studentská - Gymnázium Moravský Krumlov

STUDENTSKÁ
EPOPEJ
JARO 2013
Časopis vzniká za finanční podpory Městského úřadu M. Krumlov a Nadace ČEZ a.s.
V tomto čísle:
Projekt EDISON na GMK
Maturita
V posledním čísle STUDENTSKÉ EPOPEJE jsme slíbili,
že se podrobněji vrátíme k projektu EDISON, který na naší
škole proběhl v březnu letošního roku. Zde jsou slíbená
ohlédnutí:
Projekt EDISON
Irsko -Tereza Čechová
S angličtinou do světa
Pro studenty i učitele Gymnázia Moravský Krumlov se stal týden
Den Země
Jana Švédová
od 11. do 15. 3. 2013 nezapomenutelným. Naši školu navštívily
čtyři zahraniční studentky z Indonésie, Číny, Vietnamu a Maďar-
Freestyle Scooter
ska. Protože uměly česky pouze „ahoj“ a „dobrý“ a jedna z nich
se k tomu naučila „prosím pivo“, procvičovali jsme si po všechny
dny intenzivně angličtinu.
Ve čtvrtek 30.6. 2013 se uskutečnilo v nově zrekonstruova-
...pokračování na str. 3.
ném sále moravskokrumlovského zámku slavnostní předávání
.
maturitního vysvědčení
úspěšným maturantům
Gymnázia Moravský Krumlov.
Událost proběhla za přítomnosti
starosty Mgr. Tomáše Třetiny,
zástupce jihomoravského kraje,
vedení školy, pedagogického
sboru, dojatých rodičů
a samozřejmě přítomných
absolventů, šťastných, že mají
zkoušku dospělosti za sebou.
Srdce a sluch potěšil pěvecký
soubor GMK pod vedením Mgr.
K úspěšným maturantům přednesl projev člen Rady JMK Mgr. Jiří Janda
1
Jany Slatinské.
Březen
Rozmanitost chutí exotické kuchyně
Pokud se zaměříme na jedno velké a všemi slečnami milované téma, národní kuchyni, zjistíme, že na světě neexistuje pouze svíčková nebo povidlové buchty od babičky z Moravy pečené s láskou. Naopak zahraniční
lektorky v rámci projektu EDISON překvapily, jaká naprosto odlišná i fantastická jídla se u nich doma vaří.
S angličtinou do
světa—pokračování
Nikdy bych neřekla, že může být tak náročné přemýšlet tři hodiny v kuse jenom
anglicky. Když jsme zrovna měli
i „normální“ předměty s českými učiteli,
přišlo mi pak divné, že na mne náhle někdo
mluví opět česky a chce totéž ode mne.
Týden nám zpestřila spousta nových poznatků o jednotlivých zemích, např.
O vietnamském divadle na vodě, zkusili
jsme si zahrát na tradiční indonéský
hudební nástroj, ochutnali oblíbený vietnamský
bonbon z kokosového mléka, zjistili,
že s Maďarskem jsme si v mnoha ohledech
velmi blízcí. Jsem moc ráda, že mne tento
projekt inspiroval k tomu, že bych také
sama ráda vyjela reprezentovat naši zemi
do zahraničí, až budu studovat na vysoké
škole.
Yun Liu alias Michelle z Číny, Foto: Anna Žáková, oktáva, GMK
Magda Šlapanská, kvinta
Nejvíce se naší kuchyni blíží maďarská. Vášnivá konzumentka Szofia nás přiměla, abychom reflexivně slintali, když
nám na dataprojektoru promítala fotografie guláše. Sice se od typického českého omáčkovitého guláše se šesti
knedlíky liší, např. připomíná spíše hustší polévku plnou zeleniny a brambor, které nahrazují přílohu, ale i tak vypadá
velmi chutně. Szofia přiznala, že Maďaři rádi jedí velké porce jídla, v nichž nesmí chybět zakysaná smetana. A předním
kořením je dobře známá mletá paprika. V Maďarsku vám mohou naservírovat i langoše či kapustu.
Jakmile začala o své národní kuchyni hovořit Puput z Indonésie, zprvu mi připadalo, že se ocitáme v Mexiku. Samé
chilli, chilli, chilli. Mně by v Indonésii z ostrých pokrmů odpadl jazyk nejspíš už po týdnu. Puputino nejoblíbenější jídlo
je smažená rýže. V Indonésii mají dva druhy rýží – bílou a žlutou, která se od bílé liší nejen barvou, ale i chutí, jež
je výrazně slanější. Vysoké procento tamějších obyvatel jsou muslimové, včetně Puput, a proto se vyhýbají konzumaci
alkoholu a odepřou si všechny pokrmy z vepřového masa. Takže se asi hostitelská rodina Puput moc nezavděčila
lahodným vepřo-knedlo-zelem.
Také Yun Liu alias Michelle z Číny nás zasvětila do víru čínské a japonské gastronomie. Jídlo tam sice stojí více peněz,
zato se však oni obyvatelé východního světa stravují velmi zdravě, jelikož v jejich jídelníčku převládají mořské plody,
rýže, zelenina a magická surovina používaná především v Japonsku – sója. V ní prý tkví kouzlo výborné kondice
Japonců, kteří jsou mimochodem i tvůrci sushi. Ve Vietnamu zase vyrábí rybí omáčku velmi jednoduše – ryba se naloží
s kořením do soli a několik měsíců nechá rozpouštět.
Při přednáškách jsme se dozvěděli mnoho fascinujících podrobností, virtuálně jsme hodovali a zároveň se pobavili.
Všichni studenti by určitě jásali, kdyby se tento opravdu zajímavý týden proměnil v měsíc, jelikož si ho velice chválili!
