4. ročník / květen 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Dílny
v muzeu
Kroužek
dovedné ruce
Deník
z exkurze
Den
Země
Globe
Games
Adaptační
Okresní
Výuka
trochu
jinak
Zeptali Dvojčata kurzy
jsme se
nejmenších
Vytváříme kolo OVOV
na škole
čarodějnice
Jak to
Zpívání dopadlo?
Další
pejsek Anglické
okénko
pro radost
Nejen
pro kluky
4. ročník / květen 2014
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy1
Pojďte se s námi opět po roce bavit!
Srdečně zveme všechny maminky, tatínky, sourozence, prarodiče, tetičky,
strýčky, kamarády a přátele naší školy na odpolední show
ROZLOUČENÍ SE ŠKOLNÍM ROKEM
Kdy? V úterý 10. června 2014
Kde? Jako vždy ve Fabrice
Zahájení? V 16 hodin
Co uvidíte? To uvidíte! A že toho bude!
Těšíme se na Vás a věříme, že si to společně opět užijeme.
Všichni ze ZŠ a MŠ Sokolovská
2
Se školní družinou jsme měli možnost celkem čtyřikrát navštívit městské muzeum v rámci
muzejní animace. Jednalo se o řemeslné dílny, ve kterých se žáci první třídy seznámili se
skutečným řemeslníkem a výtvarníkem v jedné osobě. Vyzkoušeli si práci s mnoha nástroji na
vlastní kůži a odnesli si domů na památku vlastnoručně vyrobené výtvory. V muzeu se nám
velmi líbilo a už se moc všichni těšíme na další návštěvu.
SKLÁŘSTVÍ – práce s pájkou
KOVÁŘSTVÍ – práce se železem
Hodnocení dětí dílny, která se jim
nejvíce líbila:
KAMENICTVÍ – děti si vyrábějí šperk z břidlice
ŘEZBÁŘSTVÍ – dlabání květin do dřeva
Verča – kamenictví, protože jsem si vyrobila
náhrdelník.
Kristýnka – řezbářství bylo nejlepší, protože
mě bavilo vyřezávat.
Evička – kovářství, protože jsme kroutili
železem.
Nelinka – sklářství, protože jsme si vyrobili
hvězdičku z kousků skla. A pak nám ji paní
vychovatelka pověsila ve družině.
Ríša – nejvíce mě bavila práce s pájkou při
výrobě skleněné hvězdy.
Matěj – nejlepší bylo řezání skla pomocí
diamantu.
Štěpa – nejvíce se mi líbily skleněné talíře.
Terezka – mně se prostě líbilo všechno.
Honzík – vyrobil jsem náhrdelník z kamene a
věnoval ho mamince.
Kryštof – nejlepší bylo řezbářství, protože
jsem si mohl ďoubat do dřeva.
Za info z družiny a fotografie děkujeme paní
vychovatelce Janě Jenišové
3
V kroužku Dovedných rukou zkouší dívky různé techniky.
Vyráběly už kytičky z organzy, které jsme vám v časopise
ukazovali, filcovaly panenky a náušnice, drátkovaly sluníčko a
vyráběly šperky z korálků.
„Tvořilky“ z 5. B nám napsaly pár slov o jejich
vyrábění v kroužku:
Aneta Vyskočilová
„Dovedné ruce“ je kroužek převážně pro holky. Máme ho 2x do měsíce.
Paní učitelka nás učí různé výtvarné techniky, jako třeba - drátkování,
malování na textil, vyrábění z musgumy a plsti. Některé výrobky jsem
rozdala své rodině k Vánocům. Chtěla bych, aby tento kroužek byl i
příští rok.
Kateřina Ebertová
„Dovedné ruce“ je ten nejlepší kroužek. Moc mě baví vytvářet s paní
učitelkou Macenauerovou a navíc je s ní sranda. Děláme tam krásné
výrobky, například: korálkové krokodýlky, hodiny, drátkované
sluníčko a spoustu dalších krásných věcí. „Dovedné ruce“ mám moc
ráda.
Denisa Bajtková
Do „Dovedných rukou“ chodím od páté třídy. Do tohoto kroužku jsem
se přihlásila, protože mě zajímalo vyrábění různých věcí. „Dovedné
ruce“ je vlastně kroužek, ve kterém se převážně hodně vyrábí. Vše, co si
vyrobíme, si ihned můžeme odnést domů. Výrobky se mi mockrát
hodily jako dárek pro rodiče, babičku a dědu nebo tetu. Vyráběli jsme
různé šperky, hodiny, dekorace, trička, vánoční věnce, propisky a
krokodýlky z korálků. Kroužek vede paní učitelka Macenauerová a je
moc šikovná, hodná a také je s ní legrace. Mám „Dovedné ruce“ ráda,
protože i my všichni, co tam chodíme, se hodně nasmějeme. Doufám, že
do tohoto kroužku budu moci chodit i příští rok.
4
12. května se deváťáci vydali na výlet do vzdálených Bílých Karpat, přesněji do Hostětína.
Rozhodli se, že nám o dění napíší formou deníku. Takže si můžete počíst, jak si každý den
užívali. 
Pondělí
Náš výlet začal dlouhou cestou autobusem, ale
naštěstí jsme měli každý co dělat a s kým se bavit,
takže jsme zdárně dojeli až do Hostětína. Náš pobyt
začal poznáváním našich pokojů a vybalováním. Poté
jsme měli oběd a pak nějakou chvíli volno. Jako
odpolední program pro nás připravili orientační běh,
kde jsme poznali okolní přírodu a to, jakou máme
fyzičku.  Když jsme doběhali, byli jsme unavení, a
tak jsme si dali svačinu a chvilku si odpočinuli.
K večeru jsme pak měli další program, a to
seznamování s lektorkami. Nakonec jsme šli večer na
pokoje, kde už jsme si mohli dělat, co chceme, takže
se někteří koukali na filmy nebo si povídali. Večerku
jsme měli už v 22 hodin, ale spát šli všichni až
později.
Lucka M.
Úterý
Hned ráno jsme si dali dobrou snídani a po ní jsme se
dozvěděli náš denní program. Dopoledne jsme si
povídali a hráli hry, které nás pobavily. Kousek od nás
byl obchod, kam jsme si chodili kupovat pití, různé
sladkosti nebo něco na chuť. Když jsme vyrazili na
výlet, který se konal odpoledne, moc se nám nechtělo,
protože nebylo zrovna pěkné počasí a navíc jsme měli
strach, že to bude nějaká dlouhá cesta jako na Slovensku, ale bylo to moc fajn. Paní, co šla s námi, nám
povídala a provázela nás po Hostětíně. Dozvěděli jsme se zajímavé informace. Při cestě jsme se i
pobavili a vrátili jsme se docela unavení. Když jsme byli zpátky, najedli jsme se a šli na své pokoje,
abychom si odpočinuli. Po večeři nás čekal večerní program a pak jsme měli osobní volno a večerku,
která byla docela krátká, ale aspoň jsme nebyli tolik unavení další den. Večery jsme trávili většinou na
pokojích a koukali jsme na nějaké filmy nebo si povídali.
