Chemické a toxikologické aspekty chemického terorismu v Japonsku

Chemické a toxikologické aspekty chemického terorismu v Japonsku
Ing. Otakar J. Mika, CSc.
Vysoké učení technické, Fakulta chemická, Purkyňova 118, 612 00 Brno
telefon – pevná linka: 541 149 438 a mobil: 739 048 189
[email protected]
[email protected]
Anotace:
Odborné sdělení se zabývá v počátku podrobným popisem a detailním připomenutím
chemického napadení v Japonsku v městě Matsumoto v červnu 1994 a následně v tokijském
metru v březnu 1995 japonskou náboženskou sektou. Podrobně jsou uvedeny základní
charakteristiky bojové chemické látky sarin. Odborné sdělení se hlavně důsledně zaměřuje na
podrobný popis práce záchranných sil a prostředků během chemického napadení tokijského
metra. Publikované údaje jsou někdy v rozporu a závisí zcela na zdroji informace. V další
části odborného sdělení je na základě rozboru hrozeb potenciálního teroristického chemického
úderu a jeho pravděpodobných cílů zhodnocena možnost zasažení vybraných prostorů
podzemní dráhy pražského Metra. Důraz je položen na ohrožení míst maximálního
soustředění cestující veřejnosti. Na základě uvažovaných teroristických scénářů jsou
identifikovány možné toxické látky pouze ze skupiny nervově paralytických bojových
chemických látek. Z hlediska nejnebezpečnějšího scénáře je proveden expertní odhad
potenciálně použitelné nejnebezpečnější bojové chemické látky, jejího množství, způsobů a
míst nejpravděpodobnějšího rozptylu z pohledu nejvyššího ohrožení cestující veřejnosti.
V závěru jsou uvedena některá doporučení včetně zpracování podrobné mezioborové
bezpečnostní studie.
Klíčová slova:
nebezpečné chemické toxické látky, bojové chemické látky (BCHL), otravné látky (OL),
nervově paralytické bojové chemické látky, chemický terorismus, chemické napadení,
chemický útok, toxicita, jedovatost, záchranné síly a prostředky.
OBSAH
1. Úvod do problematiky
2. Významná chemická napadení obyvatelstva sarinem v Japonsku
3. Práce záchranných sil a prostředků v Japonsku
4. Možné ohrožení podzemní dráhy
5. Závěry, doporučení a shrnutí
1. Úvod do problematiky
Z pohledu cílů teroristických úderů ve smyslu běžných analýz skupinového terorismu lze
předpokládat údery všech běžných i progresivních forem terorismu (CBRN = Chemical,
Biological, Radiological and Nuclear v překladu znamená: chemický, biologický,
radiologický a jaderný) na velká soustředění obyvatel, mezi nimiž hrají významnou úlohu
dopravní infrastruktury všeho druhu [1, 2, 3]. Podzemní dráhy svými prostorami uzavřeného
resp. polouzavřeného charakteru s navíc relativně omezenými, a lze říci stísněnými
prostorami při přeplnění značným množstvím cestujících zvláště v dopravních špičkách, jsou
ideálním místem úderu zejména pro chemický terorismus. Není proto divu, že také první
1
(relativně velmi) úspěšný chemický teroristický úder byl uskutečněn právě v takovém
prostředí, a to v tokijské podzemní dráze [4, 5, 6].
Bez ohledu na to, nakolik je v našich podmínkách reálné nebo pravděpodobné očekávání
teroristických úderů, je namístě předpokládat, že mezi místy potenciálního chemického
napadení patří úder na pražské Metro mezi nejpravděpodobnější akce chemického terorismu
v metropoli českého státu s odpovídajícími důsledky. Proto je nezbytné studovat možnosti a
okolnosti takového úderu jako východisko k preventivním, represivním, ochranným,
záchranným, likvidačním a nápravným opatřením. Ačkoliv možnost teroristického útoku
může nastat, jak je uvedeno výše, nejvodnějším časem takového napadení je bezpochyby
ranní či odpolední dopravní špička, kdy dochází především v přestupních stanicích k nejvyšší
koncentraci cestujících.
Vzhledem k tomu, že k teroristickému napadení na vybraná zranitelná místa může dojít
bez předchozího očekávání nebo varování prakticky kdykoliv a kdekoliv, je namístě
analyzovat možné způsoby takového úderu jako východisko k přípravě souboru reálných
preventivních, represivních, ochranných, záchranných a likvidačních, resp. nápravných
opatření.
Je zřejmé, že taková analýza zahrnuje řadu předpokladů, z nichž pouze některé lze ověřit
experimentem a technickým měřením. Je to dáno skutečností, že předpoklady se pohybují ve
velmi širokých mezích, což vyplývá především z širokého spektra možných scénářů úderů
chemického terorismu, z nichž vyplývá především široká škála použitelných chemických
látek, od nejničivějších supertoxických letálních nervových jedů (sarin, cyklosarin, soman,
tabun) pro nejnebezpečnější scénáře realizované v zájmu teroristických skupin a
patologických jedinců hnaných nutkáním vraždit, až po relativně málo škodlivé až neškodné
látky s výraznými senzorickými vlastnostmi (s drážděním, silným zápachem, zbarvením aj.)
s cílem vyvolání paniky k možným politickým manipulacím lokálního nebo regionálního
dopadu [7].
Je nasnadě, že záchranný systém i represivní orgány musí být připraveny na různé
varianty, ale musí z titulu společenského poslání kalkulovat s krajním nejnebezpečnějším
scénářem, který zahrnuje použití nejnebezpečnější látky a nejúčinnější model jejich použití ze
strany teroristů. Akademická zamyšlení a myšlenkové experimenty tohoto typu se zaměřením
na pražskou podzemní dráhu již byly autorem tohoto odborného sdělení publikovány [8, 9].
V souvislosti s výše uvedeným lze zdůraznit, že k chemickému teroristickému napadení
může být snadno použito „armádních praktik“, které se používají v rámci tvrdého polního
výcviku ve smyslu psychologické přípravy. Při polním výcviku ve smyslu „chemické kázně“
se používají některé metody, které mají co nejvíce zvýšit úroveň chemické kázně a
psychologické přípravy cvičených vojáků. Jedná se o to, že do obyčejného a „neškodného
dýmu“ při polním výcviku se postupně přidává jiná látka, nečastěji tzv. slzný plyn, který
v podstatě přinutí vojáky samostatně použít ochranné masky, ať jsou v jakékoliv „bojové
situaci“ [7].
Tento diskutabilní model lze snadno aplikovat a případně relativně snadno zneužít pro
chemické napadení obyvatelstva na citlivých místech infrastruktury, kde dochází k vysoké
koncentraci osob.
2
2. Významná chemická napadení obyvatelstva sarinem v Japonsku
Japonská náboženská sekta
Japonská náboženská sekta Óm šinrikjó – Nejvyšší pravda Óm (název v angličtině: Aum
Shinrikyo), byla založena již v červenci v roce 1987. Zájem náboženské sekty Nejvyšší
pravda Óm o chemické a biologické zbraně se datuje od roku 1990. V roce 1990 až 1995
sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z nichž 10 bylo uskutečněno bojovými
chemickými látkami (4 sarinem, 4 látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a 7 útoků
biologickými látkami. Naštěstí pouze dva útoky sarinem byly pro teroristy „úspěšné“, které
způsobily smrt několika nevinných osob (Matsumoto v roce 1994 a Tokio v roce 1995) [5].
Ačkoliv byl předák zodpovědné náboženské sekty Šoko Asahara odsouzen již před několika
lety k trestu smrti, rozsudek nebyl dosud vykonán.