2
Kristýna Řezáčová, 4. A
3 hodiny s Puput
Puput Anggraini Cibro, studentka žurnalistiky z Indonésie, se vydala díky projektu Edison společnosti AIESEC na cestu
do České republiky. Ubytování jí nacelý týden poskytla rodina Vlasty Pelajové, mé spolužačky ze septimy. Rozhodl jsem
se, že „holky“ navštívím a setkáním s Puput vylepším svou angličtinu. Myslel jsem, že prohodíme pár slov, udělám pár
fotek a odejdu. Nakonec vše bylo úplně jinak!
Dvaadvaceti letá dívka s velmi opálenou tváří
(no, asi jako z Indonésie) nás vesele přivítala.
Společně jsme se vyfotili a začali si povídat o fotbale. Toto téma není zrovna můj šálek čaje, ale Jan,
můj kamarád, s ní debatoval o FC Barcelona, který
oba milují.
Nakonec jsme změnili téma na Českou republiku.
Proč přijela právě do naší země? Puput ráda cestuje, protože si myslí, že svět je jako kniha
a každý stát je jeden list. Stejně jako knihu si člověk
rád přečte, tak i Puput se nechce zastavit jen na první straně. Projekt Edison nabízel místa, kam se mohla vydat. Jedno
z nich byla ČR, druhé pak Maďarsko. Puput chtěla vidět Prahu a Brno, protože miluje Grand Prix motorek. Řekla nám,
že prý stačí vidět Prahu, pak nemusíte ani do Paříže. Ještě si to ale ověří! Dále jsme se dozvěděli, že se začíná učit
česky, např. že není zvyklá říkat Praze anglicky Prague, ale normálně česky Praha. Když jsme srovnávali ČR
s Indonésií, dozvěděli jsme se překvapivě, že Puput nikdy neviděla příslušníka romské komunity. Viděla ale v Brně líbající se pár, což ji přímo šokovalo. Ona, jako muslimka, v životě nic takového nespatřila. Dále Puput zjistila, že Češi jsou
velmi vtipný národ, který si dělá legraci snad ze všeho. Po zjištění stylu známkování u jednoho pane učitele na našem
ústavu, který z legrace a s nadsázkou hodnotí stylem: „Mám tě rád, máš jedničku“, byla šokovaná. Avšak frázi „I like you
– one“ si zapamatovala a s oblibou ji používala po celý zbytek večera.
Dozvěděli jsme se i nějaká indonéská slovíčka, jako třeba „Apa Kabar“, což znamená „Jak se máš“, nebo „Malam“, což
je pro změnu „Dobru noc“. Přitom jsme zjistili, že indonézština má jen jediný výraz pro výrazy „on, ona, ono“ a to „diu“.
Celý večer probíhal ve velice přátelském a veselém duchu. I když jsem chtěl hodně fotografovat, konverzace, respektive
její rychlost, mi to ani nedovolila. Puput se neustále na něco dychtivě vyptávala. My jsme s radostí odpovídali a nakonec
se nám ani nechtělo domů.
Autor: David Slavíček, 3A
Studenti GMK trávili se zahraničními lektory velké
množství volného času. Nejenže tím zpříjemnili cizinkám
pobyt v neznámé zemi a procvičili si angličtinu, sami
se navíc skvěle bavili.
Foto: Veronika Kováříková
3
Přínos projektu EDISON
Zážitky ze zeleného ostrova
Autor: Tereza Čechová
HODNOCENÍ LETOŠNÍMI MATURANTY NA GMK
Jak vypovídá název, Irsko je opravdu plné zeleně – celoročně. Místní obyvatelé tu neznají sníh. Tedy až do loňského roku, kdy jim napadlo 5 cm sněhu
a oni v hrůze zavřeli všechny úřady a školy. Od letošní zimy si můžete
v Irsku koupit kozačky.
Díky projektu jsem získal spoustu
nových informací o možnostech studia
v zahraničí a velmi mne to do budoucna inspirovalo.
Kromě kozaček si v Irsku můžete koupit různé varianty pyžam a teplákových souprav. Tyto oděvy
mají Irové nejradši, zvlášť pokud
jdou nakupovat
nebo vyřizovat
nějaké záležitosti
na úřad. Právě
kvůli tomu se
na jednom úřadě
objevilo upozornění, že pyžamo
není vhodné oblečení pro řešení úředních záležitostí.
Jiří Kunčák
Uvědomila jsem si, jak málo jsem dosud cestovala. Všechny mé dovolené
byly v Chorvatsku, Itálii, Francii či
Řecku. Nikdy by mne nenapadlo jet
na dovolenou do Vietnamu, ale díky
prezentaci Lynn jsem zatoužila navštívit tuto nádhernou zemi s přívětivými
lidmi, s bohatými tradicemi a kulturou.
Eva Janderová
Všechny praktikantky mne zaujaly
svou energičností a nadchly pro cestování. Snad jednou, až bude více
peněz…
Kristýna Wiederová
Během tohoto týdne jsem pocítila
zlepšení v mluvené angličtině, především díky odbourání ostychu při
mluvení. V budoucnu bych ráda
navštívila Vietnam a Indonésii.
Anna Žáková
Získal jsem nový náhled na to, proč
cestovat. Dostal jsem inspiraci a odvahu zapojit se do výměnných pobytů.
Zdeněk Jarolímek
Z dalších nejčastějších upozornění jsem si všimla, že na každém venkovním odpadkovém koši máte nápis, který vám radí zvednout exkrement po vašem psím
miláčkovi, jinak zaplatíte 150 euro pokuty. Místní si z toho ale nic nedělají,
a tak když jsem poprvé v Irsku vystoupila z auta na chodník, odnesla jsem
si s sebou domů na botě „voňavé nadělení“. Mé kamarádce se dokonce podařilo
třikrát během půl hodiny šlápnout do „nadělení“, a pokaždé do jiného…
Irové milují americké vymoženosti. Na každém rohu najdete mekáč, Burger King
nebo jiný fastfood, skoro v každém obchodě koupíte něco s Justinem Bieberem.