Anetka, Natka, Hanka, Anet, Kája
Středa
Vstali jsme jako každý den. Náladu nám
zkazilo počasí, které bylo příčinou zrušení
výletu na orchidejová pole. Během ranního
programu jsme se vžili do rolí obyvatel
vesnice Budín. V pěti skupinách jsme tvořili
projekty a řešili, který z nich je
nejvýhodnější pro obec. Místo již zmíněného
výletu jsme odpolední program strávili
nacvičováním tance na rozloučení se
školním rokem.
Ještě zadýchaní z tance jsme zasedli
k hokejovému zápasu Česka proti Itálii,
který skončil naší výhrou. Večer jsme
poseděli u filmů, při kterých jsme plstili.
Filmy trvaly do desáté hodiny večerní a pak
jsme šli spát.
Tomáš, Jan, Artur, Ondřej
Technice plstění propadli naprosto všichni
5
Čtvrtek
Zamýšlení nad globálními problémy
lidstva
Ráno, když jsme se přinutili vylézt z postelí, jsme šli na
program, který se věnoval ekologii Země. Docela nás to
bavilo, spojovali jsme globální problémy podle toho, jak
na sobě závisí, a hledali jsme jejich řešení. Odpoledne
jsme šli na procházku do lesa a tam jsme naslouchali
přírodě. Večer jsme se všichni společně dívali na
pohádku a pak šli konečně na pokoje spát. Byl to pěkný
den, ale už jsme se všichni těšili domů. 
Verča, Lucka K., David, Libor
Pátek
Tak, a přišel den odjezdu. Když
jsme se vyspali, šli jsme na
snídani a poté si šli sbalit věci, ale
někteří je měli sbalené už ze
čtvrtečního večera. Čekal nás
ještě dopolední a zároveň
poslední společný program. Vždy,
když jsme zahajovali program,
instruktorky nám posílaly mluvící
předmět, abychom řekli, jak se
máme. V den odjezdu se měli
samozřejmě
všichni
skvěle.
V programu nás čekal dokument
o Šumavě, na který jsme se
podívali. Při tom jsme zjistili
i některé
nové
informace
o angažování
ekologů
do
nezákonného kácení stromů.
Nakonec nám instruktorka Eliška
rozdala papírky na "darovaná
slova", na které nám někteří
spolužáci a naše paní učitelky
Jiřinka a Andrejka napsali slovo,
které nám darovali. Po přečtení
darovaných slov nás čekal oběd.
Všichni se na něj moc těšili. Bylo
to typické české jídlo - vepřo
knedlo zelo. Po obědě nás čekalo
společné foto před ubytovnou
Veronica. Rozloučili jsme se,
všichni nasedli do autobusu a
s radostí, se skvělou náladou a
dobrými zážitky jsme odjeli
domů. U autobusu na nás čekali
rodiče, kamarádi a všichni, kteří
se na nás po dlouhém týdnu těšili.

Terka, Eliška, Pája a Páťa
6
V pátek 25. dubna se okolo osmé ráno neplnily učebny jako obvykle,
ale plácek před školou, kde se scházely třídy, aby se mohly vydat po své trase. A proč?
Kvůli sběru toho, co do přírody nepatří, tedy odpadků.
V rámci každoroční akce Den Země se žáci se svými učiteli a pomocníky z 8. třídy rozprchli do
blízkého i vzdálenějšího okolí, aby jej zvelebili. Jako vždy každá skupina obešla svůj okruh
a skončila na „Rosně“, kde na ni čekala zasloužená odměna v podobě buřtů a pití. Každoročně se
o buřtíky staral pan učitel Novotný, ani tentokrát tomu nebylo jinak. Letos ovšem za pomoci
osmáků. Deváťáci, kteří se většinou pohybují okolo ohně a obstarávají občerstvení, totiž letos
dostali jiný úkol. Ve stejný den proběhla i sběrová akce papíru. Tentokrát (kvůli rekonstrukci
školy) ne na asfaltové ploše za školou, ale na parkovišti u haly Na Střelnici. Za pomoc a organizaci
děkujeme nejen deváťákům, ale také paní učitelce Heleně Půlkrábkové a panu učiteli Michalu
Luňáčkovi. Peníze získané z této akce budou použity na zaplacení dalšího roku adopce na dálku
indického chlapce Petera Gomese, na odměny k akcím a soutěžím pro děti ZŠ i MŠ apod. Mateřská
škola za získané peníze nakoupí hračky.
Koordinátorkou celé akce je paní učitelka Marcela
Rusková, které její bývalí žáci - Ivo, Michal a Filip z šesté
třídy - položili pár otázek.
1. Je těžké pořádat Den Země?
Není to těžké, ale vyžaduje to komunikaci s učiteli
a městským úřadem.
2. Podle čeho vybíráte trasy?
Čím starší žáci, tím delší a vzdálenější trasa.
3. Kolik se v letošním roce nasbíralo pytlů?
Zatím nevíme, neposkytli nám informace.
4. Líbí se vám akce Den Země?
Ano, každý rok se těším, ale obávám se špatného počasí.
5. Kolik se snědlo buřtů?
Okolo tří set. Pan učitel Novotný to ví přesně, jako vždy
byl skvělý.
7
Paní učitelka Macenauerová společně s Danem Břenkem ze 7. třídy,
Honzou Krabičkou a Matějem Drdlou ze 4. třídy odjela ve čtvrtek
24. 4. 2014 na Globe Games pořádaných tentokrát v Třebíči. Na
svou misi vytvořili plakát týkající se znečištění Svitavy a Rosničky
ve Svitavách. Z této akce si přivezli mnoho nových poznatků a
informací, o které se s vámi chtějí podělit.
Program
Čtvrtek
- slavnostní zahájení
- registrace
- muzeum
- fyzikální pokusy
Pátek
- den v terénu
- aquapark
- bioplynka
- tvorba společné vlajky
Sobota
Neděle
- studentská konference
- koulení „Zeměkoule“
- festival Globe
- slavnostní zakončení
- hvězdárna
- plavba po Dalešické
přehradě
Slavnostní zahájení
Přivítali nás - pan starosta, hejtman, ředitel školy, ředitel Terezy.
Poté následovalo divadelní vystoupení: „Co se děje ve škole v noci“
a folklórní tance skupin Bajdyšek a Bajdyš. Na konci se všichni
představili krátkým zážitkem z Globe měření.
