zvědavý, čili bych určitě nakoukl, ale zároveň mám rád „svý jistý“,
takže bych nepustil kliku od těch dvířek z ruky!
Jak zaháníš samotu? Na internetu?
Já ji nezaháním, naopak někdy vyhledávám. Venkov je k tomu dost vhodné místo.
A když někdy musím do centra Prahy, už se skoro mezi tolika lidmi najednou bojím.
Na internetu bych mohl hledat možná pomíjivý pocit sounáležitosti k nějaké společ-
42
nosti na četu (chatu), ale tam se řeší takové problémy, že jim nerozumím, to bys koukal! Třeba proč nechce přijet do prahy jistý Eminem... Já znám jen Idi Amina, takže
se nemůžu zúčastnit.
A teď to na sebe prásknu! Já nakupuju na trhu hrozně rád. Mám vždycky nádherný pocit, kolik jsem zase ušetřil. Naposledy trval ten pocit asi týden, než se mi u těch
skvělých bot urvala komplet celá podrážka. Teď jsem si koupil senzační tepláky, kterým dávám tak měsíc, maximálně dva!
No, jak bych to řekl...? Třeba takhle: Už se nemůžu dočkat!
NEBESKÉ KUŘE
Zkusím to dát dohromady: kuřecí plátek, nejlépe prsa, urestujete jako steak, zatím
si připravíte bešamelovou omáčku ze smetany, česneku a nakrájených hub (nejlépe
z Brd) – všeho podle chuti. Hotový steak na talíři přelijete omáčkou a k tomu podáváte brambory na jakýkoli způsob, já nejraději s kroketami. Chutná
to nebesky, proto je to
„Nebeské kuře"!
Nedávno jsem ve sklípku u Hamerského rybníka v Praze-Záběhlicích ochutnal bílé
víno Aurelius 2000, pozdní sběr od Kalašů z Vinných sklepů Lechovice. Urodilo se na
viniční trati Nová hora v Božicích a povedlo se jim. Je to relativně nově vyšlechtěná
odrůda z Ryzlinku rýnského a Neuburského a tak má svěží kyselinku a lipovou vůni
po ryzlinku a hořčinu po neuburku. K Honzovu nebeskému kuřeti se hodí skvěle!
43
Nadpis
Xxxx
VLASTA LIBOTOVSKÁ, profesionální kosmetička,
majitelka centra zdraví a krásy VALI
Rozhovor
44
Pokračování rozhovoru
45
Pokračování rozhovoru
46
POLÉVKA OD VLASTY LIBOTOVSKÉ
RECEPT + FOTO
47
SMĚŠNÉ DIVADLO:
ROŠTĚNKY A ŽÍŽALY Z PAVÍHO VRCHU
LUDĚK SOBOTA, herec a principál Směšného divadla
Napadá vás nějaké vysvětlení, odkud se vzal název Smíchov?
Já doufám, že název Smíchov je odvozen od slova
smích. Už před lety mě napadlo, že by nebylo špatné
založit v naší čtvrti Divadlo smíchu na Smíchově.
A protože název Švandovo divadlo je zase odvozen
od slova švanda – mohly ba ta naše čtvrť být doopravdy veselá.
Pokud vím, tak jste se v Praze 5 nenarodil. Kde
jste slavil Vánoce ve svém dětství?
Narodil jsem se na Žižkově – a taky jsem tam slavil v dětství všechny Vánoce.
Copak asi tak jíte k večeři na Štědrý den na Smíchově, jestli to není tajemství?
Vždycky máme rybí polévku a kapra se salátem. Celý rok se na to těším.
Slyšel jsem, že byste si rád zazpíval s Karlem Gottem? Stojí vám to vůbec za to?
Já jsem Karlovi navrhnul moji píseň Žížaly, žížaly, ale s velkým pochopením jsem
se nesetkal. Nevím, jestli Karel nemá strach, aby ty Žížaly zazpíval tak dobře jako já.
Kdybyste byl architektem nebo starostou, ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy?
V žádné. K nám mrakodrapy nepatří. My máme překrásné Prokopské údolí,
Barrandov, Malvazinky, Bertramku, Hřebenky – a mrakodrapy se k nám nehodí.
A co takhle politika? Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu?
Už jsem založil. Jmenuje se SSDŠ. Sobotova strana demokratického štěstí.
No vida, a jak řešíte manželské krize?
Naštěstí je nemusím řešit, protože žádné nemáme.
Dobře vám tak. Podle posledních jednání v Bruselu to vypadá, že budeme mít
v Evropské unii zavedenu jednotnou stravu. Neslyšel jste co to bude?
Doufám, že to nebude hamburger.
Je. Byl to skvělý nápad a byla by to světová rarita. Byla to hloupost, že byl odstraněn.
48
Koho považujete za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5?
Mého souseda Tadeáše Krause – a teď prý v naší ulici bydlí Poborský, ale ještě jsme
spolu nehráli.
Kam chodíte po Smíchově na procházky?
Na Paví vrch a do Prokopského údolí.
Řešíte nějak hamletovskou otázku pít, či nepít?
Stále se mně ji nedaří vyřešit.
V případě, že vám alkohol začne vadit při práci, skoncujete s prací, nebo s alkoholem?
Určitě s alkoholem. Už jsem tak mnohokrát učinil, ale zatím ne navždycky.
Jsou to míry a váha důstojné jeho funkci.
Děláte vůbec něco, nebo si užíváte tantiém?
Píšu scénář pro Českou televizi, pro slovenskou Markízu a další představení pro
moje Směšné divadlo, se kterým hrajeme na protějším břehu Smíchova, v Trojické
ulici.
Jste herec, kdypak jste si naposledy zašel za svými kolegy do Švandova divadla?
Mrzí mě, že v tomto divadle se svým souborem nemohu hrát, když už bydlím
na Smíchově. Měl bych to blízko domů.
ROŠTĚNKY NA HOŘČICI
4 roštěnky, pepř, sůl, vegeta, plnotučná hořčice, francouzská hořčice, cibule,
olej, hladká mouka.
Roštěnky naklepeme, osolíme, opepříme, posypeme vegetou a pomažeme plnotučnou a francouzskou hořčicí vydatně. Na rozehřátému oleji necháme zpěnit cibulku do zlatova a roštěnky z každé strany opečeme. Po chvíli je podlijeme a dusíme do
měkka. Na konec šťávu zaprášíme hladkou moukou a přidáme ještě trochu hořčice.
Jako přílohu podáváme rýži, brambory, bramborové noky, ale hodí se i bramborové knedlíky.
Určitě si pochutnáte na argentinském červeném víně Malbec od Nicolase Cateny
z Cordoby. Jeho vína odpovídají špičkovým vínům jakýchkoli standardů, Malbec je
vlajková loď argentinského vinařství. Je to temné víno, s bohatou aromatickou hroznovou chutí, mohutnými tříslovinami, voní po fialkách, černém rybízu a smetanovém
dubu. Není-li po ruce Argentina, zkuste Svatovavřinecké Barrique, 2000 od princezny Bettiny Lobkowiczové z Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Mělníku.
49
AMAROUNY, PIVO, BRUSINKY
MILAN DUFEK, zpěvák a muzikant ze skupiny Rangers
Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava – co to podle tebe bude?
To budou určitě amarouny a jenom nevím, jaké pivo se k nim bude podávat.
Líto mi to je, ale ta fontána, co u ní každý den čekám na autobus, je taky pěkná.
Jaká je trasa tvých procházek po Smíchově?
Napřed jsem chodil hodně do Vltavské a do školy Na bělidle, pak do zkoušek dřevních Rangers do VAKUSU v Holečkově a teď kmitám po různých trasách mezi Andělem, Strahovem a Starým lvem.
Jmenuj alespoň ještě dva slavné rodáky ze Smíchova.
Tonda Hájek, co bydlel V lesíčku, bezva parťák a duchovní otec začátku Rangers
či Plavců, a pak u nás ve Staropramenné ulici bydlel Jirka Grossmann a oba by si zasloužili, aby jim tam Smíchov šoupnul na barák nějakou desku. Oba pobavili spoustu lidí, jejich písničky se hrají stále a tak je mějme v srdíčku a připomeňme je všem,
všem, všem.
Když už by se to mělo přesunout, tak na 25. 12.
Kdy sis naposledy zašel do Švandova divadla?
Chodil jsem tam dost často, ale teď se u kasy otáčím. Repertoár mi přijde, že bych
si měl s sebou do divadla vzít náprsní láhev, abych zahnal depku. Nemusím řešit problémy světa, platit za to a nosit si trýzeň domů. Na divadlo jezdím přes mosty.
50
Jak bys zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava?
Alkoholik se točí sám.
Epicentrum psích exkrementů před vstupem na dětský ostrov nebo do Portheimky,
s nástupem zimní sezony opět situace bude pikantně gradovat.
Kopu za Znovín Znojmo a tam je vždy nejlepší pozdní sběr. Jinak jsme vloni hráli
v Jižní Africe a vinařská oblast kolem Stellen Bosche nemá chybu.
Co teď momentálně děláš a na čem pracuješ, co dělají Rangers?
Dopsal jsem druhou knížku o putování Rangers po světě a udělal návrh na 3 CD,
které vyjdou v roce 2004. Jedno dvojcédé bude takové best-of a vyjde u Supraphonu
a ta třetí by měla být autorská jen z vlastních písniček. Příští rok chceme oslavit jubileum Rangers a udělat v Praze, Brně a Ostravě velké koncerty třeba v halách a vůbec objet republiku i s Honzou Vančurou. Do toho by mělo padnout pár koncertů
v Karibiku a až to pěkně oslavíme, vytáhnu ze šuplíku pár zbrusu nových songů
a pojedeme nanovo. Navíc existuje dost zemí, kde náš nový člen Max Presser ještě
nebyl a on rád cestuje, takže tam spolu třeba vyrazíme.
BRUSINKOVÝ KOMPOT
Svíčkovou umí udělat skoro každý, ale korunou díla jsou samozřejmě brusinky. V dnešní době je kumšt najít paseku s brusinkami, ale když se to podaří, tak si nasbíráme zralé, červené
a tvrdé plody a jdeme na to. Jeden kilogram brusinek, s láskou
nasbíraných, smícháme s 80 dkg krystalového cukru, přidáme
jeden klacík celé skořice, dáme do nerez hrnce s tlustým dnem,
přidáme trošinku (tak 2 lžíce) vody a za stálého míchání uvedeme do varu a pak ještě deset minut vaříme. Plníme do horkých sklenic a po uzavření víčka je otočíme asi na 10 minut
dnem vzhůru. Čeká vás božská a zdravá lahůdka.
Tedy k dobré svíčkové s brusinkovým kompotem bych doporučil Zweigeltrebe
1997 z Habánských sklepů Révovín, anebo Zweigeltrebe od Františka Mádla z Velkých Bílovic. Charakteristická je plnost vína, příjemný ovocný buket s výraznějšími
tříslovinami, někdy může být i trochu trpčí. Je to kříženec Frankovky a Svatovavřineckého a jméno mu dal v roce 1922 jeho šlechtitel, ředitel vinařské školy v rakouském Klosterneuburgu dr. Zweigelt. Do naší Státní odrůdové knihy bylo zapsána
až v roce 1980.
51
OPTIMISTICKÁ PROGNÓZA:
BUDEME SE ŽRÁT NAVZÁJEM
VÁCLAV UPÍR KREJČÍ, herec, mim a zpěvák
Jak podle tebe, Upírku, vznikl název Smíchov?
Vím a věřím, že na Smíchově bydleli odjaktěživa lidé, kteří se všemu smáli, byli
veselí, usměvaví. A právě tihle smíchovští lidé ty hloupé a věčně nespokojené a zamračené, co se neuměli smát, ty ze Smíchova vyháněli… kéž by tomu tak bylo i teď.
Bydlím na Smíchově a taky proto jsem prezidentem Mezinárodního dne smíchu…
možná jednou i prezidentem Smíchova… Chovachachaha
52
Vymyslel jsem ulici Legrace - Smíchu, která za mojí vlády krutosmíchu bude postavena. Při vstupu do této ulice budou šatny na problémy, ty si tam odložíte a když
né, klauni převlečení za policajty s klaunskejma nosama budou dávat pokuty těm, co
se budou mračit. Pokuta bude kopanec, to už Werich říkal, že kopanec je mezinárodně uznávané platidlo. V ulici se bude prodávat vtipná kaše. Anekdoty vcelku,
i nakrájené… atd.
Jak vypadá dnes štědrovečerní tabule v rodině herce a architektky?
Když někdo napíše „tabule“, jako by mne pozval k tabuli toho našeho špatného
školství nejen za bolševika, ale bohužel i za našeho režimu… A bojím se toho, až naše čtyřletá Klárka bude muset jít do školy hrůzy!
V Japonsku mi číšník doslova podstrčil sklenici vody, v ní byl černý vodní „slepejš“
živý, který byl mrštný a probudil ve mně strach. Všichni se dívali. Ale já ho do sebe
hodil… „Ve mně plave! Teď narazil na vřed, teď na dvanácterník… Jen aby neskočil!“ A držel jsem se na jedné straně za ústa a na druhé za zadek. „Kdy už umře?“
Takhle jsem bavil společnost… A nakonec jsem ho – snad – vstřebal…
Bezvadný, nikdy mi nic neudělaly.
Bezvadný, zatím mi nikdy nic neudělal tak hrozného, abych si to s ním rozlil a já
ho ze svého života vylil. Navíc mi chutná.
Který z dárků, co jsi kdy dostal, považuješ za nejcennější?
Dar nejcennější, život, pak dar vše vidět přes humor… i když to čím dál tím víc
překáží – pro české okolí… Dnes je důležitější vypadat chytře… Dřív byl chytrý ten,
kdo dělal humor. Dnes ten, kdo se nesměje, je vážný a klidně může být i blbý, to se
toleruje, ale netoleruje se, když je někdo vtipný.
září?
Ona už začala za bolševika, kdy bylo nutné prodat celoroční ležáky… Horší je, že
se v mnoha případech kupují i dnes… Blbý je, že to dělám i JÁ… Ale každý rok dělám vše pro to, abych to změnil!
Na mém pozemku a pak bych všechny byty a kanceláře pronajal…
ho dodnes nenašel?
To říkám jako výmluvu, každý rok…
Ano, nejdříve malou a pak to završím velkou… A pak to nechám vytunelovat prasatům.
53
Budem se žrát navzájem. I v tom špatném a snad i v tom dobrém!
Je! Ale přesto si myslím, že na jeho místě mohlo být něco mnohem lepšího, než je
ta normální fontána. Vždyť Smíchov je jediný na světě! Navrhoval jsem, aby tam byla
smícho socha, která by na sobě měla spoustu i světově známých slavných lidí, herců,
politiků, sportovců atd., kteří se smějí, a každou hodinu by se opravdu rozesmáli jako „Chechtací pytlík“!
Byla by to pak čtvrť, kterou by lidé navštěvovali víc než Karlův most…
Koho považuješ za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5?
Budu teprve toho, který vykope hloupost a bude mít správný tah na bránu pravdy.
Nevadí ti, že Smíchov se rozkládá na levém břehu Vltavy?
Nevadí, páč si myslím, že na našem břehu bydlí víc pravičáků…
Přesunul bych ho na 24.12. a nikomu bych to neřekl.
Pakliže jsi někdy musel nosit z ostudy kabát, co jsi s ním pak udělal, dal sis
ho přešít?
Všechny kabáty z ostudy schovávám! Vždycky se mohou hodit. A tím pádem nepřešívám. Je to nákladné a hloupé.
otevřená, nebo bys je za sebou bez rozmýšlení zabouchl...
Chtěl bych žít v minulé době – třeba za Osvobozeného divadla, kdy to, co člověk
řekl, to se dalo tesat do kamene! Dnes můžu říci cokoli moudrého, k tomu se musím svléknout do naha, postavit se při tom na hlavu a odstrkovat se ušima a ještě to
neznamená, že si toho někdo všimne.
Na čem teď pracuješ, když zrovna nevysáváš lidem krev?
Píši s Pivrncem Urbanem novou knihu s názvem SLABIKLHÁŘ, založil jsem s ním
Nadnárodní divadlo Rudyho Pivrnce. Píšeme první hru a budeme jezdit s tímto divadlem po vlastech a divadlech českých. S Ivo Pešákem máme disko skupinu DYZA
BOYS a vyšlo nám CD, www.dyzaboys.cz. S Michalem Nesvadbou jsme napsali a nazkoušeli představení Picaso je nám ukradenej. www.uchylky.cz. Vyšla mi kniha
Cestopisy, kterou jsem napsal i nafotil. A pořád a rád hraju pro dětičky.
Čemu ses letos zasmál?
Sobě, protože jsem zase nalítl hajzlům, kteří mě podvedli.
Kdo tě letos nejvíc naštval?
Stáří, mé vlastní stáří… „Jak říkal pan Kemr!“
Mnohem hůř než té vládě… A kéž by tomu bylo naopak.
54
Dobře a teď mi dej, prosím tě, ještě nějaký recept.
Rád jím, ale asi čtenáře zarmoutím. Jsem totiž narozen ve Vahách, a těm je jedno,
co jedí, jen když si na tom pochutnávají. Klidně sním s chutí chleba s hořčicí zrovna
tak jako kaviár, či pivo a tatranku, jako krevety na víně, nebo brambory se zmrzlinou
jako lososa na másle. Ale co opravdu miluji, jsou jídla mnoha chutí, jsem nenasyta
a nemám rád polopita. Moc rád si dám polívku knedlíčkovou i česnečku – obojí je
grunt, to ostatní všechno, co je špunt, mám taky rád. A i to, co má špunt i zátku.