Na druhou stranu jsou stále hrdí na svůj původ. Ostatně o tom se můžete přesvědčit 17. Března – „Na Patrika“. Obchody se na tento svátek připravují
už od ledna, kdy si můžete zakoupit trojlístky a la tykadla, trojlístky na placce,
tričku, mikině, různá trička s nápisy typu „Kiss Me I´m Irish“, nebo třeba irskou
vlajku. Pokud si vlajku nestihnete koupit, nezoufejte, máte možnost ji dostat
od někoho z průvodu.
Já se byla na letošní Patrikovský průvod podívat ve městě Waterford. Místníměli
štěstí, protože půl hodinu před začátkem přestalo pršet. Průvod trval hodinu.
Zúčastnily se jej všechny možné místní spolky, společnosti a instituce. Zjistila
jsem tak, že ve Waterfordu mají asi dvacet oddílů skautů, dalších asi dvacet různých sportovních týmů, a dokonce i malé karatisty. Dále průvodem procházela
Garda (místní policie), záchranáři, hasiči, námořníci, pár dechovek a průvod uzavírali motorkáži na svých vyleštěných strojích. Kromě nich v průvodu dále
vystupovala polská škola a komunity Nigerijců a Thajců.
Ráda bych vám popsala typického Ira, ale znám Irku jen jednu, a kdybych podle
ní měla popsat typického Ira, byli by všichni ukecaní, blázniví, vysmátí, s věčně dobrou náladou, slibotechny a milující cizince.
Pravda je ale taková, že Irové cizince moc nemusí. Většina Irů kdysi emigrovala do USA, a tak dnešní irskou populaci tvoří velké
komunity Poláků, Čechů, Slováků, Ukrajinců, Pákistánců, Vietnamců a dalších národů. Na druhou stranu jsou tu všichni přátelští,
milí a ochotní, a když se vám náhodou připletou pod nohy, tak se vám pokorně omluví.
Pokud budete někdy v Irsku unaveni chozením po památkách a obchodech, zastavte se v kavárničce „Shake Shack“, kde vám
do horké čokolády zdarma přidají i pár kousků Marrshmallow. Pak už si jen najděte volnou lavičku v parku nebo na nábřeží a kochejte se….
4
PĚVECKÝ SBOR GMK ZPÍVÁ VŠEM VĚKOVÝM SKUPINÁM
Sbor při Gymnáziu Moravský Krumlov slaví již přes desítku let své úspěchy. V současné době jej vede
paní profesorka Slatinská. Kromě tradičních vystoupení např. na Vánočním koncertě, na předávání
maturitních vysvědčení , na každoročním Setkání sborů v Moravském Krumlově a jiných, pořádá sbor
v posledním roce také novinku - vystoupení pro potěšení seniorů v místním Domě s pečovatelskou
službou.
Repertoár je udělaný tak, aby nebyl sbor například
jen z „lidovek“, nebo z anglických písní. O výběru
písní říká paní Slatinská: „Pro písničky, které
postupně připravujeme na různá vystoupení,
nacházím inspiraci u svých kolegů, sbírám tipy
od studentů a čerpám z internetu a z vlastního
působení v pěveckém sboru.“
Vystoupení v DPS se opakovaně setkává
s nadšenou odezvou a posluchačů pokaždé přibývá, proto v něm hodlá pěvecký sbor při GMK nadále
pokračovat.
David Slavíček, 3. A
Na návštěvě u seniorů
Jedno pondělní odpoledne navštívil náš pěvecký sbor domov seniorů v Moravském Krumlově. Připravili jsme si několik písní i s hudebním doprovodem a vyrazili potěšit babičky a dědečky žijící v tomto domově. Nejspíš se na naše
vystoupení těšili, protože nás srdečně přivítali. Zpívali jsme písně jim známé i neznámé. Ty neznámé se zájmem
poslouchali a ty známé si s námi zazpívali. Odměnou pro nás byly úsměvy na jejich tvářích a spokojené pohledy.
Jedna z obyvatelek domova napekla vynikající věnečky, které jsme s chutí spořádali. Na cestu jsme dostali dokonce
i pomeranč. S pocitem hezkého zážitku jsme se vraceli zpět do školy. Paní učitelka sepsala písně, které si senioři
přejí slyšet příště. My se je vždy naučíme a rádi se do domova vrátíme.
Lucie Bindzarová, 1. A
5
Duben
Den Země
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky a skupinou ČEZ.
S Evropskou unií na výlet!
V pondělí 22. 4 2013 se všechny třídy GMK (mimo maturantů) vydaly na zajímavý projekt v rámci Dne Země. Sekunda a Tercie
jeli s paní Pokorovou, Tesařovou(ml.) a panem Ecklem do Jezeřan-Maršovic , žáci kvarty, sexty, septimy a 3.A mapovali okolí
Krumlova, 2.A se vydala do Lesonic a 1.A spolu s kvintou navštívila Miroslav. Pomocí nových pomůcek – obsáhlé sady Pasco
a Gamabetou jsme měřili radioaktivní záření, meteorologické prvky, zkoumali jsme jak se v obcích třídí odpad, navštívili
čističky atd.
Na začátku se třídy rozdělily do skupin. Každé skupině bylo přiděleno několik pracovních listů a nové měřící přístroje. Téměř tři
hodiny se tyto skupiny pohybovaly po obcích nebo městech, měřily a zapisovaly si zajímavé poznatky a naměřené hodnoty,
někdy i odebraly vzorky vody. Z odebraných vzorků a naměřených hodnot potom ve škole vypracovaly závěr.
Tuto akci hodnotím velmi pozitivně. Byl to zajímavý den, na kterém jsme se zábavnou formou vlastně i něco nového naučili.
Viděli jsme, jak vypadá obec bez kanalizace, kde lidé pouští splašky před dům, rumiště, jak netřídit či třídit odpad, ČOV a nejen
to!