Teplárna Třebíč
Teplárna vytváří teplo, ne energii. Teplárna spaluje štěpku a slámu
a vytápí 10 000 bytů. Do teplárny se přiváží dřevo a sláma z okruhu
40 km. Popel využívají místní zemědělci. Jeden rodinný dům spálí
18 balíků za rok. Jeden slaměný balík váží 300 kg. Kromě tepla
prodávají i kotle a pěstují sami slámu. Teplárna patří
k obnovitelným zdrojům energie.
Muzeum Vysočina
Muzeum je rozděleno do několika expozic - Člověk věřící, Člověk a umění a Člověk v boji. Viděli
jsme obrazy, zvony kostelů, brouky a vycpaná zvířata, zbraně a oblečení 1. a 2. světové války, erby,
kopie kronik, dalekohled s výhledem na Třebíč.
Fyzikální pokusy
V první části jsme měřili radioaktivitu v místnosti přes měděnou desku. V druhé části jsme se
zabývali optickými klamy.
Den v terénu
V terénu na nás čekalo 8 stanovišť. Měřili jsme kvalitu vody. Loďkami jsme dopluli doprostřed
rybníka a odebírali vodu z hloubky 3 m. Na dalším stanovišti jsme vymýšleli příběh. Navštívili jsme
také meteorologickou budku, kde jsme sledovali teplotu a tlak a srovnávali jsme letošní a loňskou
zimu. Hráli jsme také týmové hry a zjišťovali jsme, co se stalo s bobry.
Studentská konference
Tento rok probíhala studentská konference v kavárně.
Byli jsme rozděleni do 4 skupin a hledali jsme chyby a
pozitiva v plakátech ostatních. Na závěr jsme zhodnotili,
co chybí v našem plakátu a co se nám podařilo.
Koulení Zeměkoule a festival Globe
Zeměkoule se koulela od základní školy až na náměstí.
Na náměstí byly stánky některých škol se zajímavými
aktivitami. Při zakončení jsme každý dostali malý dárek
a dozvěděli jsme se, že příští Globe Games se uskuteční
v Praze Kunraticích. Už se moc těšíme.
8
Dalešická přehrada
Dalešická přehrada je úzká, ale zato dlouhá. Je
celoročně otevřena, funguje jako městská hromadná
doprava a zároveň i jako výletní loď. My jsme si užili
1,5hodinovou jízdu.
Hvězdárna
Hvězdárna v Třebíči spadá od roku 2011 pod DDM.
Pořádá astronomické kroužky pro děti již od 3 let
a exkurze. Hvězdárna je otevřena každý pátek
a v sobotu jen, když je pěkné počasí. V pátek v případě
nepříznivého počasí promítá hvězdárna zajímavá
videa a učí interaktivně poznávat souhvězdí.
Aquapark
V aquaparku je 132 m dlouhý tobogán, zábavná zóna s atrakcemi, klasický plavecký bazén
i venkovní bazén se slanou vodou.
ZD Hrotovice a bioplynka
Zemědělské družstvo má 5 000 ha půdy, 300 krav a 350
prasnic. Mají 4 x 250 t zásobníky na obilí a kukuřici. Kromě
toho se také zemědělské družstvo rozhodlo plnohodnotně
využívat odpadní materiál – stelivo, splašky, mrvu. Tento
materiál využívají v bioplyne. Bioplynka je velká nádrž, ve
které je 40 druhů bakterií, které rozkládají biologický
materiál. Rozkladem vzniká methan, který se spaluje, a tak
vzniká teplo. Zemědělské družstvo vytápí podnik, školu,
jídelnu a stavební firmu. V zemědělském družstvu pracuje
120 zaměstnanců, z toho pouze 2 obsluhují bioplynu.
Všichni jsme si to moc užili!
V pátek 25. dubna 2014 se skupina 15 žáku zúčastnila okresního
kola Odznaku všestrannosti olympijských vítězů neboli OVOV v Moravské Třebové. Žáci museli
zabojovat v těchto disciplínách: skok do dálky, sprint na 60m, kliky, švihadlo a šestou disciplínu si
mohli sportovci vybrat mezi plaváním, během na 1000 m nebo
driblinkem. Zúčastnili se: Natálie Fadrná, Samuel a Daniel
Zoicasovi z 4. A, Sofie Brýdlová, Veronika Hladká, Fanda
Vraspír, Jakub Žižka, Tonda Pelíšek z 5. A, Šimon Stupka a
Vojtěch Matoušek z 5. B, Barbora Boušková, Sára Hajli a
Jakub Kočvara z 6. třídy Nikola
Neumeisterová ze 7. třídy a
Ondra Daněk z 8. třídy. Do
krajského kola, které se uskuteční
koncem června opět v Moravské
Třebové, postoupili Sam a Dan
Zoicasovi, Natálka Fadrná, Vojta
Matouš a Sára Hajli.
Všem, kdo tam byli, gratulujeme
a postupujícím držíme palce při
dalším soutěžení!
Od Sáry Hajli a Barči Bouškové
9
Posledního dubna probíhala v 1. B
čarodějná výuka. Děti se ocitly jako
Harry Potter v kouzelnických lavicích
a učily se celý den v čarodějných
kostýmech. Nejpřísnější byla hlavní
čarodějnice na čaroděje a čarodějky,
kteří neuměli míchat lektvary nebo
počítat čarodějné úlohy.
Pár čarodějů a čarodějnic se objevilo i v 5. B. Nebylo tomu tak ale poprvé. Páťáci se s paní
učitelkou Stavělovou každého posledního dubna oblékají do kouzelnických kostýmů a užívají
si krásný, hravý, přesto výukový den již od prvního společného roku. Letos to bylo bohužel
naposledy, jelikož se po prázdninách stanou druhostupňáky. O to víc si všichni poslední
čarodějnické učení moc užili!
1. třída
2. třída
4. třída
5. třída
K čarodějnicím se ještě vrátíme v rubrice - PÍŠEME – BÁSNÍME – TVOŘÍME
10
Tři květnová úterý se stala dalším krokem na cestě do školy pro budoucí prvňáčky. První setkání
proběhlo13. května, kde se budoucí prvňáčci a jejich rodiče potkali, možná i více poznali a děti byly
rozděleny do tříd A a B. Druhé setkání 20. 5. se naplnilo samými indiány a v úterý 27. 5. si všichni
navzájem poměřili síly na sportovní hale Na Střelnici.
1. adaptační odpoledne – seznámení
Děti se sešly se svými paními učitelkami
Helenou Půlkrábkovou a Martou Chybovou.
Každý z nich si donesl svého oblíbeného plyšáka.
Navzájem se představily. Některé děti se sice
trochu styděly, ale nakonec to zvládl každý.
Potom si děti s paními učitelkami vyrobily
krásnou sovu jako symbol moudrosti.
2. adaptační odpoledne ve znamení indiánů
Na další setkání přišly děti oblečené jako indiáni a paní učitelka Rusková
jim vyprávěla indiánskou pohádku. Poté co ji dopověděla, si šly děti
vyrobit indiánskou čelenku i s peřím, která jim ladila k oblečení. Potom
se vyfotili všichni dohromady i se svojí paní učitelkou a pak ještě každý
sám.