V historii chemického terorismu se stal významným a základním předělem brutální
teroristický útok sarinem v tokijském metru. Vyžádal si celkem 12 obětí, zranil více než 1 000
osob, z čehož 17 bylo v kritickém stavu, 37 bylo vážně zdravotně postiženo a 984 bylo jen
lehce zdravotně poškozeno. Celkový počet obětí činil podle oficiální japonské policejní
zprávy 4 460 osob. Ti všichni vyhledali zdravotnické ošetření [10]. Počty obětí a postižených
se však liší, podle zdroje informace, jak bude popsáno později.
Děsivý případ tokijského metra, kdy byl proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu použit
vysoce jedovatý sarin, je podrobně popsán v domácí i zahraniční literatuře [3, 4, 5, 6, 11, 12,
13, 14, 16].
Během několika minut po vystavení lidského organismu působení sarinu se účinky otravy
projevují poškozením hladkého svalu oka, zúžením očních zorniček, zánětem spojivek,
prudkými bolestmi v oku, obzvláště při zaostřování, poruchou vidění a silnými bolestmi
hlavy. Rovněž poškození dýchacích orgánů vede k nadměrnému vylučování vodného výtoku
z nosu a vyvolání tíživého pocitu v hrudi.
Japonská náboženská sekta vybudovala ve svém sídle v Kamikuišiki speciální laboratoř
pro moderní výrobu nejúčinnějších typů bojových chemických látek. Výrobní technologie
byla získána pravděpodobně v Rusku nebo ve Spojených státech amerických. Pro své cíle
však nakonec sekta (v dubnu 1993) vybrala nervově-paralytickou bojovou chemickou látku
sarin z důvodu její vysoké smrtelnosti a relativně snadné výroby. Sarin vyrobila v roce 1993 a
ve stejném roce jej otestovala na ovcích v Austrálii. Současně však byly prováděny pokusy,
jejichž výsledkem měla být výroba dalších bojových chemických látek jako látky VX, tabunu
a yperitu.
Matsumoto 1994
První „velký test na lidech“ byl proveden 27. června 1994 v horském městě Matsumoto (v
době útoku město mělo 200 tisíc obyvatel) v hornatém vnitrozemí japonského ostrova Honšú.
Teroristická sekta Óm Šinrikjó vypustila sarin z nákladního automobilu ve večerních
hodinách. Bylo horké vlhké počasí, teplota vzduchu 29ºC, jeho vlhkost 93%, vanul
jihovýchodní vítr o rychlosti asi 0,2 – 1,2 m/s. Cílem zkoušky bylo otestovat speciální
rozstřikovací zařízení pro aplikaci bojových chemických látek a kontaminovat budovu
oblastního soudu.
Vybraná skupina náboženské sekty, vedená Hideo Muraim, dorazila do města navečer se
značným zpožděním. Zaparkovala svá vozidla na sídlišti Kita Fukaši. Muži v automobilu s
rozprašovacím zařízením nejprve oblékli své ochranné oděvy a aplikovali si navzájem injekce
3
s protilátkou (antidota). Potom spustili zařízení do činnosti. V důsledku změny směru větru
však útočníci zpanikařili a vypustili sarin do volného prostoru. Po vypuštění sarinu celá
skupina rychle ujela. Celkem bylo následkem tohoto sarinového útoku sedm osob usmrceno a
59 vážně zasaženo. Ti byli hospitalizováni v místní nemocnici. Úhrnně však lékaři ošetřili
více než 500 pacientů zasažených sarinem.
Sarin připravený pro „test“ v Matsumotu byl mimořádně čistý, ale nikdo nezná „čistotu“
vyrobeného sarinu. Bohužel následné policejní vyšetřování tohoto významného a signálního
incidentu bylo pomalé až liknavé, jak uvádí literatura [4].
Jestliže počátkem listopadu 1993 se podařilo sektě vyrobit asi 20 gramů látky, během
měsíce už to bylo více než 30 kg a jejich cílem bylo vyrábět 2 tuny sarinu denně s konečným
cílem výroby 70 tun sarinu [13]. Podle švédské odborné příručky [15] toto množství (70 tun)
znamená asi 225 miliónů smrtelných inhalačních dávek sarinu pro člověka. Pochopitelně jde
pouze o teoretické úvahy za předpokladu, že je použitý 100% sarin. Jedná se o inhalační
otravy osob a zasažené osoby jsou bez jakékoliv ochrany. Ačkoliv jde pouze o teoretický
výpočet, je vidět jak děsivé jsou jeho výsledky. Pro srovnání je možno uvést, že současná
populace činí v celém Japonsku 125 miliónů občanů.
Celé výrobní chemické zařízení pro výrobu bojové chemické látky bylo přísně drženo
v tajnosti. Členové náboženské sekty přímo zainteresováni na výrobě sarinu, byli nejen
pečlivě vybíráni, ale také testování na detektoru lži, kde byly kladeny otázky typu jako: Nejste
vyzvědač? Jste absolutně loajální s naším vůdcem?
Následné policejní vyšetřování ukázalo, že na výrobě sarinu se podílelo celkem asi 100
osob. Všichni byli pochopitelně věrní členové náboženské sekty. Pracovalo se ve 2 směnách,
a to 24 hodin denně. Výroba sarinu probíhala v pěti stupních [13]. Na tomto místě se záměrně
neuveřejňuje popis výroby sarinu, aby nemohl být výrobní postup zneužit.
K výrobě sarinu náboženská sekta nakoupila asi 90 tun methanolu, 50 tun diethylanilinu,
180 tun chloridu fosforitého, 550 kilogramů jodu, 950 kilogramů chloridu fosforečného, 54
tun fluoridu sodného a 51 tun isopropanolu. Policie zabavila asi 160 kovových nádob
s peptonem (sekundární protein), kdy každý sud měl obsah asi 18 litrů [13].
Celkem bylo napadeno chemickým útokem sarinem v městě Matsumoto asi 500 osob.
Z toho 253 osob bylo lékařsky ošetřeno, 56 lidí z nich bylo hospitalizováno a 7 osob zemřelo
(5 mužů, 2 ženy). První výzva na záchrannou službu došla ve 23 hodin a 9 minut, kdy muž
oznamoval, že jeho žena ztratila vědomí a v zahradě leží mrtvý pes. Následně ráno příštího
dne byli nalezeni 3 lidé mrtví a 4 další zemřeli při převozu do nemocnice. Postižení, kteří se
dostali do místní městské nemocnice, všichni přežili. Policejní vyšetřování probíhalo značně
liknavě a příčina hromadné otravy byla známá až s několikadenním zpožděním [13].
Tokio 1995
Útok sarinem v tokijském metru tak představuje významný akt národního teroru, neboť
proti japonskému civilnímu obyvatelstvu vystoupila japonská náboženská sekta ve vlastní
zemi. Japonsko nebylo nikdy ve své historii napadeno zahraničními teroristickými
organizacemi a skupinami, na rozdíl od Spojených států amerických, Velké Británie, Francie,
Izraele, Austrálie a dalších mnoha vyspělých zemí.
Naopak cíle vybrané v USA, ale i v západní Evropě, jsou často vyhledávaným objektem
teroristických útoků zahraničních teroristických skupin. Nejtragičtějším případem „klasického
terorismu“ byly události 11. září 2001 v USA, které poznamenaly zásadním způsobem vývoj
na celém světě.
4
Následkem provedeného sarinového útoku v tokijské podzemní dráze bylo 12 osob
usmrceno, 17 osob bylo v kritickém stavu a vážně zdravotně poškozeno bylo 37 osob.
Celkem 4460 osob bylo dopraveno k nemocničnímu ošetření. Tolik fakta japonské
policejní zprávy vydané po důkladném a dlouhém vyšetřování [10].
Proč vůbec došlo teroristickému útoku? Kdo ho připravil a provedl?