Kolikrát lepší než pěkně prostřená tabule je sedět u otevřené lednice a dojídat studené zbytky. A přesto jsem byl ten, který na své umělecké kuchařské schopnosti sbalil všechny ženský. Moje čínské kuře na červeno – úžasný chuťový skvost – by ještě
dneska určitě zabralo.
ČÍNSKÉ KUŘE NA ČERVENO
To se vezme hrncovitý pekáč s poklicí a na dno na čtyři lžíce oleje se na kousky
nakrájí celé kuře i s kostmi. Míchá se nad plamenem v hrnci tak dlouho, až se z kuřete odpaří voda. Pak to zalijete dvěmi lžícemi octa a ještě mícháte… Posléze zalijete vodou tak, aby kousky nevykukovaly. Přiklopíte a dusíte cca 30 min. Sem tam zamícháte. Po patřičném přidušení odklopíte přidáte čtyři lžíce sójovky a čtyři lžíce
cukru. Už nepřiklápíte, ale ještě vaříte. Mícháte tak, aby se co nejvíce vody vypařilo.
Když červená omáčka trochu zhoustne, můžete podávat s rýží.
Joj, to se mně sbíhají sliny. Jdu si to udělat taky. Ale vlastně co jsem ženatý, tak jsem
to nedělal. Tak si to nechám udělat. Vždyť ženu už jsem sbalil. A vám přeji Dobré
balení, tedy pardon, Dobrou chuť!
K Upírově pokrmu se dobře hodí francouzské bílé víno Bordeaux Blanc Sec. Má delikátní a svěží chuť, vyrábí se z odrůd Sauvignon, Sémillon a Muscadele, je velmi vonné s aromatem trávy, buxusu, akátu, citronu a broskve. Z našich vín bych pak doporučil bílé víno Sylvánské zelené 2000, pozdní sběr z Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem. Jeho barva je žlutozelená, vůně jemně travnatá a květinová, v chuti poznáte výraznou sylvánovou máslovinku.
55
ČERNOŠSKÝ KAPR, ŠKEBLE
A ČESKÁ MODRÁ KREV
TOMÁŠ hrabě KOLOWRAT,
podnikatel v lesním hospodářství
Vzpomínáš si ještě někdy na Vánoce ve tvém dětství?
Byly mi tři roky, když jsme odjeli v roce 1946 do Turecka, kde se tatínek stal velvyslancem, a když potom v roce 1948 rezignoval, a odjeli jsme do Ameriky, to mi
bylo už pět, a ani na Vánoce v téhle době si nějak moc nepamatuji. První takové moje vzpomínky na Vánoce v dětství sahají do doby, kdy jsme koupili v Massachusetts
farmu a tam jsme dojili krávy a dělali všechny tyhle zemědělské práce, a Vánoce byly krásné české se stromečkem a s pravými svíčkami. Teprve po několika letech jsme
si pak uvědomili, jak to bylo riskantní, protože jsme bydleli v dřevěném domě a ten
nejde se svíčkami nějak dohromady. Co se týče dárků, tak to nebylo nijak velkolepé,
matka byla zaujatá proti dárkům a vzpomínám si, když už jsme pak byli starší, tak říkala, jestli si chcete udělat Vánoce, tak ano, ale žádné dárky. Na jedné straně to bylo hezké, protože ty Vánoce nikdy neměly takové to komerční pozadí jako dneska,
56
kdy už je obchoďáky vyhlašují někdy začátkem října. To je strašné. A lidi kupujou
jako blázni a já nevím, jestli ten smysl Vánoc vůbec ještě zůstal. A co se týče jídla
o Vánocích, tak to byla klasika. Sehnat kapra v těch místech, kde jsme bydleli, to bylo
jako hledat zlatou rybku. Jedli je jenom černoši. V židovské čtvrti občas jedli kapra,
ale jenom uzeného. Ovšem my jsme k němu chtěli taky ještě jikry na polévku, a tak
jsem šli do černošské čtvrti a tam koupili kapra. Nebyl sice živý jako u nás, ale byl
čerstvý.
Kde všude jsi letos cestoval, Tomáši?
Už mám takovou trasu a nejdříve zajíždím do svého bytu v Miami. Tak tam jsem
byl tři týdny. Teď myslím, že to tam prodám, ceny jsou dost vysoké a zkusím zase jiné kouty světa jako Thajsko nebo Vietnam. Před pár lety jsem měl takový kožní problém a jel jsem se léčit k Mrtvému moři, nejdříve do Izraele a potom do Jordánska.
V Jordánsku to bylo fantastické a pokožka se mi úplně vyhojila. Vrátil jsem se tam
znovu, možná trochu preventivně, ale spíš hlavně proto, že ti lidé tam a to místo je
tak příjemné, i když už to bylo krátce před válkou v Iráku a návštěvnost velmi poklesla. Z toho krásného hotelu se tak stal vlastně takový privátní klub, málo lidí,
všichni se mezi sebou zdravili. A taky ještě jednou dvakrát za rok jedu navštívit moji sestřenici Kristinu Colloredo-Mansfeld, která má vilu na krásném řeckém ostrově
Hydra. Zve si tam umělce, básníky a malíře, nejezdí tam auta a je to krásné. Jezdím
tam v červnu a pak ještě koncem září. Letos jsem tam byl v říjnu, počasí se trochu
zhoršilo, i když se pak teploměr zase vyšplhal na 32 stupňů nad nulou. Teď skoro na
celý listopad odjíždím do USA a počítám, že prodám ten svůj byt v Miami na Floridě,
a protože taky mám něco se zdravím a chci to dát do pořádku a s někým se tam poradit. Bude tam Den díkůvzdání a dneska je 31. října a to je zase Halloween, Svátek
duchů, všude svítí vydlabané dýně se svíčkami. Ovšem velmi se ten svátek změnil,
dřív děti šly dům od domu a dostaly nějaké cukroví nebo jablka, a protože dneska je
ve světě tolik bláznů, kteří dávají do jablek žiletky nebo je otráví, mají už lidi strach.
Takže taková krásná atmosféra, kterou si dospělí pamatují ze svého dětství, už neexistuje.
Jaký je tvůj vztah k alkoholu?
Řekl bych, že docela pevný. Rozvedl jsem se s alkoholem možná jenom jednou, ale
to byla zkouška. Neumím si představit večeři bez vína. V Americe si lidé k večeři objednají kafe a pijou ho po celou dobu jídla. To radši nic, možná trochu vody. Já piju
červené, skoro žádné bílé a je to smůla, protože tady máme báječná bílá vína a ta červená, bohužel, skutečně ještě nejsou ještě tam, kde by měla být.
V kterém roce postavil tvůj tatínek ten krásný dřevěný dům na Barrandově,
ve kterém dnes už od svého návratu z USA bydlíš?
Nevím jestli tehdy byla nějaká přírodní kalamita a tatínek měl nějaké peníze nebo
dostal dobré úvěry, ale tenkrát v tom v roce 1927 rozvinul čilý stavební ruch. V Československu v té době byla velká nezaměstnanost a tatínek vždycky chtěl vymyslet
něco, jak lidi zaměstnat, a tak vybudoval fabriku, která měla stavět dřevěné domy.
57
Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli na tom prodělal kalhoty nebo ne, protože Češi neměli a nemají důvěru koupit si dřevěný rodinný dům. Chatu možná ano, ale dům ne.
I když v Americe jsme žili také v dřevěném domě 250 let starém v podmínkách možná tvrdších, než tady, a to je tam běžné, ale tady lidi chtějí mít ten vlhký zděný dům
s houbou.
Držel jsi někdy dietu?
Já nevím, co to znamená držet dietu, já držím asi trvale dietu. Měl jsem určité
zdravotní problémy a moje tělo mi samo řeklo, co mám a co nemám jíst a co se týče váhy, nikdy jsem nebyl tlustý. Celý život v podstatě vážím 78 kilo, a můj otec taky. Předtím měl možná víc, protože měl hodně stresů, ale když pak začal obchodovat se stroji do fitcenter, tak zase zhubnul. A já v těch sedmnácti osmnácti jsem zase hodně cestoval po světě a to jsem vážil ještě míň. Ale do patnácti let jsem nemohl jíst skoro nic, žádná rajčata nebo brokolici, nebo když šunka měla kousek tuku,
žádný takový, hned se mi udělalo špatně. Ale pak jsem šel do školy a bydlel v internátu a od té doby jím všechno. Hlavně hodně ryb a salátů, jím co mi chutná a taky
jsem báječný kuchař, myslím si, že lidé, kteří mají rádi jídlo, musejí také umět vařit.
Když jsi báječný kuchař, tak co třeba rád vaříš?
Já dělám všechno narychlo. Lidi se mě nevěřícně ptají: „Přijdeš domů, jsi tam sám,
neříkej, že si vaříš.“ A já odpovídám, proč ne, proč bych neměl vařit pro sebe? Mám
rád, když mi z lesů přinesou srnčí hřbet, vykostím ho, udělám medailonky, rychle to
griluju a k tomu jen zeleninu nebo orestované brambory. A za deset minut mám perfektní jídlo a zdravé. Je tam víc vitaminů, než když to člověk vaří deset hodin. I když
mi chutnají jídla, která se vaří déle, ale už jsem se zapřísahal, že si nikdy nedám svíčkovou ani v Praze, ani na venkově, a pak to někdy poruším a dopadne to stejně –
kousek masa tvrdý jako podrážka a omáčka plná mouky. Já vím, jak má pravá svíčková chutnat, jen mě překvapuje, že si lidi nestěžují. Sedím s nimi někde a oni mě
pobízejí, zkus to, je to dobrý a já to ochutnám a říkám, jak tohle můžete jíst, to je jako kdybys jedl botu.
Kdo dneska tvoří tvoji rodinu?
Maxíčkovi je sedm a Francesce je pět. Můj lesní ředitel mi dává báječná vajíčka od
slepic, které běhají venku, a ta mají žloutky opravdu žluté, které nevypadají jako
světlý citron. Dělám z nich míchaná vajíčka, trvá mi to třináct vteřin a když nemáš
připravený talíř, tak už je to moc dlouho. Děti obvykle nemají takové věci jako krátce usmažená vajíčka moc rády, protože je to ještě mokré, ale Maxíkovi to chutná.
Když něco vařím, přijde za mnou a žadoní: „Táto, mohl bys udělat vajíčka?“ Tady
v Čechách je většinou smažíte tři minuty, ale to je už úplně suché.
Bylo ti někdy tvoje vzdělání na škodu?
Vzdělání vždycky může být na škodu. Moje vzdělání spočívá spíš na tom učení
z ulice, než na akademickém. Když se podíváš na nejbohatší lidi ve světě, ani jeden
z nich nemá univerzitu. Tak co ti to říká? Dneska ti bohatí lidé jsou géniové třeba
s počítači a softwarem jako Bill Gates, a to se nenaučíš ve škole. A jestli myslíš jako
58
kulturní vzdělání, tak v něm člověk pokračuje v životě tím, že čte, dívá se na filmy,
hledá na internetu atd. Já jsem spíš člověk, který podléhá instinktu, ne intelektu.
Mám dobrý čich na lidi a na věci, a když mám něco udělat, nepřemýšlím o tom intelektuálně, ale řídím se instinktem. A vždycky, když se to snažím vymyslet logicky
a intelektem, udělám chybu.
Co vlastně teď všechno obhospodařuješ?
Vlastníme asi 7000 hektarů lesního hospodářství nejen na Přimdě u Rozvadova,
ale také 1100 hektarů na Klatovsku. Mám tam moc šikovné a pracovité lidi, sám nejsem lesák, ale myslím, že jsem dobrý manažer a organizátor. Říkám jim, že to, abychom měli nejlepší a nejzdravější lesy, není otázka zisku. Bohudík. Moji prarodiče
byli dost chytří, protože měli veškerý majetek v centru Prahy, takže já z těch lesů nemusím žít, nemusím z nich čerpat ani korunu, ani omezovat investice zpátky do lesa. Letos bylo sucho a mohl řádit kůrovec, ale my jsme skoro žádné škody neměli.
Co nemůžeme ovlivnit penězi, jsou kalamity. Loni byly velké kalamity a polomy
a padly jim za oběť miliony kubíků dřeva, což tlačilo ceny dolů. Ovšem lidé, kteří žijí z lesů, pak při nízkých cenách kácejí daleko víc, než by měli, a to je špatně. Já to
dělám jinak. Když nějaká babička zrestituuje někde dva hektary lesa a přijde za ní
nějaký podvodník a nabídne jí peníze, je už dopředu jasné, že to všechno vykácí, nezalesní to a uteče možná ještě dřív, než se to zapíše do katastru. Jenže ta babička je
za to ještě pořád zodpovědná a dostane třeba i pokutu od ministerstva životního prostředí. A tak když to sousedí s mým majetkem, jsem nucen to koupit, protože ve
vzniklé holině se dělají vichřice a tornáda, a to může poškodit zbytek lesa. Takže já
tyhle lesy, které sousedí s mým majetkem, preventivně kupuji. V Praze jsme postupně
za dvanáct let zrekonstruovali oba domy – jeden Na Příkopě a druhý tady na Národní.
Palác Chicago na Národní třídě je už dneska lepší, než když ho tatínek v roce 1927
postavil.
Během dne mě tolik lidí naštve, že ani nevím kdo. Vlastně vím, kdo mě hodně naštval, ale teďkon to nemůžu prozradit, protože kdyby si to někdo přečetl, tak by to
udělalo zlou krev mezi lidmi kolem něj. Jsem často velmi naštvanej.
A co ti udělalo radost?
Největší radost mi dělají výroky mých dětí. Je mi už šedesát a je to moje první rodina. Ty děti jsou strašně chytré. A jak jsem tak pendloval mezi Prahou a Přimdou,
viděl jsem velké bilboardy, na nichž Halina Pawlowská radila lidem: „Radši si dejte
pauzu, nebo skončíte ve cvokhauzu.“ A já jsem to řekl mému synovi, kterému se to
strašně líbilo a furt to opakoval. Pak jednou měl hodinu piána, cvičil asi deset minut,
protáhl se a řekl učiteli: „Radši si dám pauzu, nebo skončím ve cvokhauzu.“ A moje žena Dominika mi volala, co jsem ho to naučil, vždyť je ještě malý, neví, co říká,
a já na něj s takovým humorem. Ale on věděl přesně co říká. Byl strašně roztomilý.
Myslím si, že bychom všechno měli brát s nadhledem a dát si pauzu, nebo skončíme ve cvokhauzu.
59
ŠKEBLE SV. JAKUBA
Připravíme si hřebenatky (v USA jsou bílé a asi 3 cm vysoké, tady se dají sehnat
menší se žlutým ocasem). Položíme je na 3 minuty do rozpáleného olivového oleje
a pak je vyndáme. Do oleje nasypeme nakrájenou cibuli a zpěníme do zlatova, přidáme nastrouhanou mrkev a fenykl. Až to změkne, přidáme čtvrt hrnku pernodu nebo pastisu, a až se alkohol vypaří, vlijeme tam čtvrt hrnku bílého vína a v něm rozpustíme kostku rybího vývaru. A až se i alkohol z vína odpaří, vlijeme tam čtvrt hrnku sladké smetany a zasypeme italským strouhaným sýrem (mozarella a parmezán).
Netřeba solit, protože sůl je v kostce rybí polévky, přidejme jen pepř a nasekanou bazalku. Pak do vzniklé omáčky vložíme zpátky škeble a necháme dvě minuty na ohni. Jako přílohu podávám jemné italské těstoviny „andělské vlasy“ nebo rýži. Z vín
je k tomu nejlepší Chardonnay, ale já piji jen červené, takže si dám slabší červené,
nejraději Rioju.
Tomáš má pravdu, že k tomuhle výsostnému jídlu je nejlepší pít Chardonnay a sice
třeba od Františka Jakubíka ze Zlechova, je to pozdní sběr ročník 1997 a už asi nebude k sehnání, tak ho lze zcela dobře nahradit kalifornským Chardonnay Fetzer
Barrel Select z Mendocina, a nebo Glen Ellen. Je to plné víno, široké, bohaté a voní
po máslovém pečivu, vanilce a ořechách. A když už chce Rioju – tak proč nezkusit
Marqués de Cáceres Reserva 1997. Sceluje se z odrůd Tempranillo, Garnacha,
Mazuelo nebo Graciano a vápenec, železitý jíl a vítr z Pyrenejí udělaly svoje. Je skvělé!
60
KAČER DONALD
A MOBIL V POLÉVCE
PETRA ČERNOCKÁ, zpěvačka a herečka
Rozhovor pro smíchovskou
kuchařku začněme otázkou
týkající se dobrých nápojů.
Jaká značka vína vám nejvíc
chutná?
Jsem barbar, dobrá vína sice
od špatných poznám, ale to je
tak nějak všechno. Jsem generace odkojená „Svíčkou“, což bylo
dost strašné víno. Někteří moji
známí si ve svých domech, ve
sklepě, založili jakési archivy
vín, nebo jak se tomu říká, ale já
jim stejně nevěřím, že to není
jen snobárna. Ráda je pak provokuji svou neznalostí v tomto oboru, a ke každé flašce se chovám velice přezíravě. Bojím se,
že jsem, bohužel, zlomyslná a
naštvala jsem asi hodně moravských vinařů, kterým tvrdím, že
moravská vína jsou prostě kyselá, protože nemají sluníčko, které svítí v Itálii nebo Jugoslávii víc.