3. adaptační odpoledne v duchu sportovců
Posledního setkání se ujal pan učitel Luňáček. Děti se společně s panem učitelem, dalšími paními
učitelkami a rodiči sešli v hale Na Střelnici. Sportování zahájili rozběháním a rozcvičením se,
potom se rozdělili do družstev, ve kterých si zaběhli štafetu, váleli sudy, překonávali slalom
s florbalovými hokejkami, skákali přes překážky, … A také se uskutečnilo trochu soupeření
„áčáků“ a „béčáků“ v podobě přetahování lana. Na závěr budoucí prvňáčci dostali pamětní listy,
zasloužené perníkové medaile a další sladkosti nebo jiné ceny. Sportovní odpoledne bylo dalším
krokem na cestě do 1. třídy, kam se všichni určitě už moc těší.
11
BORCI V PŘÍRODOVĚDNÝCH ZNALOSTECH
4. třída se zúčastnila soutěže pořádané DDM Svitavy Tramtáryje - Čtyřkolová přírodovědná
soutěž. Jak již název napovídá, soutěž měla čtyři kola. Naši čtvrťáci ovšem o prvních dvou
vůbec nevěděli, tudíž se nezúčastnili, ale další dvě už si nenechali ujít. A to je dobře, protože
dopadli skvěle! Podívejte se na průběžné a konečné výsledky soutěže:
1. a 2. kolo – bez účasti
3. kolo, poznávačka živočichové
4. kolo, poznávačka rostliny
(15 účastníků):
(16 účastníků):
Ondřej Mach - 1. místo
Martin Pišín – 2. místo
Matěj Drdla – 3. místo
Ondřej Mach - 1. místo
Matěj Drdla – 2. místo
Matěj Drdla – 6. - 7. místo
Celkové umístění po sečtení bodů ze všech 4 kol (v našem případě jen 3. a 4. kola):
1. místo: Ondřej Mach
2. místo: Matěj Drdla
6. – 7. místo: Martin Pišín
Paní učitelka Stavělová může být na výsledky svých svěřenců právem pyšná.
Gratulujeme!!!
Děti z 5. B rozdávaly radost v Seniorcentru
Nebylo to poprvé, kdy si děti z 5. B
se svou paní učitelkou pečlivě
připravovaly program, kterým by
potěšily srdce nejen nemocných
babiček a dědečků, ale i ostatních
pacientů nebo i dětí z kojeneckého
ústavu.
V květnu – v měsíci lásky a
v měsíci, kdy slaví svátek všechny
maminky, zavítaly se svými
písničkami
do
svitavského
Seniorcentra.
Jako
pokaždé
odcházely
s příjemným pocitem, že mohly
potěšit a pohladit po duši.
12
V květnovém čísle vám představíme nejmladší dvojčátka naší školy. Jsou jimi Honzík s Kubíkem
z 1. A od paní učitelky Katky Procházkové. 16. května oslavili sedmé narozeniny. Který z nich se
podíval na svět dříve, zapomněla děvčata zjistit, tak jim to odpusťte.
Jan a Jakub Hnátovi
Oblíbené jídlo
Honza: Špagety
Kuba: Špagety
Oblíbený předmět
Honza: Čtení
Kuba: Čtení
Oblíbená barva
Honza: Zelená
Kuba: Modrá
Koníčky, záliby
Honza: Fotbal
Kuba: Fotbal
Co prásknu na druhého
Honza: Někdy mě otravuje
Kuba: Někdy mě zlobí
Slovo paní učitelky třídní:
Honzík
je
kamarádský,
více
zdrženlivější a rád čte. Kubík je
kamarádský a společenský. Kluci jsou
na sebe dosti vázaní, pomáhají si
navzájem. Když je jeden z nich
nemocný, tak ten druhý nechce do
školy a chce s ním být doma. Oba dva
jsou výborní fotbalisté.
Foto: vlastní zdroje
http://www.zs5.svitavy.cz/
13
Pokračování z minulého
čísla
Odpovědi dětí z 2. B, CO BY SI
VZALI NA PUSTÝ OSTROV, díky
šotkovi vyklouzli z minulého čísla,
ale nechtěli jsme, abyste o ně přišli
.
Filípek, 2. B
Vědce, aby mně pomáhal.
Pája, 2. B
Mojeho taťku.
Barča, 2. B
Vzala bych si knížku, protože abych
se zabavila.
Kristýnka, 2. B
Vzala bych si kamarádku.
Tinka, 2. B
Knihu, abych si mohla číst.
Terezka S., 2. B
Já bych si vzala Terku, protože je
moje nejlepší kámoška a je moc
fajn.
Daník, 2. B
Maminku, protože ji máj rád.
Nikolka, 2. B
Pejska, protože se mi líbí.
Tom D., 2. B
Počítač, protože chytí všechny
antény.
Terezka Š., 2. B
Kočku, protože se mi líbí.
Kubík V., 2. B
Mého bráchu, protože je vysoký a
dosáhl by na strom, kde je ovoce.
Kubík L., 2. B
Spoustu jídla.
Samík, 2. B
Moji kočku, protože je moc hodná a
mám ji rád.
Ondra, 2. B
Nevím, asi piráta, protože je dobrej.
Matýsek Š., 2. B
Jídlo, protože chci přežít.
Áďa, 2. B
Pistol, abych se mohl bránit.
Mikeš, 2. B
Kamarády, abych nebyl sám.
Andýsek, 2. B
Já bych si vzal na pustý ostrov
vědce, protože je chytrý.
Čím bys udělal(a) radost
mamince k svátku?
Honza H., 1. A
Psem.
Verča, 1. A
Koťátkem.
Péťa, 1. A
Čokoládovými
bonbóny.
Kuba K., 1. A
Zvířátkem.
Kristýnka, 1. A
Obrázkem.
Matěj, 1. A
Prstenem.
Štěpán P., 1. A
Šperkovnicí.
Terezie, 1. A
Sušičkou na prádlo.
Kryštof, 1. A
Myšičkou.
Eva, 1. A
Šaty, hrnečkem.
Páťa, 1. A
Krásným tričkem.
Nela, 1. A
Květinou.
Štěpa R., 1. A
Lízátkem „srdíčkem“.
Tom M., 1. A
Lístkem k moři.
Ríša, 1. A
Novým hrncem.
Deniska, 1. A
Papouškem ve zlaté
kleci.
Tomáš Horák, 2. A
Dal bych jí recepty Dity Pecháčkové.
A kdybych vyhrál 5 milionů.
Marek, 2. A
Já bych jí uvařil nějaké jídlo.
Matěj V., 2. A
Kytičku, pusu, dort a jedničku z češtiny.
