Nadační listy č. 28: leden 2011

Nadační listy
č. 28 / leden 2011
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
osobnost
SENIOR PRIX 2010
Květa Fialová
Vzpomínka Jiří Sovák
Slovo úvodem
I přesto, že je konec měsíce ledna, stále se
vlastně ještě nacházíme na začátku roku.
Co nám asi ony dvě jedničky přinesou?
Uvidíme... zřejmě nemá cenu nad tím nějak
moc přemýšlet, neboť stejně vlivem mnoha
okolností nakonec všechno dopadne úplně jinak.
Návštěva u osobnosti tohoto vydání, herečky
Květy Fialové, v nás probudila řadu duchovních
myšlenek, jdoucí ruku v ruce s lidovými pořekadly.
Naši předkové byli jistě lidé moudří a věděli, proč
si je vymysleli. Jistě poznali na vlastní kůži hlavní
pointu slov: Nic se neděje bez příčiny a nebo
Co se má stát, stane se.
První měsíc v roce není jen rozjezdem na
následující období, je také ohlédnutím za obdobím
uplynulým. My se rádi ohlížíme, máme rádi
vzpomínky..., historii, bez které by neexistovala
přítomnost ani budoucnost. Bez, dnes už řady
nežijících umělců, by nemohli na jejich místa
nastoupit umělci mladší. Bez kulturní a duchovní
podpory mnoha krásných měst, by umění v jejich
regionu nevzkvétalo. Někde se to daří lépe,
jinde hůře. My jsme se snažili do tohoto vydání
pro vás vybrat to nejlepší. Ať už návštěvou
historicky i kulturně významného města
Olomouce či vzpomínkou na fenomenálního
Jiřího Sováka. Ať už prostřednictvím rozhovoru
s krásnou, talentovanou klavíristkou Andrejkou
Vavrušovou, či s neméně krásnou bytostí,
Květou Fialovou. Velmi zajímavá je tentokrát
i rubrika Zdraví. Určitě řadu z vás zaujme
a řadě z vás také pomůže.
Fenomenální je vznik a průběh naší české
filmové tvorby, jedné z nejlepších na světe.
Nejlepší jsme se snažili být i my, že se nám
to zčásti dařilo, svědčí i loňské dopisy
a telefonáty, za které svým čtenářům ze srdce
děkujeme. Díky nim jsme věděli, že naše
práce má a dává smysl a není zbytečná.
Tak snad zase někdy příště...
Alexandra Stušková, DiS.
šéfredaktorka
Poděkování NADACI ŽIVOT UMĚLCE
za dosavadní podporu a spolupráci
Obsah
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
SENIOR PRIX 2010
2
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Předvánoční setkání držitelů SP
6
TALENT
Andrea Vavrušová
8
OSOBNOST
Květa Fialová
12
CO MOŽNÁ NEVÍTE
Názvy měsíců
18
KRÁSY NAŠÍ ZEMĚ
Olomouc
22
FENOMÉN
Festival Divadelní Flora
26
ZDRAVÍ
Zdravé obouvání
Doplňky stravy
30
32
HISTORIE
Česká animovaná tvorba
34
VZPOMÍNKA
Jiří Sovák
38
KAM ZA KULTUROU
42
Šéfredaktorka:
Alexandra Stušková, DiS. , [email protected]
tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.cz
Grafická úprava:
Ivo Repčík
Redakce:
Mgr. Justina Kašparová, Miroslava Pelnářová
Lýdie Soldánová, Vladimír Stuška
Nakladatelství STUŠKOVÁ
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127
R. č.: MK ČR E 18180
Poděkování inzerentům: Městská divadla pražská, Moravská filharmonie Olomouc, hotel ALLEY Olomouc, Divadlo Konvikt, o.s, Olomouc,
Kino Metropol Olomouc, Restaurace Vila Primavesi Olomouc, Studio zdravého obouvání ® s.r.o., David Lajpert – produkty Agel, Národní divadlo Praha,
ČCCR – CzechTourism, nakladatelství XYZ, Divadlo pod Palmovkou, Ticket Art.
1
N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Vladimír Prošek – předseda,
dramaturg, hudebník,
zástupce Uměleckého sdružení Artes
Prof. Jiří Hlaváč – profesor HAMU
zástupce Asociace hudebních
umělců a vědců.
Mgr. Vojtěch Jouza – člen České
filharmonie, zástupce UNIE Odborový
svaz orchestrálních hudebníků ČR
RNDr. Jan Komín – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
opery Praha, zástupce UNIE
Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Marek Vašut – herec,
zástupce Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Ivan Pazour – člen orchestru
České filharmonie, zástupce UNIE
Odb. svaz orch. hudebníků ČR
Cyril Jeníček – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Josef Zeman – zástupce
uměleckého sdružení ARTES
A PA R ÁT:
Ing. Dagmar Hrnčířová
výkonná ředitelka nadace
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Nadační stránky předchozího vydání jsme zakončili
tím, že další aktivity měsíce listopadu a prosince si necháme na příště. Dnes už se za těmito uplynulými měsíci vlastně ohlížíme. A ohlížíme se rádi. Neboť slavnostní udílení SENIOR PRIX, a poté neméně slavnostní
předvánoční setkání všech oceněných, patří v NADACI
ŽIVOT UMĚLCE k událostem nejvýznamnějším a také
nejradostnějším. Je už tradičně jakýmsi vyvrcholením
celoroční práce, sladkou tečkou na závěr.
Udílení SENIOR PRIX 2010 se konalo 14. listopadu
2010 v Národním domě na Smíchově. Jako každoročně se v těchto krásných prostorách sešla spousta
umělců z řad herců, tanečníků, artistů, operních, populárních i sborových zpěváků, orchestrálních a sólových hudebníků, kteří byli jednotlivými profesními
organizacemi na ocenění SENIOR PRIX navrženi.
Lýdie Soldánová – tajemnice
REDAKČNÍ RADA:
Ing. Dagmar Hrnčířová
výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Růžička – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Mařan
ředitel společnosti INTERGRAM
2
Pozvaní umělci se spolu se svými rodinnými příslušníky dostavili na 14. hodinu, kdy začínal slavnostní
úvodní projev. Poté následovalo samotné oceňování,
na řadu přišla i hudba..., a na závěr malé pohoštění.
Většina umělců byla tímto „poděkováním“ zaskočena, až téměř dojata. Řada z nich nečekala, že bude
vyzdvižena a oceněna jejich činnost, byť jen působili
v malém oblastním divadélku, v zástupu sborových
zpěváků či v řadách tanečníků. Avšak tito lidé jsou
pečlivě vybíráni a všichni do jednoho si SENIOR PRIX
- poděkování za celoživotní uměleckou činnost,
zaslouží. Jejich umělecká tvorba je nejen přínosem
SENIOR PRIX 2010
pro sféru našeho kulturního života, ale také odkazem pro budoucí generace. Na tomto udílení je pak krásné zejména to, že zde nikdy nešlo
o uměleckou hierarchii, tozn. jestli je operní sólista více než sborový zpěvák, dirigent více než
hobojista, herečka více než artistka. Nezáleží,
zda umělec působil na celosvětově proslulých
či malých oblastních scénách. Záleží na kvalitě
jejich umělecké práce, kterou po léta s láskou
odváděli. Všichni se zasloužili o zkvalitnění kulturního života, a právě o to více je tato cena
záslužnější.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE si váží všech, kteří každoročně přijedou a SENIOR PRIX převezmou.
Toto ocenění se uděluje každoročně už od roku
1993 a za tu dobu jej převzalo téměř 800 výkonných umělců. My vás nyní seznámíme se jmény
letošních oceněných umělců a k tomu přidáme
i pár úsměvných fotografií.
Rodinní příslušníci
3
N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E
SENIOR
PRIX 2010
seznam oceněných
violista Jiří Beneš
houslistka Eva Vybíralová
sborová zpěvačka Věra Josková
kontrabasista František Kučaba
houslistka Jiřina Kubáčková
dirigent Václav Kozel a klarinetista Jaroslav Kopáček
operní pěvkyně Jarmila Vacková
herečka Helena Rejšková Lehká
hobojista Stanislav Duchoň se členem spr. rady Vojtěchem Jouzou
Bartoš Jan – herec, režisér, recitátor (Div. V. Nezvala, Div. J. K. Tyla, Div. E. F. Buriana) 1932
Beneš Jiří – violista, hudební publicista a pedagog (Mor.kvarteto, Symf. Orch, St. Filh.Brno) 1928
Bomba Václav - akordeonista, pianista (orch. AUS VN)
1929
Duchoň Stanislav - hobojista (FOK, ČF, SOČR)
1927
Dvořáková Ludmila - operní pěvkyně (St. div. Ostrava, ND)
1923
Ferchländerová Jaroslava – artistka
1928
Fuka Václav - kontrabasista (Symf. orch. hl. m. Prahy, České noneto, FOK)
1933
Havlák Lubomír - tenorista, emeritní sólista ND
1921
Hnyk Jiří - houslista (SOČR), prof. Pražské konzervatoře a Gymnázia J. Nerudy
1939
Horák Josef - hráč na lesní roh (FOK, SOČR, Čes. dech. kvinteto, Pražský kom. orch.)
1924
Josková Věra - sborová zpěvačka - hlasový obor - alt (Český pěv. sbor)
1922
Junek Stanislav - herec (Div. Šumperk, Hr. Králové)
1934
Kasal Jan - dirigent, skladatel, pedagog
1923
Kopáček Jaroslav - klarinetista (člen orch. K. Vlacha, K. Krautgartnera a TOČRu a ČF) 1931
Kostelecká Jana - členka operního sboru ND
1924
Košler Miroslav - sbormistr, dirigent, pedagog (PSS, PFS, Pražská konzervatoř, HF UK) 1931
Kozel Václav - dirigent, aranžér (Big band Čs. Rozhl.)
1940
Kramperová Jindřiška - klavíristka, pedagožka na AMU
1940
Krejčí Jiří - hobojista (Pražský kom. orch, České noneto, Pražské dech. Kvinteto)
1935
Kubáčková Jiřina - houslistka (orch. Div. J. K. Tyla, orch. Čro)
1934
Kučaba František - kontrabasista (Smetanovo div., SOP)
1938
Michalec Vladimír - hráč na lesní roh (FOK, Corni di Praga)
1931
Nekuda Rudolf - hráč na bicí nástroje (Moravská filh., Janáčkova filh. Ostrava)
1920
Novotný Jan - klavírista, prof. Pražské konzervatoře
1935
Novotný Karel - flétnista (Pražský kom. orch, ČF)
1938
Pfeger Antonín - operní pěvec - hlasový obor - bas (Plzeňský oper. Sbor)
1927
Preisslerová Růžena - herečka (Vesnické div., Měst. div. Ml. Boleslav, Kolín, Div. J. Průchy) 1932
Rejšková-Lehká Helena - herečka (Div.Na Zábradlí, Kraj. div. K. Vary), pedagožka
1929
Smyčka Miroslav - operní pěvec/baryton (Stát.d. Brno, sólo Č. Budějovice, Ústí nad Labem) 1926
Sobotka Ladislav - tanečník (ND Praha, HD Karlín)
1930
Vacková Jarmila - operní pěvkyně - hlasový obor - soprán (Div. J. K. Tyla)
1928
Válek Jiří - flétnista (Symf. orch. Armád. um. soub. V. Nejedlého, ČF), pedagog, skladatel 1940
Vybíralová Eva - houslistka (Symf. orch. Brno, Státní filh. Brno)
1930
Zapletal Jiři - herec (Slovácké div., Beskydské div., Severomoravské div., div. F.X.Šaldy) 1929
Zelenka Bedřich - dramaturg Čs. rozhlasu a Čs. televize
1921
Všem oceněným srdečně gratulujeme
operní pěvec Antonín Pfeger
4
flétnista Jiří Válek
flétnista Karel Novotný
55
N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Předvánoční setkání držitelů SENIOR PRIX 1993 - 2010
V závěru slavnostního listopadového udílení
SENIOR PRIX 2010 pozvala výkonná ředitelka
nadace Ing. Dagmar Hrnčířová všechny zúčastněné na předvánoční setkání, které NADACE ŽIVOT UMĚLCE organizuje pro všechny
držitele SENIOR PRIX za celou dobu trvání. Letošní setkání připadlo na nedělní odpoledne
5. prosince 2010.
Tato událost bývá již tradičně místem setkání
mnoha uměleckých osobností, které by se za
jiných okolností možná ani nesetkali. A nebo
právě naopak, již se setkali, někteří spolu i pracovali, byli kolegy..., ale léta se neviděli. Avšak
v tento předvánoční čas neváhají, zapomenou na
veškerou práci, starosti, mnozí i na své přibývající
zdravotní problémy, krásně se ustrojí, slavnostně
naladí a z celé republiky, někteří i ze zahraničí, na
místo předvánočního setkání zavítají.
snad jen s tím rozdílem, že se konají každým
rokem, a že..., bohužel více než častěji, tváře,
které s námi seděli u stolu ještě vloni či předloni, už nevidíme, už se setkání účastnit nemohli.
Na druhou stranu se můžou umělci vzájemně
přivítat s „novými“ kolegy, čerstvými držiteli
SENIOR PRIX.
Setkají se, poznají se, sdělí si své dojmy, seznámí se s průběhem a událostmi jejich plynoucího života. Svým způsobem tato předvánoční
setkání připomínají pravidelné školní srazy,
SENIOR PRIX je ocenění udílené až od výše
věku 70 let (proto i formulace celoživotní umělecké činnosti). O to více bychom si měli záslužnost těchto setkání uvědomovat. Předvánočního
setkání SENIOR PRIX se zúčastňují umělci, kteří si připomínají doby, kdy stáli na jevišti, kdy
patřili svému publiku. Pomalu se však ze světel
ramp a září reflektorů začali vytrácet. Zestárli.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE však bere stáří umělců v prvé řadě jako nositele životní moudrosti
a předání a zanechání kulturních hodnot a odkazů těm mladším, proto tato setkání vznikla,
proto na ně tak rádi vzpomeneme. I obrazově.
redakčně zpracováno
foto: Julie Hrnčířová a archiv ŽU
z archivu
Stanislav Zindulka a Gustav Oplustil
uprostřed Otakar Brousek st. s manželkou,
na krajích Antonín Samler s dcerou
Gustav Oplustil a Lubomír Lipský
adresa:
6
I králové začínali „korunou“ NADACE ŽIVOT UMĚLCE
číslo účtu pro případné dary: Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1
tel.: 224 142 295
25334111/0100
Eduard Hrubeš a Miriam Kantorková
Věra Nerušilová a Zdena Procházková
www.nadace-zivot-umelce.cz
77
talent
Nevím proč mám zažitou představu, že klavíristky
jsou ženy vysoké, hubené, s neuvěřitelně dlouhými
prsty na rukou... Na rozhovor přišla drobounká
dívenka, s ještě drobnějšími prstíky, která mi hned
v úvodu vysvětlila, jak to vlastně s těmi dlouhými
„klavírními“ prsty doopravdy je.
klavíristka
Andrea Vavrušová
Takže Andrejko, jak to je?