Jan Holý
Další notebooky do školy!
Dalších 15 notebooků přibylo na naší
škole. Tentokrát 11 na učebně fyziky.
Tyto počítače poslouží k měření se
sadami Vernier, ale i dalším činnostem
a čtyři budou sloužit k terénním cvičením spolu s měřícími sadami Pasco
a novými mikroskopy. A notebooky nejsou všechno, dále přibydou nové lodě
a kola.
Pokud jste už někdy počítali celkový
počet funkčních počítačů na GMK a
zjistili počet 96, tak to bylo správně!
Ani se mi to nechce zdát, ale opravdu
to je tolik. Díky takovému počtu výpočetní techniky si můžeme výuku zpestřit
i prezentacemi a interaktivními cvičeními.
Nákup těchto notebooků je spolufinancován
Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
6
EKO-POVÍDKA KE DNI ZEMĚ
PROUTKEM NA LENOST
Štěpánka Grunová
Za devatero téměř vytěženými horami a devatero znečištěnými řekami stojí městečko, ve kterém skoro
všichni lidé zapomněli, že vůbec existuje nějaká příroda a jak je pro všechny důležitá. Nikdo nepracuje,
protože práce vyšla z módy. Naopak lenost
je v kurzu už nejméně deset let.
Stromů a rostlin je tam velice málo, zato odpadky se povalují všude. Přes to všechno jsou tam pořád lidé,
kterým na přírodě doopravdy záleží. Třeba třem kamarádkám Janě, Hance a Markétě. Tyto dívky chodí
každý den na procházku a snaží
se chránit životní prostředí, jak se dá. Bohužel je nikdo neposlouchá.
Jednou o víkendu se holky vypravily sbírat odpadky. Chtěly totiž, aby jejich město bylo hezké a nesnášely,
jak se všude okolo nich povalují různé obaly od bonbónů, plechovky, petláhve… No, je toho tolik, že to
nebudu vyjmenovávat.
Když tedy vyrazily a sbíraly odpadky, začaly se jim ostatní děti posmívat: „Jé, ony se hrabou v odpadcích,
to jsou ale prasata!“
Janičce to přišlo moc líto a rozplakala se. Markéta s Hankou ji chlácholily: „Neplakej, nevšímej si jich, až to
tu vyčistíme, budou teprve koukat, jak to tu bude hezké.“
Tak si Jana usušila slzičky a pustily se do úklidu odpadků. Jak tak pracovaly, došly k malé vrbě. Byl to
vlastně jediný strom v širokém okolí. Z vrby vystoupila víla a řekla jim:
„Konečně je tu někdo, komu záleží na životním prostředí. Dám vám dar. Tady je kouzelný proutek, který
vyžene všechnu
lenost. Když s ním někoho lehce švihnete, zmizí z něj lenost.“
„Moc ti děkujeme, vílo, a slibujeme ti, že vyženeme lenost z co nejvíce lidí!“
Víla se na ně usmála a zmizela.
Holky rychle běžely do města a nejdřív od lenosti vyléčily ty děti, které se jim předtím posmívaly.
„Promiňte, že jsme se vám předtím posmívaly, teď už chápeme, jak je důležité chránit přírodu,“ omlouvaly
se děti. „Rádi vám pomůžeme se sbíráním odpadků.
Za pár dní už ve městě nezbyl ani jeden lenivý občan. Všichni se nažili vyčistit město a za týden bylo jako
ze škatulky.
Z tohoto příběhu si musíme brát ponaučení, protože jestli se nebudeme starat o naši přírodu, najde se víla, která nám daruje kouzelný proutek?
7
KVĚTEN
JARNÍ STUDENTSKÁ
POEZIE
TEXT MUSÍ ZANECHAT STOPU
JARO
LINGVISTIKA, MELODIE, DOMOV A SVĚT
Zelená se, kvete kvítí
Slunce sbírá svoje síly.
Na barevnou louku svítí
Nad ní vznášejí se víly.
Ptáček pěje radostí
Chystá domov pro mláďátka
Síla slunce teplo věstí
Usmívá se na koťátka
Na jaře všechno roste
„Všichni z tepla se radujte!“
Na stoly jídlo noste,
Nové písničky notujte!“
LÉTO
Léto přišlo, horko s ním
Řeka jemně břehy hladí,
Pod jabloní v chládku spím
Tlukot srdcí k sobě ladí.
Letní doba lásky čas
Každý přítele si shání
„miluji tě!“ šeptá mi tvůj hlas
A tvé ruce v objetí mne chrání.
ROZHOVOR S JANOU ŠVÉDOVOU
Jana Švédová, studentka třetího ročníku Gymnázia Moravský Krumlov, je známa široké veřejnosti jako jedna ze soutěžících televizního pořadu Československá Superstar 2013. Ale nejen
díky tomu. Se svoji rodinou jsou nejlepšími folkovými zpěváky v České republice a pravidelně
se také účastní pěvecké soutěže Vémyslická Lyra. K tomu všemu vyhrála letos na jaře v Brně
krajské kolo konverzační soutěže z jazyka anglického a tak v květnu reprezentovala Gymnázium
Moravský Krumlov a Jihomoravský kraj v Praze. Studentská Epopej vám přináší s touto nadějnou mladou ženou rozhovor.
Jaká byla tvá cesta k hudbě?
Vlastně hodně dlouhá. K hudbě jsem se dostala nejspíše tím, že celá moje rodina je hudební.
Zpívala jsem již od mala, ale musela jsem přestat ve třetí třídě, kvůli hlasivkám. V období nezpívající Jany jsem se zdokonalila ve hře na klavír a v sedmé třídě jsem začala si opět zpívat
a nahrávat. Brzy si toho všiml táta, a tak jsem se ocitla zároveň i v rodinné kapele – ve Švédově
trojce, která hraje klidnou melodickou hudbu.