V první řadě je třeba připomenout některá nezvratná fakta. Zástupci jmenované
náboženské sekty se již počátkem 90. let rozjeli do Ruska a USA, aby tam nakoupili
technologie konvenčních, chemických a jaderných zbraní. Sekta se zabývala vývojem
biologických zbraní. Vůdce náboženské sekty Óm šinrikjó a duchovní otec sekty Šoko
Asahara předpověděl ve svém učení konec světa. Když se však jeho předpověď o konci světa
nenaplnila, rozhodli se předáci sekty v čele s Asaharou přivodit konec světa sami. Členové
náboženské sekty se zcela uzavřeli okolnímu světu, řada z nich byla fanatickými stoupenci
Asahary a byli ochotni pro svého vůdce udělat cokoliv [4].
První pokusy se syntézou sarinu byly provedeny již v roce 1993 na speciální základně
sekty v Kamikuišiki v budově Satian 7, kde byla vybudována moderní chemická laboratoř.
Podle policejních záznamů, vzniklých na základě rozsáhlého vyšetřování, byl sarin
syntetizován celkem pětkrát v celkovém objemu asi 30 litrů. Chemici sekty pracovali na
výrobě i dalších bojových chemických látek jako VX látky, tabunu a yperitu. Sarin připravil
Masami Cučija, vedoucí chemické skupiny sekty. Při policejním vyšetřování po sarinovém
útoku v tokijském metru byla v jednom objektu náboženské sekty Óm šinrikjó nalezena
příručka s návodem k výrobě sarinu.
Prvním „testem účinnosti sarinu“ bylo jeho použití v japonském městě Matsumoto, již v
červnu roku 1994, jak bylo popsáno výše.
Přípravě sarinového útoku v tokijském metru věnovalo vedení náboženské sekty vysokou
pozornost. Předcházející „test“ použití sarinu v Matsumotu ukázal, že sarin lze použít a že
splňuje všechny zrůdné představy teroristů. V noci 19. března 1995 bylo pod Cučijovým
dohledem vyrobeno necelých 10 litrů sarinu. Výrobci sarinu věděli, že jejich produkt
obsahuje řadu nečistot a své obavy sdělili Asaharovi, ten však použití nečistého sarinu
schválil. Tím asi nevědomky „zachránil“ stovky a možná i tisíce lidských životů.
Podle výsledků policejního vyšetřování se v tokijském metru jednalo asi o 30% (35%)
sarin. Jeho síla byla podstatně slabší, než se domnívali samotní výrobci. Nicméně opakovanou
vakuovou redestilací sarinu nebo jinými způsoby přečištění se v laboratorních podmínkách
může dosáhnout čistota sarinu asi až 97 %. Kromě toho je nutné zdůraznit, že v tokijském
metru nečistý sarin velmi zapáchal, čili varoval tímto svým nápadným projevem možné
potencionálně zasažené osoby; sarin tak upozorňoval na svoji přítomnost. Páry nebo aerosoly
vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze speciálními detekčními a
monitorovacími prostředky chemického průzkumu. Vlastní akt chemického napadení 20.
března 1995 byl proveden den před jarním svátkem rovnodennosti.
Bezprostředním důvodem k tomuto rozhodnutí vůdce Asahary byla vážná obava
z přípravy a provedení policejní razie na zařízení náboženské sekty. Záměry policie byly
Asaharovi známy, a proto vedení sekty rozhodlo, že provede chemické napadení tokijského
Metra. Mysleli si, že pokud to udělají, podaří se jím odvést pozornost japonské policie od
náboženské sekty a jejich zařízení.
Vyrobený nečistý 30% [13], případně se uvádí 35% [14] sarin byl naplněn do 11 [13],
případně se udává 9 [14], připravených igelitových sáčků a ty byly pečlivě zataveny. K útoku
v tokijském metru bylo vybráno pět spolehlivých mužů sekty. Po zvažovaní různých
alternativ použití sarinu bylo nakonec rozhodnuto, že k útoku sarinem má dojít na třech
5
trasách tokijského metra, na hlavních tepnách, které procházejí stanicí Kasumigaseki.
Stanovilo se datum a hodina útoku. Záměrně byla vybrána ranní dopravní špička v metru,
doba, kdy jsou prostory metra přeplněny cestujícími. Jednalo se převážně o státní úředníky,
kteří cestují do svých úřadů v centru Tokia každé ráno. Dvě hodiny před útokem užili útočníci
pilulky s protilátkou. I přes překotné naplánování a přípravy byla celá akce přesně načasována
a provedena. Všem pěti členům sekty Óm šinrikjó se podařilo „vypustit“ sarin z igelitových
sáčků v rozmezí tří až pěti minut kolem stanovené osmé hodiny ranní. Útočníci propíchli
sáčky naostřenými hroty deštníků a rychle zmizeli ze zasaženého prostoru. Sáčky zůstaly ležet
na podlaze vagónů tokijského metra v pěti stanicích (Očanomizu, Šin Očanomizu, Akihabara,
Jocuja a Ebisu) [13, 14].
Tento způsob použití není příliš „efektivní“, ale je velmi jednoduchý a značně spolehlivý.
Sarin je za normálních podmínek těkavá kapalina, která se vypařuje a právě jedovaté páry
sarinu byly v převážné většině případů příčinou inhalačních otrav cestujících v tokijském
metru. Přitom je všeobecně známo, že použití sarinu je nejúčinnější ve formě aerosolu.
Příprava, rychlé a spolehlivé použití malých aerosolových generátorů k převedení sarinu do
aerosolové formy, je poměrně jednoduchá a snadno proveditelná úprava s využitím běžně
dostupných malých elektrických zařízení typů domácích fénů. Z fyzikálního hlediska se
nabízí jednoduchý ohřev sarinu, protože obecně platí, pře při zvýšení teploty kapaliny o 100 C
se výparnost látky zdvojnásobí. Tímto směrem může vést další zneužití sarinu pro chemické
teroristické napadení obyvatelstva.
Spolehlivá a rychlá zjistitelnost většiny bojových chemických látek je možná pouze
použitím speciálních detekčních a monitorovacích přístrojů chemického průzkumu. Čich ani
jiné lidské smysly nejsou schopny zjistit přítomnost většiny bojových chemických látek.
Zjistitelnost bojových chemických látek je časově limitována. U moderních detekčních a
monitorovacích přístrojů činí od několika málo sekund, u nejmodernějších přístrojů až do
několika minut u starších přístrojů a zařízení. Takové speciální přístroje nejsou běžně
dostupné a jsou poměrně drahé, moderní přístroje a zařízení vyžadují kvalifikovanou obsluhu.
V podmínkách České republiky jimi disponuje pouze profesionální hasičský záchranný sbor a
speciální jednotky Armády České republiky.
Nejzávažnějším poučením z chemického útoku sarinem je skutečnost, že se japonským
zpravodajským službám ani po varovném a výstražném případu ve městě Macumoto, 7
mrtvých osob !!!, nepodařilo včas zachytit přípravy na provedení rozsáhlého chemického
útoku sarinem v Tokiu a podniknout potřebná, rychlá a účinná opatření.
Základní charakteristika bojové chemické látky sarin:
Sarin je tzv. nervově paralytická bojová chemická látka, která je vysoce toxická. Lze
ji bez otálení označit za „super-jed“. Za normálních podmínek (teploty 20 °C, tlaku 101,3
kPa) je sarin bezbarvá kapalina, bez zápachu a vůně, s hustotou 1,089 g.cm-3. Molekulová
hmotnost sarinu je 140, bod varu 150 °C a bod tuhnutí - 57 °C. Sarin má některé „výhodné
vlastnosti“ z hlediska zneužití k teroristickým útokům mezi které patří bezesporu jeho vysoká
výparnost za běžných teplot. Páry sarinu jsou příčinou inhalačních otrav. Nemají žádný
zápach či vůni ani barvu. Především nezvyklý zápach může být varovná vlastnost pro
ohrožené nebo již zasažené osoby.