Já si myslím, že ta zažitá pověra se táhne od dob
skladatele maďarského původu Ference Liszta,
o němž je známo, že měl neobyčejně dlouhé
prsty a byl to obrovský fenomén. Na klavír není
potřeba mít dlouhé prsty, právě naopak. Čím
jsou delší, tím méně prostoru na klávesách mají.
Patří Liszt k vašim oblíbeným skladatelům?
Určitě, obdivuji ho stejně jako i Beethovena
nebo Chopina, z pozdějších skladatelů jsem
blázen do Šostakoviče nebo Prokofjeva.
Pojďme nyní k vám samotné. Vy už vlastně
také zasloužíte obdiv, je vám teprve 20 let a
přesto máte za sebou celou řadu úspěchů.
Děkuji. Ano, pár soutěží jsem se zúčastnila.
Šťastným byl pro mě hlavně rok 2002, kdy mi
bylo 12 let a získala jsem 1. cenu na celostátní soutěži dětských hudebníků Prague Junior
Note. Velkým úspěchem byla i účast na mezinárodní klavírní soutěži v Ústí nad Labem
- Virtuosi per musica di pianoforte, kde jsem
dostala Čestné uznání. Jako dítě jsem hrála
také ještě například na soutěži Carl Czerny,
moc ráda vzpomínám i na celostátní interpretační soutěž komorní hry C. D. Dittersdorfa ve
Vidnavě, kde jsme s triem: klavír, housle a cello,
získali 1. cenu a o tři roky později pak i titul absolutních vítězů. Také jsem získala 3. cenu na
88
soutěži Bohuslava Martinů v Praze..., těch soutěží a vystoupení bylo opravdu hodně. Velkým
zážitkem byl pro mě v roce 2007 také koncert
s Moravskou filharmonií Olomouc, kde jsem si
zahrála Šostakovičův druhý klavírní koncert.
Od kolika let hrajete na klavír?
Zhruba od pěti let. Dalo se to předpokládat,
neboť klavír jsem začala brát jako samozřejmost, protože můj o devět let starší bratr Karel
hrál také na klavír, takže moje první krůčky začínaly s ním. On se pak tomu dál nevěnoval, vystudoval ČVUT, dnes už je ženatý, bydlí v Praze,
má práci..., já jsem ale u klavíru zůstala.
Vy nepocházíte z Prahy?
Ne, jsem z Olomouce. Tam jsem chodila do nynější ZUŠ Iši Krejčího k výborné paní učitelce
L.Uhlířové, se kterou jsme dodnes v úzkém
kontaktu a která má radost z každého mého
úspěchu. Zrovna teď nedávno, na konci listopadu, byla soutěž konzervatoří a hudebních
gymnázií v Pardubicích, kam také přijela. Dostala jsem tam 1.cenu + titul absolutního vítěze, takže jsme měly obě velkou radost.
Co dělá babička? A čím jsou rodiče? Také
hudebníci?
Babička už je sice v důchodu, ale když probíhají
v Olomouci na radnici zlaté svatby nebo vítání
do života a podobně, tak to uvádí a také tam
přednáší. Můj táta učí a hraje na trubku, studoval na vojenské konzervatoři. Maminka dřív také
hrávala na klavír, takže hudbu v rodině máme.
Je hodně důležité si vybírat školu hlavně podle
profesorů a ne podle místa bydliště. Na Pražské
konzervatoři máme vynikající profesory. V prvním až pátém ročníku jsem byla u Prof. E. Leichnera, který je také hodně propojen s Moravskou
filharmonií v Olomouci, kde často hrával, a teď
v šestém ročníku jsem u Prof. Michala Rezka,
který často hrává třeba v Rudolfinu.
S hrou na klavír jste začala už v pěti letech,
to je ještě věk malinkého dítěte, které si chce
spíš hrát s hračkama, než cvičit na klavír.
Vždyť to také ještě nemusíte hrát hned z not,
stačí si jen tak jedním prstem pobrnkávat. Třeba jen Skákal pes přes oves..., vyťukávat si to.
Pamatuji si, že mě to moc bavilo.
Chtěla byste také někdy hrát v Rudolfinu?
To byl můj sen, který se mi vlastně teď nedávno
splnil. Na konci šestého ročníku je totiž možnost
mít absolvenstký koncert s orchestrem. O ten
koncert bývá na celé škole vyhlášen konkurz,
který byl teď v prosinci. Udělalo ho celkem osm
lidí. První čtyři budou hrát v Rudolfinu s Českou
filharmonií a druzí čtyři s Karlovarskou filharmonií v novém sále naší školy a pak také ještě v Karlových Varech. Konkurz se mi povedl, takže koncem tohoto roku si ještě s dvěma houslistkami
a jednou zpěvačkou v Rudolfinu zahraju.
Myslíte si, že vaše časté úspěchy jsou výsledkem vydřené píle nebo vrozeného talentu?
Obojího. Talent je jenom 10% a těch zbylých 90%
je vydřených. Člověk musí opravdu zabrat, odříct
si spoustu věcí, i když mně žádné odříkání nevadí, vůbec ne. Musíte vědět, kudy chcete jít, jakou
cestu zvolit a udělat pak pro to maximum.
Máte čas i na nějaké koníčky, na zábavu,
třeba jít si někam zatancovat?
(smích) Tancovat se trochu stydím, možná trochu i umím..., nevím, ale třeba na maturitním
plese, tam jsem tancovala. (smích) Já bych
například moc ráda uměla latinsko-americké
tance, ale když to chcete dělat naplno, musíte
tomu věnovat hodně času, a ten nemám. Ale
jo, mám vlastně koníčka, když mi zbyde čas,
tak moc ráda skládám puzzle. Teď jsem dostala
dvoutisícovku a pak bych chtěla ještě větší.
Tak to gratuluji, jste opravdu šikovná. Po konzervatoři budete ve studiu určitě pokračovat.
Ano, teď v lednu budu dělat přijímací zkoušky
na HAMU. To je vlastně můj další sen, dostat se
na Hudební akademii.
Tak to se mi ještě nikdy nepodařilo složit celé.
To není těžké, chce to jen trpělivost.
Pocházíte z Olomouce, krásného historického města, centra vzdělanosti, tam není
žádná hudební škola, že jste šla do Prahy?
Teď už ano, druhým rokem je tam otevřena církevní konzervatoř, to už je ale pro mě pozdě.
V Praze se mi líbí, také jsem jako malá jezdila pár
let jako model na HAMU k p. doc. D. Šimonkové.
A spolu s vámi určitě i rodiče.
Ano, ti samozřejmě také a hlavně i babička, ta
je na mě hodně pyšná.
99
talent
Máte strach z přijímacích zkoušek?
Ani ne, nebo asi tak..., z teoretické části trochu
ano. Bude tam šedesát otázek od období baroka až po současnost, i když mám dějiny umění
ráda, obavy trochu mám.
Uvidíte, že to dobře dopadne. Jednou budete slavnou klavíristkou. Čím jste vůbec
chtěla být jako malá holčička?
Vším možným. Nejvíc jsem chtěla být herečkou, zároveň učitelkou ve školce, doktorkou,
hrát na klavír jsem chtěla taky, a ještě jsem
chtěla být malířkou.
Pokojů nebo obrazů?
(smích) Obrazů.
U těch pokojů byste asi zpočátku vydělala
víc než u těch obrazů, nebo ve vašem případě hrou na klavír. Začínající umělci to nemají
jednoduché. Myslíte, že se klavírem uživíte?
To je pravda, samotným hraním se většina klavíristů neuživí. Každý musí zpravidla ještě někde pracovat nebo třeba učit. Já od letoška už
také učím, malé děti od 8 do10 let, v ZUŠ Marie
Podvalové v Praze-Čakovicích.
Poslouchají Vás?
Ale jo, celkem jo. Jsou roztomilí. Mám devět holek a jednoho kluka. Jsou to talentované a snaživé děti.
Třeba z nich vychováte budoucí konzervatoristy, třeba i klavírní virtuózy. Tak mě
napadá, když bydlíte na koleji, kde vlastně
cvičíte? Tam přece na pokoji klavíry nemáte.
Ve škole. I když pravdou je, že tam máme velký
problém s půjčováním tříd, je jich na tolik lidí
málo. Takže buď musím chodit do školy už na
7 hod. a cvičit dvě hodiny - do 9. hod., než mě
vyhodí profesoři, a nebo pak přijít večer a čekat, až se třídy uvolní, a to je pak boj. Ale co by
pro to člověk neudělal. (smích)
Hrála jste někdy i v zahraničí?
V soutěži ne, ale jinak jsem hrála například na
vystoupeních v Bělorusku, v Německu, v Itálii
nebo v Řecku.
10
10
Kde se vám líbilo nejvíc?
Tak při koncertech nemáte moc času si prohlížet město nebo kraj, ale když se ptáte na ty
země, tak já osobně miluju Řecko, kde jsem nějaký čas i strávila. Je to nádherná země, hlavně
ti lidé jsou tam úplně jiní než u nás. Milí, příjemní, nikam nespěchají, nemají žádný stres.
Je to prostě jiná mentalita. Tady jsou všichni
nervózní a uspěchaní, pocítíte to už hned, jak
vystoupíte na letišti. V Řecku se třeba potkají
na chodníku dva lidé a jsou schopni se spolu
zastavit a klidně i celou hodinu proklábosit,
vůbec nikam nespěchají.
No jo, ale pak to v Řecku s tou ekonomikou
dopadlo, jak to dopadlo, když nic nedělají
a jenom klábosí.
(smích) Vidíte, to ano, nějak to s tím souviset asi
bude. Ale stejně se mi tam ten život líbí víc. Například i kluci. Nepijí tolik co ti naši. Tady všichni furt vysedávají po hospodách, chlastají, pak
se opijí..., já si také ráda posedím s přáteli, třeba u vínka, ale všechno má své meze... Je to tu
občas takové trochu barbarské. V Řecku jsou
hlavně kavárny, pijí tam prostě kafé, povídají si
a nic jim nechybí.
Vraťme se ze slunného Řecka zpátky do
Prahy. I tady máme kavárny, ale máme tady
třeba také Národní divadlo, Národní muzeum... Zbývá vám nějaký volný čas zajít si například do kina nebo do divadla?
Chodila bych ráda, ale toho volného času
opravdu moc nemám. A kolikrát vlastně ani
nemám s kým. Všichni jsou pořád zaneprázdnění, nikdo nemá na nic čas.
Nestýská se vám po Olomouci?
Stýskalo se mi v prváku, pak už jsem si pomalu zvykla. Praha je městem mnoha možností,
a také tu mám bráchu, bratrance..., a spoustu
známých a přátel.
Máte i nějakého nejlepšího přítele?
Mým nejlepším a největším přítelem je klavír.
Hudba se bez lásky dělat nedá, bez lásky neexistuje.
text: Alexandra Stušková, DiS.
foto: Daniel Brogyányi
Moravská filharmonie
Olomouc
65. koncertní sezona
patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům
v České republice
věnuje pozornost velkým tvůrcům světové hudby
19. a 20. století
intenzívně propaguje soudobou českou i světovou hudební
tvorbu, premiérovala více než 250 novinek
s velkým ohlasem vystupovala v převážné většině evropských
států, ale i v Hongkongu a Japonsku
je organizátorem a pořadatelem hudebního festivalu Dvořákova
Olomouc a Mezinárodního varhanního festivalu
www.mfo.cz11
osobnost
Do prvního letošního vydání jsem měla naplánováno setkání hned s několika významnými
uměleckými osobnostmi. Prvořadým pro mě
bylo, aby to byl někdo, kdo nás už zkraje
roku naladí pozitivně, dodá nám sílu, energii
a životní optimismus. Zvolila jsem. Sáhla jsem
nakonec do archivu pro svůj nedávný rozhovor s herečkou, která bere život takový
jaký je, se všemi jeho problémy a těžkostmi se
vypořádává po svém, nemoci i stárnutí přijímá s pokorou, o smrti hovoří až s jakousi
posvátnou úctou. Svým životním postojem
působí na mnohé poněkud podivně, přiznám
se, že ani já některé její názory zcela nesdílím..., přesto, jedno bychom si od ní měli
vzít určitě všichni. Naučit se žít s vědomím, že
„život je obrovský dar.“
paní Květa Fialová
Před úplně prvním setkáním s Květou Fialovou
jsem byla jako vždy malinko nervózní. Jak mě
asi přijme? Budeme si vůbec rozumět? Přece
jen nejsem až tak duchovně založená jako ona.
V nejhorším případě bych mohla zavést řeč na
naši společnou zálibu – sbírání čarodějniček,
poněvadž i moje sbírka je poměrně slušná.
Nakonec vše dobře dopadlo. Paní Květa ze mě
vlídným úsměvem veškerou moji nervozitu
sejmula. Bylo mi u ní hezky, až na nepatrné
zklamání při zjištění, že ta moje sbírka čarodějniček, oproti té její, zas až tak slušná není...
„Čarodějničky sbírám už mnoho let, jak dlouho, přesně nevím. Bydlí tady se mnou a je mi
s nimi dobře. Asi ve čtrnácti letech jsem četla
ještě švabachem napsanou knihu o čarodějnicích. Přečetla jsem si co všechno je potřeba
k létání. Šla jsem pak třináctého o půlnoci na
hřbitov, natrhala nějaké bylinky, potřela si
popelem obličej, tlapky, vzala si koště, vylezla na hromadu dřeva a skočila. Křusla jsem
sebou na zem, ale to mi nevadilo, byla jsem
šťastná. (úsměv) Já jsem taky taková čarodějnice. V každé ženě je jí kousek.“
Čarodějnice si většinou představujeme jako
12
staré a ošklivé bytosti, shrbené, s bradavicí na
nose a s hrozivým výrazem ve tváři. To je ale
omyl. Čarodějnice můžou být naopak ženy
krásné, svůdné a přitažlivé, které neuhranou
nějakým prokletím, nýbrž svojí nebývalou krásou. Pokud bychom se tedy přiklonili k této
verzi, pak byla paní Květa Fialová už od svého
mládí čarodějnicí ze všech nejčarovnější, neboť její krása byla nevídaná.
Narodila se 1. září 1929, dnes už vlastně v zahraničí, na Slovensku, v okrese Lučenec, v malé
vesničce Velké Dravce, na statku, který se jmenoval Filip Salaš.