Valča, 2. A
Mamince bych udělala největší radost
kytičkou.
Jirka, 2. A
Já bych mamince udělal radost, když ji
nebudu zlobit a když se s taťkou někdy
dohodneme na dárku, tak jí každý dá 2
přáníčka a 2 kytičky tulipánů.
Lucka Sauerová, 2. A
Já bych jí udělala radost přáníčkem, a
kdybych jí pomohla s nádobím a tak dále.
Matěj Žilinčík, 2. A
K svátku bych dal mamce nový mobil, růži
a nový počítač.
Terezka Olšánová, 2. A
Tím, že jí udělám přáníčko a že udělám
všechno, co řekne. A ještě že budu mít na
vysvědčení samé jedničky.
Robert Neumeister, 2. A
Květiny a hodinky.
Kája, 2. A
Kdybych dostala zlaté pásmo v soutěži na
klavír.
Petra Škrancová, 2. A
Já bych jí dala květinu, čokoládu a přáníčko.
Šíma, 2. A
Keramickou miskou.
Jan D., 2. A
Koupil bych jí šampáňo, poslouchal bych
ji a vyrobil bych jí přáníčko.
14
Tom F., 2. B
Kytkou.
Pája, 2. B
Že bych uklízela a vysála.
Máťa K., 2. B
Mamince udělám radost kytičkou.
Áďa, 2. B
Jedničkou ve škole.
Tom D, 2. B
Květiny – růže.
Daník, 2. B
Kytičku a pusu, protože ji miluju.
Ondra, 2. B
Velkou pochvalou.
Tinka, 2. B
Kytku, protože má ráda kytky.
Filípek, 2. B
Pomáhal bych mamince v obchodě.
Andrejka, 2. B
Kytičku, protože je má ráda a že voní.
Mik, 2. B
Přáníčko s pochvalou, protože je hodná.
Máťa Š., 2. B
Přáním, protože mám maminku rád.
Kubík L., 2. B
Kdybych uklidil a pomohl s obědem a udělal bych snídani.
Terezka S., 2. B
Mohla bych dát třeba kytku nebo přáníčko nebo pusu.
Terezka Š., 2. B
Tím, že jí dám přáníčko a nějaký obrázek.
Martinka, 2. B
K svátku jí pomůžu umývat nádobí a dám jí pusu.
Kubík V., 2. B
Vyrobenou kytici, protože maminka ráda vyrábí.
Samík, 2. B
Já bych dal mamince k svátku kytičku zavázanou červenou
mašličkou a zapíchnutým pozlaceným srdíčkem s růžovou
a červenou barvou.
Bára, 2. B
Dala bych mamince květinu, protože mamka
má ráda květiny a voní jí.
Kristýnka, 2. B
Udělala bych mamince radost
a taky bych jí pomáhala a dala bych mamince
přání.
Andýsek, 2. B
Tím, že bysme se sestrou byli na sebe hodný.
Nebo že bysme jí dali palačinky do postele.
Jak jsme již zmiňovali, poslední dubnový den patří „ČARODĚJNICÍM“.
Pár výtvarných i psaných pokusů tu máme od páťáků a třeťáků.
15
16
Tak jako každý rok jsme drželi našim deváťákům palce v době, kdy většina z nich procházela
takovou první větší životní zkouškou. Už mají vše zdárně za sebou, a tak se mohou po
prázdninách vydat za svými sny a tužbami. To, zda budou naplněny a zda jejich volba splní
očekávání, ukáže až čas. Ale my všichni jim přejeme jen to nejlepší!
Položili jsme našim nejstarším pár otázek:
1. Přijali tě na „vysněnou“ školu?
2. Ovlivnil tě někdo nebo něco při výběru školy?
3. Jaké máš pocity z přijímacích zkoušek?
4. Jak ses připravoval (a) na zkoušky?
5. Co plánuješ do budoucna? Jakému povolání se chceš věnovat?
Aneta Faltysová:
1) Vybírala jsem mezi obchodní akademií ve Svitavách a mezi hotelovou školou v Moravské Třebové.
Dostala jsem se na obě školy, ale jdu na obchodní akademii a jsem ráda.
2)Bylo to na mně, ale samozřejmě mi doma pomáhali a řekli svůj názor, co by pro mě do života bylo lepší.
3) Byla jsem nervózní a den před tím jsme skoro nespala, ale nebylo to vůbec tak hrozné. Hlavně díky
tomu, že jsme testy zkoušeli ve škole, tak jsem věděla, jaké typy úloh tam budou. Bylo to hned lepší.
4) Připravovala jsem se ve škole i doma. Jak už jsem psala, tak díky SCIO-testům to bylo vážně lepší, a tak
jsem mohla procvičovat.
5) Doufám, že se na střední škole zlepším a budu víc soustředěná, abych si toho víc zapamatovala. Chtěla
bych i na vysokou školu. Dá se říct, že už práci mám. Až dokončím školu, nastoupím k babičce do firmy.
Tomáš Konůpka:
David Vošmik:
1) Vybíral jsem si z jedné školy, ovšem dva
odlišné obory. Podařilo se mi se dostat na oba,
tudíž jsem si vybral na SOU TOS Svitavy obor
mechanik seřizovač
2) No, nejvíce mě ovlivnila moje rodina,
především můj táta.
3) Jaké jsou mé dojmy z přijímaček? Byl jsem
neuvěřitelně spokojen, neboť jsem byl ze všech
nejlepší, což mi dodalo více sebevědomí do
života. Vybouchl jsem u matematiky, naopak
jsem exceloval v OSP.
4) Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval, buď jsem
to věděl, nebo ne, a tak jsem to vynechal.
5) Po ukončení střední školy (po maturitě) mám
v plánu si udělat také vysokou školu, jelikož bych
byl první z rodiny. Pak bych se vydal na praxi do
zahraničí, ale ještě nevím kam. Chtěl bych to
dotáhnout na vedoucího nějaké společnosti či
firmy. Moje budoucnost v zaměstnání není ještě
jasná, ale vím, že chci ve své práci vyniknout.
1) Vybíral jsem ze tří škol - na autotronika,
autoelektromechanika a strojvedoucího vlaku.
Přihlášku jsem nakonec dal na první dvě školy.
Dostal jsem se na autoelektromechanika.
2) Ovlivnil mě tak trochu děda s tetou. Děda mi
rozmluvil strojvedoucího vlaku, protože je to na
šest let a říkal, že kdybych udělal průšvih, tak by
mě už nikde nevzali. Teta mi poradila s tím, že si
mám dát jednu školu s maturitou a jednu bez
maturity…
3) Můj první dojem s přijímaček byl, že je
nezvládnu a tak… Mamka mi ale řekla, že se
nemám podceňovat, ale bylo to marný.
Přijímačky jsem nezvládl. Těžké se mi nezdály,
ale všechno jsem tam domotal.