Sarin je bojová chemická látka objevená v průběhu 2. světové války ve fašistickém
Německu. Byla poprvé syntetizována v roce 1939 v Německu a následně vyrobena ve větším
množství, což se odhaduje na asi 5 až 10 tun. Zajímavá je i historická skutečnost, že bojové
chemické látky z Německa, včetně sarinu a tabunu, získaly vítězné mocnosti: Spojené státy
americké, tehdejší Sovětský svaz a Velká Británie.
6
Chemický název sarinu zní: O-isopropyl methylfosfonofluoridát. Pro značení chemické
munice se sarinem se nejčastěji používá americký, dnes již všeobecně rozšířený, kód: GB.
Někdy se ne zcela správně píše o takzvaných nervových plynech, zde se zpravidla zahrnuje
sarin, cyklosarin, soman, tabun, látka VX, i když jsou to všechno za normálních podmínek
kapaliny. Výraz „nervový plyn“ může být pro nezasvěceného čtenáře poněkud matoucí. V
anglosaské odborné literatuře se nesprávně používá odborný termín „nerve gas“, který bývá
do češtině překládám jako „nervový plyn“.
Chemická struktura sarinu je znázorněna níže.
Do lidského organismu vstupuje bojová chemická látka sarin celým povrchem těla. Páry i
jemné aerosolové částice kapalného sarinu jsou okamžitě absorbovány dýchacími orgány,
oční spojivkou i zažívacím systémem. Účinek na organismus je téměř okamžitý. Po obdržení
smrtelné dávky nastává obvykle smrt během 15 minut. Detoxikace v organismu je relativně
rychlá. Inhalační toxicita sarinu pro člověka LCt50 činí 0,15-1,00 g . min-1 m-3 [12].
Průběh otravy pokračuje rozvojem systémových příznaků muskarinového a nikotinového
typu a poškozením centrálního nervového systému. Omezené okysličování plic vyvolává
cyanózu a stav bezvědomí. Příznaky mohou být dále doprovázeny pocením, nechutenstvím,
zvracením, průjmy, samovolnou defekací a močením. Celková slabost organismu je
vystřídána paralýzou svalů jazyka a dýchacích svalů, jež vede k obrně veškerého svalstva.
Poškození centrálního nervového systému se projevuje zvýšeným stavem úzkosti, neklidu,
nespavostí, blouzněním a závratěmi. Při zasažení organismu vyšší koncentrací se dostavují
bolesti hlavy, třesavka, ztráta paměti, komolení řeči, zpomalení reakcí, stav celkové
zaraženosti, apatie, centrální deprese, dýchání a silné křeče.
Smrt nastává po ochromení činnosti dýchacích a srdečních orgánů. Intenzita a doba, po
které se objevují příznaky zasažení, závisí na celkové obdržené dávce sarinu, na bráně vstupu
do organismu a rychlosti, s jakou sarin pronikl do organismu. Poněkud pomaleji se ve
srovnání s inhalačními otravami projevují příznaky poškození organismu při pronikání kůží.
Smrtelné otravy při zasažení organismu přes kůži mohou nastat během 1-2 minut, ale také
během 1-2 hodin [12].
Velmi rychle probíhá otrava se smrtelnými následky při zasažení očí kapalným sarinem.
Tento způsob zasažení osob je možno přirovnat k nitrožilnímu podání jedu.
3. Práce záchranných sil a prostředků v Japonsku
Při záchranných pracích v postižené oblasti v městě Matsumoto zasahovalo celkem 52
záchranářů, aniž měli ochranné vybavení. Vůbec se nepředpokládalo, že by mohlo jít o
závažný chemický útok bojovou chemickou látkou. Osmnáct záchranářů bylo postiženo a
jeden byl přijat k hospitalizaci. Tento záchranář se účastnil záchranné akce od začátku a
pracoval v postižené oblasti asi kolem 5 hodin. Ostatní záchranáři se neobrátili na lékaře,
přestože vykazovali mírné symptomy postižení (otravy). Ukázalo se, že postižení osob bylo
tím menší, čím později se záchranáři do akce zapojili. Překvapivé je i to, že konečná
identifikace sarinu byla potvrzena až 4. července 1994.
7
V Japonsku je krizové plánování založeno na „základním zákonu o řešení katastrof“.
Zákon zahrnuje regionální krizové plánování a řízení. V hlavním městě Tokiu je za
regionální krizový plán a jeho provádění odpovědná metropolitní vláda města Tokia. V
regionálním krizovém plánu jsou zahrnuty prvotní zdravotnické záchranné práce a pomoc.
Podle tohoto krizového plánu je Tokijský metropolitní hasičský sbor odpovědný za: 1) výběr
nemocnic, to kterých budou postižení převezeni, 2) transport do nemocnic a 3) první pomoc.
Tento plán počítá se záchrannými týmy s personálem z městských nemocnic, regionální
lékařské asociace, Červeného kříže, státních nemocnic a veřejných zdravotnických center.
Dále spoléhá na podporu okolních prefektur.
Hasičský sbor je přímo odpovědný za přednemocniční péči v Tokiu. Zahrnuje celkem 182
týmů urgentní péče a 1650 zdravotnických asistentů, kteří mají pečovat o potřeby 10 milionů
obyvatel a 5 milionů domácností ve městě na ploše 1 750 km2 . Každý tým je složen ze 6
zdravotnických asistentů, z nichž vždy jeden je jmenován „asistentem pro urgentní záchranu
života“. Pracovní zařazení je určeno zákonem z roku 1991. Pracovníci smějí poskytovat
odbornou zdravotní péči (např. zajištění dýchání pomocí Combitube nebo laryngeální masky,
zavedení intravenózních vstupů a kardioresuscitaci). Podle zákona však tyto zákroky nesmí
být prováděny bez svolení lékaře. Proto musí záchranné týmy kontaktovat lékaře, který slouží
na Tokijském řídícím středisku záchranné služby, aby získali svolení ke každému úkonu.
Endotracheální intubace bez lékaře nelze podle zákona provádět vůbec. V roce 1995 bylo
zdravotnickými týmy provedeno v Tokiu 6135 zákroků. Neexistuje zde zdravotnický lékařský
systém, kde by lékař s vozem rychlé pomoci zasahoval na místě katastrofy.
Tokijský hasičský sbor má ve svých řadách specialisty na chemické havárie, kteří jsou
vybaveni chemicky odolným ochranným oblečením a přístroji pro analýzu typu škodliviny,
vč. infračerveného plynového analyzátoru a plynového chromatografu s hmotnostním
spektrometrem.
Metropolitní policie také vlastní laboratoře umožňující identifikaci chemických látek.
Japonské obranné síly (armáda) jsou řízeny odborem pro obranu, který nemůže jednat bez
svolení předsedy vlády (tzv. civilní kontrola). Při vzniku katastrofy mohou vstoupit do
postižené oblasti a provádět záchranné práce pouze na žádost místních úřadů a se souhlasem
předsedy vlády. V zásadě nemohou jednat spontánně.
V celém Japonsku existují pouze 2 informační centra pro jedovaté látky, které mají sloužit
potřebám 100 milionů obyvatel. Na lékařských fakultách se toxikologickou problematikou
zabývají katedry akutní medicíny, anesteziologie, farmakologie, soudního lékařství, veřejného
zdraví a hygieny. Japonská společnost klinické toxikologie se zabývá problematikou otrav.
Nezávislá oddělení klinické toxikologie v Japonsku nejsou.