Dobře, přejděme k intimnějším záležitostem. Co víte o soukromém životě
svého mobilního telefonu?
Jediné, co vím, je, že je to pěkný prevít, ve zlomyslnostech ho předčí jen můj počítač. Můj mobil je vždycky zásadně až na úplném dně mé tašky, a než se k němu
prohrabu, přestane zvonit. Samovolně, z času na čas, změní vyzváněcí melodii. Měla
jsem tam Titanic, teď tam mám jakousi nablblou skotačivou melodii, kterou ani nedovedu identifikovat. Mám žalovat dál? Tak jo, koupila jsem si na něj tu veselou,
61
mladistvou šňůru, co se nosí na krku, co mi měla dodat šmrnc studentky, které volají nápadníci každých pět minut, takže musí mít svého miláčka vždy po ruce. Ouha,
vypadala jsem jako zapomnětlivá bába, která co si nepřiváže na krk, to nenajde.
Navíc se mi na šňůře nepřetržitě mrskal, padal do talíře a otloukal o volant. Je to masochista!
Petro, řekl vám už někdo, že máte stejný nos jako Jeanne Moreauová? Je to
podobnost čistě náhodná, nebo na ní systematicky pracujete?
Můj nos je originál se kterým nehodlám nic podnikat. Díky tomu, že je poněkud
delší a ostřejší, než třeba nos krásné Simony Krainové, jsem nakonec dostala svoji životní roli Saxany. Režisér Vorlíček si u čarodějnice představoval přesně tento typ nosu, vážně, řekl mi to! Zatím na svém obličeji žádnou práci pro pana doktora Měšťáka
nemám. Leccos se mi sice nelíbí, ale mám strach, abych nedopadla jako Ivanka
Trumpová. Ta před časem prolétla našimi médii, platinová, vymalovaná jako selská
truhla, a zatraceně bohatá. Život je především byznys, říká tato paní. No, snad ten
její, já bych se přidala spíš k těm ženám, které chtějí svůj život prožít, a ne prokšeftovat. Peníze samy o sobě nepřinášejí štěstí, i když jsou potřeba, říká paní Ivanka.
Zlatá slova, dala by se tesat, kdyby to nebylo takové klišé. Ne, ne, i když máme stejný věk, její tvářičku, ani její nosánek, bych nebrala. Po všech zásazích věhlasných
plastických chirurgů, vypadá s kolagenovým rtíkem jako Donald. Nemyslím tím jejího bývalého manžela Donalda Trumpa, ale známou postavičku kačera Donalda. Že
to nebylo fér? Já vím, nechala jsem se svést tou roztomilou přesmyčkou.
Je krásný podzim roku 2003 a nezaprší a nezaprší. Předpokládejme, že nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo vás, že byste v období letošního sucha mohla chodit domů také jinudy než dveřmi?
U nás je to jinak. Pes leží převážně na kanapi, protože jezevčice Lady je už stará
dáma (14 let), a kočky lezou oknem, které jim nechávám přes noc otevřené. (Informace pro zloděje: Máme mříže!) Ať už prší nebo ne, náš barák je stále plný nějakých
zvířat, protože můj přítel Jiří nečiní rozdílu mezi cizími a našimi. Protože máme chalupu na severu Čech, jezdí často do bývalé NDR, kde jsou psí a kočičí konzervy lacinější, a křečkuje si proviant na zimu, v Praze. Sousedé se pak často diví, proč jim
kočky a psi nežerou.
Myslíte si, že rozvoj sexuality u nás po roce 1989 má vliv na snížení porodnosti?
Samozřejmě. Nejde ani tak o rozvoj sexuality, ale spíš o její komerční zpracování.
Dnes se žádný společenský časopis bez dmoucích ňader nějaké krásky, prostě neobejde. Nahota je fádní, je to artikl. Citlivější muž, po zhlédnutí pořadu Peříčko, kde
je sex rozebírán na součástky, jako dobře fungující čerpadlo, může přijít o veškerou
sexuální fantazii a následně i o erekci a možnost zplodit potomka. No já vím, že přeháním, ale uznejte, že něco na tom je.
Co byste vylepšila na beztak už přežitém modelu manželské instituce?
Manželství je podle mne zatím jedinou, rozumnou institucí pro vychovávání dětí.
62
Ovšem, vylepšovat by se dalo. Třeba by mohli být vychovanější sami budoucí rodiče.
Média by mohla přispět tím, že by přestala prezentovat svatby známých celebrit, jako
nehorázný kýč, hodný následování. Proč zatěžovat budoucí nevěstinky představou,
že by měly mít šatičky od nějaké známé návrhářky, botičky že by jim měli šít na míru v Brně, jako Helence Vondráčkové, a kulisou, že by měl být nejlépe Karlštejn.
Manželství je závazek, dobrovolná a radostná práce na vztahu, který má podle statistik, padesátiprocentní naději se udržet. Kdo nemá na takový risk nervy, ať se do toho raději nepouští. Ano, manželství je přežité, ale nic lepšího nikdo nevymyslel, takže nezbývá nic jiného, než ho drobně vylepšovat. Mně se třeba osvědčilo, nechat
partnera na dlouhém laně, on se už umlátí sám. Ve chvíli, kdy nakonec spočine
v mém náručí, je alespoň přesvědčený, že to bylo jen jeho rozhodnutí.
RECEPT NA RYCHLOBORŠČ
Nevím, která známá a chytrá žena na otázku, jak si udržet manžela, řekla: „Dejte
jim nažrat, bestiím!“ Rozhodně se tím ale nedá nic zkazit. Co takhle uvařit můj
„rychloboršč“? Odborníkům se sice bude otvírat kudla v kapse, ale vy ušetříte čas
a manžel bude spokojený.
Za to vám ručím.
Co potřebujete: Dvě sklenice s malou červenou řepou, velkou konzervu leča s klobásou, tři malé kousky hovězího, vepřového a uzeného (řezník se bude divit -–
nevadí). Nové koření, bobkový list, pepř, sůl, cukr, solamyl.
Maso uvaříme s kořením do měkka. Do vývaru přidáme nakrájené řepičky i s nálevem, lečo s pokrájenou klobásou a po chvíli zahustíme solamylem. Do každé porce přidáme lžíci kysané smetany. Dobrou chuť, pánové!
K tak originálnímu receptu se nevybírá vhodný nápoj snadno, nicméně co kdybyste si otevřeli láhev dobrého Portugalu modrého. Vynikající je ročník 1998, pozdní sběr
ze Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice, rovněž slušný je i Modrý Portugal, Harmony,
2001 z Vinselektu ing. Miloše Michlovského z Hovoran v Mutěnické vinařské oblasti. Víno plné, dlouhé a úzké, voní i chutná po třešních a třešňových peckách s lehkým
kouřovým tónem.
63
TANK ZELENÝ, RUSOVÉ
A ČÍNSKÁ POLÉVKA
IVAN MLÁDEK, zpěvák a muzikant Banjo bandu Ivana Mládka,
herec, scenárista a inženýr
Kdybys nebyl hercem, malířem, muzikantem a zpěvákem, co bys chtěl dělat?
Sochaře.
Vždycky v kruhu rodinném, až na dvě výjimky. V deseti letech s infekční žloutenkou v nemocnici v Praze-Bubenči a v šestadvaceti letech s dnešní manželkou v emigraci v Paříži.
64
Držel jsi taky někdy dietu?
Diety drží hlavně ženy, ale kvůli neustále prázdné ledničce mají dopad hlavně na
jejich muže. Uvedl bych znovu odstrašující příklad mého známého: Po roční dietě
ona zhubla o půl kilo, manžel dostal tuberu a pes chcípnul.
Co soudíš o té metle lidstva – alkoholu?
Nelze bez něj žít. Několika mým kamarádům alkoholikům zakázali s okamžitou
platností pít a pak brzy zemřeli.
Miminko.
Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval? Vystupoval jsi s ním už někdy?
Mnohokrát v různých zábavných pořadech, pak asi třikrát v jeho samostatném pořadu a asi dvakrát vystupoval on v naší Čundrcountry show. A teď se asi sejdeme
na jedněch prknech na Silvestra. A kterou píseň bych si s ním zazpíval? Třeba dvojhlasně zpaměti moje „Zkratky“. Myslím, že by si Karel radši nechal vyvrtat díru
do hlavy, než aby se učil nazpaměť tenhle dlouhý jazykolam.
V dohledu Hradčan bych už Prahu neprznil.
Těsně vedle veřejných záchodků pod Jiráskovým mostem. Nebo tam už nejsou?
Už jsem založil „Nekřesťanskou demokratickou stranu“, ale neujala se, Pitkin asi
nebyl ten správný mluvčí.
hodila?
Zdědil jsem po otci schopnost umět si všechno „namalovat na růžovo“ a najít si
i v těch nejnegativnějších neodvratných věcech nějaké klady. A pak jsem po něm
také zdědil občasnou vznětlivost. Jsem schopen v zuřivosti napáchat velké škody
na majetku i zdraví spoluobčanů.
Nic. No, možná čaj a čínskou instantní polívku.
Eintopf.
Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť bys
nechal zatopit nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit?
Už se tak děje, bourá se průmyslová část Vysočan a není jí žádná škoda. Pohled
na zimní stadion a zábavné parky bude lepší než na tu hnusárnu, co tam byla.
Není ti líto růžového tanku, co stál na Smíchově?
Když pominu rané mládí, ve kterém jsem se pro zaneprázdnění čistě živočišnými
zájmy o politiku moc nezajímal, jsem celý život zarytý antikomunista. Ale ani tank
65
zelený by mně na náměstí Kinských nevadil. Vím, že sovětští komunisti byli možná
ještě větší verbež než němečtí fašisti, že vyvraždili ještě daleko víc lidí a napáchali
mnohem větší škody na morálce lidí, kultuře a hospodářství, než všechny fašismy dohromady, ale tank byl přece jenom symbolem osvobození od tehdejších Němců, kteří nás chtěli částečně vyhladit a částečně aspoň zdeptat a porobit. Do Prahy sice v závěrečné fázi války, pravda, vjeli nesovětští Vlasovci, ale že Československo převážnou měrou osvobodili spojenci Ameriky – sovětští Rusové, o tom nemůže být pochyb. Normální prostí Rusové pokládali za nás životy a vůbec nemohli za to, jaký i
je soužil režim a že za nimi běžela nějaká svině rudý komisař, který je střílel, když
chtěli udělat krok zpátky. A tyto svině si český národ oblblý levicovou kulturní frontou v roce 1946 sám zvolil a pak se jich právě hlavně díky tomu čtyřicet let nezbavil. Ten tank nebyl pomníkem rudých komisařů, ale těch prostých Rusů, kteří za nás
umírali. Já bych tam ten tank vrátil, dal bych tam jen jinou tabulku bez srpu a kladiva. Třeba jen s nápisem „Rusko, za 1945 ti děkujeme“.
Boj o koryto. Celý život jsem se těšil, až budu moct svobodně bojovat o koryto,
abych měl v korytě tolik, kolik si zasloužím a nebudu dostávat v zaopatřovacím ústavě do koryta pořád stejné přiměřené dávky. Riziko, že v tom korytu také nemusí
být nic, je důležitý motor, bez kterého nefunguje žádný hospodářský systém. A taky
bez rizika je to nuda.
Jako většina mužské české populace doma ráno čaj, v kavárně kafe a večer v hospodě pivo. Jo a někdy při odchodu ve výčepu panáka.
Když píšeš texty pro Pitkina, koktají ti myšlenky už v hlavě?
Když pro něj píšu, tak si už v duchu představuji, jak to koktá, a píše se mi jako
po másle. Vůbec je snazší psát pro někoho jiného než pro sebe.
Pracuji na dalším díle Country estrády a píšu komedii ve verších „Night na kraji
města“, kterou jednou za dva měsíce otiskuje Hustler a kterou chceme hrát po večerních koncertech Banjo bandu jako noční představení nepřístupné mládeži do osmnácti let.
Skvěle. Sociální demokrati jsou sice pro mě moderní bolševici, kteří se dostávají
k moci demokratickou cestou a často dosahují většího socialismu než komunisti silou, ale neotravují lidi a jsou ochotní po volebním neúspěchu zase odejít do potřebné opozice. Je otázka, jestli jednou díky nadřazenosti evropské ústavy – pravděpodobně sociálně demokratické – nad ústavou národní se u nás socialisté neusadí dlouhodoběji. Ale lidé si to tak zvolili, patří jim to, nás komediantů se to moc týkat nebude, a mě už ve dvaašedesáti letech vůbec ne. Naopak, budu si celkem dobře žít
na úkor mladých pracovitých kamarádů.
66
STAROMLÁDENECKÝ RECEPT
NA NEJMÉNĚ PRACNOU SNÍDANI
1. Polož na stůl na rozprostřený novinový papír bochník chleba, máslo,
jedno syrové vejce, solničku a kávovou lžičku.
2. Vyjmi z kredence hrnek.
3. Do hrnku nasyp čínský čaj.
4. Z karmy odtoč tolik vody, aby tato tekla co nejvíce vroucí.
5. Natoč vroucí vodu z karmy do hrnku s čajem.
6. Polož hrnek s čajem na stůl.
7. Usedni ke stolu.
8. Pomodli se.
9. Oslaď čaj a dostatečně zamíchej kávovou lžičkou.
10. Pomocí lžičky a dobře omytého ukazováčku a palce pravé ruky
udělej ve vejci malou dírku.
11. Nasyp do dírky přiměřené množství soli.
12. Vypij vejce.
13. Utrhni z bochníku kus chleba.
14. Nahrábni kusem chleba přiměřené množství másla.
15. Dej do úst a spolkni kus chleba s máslem.
16. Zapij čajem.
17. Zabal do novinového papíru zbylé máslo, skořápku a drobky a vyhoď z okna.
18. Špinavý hrnek a lžičku také vyhoď oknem.
19. Solničku vrať do kredence.
20. Vrať se do postele.
Po tak bohaté snídani lze před návratem do postele doporučit decinku lehkého bílého vína, nejlépe Irsai Oliver, 2000, jakostní, a může být třeba od Vladimíra Tetura
z Velkých Bílovic. V jeho barvě vidíme Sargasové moře s odlesky na hejnech korálových rybek a vůně muškátu se v něm snoubí s vůní zapařeného sena. Co víc si před
dalším spánkem přát.
67
KRÁSNÁ JE NEAPOL
A SMÍCHOV JEŠTĚ HEZČÍ
KAREL BLÁHA, zpěvák a herec,
bývalý sólista Karlínského hudebního divadla
Kdybys nebyl hercem a zpěvákem,
co bys chtěl dělat?
Jenom to, co dělám.
Kde jsi slavil Vánoce ve svém dětství?
V Pecháčkově ulici na Smíchově.
Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy
jedl?
Asi suši v Japonsku.
Mám rád dobrý alkohol, protože léčí.
Kokršpaněla od mého syna.
V Bronxu, to je nad Mövenpickem.
hodila?
Umět se rychle rozhodnout v každé situaci a důkladnost.
Vyjma cukroví všechno.
To, co mám rád – zvěřina.
Mám rád zelený tanky.
68
Radši ty punské.
Fernet, whisky, Campari a další dobré pití…
Jaká je trasa tvých procházek po Smíchově?
V Kinské zahradě.
Úmyslně.
Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, sekneš s prací, nebo s alkoholem?
Radši s prací.
Jmenuj alespoň ještě dva slavné rodáky ze Smíchova, kromě sebe.
Mima Jardu Čejku a bydlel tady i Albert Einstein.
pomníku?
Asi spíš toho generalissima.
Přivítal bys raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron
Ringhoffer?
Ten tady nikdy nevládl a pan starosta je slušný člověk.
ho přešít?
Ne, mám ho dodneška.
Müller z kantonu Thurgau.
Na cédéčku Nejlepší filmové melodie.
Tomuhle dotazníku, Holoubku.
Léto bez vody.
Kdy sis naposledy zašel do Švandova divadla?
Bylo dlouho zavřené a dosud jsem se tam nedostal.
Vytvoření pěší zóny.
Jak na tebe doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně?
Povodně seslal Bůh, politiky máme, jaké si zasloužíme.
69
TATARSKÝ BIFTEK Z LOSOSA
(1–2 porce)
100 g uzeného lososa,
100 g čerstvého lososa, vykostěného a bez kůže,
sůl, pepř, citronová šťáva, žloutek, kapari (trochu nálevu)
najemno nakrájená cibulka
Lososa utřeme (nasekáme) a smícháme s ingrediencemi. Uděláme nočky a naklademe na salátové listy, ozdobíme koprem, kapari, citronem a petrželkou. Podáváme
s čerstvými toasty s máslem.
Dobrou chuť!
V tomto případě nelze jinak, než doporučit Bohemia Sekt Prestige, demi sec. Toto
cuvée vzniklo kombinací Ryzlinku vlašského, Ryzlinku rýnského a Rulandského bílého. Výsledek těchto tří R má jiskrný vzhled, zelenkavou barvu a dlouhotrvající perlení. Nakyslá svěžest mu dodává lahodnosti, až ochutnáte, dáte mi za pravdu, že je to
moderní a atraktivní víno.
70
ROMANTIK S BROKOVNICÍ, ŠPAGETAMI
A DRAČÍMI PRSTY
VÁCLAV VYDRA, herec
Jak vznikl podle tebe název Smíchov?
Byl tak malej, že to bylo k smíchu.