Kdo vybírá písně, která pak se skupinou hrajete?
Ty si většinou píšeme sami a hodně se v nich hraje se slovíčky. Opravdu, táta občas sedí nad
slovníky a vybírá si zajímavá slova, která se mu líbí a sedí mu do melodie. Nechceme totiž, aby
posluchačům jen proletěl text hlavou a nezanechal v ní jedinou stopu, proto se tvoří tak, aby byl
k zamyšlení. Je nutno však říci, že když si zpívám sama, tak ne takové písně. Své písně skládám podle momentálního pocitu.
Když mám dobrou náladu, napíšu píseň, když ji nemám, vyrobím raději nějaký cover.
Lenka Kroutilová, Lucie Dobešová, sexta
Zpíváš si raději sama, nebo s rodiči?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět, spíše podle nálady. Samotný pocit je pokaždé úplně jiný. Obojí má své kouzlo. Ale s rodiči jsme v současné době nejlepší folková skupina v ČR, jelikož jsme vyhráli Portu, což je nejprestižnější folková soutěž
v republice.
Jak jsi se připravovala na Superstar?
Prakticky nijak. Prostě jsem si šla zazpívat, prošla jsem precastingem, který diváci
v TV ani nevidí a dostala jsem se před porotu. Pamatuji si, že pan Soukup byl ke mně
velice milý, protože jsem mu řekla, že hraji na basu a on má stejné hobby. Nijak jinak
jsme se my soutěžící s porotou nestýkali, vždy až naživo v soutěžním kole, které šlo
do vysílání.
Měla jsi trému, nebo jsi již vytrénovaná z kapely?
Ne, neměla. Jsem opravdu zvyklá. Zpívala jsem píseň Fly Away, byla na seznamu
povinných písní, který dostanete, když se přihlásíte do Superstar. V dalším kole jsem
zpívala píseň Robbieho Williamse Sunday Morning, ta zazněla i na Lyře v mé interpretaci. To, že jsem neměla trému, je možná dáno i tím, že už jsem ve studiu (sice
v rádiovém) zpívala s rodinou. Bylo před třemi lety v Českém rozhlase Olomouc.
Pozval si nás tam pan Sandy Nosek, tramp, a vybral si nás po našem úspěchu na soutěži Mohelnický dostavník.
8
ROZHOVOR S JANOU ŠVÉDOVOU
POKRAČOVÁNÍ
AUTOR: DAVID SLAVÍČEK, 3. A
Chtěla by ses zpěvu věnovat profesionálně?
Kromě angličtiny se zajímáš i o japonštinu. Proč právě
o tento východní jazyk?
Spíše hudbě než zpěvu samotnému. Po škole se chystám
na JAMU na obor Multimediální kompozice.
Protože mají skvělý metal a underground. Mají jinak položené hlasivky a každá jejich kapela je jiná. Když se podíváme do Evropy, nebo do USA, tak skoro všechny metalové
kapely jsou stejné, občas nejdou od sebe ani rozlišit.
Ta japonská hudba je jiná a hodně ovlivněna japonským
lidovým uměním. Mám ráda japonské myšlení, houževnatost a vytrvalost.
V jakých jazycích nejraději zpíváš?
V angličtině, jelikož je ke zpěvu více vhodná a skýtá více možností. Čeština je nepochybně krásný jazyk, ale nemám ještě
takovou slovní zásobu a tolik zkušeností, aby můj zpěv
v češtině něco vyjadřoval na úrovni lingvistické.
KRVAVÁ SKÁLA
V jedné malé vísce žil,
chlapec, 15 let mu bylo.
Tenhle chlapec moc rád pil,
toť jeho zkaženosti dílo
po vlídném pozdravení,
láska hocha přemohla.
vytáhl nůž z oblečení,
zabil toho nemehla.
Stalo se to odpoledne,
on k PC usedl.
Všiml si dívky pohledné,
on lásce propadl.
tělo shodil ze skály,
přímo do lesa.
pak hvízdaje odešel,
rozzlobil tím nebesa.
svíral ho ten pocit,
chtěl láskou změnit svět.
Začal se vždy potit,
když spatřil ten svůj květ.
krvavou kletbu uvalil,
na celý ten les.
krev stékala do vody,
od krve byl vřes.
Nedokázal jí nic říci,
tiše miloval.
Vždy když k ústům strkal lžíci,
polibek si sliboval.
krev pila zvířata,
stromy, keře, rostliny.
i divoká prasata,
vše pomřelo do vteřiny.
Krutá byla tato láska,
přestal jíst a pít.
Však ta holka byla kráska,
pak začlo se to dít.
a proto druhý den,
hnedka z rána na to.
tekla místo rosy,
jenom krev a bláto.
Samozřejmě. Musím říci, že znalost cizího jazyka je opravdu
výhoda. Nejvíce mi v angličtině pomohla paní učitelka Hana
Brzobohaté a návštěva Anglie, kde jsem se naučila rozumět,
což není vůbec snadné.
kamarád slídit začal,
kolem dívky srdce jeho.
Tu hněv se zvedl v chlapci,
v kamarádu viděl soka svého.
chlapce tížilo svědomí,
byl teď přece vrah.
nesnesl to vědomí,
na život si sáh.
Vyhrála jsi školní, okresní i krajské kolo konverzační soutěže v angličtině. Šla jsi vyhrát, nebo sis říkala „nějak to
dopadne?“
jeho život klesl,
zas o něco dolů.
smutek léčil tiše,
v litrech alkoholu.
den nato dívka zemřela,
měla rakovinu.
do nebe se dostala,
neměla žádnou vinu.
jednou to nezvládl,
vypil toho více.
kamaráda vyhledal,
pozval do vinice.
kamaráda potkala,
žili spolu šťastně.
zatímco chlapec v pekle,
snil o dívce slastně
Baví tě angličtina?