Kniha amerického autora byla již v roce 1998 publikována v České republice v českém
jazyce - Brackett D. W.: Svatý teror – armagedon v Tokiu, Mladá fronta, Praha 1998 [4].
Přebal knihy ukazuje obrázek 1 na další straně. Tato odborná publikace přinesla řadu
důležitých informací, dat a faktů jak o japonské náboženské sektě, tak o jejich zločinných
aktivitách. Autor publikace, ač Američan, působil po dvě desetiletí v Japonsku a proto byl
velmi dobře obeznámen s národní mentalitou, zvyky a jinými životními skutečnostmi
v Japonsku. Kniha je velmi dobře napsána, je čtivá a je možno ji doporučit ke studiu.
8
Obrázek 1: Přebal knihy, která byla vydána v češtině
Po útoku bylo do 15 stanic metra vysláno 1364 zdravotníků a 131 sanitních vozů.
Tokijský hasičský sbor definoval útok sarinem jako nejhorší katastrofu od 2. světové války.
Hasičský sbor se ocitl v naprostém zmatku, protože přicházející informace ukazovaly, že
katastrofa přesahuje jeho možnosti koordinovat komunikaci. Výsledkem bylo, že zdravotní
týmy ztratily radiokontakt s lékařem na dispečinku záchranné služby. Žádný z pacientů nebyl
ošetřen za pomoci Combitube nebo laryngeální masky. Pouze jeden pacient měl zavedeny
intravenózní vstupy (v tomto případě dal pokyn lékař, který byl náhodou přítomen na místě).
Všichni těžce postižení pacienti byli intubováni a na řízeném dýchání až po přijetí v
nemocnici [5].
Během hodiny policie uzavřela přístup do postižených stanic Metra. Zároveň byly
odebrány vzorky a započaly analýzy škodliviny. Hasičský sbor vytvořil u postižených stanic
prostor pro akutní ošetření, 10 nejvíce postižených pacientů bylo mezitím již přepraveno do
nemocnic (pacienti potřebující endotracheální intubaci). V provizorních ošetřovnách byly
umístěny velké sanitky s 8 lůžky a velké stany nafouknuté stlačeným vzduchem. Během
několika hodin byly vyslány armádní jednotky, aby stanice a vagony metra dekontaminovaly.
Dekontaminace postižených na místě neštěstí nebyla vůbec provedena. Dekontaminaci stanic
a vagonů metra provedla až přivolána armáda s odstupem několika hodin.
Podle jiných literárních podkladů [14] se uvádí, že v prvních hodinách po chemickém
teroristickém napadení nebyli na místě neštěstí žádní doktoři. Až na základě požadavků
hasičského záchranného sboru se na místo neštěstí dostavilo celkem 73 členů zdravotnických
týmů, z toho 47 doktorů, 23 zdravotních sester a 3 úředníci. Byli rozmístěni ve 4 stanicích
tokijského metra k provádění třídění postižených cestujících a léčení zasažených. Dostavili se
však do stanic metra až po 9:00 hodině, tedy necelou hodinu po vzniku chemické napadení
sarinem.
9
Třídění prováděli na postižených stanicích záchranné týmy. Oběti byly evakuovány z
podzemí ven. Mezi postiženými cestujícími, což byly původně lehčí případy, se objevili
pacienti, jejichž stav se během transportu zhoršil. V době útoku měl hasičský sbor své třídící
štítky, nebyly však použity, protože většina postižených šla do nemocnic bez pomoci
hasičského sboru.
Nemocnice St.Luke vyslala do stanic metra 8 lékařů a 3 sestry. Věnovali se třídění
postižených pacientů a poskytování první pomoci.
Asi kolem 10:00 hodin hasičský záchranný sbor identifikoval nebezpečnou látku mylně
jako acetonitril. Tato informace se později ukázala jako nepravdivá. Nakonec byla látka
identifikována policií asi v 11:00 hod. jako sarin, protože tomu odpovídalo její hmotnostní
spektrum analyzované plynovým chromatografem s hmotnostním spektrometrem při
porovnání s údaji v databázi Národního ústavu pro normy a technologie v USA (National
Institute of Standard and Technology).
Z 1364 zasahujících zdravotníků vykazovalo 135 (9,9%) akutní příznaky postižení a bylo
ošetřeno v nemocnicích. Tím byly narušovány i záchranné práce. Zdravotníci měli standardní
pracovní obleky bez ochrany dýchání. U většiny se první příznaky otravy projevily během
transportu a předpokládá se, že byli vystaveni expozici v sanitních vozech tím, že vdechovali
sarin odpařující se z oděvů pacientů. Větrání ve vozech bylo nedostatečné, protože okna byla
zavřená. Jakmile byla sekundární expozice zdravotníků zjištěna, byl dán příkaz, aby byla okna
sanitek úplně otevřena a aby se ve vozech zlepšilo větrání.
Záchranná služba převezla do nemocnic 688 pacientů sanitními vozy a mikrobusy 452
pacientů. Zbylí postižení, jichž bylo více než 4000, se dopravili do nemocnic pěšky, taxíky
nebo soukromými vozidly. V době bezprostředně po provedení útoku sarinem hrály při
převozu pacientů významnou roli rádiem řízené taxíky. Do Mezinárodní nemocnice St. Luke
bylo taxíkem přivezeno téměř 25% postižených.
Pacienti byli léčeni v 267 (jiný zdroj uvádí 294) zdravotnických zařízeních v Tokiu. Navíc
17 pacientů bylo léčeno v 11 nemocnicích mimo Tokio. Mezinárodní nemocnice St. Luke
léčila největší počet pacientů a to 640 cestujících a pracovníků metra dne 20. března 1995.
Tato skutečnost vznikla především tím, že uvedená nemocnice je výhodně situována
vzhledem k místům otrav cestujících. Na základě údajů této nemocnice byly jednotlivé
příznaky otravy uváděny následovně, viz tabulka 1 [14].
Tabulka 1: Charakteristické příznaky otravy sarinem a výskyt u pacientů
Charakteristické příznaky
otravy sarinem
Mióza
Bolesti hlavy
Vizuální tma
Bolesti oka
Dušnost
Nevolnost
Kašel
Bolesti hrdla
Rozmazané vidění
Výskyt u
pacientů v %
90,5
50,4
37,6
37,5
29,2
26,8
18,8
18,3
17,9
Počet postižených vysoce převyšoval kapacitu Tokijského hasičského sboru. V takové
situaci je třeba využít nestátních dopravních prostředků.
10
Sekundární ohrožení záchranných týmů se objevilo, protože nebyla provedena
dekontaminace na místě a nebyly použity ochranné oděvy a pomůcky. Naštěstí zde šlo o
„zředěný“ sarin.
Americký profesor thajwanského původu Anthony T. Tu, který se přímo podílel na
vyšetřování teroristického útoku sarinem v tokijském metru a vykonával expertní a
konzultační činnost pro japonskou policii, vydal před několika lety rozsáhlou a podrobnou
knihu v anglickém jazyce - Tu, A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and
Matsumoto City, Alaken, Colorado 2002 [13]. Přebal knihy je na obrázku 2.
Obrázek 2: Kniha Chemical Terrorism
Celkový počet obětí chemického teroristického napadení sarinem není přesně znám,
případně různé japonské agentury, které zpracovávaly data ohledně obětí uvádí různé počty
zasažených a postižených osob [14]. Shodují se pouze v počtu mrtvých (otrávených) a to 12
cestujících. Tabulka 2 názorně demonstruje různý počet obětí.