Kde jsi prožíval Vánoce ve svém dětství?
Jednou v Bubenči a pak až do dospělosti – jestli se to tak dá říct – na Vinohradech.
Bramborový salát a kapřík. Varianta – řízek, ale já zůstávám u kapříka.
Percebes. Španělsko. Mariscos. Říkáme tomu dračí prsty.
Máš nějaké výhrady vůči alkoholu?
Já alkohol skoro nepiju. Je mi po něm špatně. Jen pivko.
Co tedy piješ?
Vodu, pivo, čaj, colu, multivitamin…
71
Život.
Taky se ti někdy podaří schovat vánoční dárek pro někoho tak dobře, že ho
pak nemůžeš najít?
Jo. Nedávno jsem jeden našel.
V kanalizaci.
Cokoli. Jíst si pak ale troufnu jen špagety. Naštěstí nikdo po mně nechce, abych
vařil.
Je mi líto toho zelenýho. Byl jsem na něj zvyklej.
Vzhledem k tomu, že jsem s koňmi často, vždycky se najde něco, co jim nechám.
Chodíš si ještě někdy zastřílet?
Jasně. Na asfaltové terče z brokovnice. Ale už ne tak často jako dřív.
ho přešít?
Myslím, že to byla jen vestička. Vyhodil jsem ji.
72
Španělská Rioja – Marqués de Riscal.
Abych tě lépe viděla. A když nedojím, vím o někom, kdo to slupne jedna dvě.
Co teď děláš, v čem hraješ a kdy tě zase uvidíme ve filmu?
To tady nebudu rozvádět. Takováhle knížka bude určitě věčná a co bude někomu
za nějakejch padesát let po tom, že hraju třeba 20. ledna detektivku v Divadle U hasičů.
Nejsem udavač.
Mám rád otevřená dvířka. Navíc se mi tu docela líbí.
To nechtěj vědět.
Jak ukrýváš před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou?
Obojí vedu jednoduché.
Jako za té minulé.
ŠPAGETY S NIVOU
Uvaříme špagety ve slané vodě – „al diente" –, scedíme, nalijeme na ně cca 1 polévkovou lžíci olivového oleje, promícháme, dáme na talíř, polijeme kečupem – může být i ostrý. Promícháme a posypeme nastrouhanou nivou a nakrájenými olivami
dle libosti. A pak už jen dle libosti konzumujeme. Zapíjíme pivem nebo červeným
vínem – já nejradši španělským – a vodou. Dobrou chuť.
Vaškovi chutná červené víno z oblasti Rioja (Jižní Baskicko, Navarra a La Rioja), která se rozrostla teprve na konci 19. století díky Marquésovi de Riscalovi. Jméno tohoto muže nese rovněž skvělé červené víno Rueda a moderní bílé víno Rueda Blanco
Seco z oblasti mezi Valladolidem, Sevillou a Avilou. K těm špagetám se docela dobře
hodí i moravské bílé suché víno Rulandské šedé 2000, výběr z hroznů z vinařství
Springer z Bořetic ve Velkopavlovické vinařské oblasti.
73
PÍT, ČI NEPÍT?
NEŘEŠÍM TO, PIJU A PIJU.
FRANTIŠEK ŠÁMAL,
výrobní a technický ředitel Pivovarů Staropramen
Jak vznikl podle vás název
Smíchov?
Toto je spíše otázka pro historiky. A pokud se tímto ještě
nezačali zabývat, tak jistě brzy začnou.
Jak a v kterých místech jste
slavil Vánoce ve svém dětství?
Jako většina lidí – u svých
rodičů.
Klasická večeře – rybí polévka, kapr, salát.
Velice kladný, zvláště k dietám těch druhých.
Váš vztah k alkoholu je tedy rovněž jednoznačně kladný, že?
Ano.
Já bych mrakodrapy nestavěl. Preferoval bych pivovary, to by bylo zajímavější.
Naše samozřejmě, ne konkurenční!
74
Nepreferuji ty oblasti, které byly loni v létě zaplaveny, ačkoli právě v té oblasti bydlím.
Čerti nejsou. Zato čarodějnice čas od času potkávám.
Co jste schopen sám uvařit?
Koupenou vepřovou konzervu.
Myslím si, že to budou amarouny a konec labužníků v Čechách.
Myslíte, že by mi mělo být?
Na paměť jsem slon ze všech největší.
praotci Čechovi?
To vím docela přesně. Nejvíce se mu líbilo u nás v pivovaře v ležáckém sklepě.
Jíte nezdravě úmyslně, nebo nevědomky?
Úmyslně.
Jak řešíte hamletovskou otázku pít, či nepít?
Neřeším, piju a piju.
Slovo nevěra ve vás budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného?
Úplně něco jiného…
Nevadí vám, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy?
Proč by mi to mělo vadit?
Kdybyste měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by vám nejvíc
vyhovoval?
Klouzavý.
Ani ne.
pomníku?
Spíše to druhé.
Ringhoffer?
Ne, nebyla by to taková sranda.
Ty nejsprávnější pro to, aby ho nikdo nepřehlédl.
75
Kabáty z ostudy se přešívat nedají. Jsou putovní.
Kdyby se vám zjevil anděl, vyrozuměl byste papežského nuncia, strahovský
klášter, nebo městskou policii?
Neřekl bych to nikomu a nechal si to pro sebe.
Kdybyste měl tu možnost projít stěnou času, nechal byste si dvířka pro jistotu otevřená, nebo byste bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti?
Asi bych tam jenom juknul a rychle se vrátil zpátky.
Co teď momentálně děláte, na čem pracujete?
Pokud by ta otázka byla, co dělám doma, pak bych odpověděl: snažím se manželce
nepřekážet. A co se práce týče, pracujeme na rozvoji pivovaru Staropramen a na rozvoji dalších pivovarů naší společnosti.
Přehodil někdo z vašich příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň?
Určitě ano, ale bohužel o tom není žádná dokumentace.
Můj mobil je mi zcela oddán 24 hodin denně, takže mu na soukromí čas nezbývá.
Těch bylo hodně, ale přežil jsem to.
Co byste vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce?
Myslím si, že je to spíše na mladších, ať si ji vylepšují. Mně to vyhovuje tak, jak to je.
Jak byste zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava?
Točí se sám, škoda práce.
Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláte letos oblažit svou partnerku?
Na to se mě zeptejte 23. prosince, tehdy ho budu kupovat.
Jak zaháníte samotu? Na internetu?
Jdu do své oblíbené hospůdky.
Jak ukrýváte před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou?
Mezi zaplacené složenky za vodu, elektřinu a plyn.
Událost ne, ale přímo osoba pana starosty.
Jak na vás doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně?
Obojí se musí nějak přežít.
Ještě jsem ve Vietnamu nebyl.
76
Co mám nejradši
Vepřové koleno. Patří již neodmyslitelně k jídlům, jež příjemně podráždí naše chuťové buňky a které rádi zapijeme zlatavým chmelovým mokem. Je to mé nejoblíbenější jídlo a pochutnávám si na něm a našem skvělém pivu Staropramen v restauraci Na Verandách, která se nachází přímo v prostorách pivovaru.
Toto jídlo se stalo v českých zemích velmi oblíbenou pochoutkou a to nejen pro
svou variabilnost při přípravě, ale také pro svou výbornou šťavnatou chuť. Lze jej podávat jak s různě upravenými bramborami, všemi druhy knedlíků, tak i pouze se zeleninovými saláty či špenátem nebo zelím. Je výborné nejen teplé, ale i studené s různými druhy dresingů a studených omáček, křenem či hořčicí.
Přijďte si i vy posedět do pivovarské hospody, do které teče to nejlepší pivo přímo
z ležáckých sklepů pivovaru Staropramen a kde vaří nejlahodnější vepřová kolena
v Praze! Najdete ji, stejně jako pivovar Staropramen, v Nádražní ulici číslo 84.
PEČENÉ VEPŘOVÉ KOLENO
(1 porce)
Očištěné vepřové koleno o hmotnosti 1 kg vaříme 2 hodiny s následujícími ingrediencemi: cibule,
bobkový list, nové koření, pepř celý, celer bulva,
petržel kořen, mrkev a sůl.
Uvařené a zchladlé (!) koleno pečeme 1/2 hodiny
při 180 stupních s přísadami: sůl, pepř černý mletý,
argentinské koření, paprika sladká, podravka, česnek a kmín mletý.
Podáváme s omáčkou:
Barbecue – směs koření, rajský protlak, kečup
a hořčice.
V tomto případě – jak jinak – nelze doporučit, než dobře ošetřené pivo ze Smíchova.
Z vín pak skvělý Žernosecký barrique (cuvée Svatovavřineckého a Rulandského modrého). Vepřové koleno je taková hostina, že by si možná zasloužilo i láhev španělského červeného Coronas Tempranillo 2000 od Miguela Torrese z Katalánie. Má ovocnou chuť s náznaky kouře, dováží se k nám a není špatné. Samozřejmě že bych si
ke kolenu mohl dát i třeba další víno z odrůdy Tempranillo a sice Rioja Tinto Reserva
1997. Chutná jako velmi dobrá francouzská vína a docela si jim vyrovná i cenou.
77
OBCHODNÍK Z LEDEČKA, ZE SMÍCHOVA
A TAKY Z AMERIKY
KAREL NEUMANN, majitel firmy Šlechta (foto, digitální technika,
počítače) a dovozce vín společnosti William Robertson z Jihoafrické republiky
Když tak často jezdíš do té jižní
Afriky, co speciálního si tam obvykle dáváš k jídlu?
Jižní Afrika, to je něco jako Holandsko, taky ji objevil slavný holandský mořeplavec Bartolomeus
Dias. A podle toho vypadá i ta jejich
kuchyně – bifteky, libové masíčko,
brambory, prostě jídlo, na které jsme zvyklí. Vynikající víno a samozřejmě čerstvé ryby,
všechno, o čem se člověku může zdát.
Ty sám taky vaříš?
Velmi rád. Moje babička mě učila, kdyby náhodou byla nemocná nebo nebyla doma,
abych neměl hlad. Tak to začalo – nejdřív chleba se sádlem a cibulí, pak polévka
z konzervy, a časem mě naučila vařit maminka. A tak si připravím roštěnky, biftek,
přírodní řízek a různé polévky.
Kde jsi trávil Vánoce v dětství?
Doma tady na Smíchově nebo u babičky na Sázavě a vychutnával jsem ty pochutiny. My jsme katolická rodina, a tak musel být kapr (když jsem nechtěl kosti, tak
jsem si dal porci kapra a k tomu ještě filé) a bramborový salát, který vydržel vždycky až do Silvestra.
Jak si užíváš dneska klidu na Štědrý den?
Vzhledem k tomu, že jsem i v minulosti díky svému povolání měl málo času nakupovat, a někdy jsem šel shánět dárky až na Štědrý den tam, kde bylo otevřeno, tak
teď na Štědrý den dopoledne trávím v prodejně, pak jdu na hřbitov zapálit svíčky,
a obchod zavírám tak kolem druhé hodiny, protože chci dát příležitost těm, kteří
na něco zapomněli.
Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, po kterém by ses mohl utlouct?
Řízek – vepřový, telecí nebo kuřecí s bramborovou kaší, nebo filé s bramborovým
salátem od mé ženy, dneska už nemám babičku ani maminku, ale mám manželku
Lindu a ta je vynikající kuchařka.
Které víno z těch, co distribuuješ, bys doporučil ke štědrovečernímu kaprovi?
78
Lze použít bílé, ale i slabší červené. Z těch červených bych doporučil Ruby
Cabernet nebo Pinotage. Z bílých lehké lahodné víno Chenin Blanc, Sauvignon
Blanc, Chardonnay nebo Silver Sands Chardonnay.
Kde budete letos na Štědrý den?
Doma a někdy kolem 26. či 27. prosince si pojedem na pár dní zalyžovat.
Co tě letos rozesmálo?
Hele, já se usmívám rád, lékař mi řekl, že každý úsměv prodlužuje život, takže se
snažím spíš usmívat, než si život ztrpčovat. Když je člověk nejvíc vynervován, tak to
chce vypnout, jít si na dva dny odpočinout a pak zase začít znova.
Která z kuchyní, jež jsi ve světě poznal, je ti nejbližší?
Člověk je doma tam, kde se narodil a nejbližší kuchyně je ta, kde jí pravidelně
a kde je doma. Čili především kuchyně česká a hned po ní kuchyně bavorská, pak
belgická, holandská a nejuniverzálnější je kuchyně čínská. Čínské restaurace se nemusíš bát navštívit v jižní Africe, v Americe, na Mauriciu nebo na Maledivách. Ale
zvykl jsem si i na americkou kuchyni a to nejsou jen ty sendviče, které nazývám molitan s majonézou, ale především jedny z nejlepších steaků na světě. Je tam obrovský
výběr masa. Steaky a americké brambory nelze jíst samozřejmě každý den. Dobrá je
i kuchyně mexická a italská.
RECEPT NA FILET MIGNONE
Je to nejlibovější část hovězího masa na steaky. Malé kousky masa, asi tři cm tlusté,
grilujeme na jedné straně 4 minuty a na druhé 3 až 3 a půl minuty maximálně, dobře opepříme, a jako přílohu dáváme brambory – opečené brambory, americké brambory nebo pomfrity a nejlepší je velký brambor s nakyslý tvarohem a jogurtem.
A k tomu samozřejmě kečup. Lidé říkají, že jsem jak Američan, protože k bifteku
musím mít kečup.
Skvělý je rovněž steak primery, známý jen v Americe, který je jen lehce ogrilovaný, takže vypadá jako uvařené maso. Používá se k němu libové měkké maso, které
má kráva za krkem a na stůl ti vždycky přinesou obrovské porce. Nepodařilo se mi
sníst třičtvrtěkilový primery, ani když jsem měl velikej hlad.
Z jihoafrických vín, která Karel Neumann dováží, bych vybral Ruby Cabernet. Je to
kříženec Cabernetu Sauvignon a Carignanu, temně červené víno s kyselinkou podtrženou nuancí barikového dubu. Ke steaku si lze dát i skvělé Chianti (Classico) DOCG
z Toskánska – rubínově červené, lehkonohé a veselé, delikátní vůně připomínající až
lesní fialky. Chutná po třešních, ostružinách, lékořici a vanilce. Z našich vín pak doporučuji jakostní barrique Svatovavřineckého, ročník 2000 z vinařství rodiny Špalkovy v Sedlešovicích na Znojemsku. U tohoto vínečka barvy přezrálých třešní ucítíte kávové tóny a vanilku.
79
SLADKÝ ŽIVOT, ČERT
A NĚCO O SOUČASNÉ VLÁDĚ
ZBYNĚK MERUNKA,
bývalý TV moderátor a současný majitel cukrárny
Je to pravda, že ses odstěhoval
do Mníšku pod Brdy jen kvůli tomu,
abys mohl po kraji rozvážet Sašiny
sladkosti?
Samozřejmě, není větší potěšení, než
jezdit s dorty, zvlášť na významné rauty – kde mne páni ve smokingu srdečně zdraví, že už mne dlouho neviděli
a jak se mi daří? Ale hypotéka je krutá...
Kolik sníš denně sladkostí a co to
s tebou dělá?
Je to strašné pokušení být těm dobrotám tak nablízku a my máme cukrářku od boha – tedy s fantazií, potom
tedy stále nové zákusky. Zatím se s váhou držím, a nervy si chrochtají.
Nicméně přes Smíchov jezdíš, jak podle tebe vznikl název této čtvrti?
Nabízí se, že od slova smích, ale možná od dávného povolení chovu?
S rodiči, kolem velkého stolu a táta lezl přes balkon coby Ježíšek zazvonit ve vedlejším pokoji.
Nechali jsme si na míru vyrobit 2,5 m dlouhý stůl, aby se nám tam všechny dobroty vešly. Milujeme ryby, a v poledne jíme klasického kubu – to je kaše z krup s houbami a česnekem.
Asi s Amforou v Japonsku syrové ryby, snad suši nebo sašimi? Na to asi nejsem dost
odvážný.
80
Zatím nemám problém s váhou, takže žádný, ale občas se ozve žlučník, tak se snažím moc nemastit.
Kladný v přiměřené míře, zvlášť k pivu, dělá mi dobře na zmíněný žlučník.
Dceru Bětku, žena jí coby čerstvému miminku uvázala velikou mašli jako na zabaleném dárečku a položila ji pod stromeček – páni, už je to 21 let!
září?
Strašně, vánoční čas miluji a s ním koledy, ale když je melou všechny obchoďáky
od října, tak už nemám chuť je zpívat pod stromečkem.
Tak prima člověku? No asi ženitbu, které se tak brání, ale ne, to bych mu nepřál.
Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval?
Se svým absolutním hluchem smím už od dětství jen poslouchat, při zpěvu jsem
byl vysílán učitelce pro svačinu.
Nikde, jsem pro zahradní města.
ho dodnes nenašel?
To se mi stává pravidelně.
Jsem šťastný v Mníšku a říkám si, co jsem v Praze tak dlouho dělal? Asi někde
na okraji.
Když vidím svoji ženu-starostku co to obnáší – ani náhodou. Vlastně ano, stranu vzájemně dobrých mezilidských vztahů. Už mám té zlosti kolem plné zuby.
Věříš na čerty a čarodějnice?
Ne, kdykoli jsem si přál, aby někoho vzal čert, nikdy to nevyšlo.