Já jsem nikam ani jít nechtěla, do soutěže mě přihlásila paní
profesorka Pokorová. Když porovnám Znojmo a Brno, musím
říct, že ve Znojmě byla mnohem přátelštější atmosféra než
v Brně. Zkoušející ve Znojmě si s námi opravdu s upřímným
zájmem a ochotou povídali. Zato v Brně bylo cítit větší napětí
a odstup.
vinice u lesa stála,
slunce mělo svit nekalý.
za lesem byla skála,
tam se chlapci setkali
9
Autor: Jiří Ludvík, kvinta
RADY ÚSPĚŠNÝCH MATURANTŮ TĚM BUDOUCÍM:
Choďte na procházky, jezte čokoládu, pěstujte dobré vztahy s pedagogy a hlavně
NIČEHO SE NEBOJTE A PILNĚ SE UČTE!
Jak zkoušku z dospělosti hodnotí sami hlavní aktéři letošních maturit, co jim dělalo největší problémy, či co jim naopak problémy nedělalo žádné? Na to vše se Studentská Epopej zeptala několika, nyní již bývalých studentů. Konkrétně to jsou Jakub
Kudrna, Jiří Kunčák, Dominik Otoupal, Karolína Vavroušková a Michal Meisl, kterým děkujeme za ochotu i čas odpovídat.
Proč jsi se rozhodl/a právě pro určité maturitní předměty?
Jakub: Nejvíce jsem se rozhodoval podle toho, kam půjdu na vysokou školu. Doufám totiž, že mi ke zkouškám zůstane něco
v hlavně právě z maturity. Navíc mě tyto předměty baví, to je také důležité.
Jiří: Vybral jsem si němčinu, jelikož ji mám déle a mám z ní státní zkoušku. Matematiku proto, že mě baví a jde mi,
no a fyziku hlavně proto, že mě rodiče tlačili do nějakého technického předmětu.
Dominik: Angličtinu jsem si vybral státně hlavně proto, že se mi nechtělo učit témata dopodrobna, protože by pak každé
téma bylo na 15 minut. Takže jsem ji zvolil státně, protože o tématu člověk povídá pak 5 minut a zbytek mluví o něčem
úplně jiném. Chemie mě baví a hlavně jsme měli dobrého učitele (z chemie jsem dělal i malou maturitu – na výbornou)
a matematika mě jednoduše baví.
Karolína: Češtinu a jazyk musel mít každý, biologie a dějepis mě vždy bavily a doufám, že je upotřebím v dalším studiu
Michal: Čeština je povinná, volba mezi angličtinou a matikou byla jasná, a zbylé dva mě baví.
Který předmět ti připadal nejtěžší a který naopak nejsnadnější?
Jakub: To je velmi těžké povědět, hodně záleží na tom, jakou otázku si vylosujete. Třeba v angličtině, kde jsem si hodně věřil,
jsem si vytáhl jedinou, opakuji JEDINOU otázku, kterou jsem neměl připravenou. Samozřejmě byla nejtěžší, takže nezbývalo doufat, že zůstane hezky na stole. Ale jak jinak – stará anglická literatura si ke mně našla cestičku a já si ji vytáhl,
s totální nevědomostí jsem si „vykecal“ trojku.
Jiří: Nejlehčí pro mne byla němčina. Rok jsem byl v SRN a na začátku oktávy jsem si z ní udělal státní zkoušku. Naopak
nejtěžší byla asi fyzika. Docela mě zajímá, je však pro mě velice obtížná.
Dominik: Popravdě, největší strach jsem měl z češtiny, z didaktického testu. Naopak jako jasnou výbornou jsem
si viděl matematiku a chemii, naneštěstí v matematice jsem si vytáhnul jedinou otázku, kterou jsem neuměl (jediná,
kde se nepočítá). Nakonec z toho vyšla 4, což mě šíleně naštvalo. Anglický jazyk a chemie byly bez problému.
Karolína: Nejlehčí byla podle mě angličtina, jak státní, tak ústní část. A nejtěžší nakonec asi dějepis.
Michal: Dějepis, je tam fakt kvantum učiva, lehce v tom vznikne zmatek. Nejlehčí byla určitě čeština, knížky jsem měl
načtené, všechno v pohodě
Jak dlouho jsi se na maturitu připravoval/a?
Jakub: Celou septimu si říkám, jak se budu poctivě připravovat už od září, že bude potom na svaťák klid. Všichni víme, jak
to dopadlo. „Přečetl“ jsem pár knížek někdy v březnu, poté jsem si dal do začátku května pauzu. Opravdu intenzivní učení
jsem zažil zhruba 10 dní před maturitou, kdy jsem v tom ležel docela dlouho. Rozhodně to ale neberte jako příklad. Jsem
typ studenta, který se začne učit, až když mu poteče do bot, potom týden neuvidí denní světlo. Nemohl bych se učit dopředu.
Jiří: Na maturitu obecně nejlíp naučí škola sama o sobě. Základ je dávat 4 roky pozor a vědomosti se nějak dostanou
do hlavy. Samozřejmě, to jsou jen základy. Na zbytek je tu seminář a hlavně svatý týden, ve kterém jsem se to musel
všechno naučit.
Dominik: Na začátku oktávy jsem si říkal, že si vypracuji všechna témata na maturitu tak do listopadu. Skončilo to tak,
že jsem je stejně dodělal až v pátek před maturitou a o víkendu se je naučil. Ale ne, že bych to zase flákal, to ne.
Ale hodně mi pomohly semináře, takže nebylo potřeba se zase tolik učit.
Karolína: Knihy jsem měla načtené dopředu, z biologie a z dějepisu jsme byli zkoušeni průběžně, ale jinak svaťák.