Tabulka 2: Počet obětí podle různých subjektů
Název státního orgánu,
organizace
Hasičský sbor v Tokiu
Tokijská metropolitní policie
Podzemní dráha v Tokiu
Policejní vyšetřovací zpráva
Počet obětí
5 642
3 796
5 654
4 460
Po útoku sarinem v tokijském metru byla přijata řada významných opatření. Pro
zajímavost uveďme jen několik vybraných hlavních opatření, která byla jeho odezvou. Řady
národní policie byly rozšířeny o několik tisíc nových policistů a byly zmodernizovány
lékařské postupy zavedené pro případ použití bojových chemických látek a nebezpečných
11
chemických průmyslových toxických látek. V samotném systému metra bylo instalováno
sedm set nových televizních kamer kontrolujících nástupiště. Hasičské jednotky metra dostaly
speciální přístroje pro detekci bojových chemických látek a jednotky jsou pravidelně
procvičovány v potřebných činnostech.
Tyto získané zkušenosti jsou velmi důležité, protože jejich důsledná analýza a následné
pečlivé zhodnocení může významně přispět k přípravě, ověření a následnému zavedení všech
potřebných a nezbytných opatření k prevenci a kvalitní ochraně vlastních zasahujících
záchranářů, ale především k přípravě a provedení záchranných a likvidačních prací v případě
chemického teroristického útoku.
Aktéři japonské náboženské sekty byli postupně zatčeni, uvězněni a souzeni po dobu 16
let. Nakonec padlo u soudů 13 rozsudků smrti oběšením a to včetně trestu smrti pro vůdce
sekty Šoko Asaharu. Ještě v roce 2008 policie pátrala po některých členech náboženské sekty,
jak ukazuje policejní plakát v japonštině na obrázku 3.
Obrázek 3: Policejní plakát z roku 2008
4. Možné ohrožení podzemní dráhy
Je nasnadě, že pro nejnebezpečnější způsob chemického terorismu (chemického
napadení), který je spojen s hromadným zasažením osob, vedoucím k vysokému stupni
zdravotnických a nenávratných ztrát, tj. k vysokému výskytu symptomů vyšších forem akutní
intoxikace, je nezbytná vysoká toxicita, zejména inhalační, odpovídající způsobu a formám
možného použití. Posuzujeme-li možnost výběru nejvhodnější látky z pohledu chemického
terorismu, pak je nutno současně posuzovat nebezpečnost látky i s přihlédnutím k snadnosti
rozptylu jednoduchým způsobem, tj. převážně volným odpařením v prostoru dopravní
infrastruktury, což není nutně totožné s porovnáním nebezpečnosti látek při použití na bojišti,
kde je možno využít k rozptylu nejběžnější mechanismus založený na výbušném principu,
který ze zásadních důvodů zřejmě připadá v úvahu v prostorech metra jako podstatně méně
vhodný [7].
Tato část odborného sdělení je sice zaměřena, na možnosti zneužití pouze nervově
paralytických bojových chemických látek a na podmínky pražského metra, ale do značné míry
je možné závěry aplikovat i na jiné velké metropole, kde se podzemní dráha vyskytuje.
Protože jsou v dalším odborném textu používány zásadně jen kódová označení bojových
chemických látek, jsou tyto nebezpečné a vysoce toxické chemické sloučeniny přehledně
uvedeny v následující tabulce 3.
12
Tabulka 3: Kódová označení a chemické názvy nervově paralytických látek [16].
Triviální název BCHL
Sarin
Cyklosarin
Soman
Látka VX, Spojené státy
americké
VX-R látka (R-33), Ruská
federace
Tabun
Kódové
označení
BCHL
Chemický název BCHL
GB
GF
GD
VX
R-33
O-isopropyl methylfosfonofluoridát
O-cyklohexyl methylfosfonofluoridát
O-pinakolyl methylfosfonofluoridát
O-ethyl S-[2-(diisopropylamino)ethyl]
methylfosfonothiolát
O-isobutyl S-[2-(diethylamino)ethyl] methylfosfonothiolát
GA
O-ethyl N,N-dimethyl fosforamidokyanidát
Seřadíme-li z pohledu bojového použití nejběžnějším výbušným způsobem nervové jedy
podle nebezpečnosti, která je dána souběžnou kombinací inhalační a perkutánní intoxikace,
pak zřejmě vyjde poměrně jednoznačně [7]:
pro chladnější pásma je sekvence: VX – GD – GB – GA – GF,
pro velmi teplé klimatické zóny: VX – GF – GD – GA – GB.
Prostor pražského metra můžeme přiřadit k chladnějšímu (mírnému) klimatickému pásmu.
Výbušný způsob rozptylu však pravděpodobně nepřipadá jako vhodný, zejména rozhodně ne
v případě vnitřního prostoru vagonu a nejspíše ani při použití ve stanicích. Lze předpokládat,
že nejvhodnějším způsobem rozptylu je volné resp. usnadněné odpaření a dominantním
způsobem zasažení inhalační intoxikace.
V tomto případě je nutno brát v úvahu vedle toxicity také těkavost. Za popsaných
podmínek se jeví z pohledu nebezpečnosti značně jiná sekvence (od nejvhodnější látky po
nejméně vhodnou) a to v následujícím pořadí [7]:
GB – GF – GD – GA – VX.
Z uvedených kriterií pak vychází jako nejnebezpečnější látka silně toxický a přitom
nejtěkavější sarin (GB), jemuž je věnována výhradní pozornost v další části. Je
pravděpodobné, že takovým způsobem se dobrala k výběru sarinu jako „nejvhodnější látky“
pro teroristické napadení i náboženská sekta Óm Šinrikjó (Nejvyšší pravda) [4, 7, 16].
Je zřejmé, nebo i nejvýše pravděpodobné, že vzhledem k reálným možnostem techniky
rozptylu, ale zejména vzhledem k souboru toxických a fyzikálně chemických vlastností, je
nejpravděpodobnějším způsobem intoxikace akutní inhalační otrava.
Pro vyřazení živé síly zneschopněním v důsledku závažných symptomů akutní inhalační
otravy (miosa, dýchací obtíže), tak pro usmrcení, je sarin přesto mezi nejdůležitějšími
nervovými jedy až na 3. místě (usmrcení LCt50 100 mg.min/m3, zneschopnění ECt50 50 – 75
mg.min/m3) za ca trojnásobně toxičtějším somanem a asi troj – až desetinásobně toxičtější
látkou VX.
Vezmeme-li však v úvahu potenciální možnosti rozptýlení, zejména v daných podmínkách
nejjednodušším způsobem prostého odpaření, pak ze srovnání těkavosti jednoznačně vyplývá
jeho dramaticky vyšší celková nebezpečnost. Maximální koncentrace (těkavost) C20max totiž
činí 11500 mg/m3. Překonává tak soman asi pětinásobně a látku VX dokonce tisícinásobně.
Vysoká toxicita látky VX by byla zhodnocena pouze technikou rozptylu ve formě
aerosolu, aby současně došlo k využití jeho nesmírně vysoké toxicity na nechráněnou kůži,
nejlépe výbušným způsobem, který si lze u teroristického úderu ve vnitřních prostorech
13
obtížně představit. Takové použití už odpovídá podmínkám válečného nasazení chemických
zbraní.
Z uvedeného vyplývá, že v cílovém prostoru je nutno pro dosažení nebezpečného
efektu inhalační intoxikací sarinem, tj. 50 % zneschopnění až usmrcení dosáhnout
hodnotou dávkového příkonu v rozmezí 50 – 100 mg.min/m3 [7].
Pro další kalkulace je nutno aplikovat další vstupní předpoklad, tj. odhad reálné expozice
parám sarinu, vyplývající z předpokládaného setrvání (pobytu) osob v (kontaminovaných)
prostorách metra.