Kafe a čaj, a ten má prý vždy divnou pachuť. Pak dobře ohřeji párky a polévku
z pytlíku. Ba ne, jedno jídlo umím, podle receptu Petra Novotného, kachnu na čínský
způsob, se sójovkou, pivem a medem.
Podáš nějaký návrh?
Musí to být svíčková s houskovým knedlíkem, protože si ji vždy a všude dávám
a mají různé chutě – dle pojetí kuchaře, ale já jsem pokaždé spokojený. To snad
zvládnou i Němci.
81
Zacvičil s tebou nástup nového století natolik, že tě to ještě drží, nebo máš
zcela jiné starosti? A jaké?
Člověk se sžije se vším, i když… v sedmi letech pro mne byl rok 2000 fantasmagorií, stejně tak se teď dívám na rok 2015 a přitom to bude za chvíli. Moc dobře mi
z toho není.
Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť bys
nechal zatopit, nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit?
Dřív bych řekl Karlín a Vysočany, ale tam se to tak změnilo, že to bude za chvíli
prestižní místo v Praze, takže teď bych nechal zatopit areál bývalých Kovohutí v Mníšku
– je to zamořená měsíční krajina.
Líbil se mi tam, ale fontána je také pěkná.
V každé válce jde o koryto.
Připadá mi stále častěji, že mám paměť velikosti lískového oříšku, a jen doufám,
že z něj vytáhnu velký dárek v podobě paměti.
Nijak si nevybírám – kromě kozího mléka.
Byl jsi někdy na Smíchově na rande nebo jen tak na procházce?
Ano, moje žena bydlela v dětství u Nikolajky, tak občas tyto končiny procházíme.
82
Jsem si toho vědom, ale neplánuji to.
Jak řešíš hamletovskou otázku pít, či nepít?
Toť věčná otázka.
Slovo nevěra v tobě budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného?
Říká se, že je to koření života, ale ne že to na mě řekneš!
Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, skoncuješ s prací, nebo
s alkoholem?
K tomu nesmí nikdy dojít!
To si nedovedu představit, musí být sníh a kapři jsou v tuto dobu také nejchutnější, asi bych neměnil.
Bylo ti někdy tvoje vzdělání na škodu?
Mám stále pocit, že je nedostatečné, člověk se stále musí učit.
pomníku?
Nemůže to být něco jiného, třeba bujný oř Šemík?
Jaké míry a váhu má podle tebe současný starosta městské části Praha 5?
Jistě se cítí jako „Arnold“, mívám také podobné sny.
ho přešít?
Ze zkušenosti vím, že se vás drží jako ho... košile, takže přešití nepomůže.
Suché červené, značku nepreferuji.
Dušenou s máslovou jíškou na dobrá očička už od dětství.
Asi bych spěchal k Apolináři.
Zadní vrátka jsou vždy na místě.
Co víš o soukromém životě svého mobilního telefonu?
Nedávno jsem ho pohřbil, vypadl mi z náprsní kapsy přímo do konve s vodou, ani
nepíp.
Stavu bankovního účtu.
83
Počasí – můj milovaný trávník vypadal jako step.
Co bys vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce?
To už snad ani nejde, stejně mají poslední slovo ženy, neptali jste se jich?
Jak bys zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava?
Do léčebny.
Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláš letos oblažit svoji ženušku Sašu?
Z voňavého.
Jak zaháníš samotu? Na internetu?
Tenisem.
Jak ukrýváš před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou?
Ani jedno nevlastním.
Jak na tebe doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně?
Oboje dost prožívám, to první jako novinář, druhé jako majitel zahrady pod vodou.
Není ti smutno po televizi?
Hodně.
Kapsáče na zahradu, děti se mi vysmály.
Spoléhám jen na sebe, co si vydělám a zařídím. Asi by to moc jiná vláda nezměnila,
ale zdá se mi, že je to po listopadu vláda nejhorší.
84
CUKROVÍ Z MERUNKOVY CUKRÁRNY
Myslivecký knoflík
300 g hladké mouky, 200 g Hery, 100 g moučkového cukru, 100 g ořechů, lžíce
kakaa
Vyválet kolečka, ozdobit ořechem, péct na pečicím papíře 30 minut.
Vanilkové rohlíčky
250 g hladké mouky, 180 g másla, 100 g ořechů, 60 g moučkového cukru,
2 žloutky, 1 vanilkový cukr
Propracovat, vytvarovat rohlíčky, po upečení obalit ve vanilkovém cukru.
Kokosky do formiček
250 g 100% tuku, 250 g polohrubé mouky, 250 g kokosu, 250 g cukru, 1 celé vejce
Vypracovat a péct v mírné troubě.
Ořechové vánoční
250 g rozpuštěného másla, 250 g moučkového cukru, 200 g mletých ořechů,
120 g hrubé mouky, 4 bílky – sníh, poleva 4 žloutky, 150 g moučkového cukru cukru
linecké těsto – 600 g
Vyválet z obou hmot placky, vykrájet tvary dle výběru a slepit polevou, ozdobit
ořechem.
Kokosové kuličky
150 g 100% tuku, 200 g cukru, 200 g kokosu, 1 vejce, 2–3 lžíce kakaa, rum
Vypracovat těsto, uválet kuličky, obalit v kokosu.
Třené
150 g margarínu, 500 g moučkového cukru, 200 g hladké mouky, 2 vejce, glukóza (med)
Vypracovat, strojkem vytlačit tvary, 30 minut péci.
Slepované cukroví
300 g hladké mouky, 150 g margarínu, 125 g cukru, 1 vejce, 1 balíček vanilkového cukru, 100 g meruňkové marmelády, 120 g moučkového cukru
Vypracovat těsto, vyválet placky, vykrájet kolečka, po upečení slepovat marmeládou.
Stříkané pečivo
170 g másla, 120 g cukru, sůl, 250 g hladké mouky, 60 g mandlí, rozpuštěná
čokoláda
Těsto promíchat, naplnit cukrářský sáček a nastříkat na vymazaný plech, 15 minut
péct. Po upečení zdobit čokoládou.
85
O TOM, JAK SE DĚLÁ ŠABU ŠABU
A PROČ KRÁVY PIJÍ PIVO
HELENA VONDRÁČKOVÁ, zpěvačka
Které tvoje Vánoce byly nejšťastnější?
Samozřejmě ty, když ještě žila maminka a byli jsme všichni pohromadě ve Slatiňanech.
Jaký je tvůj nejlepší recept na to, aby si žena udržela tajli?
Musí se o sebe postarat, udržovat životosprávu, být duševně v pohodě, dbát o svou
tělesnou schránku, nepřejídat se, cvičit, sportovat, chodit na čerstvý vzduch a hodně spát.
Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedla?
Šabu šabu v Japonsku. Kravám se do potravy přidává pivo a tuk se pak v jejich
mase rozkládá rovnoměrně a vytváří jakousi mozaiku. Jí se to na způsob fondue –
nakrájené plátky masa se namáčí do sójové omáčky a rozšlehaného vajíčka a pak se
na chvilku ponoří do kotle s vroucí polévkou. Chutnalo mi to.
Kdy jsi držela v životě nejdelší půst, myslím tedy stravovací nikoli sexuální?
Snad jsem ani nikdy žádný půst nedržela, maximálně dva dny, když jsem byla
nemocná.
86
Který z dárků, co jsi kdy dostala, považuješ za nejcennější?
Vždycky mi každý dárek udělá radost, i kdyby byl sebemenší.
Co bys přála Karlu Gottovi k Vánocům?
Aby se konečně na chvilku zastavil a mohli si s Ivankou na pár dnů vyjet někam
pryč, kde je klid.
Předpokládám, že umíš vařit, jaká jídla ráda připravuješ?
V podstatě všechno, ráda si vymýšlím různé obměny jídel a hlavně musím na to
mít klid, protože vaření, to je pro mě rituál.
Sjezdila jsi kus světa, kde ti nejvíc chutnalo?
Nejradši mám francouzskou a italskou kuchyni.
Jste s Martinem ještě velmi krátce spolu, nicméně dal ti už někdy najevo, že
láska opravdu prochází žaludkem?
Ó, Martin je, co se jídla týká, nenáročný, ale když uvařím něco dobrého, zmizí to
beze stopy.
Na čem teď pracuješ?
Vyšlo mi cédéčko Hádej a tak už pomýšlím na příští rok. Aby to nebylo zase další
cédéčko v řadě, domluvili jsme se s vydavatelstvím Universal, že tentokrát vydáme
album duetů se všemi partnery, se kterými jsem kdy zpívala.
CUKETOVÝ KOLÁČ SE ŠUNKOU
Tenhle recept jsem dostal od kamarádky z Austrálie a hodí se pro různé příležitosti,
hlavně, když se sejde víc lidí.
Pět cuket i se slupkou a tři mrkve nastrouháme nahrubo, přidáme nakrájenou cibuli, na kousky nakrájenou šunku, 300 g nastrouhaného tvrdého sýra, čtvrt šálku
olivového oleje, trochu polohrubé mouky, kypřicí prášek, nastrouhaný lískový oříšek,
bazalku, oregano, muškátový oříšek, sůl a pepř a pět celých vajíček. Všechno promícháme, dáme na pekáč a hodinu pečeme v troubě. Podávám to jako koláč bez příloh
a je to moc chutné. Zapíjíme bílým vínem.
Byl bych pro sklenku italského bílého vína Pinot bianco (Rulandské bílé) Collio
Goriziano DOC, 2000. Rodí se na kopcích v blízkosti hranic se Slovinskem, tedy
v jedné z nejlepších oblastí v Itálii pokud se bílého vína týče. Má světle slámovou barvu, je lehce aromatické, svěží a v chuti má náznak sladkých mandlí. Není-li po ruce
Itálie, určitě vám zalahodí Rulandské bílé, 1998, kabinet, z Lobkowiczkého zámeckého vinařství princezny Betinny Lobkowiczové v Mělníce.
87
MOŽNÁ PŘIJDE I POTOMEK A POTOM SVATBA
aneb SLAVÍK S ORANŽOVOU AUROU JE
SCHOPEN VŠEHO
KAREL GOTT, zpěvák a malíř
Proč se držíte Smíchova
jako klíště? Copak nejsou
v Praze hezčí čtvrti?
Já jsem si Smíchov nevybral,
hledal jsem dům podle svých
představ a podařilo se mi najít vilu z třicátých let po hudebním nakladateli Urbánkovi s překrásným výhledem na
Prahu.
Kam chodíte na Smíchově
s Ivanou nejraději na procházky?
Tak po Smíchově se neprocházíme. Když už jdeme na
procházku, tak někam do přírody.
Jaká opatření byste učinil, kdybyste se stal starostou Smíchova? Ostatně netoužíte ani v koutku duše se jím stát?
Ne, netoužím. Takový starosta je už předurčen k tomu, aby dělal kariéru politika
a všichni lidé se na něj obracejí se svými nápady a stížnostmi, aby se o ně postaral.
I já se na něj mohu obrátit se svými starostmi. Starostou bych nechtěl být, rád zpívám a dělám to, co dovedu.
88
Co dokážete sám uvařit?
Tak pár jídel umím dobře připravit, ale v podstatě je to stejné jako s tím starostováním – rád dělám to, co umím dobře.
Když jsem se ptal ostatních hostů, pozvaných do této knihy, co by vám přáli
k Vánocům, jedni by vás rádi viděli ženatého, druzí jako otce dalšího potomka.
Karle, jste schopen obojího?
Jedno navazuje na druhé – rád bych měl potomka a když už by k tomu došlo, tak
bych se samozřejmě i rád oženil.
Tibetský dalajláma o vás jednou v Praze řekl, že máte výraznou auru. Svým
zpíváním už přes 40 let rozdáváte radost, čili jste tak svým způsobem léčitel
a ještě k tomu s božím jménem. Co chcete víc, à propos – chcete ještě něco víc?
Chtěl bych, aby mi ta oranžová aura dlouho vydržela. Oranžová je barva buddhistických filozofů, veselá barva. Jsem rád, že mi fandí lidé z různých věkových skupin,
a těší mě zejména, že mě poslouchají i děti. Dětská radost je upřímná a pravdivá, nezkažená, není to vypočítavý kalkul, rafinovanost a diplomacie dospělých. Tak bych si
přál, aby mi ta oranžová aura pomáhala, abych mohl ještě dlouho rozdávat radost
všem svým příznivcům.
KAPR NA ČERNO
Očištěného kapra opláchneme v octě a rozkrájíme po délce. Na másle osmažíme
na kroužky nakrájenou cibuli a kořenovou zeleninu a zalijeme vařící slanou vodou.
Přidáme ocet s krví, celý pepř, nové koření, bobkový list, tymián, zázvor, citronovou
kůru a tmavé pivo. Všechno to dobře povaříme a pak přidáme ještě strouhaný perník, šípkovou a rybízovou zavařeninu a červenou jíšku, do níž jsme přisypali trochu
cukru. Znovu všechno povaříme a do vzniklé omáčky přidáme suché švestky, vložíme do ní kapra a čtvrt hodiny až dvacet minut vaříme. Na dochucení přidejme ještě
nakrájené vlašské ořechy a mandle, pár hrozinek a dvě lžíce červeného vína. Kapra
pak nechte ve studenu do druhého dne. Před jídlem ho lehce ohřejte, polijte omáčkou a podávejte k němu bramborový salát nebo brambory, ale může být i knedlík.
Je vžitý mýtus, že k rybě patří bílé víno, budiž – Rýnský ryzlink třeba ze Žernosek
nebo ze Šardic, ročník 2000, je skvělý. Chuťově výrazná ryba jako kapr snese i lehčí
červené víno, což takhle dát si Rulandské modré, 2000 z Velkých Pavlovic. Má jemnou
tříslovinu, chutná po borůvkách a ostružinách a ve vůni cítíme hrozinky. A Karlův
kapr si v něm rád zaplave.
89
ŠLECHTIC SI ROZUMÍ S KNÍŽETEM Z NITRY
A KLOBÁSAMI Z CHŘESTÝŠE
JAN M. baron DACZICKÝ, manažer prodeje automobilů
Kde jste slavil Vánoce ve svém dětství?
Vždy v domě mých rodičů, uměli vytvořit nádhernou a tajemnou atmosféru Vánoc
se všemi zvyky, které k nim patří.
Potom v Kanadě byly už asi vánoční svátky trochu odlišnější…?
Kromě všudypřítomného komerčního běsnění, které už, bohužel, zdomácnělo i u nás,
typické kanadské Vánoce jsou hlavně příležitostí pro setkání rodin a blízkých přátel.
Hlavní den vánoční je 25. prosince ráno, kdy se tradičně u rodinného krbu rozbalují
dárky, které v noci přinesl v tichosti Santa Claus komínem.
Velice chutné klobásy z masa chřestýše a steaky z amarilla (pásovce) při návštěvě
Arizony na party pořádané Chryslerem.
Jaký je váš vztah k alkoholu?
Navzdory pověstné náklonnosti mého dávného předka Mikuláše k dobrému vínu,
můj vztah k alkoholu je prakticky nulový, nepotřebuji ho, kromě společenských příležitostí, kdy odmítnutí nabídnuté sklenky může někdy i urazit hostitele.
Všechny dárky, které jsem kdy dostal, měly pro mě v té dané době tu nejvyšší cenu.
90
Dárků si nesmírně vážím, pokud účelem darování není skrytě korupční úmysl, obchodní nebo jiná povinnost. Samozřejmě dárky od členů rodiny jsou nejmilejší asi
pro kohokoli.
V Prokopském údolí. Ale dá se tam dobře hrát na indiány. Přes den. Potmě to pak
už není hra.
Zatím se mi daří natolik slušně a považuji se za slušného člověka do té míry, že
skutečně nemám potřebu vylepšovat svůj životní standard a hmotné statky prostřednictvím politiky a oblbovat masy lidiček frázemi a falešnými sliby.
Máte opravdu modrou krev? Díval jste se?
Mám modrou krev skupiny nula, díval jsem se!
Může v roce 2003 český šlechtic chodit po setmění venku sám bez kordu?
Určitě může, pokud má pro jistotu v kapse alespoň devítku pistoli. Jinak si myslím,
že jsem viděl nebezpečnější místa, než jsou pražské ulice!
Prakticky cokoli, co mně nebo mé rodině chutná a na co jsme zvyklí.
Weisswurst mit Sauerkraut. Levné a chutné.
Jaká je trasa vašich procházek po Smíchově?
Kinského zahrada pro potěšení, nákupní centrum u Anděla z nutnosti.
Vzdělání není nikdy dost pro toho, kdo vzdělání skutečně uplatní a umí použít jako
nástroj osobního vzestupu.
Protože nepředstírám, že vínům rozumím, tak asi Nitrianské knieža, červené víno,
které se za komunistů těžko shánělo a bylo populární mezi mladými lidmi. Ale dobrá
vína jsou z Chile, Jižní Afriky nebo z Napa Valley v Kalifornii.
Neřekl bych to vůbec nikomu, považoval bych to za výhodnou osobní konexi do
budoucna. Jeden nikdy neví!
Co teď momentálně děláte, na čem pracujete?
Intenzivně pracuji na fyzické i duševní adaptaci na proces stárnutí. Přeci jen už
dost pamatuji!
Co vás letos nejvíc rozesmálo?
Průběh prezidentských voleb a panoptikum kandidátů. Ještě že to nenapadlo
Schwarzeneggera! Bůh ochraňuj Kalifornii!