4) Moc jsem se nepřipravoval, jenom ve škole
jsme zkoušeli testy z minulých let.
5) Až dodělám školu, tak bych si představoval, že
budu bydlet na hranicích Česka a Německa.
V Česku budu žít a v Německu pracovat.
Lucka Mrázová:
1) Hlásila jsem se na gymnázia ve Svitavách a v Poličce. Byla jsem přijata na obě školy, ale mojí
prioritou bylo svitavské gymnázium.
2) V podstatě mě ovlivnila paní ředitelka a paní učitelky, které si myslely, že můj prvotní výběr nebyl pro
mě správný. Nakonec jsem se tedy podle rad rozhodla pro gymnázium.
3) Myslím si, že by mohli dopadnout lépe, ale jsem s výsledky spokojená. Nejtěžší pro mě byla asi čeština,
která se mi nepovedla tak, jak jsem myslela.
17
4) Kromě testů, které jsme zkoušeli ve škole, jsem se nijak nepřipravovala,
protože si myslím, že přijímačky jsou od toho, aby se zjistilo, co žák umí
za těch 9 let, co chodí do školy, a ne to, co se našprtal za poslední 2-3 měsíce.
5) Po střední škole mám v plánu jít na vysokou školu. Chtěla bych studovat
psychologii. Jako zaměstnání si představuji právě psycholožku. Baví mě
pracovat s lidmi a při rozhodování mi také pomohlo to, že je tato práce
poměrně dobře placená. 
Lukáš Paroubek:
Kája Václavková:
1) Hlásil jsem se na obchodní akademii a
gymnázium ve Svitavách. Na obě školy mě přijali,
ale rozhodl jsem se pro ekonomku.
2) Ano, ovlivnili mě nejen lidé, co něco dokázali,
ale také učitelé s rodinou, i když jsem měl od
začátku svoji představu.
3) Myslel jsem si, že budu nervózní, ale nakonec
jsem byl v klidu. Asi to bylo tím, že na obou
školách jsem měl kamarády, a tak jsem neměl čas
zmatkovat.
4) Sám jsem se na SCIO nepřipravoval, stačilo mi
procvičování ve škole. Jak jsem ale zjistil, byl
důležitý školní prospěch, tedy vysvědčení.
5) Láká mě psychologie, management a práva.
Nejsem si jistý, co mě nejvíce chytne, proto jsem si
vybral ekonomku – škola má zaměření na
„management“ a mezi volitelné předměty patří
právě psychologie s právy. Navíc mě velice
zaujala možnost sportovní třídy.
1) Vybrala jsem si svitavské gymnázium a
pedagogickou školu v Litomyšli. Důležité pro mě
bylo přijetí do Litomyšle, protože jsem tam chtěla
o hodně více.
2) Rodiče sice chtěli, abych šla na pajdák, ale
rozhodnutí nechali čistě na mně, takže školy jsme
si vybrala podle sebe.
3) ???
4) Měla jsem pocit, že nás ve škole na přijímačky
dostatečně připravili, a tak jsem tomu moc velkou
pozornost nevěnovala. Teprve tak dva dny před
přijímacím řízením jsem si začala opakovat a
trochu se učit.
5) Každopádně bych chtěla jít na vysokou školu,
ale kdybych náhodou nešla, tak bych ráda po
střední škole dělala učitelku v mateřské školce,
protože mám ráda malé děti.
Artur Pohorský:
1) Rozhodoval jsem se mezi gymnázii v Litomyšli a Svitavách. Jsem nakonec přijat na svitavské
gymnázium, což jsem chtěl.
2) Byl jsem ovlivněn hlavně ze strany rodičů a příbuzných.
3)Před přijímačkami jsem byl značně nervózní, pak ale strach rychle opadl a na scénu nastoupilo
soustředění. Nejtěžší pro mě byl rozhodně český jazyk (nejednoznačné otázky + nedá se naučit), pak OSP
a nakonec, kupodivu, pro mě prokletá matematika.
4) Nakonec, i přes velké plány, jsem se moc nepřipravoval, protože ani nebylo na co. O velikonočních
prázdninách jsem hlavně relaxoval a snažil jsem se sám sebe zklidnit a připravit se na přijímačky.
Největší příprava pro mě bylo rozhodně CVM (cvičení z matematiky) a samozřejmě procvičování SCIO
testů ve škole.
5) Toť otázka. Možná půjdu po střední škole na vysokou. Pak bych mohl dělat třeba učitele nebo
odborníka v nějakém zajímavém vědeckém oboru.
Honza Plíhal:
1) Dle mých výsledků na základní škole bylo jasné, že se nebudu hlásit na učební obor. Má volba padla
na gymnázium, a to na to, které mám hned po ruce, tudíž na gymnázium svitavské. Druhou ze škol jsem
si chtěl vybrat dle oblíbeného vyučovacího předmětu. A jelikož neexistuje žádná střední dějepisná nebo
matematická škola, tak jsem si vybral Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích. Dle mých
očekávání (spíše nadějí) jsem byl přijat na obě školy. Kvůli možnosti (ale i povinnosti) studovat vysokou
školu jsem si zvolil gymnázium.
2) Mě nikdo během výběru školy verbálně neovlivňoval. Podle mě je to dobře, protože školu si vybíráme
my a my si volíme svou budoucnost. Neměli bychom poslouchat rady okolí typu, že tohle nás bavit bude
a tohle zase ne a že by rodiče byli více spokojení, kdybychom studovali tu nebo onu školu. Nemám tím na
mysli rady o uplatnění v povolání.
3) Přijímačky nejsou stejné jako obyčejné Scio testy, protože během nic se nemusíme stresovat, že každá
18
vaše odpověď může rozhodnout o přijetí nebo nepřijetí na danou školu, a navíc v okamžiku, kdy si toto
během přijímaček uvědomíte, jste s nervy v pr… Nejdůležitější je proto uklidnit se a nepřemýšlet nad
odpověďmi ostatních uchazečů, protože tím jenom zbytečně ztrácíte čas. U prvních přijímaček
(průmyslovka) se mi to moc dobře nevedlo (už jen to, když jsem viděl na tabuli napsáno, že se na tuto
školu společně se mnou hlásí dalších asi 600 lidí), ale u druhých (gymnázium) se mi vedlo mnohem lépe.
4)Žádnou velkou přípravu jsem nevykonával, protože tyto testy jsou hlavně o tom, jaké vám přijdou
otázky (prostě buď víte, nebo nevíte). Dokonale mi stačilo o něco déle spát a dát si kousek čokolády na
nervy.
5)Je mi jasné že po gymnáziu musím jít na nějakou vysokou školu, ale na jakou, to ukáže až čas.
Roman Vykoukal:
Hanka Skořepová:
1) Vybral jsem si pouze jednu školu, a to Creative
Hill College ve Zlíně (střední škola se zaměřením
na moderní komunikační a marketingové
technologie).