Vzhledem k rozměru stanic a frekvenci pohybu vlaků, lišící se podle tratí i denní doby,
lze odhadnout, že praktický pobyt jednotlivce, resp. skupiny cestujících od vstupu do
eskalátorového tunelu přes čekání na vlak a nástup do vagonu, resp. analogický pobyt a pohyb
po výstupu z vagonu obráceným směrem, v průměru nejspíše nepřesáhne dobu 5 minut.
Z toho vyplývá, že vzhledem k shora zmíněným hodnotám bude pro danou expozici 5
minut ve vnitřním prostoru metra potřebná cílová koncentrace sarinu v parách 10 – 50
mg/m3[7].
Ve vagonech tomu bude poněkud jinak. Vzhledem k menší rozloze pražského metra jsou
jízdní doby, ve srovnání s Paříží, Londýnem, New Yorkem, Moskvou, Tokiem a jinými
mega-metropolemi, kde běžně existují trasy i s více než hodinovou dobou jízdy, nepoměrně
kratší. Vzhledem k pouhým třem trasám s centrálním trojúhelníkem a velké frekvenci
přestupujících cestujících v centrálních zónách lze míti za to, že průměrná doba pobytu ve
vagonu pro cestující mezi pražskými stanicemi dálkové železniční a autobusové dopravy,
přípoji na letiště i pro ostatní cestující se bude (podle zkušeností autora této zprávy)
pohybovat v průměru kolem 8 - 12 minut [7].
Zvolíme-li pro jednoduchost expoziční dobu pro vagon metra 10 minut, pak bude ve
vnitřním prostoru vagonu potřebná cílová koncentrace sarinu v parách 5 – 25 mg/m3 [7].
V obou uvedených případech jde o průměrné cílové koncentrace bojové chemické látky.
Je nasnadě, že v závislosti na způsobu rozptylu se budou tyto koncentrace vytvářet postupně a
zejména v případech prostého odpaření od nulových počátečních hodnot. Příslušný stupeň
ohrožení cestujících v podzemní dráze zahrnuje v závislosti na způsobu rozptylu integrální
hodnotu, která je dána dynamikou postupného vytváření účinných koncentrací, což je nutno
zahrnout do dalších úvah o možnostech chemického napadení. Z toho zejména vyplývá, že
potřebná počáteční množství pro danou kubaturu prostoru budou muset být nejspíše podstatně
(tj. několikanásobně) vyšší nebo bude nezbytné kalkulovat s použitím metod facilitovaných
způsobů urychleného odpaření.
Takové metody mohou využívat technik rozptylu, přiměřených teroristickému použití
v uzavřeném prostoru, které však přitom nesmějí ohrozit samotné aktéry chemického
teroristického napadení. V našich podmínkách zřejmě nepřipadají v úvahu neodhadnutelné
následky úderů provedených sebevražednými teroristy ochotnými obětovat svůj život v rámci
extrémního náboženského, etnického, nacionálního nebo politického fanatismu [7]. Tato
situace se však může dramaticky změnit jednak v souvislosti s turistickým ruchem, ale také z
pohledu velké migrace obyvatelstva. Jak je všeobecně známo, v současné době vznikají různé
komunity muslimských skupin také v České republice a to včetně budování základních
náboženských symbolů, jako jsou mešity, modlitebny a jiné stavby.
14
5. Závěry, doporučení a shrnutí
Terorismus je celosvětovou hrozbou, která vzrostla po teroristických útocích z 11. září
2001. Vyžaduje globální řešení, které nebude založeno jen na porážce teroristů, ale musí
zároveň obsahovat snížení utrpení některých národů, kterého teroristé zneužívají pro své cíle.
Mnohostranných mezinárodních a národních řešení je také potřeba k zabránění dalšího šíření
zbraní hromadného ničení a případné možnosti jejich zneužití.
Není snadné úplně a komplexně definovat kořeny terorismu. Přesto je možné konstatovat,
že jednou z hlavním možností zeslabení terorismu je široké všeobecné vzdělání především
chudých národů, kde se často vyčleňují noví a fanatičtí teroristé.
Chemický terorismus představuje v současné, v blízké i vzdálenější časové perspektivě
závažnou bezpečnostní hrozbu v České republice. Její aktuálnost a nebezpečnost vyplývá z
mnoha skutečností. Některé byly podrobně uvedeny v tomto odborném sdělení.
Pokud se jedná o oběti teroristických útoků, tak to nejsou pouze přímé lidské oběti,
usmrcení a zranění lidé, ale také nepřímé oběti, jako jsou pozůstalí, kamarádi, známí, ale i
informovaná veřejnost. Především na informovanou veřejnost současní teroristé spoléhají a
své činny připravují jako kruté, brutální a velmi násilné, aby tím šokovali a stresovali celou
veřejnost. Do této kategorie patří právě chemický terorismus, který může způsobit nebývalé
rozsáhlé až katastrofické následky. Rovněž zde můžeme počítat kategorii zúčastněných osob,
které nebyly vůbec zasaženy, ani poškozeny. Nicméně vzniklé trauma z prožitých hrůz na
místě chemického napadení jistě zanechá v těchto lidem hluboké a většinou negativní
vzpomínky na mrtvé, zasažené a postižené jedince.
Nutností současné doby je pak potřeba intenzivního zapojení státních zpravodajských a
tajných služeb, které se musí odhalováním přípravy teroristických útoků trvale zabývat
s cílem zamezit provedení takového násilí nebo vydírání ve spolupráci s policií a dalšími
orgány státní správy.
Z výše uvedeného vyplývá řada různých závěrů, které je třeba vzít v úvahu případně je i
dále rozpracovat do té podoby, aby se z nich mohly odvodit zcela konkrétní a jasné
organizačně-bezpečnostní a technicko-bezpečnostní opatření k ochraně obyvatelstva.
V závěru je nutno konstatovat, že pro:
názornost jednoduchosti uskutečnění chemického teroristického napadení,
přípravu celého složitého a provázaného řetězce preventivních, represivních, záchranných,
ochranných, likvidačních a obnovovacích opatření,
je nutno vytvářet možné ilustrační scénáře chemického terorismu, jak byly naznačeny v tomto
odborném sdělení. Aniž by chtěl autor radit teroristům nebo nepřátelsky naladěným skupinám
či jedincům, je třeba podtrhnout, že modelování chemického teroristického napadení ale i jeho
devastující následky jsou nezbytným předpokladem pro důkladné vědecké bádání v dané
oblasti. Je pochopitelné, že i v rozvinuté společnosti České republiky musí stát na prvním
místě zájmu člověk-občan a jeho osobní, rodinná a další bezpečnost.
Celkové závěry je možné shrnout do následujících doporučení [7]:
Bez ohledu na to, nakolik je v našich podmínkách reálné nebo pravděpodobné očekávání
teroristických napadení, je na místě předpokládat, že mezi důležitými terči potenciálního
chemického napadení patří pražské metro mezi nejpravděpodobnější (jednak jednotlivý
vagon vlakové soupravy podzemní dráhy, jednak prostor vlastní stanice s nástupišti).
15
Proto je nezbytné studovat možnosti a okolnosti takového možného chemického napadení
jako důležité a základní východisko k reálným preventivním, represivním, ochranným,
záchranným a likvidačním, resp. nápravným opatřením.
Z praktického hlediska je účelné uvažovat s krajními scénáři chemického napadení, tj. s
nejnebezpečnějším scénářem s vražednými cíli, a s cílem vyvolání paniky. Oba krajní
scénáře mohou mít řadu odstupňovaných realizovatelných způsobů provedení, z nichž
některé jsou výše naznačeny.
Pro prvý – nejnebezpečnější – scénář je účelné předpokládat použití nejtoxičtějších
supertoxických letálních nervových jedů (sarin, cyklosarin, soman, tabun).