V rodném listě má
zapsáno
jméno
Květoslava. Sláva
- květům – krása
květům, jak kdo
chce, každopádně krása ji provází
celým životem. Ať
už fyzická nebo
duševní. Je si toho
vůbec vědoma?
„Já nevím. O své fyzické kráse jsem opravdu nijak nepřemýšlela. Asi jsem podobná mamince,
která je pro mě hlavní bytostí mého života. Tak
jestli jsem podobná jí, tak je to jedině dobře.“
Maminka paní Fialové žila do svých osmnácti
let v Rusku na jednom šlechtickém sídle. Otec
tam působil jako lesní rada. Později byli internováni na Sibiř a až pak se vrátili na Moravu.
„Do roku 1938 jsme ještě bydleli na Slovensku,
pak nás Slováci jako Čechy vyhnali do Čech“,
upřesní mi paní Květa tehdejší situaci a mě
v souvislosti s tím napadá otázka, jak vnímá
rozdělení Čechů a Slováků. „No to je repríza.
Asi to tak někdo chtěl.“ V ještě poměrně mladém věku přišla maminka paní Květy shodou
nešťastných okolností o nohu. Na život však nikdy nezanevřela. Brala ho, stejně jako její dcera, jako velký dar. Byla velmi zajímavou bytostí,
až duchovně mystického založení.
Malovala velké mediální obrazy a do těchto
neobvyklých maleb zasvěcovala také své děti,
Květušku a o tři roky starší Blanku. „Maminka
uznávala buddhismus. Ale víte, buddhismus
není víra, to je způsob žití. Při pobytu na
Slovensku vytvářela maminka také různé
neobvyklé sochy v podobě bůžků, skřítků...
a jiných nadpozemských bytostí. Pro naši
radost nám dokonce udělala i vodníka.“ Byla
jste vlastně tedy neustále obklopena nadpřirozenými bytostmi, odtud pramení vaše láska
ke všemu neobvyklému? „Naopak, ke všemu
obvyklému. To realita mi připadá někdy neobvyklá“, odpoví paní Květa. A co tatínek?
„Tatínek byl na rozdíl od maminky, která byla
taková křehká bytost, složitější. Vlastně jsem
se ho bála.“ I přes značné rozdíly a neshody
spolu rodiče paní Fialové zůstaly. Zato paní
Květa se s prvním manželem rozvedla poměrně záhy. „Protože jsem byla mladá, blbá a hlavně neinformovaná. Byla to taková ta neinformovaná zamilovanost. Já jsem vůbec nevěděla
co to obnáší. A pak jsem zjistila, že je to hrůza.“
Hrůzný byl jistě i zážitek, který se paní Fialové
stal ještě jako velmi mladé dívce ve spojitosti
s vojáky „osvobozující armády“. Zřejmě i odtud
pramení její celoživotní postoj k mužům. Tato
záležitost je a byla už natolik propírána médii,
že ji protentokrát vynecháme a paní Květu nehezkých vzpomínek ušetříme. I když ona má
ale těch nevšedních „hrůzných“ vzpomínek
opravdu celou řadu. Z poněkud jiného soudku..., její pobyt v márnici. „Ano, to bylo v Kolíně. Já už s tím mužem (zmiňovaný první muž
pozn.) opravdu být nemohla. Tehdy manžel
paní rekvizitářky z divadla dělal správce hřbitova, na starém kolínském hřbitově. Už se tam
nepohřbívalo. Peníze v divadle moc nebyly, neměla jsem kam jít, no a ta márnice byla prázdná
a zadarmo. Tak mi tam dovolili bydlet. Než být
s tím mužem, tak raději v márnici. Půl roku jsem
tam bydlela a pak jsem šla právě do divadla do
Martina.“ Na můj dotaz, proč se nějak nedomluvili a nebo nedonutila odejít z bytu spíš muže, mi
paní Květa odpoví: „S chlapem se přece nebavíte. Když to nejde, seberete se a utečete.“
U jednoho ale přece jen zůstala. Celých dvaapadesát let. U divadelního, filmového a televizního scénáristy a režiséra Pavla Háši. Coby
režisér figuroval u své ženy pouze u jednoho
jediného filmu. Jmenoval se Zlatá modrá a byl
z prostředí pilotů. Jak pan Háša při jednom
rozhovoru prozradil, jeho budoucí žena ho prý
tehdy při té příležitosti svedla. Vzali se na Štědrý den roku 1959 a v roce 1962 se jim narodila
dcera Zuzana. Na filmu už sice spolu nepracovali, ale v televizi a na divadle častokrát. Jejich
manželství bylo dlouhé a šťastné. Jak toho docílili? „Pro nás bylo důležité, že si každý z nás
zachoval svoji nezávislost. Byly sice výjimky,
které jsme měli oba rádi, ale nebylo jich moc.
13
osobnost
Já hrozně ráda cestuji, muž byl spíš na tu chaloupku. Ale nikdy mi v mém cestování nebránil, v tomhle byl právě tolerantní. Nikdy mě
také třeba nenutil, abych se s ním dívala na
fotbal, a já mu zase nevnucovala to své. Manželství by mělo být nejen plné lásky, ale také
odpouštění, vzájemné tolerance, pochopení
a úcty jednoho k druhému. Jenom tak může
fungovat. No a také už jsem byla na rozdíl od
toho prvního informovanější.“ (úsměv)
Pavel Háša byl v posledních letech svého života
těžce nemocný. Od roku 2000 musel zcela omezit
svoji uměleckou činnost. Zemřel 5. srpna 2009
ve věku osmdesáti let. Paní Květa bere odchod
svého manžela těžce. „Dalo mi to dost práce
a soustředění, nemyslete si, že to bylo jednoduché. Také se neumím vypořádat vždycky se
vším. Občas i já zažívám určitý strach se smrti. Ale ne z té svojí, s ní jsem naprosto smířená
a vím, že k životu patří. Bojím se, aby neodešel někdo blízký. S tím se smířit nedovedu, to
jsem se zatím nenaučila.“
Přesto často demonstruje smrti předcházející
stáří jako nejkrásnější období života. „Ano, stáří beru jako nejkrásnější období života. Máte už
jistou informovanost, nadhled. I k nemocem se
musíte postavit pozitivně, s každou chorobou
hovořit. Mluvte ke svému srdíčku: „Děkuji Ti,
že pro mě tak dlouho pracuješ“. Lidi si pořád na
něco stěžují, naříkají, a vůbec si neváží toho, že
tady vůbec můžou být. I ty věci, co se nám zdají
jako špatné, sem jsou z nějakého důvodu poslané. To v té informovanosti, v tom nadhledu, je
stáří tak krásné. Kolikrát člověk strčí čumák do
nějaké věci, no příště už ho tam alespoň nestrčí. Já jsem ráda, že jsem stará, i z toho důvodu,
že jsem díky tomu mohla zažít tolik skvělých
lidí, kteří už dnes mezi námi nejsou. Potkala
jsem spoustu osobností, Maryčku Rosůlkovou,
se kterou jsme hráli v Městských divadlech,
pana Högra v Národním..., už jen proto bych
měla děkovat stáří. Život je totiž o lidech. Starší
člověk by už také neměl být zahleděný jen sám
do sebe, tak jako v mládí. A naše smrt? Jaké to
bude, takové to bude. Celý život žijeme s vědomím, že jednou zemřeme. Proto bychom se k té
jediné jistotě, kterou máme, měli chovat vstřícně a už se na ni předem připravovat. To vědomí
je důležité, abychom toho pokazili co nejmíň.
14
14
s manželem Pavlem Hášou
Do skříně si připravíme dvě ramínka a pořídíme si dva druhy oděvů - pro hrob a pro krematorium. Do krematoria se oblékneme lehčeji,
protože je tam teploučko, a taky dbáme, aby to
bylo veselejší. Do hrobu si vybereme pořádnou
čepici kvůli chladu a aby nám nenalezli červi do
uší... Ale já teď tady ještě musím chvíli být kvůli ostatním. Kvůli své dceři Zuzance, kvůli své
vnučce Dominice...“
A také kvůli nám. Kvůli svému publiku, přátelům, známým a obdivovatelům. Květa Fialová
patřila (a stále patří) k našim nejkrásnějším
herečkám a i když to označení nemá ráda, byla
sexsymbolem své doby. Muži ji hýčkali a obletovali. To muselo být příjemné. „Mně to tenkrát
nějak nepřišlo. Já mužskému světu vůbec nerozumím. Každý je samozřejmě jiný, i mezi muži
se najdou výjimky, ale moc jich není. Oni mají
tendenci se pořád shlukovat. Vždyť to je strašné. Podívejte se, co z toho pak vzniká. Podívejte
se na situaci v politice, nebo války..., vždyť to
všechno dělají jen muži . Pak to tak i vypadá.
A sex? Jak dlouho jim vydrží zamilovanost?
Nejde jim ani o lásku, jako o ten sex. Jak se
třeba chovali američtí vojáci ve Vietnamu, ale
nejen oni. Prostě tohle všechno dělá mužský.
Chlap pořád dobývá, ale žena už by chtěla
hnízdit. A oni si toho hnízda vůbec neváží…
a jdou dobývat jinam. Vždyť i v okruhu mých
přítelkyň je většina takových, co s muži tyto
problémy zažívaly.“
Například dlouholetá přítelkyně Naďa
Konvalinková. (bývalá manželka Oldřicha Kaisera pozn.).
„Třeba. Naděnka je
velmi pozitivní a pokorný člověk. Je obětavá. Mám ji moc
ráda. Když přišla
před mnoha lety do
divadla, hned jsme
Naďa Konvalinková při křtu
se spřátelily. Je to už
knihy Květa Fialová
Štěstí tady a teď (2009)
více než třicet let.“
Dalším významným člověkem, a dalo by se
říct právě i tou mužskou výjimkou, je v životě
Květy Fialové mladý herec Slováckého divadla
Uherské Hradiště - Josef Kubáník, se kterým
exceluje v úspěšná inscenaci Higginsovy černé komedie Harold a Maude, jenž měla ve
jmenovaném divadle před rokem, 16. ledna
2010, premiéru. Oba hlavní protagonisté se při
této hře velmi sblížili.„Pepíček mi dal velký dar,
který jsem nikdy v životě neměla. Bude to znít
možná hloupě, dal mi servis nádherné lásky,
která nemá nic společného s jinými lidskými
podlažími než s duší. To bylo pro mě celoživotně vždy to hlavní. Je nádherné, že mohu na
konci svých dnů prožívat něco tak nádherného.
Setkání s Pepíčkem je učiněný zázrak. Povídáme si o všem co jsme zažili, známe své rodiny,
navštěvujeme se, hrajeme společně divadlo…
Příbuzní i přátelé si mohou si myslet, že jsem
jeho prababička. Jenže já ho miluji, jako by mi
třeba bylo šestnáct let. Mohu ho milovat jako
svého syna, zahrnout ho všemi druhy lásky, ovšem bez těla. Může mě třeba vzít za ruku, ale je
to láska duševní. V podstatě jsem kromě manžela Pavla žádné lásky nikdy neměla, protože
jsem se určitým záležitostem vyhýbala.“
A možná bychom mohli pro pobavení zmínit
ještě jednu „velkou lásku“, tu úplně první, se
kterou byla mladá Květuška dokonce i oddána.
Jednalo se tak vlastně o jejího opravdu „prvního
manžela“. „Ano, když jsme byly za první republiky se sestrou v klášteře v Dobšiné, tak tam
jsem četla od Ondřeje Sekory Ferdu Mravence.
Moc se mi líbil. Holky se mi smály, že jsem do něj
zamilovaná. Maminka mi tehdy ušila takového
velkého panáčka..., a holky hned, že mě s ním
z legrace v tom klášteře oddají. Byla tam malá
kaplička a tam nás tedy oddaly. Vtom tam vtrhly sestřičky, Ferdu mi zabavily, a že jsme to místo znesvětily. Ale protože to byl katolický klášter, tak to byla křesťanská svatba a já vždycky
říkám, že druhou svatbu v kostele už mít nemůžu, to by nás musel rozvést papež.“ (smích)
Snažím se představit si přede mnou sedící
dámu jako malou holčičku, oddávající se s Ferdou Mravencem. Paní Fialová na můj rozpačitý úsměv hned zareaguje: „Víte, vy si vlastně
vnitřně můžete vzít koho chcete. Já jsem se taky
nejraději zamilovávala, když to ten protějšek
nevěděl. Když se to pak dozví, většinou to dopadá špatně. Jednou…, to už jsem neměla Ferdu, nevím, kolik mi bylo roků, asi 13, tedy věk,
kdy jsou holky pořád zamilované, jsem se zamilovala do mladého italského vojáka. Do padlého vojáka. Dodnes si pamatuji jeho jméno.
Jeho hrob jsem objevila za války v Borohrádku.
Měl tam fotku na náhrobku a musel být hodně
mladý, když zemřel. Já jsem si představovala,
že je to můj milý a nosila jsem mu tam květiny.
Byl to krásný pocit, věřte mi. Mám ráda dávat
lásku i když na ni nikdo nereaguje.“
foto z inscenace Harold a Maude
Nezapomenutelná Tornado Lou
ve filmu Limonádový Joe
Na její lásku nereagoval
ani Limonádový Joe, byť
barová ďáblice Tornádo
Lou byla absolutně neodolatelná. Jak se jí tato nezapomenutelná role hrála?
(rok 1964 pozn.) Byla v té
době také takovou ďáblicí? „Ne. Ale protože jsem
často hrála kur…, tak si
to o mně lidi hned mysleli.
Já jsem nikdy moc nebyla
ani na flámy, ani na alkohol. Občas skleničku vína.
Nejlíp je, když se člověk
pořádně a dobře vyspí. Ani
nekouřím. Jedině ve filmu,
a to za peníze.“ (smích)
s hereckým kolegou Josefem Kubáníkem
15
15
15
osobnost
Svou krásou okouzlovala Květa Fialová i v řadě
dalších filmových rolí. Ta první přišla v roce
1949 ve snímku Velká příležitost. Příznačný
název. Od té doby přicházelo „velkých příležitostí“ čím dál víc. Zpočátku hrála role děvčat
spíše naivních. Za všechny vzpomeňme snímky: Štika v rybníce (1951), Plavecký mariáš
(1952), zahrála si také v pohádce Dařbuján
a Pandrhola (1960) či Princezna se zlatou
hvězdou na čele (1959). Postupně pak herečka přecházela k úlohám žen elegantních, např.
rolí krásné paní kněžny v Moskalykově adaptaci Němcové Babičky (1971), nebo rolí hraběnky v oskarovém filmu Ostře sledované vlaky
(1966). Cizí pro ni nebyl ani typ ženy napůl andělsky nevinné a napůl prohnané. Prozradila
mi, že vražedkyně hrála ráda, poněvadž negativní role jsou pro ni zajímavější než pozitivní.