Michal: No, raději se ani neptejte, aby to nebylo demotivující pro ostatní studenty…Samozřejmě dlouho :)
10
RADY ÚSPĚŠNÝCH MATURANTŮ TĚM BUDOUCÍM:
Choďte na procházky, jezte čokoládu, pěstujte dobré vztahy s pedagogy a hlavně
NIČEHO SE NEBOJTE A PILNĚ SE UČTE!
Jak jsi se bránil/a nervozitě, trémě?
Jakub: Obecně moc trémista nejsem, takže v podstatě nijak.
Jiří: Nervozita je hrozně zákeřná. Já jsem musel chodit po večerech na čerstvý vzduch a za sluníčkem. Krásně to pročistí
hlavu a usadí vědomosti.
Dominik: Tréma nebyla.
Karolína: Moc nervózní jsem nebyla. A když jo, tak jsem si dala čokoládu.
Michal: Upřímně, ani nebránil, jelikož nejsem typ člověka, co bývá nervózní, na začátku samozřejmě přišla, ale ze mě
rychle opadne…
Jak jsi to oslavil/a? / Jak to oslavíš?
Jakub: Slavil jsem s rodinou a velkým večírkem se spolužáky.
Jiří: Slavit budu i s rodiči i s kamarády. Bude to prostě pařba jak nikdy! S rodiči samozřejmě jen slušná večeře
Dominik: Udělali jsme obrovskou party v pátek.
Karolína: Na víkend se jelo se třídou do Rešic, tam se to slavilo. A ještě určitě oslaví, maturita se musí pořádně zapít.
Michal: Myslím, že ve velkém stylu J se spolužáky i s rodinou!
Chtěl/a bys něco vzkázat budoucím maturantům?
Jakub: Takovou tu klasiku - Nebojte se, učte se,... Na to jinak nic asi nejde říct, stejně si to každý udělá, jak bude chtít. Nemá
cenu učit se moc, moc dopředu, protože to zapomenete. Taky je lepší, když už nemáte čas, naučit se ode všeho něco, než
půlku otázek úplně vynechat a půlku umět. Taky si poslední rok budujte co nejlepší vztahy s učiteli, oni vám potom pomůžou a nebudou mít zapotřebí vás potopit. Když do školy chodit nebudete, nebo semináře propaříte na mobilu, tak s Vámi
potom kantorský sbor zatočí.
Jiří: Učte se. Nepanikařte! Ale hlavně se chovejte ve škole slušně. :-) Sama maturita už je "jen takové oficiální" zakončení
vašeho studia na gymnáziu, které se v ní promítne.
Dominik: Rozhodně nic nepodcenit, ptát se učitelů na to, co nevíte. A rozhodně nedoufat v to, že otázku, kterou neumíte,
si nevytáhnete! Například já s matematikou ( planimetre - konstrukční úlohy) nebo Jakub Kudrna, kterému už od kvarty
říkáme (včetně paní Ráblové), že si vytáhne Máj na maturitu. Budoucím maturantům přeju především úspěšné zakončení
maturity, ať si to ten poslední rok ve škole pořádně užijí a ať se maturity nebojí.
Karolína: Hodně trpělivosti s učením a hlavně chladnou hlavu a štěstí při výběru otázek.
Michal: Ničeho se nebojte a pilně se učte! :)
Autor: David Slavíček
Předávání maturitních vysvědčení: ředitelka GMK Mgr. Dagmar Holá, maturant Čeněk Břenda, starosta města Mgr. Tomáš Třetina
11
červen
Píšu o sportu, který sice vypadá lehce, avšak je velice těžký. Sám se mu
věnuji, proto s ním mám docela velké zkušenosti. Jezdím 2. rok
a jsem velice spokojený, na začátku to byla samozřejmě samá modřina,
naražené zápěstí, naštěstí jsem si ještě nic nezlomil. K tomu jsou také
chrániče, které jsem po pár pádech začal okamžitě intenzivně používat.
Jezdí se na malé koloběžce z velice pevných částic. Proč z pevných částic? Když už jste pokročilí, a děláte větší a těžší triky, koloběžka by měla
vydržet pád klidně i ze 4 metrů. Slušnou koloběžku proto pořídíte za 3600
až 5000 Kč. Koloběžka se dá koupit buď celá, nebo sestavit
z jednotlivých dílů. Druhá varianta je o něco dražší, avšak je lepší, spolehlivější a víc vyhovuje riderovi. ( Rider = jezdec na koloběžce ) . Já osobně
mám koloběžku napůl seskládanou.
Hlavní styly ježdění jsou 3: Street , Park a Flatland.
Ve Streetu jde o využívání chodníků, patníků, schodů, říms a zábradlí, nebo předmětů, která se na ulici normálně nacházejí. Vlastně jsem tak začínal. V naší vesnici nebylo žádné vhodné místo, tak jsme začali jezdit Street. Pak byl navrhnut projekt víceúčelového hřiště s U-rampou a skateparkem. My se těšili a nakonec to vyšlo. Pak jsme
začali jezdit také Park.
V parku, neboli skateparku se využívají už připravené „jumpy“ (skokanské můstky), U-rampy a překážky na skákání.
Tyto překážky jsou nejčastěji z betonu, ze železa, nebo tvrdého dřevoplastu. My jsme si skokánky také vyráběli. Stačila nám na to dřevěná deska, pár hřebíků, kladivo a hoblík na zarovnání nájezdu. V parku se toho naučíte nejvíc. Nejbližší takový vhodný skatepark pro tento sport je v Ivančicích, kam s kamarády pravidelně jezdíme.
U flatlandu se využívají parkoviště, rovné betonové plochy, někdy i příjezdové cesty. Tento styl se hodí spíše pro pokročilé, protože tu není žádný nájezd, žádná překážka, a tak se rider musí spoléhat na své jezdecké dovednosti.
Základní trik je „BunnyHop“ z angličtiny přeloženo Zajícův skok. Nejprve se zvedne přední kolečko a pak na zadním
rider i s koloběžkou vyskočí do výšky. Od tohoto triku
se odvíjejí další a další. Tailwhip, otočky kolem své osy
o 180°, 360°, Frontflip, Backflip (salto dopředu a dozadu)...
Nejúspěšnější český doder je Martin Nogol, kterého jsem
kontaktoval a udělal s ním i rozhovor.
Text a ilustrace: Dan Procházka, tercie
Martin Nogol
12
Rozhovor s Martinem Nogolem
Autor: Daniel Procházka, tercie
Kolik ti je let, a kde
bydlíš?
Ahoj, je mi 23 let. Pocházím z Ostravy a nedávno
jsem se přestěhoval
do Hradce Králové.
Máš i svůj Internetový obchod Scootshop.cz, jsi
s ním spokojený?
Před rokem a půl jsem založil svůj internetový obchod. Jsem rád, že mě živí, co mě baví. Jsem vládcem svého času.
Co bys vzkázal těm, kteří by chtěli začít jezdit?
Určitě je to lepší způsob odreagování než pití a cigarety. Kdo chce začít jezdit klidně mě může kontaktovat na mailu [email protected] , rád mu poradím
a pomůžu.
Co tě dovedlo k ježdění
na koloběžce? A jak
dlouho jezdíš?
Jezdím už 12 let. Jednou
kamarád přijel do skateparku na koloběžce, tak
jsem jsem si ji půjčoval.
Pak mi babička koupila
mou první koloběžku
a začal jsem jezdit :)
Jak dlouho ještě plánuješ jezdit? Máš nějaký cíl?
To co jsem chtěl dokázat, jsem dokázal a rád si
zajezdím. Už to úplně vrcholově nejde, protože mám
práci a moje minulé zranění mi to nedovolí. Už nejsem nejmladší! :D
Jaká byla tvoje první
vyhraná soutěž?
První závody jsem vyhrál
v Montreux ve Švýcarsku.
Zde jsem vyhrál první místo v PRO kategorii....
Byl to úžasný zážitek, když jsem porazil velké
hvězdy jako je Terry Price nebo Martin Kimbell.
Byl jsi i na mistrovství světa, Evropy a České republiky, vyhrál jsi? Popřípadě kolikrát jsi vyhrál?
Vyhrál jsem 2x MS a 2x jsem byl druhý.11x ME
a mnohokrát naše místní závody.
Oslavil jsi pořádně výhru?
Slavil jsem spíše ježděním než alkoholem. Nepiju ani
nekouřím, tyhle věci pro mě nemají smysl.
Na tvém Facebooku byla fotka tvé nové koloběžky, jezdí dobře?
Ano, velice. Ve firmě AO dělají doopravdy kvalitní
věci. Taky jezdím na scootshop.cz classic řídítkách
a jsou boží !! Vydrží doopravdy hodně. Možná, co
bych vytkl je, že deska je dělaná pro street. Zbytečné
gramy navíc. :)
Nějaké zranění bylo?
Ano, mám zničené klouby a to díky tomu, že jsem
celou svou kariéru necvičil a neprotahoval jsem se.
Taky je důležité, když má člověk sádru, nesundávat
ji dříve, než řekne doktor, a po sundání cvičit.
Rekonvalescence je důležitá. Jinak po 10ti letech
dopadnete stejně jako já. :) Taky je důležité nosit
přilbu, díky ní můžu psát tento článek :)
13
PÍŠEŠ? SKLÁDÁŠ? FOTÍŠ? KRESLÍŠ? MALUJEŠ?
PAK JE TU PRO TEBE
MEDIÁLNÍ VÝCHOVA
(NOVINÁŘSKÝ KROUŽEK PRO REPORTÉRY GMK)
PROGRAM KROUŽKU:
- PÍŠEME, FOTÍME, FILMUJEME – VŠE CO NÁS ZAJÍMÁ KOLEM NÁS A GMK
- UČÍME SE SYSTEMATICKY NOVINÁŘSKÉ DOVEDNOSTI
- PROVOZUJEME WEBOVÉ STRÁNKY A FACEBOOK
- GRAFICKY TVOŘÍME A TISKNEME MAGAZÍN GMK
PODNIKÁME EXKURZE DO REDAKCÍ NOVIN, ČASOPISŮ, ČESKÉ TELEVIZE, NA MASARYKOVU UNIVERZITU
A DALŠÍ….
PŘIJĎ MEZI NÁS :)
vede Mgr. Lenka Karlíková
,,Perličky´´ z naší školy:
Antonín Zápotocký was a famous Czechoslovak sprinter. (Emil Zátopek!!)
I can cook a punk-cake (slovní hříčka vzniklá nesprávnou výslovností angl. palačinky - pancake)
Žák Jakub se bavil se svým sousedem a paní učitelka řekla ,,Kubajs,, a Jakub
na to ,,Fuj paní učitelko to jsem se vás lekl,,
30. 4. 2013 proběhlo
v prostorách GMK
tradiční poslední zvonění studentů maturitních ročníků. Studenti nás překvapili
nápaditými kostýmy,
ilustrujícími nejvýraznější historické události, osobnosti a mýty od pravěku až po
současnost.
STUDENTSKÁ EPOPEJ, OBRÁZKY ZE ŽIVOTA GYMNÁZIA MORAVSKÝ KRUMLOV.
OHLÉDNUTÍ ZA JAREM 2013
Vyšlo v červnu 2013 v rámci činnosti členů Kroužku mediální výchovy při GMK a spolupracujících osob.
Vedoucí kroužku: Mgr. Lenka Karlíková; grafik: Tibor Sojka; jazykové korektury: Mgr. Eva Šlapanská
Kontakt a adresa pro zasílání příspěvků: [email protected]
Časopis vychází za podpory Nadace ČEZ a.s., která poskytla 75 tis. Kč na koupi multifunkčního kopírovacího zařízení.
14