91
SICILSKÉ KUŘE
Ingredience: 1 celé kuře, 1–2 dcl olivového oleje, lžíce celého rozmarýnu, černý
mletý pepř, sůl, 3 velké cibule, 5 stroužků česneku, 1–2 celé citrony, 2–3 dcl
bílého vína, zelené olivy bez pecek.
Kuře rozpůlíme, osolíme a opepříme. Cibuli a česnek nakrájíme napříč na tenké
proužky, vložíme do studeného oleje ve velkém pekáči a upravíme obě půlky kuřete
tak, aby bylo dobře obloženo. Zasypeme rozmarýnem, dle chuti ještě pepř, podlijeme polovinou (asi 1-2 dcl) bílého vína a stejným množstvím vody. Důležité je umístění obou celých citronů a oliv do pekáče. Nechat pravidelně vysmažit, hojně podlévat horkou vodou, před koncem pečení podlít zbytkem vína pro chuť a vyjmout včas
citrony, nesmí prasknout, omáčka by zhořkla. Citrony se nedají již nijak použít, takže vyhodit.
Důležité je pečení sledovat, často podlévat a polévat kuře hnědnoucím sosem.
Peče se nejméně 1 a půl hodiny.
Chutná výborně s bramborovou kaší, kterou přelijeme sosem, proto doporučuji kaši
hustší konzistence, alternativa jsou bramborové hranolky nebo americké brambory.
Já osobně bych si dal italské bílé víno Vernaccia di san Gimignano D.O.C.G. 2000.
Má zlatověžlutou barvu, intenzivní jemný a elegantní buket a svěží ovocnou chuť.
Je považováno za jedno z nejlepších italských bílých vín a dováží ho k nám milovník
a znalec toskánských vín Prosecco Branislav Chovan.
92
A SRDCE JÁSÁ NAD RANNÍM
ZLATOVLASÝM PIVEM V BUFETU
MARTIN ZOUNAR,
moderátor TV pořadu Prima Mňam vařečka a herec divadla Háta
Jak ses dostal k moderování pořadu o jídle? Znamená to, že jsi od dětství gurmán? Po kom? Pokud vím,
táta takový nebyl.
Jestli jsem od mládí gurmán, to úplně přesně nevím, ale vím, že poprvé
jsem měl potíže z přejedení, když babička udělala chlupaté knedlíky, takzvané zrzouny. To byl můj první kulinářský zážitek. Můj táta velmi dobře
vařil ryby a maminka je dobrá kuchařka. Na chalupě jsem se naučil nakládat maso od Josefa Hanuše, ten griluje nejlepší
prasata na světě, a bavilo mě ani ne snad tolik to jídlo, jako lidi kolem a povídání.
K moderování jsem se dostal na konkurz, který jsem neudělal. Za tři neděle mě
oslovili, abych přišel do pořadu jako host. Mysleli si, že nepřijdu, když jsem nebyl
přijat, ale přišel jsem, natočili jsme to, a už jsem tam dva a půl roku, a sledovanost
pořadu významně vzrostla.
Když si člověk při vaření zpívá, je to na tom jídle vidět?
Nemyslím si, že bych byl obdařen příliš velkým hlasovým fondem, i když jsem byl
tři roky v karlínském divadle, kde jsem zpíval, ale co mám po tátovi, a to je krásná
věc a moje maminka to nesnášela a nesnáší to ani moje přítelkyně – já si při vaření
pískám. Teď si vezmi, že se vaří třeba tři hodiny a já si furt pískám.
93
Proč bydlíš v Praze 5?
Jsem Hradečák původně, přestěhovali jsme se do Motola a teď už 25 roků bydlím
na Arbesáku. Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím si, že Smíchov během pěti
maximálně deseti let bude absolutně nejluxusnější čtvrť vůbec v Praze. Mám tady
svou řeznici Marušku, támhle je Švanďák, pamatuju si tam pana Bessera a Pepíka
Vinkláře, který mě taky učil jako profesor a čtyři roky to byl můj kolega v Národním
divadle, Smíchov mi přirost strašně k srdci. Ale mrzí mě, že zmizela ta nádherná pivnice a obyčejný výčep dole u Kinské zahrady, kde otvírali v šest hodin ráno, to bylo
příjemné, protože občas jsme se jako studenti vraceli právě v těch šest, takže jsme si
s Markem Hamanem a Zbyškem Pantůčkem tam šli dát ranní pivko, což je někdy potřeba.
Doufám, že jako většina mužů nakupuješ vánoční dárky až na poslední chvíli…
Tak týden před Vánocemi si zavoláme tři čtyři kamarádi a řekneme Jdeme nakupovat! Jo, a baby zůstanou doma. Štěstí, že se vždycky vrátíme, protože tu si dáme
svařáček, tu pivínko, k Tygrovi zajdeme, dáme dva kousky a tradá dolů, tak je to spíš
taková zábava. To taková Ivana Andrlová už od dvacátého ledna nakupuje dárky na
příští Vánoce. Pak zjistí, že má pro dítě třeba třicet dárků. A je šťastná.
Kterou vlastnost jsi zdědil po tatínkovi a kterou ne a dneska by se ti třeba hodila?
Tatínek mi moc chybí. Byl moc tolerantní a noblesní a raději třikrát nebo i pětkrát
měřil a jednou řezal. Já bohužel řežu a teprve potom někdy měřím. Chybí mi jeho
vlastnost vydržet čekat na svůj úlovek u jezera Rozkoš. Ta trpělivost a pokora, když
sedíš na břehu a nevíš, co tam dole pluje, jestli je to velký úlovek, nebo mřenka, která když zabere, tak to vypadá, žes chytil něco velkého, a je to jenom čudla.
Dovedeš si někdy odepřít jídlo nebo alkohol?
Každý věk má své chutě, dřív jsem hodně experimentoval. Měl jsem údobí, kdy
jsem jedl jen zeleninu, pak zase jen maso. Jednou mi pan Hlavenka, kuchař z Poštorné, řekl: „Marťo, tož ty musíš piť tak, abys moh piť dlouho.“ Stejné je to s vařením
– když si cokoli zakážeš od jídla, začneš mít na to chuť. Když máš rád svíčkovou, tak
si ji dej, ale dej si dva knedlíky a ne osm.
Co rád piješ?
Pivo si dám jen občas, jsem slušný vinař a vůbec nemusím tmavý alkohol jako
whisky, bourbon nebo koňak. Ale co mi moc chutná, je vodka. Vodka se nepopíjí,
vodka se pije. Vezme se do ruky a prostě se tam dá.
Jednoho dne si možná v Bruselu vzpomenou a zavedou v celé Evropské unii
jednotnou stravu. Co by to podle tebe mohlo být?
Já tě musím za tuhle otázku přímo pochválit, protože člověk když sleduje ty zprávy,
tak má pocit, že si všichni poslanci a senátoři a další politici vytvářejí uměle práci.
Vidíš, že 360 km odtud v Německu určitý zákon funguje, v Belgii, ve Francii a v Itálii
taky, a ti lidi tam stejně ráno snídají a stejně chodí na záchod jako my, mají stejné
dopravní značky, akorát v Anglii jezdí furt blbě, ale jinak je to stejné, stejně se umí
94
opít a křičet jako my, tak si říkám, že vlastně vymýšlíme zbytečnou věc. A co se toho jídla týče, o to nemám obavy, to je samo o sobě společný jmenovatel.
Videokazety si tam kupuju po balících, systém VHS snad přežije všechno. Mám
na nich nahraná i představení z konzervatoře. Tenkrát jsem byl snad nejvíc v životě
naštvanej na svou matku. Na tu kazetu jsem si napsal jenom K jako konzervatoř
a maminka mi na ni do poloviny nahrála Angeliku. Já jsem na tom měl představení,
které se už nikdy nedá zahrát.
Co bys chtěl dělat, kdybys nebyl hercem?
Určitě bych dělal v zemědělství. Vyrůstal jsem v Osečnici, to je krásná víska v malém údolíčku pod vrcholky Orlických hor, a tam jsem jezdil na samovazu, vázal povřísla a zvedal pohrabáč. Krásná práce.
Kdo ti udělal letos největší radost?
Dva živočichové – první je Puk, patnáctiletý jezevčík po mém otci. Dostal se z ledvinové koliky a už je zase čiperný. A druhý, to je tady ten blbec zrzavej Charlie, kokršpaněl, který dokáže dávat radost a nikdy není smutnej. A co by mi udělalo radost –
kdybychom se mohli všichni, kdo na této knížce spolupracovali, sejít na jaře s panem
starostou a všemi Smíchováky v parku před Portheimkou, udělat koncert a já bych
si konečně s Kájou Gottem zazpíval píseň Mít talent jako Paganini. To už budu ženatý se Simonkou a možná bude na cestě nějaký potomek.
ZRZOUNY S KRÁLÍKEM A UZENÝM
Stačí králičí hřbet, rozpůlit na dvě půle i s kostí, přidat kmín a sůl a k tomu dát
uzený bok nebo krkovici (koupit v síťce), nakrájet na větší plátky a k tomu 350 g bůčku prorostlého. Pokmínovat, posolit, podlít vodou a nechat péci na 200 stupňů
v troubě. Když je maso měkké, odkrýt a vypéci do zlatově hněda. Vyndat a dát do
zahřáté misky a přiklopit. Udělat chlupaté knedlíky velké jako palec, v míse je promíchat se zelím a vše vyklopit do pekáče s masem. Dosolit a možno podávat. Není to
nic dietního, ale kamaráda nebo cizokrajného hosta potěšíte.
Záleží na nátuře, někdo si dá půllitr smíchovského nebo plzeňského piva, někdo
sáhne po lahvi červeného vína. Doporučuji Rulandské modré 2000 z Valtic. Kořenité
víno má sytě červenou barvu, ve vůni převládají květy a také mletá červená paprika,
při ochutnávání pocítíte rybíz a hořké mandle. Přitažlivými se stávají i červená vína
z Chorvatska, na naše trhu jsou nyní Pelješac a Plavac z ostrova Pelješac (výrobce PZ
Dingač) a Kaštelet z ostrova Hvar.
95
PRSATÉ ŽENY
PŘI PLNÉM VĚDOMÍ I ŽALUDKU
KÁJA SAUDEK, nenapodobitelný kreslíř komiksů a malíř
96
Jak vznikl podle vás název Smíchov?
Pověst praví, že obyvatelé Smíchova se tenkrát všemu smáli, zatímco občané
Zlíchova jim ten smích zazlívali. K této pověsti bych připojil i pověst o vzniku názvu
Letňany, ale to až jindy.
Jak a v kterých místech jste slavil Vánoce ve svém dětství?
V terezínském ghettu. Veselé, což?
Současně je mi to vynahrazeno. U bohaté tabule mé drahé paní tchyně.
To, co jsem si pokoušel uvařit sám.
Můj přítel Brom zhubl redukčními čaji, což spočívalo v tom, že musel jít nejméně
7x denně na WC.
Jaký je váš vztah k alkoholu?
Vztah je to vřelý, zejména k ledové skotské.
Život.
Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem
září?
Co s tím? Některé lidi to asi baví. Mne ale ne, a to už od dětství. Jechhh!
Co poťouchlého byste přál Karlu Gottovi k Vánocům?
Další dceru.
Kterou píseň byste si s Karlem Gottem zazpíval?
Rozhodně ne naši hymnu, jak to zazpíval s ním neporovnatelný Karel Kryl v roce
1989. Nechci totiž ještě umřít jako on.
Na Smíchově, pochopitelně!
Stalo se vám někdy, že jste vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že
jste ho dodnes nenašel?
Jo, dávám totiž vždy jen peníze, snad je najdu dřív, než bude další měnová reforma.
Už bych se nechtěl vrátit do Podolí, což je teda Praha 4. Je tam moc blízko k televizi a ke hřbitovu. Jo, a taky ke škole.
Kdybych směl a mohl, tak Stranu mírného pokroku v mezích zákona.
V kterém roce jste začal kreslit prsaté ženy a kdo vás k tomu přivedl?
Už v roce 1946 a přivedly mě k tomu právě prsaté ženy, tehdejší přítelkyně mé matky.
Která žena byla ještě modelem vašich obrázků kromě vaší manželky?
Žádná jiná!
97
Půjčuje vám bratr Jan někdy fotoaparát, nebo raději své milenky?
Nepůjčuje mi ani foťák, ani milenky, natož nějaké peníze. V penězích totiž nezná
bratra a v posteli sestru.
Myslíte si, že rozvoj sexuality u nás po r. 1989 má vliv na snížení porodnosti?
Zeptejte se raději povolanějších, Dra Uzla či MUDra Zvěřiny.
Čarodějnice…, to byla přece Marta Kadlečíková, v tu věřím. Čert…, je moderátor,
satan pokušitel, našeptávač TV pořadu Chcete být milionářem? Jemu nevěřím.
Čaj.
Boršč.
Zacvičil s vámi nástup nového století natolik, že vás to ještě to ještě drží, nebo máte zcela jiné starosti?
A jaké? Především jsem coby dítě nevěřil vůbec, že se roku 2000 vůbec dožiju,
a teď vlastně nasluhuju.
Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť byste nechal zatopit nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit?
Tam, kde jsou superkomfortní byty našich poslanců.
Je. A měl tam zůstat stát pomník generalissima Stalina, stejně jako překrásné sousoší maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze.
Někdy bych raději neměl vůbec žádnou paměť.
praotci Čechovi?
Asi na pláni u Spiritky… Tenkrát za jeho doby byla odtud vidět hora Říp, dnešní
smog ten pohled smazal.
Jaké pijete nápoje?
Tekuté.
Jaká je trasa vašich procházek po Smíchově?
Tak. Od místa, kde stávala kdysi Haškova redakce Světa zvířat (konec ulice Na hřebenkách) Podbělohorskou ulicí nahoru až k Hybšmance, o níž píše Karel Čapek
v Krakatitu.
Jíte nezdravě úmyslně, nebo nevědomky?
Jím nezdravě při plném vědomí i žaludku.
Jak řešíte hamletovskou otázku pít, či nepít?
It’s a question!
98
Našel jste jinde ve světě čtvrť podobnou Praze 5 nebo dokonce takovou, která
jako by jí z oka vypadla?
Byl jsem sice jen v Americe, ale ani v Mexiku, ani v Kanadě jsem nic, co by se jen
trochu podobalo zdejší čtvrti, nespatřil. Ostatně, jestli to nevíte, právě pod
Strahovem měl Tomáš Baťa stavět své továrny.
Nevadí vám, že Smíchov se rozkládá na levém břehu Vltavy?
Nevadí, protože dodnes nevím, který je levý a pravý břeh. Po proudu, nebo proti
proudu?
Ve chvíli, když zjistíte, že Vám alkohol vadí při práci, skoncujete s prací, nebo
s alkoholem?
Skoncuju s prací a poslézejc i s alkoholem. Uff!! Gasp… Groan… Moan…
Kdybyste měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by vám nejvíc
vyhovoval?
Návrat slunovratu! Adam a Eva. Ne – tam to patří, do toho rozhraní tmy a svítání.
To hoře z rozumu? Někdy je lépe bejt tak nějak úplně blbej.
Jak byste přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons?
Uniseasons.
pomníku?
Skákali jsme vždycky tzv. cejchu či lomeňáka na Cindě či Švancberáku u veslařských klubů u Blesku či ČTK.
Ringhoffer?
Baron Ringhoffer? To by bylo příliš krásné!
Uff, všeho mnoho. Zkrátka je to mocný muž.
Kabát bych shodil a běhal po Smíchově nahý, coby exhibicionista. A to by byla
teprv ostuda!
Každá.
Proč jste si oblíbil pokrmy z mrkve?
Jsou zdravé a navíc se po nich hnědne jako po opalování.
99
Kdyby pro mě přišla Anděla nebeská, dám vám vědět, až se z ní vzpamatuju.
Komu se podobáte?
Jo, myslíte ten nos? Jako Jimmi Durante (způsobeno nemírným pitím), česky frňák.
Co teď momentálně děláte?
Právě dělám parodii na mariášové karty pro OTK – zelený svršek s bubnem coby
těhotná ženská, rovněž s bubnem. Žaludské eso jako paní Bedlivou atd.
Čemu jste se letos zasmál?
Volbě nového prezidenta.
Totéž.
Co byste vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce?
Co takhle muslimské mnohoženství?
Kdy jste si naposledy zašel do Švandova divadla?
V roce 1946, se školou, pochopitelně. A právě na Švandu dudáka, to si pamatuju.
Jak zaháníte samotu?
Samotu nezaháním, ale vyhledávám.
Jak ukrýváte před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou?
Nic neukrývám, naopak občas si dovoluji ji zaplatit coby kurvu.
Fotku nahé Nguyen Phuong Thao Sing.
Jak se vám žije za současné vlády?
S penzí 3 200 Kč mizerně. Ach, jojo.
BRAMBORY S TVAROHEM
1 kg brambor, horká voda, tvaroh, smetana, česnek, sůl, pepř, salátová okurka
Brambory nasypu do hrnce s horkou vodou a uvařím. Smíchám tvaroh, smetanu,
sůl, pepř, nastrouhaný česnek a okurku. Brambory dám na talíř a nasypu na ně ten
maglajz a ještě pažitku. Zapíjím to sklenicí vychlazeného mléka nebo piva.
Netřeba se obracet pouhopouze k mléku a pivu, ale což takhle dát si lahvinku bílého
Neuburského, třeba od firmy Radomila Balouna z Velkých Pavlovic. Ale i Neuburské
2000, kabinet od Romana Zapletala, obec Bulhary v Mikulovské vinařské oblasti. Víno
má dost výraznou kyselinku, voní i chutná po padaných jablkách a jablečném kompotu. K postnímu jídlu páně Saudka bude znamenité.