Také komediální talent Květy Fialové našel své
uplatnění. Např. ve filmech Slaměný klobouk
(1971), Adéla ještě nevečeřela (1977), z novějších titulů Účastníci zájezdu (2005) nebo
nedávno uvedený snímek Pamětnice (2009).
Krásná role ji byla poskytnuta také ve dvojici
s Ladislavem Chudíkem ve filmu Všichni moji
blízcí (1998). Filmografie Květy Fialové zahrnuje od roku 1949 až po současnost desítky
úspěšných filmů, včetně rozhlasových vystoupení a televizních filmů a seriálů. Ve svém bytě
má na stěnách rozvěšeno spoustu obrazů svých
portrétů. V této spojitosti se mi vybavuje i „ukradený“ obraz z TV seriálu Třicet případů majora
Zemana, Dáma s erbem, kde je šlechtična namalována přímo podle Květy Fialové. Vlastní i tento
obraz? Kam se vůbec poděl? „Ten obraz bohužel
nemám. Nevím, kam se ztratil. Už si ani nepamatuji, kdo mě to tehdy maloval. Asi třikrát
jsem byla na tom portrétování.“
Fantom Morrisvillu s Waldemarem Matuškou
třebuje nějakou ženskou. Martin, kde jsem
v té době hrála, byl přece jen od Prahy trochu
z ruky. Řekl mi, ať přijdu druhý den. Tak jsem
přišla. Stál tam i Luboš Kostelka a Werich na
nás ukázal, abychom mu předvedli, já dědečka
a Kostelka babičku. Už nevím jaký dialog jsme
vedli, jak to bylo, ale Werich mi pak řekl krásnou větu: „Už Vás potřebuju od včera“. Do týdne
jsem nastoupila. Až později jsem se dozvěděla,
že on opravdu nějakou babu sháněl, protože
Jarka Adamová a Alena Vránová byly v té době
těhotné. Ale já to stejně věděla, proto jsem za
ním šla. Předtuchy totiž neklamou.“ (úsměv)
Letí to. Letí. Tornádo Lou je dnes už přes osmdesát. Přesto si nemůže na nedostatek práce
stěžovat. „Protože staré báby pořád někde
potřebují“ , odpoví mi s úsměvem. „A já si také
vážím každého diváka, i v té nejzapadlejší vísce. Mám ráda své publikum“. A publikum ji to
vrací zaplněnými hledišti a sály... a také poptávkou po jejích knihách. Vyšlo jich už několik.
Např. Květa Fialová o sobě, O vítání stáří,
Štěstí tady a teď, Zákony štěstí ad.
Je čas ukončit návštěvu. Nechce se mi z příbytku, kde mě přivítala nevšední, poněkud zvláštní osobnost, obklopena řadou mystických obrazů, kultovních předmětů a unikátní sbírkou
mých oblíbených čarodějniček. Nechce se mi
od někoho, z koho vyzařuje tak velká vnitřní
energie. „Všechno je nám dáno darem.“ zakončí paní Květa naše setkání. Setkání, které
bylo zase darem pro mne.
V roce 1993 obdržela Květa Fialová SENIOR PRIX.
Cenu, kterou každoročně uděluje
NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za
dlouholetou uměleckou činnost.
Účastníci zájezdu, s E. Holubovou a J. Štěpánkovou
s Josefem Krónerem
Také mě ještě na stěnách zaujalo dvojí věnování
v rámečku. To první, se srdíčkem, od Václava Havla, druhé od Jana Wericha. Ten v roce 1958 angažoval Květu Fialovou do divadla ABC. Jak k této
nabídce došlo? „To už jsem byla v divadle v Martině a právě jsem i točila s Pavlem (Háša pozn.)
film Zlatá modrá. A v tu dobu se mně jednou nějak zdálo o Voskovci a Werichovi, že jsme jako
velcí kamarádi. To už tu ale Voskovec nebyl.
S manželem jsme pak šli v Praze do divadla,
pamatuji si, že se hrálo Helenka je ráda. O přestávce jsem se šla Wericha zeptat, jestli nepo-
16
Ještě před nástupem do divadla ABC měla Květa Fialová za sebou už roční angažmá v Českém Těšíně, poté studium na brněnské JAMU,
pak působila v Opavě, Českých Budějovicích,
Kolíně a zmíněném slovenském Martině. Její
jméno je však nejtěsněji spojeno právě s Městskými divadly pražskými (po skončení sezony
1961-62 bylo ABC jako samostatný subjekt zrušeno a celý soubor a působiště převzala Městská divadla pražská pozn.). Působí zde prakticky dodnes. Stala se legendou českého herectví,
která má za sebou bohatou uměleckou dráhu
nejen filmovou, ale také divadelní. Za všechny
hry, ve kterých účinkovala, vzpomeňme např.
Anna Karenina, Krvavá svatba, Miluji, miluji..., Modré z nebe, Deset malých černoušků,
Bumerang a řada dalších. V poslední době pak
také excelující, již zmiňovaná hra Harold a Maude. Když v roce 2009 oslavovala Květa Fialová
významné životní jubileum, uspořádala pro
ni Městská divadla pražská, v čele s režisérem
Petrem Svojtkou a dramaturgem Jiřím Janků,
v Rokoku benefiční představení s názvem Fialové Květy štěstí. V tomto představení herečka divadelní formou zrekapitulovala celý svůj
pestrý život. Představila se v něm taková jaká
je: laskavá, moudrá, zábavná dáma plná životního optimismu. A taková je pořád. Už léta žije
s bajpasem srdce, naučila se s ním žít. I přes
přibývající zdravotní problémy, včetně nedávné srdeční příhody spojené s nebezpečným
krvácením do břicha, se stále usmívá.
Text: Alexandra Stušková, DiS.
Foto: archiv MDP a archiv ŽU
Bumerang
V TV pohádce s Libuší Havelkovou
Miluji, miluji...
17
Anna Kareninová
Babička hodně četla
Co možná nevíte
Silvestrovské oslavy i přivítání Nového roku jsou za námi. Máme na
mysli toho z velkým N, nový rok z malým n je prakticky stále celý
před námi. Co nám asi přinese? Den po dni - měsíc po měsíci?
Á propos, přemýšleli jste někdy nad tím, proč se leden jmenuje právě leden a podle čeho vznikaly i názvy ostatních měsíců? Pojďme se
na jednotlivá údobí podívat v poněkud odlehčenější formě. Pomiňme
různé politické, ekonomické či společenské prognózy. Pojďme si
jednotlivé měsíce v roku představit prostě jen tak..., podle jejich
názvů. Takže... co možná nevíte.
18
LEDEN - podle gregoriánského kalendáře
ÚNOR - podle gregoriánského kalendáře
první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název
měsíce pochází od slova led – měsíc ledu.
Původně byl tento měsíc ve východní Evropě
označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden
v římském kalendáři až 11. měsíc v roce, teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku
z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy
stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku.
Některé známé pranostiky
Co leden sněhem popráší, to únor
s vichrem odnáší.
Když je leden bílý, je sedlákovi milý.
Leden studený, duben zelený.
Na Nový rok, o slepičí krok.
Suchý leden, mokrý červen.
druhý měsíc v roce. Má 28, v přestupném
roce 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní.
Český název měsíce je vysvětlen tím, že se
v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na
řekách (únor - nořiti se). V římském kalendáři byl
únor posledním měsícem v roce. Právě proto
tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě
k němu se přidával v přestupném roce jeden
den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil.
Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako
březen a listopad, s výjimkou přestupného
roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen.
Některé známé pranostiky
Únor bílý - pole sílí.
Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.
V únoru sníh a led - v létě nanesou včely med.
Teplý únor - studené jaro, teplé léto.
V únoru když skřivan zpívá, velká zima
potom bývá.
BŘEZEN - podle gregoriánského kalendá-
DUBEN – podle gregoriánského kalendáře
ře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název
měsíce pochází z rašení bříz a začátek březosti
zvířat. V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém
ročním pohybu protíná světový rovník, přechází z jižní polokoule na severní. Původně byl
březen v římském kalendáři první měsíc v roce.
Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako
listopad a v nepřestupný rok jako únor.
Některé známé pranostiky
Březen - za kamna vlezem...
Březnové slunce má krátké ruce.
čtvrtý měsíc v roce. Má 30 dní. Před přechodem
do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází od slova dub. Duben
začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky. Také aprílové počasí je příznačné
žertovným počasím. Nestálým a proměnlivým.
Některé známé pranostiky
Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko
v máji vyschne.
Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen
nebo strom.
Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto.
… duben, ještě tam budem.
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.
V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest.
Hřmí-li v březnu, tak také v červnu.
Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako ráj.
KVĚTEN - podle gregoriánského kalendáře pátý měsíc v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je květen spojen s lidovými oslavami, např. stavěním májky nebo pálením čarodějnic (noc z 30. dubna na
1. máj). Je také označován jako měsíc lásky. Květen začíná stejný den v týdnu jako leden příštího
roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen.
Některé známé pranostiky
Studený máj - v stodole ráj.
Je-li v květnu večer tráva zarosena, hojně bude vína, hojně sena.
Jestli v máji neprší, červen to dovrší.
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.
ČERVEN – podle gregoriánského kalendáře šestý měsíc v roce. Má 30 dní. Kolem 21. června začíná na severní polokouli léto. Český název měsíce je odvozován rozmanitě, například v souvislosti
s červenání ovoce a jahod v tomto měsíci a nebo také od červů, kteří v tomto období dělají škody,
zvláště na štěpích a ovoci. Někteří odvozují jméno měsíce od sbírání červce, hmyzu, ze kterého
se vyrábělo barvivo.
Některé známé pranostiky
Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí.
V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
Červen stálý, prosinec dokonalý.
Hřmí-li v červnu, zvede se obilí.
Když kvete chrpa, za čtyři neděle chop se srpa.
19
Co možná nevíte
ČERVENEC – podle gregoriánského kalendáře sedmý měsíc v roce. Má a vždy měl 31 dní.
V původním římském kalendáři byl jeho název
Quintilis, tedy „Pátý“. V roce 44 př. n. l. byl Julius
Caesar zavražděn a poté římský senát na návrh
Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara
název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil - na Julius. Tento měsíc patří do velkých
letních prázdnin všude tam, kde je léto.
Některé známé pranostiky
Červenec horký, pěkné jsou holky.
Svatá Markéta vede žence do žita.
Když prší na svatého Prokopa, zmokne každá kopa.
Svatá Anna - chladna zrána.
Když dne ubývá, horka přibývá.
ZÁŘÍ – podle gregoriánského kalendáře devátý měsíc v roce. Má 30 dní. Kolem 23. září začíná
na severní polokouli podzim. Původ slova září
nemá se zářením nic společného. Staročeské
označení tohoto měsíce je zářuj, což znamená
„za říje“.V září začíná období podzimní sklizně.
Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná
réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých
zemích odehrávají v tomto měsíci i tzv. sklizňové slavnosti – vinobraní.
Některé známé pranostiky
Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý
měsíc dodržuje.
Když je vlhko i v září, v lesích se houbám daří.
V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.
Po svatém Matouši čepici na uši.
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.
SRPEN – podle gregoriánského kalendáře osmý měsíc v roce. Český název pochází pravděpodobně od slova srp, (žně obvykle končily právě v osmém měsíci kalendářního roku.) V původním
římském kalendáři byl název tohoto měsíce sextilis („šestý“) a měl 29 dní. Při reformě kalendáře
Caesarem získal den navíc. Při Augustově opravě kalendáře navrhl Senát, aby byl měsíc přejmenován na počest reformátora na Augustus. Navíc mu byl přidán jeden den, který byl ubrán z měsíce
února. Některé indicie však napovídají, že srpen měl 31 dní už po julianské reformě. Aby neměly
tři měsíce za sebou 31 dnů, byl zároveň převeden jeden den ze září do října a jeden den z listopadu do prosince. Tak bylo zrušeno Sósigenovo pravidelné střídání dlouhých a krátkých měsíců.
Některé známé pranostiky
Moc hub srpnových, moc závějí sněhových.
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.
ŘÍJEN - podle Gregoriánského kalendáře desátý měsíc v roce. Má 31 dní. Jeho české jméno je
odvozeno od jelení říje. Latinský název October
znamená osmý měsíc a je odvozen z římského
kalendáře, podle něhož rok začínal březnem.
V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě
podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení.
Některé známé pranostiky
Svatý František zahání lidi do chýšek.
Na svatého Placida zima teplo vystřídá.
Brigita svatá na mlhavá rána je bohatá.
Září víno vaří, říjen mačká hrozen.
Teplý říjen - studený únor
PROSINEC - podle gregoriánského kalendáře
dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosin-
LISTOPAD – podle gregoriánského kalendáře jedenáctý měsíc v roce. Má 30 dní. Název je
odvozen od padání listí, které je v tuto roční
dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem. Proto se jmenuje v jiných
jazycích november, podle novem - devět. V roce
153 př. n. l. byly další dva měsíce přidány. První
listopadové dny jsou významné pro duše zemřelých - Dušičky.
Některé známé pranostiky
Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy,
proto prší nebo padá mlha.
Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za
metelicí se honí.
Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.
Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje.
Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok
nato bývá.
ce nebo 22. prosince nastává zimní slunovrat.
V tento den je na severní polokouli nejkratší
den v roce. Noc je nejdelší. V římském kalendáři byl prosinec desátým měsícem (proto se
jmenuje v jiných jazycích december, podle decem - deset). V roce 153 př. n. l. byly přidány
ještě další dva měsíce. Název pochází od slova
„prosiněti“ (problesknout), což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne
(probleskne) mezi mraky.
Některé známé pranostiky
Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Studený prosinec - brzké jaro.
Na svatého Mikluláše je už zima celá naše.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
Když mráz na prvního prosince, vyschne
nejedna studnice.
Gregoriánský kalendář je v současnosti celosvětově používaný systém pro počítání času. Byl
zaveden v roce 1582 papežem Řehořem XIII. Jednotlivé katolické země jej zaváděly postupně
v následujících letech. V některých zemích byl přijat až ve 20. století. První oficiální den roku
Gregoriánského kalendáře je 1. leden. Je používaný v největším počtu zemí. Ve Východní ortodoxní církvi začíná Nový rok 14. lednem (1. leden Juliánského kalendáře). V mnoha zemích,
kde převládá pravoslaví, se slaví oba svátky Nového roku, jak Gregoriánský, tak i Juliánský.