2) Poradila mi kamarádka a podporovali mě mí
kamarádi a rodina.
3) Myslím, že jsem měl zbytečné obavy. Panovala
velmi příjemná atmosféra, Scia nebyla tak
obtížná, jak nám říkali na základce.
4) Snažil jsem se zdokonalovat každý den
(zejména v kreslení) a podíval jsem se na látku,
která by mi mohla dělat problémy.
5) Budoucnost rozhodně nevidím v Česku. Podle
mě tady není tolik možností a prostředků pro mé
zaměření a co se vysoké školy týká, tak jsem se
ještě nerozhodl. Přece jen nechci polovinu života
strávit studováním, chci i nějakou praxi a nabrat
zkušenosti. A co se zaměstnání týká, tak jsem
přesvědčen, že začátky nebudou lehké, ale takový
už je život … počítat s tím, že vše bude lehké, je
naivní.
1) Podala jsem si přihlášky na Střední
zdravotnickou školu Svitavy a na SOU TOS Svitavy.
Dělala jsem přijímačky na zdravku a byla jsem
přijata. Být zdravotní sestrou, popř. doktorkou,
jsem vždycky chtěla, chci a chtít budu.
2) S výběrem školy mi pomáhala starší sestra.
Shodly jsme se na tom, že bych měla studovat to,
co mě v budoucnu uživí, z čeho budu mít radost a
co mě bude bavit.
3) Já jsem měla u přijímacích zkoušek obrovské
štěstí. V 1. kole brali pouze 20 lidí ze 45 a já byla
17. Kdybych měla o 1 bod méně, byla bych přijata
až v druhém kole.
4) Připravovala jsem se hlavně z testů, které jsme
psali zkušebně ve škole. Dá se říct, že díky
znalostem ze školy jsem přijímací zkoušky
zvládla.
5) Po ukončení SZŠ bych chtěla pokračovat ve
studiu a udělat si 3 roky nástavbu na zdravotní
sestru a pak jít na vysokou školu. V budoucnu bych
chtěla pracovat s lidmi, kterým budu moci
pomáhat, soucítit s nimi a dělat vše, co bude
v mých silách, aby byli zdrávi.
Patrik Kratochvíla:
1) Pro mě bylo jasné, jakou školu si vyberu. Je to
obor informační technologie v České Třebové a
druhý byl TOS (obor plastikář). Ale pro mě byla
hlavním cílem Česká Třebová, kam jsem se
naštěstí dostal, takže super .
2) Školu mi pomáhali hledat rodiče.
3) No, čekal jsem, že to bude těžší, ale naštěstí to
tak strašné nebylo. První den byly zkoušky podle
mě o něco těžší než druhý den, ale udělal jsem
přijímačky úspěšně na obou školách, takže super.
4) Abych se přiznal, moc jsem se nepřipravoval.
Trénovali jsme testy ve škole a to mně stačilo.
5) Podle toho, jak mi půjde SŠ, tak bych potom
uvažoval i o vysoké škole, ale to je zatím
budoucnost. Jinak bych si asi našel co nejlépe
placenou práci s dobrými podmínkami - tím
myslím jako klid, čisto a přátelské prostředí. Do
budoucna bych si moc přál pracovat v nějaké
firmě, která vyrábí hry .
Budoucnost rozhodně nevidím v Česku. Podle mě
tady není tolik možností a prostředků pro mé
zaměření a co se týká vysoké školy, tak jsem se
ještě nerozhodl. Přece jen nechci polovinu života
strávit studováním, chci i nějakou praxi, nabrat
zkušenosti.
Pavel Sýs: A co se zaměstnání týká, tak jsem
přesvědčen,
začátky
nebudou
lehké,Třebové
ale takový- už
1) Vybral že
jsem
si školu
v České
naje
život … počítat s tím, že vše bude lehké, je naivní.
mechanika elektrotechnika, a na tu jsem se
dostal. Původně jsem chtěl IT, ale tam šlo hodně
lidí. Jako druhý byl TOS, ale to snad nemusím
komentovat.
2)Ovlivnila mě hodně rodina, ale i ve škole.
3) Z přijímaček jsem měl jenom trochu strach, ale
bylo to v pohodě. Akorát mě všichni nervovali
zbytečně.
4) Připravoval jsem se devět let na škole se
skvělými učitelkami a učiteli.
5)Chtěl bych jít na vysokou školu a potom bych
chtěl pracovat jako revizor.
19
Ondra Beneš:
1) Vybíral jsem si mezi střední školou a odborným učilištěm v Lanškrouně – obor mechanik a elektronik.
Byl jsem přijat na obě školy a zápisový lístek jsem dal na střední školu.
2) Ovlivnili mě hlavně moji rodiče, protože mi hodně radili. Druhou školu mi doporučil sourozenec.
3) Přijímací zkoušky jsou podle mě dost náročné a namáhavé, tři hodiny přemýšlení. 
4) Každé úterý ráno jsme měli hodinu na přípravu k přijímacím zkouškám, kde jsme dělali cvičné testy,
a to mi hodně pomohlo. Také jsem jel na vybranou školu, abych si zkusil PZ nanečisto. Dostávali jsme
i příklady, které mi hodně dali.
5) Když zvládnu střední školu, udělám si nástavbu na VOŠ.
Libor Zobač:
Veronika Petrová:
1) Vybral jsem si dvě školy - Vyšší odborná škola
a střední škola technická ČESKÁ TŘEBOVÁ (IT)
Mechanik plastikářských strojů a SOU TOS
Svitavy. Na obě jsem se dostal.
2) První školu jsem měl vybranou už asi rok
dopředu, ale druhou jsem stále nevěděl. Poradil
mně táta, pokud bych neuspěl tam, tak že by to
na TOSU taky nebylo špatný.
3) Po zkouškách jsem měl dobrý pocit i z matiky,
která mi moc nejde, ale nakonec dopadla stejně
nejhůře.  Poté jsem už nic neřešil a jen jsem
čekal na výsledky.
4) Popravdě jsem se doma nepřipravoval vůbec.
Vycházel jsem z toho, co jsme dělali ve škole.
Stejně bych se toho víc nenaučil.
5) Mám v plánu jet na pár let do zahraničí nebo
se nechat zaměstnat tady u nějaké firmy. Při
docházce do školy bych mohl opravovat lidem
počítače nebo chodit o víkendu na brigády, a tak
si přivydělat pár kaček na školu.
1) Rozhodovala jsem se mezi dvěma školami
v Brně. Původně jsem nebyla přijatá ani na jednu,
ale na odvolání jsem se dostala na SPŠ
informačních technologií v Brně.
2) Ovlivnila mě babička, jelikož říkala, že je
nezvládnu, a tak jsem jí chtěla ukázat, že ano .
3) Přijímací zkoušky byly podle mě velice
jednoduché a dost jsem si věřila, protože jsem si je
zkoušela.
4) Hlavně ve škole, když jsme psali cvičné Sciotesty, ale i doma o prázdninách.
5) No … chtěla bych jít na vysokou, ale všichni
říkají, že to nezvládnu. A proto nevím, jak bude má
budoucnost vypadat.
Ondra Šabrňák:
Natálie Koukalová:
1) Měl jsem štěstí a dostal se na obě školy.
V Boskovicích mě vzali na průměr a v České
Třebové jsem musel dělat přijímačky. Tam také
budu studovat informační technologii.
2) Školu jsem si vybral hlavně podle toho, co mě
baví a o co se zajímám.
3) Přijímačky nebyly ani složité, ani lehké. Byl to
takový průměr.
4) Asi měsíc před nimi jsme začali zkoušet Scio
testy. Popravdě už mi z toho začalo hrabat. Ale
jsem rád, že nám učitelky pomohly s přípravou.
5) Teď už musím jen doufat, že mě vybraný obor
bude nadále bavit a že se na škole udržím. No, a
až dostuduji, chtěl bych si udělat pár let praxe
jako zaměstnanec nějaké IT firmy a potom jít
dále studovat na VŠ. Pak se uvidí, co mi osud
přichystá.
1) Vybírala jsem si ze škol ve Svitavách, abych
nemusela dojíždět - zdravotnickou školu a
ekonomku. Dostala jsem se na školu, na kterou jsem
chtěla, a tou je střední zdravotnická škola.
2) Ovlivnili mě rodiče a teta.
3) Měla jsem strach, že nenajdu kamarády, a bála
jsem se konkurence, ale všechno jsem zvládla, jak
jsem chtěla. Jsem ráda.
4) Nepřipravovala jsem se, na nic jsem se ani
nepodívala.
5) Představuji si, že udělám 4 roky střední, pak bych
chtěla jít na VOŠ do Boskovic. Chtěla bych odjet do
Německa nebo někam do ciziny, hlavně nechci
zůstat tady. Chci být zdravotní sestřička na
patologii.
Ale i ti, co nemuseli projít první větší životní zkouškou, mají své plány.
Elišku Valovou a Anetu Vedralovou možná vyhledáte, až se budete chtít zkrášlit; Terka Pekařová,
kterou lákají daleké kraje, vás jednou jistě ráda uvítá ve své krásné restauraci; Dominik Starý vám
zřejmě poradí s počítačem nebo jinou technikou (i s motorem u auta by si určitě poradil); Vojta Sajdl
vám na počkání vyrobí ztracenou součástku a Lucka Klusáková sice ještě neví, co by vám mohla
nabídnout, ale čas jistě ukáže.
Tak, devítko, hodně štěstí
20
Jack Russell teriér je psí plemeno původem z Anglie. Je to temperamentní,
svéhlavý a inteligentní pes, který je velmi populární především
v Austrálii, kde jsou největší chovy, a v Británii odkud pochází, avšak není
zde standardem uznán. Je to pes, který má rád legraci a své rodině je
oddán. Většinou je k lidem přátelský a je oblíbený u dětí. Je to výborný
pracovní a lovecký pes, používaný při vyhánění lišky z nory. Průměrně se
dožívá 15 let.
Historie plemene
Jack Russell teriér byl vyšlechtěn v 19. století
v Anglii reverendem Johnem Russellem. Chtěl
vyšlechtit psa, který by vyhovoval jeho
potřebám. Potřeboval psa schopného běžet
s jeho foxhoundy a pracovat pod zemí.
Vyvinuly se dvě varianty russell teriéra, a to
Jack Russell teriér a Parson Russell teriér,
který je vyšší. Moderní typ Jack Russell teriéra
vznikl až v Austrálii, kde se skupinka
chovatelů začala zajímat o chov čistokrevného
a evidovaného Jack Russell teriéra. Australská
linie Jack Russell teriérů je spíše založena na
chovu drsnosrstých a hrubosrstých jedinců.
Plemeno bylo uznáno FCI až v roce 2000.
Srst
Jack Russell teriér může mít 3 typy srsti:
Hladkosrstý JRT
Broken JRT
Hrubosrstý JRT
Vlastnosti
Jack Russell teriér je vhodný do města, vzhledem ke své velikosti a nárokům. Nejde snadno
vycvičit, při větší píli toho však lze dosáhnout, je to svéhlavý pes. Jeho lovecké pudy lze jen těžko
odbourat, a proto je jistější mít psa na vodítku. Je velmi aktivní a v případě nedostatečného vytížení
je zde riziko, že se bude nudit. To projevuje poměrně svérázně - ničením bytu, kňouráním
a rozčilováním se. JRT nejsou vhodní pro chovatele bez zkušeností a k jejich zvládnutí je třeba
dostatek trpělivosti a pevná ruka.
Článek od Barči Bouškové z šestky, kreslený obrázek od Kíti Kösslerové z osmičky
21
Tentokrát i s troškou matematiky.
Zdroj: časopis UFIN
22
Květen – měsíc lásky
A když měsíc lásky, tak „zaláskované“ malování
23
Warface
Dark Souls 2
Multiplayerová
střílečka
s coop
prvky
a samostatným coop modem.
Hru vede studio Crytek a hra jede na krásném
cryengine 3, a to je poznat. Teď ke zmíněným
coop prvkům - na mapách je možno vyskočit
například na dům, to ale není možné bez toho,
aby vám váš kamarád udělal stoličku atd. Hra
vyšla na PC a Xbox 360. Je free to play, a tak si
jí může zkusit každý. Mně například sedla a
hraji ji dodnes. O dalším dění vás budu
informovat.
Pokračování slavného, ale hráči nenáviděného
Dark Souls. Opět budeme umírat, umírat
a umírat. Hru lze na rozdíl od minulého dílu hrát
na PC s klávesnicí a myší. Zlepšilo se rozlišení
i samotná grafika. Hra jede dobře na lecjaké
šunce a není náročná na hardware. Je ale
pekelně těžká. Ze začátku máme na výběr
zhruba šest druhů posta: Warior – měč a štít,
Mage – kouzelná hůl, bandita – luk a sekera,
Archer – luk. Jedna postava, která nemá nic, je
opravdová výzva. Hra graficky nenadchne, ale
ani neurazí.
Za mě 7/10.
Na květnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Denisa Nováková, Martina
Drápelová, Vendula Ambrožová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal, Michal
Harašta z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B, Vendula Dvořáková, Vanesa Zelinková z 5. A
Přispěvatelé z venku: Jana Jenišová, Aneta Vyskočilová, Kateřina Ebertová, Denisa Bajtková, Jitka
Macenauerová, Alena Stavělová, Helena Půlkrábková, Kateřina Procházková, Petra Janků a celá
devítka
DĚKUJEME!!!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/
24