100
MILAN VÁVRA,
provozovatel vinárny
U Mikuláše Dačického
z Heslova
Od narození žije na Smíchově
s výjimkou 15 let emigrace
v Německu.
COPÁNEK TETY BĚTKY S JABLKOVOU OMÁČKOU
Z hovězí svíčkové, vepřové panenky a krůtích prsou nakrájíme válečky cca 3 cm
silné a do copánku spleteme. Něco málo opepříme bílým pepřem, něco málo osolíme a dáme grilovat.
Pak se pustíme do přípravy jablkové omáčky:
Oloupaná, vyjádřená a nakrájená jablka povaříme v jablečném džusu, přidáme
skořici, med a citronovou šťávu. Povařenou omáčku propasírujeme. Podáváme
s bramborovými kroketkami a ozdobíme grilovaným jablečným kolečkem.
Jako víno bych doporučil
Zweigeltrebe rosé 2002,
jakostní odrůdové víno
z produkce Kovacs, obec
Novosedly.
101
Staročeské recepty
ze ZBRASLAVI, BUTOVIC, SLIVENCE A HLUBOČEP
Staročeský bažant ze Slivence na pivě
V dobách, kdy ještě nebyl Slivenec součástí hlavního města a všude kolem byla hojnost divoké zvěře, uměli tam udělat výborného bažanta.
Řádně oškubaného, vypraného a vykuchaného bažanta osolíme, lehce okořeníme
zázvorem, protáhneme slaninou a dáme do kastrolu dusit na másle. Přidáme 4 celé
pepře a 4 kuličky nového koření. Podléváme a otáčíme. Měkkého bažanta dáme na
pekáč, posypeme nakrájenými jádry vlašských ořechů, přidáme šťávu z povařených
hrozinek, lžičku koňaku, kyselou smetanu a dáme péct na másle. Při pečení ho podléváme karamelem, zředěným tmavým pivem. Jako přílohu dávali Slivenečtí vařené
brambory, ale lze použít i rýži nebo pečené brambory.
Butovické škvarkové placky
I když se dělají téměř všude na stejný způsob, ty butovické byly jak od maminky.
Moraváci jim říkají pagáčky.
Do půl kila mouky (smíchat hladkou a krupičkovou) rozsekáme tuhé vepřové sádlo 200 g), rozbijeme jedno vejce, přidáme lžíci bílého vína a přilijeme vykynuté kvasnice a dobře vmícháme jemně nakrájené vepřové škvarky (120 g). Rozmícháme, proválíme a těsto dáme vykynout. Vykynuté těsto vyválíme na 1 cm tlustou plachtu
a koblihovým kroužkem vykrájíme placičky. Potřeme vejcem a pečeme v troubě
do červena.
Kapr zbraslavských pytláků
(původní recept z roku 1866)
Trhni čtyrliberního kapra, oškrábej ho, vyndej z něho pozorně vnitřnosti, aby se
žluč neroztrhla, vypláchni jej dobrým octem, krev s tím octem schovej a kapra na kousky rozkrájej. Dej do rendlíku rozkrájenou na koláčky cibuli, rozkrájenou petružel, celer a mrkev, malé tři koflíčky rozstrouhaného chlebíčka a též tolik perníku, několik
zrnek pepře, nového koření i hřebíčku, čtyry oloupané ořechy, několik umytých suchých švestek, drobné citronové kůry, piva tolik, co by se ryba v tom potopila a žejdlík ne příliš kyselého octa. Upraž ještě kousek cukru s máslem do hněda a přidej ho
též s kouskem bílého cukru do omáčky, aneb přidej místo hnědého cukru kousek zavařených bezinek, osol to a nech to hodinu vařit. Dej pak kapra do toho a uvař jej
do měkka. Okus pak omáčku a přidej, co by ještě k zlepšení chuti scházelo, buďto
octa, buď cukru aneb soli. Přimíchej pak do omáčky smíchaný s rybí krví ocet, nech
ji ještě trochu zpejchnout, přeceď ji, polij jí kapra a posyp drobnou citronovou kůrou.
Přilije-li se do omáčky sklenička červeného vína, nejen, že se nic nepokazí, ale přispěje to velmi k nadlepšení chuti.
102
Mléčná bramborová polévka hlubočepské babičky
Oloupané brambory dáme vařit do osolené vody s kmínem. Uvařené brambory pak
rozmačkáme na kaši, zalijeme vroucím mlékem a přidáme vodu scezenou z brambor. Přidáme nakrájenou cibuli usmaženou na másle a na kostičky nakrájené vařené
uzené maso nebo osmažené kostičky chleba.
103
IVAN MLÁDEK
Vánoční stromeček
Vypravuje Milan Pitkin
Hehezký vvečer, vváážení přáátelé, tataké, můůj život vvvroubí ssamé ddobré
skutky a zaza něekteré z nich jsem draaze zazaplatil. Jajako nanapříklad jejednou
o Vávánocích. Mmmoje ssstará mamamina… jáá měl cccelkem tři mamaminy, tta jejedna mě rorodila, ddruhá mě kokojila a ta třetí – momoje manželka – ta mě cecelej
žživot ddojila.
Tutu jsem vyvykopnul a tak jsem slavil s mamaminou, coco mě rorodila. A vovona chuchudák stará nenesehnala před Vánoci žážádný ssstromečček!
A jájá k ní přijel, že spoolu oooslavíme Šštědrý vevečer a bez ssstromečku to by nenebyly žážádný Vávánoce. To by nenebyla žážádná vvánoční popohoda! Na co bych
si pppověsil bobombóny?! Nana co bbych si popověsil kokoule?!
A tak jsem se rorozhod, že mamamině jeještě na poposlední chvííli tten stromeček
seseseženu, třeba jsou to jejejí poposlední Vávánoce… nene žeže by uumřela, ale
mámá strop z huhuhuhurdisek a ten nana ni aasi brbrzo sspadne.
A tak jsem vyvyrazil auauauauautobusem zaza mym známym hahajnym na háháhájovnu vhv, vhv, vhv… vhv… vhv… vhv v Hvozdech. Hahajnej mimi proprodal
krásnou bbborovičku a já s ní uuuháněl na auauauaautobus. Nana stanici seseděla jejenom ňaaká ssstará bbbaba a když jsem si zazapálil cicicigáro, mměla kkkecy, žeže
jí to kkouří přípřímo dddo dddržky, aať to ťíťípnu – a jjjá jí poposlal, aaasi vívíte, kakam jsem jí poposlal. I když bbyl Ššštědrý vevečer, ssvátek všeech lilidí dddobré vůvůle, tatak jssem jí do tttý pppp…… pposlal. Nno a aaasi dededeset mminut ppřed
přípříjezdem auauauauauau… ttoho dodopravního proprostředku jsem si oodskočil
nana zzáchod. Vzaal jsem si ssstromeček sseebou, aaaby mi ho ta ssss… bblbá bbába zeze msty ttřeba nenezlomila, nenebo nenepoplivala nenebo mmi ho nenepopopo… nono to by ssnad neneudělala… aaale sstejně jsem si hho vzal nana zázáchod
sssebou. Nnno, tak jsem se tam dddlouho nenezdržoval, uudělal jsem jen ty nenenejnutnější věvěci… aaale ccco se nenestalo! Zzzáchod zezevnitř neneměl kkliku! A
žeželezný ddveře nenešlo vovotevřít aaani hhrubou sssilou. Nenenezbylo mmně,
než popoprosit tu babu, tu stastařenku, aaaby mi zzvenku ootevřela. Aale proprosil
jsem mamarně, babababa dědělala hhluchou a nenevotevřela mi. Zzkrátka ssse mi
popomstila. Babababa jejedna sssmradlavvá… Popopolilo mě hhrůzou hohorko.
Jejestli mi uujede auauauauttobus a tta abbaba vovovodjede, dddneska nna Ššštědddrý vevečer se tu na týtýhle vovopuštěný ssstanici v polích uuž ninikdo nenevobjeví
a já tu ppřes noc zzmrznu jajako kus mamasa v mmrazáku.
A sstalo se, jajak jsem vovočekáával. Kkdyž připřijel auauauttobus, ttak nenechal
běžet momotor, tatakže auauautobbusák neneslyšel momoje řvaní a kokokopání
dddo dveeří a ss tou bababbou vovodjel ddo ppppp……..
104
Bybyl jsem v pppyttli. A já se tak tětěšil, jak bubudu s mmaminkou ssslavit,
ssstrašně jsem se tětěšil, jak bubudu zazabíjet kakapra, jajak mmu vyvyvrhnu ssstřeva, jajak bubudem zazapalovat sssvíčky… a tteď bbylo jajasný, že ssstrávim cecelý
Štěedddrý vevečer tatatady nana hahahahahajzlu… Ráráno mě vovobjevil nana zázáchodě ňáákej Vivivivijetnamec... pprej jsem byl vvvodmrazu úúplně zztuhlej, připřivolal zázáchranku a pppolicajty… aaa přepředstavte sssi, když proprohledávali mímísto čččinu, tak za zázáchodovou mímísou nanašli tu kklikku vvod těch dddveří.
No nenenebyla to sssmůla?
105
JAROSLAV HOLOUBEK
Návštěva z Bruselu
A tak se stalo, že profesor dějepisu smíchovského gymnázia Na Zatlance Jaromír
Vorlíček se probudil do sobotního rána celý zpocený a v první chvíli nevěděl, jestli se
mu to všechno jenom zdálo, nebo se to teprve stane. Za okny jeho bytu v Holečkově
ulici byla ještě tma, když se jeho mysl náhle rozzářila pomyšlením na tu slávu. Při
holení se mu lehce chvěly ruce, ale ze zrcadla se na něj už díval muž, který rychle
nabýval sebevědomí.
Vzal si na sebe tmavý oblek od Steilmanna, který nosil jen k maturitám, a v kuchyni se dal do přípravy lehké snídaně pro celou rodinu. Do selského jogurtu vmíchal lžičku domácí zavařeniny, pak ještě lžičku lesního medu z Vysočiny a vše zasypal vločkami müsli. Když někdy odmítl jít se svými kolegy na oběd do školní jídelny
a vymlouval se na žaludeční potíže, dobíral si ho fyzikář Švec poznámkou, že za to
určitě může ta jedna rozinka při snídani navíc.
Po chvíli vtrhly do kuchyně obě jeho ženy. Manželka Helena vtančila se slovy ó,
jak se na ten dnešní den těší, dcera Marie vydupávala nějaký country tanec a ječela
přitom Cotton Eye Joe. Jedna si nandala plný talíř cornflakes a zalila mlékem, druhá
si opekla toasty se šunkou a sýrem. Po snídani začal obřad oblékání, o němž si profesor Vorlíček myslel, že nikdy neskončí. Nesnášel ho zrovna tak jako pravidelné sobotní společné návštěvy obchodních domů Interspar a Globus, kdy bylo potřeba koupit jen pár drobností do kuchyně, ale pokaždé se nakupování proměnilo v mega zásobování, jako by očekávali příjezd několika desítek hladových příbuzných nebo se
chystali odletět na půlroční dovolenou do neobydlených krajin.
Konečně z obývacího pokoje vyšly dvě dámy, jedna v klobouku s rajčími péry, druhá s rozcuchanými červenými vlasy, mezi nimiž se třpytily stříbrné a zlaté pramínky.
Ta první byla profesorova manželka, ekonomka z ministerstva životního prostředí,
v té druhé poznal svou dceru Marii, studentku hostivařského křesťanského gymnázia. Všichni tři považovali za rozumné, když dcera bude navštěvovat jiný vzdělávací
ústav, než ten, ve kterém působí její otec. Z rádia zněla hitparáda, chvílemi přerušovaná přímými vstupy reportérů, kteří provázeli vlak od pomyslných českých hranic.
Vorlíčkovi sešli z kopce dolů na hlavní třídu. Podzimním ránem se začali trousit první lidé. Byl svátek Dušiček a Pražané navštěvovali své předky na hřbitovech. Všichni
si měli co říct. Vorlíček šel se vztyčenou hlavou, byl organizačním šéfem zodpovědným za průběh státní návštěvy z Bruselu. Původně jím měl být kolega Machovec,
který se bohužel stal obětí svého počítače. Rozhodl se chovat ve svém serveru podivnou skupinu virů a to se mu nevyplatilo. Udělaly z něj svého otroka, jakéhosi messengera, a tak po nocích běhal po Praze se sklenicí od okurek a roznášel své virové
výpěstky do dalších domácností. Odměnou mu za to byla slova díků a nadstandardní pokoj v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Od rána do noci tam do sebe cpal těstovinová kolínka a celé tělo si potíral ostrým kečupem.
106
Profesor Vorlíček – to byl jiný pašák. Hrdý vlastenec, sportovec, optimista a zapřísáhlý bojovník proti všem flexibilním jedincům. Dnes ho čekal perný den, v dopoledních hodinách měl na Smíchovském nádraží spolu se starostou přivítat delegaci
Evropské unie v čele s jejím budoucím českým místodržícím. Měl za sebou týdny
a týdny příprav, e-mailů, faxů a telefonátů s Bruselem a nekonečných porad na Hradě
a na předsednictvu vlády ve Strakově akademii. Složení delegace však Brusel do poslední chvíle tajil. Ani v den jejího příjezdu neměl v Praze nikdo potuchy, kdo přijede. V koutku duše však profesor Vorlíček cítil, že letošní svátek Všech svatých se zapíše do českých dějin zlatým písmem.
Dopnul si plášť na poslední knoflík u krku a přidal do kroku. Manželka s dcerou
se mezitím vmísily do davu a okamžitě přijaly jeho dorozumívací řeč, směsici angličtiny, češtiny a němčiny. „Najdete mě v kanceláři výpravčího!“ stačil na ně ještě
zavolat a naskočil si do tramvaje jedoucí směrem k Andělu.
Ve vypjatých okamžicích občas pociťoval profesor Vorlíček, jako by se mu život kubisticky rozlamoval, připadal si jako zdánlivý mnohostěn, a do té doby zřetelně se rýsující budoucnost se rozplizla v jakýsi volební program všech politických stran. Jako
devítihlaví draci se na něj začaly sápat neblahé zážitky z minulosti. Znovu se podíval
na levé rameno pláště, jestli tam není černá skvrna od Brežněvových slz. Tenkrát nesl
v prvomájovém průvodu na tyči státníkův portrét namalovaný vodovkami, a když se
dalo do deště, začalo se mohutné Brežněvovo obočí rozpouštět a cákance černé barvy skrápěly profesorův nový baloňák. Ne, dneska tam nic nebylo. Napsal o té historce v jedné své povídce, otištěné v Revolver revue, a studenti se ho pak ptali, jestli
se za to stydí. Odpověděl, že ne, že posláním literatury je přece upřímné vyjádření
emocí, ať už jsou barbarské, asociální či rozporné.
Během necelé hodiny se prostranství kolem Smíchovského nádraží zaplnilo desetitisíci Pražanů. Byli tam už i přespolní, nad hlavami vlály transparenty vlastenců
z Podřipska, Šumavy, z Golčova Jeníkova a z několika míst se ozývaly zprvu nesmělé hlasy oznamující rezolutní rozhodnutí, že Prahu nedají, radši ji zbourají, které se
vzápětí slily v malou českou internacionálu, celém světu dávající na vědomí, že zatím nejsme ničím, ale brzy budeme vším.
Slavnostní atmosféru podbarvovaly vojenské dechovky, folkové a rockové skupiny
a diskžokejové všech rádií. Stánkaři nabízeli párky, buřty, roštěnky, maďarský hovězí
guláš, pizzu, koňský salám, preclíky a ze Staropramenu nestačili valit sudy s pivem.
Naposledy tu bylo takhle veselo, když přijížděl z Vídně spisovatel Eugen Brikcius
a spolu s ním na drezíně stáli výtvarní umělci, básníci a muzikanti a taky Viktor
Šlajchrt, fotbalista Antonín Panenka a kníže Karel Schwarzenberg. Byla to jedna
z Eugenových spanilých jízd, která jako vždy skončila happeningem.
Dnes se tady shromáždilo samozřejmě daleko víc nadšenců, aby vzdali hold svým
slavným krajanům. Přišli blaničtí rytíři a také členové Řádu německých rytířů,
Sokolové, Maltézští rytíři, svobodní zednáři, rotariáni, Česká konference rektorů,
Obec spisovatelů, odboráři, anarchisté, lékařská komora, myslivecká jednota,
Regionální sdružení Praha ODS, biskupská konference, židovská obec, komunisté,
107
olympijský výbor, drobní zemědělci, příslušníci starých českých rodů a jiná šlechta,
Červený kříž a mnoho dalších a dalších korporací, spolků a cechů. Všichni byli zvědaví na vzácnou návštěvu, od níž si slibovali mnohé, zejména pak jasné zítřky a skvělou budoucnost.
Když profesor Jaromír Vorlíček vpadl do kanceláře přednosty stanice Smíchovské
nádraží, zhrozil se a nevěřil svým očím. Na tablu ozdobeném trikolorami a snítkami
lípy bylo jeho jméno v uvítacím výboru uvedeno jako Worlitschek. Neuklidnilo ho
ani zjištění, že rovněž další členové komitétu byli poopraveni na Mracek, Piwonka,
Hruschinsky a Schwadlenka. Odněkud z vedlejší kanceláře přiběhla blondýna v nádražácké uniformě, roztáhla ústa k úsměvu, ukázala na tablo a zařvala Super?!