20
21
krásy naší země
Cestovní kanceláře
nabízejí lákavé dovolené
i poznávací zájezdy téměř po
celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro
do všech koutů planety. Zná však člověk
zajímavé kouty a zákoutí své vlastní
země? Česká (a také Slovenská) republika
má tolik přírodních krás, historických
památek, měst a vesnic, že určitě stojí
za to je navštívit. A nebudete k
tomu potřebovat ani drahou
letenku… ani vízum.
Olomouc
město v srdci Hané
Již tradičním problémem je rod názvu města.
I my si povědomě říkali, jedeme do (toho) Olomouce, ale správně jsme jeli do (té) Olomouce. Ve spisovné češtině je Olomouc zásadně
rodu ženského a skloňuje se podle vzoru píseň. V místním úzu však převládá rod mužský
a skloňování podle vzoru stroj. Oproti spisovné
gramatice je dokonce někdy místními obyvateli jako správný vyžadován rod mužský. V případě nejistoty proto doporučujeme používat
rod střední – město Olomouc.
Olomouc - hanácky také Olomóc nebo Holomóc, se rozkládá v Hornomoravském úvalu na
pobřežní plošině při říčním toku řeky Moravy
se soutokem řeky Bystřice. Město je kolem dokola obklopeno úrodnou krajinou Hané. Žije
zde přes 100 tisíc obyvatel, podle tohoto počtu
se jedná o šesté největší město České republiky. Olomouc vždy patřila (vedle Brna) k velmi výrazným historicky politickým centrům Moravy.
22
Je sídlem slavné Univerzity Palackého, Olomouckého arcibiskupství a nebo Vědecké
knihovny. Je tedy pro celou Moravu i významným centrem duchovní správy a vzdělanosti.
Mimo to má neskutečně bohatou historii, která
na vás dýchá doslova na každém kroku.
První zmínka o „hradě Olomouci“ je z roku
1055 v záznamu Kosmovy kroniky. Po tomto
datu se Olomouc stala centrem jednoho ze tří
nově vzniklých moravských údělných knížectví: olomouckého, brněnského a znojemského. Značný význam pro Olomouc mělo v roce
1063 založení nového moravského biskupství
u olomouckého kostela sv. Petra a Pavla. (Tento kostel stával na Předhradí, dnešním Biskupském náměstí, a ačkoli šlo o unikátní památku,
potkal ho stejně neblahý osud jako i další kostely v Olomouci. V roce 1787 byl uzavřen a o pět
let později zbořen). Stejně významné bylo pro
Olompuc i založení benediktinského kláštera
Hradisko, v roce 1078. (Dnes národní kulturní
památka).
byl biskup Vilém Prusinovský, kterému Olomouc vděčí za založení druhé nejstarší univerzity v českých zemích – jezuitské akademie.
Kdy přesně bylo založeno královské město
Olomouc se neví, nedochovala se totiž bohužel jeho zakládací listina, ale stalo se tak patrně před rokem 1246, za krále Václava I. Snad
nejvýrazněji, bohužel neblaze, se Olomouc
zapsala do dějin státu datem 4. srpna 1306,
kdy byl v sídle olomouckého kapitulního děkana zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců - Václav III. Ruka neznámého vraha
tak nejen překazila královo válečné tažení do
Polska, ale způsobila i vymření významného
českého panovnického rodu po meči. Roku
1314 bylo město v privilegiu krále Jana
Lucemburského jmenováno jako „první na
Moravě“. Roku 1352 jej označil jako hlavní
město Moravy i markrabě Jan. Skutečností
ovšem bylo, že Olomouc stále soupeřila o prvenství s městem Brnem. Neklidným obdobím byly
pro město husitské války a poté také války česko-uherské. I přesto však již koncem 15. století
zaujímala Olomouc díky hospodářskému a společenskému rozmachu jedno z nejpřednějších
míst mezi českými městy. V předbělohorském
období byla dokonce druhým největším městem v českých zemích po Praze. V Olomouci
je doloženo více než dvacet významných šlechtických rodů, např: Pernštejnové, Liechtensteinové, páni z Boskovic, Ludanic, Žerotína a další.
V druhé polovině 16. století přišel do města
i jezuitský řád, jehož významným příznivcem
Velmi citelně zasáhla Olomouc třicetiletá válka. Švédským vojskům se ve městě natolik zalíbilo, že zde setrvali dlouhých osm let. Někdejší
hrdé královské město mělo skutečně namále.
Císařský vojevůdce Montecuccoli je dokonce
navrhl k úplné demolici. Návrh zůstal naštěstí
nevyslyšen. Olomouci se podařilo přežít a po
několika desetiletích se znovu stala výstavným
městem. Od roku 1655, kdy císař Ferdinand III.
vyhlásil Olomouc pevnostním městem, probíhala postupná výstavba nového barokního
opevnění města. V roce 1770 bylo ve městě
zřízeno stálé divadlo. Velký význam měl pro
město i rok 1777, kdy se událo povýšení biskupství na arcibiskupství. Po roce 1800 byl
vývoj města poznamenán krizí. Život se však
nezastavil. Roku 1820 vznikl přičiněním arcibiskupa na hradebním svahu první olomoucký
park. Značný význam měla i výstavba železnice.
Mezi lety 1827 – 1830 bylo vybudováno nové
divadlo. Neradostnou událostí bylo zrušení olomouckého vysokého učení v roce 1860, obnovení se univerzita dočkala až o mnoho let
později, v roce 1946. Ani vědecko-technický
pokrok Olomouc neminul. V roce 1862 byla
postavena městská plynárna, o pár let později
vodárna. Stavba městské elektrárny proběhla roku 1898 a již o rok později vyjela do ulic
města první tramvaj. Rychle se rozvíjel také
průmysl, v okolí města byly stavěny nové továrny, cukrovary, sladovny, pivovar, železárny
a další. Tíživě zasáhla Olomouc nacistická okupace, radostnou kapitolou nebylo ani období
po únoru 1948. Pozitivem nadcházející doby
však bylo vyhlášení městského historického
jádra městskou památkovou rezervací. Další
významnou olomouckou událostí bylo vyhlášení barokního čestného sloupu Nejsvětější
Trojice památkou světového kulturního dědictví UNESCO.
sloup Nejsvětější Trojice
Klášter Hradisko
23
23
krásy naší země
Olomouc je bohatá svým kulturním dědictvím,
které můžeme obdivovat na každém kroku.
Když se například jede školní výlet, tak se jede
na Orloj do Prahy a nebo na Orloj do Olomouce. Olomoucký orloj je součásti severní stěny
radnice, nacházející se na olomouckém Horním náměstí. Současná podoba orloje pochází od Karla Svolinského a je ztvárněna v duchu socialistického realismu. Jedná se o jeden
z mála heliocentrických orlojů na světě.
Výstavba radnice započala již v roce 1378, kdy
moravský markrabě Jošt Lucemburský povolil přestavbu (tehdy gotické) budovy obecního
domu. V historickém jádru města nalezneme také
Herkulovu, Ariónovu a Caesarovu kašnu a již
zmíněný sloup Nejsvětější Trojice, postavený
v roce 1740. Pozoruhodný je také arcibiskupský
dóm svatého Václava, kde roku 1469 prohlásila část českých a moravských pánů uherského
krále Matyáše Korvína králem českým a kde se
taktéž nachází hrobka zavražděného českého
krále Václava III.. Na druhé straně historického jádra je budova Univerzity Palackého (v 19. stol.
existovala její předchůdkyně navazující na jezuitské vysoké učení zal. v letech 1573/76).
V dnešní době má okolo 25 000 studentů. K národním kulturním památkám Olomouce se řadí
také Zdíkův palác (dříve zvaný Přemyslovský
palác), již zmíněný klášter Hradisko a kostel
svatého Mořice. Celá historická část města je
chráněna jako městská památková rezervace.
V každém městě nás kromě historických památek zajímá také kultura. Olomouc má hned
několik divadelních scén: Moravské divadlo
Olomouc, jenž má stálou českou divadelní
scénu již od roku 1920, dále Divadlo hudby,
pak také divadlo Konvikt – současný pořadatel Mezinárodního festivalu DIVADELNÍ
FLORA a nebo Divadlo na cucky, zaměřené
na autorskou tvorbu. Na dobrý film si můžete zajít např. do kina Metropol, nádhernou,
klasickou hudbou vás oslní Moravská filharmonie, špičkové hudební těleso, propagující
soudobou českou i světovou hudební tvorbu.
Pokud se chcete v Olomouci dobře pobavit,
např. koncertem dobré kapely, určitě si najděte cestu do Sokolské ulice, kde se nachází skvělý
jazzový klub s restaurací a vinotékou - Jazz Tibet
Club. Jeho atmosféra vás zcela pohltí. A rovnou
odtud (nejlépe po ránu)), se pak můžete probrat
procházkou na nedaleký Svatý Kopeček, známé
poutní místo, které se nachází zhruba 8 km od
Olomouce a pohodlně se tam dostanete i místní
dopravou. A rovnou můžete navštívit i přilehlou
zoologickou zahradu.
Ale od zvířátek zpátky do města. Do centra
kaváren, galerií, do prostředí ulic lemovaných
nádhernými vilami..., a víte co, zajeďte si do (té)
či (toho) Olomouce sami. Je to město, které určitě stojí za to navštívit. A nebudete potřebovat ani drahou letenku..., ani vízum.
redakčně zpracováno
zdroj: wikipedia
foto: Ivo Repčík st. a archiv ŽU
S historií, současností, ale i jinými zajímavostmi
týkajícími se města a okolí, se můžete seznámit
v řadě muzeí, např. ve Vlastivědném muzeu,
v Muzeu moderního umění, v Arcidiecézním
muzeu nebo v Muzeu olomoucké pevnosti.
Ze zcela jiného soudku je pak návštěva Muzea
olomouckých tvarůžků, jenž je součástí podniku v nedalekých Lošticích.
Jazz Tibet Club
olomoucký Svatý kopeček
Olomoucký orloj
V pozadí Moravské divadlo,
v popředí Arionova kašna.
Dóm sv. Václava
24
24
25
fenomén
26
27
27
Restaurace Vila Primavesi, to je srdeční záležitost. Elegantní, noblesní a přitažlivá, ale
ne snobská a nafoukaná. Místo v samém srdci
města, navíc v jedinečné secesní památce, k návštěvě přímo vybízí... a terasy s výhledem do
olomouckých parků, to nemůže v létě nabídnout žádná konkurence.
U nejlepších poledních menu v Olomouci se
zde setkávají studenti i kantoři, novináři, herci, kumštýři z olomouckých muzeí i galerií...
Pokud chcete lidem, které máte rádi, udělat radost dobrým jídlem a pitím, přiveďte je právě
do Vily Primavesi. Tak jak to dělají mnozí Olomoučané. Kombinace středomořské a tradiční
české kuchyně je zárukou, že gastronomický
zážitek tu čeká opravdu na všechny. Jen namátkou: omáčku z čerstvých lišek, fakt poctivou
bouillabaissu, telecí svíčkovou jako od maminky, nebo chlazené višně s mascarpone, by zcela jistě ocenil i sám šéfkuchař Polreich.
Od 11. února 2011 Kino Metropol v novém. S novou kavárnou,
dětským koutkem i programem. www.kinometropol.cz +
Ceny vás ujistí, že jste v dobrém podniku, ale
na druhou stranu vám zbude i na slušnou snídani. Totéž platí i o víně. Místní sommelier rozhodně nesedí doma za barovým pultem, ale
pohybuje se v terénu. Sortiment vín od větších
i menších předních moravských vinařů dává
tomuto tvrzení zapravdu. Samozřejmě můžete
sáhnout i po vybraných lahvích z Francie, Itálie,
Španělska či Argentiny.
Příjemnou atmosféru Vily Primavesi můžete
nasát také na některém z nedělních kulturnělabužnických podvečerů, kde se potkáte s řadou vynikajících herců a muzikantů.
Když do Olomouce, tak do Vily Primavesi.
Těšíme se na Vaši návštěvu
28
KONTAKT: Restaurace Vila Primavesi, Univerzitní 7, 771 00 Olomouc, tel. 777 749 288
www.primavesi.cz
29
Zdraví
Aniž bychom si to uvědomovali, jednou z nejdůležitějších částí lidského těla jsou naše nohy. Tak
jako srdíčko by mělo pravidelně tlouci do rytmu, tak naše nohy by nás měly pravidelně
vésti do kroku. Nezáleží zda jsou štíhlé, dlouhé, silné nebo krátké, měly by být hlavně zdravé,
neboť se s námi musí „vláčet“ po celý život. Představme si naše tělo jako dům, jehož základy jsou
právě naše nohy – a ty jsou pro stabilitu nejdůležitější.
Poslední desetiletí i u nás ovládly trh s obuví vietnamští obchodníci. Nabízejí stále širší a pestřejší sortiment za neuvěřitelně nízké ceny, kterými lákají důvěřivé zákazníky. Nikdo z těch, kteří
dlouhodobě nakupují obuv právě u těchto prodejců, si však neuvědomují, jak moc si své nohy
poškozují. Asijští výrobci totiž vůbec nespolupracují, na rozdíl od evropských výrobců kvalitní
obuvi, s lékaři - ortopedy. Nejhorší situace pak nastává u dětí, působením nekvalitní obuvi u stále
rostoucí nohy dochází k nezvratným poškozením.
Je třeba si také uvědomit, že od používání nekvalitních bot a vzniklých škod na noze, může velmi
často docházet i k problémům s páteří, následně pak třeba i k bolestem hlavy či úporným migrénám. Těmto, a mnoha dalším problémům, se nákupem kvalitní obuvi vyhnete. Avšak v prvé řadě
musíte vědět, kde a jak dobře nakoupit.
Aby nohy nebolely...
ORTOPEDICKÉ VLOŽKY mohou velmi pozitivně ovlivňovat deformity chodidel jako jsou podélně a příčně plochá noha, patní ostruhy, vbočené či vybočené chodidlo. Mají zajistit správné
postavení nohy, případně odlehčit přetěžovanou oblast. Správným použitím ortopedických
vložek dochází také k ústupu bolestí a zabránění progresi deformit. Sestavení ortopedické
vložky je vysoce individuální a vychází z vyšetření chodidel, sejmutí jejich otisku nebo vyhotovení sádrového odlitku. Cílem Studia zdravého obouvání je vyrábět takové ortopedické
vložky, které se dají nosit. To znamená, pokud možno použít stávající obuv zákazníka a vybavit ji ortopedickou pomůckou tak, aby „nemusel měnit celý svůj botník“. Výsledná ortopedická
pomůcka vyniká svojí tenkostí při zachování korekční funkce v potřebných místech. Pro
podepření příčné a podélné klenby a korekci postavení paty jsou použity podpůrné suporty, jež
jsou příjemně pružné, ale v zásadě nepodléhají deformačním změnám. Zhotovené ortopedické
vložky jsou přes svou podporu příjemně měkké, velmi tenké a vejdou se prakticky do většiny
typů obuvi. Jsou velmi vhodné i pro diabetiky. Ortopedické vložky jsou vždy vyráběny individuálně podle nohou, nikoli podle předem připravených kopyt.
NABÍDKA
- ortopedické vložky individuální nebo speciální podle otisku chodidel
- 3D plastické poloformy
- 3D odlitek nohy pro ortopedickou vložku ve formě sádrového odlitku
- ortopedické úpravy standartní obuvi
- výroba obuvi na zakázku
U složitějších deformit nabízí Studio zdravého obouvání řešení pomocí korkfantových „lodičkovitých“ ortopedických vložek. Tento typ je korekčně velmi výrazný a není určen pro široké
použití. Lze jím však dosáhnout výborných ortopedických výsledků a potlačit či úplně odstranit
bolest a špatné postavení v oblasti nohou.
STUDIO ZDRAVÉHO OBOUVÁNÍ vzniklo jako ryze česká společnost před 11ti lety. K jejímu vzniku přispěla skutečnost, že na českém trhu chyběl dostatek pohodlné „zdravé“ obuvi (široká, pohodlná, prostorná, vyrobená z přírodních materiálů), která by splňovala zdravotní kritéria a přitom
byla i vzhledná.
Mezi značky, které Studio zdravého obouvání prodává, patří obuv: Moosbacher, Josef Seibel,
Hartjes, Gabor, Ara, Scholl, Camel Active, Medi, Leon, Footprints, Papillio, Betula Birkenstock,
Varomed a Clarks. Vyrábí také individuální a speciální ortopedické vložky a prodává vložky
Bama. Mimo to je také prodejcem nesmeků na led, díky kterým může být chůze i v zimě bezpečná.
Cílem společnosti je zpřístupnit široké veřejnosti nejen pohodlnou obuv, ale poskytnout i ucelenou komplexní péči v oblasti podologie. (Pozn. Podologie se zabývá a přímo zaměřuje na chodidla, jejich statické i dynamické vyšetření a léčbu pomocí ortopedických vložek a zdravotní obuvi.)
Snahou pracovníků Studia zdravého obouvání je vnímat každého zákazníka jako individuální prvek,
nikoli „pouze“ poskytnout univerzální radu a prodat zboží. Součástí této odborné péče je pak také řešení či zmírňování obtíží, a s nimi spojených bolestí dolních končetin, korekce nohou s ortopedickými
vadami nebo poskytnutí informací jak o nohy pečovat a jaké zvolit ortopedické vložky.
Pro vrcholové sportovce či velmi aktivní jedince jsou převážně určeny ortopedické vložky
Sportprofi, vyráběné ze speciálních hi-tech termoplastických syntetických materiálů. Jejich
údržba je rychlá a snadná, proto snesou velmi dobře např. dvoufázový trénink. Stavba takovéto
ortopedické vložky vychází z dané sportovní zátěže a její tvar je plně přizpůsoben sportovní obuvi (obuv běžecká, kopačky, brusle, lyžáky apod.)
Mezi klienty Studia zdravého obouvání patří přední čeští reprezentanti – olympionici, tenisté,
fotbalisté, basketbalisté, běžci a běžkyně na lyžích, golfisté a mnoho dalších. Personál prodejny je
vyškolen k tomu, aby mohl poskytnout základní protetické vyšetření pomocí plantografu, které
se využije následně při výrobě ortopedických vložek, nebo návrhu speciálních úprav přímo do obuvi.
Vysoká odbornost je zajištěna profesionálním vedením společnosti za účasti ortopedických obuvníků, protetika a fyzioterapeuta.
KONTAKT: Studio zdravého obouvání ® s.r.o., Plzeňská 54/348, 150 00 Praha 5 , tramvaj č. 6, 9, 10, 16, zastávka
Bertramka, Tel. prodejna: 257 328 577, 775 241 359 , www.studiozdravehoobouvani.cz
30
31
zdraví
Agel GRN
Již od dávných časů trpí lidská populace různými chorobami, podvýživou či nadváhou, nově také
tzv. depresemi. Některé zdravotní problémy jsou bohužel nevyhnutelné, jsou dědičné nebo způsobené úrazem. Za většinu si však můžeme sami. Špatnou životosprávou, nedostatkem pohybu,
přecházením lehčích fází onemocnění a také neinformovaností. Stále je zvykem, že když jsme
nemocní, zamíříme rovnou k lékaři, dvě tři hodinky posedíme v čekárně a poté se doma „nacpeme“ práškami. Bereme je doslova „na všechno“. Ano, některá analgetika je nutno brát (např. při
pooperačních stavech, dlouhodobých vleklých nemocech), některé však můžeme klidně vyhodit... a nahradit - preventivně, abychom do té lékařské ordinace vůbec nemuseli.
agel HRT
- Pomáhá udržovat správnou hladinu cholesterolu
- Vyživuje a ochraňuje srdce
- Zásobuje srdce a napomáhá srdeční činnosti
- Nepoškozuje játra
- Pomáhá čistit organismus
- Podporuje detoxikaci těla
- Podporuje činnost živých bakterií
v trávicím traktu
- Stimuluje peristaltiku střev
Složení
Složení
Koenzym Q10, Taurin, Policosinol, L-karnitin,
Kyselina listová
Chlorella Vulgaris, mladý ječmen,
brokolice
Na náš trh pomalu pronikají produkty, které lidem v mnoha zemích vyspělého světa pomáhají,
nezatěžují vnitřní orgány a ještě i dobře chutnají.
agel FLX PRODUKT ROKU
Tyto přenosné produkty (21 g balíčky) jsou vstřebávány okamžitě s 90% až 100% efektivitou (na
rozdíl od ostatních výživových doplňků ve formě
tablet, prášků, či nápojů, u kterých je vstřebatelnost maximálně 5% až 12%). Navíc obsahují nizký
obsah cukrů, kalorií, tuků a karbohydrátů. Jsou
uzpůsobené i vegetariánům, nezatěžují vnitřní trávící orgány a skvěle chutnají!
- Pomáhá při bolestech kloubů
- Zlepšuje chůzi kloubů v osteoartróze
- Dodává chrupavkám a šlachám pružnost
- Obnovuje poškozené chrupavky,
šlachy a vazy
- Pomáhá udržovat maximální
flexibilitu kloubů
- Redukuje bolest kloubů spojených
s osteoartrózou
Složení
Glucosamine, Chondroitin Sulphate,
Celadrin Oil
agel UMI
- Pomáhá obnovovat zdravé
buňky a tkáně
- Podporuje imunitní systém
tvorbou bílých krvinek
- Podporuje krevní oběh
a funkce orgánů
- Eliminuje nádorová bujení
- Podporuje funkci jater a ledvin
- Udržuje silný imunitní systém
Složení
Fucoidan - složka hnědé mořské řasy
NOVÝ ZPUSOB DODÁNÍ ŽIVIN
starý systém
Agel GLO NOVINKA
nový systém
32
32
Agel FIT
Agel OHM
- Snižuje tělesnou hmotnost
- Potlačuje hlad a chuť
- Stimuluje a zrychluje metabolismus tuků
- Vyrovnává hladinu glukozy v krvi
- Zvyšuje hladinu serotoninu –
hormonu štěstí
- Podporuje zdravý stravovací režim
- Podporuje obnovu denních energetických zásob
- Účinně pomáhá proměnit jídlo v energii
- Podporuje energii a soustředění při výkonech
- Snižuje únavu při běžných denních aktivitách
- Snižuje napětí a stres
- Zvyšuje kapacitu při fyz. a psych. činnostech
- Ovlivňuje centrální nervovou soustavu
Složení
složení
Kyselina hydroxicitronová, jablečný ocet, Hoodia
plod schizandry, ginseng-ženšen, golden root
- Posiluje kolagenová vlákna
- Vyhlazuje jemné i hlubší vrásky
- Chrání před vlivy znečištěného ovzduší
- Pomáhá získat zdravější pleť
a mladistvý vzhled
- Vyživuje vlasy, nehty, zuby
- GLO se konzumuje denně s jídlem
Složení
Hroznová zrnka, semínka zel. čaje, aloe vera,
přeslička polní, lecitin, koenzym Q10,
koncentrát z ovsa, lutein, výtažek z kurkumy
Agel MIN
- 100 % denní doporučené dávky základn.vitamínů
- 75 % denní doporučené dávky základních minerálů
- Podporuje životní vitalitu při každodenních
činnostech
- Proměňuje uhlovodany, proteiny a tuky na energii,
tím zvyšuje aktivitu, soustředěnost a celkové
povzbuzení organismu.
- Řešení pro lidi s poruchami zažívání
- Podporuje funkci zraku a sluchu
Složení
A, C, D, E, B1, B2, B3, b5, B6, Folát, B12, H, Vápník,
Fosfor, Jód, Hořčík, Zinek, Selen, Měď, Mangan,
Chrom, Molybden, Vanad, Inositol, Jablečný ocet
Agel EXO
- Chrání tělo před volnými radikály
- Čistí a posiluje organismus
- Pomáhá při problémech s cukrovkou a nadváhou
- Zpomaluje proces stárnutí
- Posiluje imunitní systém a jeho funkce
- Zlepšuje krátkodobou paměť
- Vyrovnává krevní tlak, udržuje hladinu cholesterolu
- Pomáhá při chronických chorobách nervů
Složení: Produkt s největším množstvím
antioxidantu v odvětví doplňku stravy na světě.
Směs antioxidantů ze 14 exotických ovocí, rostlin
a bylinných extraktů. Šťáva z granátového jablka,
acai bobule, noni – šťáva z plodů, goji bobule,
aloe vera – štáva z plodů
Agel OM3 NOVINKA
- Omega-3 jsou tuky získávané z potravin
- Dokonalá potravina pro náš mozek
- Omega-3 snižují hladinu krevních tuků
- Zabraňují usazování LDL cholesterolu v cévách
- Zvyšují imunitu a vykazují protizánětlivé účinky
- Jsou důležité na zvýšení mozkové aktivity
Složení
Rybí tuk z lososa, DHA, EPA, DPA
Více informací, kontakt a objednávky: David Lajpert, tel. 776 627 150, e-mail: [email protected]
www.agel-gel.cz
33
historie
Historie kinematografie
část desátá
Sen noci svatojánské 1959
Karel Zeman
V souvislosti se zlatou érou české animace si
představíme generace neobyčejně činorodých
tvůrců, pro něž byla práce hlavně potěšením
a prostředkem k neustálému zdokonalování.
Ponořit se do samotného procesu tvorby znamenalo neopakovatelnou výzvu vyzkoušet to,
co druzí ještě nezkusili, překročit hranici dosud
nemožného a něčím překvapit. Animovaný film,
stojící doposud ve stínu tvorby hrané, se zásluhou
několika výrazných osobností dostal do popředí a vyrovnal se jí po stránce formální i obsahové.
Česká animovaná škola se neřídila jednotnou
koncepcí a ani její tvůrci se neslučovali do žádných generačních sdružení. Následkem této
skutečnosti vznikala spontánní a velmi různorodá tvorba. Většina osobností: J. Trnka, K. Zeman, H. Týrlová, B. Pojar, J. Brdečka ad…, se
ubírala vlastní tvůrčí cestou a neohlížela se na,
v tehdejší době módní, technologické ani estetické vlivy. Animovaná tvorba se těšila z finanční podpory státu, pro něhož byl úspěch českých
animátorů ukázkou prosperity, výměnou za
štědrou dotaci však musela být držena v přísných apolitických mezích. V jednotlivých desetiletích tvořilo několik studií zároveň, přičemž
společným jmenovatelem pro výrobu všech
snímků byl v prvé řadě důraz na myšlenku, k níž
34
34
se tvůrci snažili vždy nalézt odpovídající formu
vyjádření. Proslavení tuzemské animace však
přišlo ruku v ruce také s řemeslnou zručností,
precizní animací a důrazem na osobitou poetiku jednotlivých filmů.
V roce 1945 došlo ke znárodnění AFITU (Ateliéru filmových triků), v němž vznikl první poválečný kreslený film - Zasadil dědek řepu
(1945). Poté se kolektiv rozdělil na studio Bratři
v triku (kreslený film) a na Studio loutkového
filmu (pouze loutkový film), v jehož čele stanul
už tehdy známý ilustrátor a loutkář Jiří Trnka.
Spolupracovníky mu byli např. B. Pojar, S. Látal,
ad… Ve stejné době působilo paralelně i gottwaldovské studio vedené K. Zemanem a H. Týrlovou, která se zprvu zaměřila na animaci každodenních předmětů (bavlnek, hadříků, pletených
figurek), jejichž pomocí rozvíjela fantazii nejmenších diváků. Novinku v podobě kombinace loutky s živým hercem pak vyzkoušela ve svém filmu
Vzpoura hraček (1948), mezinárodní úspěch ji
přinesl ale až Uzel na kapesníku (1958). Její kolega Karel Zeman se specializoval na něco docela
jiného. Polem jeho působnosti se staly filmové triky určené starším dětem a divákům. Připomeňme
nejúspěšnější snímky: Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Ukradená vzducholoď.
V roce 1946 získal kreslený film Jiřího Trnky Zvířátka a Petrovští prestižní ocenění v Cannes.
Díky tomuto úspěchu si mohl tvůrce zřídit další
studio loutkového filmu: Studio Jiřího Trnky
(1947), které bylo stejně jako ostatní výrazně
finančně podporováno. Během čtyř let tak byly
natočeny další tři celovečerní filmy: Špalíček
(1947) – cyklus krátkých filmů sjednocených
tématem křesťanského roku (Posvícení, Masopust), Císařův slavík (1948), kombinace loutkového a hraného filmu zároveň, a Bajaja (1950)
film, který je považován za předěl v dosavadní
Trnkově tvorbě, neboť si ho sám režíroval a přešel tak od ilustrátora a loutkáře ke skutečnému
filmaři. Dalším známým loutkovým filmem jsou
Staré pověsti české (1952), u kterých však Trnka
nevycházel z tradiční předlohy A. Jiráska, ale zvolil si Kosmovu kroniku a Vančurovy Obrazy z dějin
národa českého. Ve filmu bylo nutno užít mluvené slovo, které však Trnka kompenzoval záběry
velkých bojových a intimních scén.
Předlohou k dalšímu Trnkovu filmu jsou dramaticky nosné epizody oblíbeného Haškova románu Dobrý voják Švejk (1954), podobu loutek
převzal od Josefa Lady, komentář nechal číst
Jana Wericha. Největším Trnkovým projektem
je ovšem Sen noci svatojánské (1959), vůbec
první širokoúhlý loutkový film na světě. Trnka v něm dokonce použil zcela nový typ loutek
majících tělo z pružného latexu.
Po roce 1960 natočil Trnka ještě sci-fi s názvem
Kybernetická babička (1962) a na tehdejší
dobu velmi odvážnou metaforu Ruka (1965),
kombinující lidskou ruku s loutkovou animací.
Tragigroteskní příběh paňáci, toužícího udělat
květináč pro svou milovanou květinu a všemocné, všudypřítomné Ruky, nutící jej vytvořit
její oslavný portrét, byl v roce 1984 vyhlášen
Americkou akademií jako pátý nejlepší animovaný film všech dob. U nás byl tento vynikající film pro svou silnou myšlenku zavřený
20 let v trezoru!
Vlastní filmové tvorbě se věnoval také Trnkův
dvorní animátor Břetislav Pojar. Za loutkové
zpracování agitky proti alkoholu za volantem
O skleničku víc (1954) si též odnesl cenu z filmového festivalu v Cannes. Největší obliby u diváků se však dodnes těší jeho série filmů z 60. a 70.
let Pojďte pane, budeme si hrát, kterou odstartoval úspěšný pilotní snímek Potkali se u Kolína
(1965). Na výsledné podobě loutek měl významný podíl také výtvarník Miroslav Štěpánek, který
užitím techniky reliéfní loutky dovolil filmařům
nové možnosti její přeměny.
Z generace animátorů nastupující v 60. letech
minulého století nesmíme opomenout osobnost Jana Švankmajera, který coby vystudovaný režisér loutkového divadla spolupracoval
s Emilem Radokem na inscenaci Fausta pro
Jiří Trnka
35
historie
Laternu Magiku. Poté přešel ke krátkému filmu,
kde natočil několik snímků kombinujících princip loutkového divadla, výtvarné surrealistické
představy a filmové animace. Jedná se například o snímek Týden v tichém domě (1969)
či Don Šajn (1971). Dále rozpracoval oblíbené
poeovské téma v protirežimně zaměřeném filmu Kyvadlo, jáma a naděje (1983), (na příkaz
normalizačního vedení Krátkého filmu musel
Švankmajer konec filmu předělat). Z jeho ostatní tvorby se mnohým vybaví Možnosti dialogu (1982), Něco z Alenky (1987), Jídlo (1992) či
Lekce Faust (1994). Tyto filmy jsou již výhradně
autorskými počiny a charakterizuje je mistrovské ovládnutí výrazových prostředků (animace reálné osoby či předmětu, př. živého herce,
masa, hlíny ad.).
Díky úspěšné večerníčkové sérii Broučci se vepsala do dějin animovaného filmu též režisérka
Vlasta Pospíšilová, která se postupně vypracovala i k vlastní režii tří povídek z Werichova
Fimfára: Lakomá Barka (1986), Až opadá listí
z dubu (1991) a Splněný sen (2001), které namluvil sám jejich autor Jan Werich.
Po Trnkově smrti nastoupil do čela Studia
loutkového filmu Kamil Pixa, ředitel Krátkého
filmu. Studio omlazují absolventi VŠUP – Jiří
Bárta, Petr Sís, Pavel Koutský nebo Michaela
Pavlátová. Za nejvýraznejší osobnost bývá považován Jiří Bárta, který vytvořil v Zaniklém
světě rukavic (1983) metaforu osudu lidské
civilizace v podání rukavic jako loutek. Známějším počinem je pak moderní zpracování německé legendy Krysař (1986), v němž opustil
trnkovskou tradici a namísto čteného komentáře použil neartikulovanou řeč loutek prokládanou hudbou Michala Kocába. Jedná se o jeden
z nejnáročnějších filmů, které kdy byly ve
světě animovaného filmu natočeny.
Režisérka Michaela Pavlátová představuje spolu s Pavlem Koutským vrchol tzv. totální animace, která byla nominována na Oscara, za svůj
film Řeči, řeči, řeči (1992), komorní příběh beze
slov, předvádějící celou škálu lidské komunikace.
Filmovou značku „Bratři v triku“, typickou pro
český kreslený film vymyslel v roce 1945 Zdeněk Miler. V čele studia stál nejprve Jiří Trnka,
poté Eduard Hofman. Mezi tvůrci českého kresleného filmu dominuje mnoho jmen. Na postu
nejpřednějším nalezneme výtvarníka Zdeňka
Milera, autora série o Krtkovi. Za pohádku Jak
krtek ke kalhotkám přišel (1957) získal cenu na
benátském filmovém festivale. A následovaly
další úspěšné díly. Řada filmových postaviček je
spojena také se jménem Zdeňka Smetany. Pohádky z mechu a kapradí /Křemílek a Vochomůrka/, Rákosníček, Štaflík a Špagetka a nebo
také Malá čarodějnice, celovečerní film podle
známé knížky Otfrieda Preusllera. Za zmínku stojí
jistě i významný režisér oblíbených animovaných
Večerníčků: Říkání o víle Amálce, Maxipes Fík či
Králíci z kloboku ad., Václav Bedřich, jenž na
každém svém filmu spolupracoval s jiným výtvarníkem. Za společnou režií další úspěšné večerníčkové série o Machu a Šebestové či rozverné
opičce Žofce stojí zase trojice autorů Miloš Macourek, Adolf Born, Jaroslav Doubrava.
Z méně známých režisérů bychom ještě mohli
upozornit na Jaroslavu Havettovou, která se
ve svých filmech zaměřuje na vážné společenské
problémy. Kupříkladu ve filmu Restaurant, který
je výstižnou satirou na poměry v pohostinství.
Je také autorkou známého večerníčku podle
předlohy Karla Poláčka Edudant a Fraucimor.
Zapomenout bychom neměli ani na mnohostranně talentovaného režiséra Václava Mergla, který se ve své tvorbě věnuje především
autorským snímkům s vědeckofantastickou
a katastrofickou tematikou: Laokoon (1970),
Krabi (1976) nebo Homunkulus (1984).
Pro svou námětovou i obsahovou hravost dodnes oslovuje animovaná tvorba mnoho začínajících umělců. I dvě uplynulá desetiletí zrodila nové osobnosti českých animátorů a rozšířila
tento obor o množství cenných poznatků. Jejich snaha však nebyla a není hojně dotována
státem, jako tomu bylo u jejich předchůdců. Definitivně zaniklo i zázemí barrandovských ateliérů,
v němž by mohli tvořit paralelně vedle dosud
žijících legend české animace. Platforma zaručující další pokračování v podobě katedry animované
tvorby na FAMU však dosud trvá a úsilí udržet
tradici tohoto českého fenoménu přetrvává ve
Zlíně i na úrovni soukromých studií. Snad vás
někdy budeme moci seznámit i s nimi.
Text: Mgr. Justina Kašparová
Zdroj: L. Ptáček, Panorama českého filmu. Olomouc,Rubico, 2000
Restaurant 1986
Ruka 1965
Pojďte, pane, budeme si hrát! 1965-67
Krysař 1985
Možnosti dialogu 1982
36
36
DILEMA 1985
Lakomá Barka 1986
Malá čarodějnice 1983
37
37
vzpomínka
Každoročně během vánočních
svátků, tedy i těch uplynulých,
máme možnost vídat na televizních
obrazovkách množství pohádek
a klasických českých veseloher,
natočených v období, kdy před
filmovou kamerou stála generace
hereckých bardů, v čele s Vladimírem Menšíkem, Rudolfem Hrušínským, Vlastimilem Brodským či
Jiřím Sovákem. Poslední jmenovaný se navíc ve svátečním období,
konkrétně v týdnu mezi Vánocemi
a Silvestrem, i narodil. Bylo by mu
už devadesát let. Bohužel se jich
nedožil. Je tomu deset let co odešel do hereckého nebe. Avšak jako
by tu byl stále. Stačí si zapnout
rozhlas, televizi a nebo zavzpomínat spolu s námi.
Vlastním jménem Jiří Schmitzer (na Sováka se
počeštil během německé okupace) se narodil
27. prosince 1920 v Praze Na Bojišti, do rodiny
váženého hostinského. Spolu se svými dvěma
sourozenci, bratrem Láďou a mladší sestrou
Zdenkou, prožili kouzelné dětství v období
první republiky. I když se učil na číšníka, hoteliérem, jak si přál tatínek, se nestal. Našel zalíbení
v jiné profesi, herecké. Přičichl k ní na pražské
Státní konzervatoři, kde krátce studoval. Poté
byl nasazen v továrně Walter v Jinonicích, nějaký čas pracoval také jako úředník ve spořitelně.
Každou volnou chvíli však věnoval vystupování
v ochotnickém spolku. Účinkoval v kabaretním sboru Živé jeviště (dnešní Činoherní klub),
jezdil i s kočovnou společností. V roce 1943 nastoupil do svého prvního divadelního angažmá
do Třebíče, do Horáckého divadla. (po válce
se divadlo přestěhovalo do Jihlavy pozn.). Po
absolvování vojenské služby v AUSu (Armádní
umělecký soubor), kde se Sovák mimo jiné spřátelil s Miroslavem Horníčkem, nastoupil v roce
1947 do Burianova Déčka (D 34). Odtud přešel
v roce 1952 do Ústředního divadla Čs. armády
(dnešní Divadlo Na Vinohradech), kde působil
do roku 1966 a odehrál zde role jak poplatné
své době, tak i pěkné role klasické. Rád vzpomínal
například na roli pekelníka Ichturiela v Drdových
Dalskabátech.
38
38
Chalupáři
Eliška a její rod
pan Jiří Sovák
V roce 1966 se stal Jiří Sovák členem Národního
divadla. Brzy se vypracoval mezi přední charakterní herce. Vzpomeňme např. jeho účinkování
ve hrách: První stránka, Ženský boj, Strýčkův
sen, Mordová rokle, Mrtvé duše, Lucerna ad.
Ze Zlaté kapličky odešel po 17 letech, divadelní
práci mu ztěžovalo zranění po autonehodě. Ze
svého ústraní na chalupě ve Stříbrné Skalici se
však vracel alespoň na televizní obrazovku. Na
té působil už od dob prvních pokusných vysílání. Účinkoval v desítkách zábavných pořadů, inscenací a seriálů. Těžko bychom si dnes například
uměli představit jiného herce, než právě Sováka, v roli neurotického revizora na penzi Evžena
Humla z báječného televizního seriálu Chalupáři. Jen pro zajímavost, pro tuto roli byl vybrán až
třetí v pořadí. Poprvé se uvažovalo o Jaroslavu
Marvanovi, který však brzy po natáčení jeho
posledního filmu Noc na Karlštejně, zemřel.
Poté byla role nabídnuta Janu Pivcovi, ale jeho
zdravotní stav nebyl tak dobrý, aby si k divadelním rolím přibral ještě roli televizní, a tak padla
volba na Jiřího Sováka. A byla to skvělá volba.
Byli jednou dva písaři
Světáci
Nesmíme samozřejmě opomenout ani Sovákovu roli hostinského, v dnes už kultovním seriálu
Eliška a její rod, a nebo roli koumavého Bouvarda ze seriálu Byli jednou dva písaři, kde si
zahrál společně se svým kamarádem Horníčkem. Zásluhou hereckého koncertu obou protagonistů řadíme tento seriál mezi klenoty české televizní tvorby. A stejně tak třeba i dětský
televizní seriál Arabela, kde dostal Sovák roli
pohádkového čaroděje Viga.
Arabela
Přejdeme-li od televizní tvorby k filmové, musíme konstatovat, že herec Jiří Sovák měl opravdu štěstí na dobré režiséry. Ať už to byli Martin
Frič, Zdeněk Podskalský, Václav Vorlíček, Oldřich Lipský ad. Se všemi natočil jedny z nejlepších českých komedií. S filmem přišel Sovák do
kontaktu již po osvobození. Zpočátku hrál v anonymních epizodkách, ale poměrně záhy byl objeven jeho komediální talent, okořeněný typickým suchým, sarkastickým humorem a ironií.
Dokázal zahrát prakticky všechno. Vypadal přirozeně v montérkách i v obleku, ve fraku i v historickém kostýmu. Uměl lehce vystřihnout seriózního úředníka, opilce i nevrlého dědka. Jako herec
byl dobrý sólista, ale uměl ctít a nechat vyniknout
i své spoluhráče. Velmi dobře je to rozpoznatelné
například v Uspořené libře s Janem Werichem.
Skvělými partnery mu byli i zmíněný Miroslav
Horníček, Vlastmil Brodský či Josef Kemr. Sovák
byl také skvělým vypravěčem. V ničem si nezadal
s geniálním Vladimírem Menšíkem, se kterým ho
pojilo dlouholeté přátelství. A ještě jedna věc
je s Menšíkem spojovala. Slabost pro ženské.
Podle pamětníků byl Sovák velký sukničkář, ale
přiznejme, kdo nebyl. Zejména v takové branži,
jako je ta herecká. Každopádně pravdou je, že
byl celkem třikrát ženatý. Z prvního manželství
má syna Jiřího Schmitzera, příležitostného herce a známého písníčkáře. Jejich vzájemný vztah
byl však velmi složitý. Podle slov rodinného přítele nemohl Jiří Schmitzer svému otci odpustit,
že odešel od jeho mámy. Tento narušený vztah
se pak ještě vyhrotil v roce 1976, kdy Schmitzer
v opilosti způsobil dopravní nehodu, při které
zemřel chodec. Byl tehdy odsouzen a Sovák se ho
kvůli tomu v podstatě zřekl. Schmitzer měl pocit, že právě v době, kdy potřeboval jeho podporu nejvíc. Hořkost v něm zůstala i v době, kdy
Sovák zemřel, takže mu ani nebyl na pohřbu.
Ale ať už byl důvod jejich rozepře jakýkoliv, je to
škoda, neboť v jejich jediném společném filmu
Marečku podejte mi pero, kde si zahráli „svoje
role“ otce a syna Kroupovi, jim to krásně ladilo.
39
vzpomínka
Na konci 80. let se stal Jiří Sovák obětí těžké autonehody zaviněné nezodpovědným řidičem.
Je to paradox, poněvadž Sovák miloval jízdu
autem, sám byl vynikajícím řidičem. Zdravotní
následky ho pak už provázely po celý zbytek
života. I rolí začalo v 80. a 90. letech ubývat. Za
malý výčet uveďme např. malou roličku v oskarovém snímku Kolja (1996), jeho posledním filmem pak byl Návrat ztraceného ráje režiséra
Vojtěch Jasného (1999).
Marečku, podejte mi pero
A když už jsme u těch filmů, pojďme vzpomenout i další snímky Jiřího Sováka. K úplně
prvním se řadí účinkování v okupační komedii
Nikdo nic neví (1947), v poetickém příběhu
Chceme žít (1949), v příběhu ze života vorařů
Plavecký mariáš (1952) a nebo v komedii z cirkusového prostředí Cirkus bude! (1954). Dále připomeňme roli v prvním českém „westernu“ Smrt
v sedle (1958) nebo v komedii Kam čert nemůže
(1959). Pěknou hlavní roli dostal v havířské pohádce Jana Drdy Dařbuján a Pandrhola (1960).
Zlatá léta šedesáta byla svým způsobem zlatá
i pro Jiřího Sováka. Za všechny filmy, ve kterých
účinkoval, vzpomeňme satirickou komedii Král
Králů (1963), komedii o napravených kriminálnících Mezi námi zloději (1963), zdařilou
parodii na comicsové příběhy Kdo chce zabít
Jessii? (1966), detektivku Poklad byzantského kupce (1966), legendární komedii o třech
venkovských fasádnících ve víru velkoměsta
Světáci (1968), sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) ad. A přehoupli jsme se
do let semdesátých. I v této době Jiří Sovák exceloval. Např. v oblíbené komedii z cirkusového
prostředí Šest medvědů s Cibulkou (1972), ve
fantastické komedii Což takhle dát si špenát
(1977), ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím
se čajem (1977), v dětském muzikálu Ať žijí duchové (1977),v pohádce Jak se budí princezny
(1977), v báječné komedii Co je doma, to se počítá, pánové... (1980) a řadě dalších.
Jiří Sovák často spolupracoval také s rozhlasem,
nahrál i několik gramofonových desek, zejména s pohádkami. Sám byl autorem několika
televizních scének. Ve spolupráci se Slávkou
Kopeckou vydal i čtyři knihy životopisného vyprávění. K životnímu jubileu devadesáti let vyšla nedávno kniha Sovákova kuchařka aneb
Život s králem fóru, ve které na svého manžela vzpomíná jeho třetí žena Anna, se kterou žil
více než čtyřicet let. Říkal o ní, že je jeho osudovou ženou. Děti spolu neměli, ale hodně se
věnovali společnému koníčku, cestování.
Ke konci Sovákova života však už moc cestovat
nešlo. Slavný herec dožil klidným životem na
chatě u Stříbrné Skalice, kde také přijímal veškeré návštěvy. Jeho smrt byla náhlá, tak jak si to
přál. Podle svého oblíbeného úsloví: Rozumnej
člověk umře včas! Přál si, aby hlavně dožil v pohodě a s jasnou myslí, což se mu také podařilo.
Hadar Galron
M I K VE
MOHOU ŽENY MLUVIT, KDYŽ MUŽI VLÁDNOU?
Mikve – prostor rituální lázně, v níž se věřící židovské ženy
pravidelně očišťují – se ve hře současné izraelské dramatičky
Hadar Galron stává místem střetu různých přístupů k víře i k životu.
V režii M. Dočekala hrají: Iva Janžurová, Vanda Hybnerová j. h.,
Jana Boušková, Eva Salzmannová, Taťjana Medvecká,
Kateřina Winterová, Pavla Beretová a Jana Pidrmanová j. h.
Uvádíme ve Stavovském divadle
www.narodni-divadlo.cz
Jiří Sovák zemřel v tichosti a klidu 6. září roku
2000... a já bych na závěr s dovolením citovala
jednu krásnou formulaci kolegy novináře, která byla otisknuta před deseti lety, pár hodin po
hercově smrti. „Mistře, kdo tu legraci bude dělat po Vás?“ Věřte, že nám bylo s Vámi hezky
na světě...“
V roce 1968 získal Jiří Sovák titul
zasloužilý umělec.
V roce 2000 byl oceněn za celoživotní
Zítra vstanu a opařím se čajem
V roce 1993 obdržel Jiří Sovák SENIOR PRIX. Cenu,
kterou každoročně uděluje NADACE ŽIVOT UMĚLCE
jako poděkování za dlouholetou uměleckou činnost.
40
text: Alexandra Stušková, DiS.
zdroj a foto: wikipedia a archiv ŽU
foto: B. Holomíček
K am za kulturou
Kam za kulturou
Kolín
30. ledna 2011 / Memoriál Bohuslava Matiáše. Již od 9.30 hod. proběhne v kolínském Domě dětí
a mládeže 48. ročník soutěže ve společenském tanci. Postupová soutěž v latinskoamerických
a standartních tancích kategorie B,C,D Hobby.
www.ddmkolin.cz
Praha 10. února 2011 / William Shakespeare – Zkrocení zlé ženy. 1. PREMIÉRA. Nejúspěšnější
Shakespearova komedie o spořádané dívce Biance, která se nesmí provdat dříve než její vzpurná
a vzteklá starší sestra Kateřina. I z té se však nakonec stane holubička. Herecký koncert protagonistů
činohry Národního divadla.
ww.narodni-divadlo.cz
8.-17. března 2011 / Jeden svět – 13. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech.
Festival se snaží prostřednictvím vybraných filmů přiblížit aktuální problémy v různých koutech světa a
umožnit divákům hlubší pochopení souvislostí zahraničněpolitických a společenských témat.
www.jedensvet.cz
Plzeň
6. února – 21. března 2011 / Smetanovské dny. 31. ročník hudebního plzeňského festivalu,
který vznikl v roce 1981 jako vědecké sympozium zaměřené na odborná témata z období 19. století.
Postupně se přidal i hudební program, který se v posledních letech rozrostl do podoby největšího
plzeňského hudebního festivalu. Tématem letošního ročníku je „Naše Itálie“.
www.smetanovskedny.cz
6. února 2011 / 31SD - Krásy slunné Itálie. Koncert v rámci 31. Smetanovských dnů, který je
průřezem italské hudby od raného baroka po romantismus. Vrcholem programu je dílo Niccola
Paganiniho, představené jak v originálních kompozicích, tak i v úpravách. Začátek v 11.00 hod.
v prostorách Měšťanské besedy.
www.mestanska-beseda.cz
Ostrava 7. února 2011 / Jarmila Šuláková & Fleret. V Domě kultury města Ostravy vystoupí v 19.00 hod.
valašská královna a první dáma moravského folklóru v doprovodu řízné valašské kapely.
22. února / Radůza. Taktéž v Domě kultury proběhne koncert zpěvačky a multiinstrumentalistky,
jejíž písně mají kořeny ve francouzském šansonu, ale i v moravském folklóru. Je držitelkou tří zlatých
Andělů, stala se rovněž vítězkou ankety Český slavík. Začátek koncertu v 19.00 hod.
www.dkmoas.cz
Pardubice 26. února 2011 / E. Kishon LIŠKA V KURNÍKU aneb Pan ministr v Kmínovicích. PREMIÉRA
satirické komedie nejen o politicích a politikaření. Příběh stárnoucího ministra na zdravotní dovolené,
který to však bez politické vášně dlouho nevydrží a život malé zapadlé vesničky obrátí doslova vzhůru
nohama. Začátek v 19.00 hod. Uvádí Východočeské divadlo Pardubice.
www.vcd.cz
Brno 2.-6. března 2011 / Mezinárodní hudební festival Brno - EXPOZICE NOVÉ HUDBY 2011.
V hudbě lze stále moderně a neotřele zacházet s tím co leckdo může pokládat za „zaprášené“ nebo
dokonce „mrtvé“. Letošní 24. ročník festivalu bude několik takových mýtů vyvracet.
www.mhf-brno.cz
Třebíč 1.-22. března 2011 / Festival divadla 2-3-4 herců 2011. 9.ročník přehlídky profesionálních divadel.
Na celý cyklus sedmi představení lze zakoupit abonentní legitimaci za výrazně zvýhodněnou cenu
oproti vstupenkám na jednotlivá představení. Více informací na:
www.mkstrebic.cz
42
Oblíbený portál agentury CzechTourism Kudy
z nudy vám opět přináší malou ochutnávku
originálních tipů na výlety po České republice.
Zimní výstavy v Česku – ty letí!
HRADNÍ MUZEUM V ČESKÉM KRUMLOVĚ
Od ledna 2011 zahájilo v areálu státního hradu a zámku Český Krumlov
provoz nové Hradní muzeum, které představuje exponáty ze zámeckých
depozitářů a připomíná nejvýznamnější události, vztahující se k rožmberským, eggenberským a schwarzenberským vlastníkům krumlovského
panství. Slavnostním otevřením Hradního muzea byl symbolicky zahájen
Rožmberský rok, který připomíná 400 let od úmrtí posledního rožmberského šlechtice Petra Voka. Muzeum je otevřeno po celý rok.
JEDINEČNÁ VÝSTAVA O PRAŽSKÉM KLEMENTINU
Klementinum, vzácný barokní areál, jenž patří mezi pražskými památkami
k nejvýznamnějším, spojilo už dávno svůj osud s Národní knihovnou ČR.
Výstava Klementinum v datech a obrazech si klade za cíl prezentovat veřejnosti historický a umělecký vývoj objektu, poukázat na významné kulturní, ale i společenské postavení fenoménu, jakým tato původně jezuitská
kolej je. Výstava probíhá od 11. ledna do 27. února
SVĚT KRUŠNÝCH HOR
Neobyčejná expozice Svět Krušných hor je od 8. ledna 2011 otevřena v chomutovském oblastním muzeu. Expozice představuje část proslulé Ströherské
sbírky krušnohorských hraček, která má základ v muzeu Manufaktura snů
v saském Annabergu-Buchholzi. Jde o čtyřletou výstavu, jež dosud na české
straně hor neměla obdobu. Pro děti jsou připraveny i doprovodné programy s možností proměnit inspiraci z prohlídky ve vlastní ztvárněné představy.
Krajinou kladských rašelinišť
Nenáročná trasa, která vás provede samým srdcem Slavkovského lesa,
krouží kolem tajuplné a tiché krajiny národní přírodní rezervace Kladské
rašeliny. Cesta vede okolo alpských staveb v osadě Kladská, zamrzlých
rybníků a Dlouhé stoky. Celá trasa není náročná, vede mírně zvlněným terénem kolem Kladského rašeliniště a měří příjemných 20 km.
Prohlídky jaderné elektrárny Dukovany
Každou sobotu od ledna do konce února budete mít možnost prohlédnout si útroby jaderné elektrárny v Dukovanech, nahlédnout můžete například do mlžné komory nebo do skladu vyhořelého paliva. Exkurzí, které
probíhají od 9:30 do 13:30 hodin, se může zúčastnit kdokoliv starší 15 let
s českou státní příslušností. Počet míst na prohlídku je omezen, proto je
nutné si exkurzi dopředu rezervovat.
Výlet po obou stranách řeky Jizery
Tento nenáročný výlet je určen především milovníkům nádherné přírody,
kteří si rádi užívají volnosti v člověkem neporušené krajině. Část trasy vede na
území Polska a v místě, kde leží hranice s českou stranou, se nachází jizerská
oblast tmavé oblohy. Nenáročná trasa měří 20 km a zvládnou ji určitě i děti.
Mnohem více tipů na výlety a akce naleznete na www.kudyznudy.cz
43
39
Leden 2011
Kalendárium
Pan Svatopluk Košvanec (Svaz autorů a interpretů)
narozen 2. ledna 1936, SENIOR PRIX udělena v roce 2008
Pan Miloš Švarc (Herecká asociace)
narozen 3. ledna 1931, SENIOR PRIX udělena v roce 2000
Pan František Pišinger (Asociace hudebních umělců a vědců)
narozen 4. ledna 1931, SENIOR PRIX udělena v roce 2001
Pan Břetislav Novotný (Společnost koncertních umělců)
narozen 10. ledna 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1993
Pan Gustav Vondráček (Herecká asociace)
narozen 12. ledna 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1999
Pan Milan Riehs (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)
narozen 17. ledna 1935, SENIOR PRIX udělena v roce 2006
Paní Jarmila Hylasová-Kovalová (Herecká asociace)
narozena 25. ledna 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1993
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
dodatečně blahopřeje všem
uvedeným jubilantům k jejich
narozeninám.
SENIOR PRIX – cena,
kterou uděluje NADACE ŽIVOT
UMĚLCE jako poděkování za
celoživotní uměleckou činnost.
NOVINKY Z NAKLADATELSTVÍ XYZ
MIROSLAV GRACLÍK, VÁCLAV NEKVAPIL
PETR NOVÁK – KLAUNOVA ZPOVĚĎ
Do povědomí fanoušků vstoupil Petr Novák již v roce 1965 jako člen skupiny George and Beatovens.
Na úspěch nemusel čekat dlouho – hned jedna z jeho prvních písní, Já budu chodit po špičkách, se
vyšvihla na první místo rozhlasové hitparády. Na konci šedesátých let zažíval Petr Novák nejen počátky kariéry, ale bohužel i její vrchol. S osudem výjimečného zpěváka čtenáře seznámí známý novinář
a publicista Miroslav Graclík.
Váz., 520 str., 289 Kč
Výhradní distribuce: Euromedia Group, k. s. – knižní distribuce
MARIE FORMÁČKOVÁ
111 NEJMILOVANĚJŠÍCH
ČESKÝCH HERCŮ
111 životopisných portrétů nejmilovanějších českých herců okořeněných zajímavými citáty
Známá publicistka a spisovatelka Marie Formáčková nabízí čtenářům zasvěcené medailonky 111 českých
herců. Prozradí mnohé z jejich osobního života, připomene filmy a seriály, ve kterých se objevili, i divadelní
role, ve kterých zářili. Seznámí také s moudrými nebo vtipnými průpovídkami jednotlivých aktérů. Kniha
doprovázená neotřelými karikaturami Petra Vyorala zahřeje u srdce nejednoho milovníka českého filmu…
Váz., 296 str., 399 Kč
Výhradní distribuce: Euromedia Group, k. s. – knižní distribuce
Plavínová 21, 130 00 Praha 3, tel.: 222 733 607, e-mail: [email protected],
xyz-kknih
ihy cz www
www.
w xyz-knihy
xyz-knihy.cz
cz
George Bernard Shaw
S VATÁ JANA
Režie Petr Kracik
V hlavní roli Tereza Kostková nebo Marika Procházková
Premiéry 13. a 14. ledna 2011
Další reprízy: 7. a 17. února, 7. a 16. března 2011 od 19 hod.
Telefonické rezervace 283 022 127
Rezervace a koupě vstupenek on − line na www.divadlopodpalmovkou.cz
n
n
n
n
PŘEDPRODEJ VSTUPENEK NA KULTURNÍ,
SPOLEČENSKÉ A SPORTOVNÍ AKCE
online rezervace a nákup
více než 350 prodejních míst v ČR
více než 100 prodejních míst v SR
platby v hotovosti, kartou,
Benefit kartou...
h
z našic s
o vá
akcí pr
me
vybírá
VÍCE INFORMACÍ A VSTUPENKY
TEL.: 222 897 333, WWW.TICKET-ART.CZ