Pro druhý scénář je možné předvídat použití především dráždivých látek (CS-látka, CRlátka, chloracetofenon, brombenzylkyanid, Adamsit, Clark I, Clark II, chlorpikrin).
Vzhledem k nejpravděpodobnějšímu způsobu intoxikace formou akutní inhalační otravy
se jeví jako nejnebezpečnější kontaminant (vzhledem k nejvhodnějšímu souboru
fyzikálních a toxických vlastností) O-2-propyl methylfosfonofluoridát, tj. sarin.
Bezpečná výroba sarinu není zcela jednoduchá, ale organizovanou skupinou a
kvalifikovaným chemikem v podmínkách vysokého stupně ochrany je potřebné množství
vyrobitelné, otázkou je konečná čistota produktu (resp. zápach nečistot).
Místa rozptylu kontaminantu v podstatě odpovídají cílovým místům napadení. V případě
vagonu je to vhodné místo při nebo na podlaze, v případě stanice je to jednak středový
prostor (u ostrůvkových stanic), resp. nástupištní prostor u halových stanic s centrálními
kolejišti (typu Hlavní nádraží, Vyšehrad), jednak u všech typů stanic je to dále hrana
nástupiště u vjezdu z traťového tunelu (s možným využitím proudu vzduchu tlačeného
před přijíždějící vlakovou soupravou k rozptylu kontaminantu).
Vzhledem k toxicitě zvoleného kontaminantu jsou na základě parametrů jeho akutní
inhalační intoxikace, tj. středního zneschopňujícího účinku ECt50 a středního smrtícího
účinku LCt50 a předpokládaných dob pobytu cestující veřejnosti ve vlastním staničním
prostoru pro dva základní typy stanic (ražené a hloubené, zásadně se lišící objemem) a
v prostoru vagonu odvozeny průměrné cílové koncentrace kontaminantu.
Na základě takto expertně kvalifikovaně odhadnutých cílových koncentrací jsou odvozena
minimální množství kontaminantu pro dané použití.
Autorovi tohoto odborného příspěvku není známo, zda z pohledu stavební konstrukce
metra a jeho technického vybavení neexistují další možná rizika utajeného zevního
vnesení kontaminantu např. nějakým staničním větracím systémem nebo jiným podobným
vstupem. Rozhodně však lze obecně uvažovat o další možnosti vnesení kontaminantu
cestou dopravního tunelu.
Navržená množství kontaminantu pro dané případy jsou výchozími úvahami pro reálné
modelové testování za autentických podmínek, přičemž za kritický (z pohledu navrženého
minimálního množství) lze pokládat způsob rychlého vytvoření cílové průměrné
koncentrace (zejména ve vagonu).
Pro požadovanou cílovou koncentraci (vzhledem k žádoucímu účinku) bude pro volné
odpaření (vzhledem k dynamice postupného vytváření cílové koncentrace v uzavřeném
prostoru) potřebné mnohonásobně vyšší počáteční množství než v případě možného
reálného usnadněného odpaření za použití výparníků různé konstrukce nebo v krajním
případě mechanického rozptylu, který je schopen danou koncentraci vytvořit v době
16
řádově desítek sekund (ovšem s vyšší možností včasného odhalení). Na to může dát zcela
reálnou odpověď pouze autentický modelový experiment (takové experimenty již byly
v podmínkách pražské podzemní dráhy prováděny, ale jsou z pochopitelných důvodů
utajovány).
Ideálním řešením je vypracování odborné bezpečnostní zprávy nebo studie, na které by se
měli podílet erudovaní odborníci mnoha různých profesí (jako například civilní a vojenští
toxikologové, lékaři, zástupci hasičského záchranného sboru a policie České republiky,
zástupci podzemní dráhy, atd.). Vysoce kvalifikovaná a pečlivá týmová práce může přinést i
v tomto případě zásadně nové teoretické poznatky a návrhy praktických řešení.
Jen taková komplexní odborná bezpečnostní zpráva nebo studie může problematiku
důsledně analyzovat a vyhodnotit a tím v podstatě připravit podmínky pro jak teoretickou, tak
i praktickou přípravu celého integrovaného záchranného systému a to včetně zahrnutí
preventivních otázek.
Seznam literatury:
[1] Matoušek J.: Chemical, biological, radiological and nuclear terrorism: New challenge
for protection population and crisis management. In: Gazsó L.G., Ponta C.C.: radiation
inactivation of bioterrorism agents. pp 81-88, IOS Press, Amsterdam, Berlin, Oxford,
Tokyo, Washington 2005.
[2] Matoušek J.: CBRN terrorism: New challenges for crisis management and protection of
population. Academic and Applied Research in Military Science 3, No. 5, pp 755-765,
2004.
[3] Matoušek J., Mika O., Vičar D.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický,
radiologický a jaderný terorismus. Univerzita obrany, ISBN 80-7231-037-2, Brno 2005.
[4] Brackett D.W.: Svatý terror: Armageddon v Tokiu (český překlad), ISBN 80-204-0669-7,
Mladá fronta, Praha 1998.
[5] Mika O., Neklapilová V.: Šest let po sarinovém útoku v Tokijském metru, Vojenské
zdravotnické listy, 2001, roč. LXX, č. 5, str. 197-204. ISSN: 0372-7025.
[6] Mika O. J., Neklapilová V., Tu A. T.: Před patnácti lety byl v Japonsku proveden
teroristický chemický útok sarinem. Časopis 112, 2009, roč. VIII, č. 6, s. 17-19. ISSN:
1213-7057.
[7] Matoušek J., Mika, O.: Reakce na teroristický útok s použitím bojové otravné látky na
pražské METRO, Kontaminace prostoru METRA, Odborná studie, Brno 2007.
[8] Mika O. J.: Teroristický útok nebezpečnými chemickými toxickými látkami na podzemní
dráhu. The Science for Population Protection, 2008, roč. 0, č. 0, s. 91-98. ISSN: 1803568X.
[9] Mika O. J.: Chemický terorismus v podzemní dráze. Magazín SECURITY, 2011, roč. 15,
č. 01, s. 59-63. ISSN: 1210- 8723.
[10] Policejní zpráva: National Police Agency, Shoten: AUM SHINRIKYO, An Alarming
Report on the Group’s Organization and Activities, Japan 1995.
[11] Mika O. J., Zeman M., Polívka L. Základy ochrany před zbraněmi hromadného ničení.
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, ISBN: 978-80-214-4263-4, Brno
2011.
[12] Mika O. J., Říha M. Ochrana obyvatelstva před následky použití zbraní hromadného
ničení. Námořní akademie ČR, s.r.o., ISBN: 978-80-87103-31- 9, Horní Počernice 2011.
17
[13] Tu A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City, Alaken,
Fort Collins, ISBN 1-880293-10-2, Colorado 2002.
[14] Marrs T. C., Maynard R. L., Sidell F. R.: Chemical Warfare Agents, Toxikology and
Treatment, Second Edition, JOnh Wiley and Sons, Ltd., ISBN 978-0-470-01359-5, 2007.
[15] FOI briefing book on chemical weapons – threats, effects and protection, ISBN 91-7056110-9, Edita Vastra Aros AB 2002.
[16] Matoušek J., Linhart P.: CBRN: Chemické zbraně. Sdružení požárního a bezpečnostního
inženýrství, ISBN 80-86634-71-X, Ostrava 2005.
Brno, 12. srpna 2013
Poděkování I – Děkuji za pečlivou jazykovou úpravu odborného textu, kterou provedla paní
Naděžda Miková.
Poděkování II – Článek vznikl za podpory MŠMT v rámci projektu „Problémy bezpečnosti
21. století a ochrana obyvatelstva“ (CZ.1.07/2.2.00/28.0068).
18