Profesor zachoval klid, mezi zuby procedil, že všechno je o’key, a zeptal se, kde se
v dané chvíli nachází vlak s delegací. Dočkal se odpovědi, že projel Berounem a blíží se ku Praze.
Ještě vydal několik zcela zbytečných pokynů a to už na něj z prvního nástupiště
mávala manželka, aby vyšel ven a zaujal místo po jejím boku vedle smíchovského
starosty, ministra zahraničí, primátora hlavního města Prahy, velitele pražské vojenské posádky, pražského rabína a matky představené kláštera sv. Voršily.
Naposledy se podíval do počítače, jestli na nic nezapomněl. Program dnešního dne
byl naplánován minutu od minuty, profesor si mimoděk sáhl do kapsy pro žvýkačku
a pak ji zase schoval, jako by si uvědomil, že by to asi bylo nepatřičné. Jak rád by
sáhl do druhé kapsy pro placatici slivovice a zbavil se stresu, ale ani to mu nepřišlo
vhodné.
Hlavou se mu honily jedna akce přes druhou, mší svatou počínaje, obědem v Národním domě a dostihovým odpolednem ve Velké Chuchli pokračuje a návštěvou
Prokopského údolí konče. V podvečer se delegace Evropské unie sejde také s účastníky Fóra 2000 a Mezinárodní konference o míru a harmonii ve světě, a krásný boží den se uzavře přijetím u prezidenta Václava II. na Pražském hradě a následnou recepcí.
Profesor vyšel na peron a za chvíli to začalo. Od Radotína už bylo slyšet houkání
lokomotivy, lidé si stoupali na špičky, členové uvítacího výboru pobíhali sem a tam
a do toho začal v amplionu kašlat drážní rozhlas. Rozechvělý hlas upozorňoval veřejnost na to, jak nedozírné následky bude mít nadcházející setkání, a jednotlivce varoval před nebezpečím úrazu v kolejišti.
Napřed se objevila drezína ozdobená břízkami, transparenty a fáborky a z ní vstřícně mávali rukama příslušníci městské policie, jako by oni byli tím mesiášem, který
spasí českou zemi. Poté se do cílové rovinky vřítil salonní vlak Evropské unie.
Nebrzdil, a už se zdálo, že pojede dál přes železniční most do Vršovic a ještě dál
do Evropy. Pak se kola zastavila a železný kolos se ještě několik metrů smýkal setrvačností po kolejích, provázen gejzíry jisker.
Nádražní zřízenci bleskurychle poponášeli rudý koberec od jedněch dveří vlaku
ke druhým, podle toho, odkud předpokládali, že budou hosté vystupovat. Ano,
přátelé, je to tady, nadešel slavný okamžik našich novodobých dějin, po schůdcích
108
sestupují na rudý koberec tři nejslavnější a nejvýznamnější čeští velikáni dvacátého
století – Josef Švejk, Franz Kafka a Jára Cimrman. Těsně za nimi šviháckým krokem
seskakuje ze tří schůdků nový místodržící českých zemí mladý hrabě Arpád Béla
Esterházy.
Dirigent posádkové hudby se rozpřáhl taktovkou tak mohutně, že poranil klarinetistu, a orchestr spustil českou národní hymnu, která vypráví o tom, jak se celý národ už po staletí zoufale ptá, kde je jeho domov. Její vřelá slova linoucí se z nadšených úst desetitisíců se nesla přes Vltavu a stoupala vysoko k Vyšehradu. Někteří zástupci Evropské unie nedokázali překousnout tuto ignoranci a začali šermovat rukama jako, že se má zahrát evropská hymna. Nikdo ji neznal, a tak situaci zachránil jistý muzikálový zpěvák ze Smíchova, který začal zpívat píseň Není nutno, není nutno, aby bylo příliš veselo…
109
Nadšené ovace nebraly konce. Hostesky v chodských krojích uvítaly vzácnou návštěvu tradičně chlebem a solí, Jaroslav Cimrman se s lítostí ohlížel po nějakém kotli s gulášem, pak primátor od hostů přebíral dary pro Pražany a zástupci Unie procházeli jásajícím davem a tiskli si s ním pravice. Jednotka městské policie Prahy 5
střílela do vzduchu čestné salvy jednu za druhou a přestali až ve chvíli, kdy Josefu
Švejkovi někdo ukradl kapesní hodinky i s řetízkem.
Pak podle plánu vypracovaného profesorem Vorlíčkem se vedení hlavního města
Prahy odebralo s bruselskou návštěvou do děkanského kostela sv. Václava na slavnostní mši, kterou celebroval kardinál Vlček. Jaroslav Cimrman si setkání s arcibiskupem pochvaloval a těšil se na okamžik, až spatří své duchovní otce. Mariánské písně v podání smíchovských učitelek stoupaly k vysokému nebi a Pražané před kostelem za nimi nábožně hleděli. Franz Kafka se mezitím ztratil v synagoze u Anděla.
V restauraci v Národním domě kmitali číšníci a servírky jako v němém filmu a ještě
na poslední chvíli se měnil jak zasedací pořádek, tak i jídelníček. Hlavnímu ochutnávači se pořád něco nezdálo, buď shledával předpisy Evropské unie příliš striktní,
nebo příliš benevolentní a když z přejedení začal krkat, rozhodl se, že zůstane u klasické české kuchyně.
Konečně šéfkuchař František Stejskal dopsal krasopisně menu a utíkal ho na kopírce rozmnožit. Jako aperitiv se bude podávat Jaroškova slivovice a karlovarská becherovka a k tomu puding z telecího mozečku se špenátem. Následovat bude dršťková polévka a jako hlavní chod byla určena vepřová kýta na smetaně s knedlíkem
podle receptury z dob císaře Karla IV. Dezert tvořily Slzičky svaté Zdislavy, primátorské rohlíčky, boží milosti a oplatkový Pischingrův dort. Sklepmistr nechal navézt
smíchovský Staropramen, červené víno od Williama Lobkowicze z Roudnice nad
Labem a bílé z Mutěnic na jižní Moravě.
Jistě vyhladovělí hosté z Bruselu spolu s pečlivě vybranými VIP z Prahy a ostatních
Čech konečně zasedli k prostřeným stolům, dali se do jídla a počali vést první řeči
o budoucnosti země, o perspektivách, vycházejících nejen z historie, ale i z oboustranných potřeb, na prstech si ukazovali co kdo má dáti a co už dal.
Už dlouho se tak nehovořilo o strategické poloze naší země a nevychvalovaly vlastnosti Čechů a nepřipomínalo to podobná jednání v Paříži, Mnichově, Washingtonu,
Moskvě a Berlíně jako dnes. Josef Švejk neustále opakoval, jaké měl patálie s nákupem vojenských stíhaček, Franz Kafka vyprávěl o procesu významných proměn na
svém zámku a o možnosti vytvoření ještě několika dalších židovských států ve světě.
Nejrušněji obědvali lidé, kteří byli nablízku Jaroslavu Cimrmanovi. Jeho aura zářila stále jasněji a jeho charizmatický hlas přesvědčoval Čechy o tom, že pro jejich malou zemi v srdci Evropy není dobrý ani kapitalismus, ani demokracie, nýbrž nějaké
zřízení s lidskou tváří, o jehož konkrétní podobě se rozhodne v nejbližších dnech.
Odpoledne provázel profesor Vorlíček delegaci na chuchelské dostihové závodiště.
Po přehlídce džípů a dámských klobouků si návštěvníci prohlédli krásné plnokrevníky v paddocku. Konečně byl odstartován Velký podzimní dostih o cenu primátora
hl. města Prahy.
110
Když koně vbíhali do cílové rovinky, diváci si najednou zaclonili oči a vzhlédli
k obloze. Nad jejich hlavami od Vyšehradu letěl Horymír na Šemíkovi. Bylo to fascinující. Muž s koněm dopadli před vedoucí pole koní, proběhli cílem a tryskem uháněli k Neumětelům. Nikdo nic takového neuvěřitelného nečekal. Frenetický potlesk
splašil ostatní koně, kteří se vydali bez žokejů za nimi.
Ze závodiště vedly kroky významných hostů do Prokopského údolí, kde nechal
hlavní architekt hl. města Prahy vybudovat nové řečiště Vltavy a Disneyland. Připomínalo to Grand Canyon, bitvu u Solferina a na Bílé hoře dohromady a taky státní
převrat v Zimbabwe. Hladinu řeky křižovaly fregaty a křižníky s husity a talibánskými dobrovolníky, z břehu na ně pálili přeudatní ochránci přírody a lidských práv.
Nebylo jasné, kdo vyhrává, a tak vždy po deseti minutách se strany obrátily.
Profesor Vorlíček si potají něco psal do zápisníčku a pomyslel si, co asi dělají jeho
ženy, tedy manželka a dcera, jak asi ony prožívají tento velký den. Určitě doprovázejí dámskou část delegace po dětských domovech a nemocnicích a spolu se sponzory zakládají další a další nové nadace. Nechtěl je rušit voláním na mobilní telefon
a telepatie dneska jaksi nefungovala. Spokojil se s uklidňujícím pocitem na duši, který mu dodával dosavadní jasný průběh pečlivě připraveného programu. Večernímu
přijetí prezidentem Václavem II. ve Vladislavském sále na Pražském hradě tak nic nebránilo.
Krátká zastávka v Kongresovém centru Praha na jednání a meditacích Fóra 2000
a Konference o míru a harmonii ustrnula na mrtvém bodě, když se účastníci nemohli
dohodnout na vymezení pojmů národně osvobozenecký boj a terorismus, a skončila
následnou rvačkou mezi katolíky, komunisty, anarchisty, pravoslavnými popy, dalajlamou, ekology a sympatizanty dobré vůle. Do vojenské nemocnice pak byli s lehčími
zraněními převezeni Msgre a ThDr. Popelka, Brinkle Mulfu Dinpoche, Maréšvagánanda, Brahmaputra Svámí a dva zpěváci ze souboru Musica Bohemica.
Slunce se klonilo k západu, ostatně jako celá země, když se na Hradčany začaly
sjíždět stovky a stovky slavnostně oděných Čechů. Přijížděli v černých a bílých
limuzínách, v kočárech, tramvajemi, metrem a na horských kolech, přilétali na rogalech a bezmotorových kluzácích, někteří šli dokonce pěšky.
Po úvodních fanfárách z Libuše a uvítacích projevech vyznamenal prezident hosty Řádem Bílého lva. Jaroslav Cimrman žadonil, jestli by mohl dostat dva, neboť prý
jeho zásluhy o českou zemi jsou bezesporu větší než ostatních delegátů Evropské
unie. Byl štědře obdarován a dostal tři řády. Samou radostí přislíbil, že dá k Pražskému
hradu přistavět ještě jedno křídlo, aby měl nový místodržící kde bydlet a aby Pražané
měli na svého Cimrmana trvalou památku. Euroskeptický Václav II. pak setrval s hosty ve vášnivé debatě, kterou uzavřel optimistickými slovy, že ve chvíli, kdy se rozšířená Evropská unie rodí, se už taky zároveň rozpadá.
Recepci ve Španělském sále připravila cateringová společnost CNSTNJ (Co na srdci,
to na jazyku), takže nebyla nouze o častá zklamání, způsobená tím, že neustále se
111
někdo s plnou pusou dožadoval slyšení u pomazaných hlav z Bruselu. U Matyášovy
brány spokojeně mlaskali členové novinářské Holubovy letky, zástupci pražských
bezdomovců a příslušnice PSS (Pouliční sexuální služby) z Perlovky. Z okna jim zazpívali Alexandrovci a Čechomor Radeckého marš a sólo na housle držel Jaroslav
Svěcený.
Pozdě večer se profesor Vorlíček setkal ve Španělském sále se svou manželkou
Helenou. Bylo opravdu pozdě. Ani jeden z nich nevěděl, kde se v té chvíli nachází
jejich dcera Marie. Celý den o ní neměli žádné zprávy. Mohla být zfetovaná, mohla
být unesena, znásilněna, zavražděna, mohlo se jí stát ještě něco horšího. Bylo
Dušiček a za okny z potemnělé oblohy co chvíli nahlížely do sálu strašidelné masky.
Profesor upozornil nejdříve jednu, později druhou a nakonec všechny bezpečnostní
služby na Hradě na zjištěnou skutečnost, týkající se jeho dcery, a záhy je vyzval k akci.
Sám nahlížel do všech hradních komnat a do skříní a pod koberce, ale po Marii jako by se zem slehla. Asi po hodině marného úsilí se celý zdrcený posadil do pohovky a zatočil se s ním svět.
V takovém stavu ho našli městští policisté ze Smíchova a jejich velitel mu něco šeptal do ucha. Pak profesora naložili do služební octavie a někam ho odváželi hlubokou tmou. Projížděli Karmelitskou ulicí a když se blížili k náměstí, na němž stával
sovětský tank, napadlo ho, že jedou k nim domů a že se stalo něco nepředvídaného.
Před jejich domem byli nenápadně rozestavěni bodyguardi Evropské unie a nervózně se dívali na hodinky. Otevřel dům, vyběhl do druhého poschodí a prudce rozrazil dveře do bytu. Za nimi stála Marie v něžném objetí nového místodržícího
Arpáda Bély Esterházyho a oba mu jednohlasně anglicky oznámili, že se právě
zasnoubili. Svědčila o tom i rozestlaná postel a nedopitá láhev Modrého Portugalu
na stole.
Profesor byl postaven před hotovou věc a tak nevěděl, jestli má slzet dojetím,
nebo toho pacholka vyhodit na ulici. Nebyl si ani jist tím, že manželka bude skákat
radostí.
Vtom už začali do jejich bytu přicházet novináři, policisté, sousedi a smíchovští
radní, a jedni mu říkali Jevo prevoschoditělstvo, druzí ho nazývali Velkovezírem,
dalším byl trnem v oku, pro jiné se stal člověkem ve správné chvíli na správném místě.
Televizní štáb BBC vysílal do světa zásnuby jeho dcery v přímém přenosu se stejným patosem jako začátek války v Iráku. Jen těch padlých bylo míň. Připomnělo mu
to špatnou telenovelu. Dcera se s otcem kvapně, ale dojemně před kamerami rozloučila a místodržící si ji odvezl na Pražský hrad.
Profesor se posadil ke stolu, že si trochu srovná myšlenky. Podepřel si hlavu dlaněmi a po chvíli usnul. Zdál se mu sen o tom, jak se jednoho sobotního rána probudil celý zpocený a nevěděl, jestli se mu to všechno jenom zdálo, nebo se to teprve
stane. Tak ho našla pozdě v noci manželka, rovnajícího si myšlenky, a těšila se, jak
si ráno popovídají.
Praha, 1. listopadu 2003
112
Andel’s Wrap
Suroviny na 4 porce:
4 ks
tortilly
600 g
svíčkové
200 g
cibule (možno i červené
nebo šalotky)
300 g
anglické slaniny
30 g
beraních rohů (feferonek)
180 g
70% taveného sýra
200 g
zakysané smetany
50 g
barevné čerstvé papriky
mletá paprika sladká
chilli
sůl
černý pepř čerstvý mletý
čerstvý koriandr
Na pánvi orestujeme lehce osolenou a opepřenou svíčkovou nakrájenou na nudličky, společně s najemno nakrájenou cibulí a na nudličky nakrájenou anglickou slaninou. Touto směsí naplníme opečenou tortillu, kterou ještě před srolováním přelijeme
salsou chile con queso. Salsu připravíme takto: cibuli nakrájíme najemno a necháme
zesklovatět, poté přidáme na nudličky nakrájené beraní rohy (červené dlouhé feferonky), trochu mleté papriky, sůl a trochu chilli. Na na slabém ohni vše prohříváme
spolu se 70% taveným sýrem, až vznikne hladká a lesklá velmi hutná salsa.
Pozor, tato omáčka se nesmí vařit!!!!!
Poté tortillu srolujeme do válečku
nebo kornoutu, dáme na talíř, navrch
přelijeme zakysanou smetanou a dozdobíme na kostičky nakrájenou barevnou paprikou a lístky čerstvého
koriandru.
Doporučuji podávat ještě s dalšími
salsami, jako je např. salsa cruda,
guacamole apod.
Tento recept nám poskytl šéfkuchař smíchovského andel’s hotelu Prague Jiří Faltys.
113
114
115
P R O M Ě N Y S M Í C H O VA
116
117
118
119
Autoři děkují
starostovi Milanu Jančíkovi a radním městské části Praha 5,
Staropramenu Smíchov, hotelu Andel’s Prague, botelu Admirál,
thajské restauraci Siam – Isan v Arzenalu a samozřejmě všem hostům,
kteří přijali pozvání do této knihy.
Jaroslav Holoubek
Gurmáni ze Smíchova aneb Vaří starosta a jeho přátelé
S fotografiemi Alana Pajera a kresbami Tomáše Paula
© Jaroslav Holoubek 2003
© Ivan Mládek, povídka Vánoční stromek 2003
Photo © Alan Pajer 2003
Editor: Agentura API
Grafická úprava a sazba: Alena Pajerová - Foto Pajer
Kresba na obálce: Tomáš Paul
ISBN 80-239-2021-9
Vydalo: Sdružení APFP
Tisk: Unitisk, Praha
Stran 120
Vydání první
Praha 2003

Kuchařka Milana Jančíka - GURMÁNI ze Smíchova

Transkript

Podobné dokumenty

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr