zde - Bertiny lázně Třeboň

Vážení hosté,
vítáme Vás v třeboňských lázních. Jsme rádi, že jste si vybrali právě Bertiny lázně jako cíl Vaší dovolené.
Součástí Vašeho pobytu je i prohlídka státního zámku Třeboň. Vstupenku na průvodcovanou prohlídku jste obdrželi při příjezdu
na hlavní recepci Bertiných lázní a tuto vstupenku předložíte na pokladně státního zámku Třeboň. Přímo na místě si můžete dle
Vašeho výběru zvolit jednu ze tří tras průvodcovaných prohlídek.
Zámek Třeboň
Ve 13. století vznikl na území dnešní Třeboně panský dvorec, který bránil obchodní cesty
a rodící se místo městských trhů, místo setkávání kultur a výměny zboží mezi Čechami,
Rakousy a Bavorskem.
Když v polovině 14. století koupili třeboňské panství Rožmberkové, rozhodli se z města v jeho
středu učinit rovněž duchovní centrum. Povolali do Třeboně augustiniány a dvorec přestavěli
na hrad, jednu ze strategických opor své ambiciózní politiky.
S Rožmberky je spojen největší rozkvět města v 16. století, kdy po nešťastném požáru dostává
sídlo i zámek svou renesanční podobu a v jejím okolí rostou rybníky, dávající obyvatelům
obživu a místu půvab.
Vzestup Třeboně je potvrzen na začátku 17. století, kdy se stala domovem Petra Voka z Rožmberka a zároveň hlavním městem
rozsáhlého rožmberského dominia. Zámek poskytuje přístřeší rozsáhlým uměleckým sbírkám, knihovně a archivu.
V roce 1660 se stávají novými pány na Třeboni Schwarzenbergové, kteří se úspěšně snaží zacelit válečné rány z třicetileté války
a navrátit místu zašlou slávu. Třeboň se již nikdy nestane centrem dominia nových pánů, ale na druhou stranu tak zůstala
zachována její renesanční krása i měšťanské kouzlo následujících epoch, baroka a historizujících slohů.
Trasa A – Rožmberské renesanční interiéry
Tato prohlídková trasa, která byla reinstalována v roce 2009, nám připomene dobu posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka.
Dvořanská světnice působí honosně a naznačuje ušlechtilost a moc tehdejších pánů z Růže, pánů
z Rožmberka. Celému prostoru vévodí zrcadlová klenba, v jejímž středu je namalován
rožmberský jezdec, symbol urozenosti a mocnosti rodu.
Jídelna je vybavena renesančním nábytkem, ale i sadou číší, pohárů a stolovacího nádobí
typického pro 17. století.
Vybavení fraucimoru poukazuje na urozenost tehdejších dvorních dam a na jejich zálibu ve
chvílích odpočinku, jakou bylo vyšívání či hraní na hudební nástroje.
Knihovna uvádí do sběratelské vášně posledního vladaře rožmberského dominia. Tato záliba Petra Voka byla odrazem tradice
rodu, ale i obrazem jeho touhy po vzdělání, čímž se lišil od ostatních šlechticů v Evropě. Šlechtické knihovny, na rozdíl od
rožmberské, byly velmi skromné, neboť čítaly asi 15 až 20 knih. Knihovna Petra Voka, která měla společně s archivem a
obrazárnou svou vlastní budovu, ukrývala na Třeboni 10 575 svazků.
V kunstkomoře se setkáváme se sběratelskou aktivitou Petra Voka. V jeho době obdivujeme sbírku kompasů, navigačních
přístrojů, ale i matematické instrumenty (hvězdný glóbus, triangl, hodiny aj.), nebeské sféry, dalekohledy, modely i hračky,
stolovací nádobí, růženec z korálů, architektonické makety, voskové plastiky, textil, koberce, skelety zvířat či portréty šlechticů.
Alchymie se dočkala největšího ohlasu a rozkvětu v době renesance poté, co se přiklonila k farmacii a lékařství právě v době
Viléma z Rožmberka a císaře Rudolfa II. Alchymisty na Třeboni měl i Petr Vok. Laboratoř je tvořena krbem, pecí uprostřed
místnosti, která se používala pro metalurgické pokusy, přestože svým vzezřením laboratoř často připomíná černou kuchyni.
Neodmyslitelnou součástí laboratoří je i velké množství skleněných a hliněných baněk.
Trasa B – Soukromá Schwarzenberská apartmá
Poslední majitele třeboňského panství, Schwarzenbergy, nám představí celkem 11 místností, které obývali ještě v minulém století
a kde trávili každé Vánoce.
Salon knížete je zařízený v duchu dobové módy 2. poloviny 19. století s dřevěným intarzovaným
obložením stěn. Na původních kachlových kamnech z konce 16. století se setkáváme s plastickými
motivy živých a mrtvých hlav jako symbolů smrti a ohraničenosti lidského života.
Pracovna patřila knížeti Adolfu Josefovi, jehož portrét visí nad psacím stolem. Na něm je celá řada
předmětů upomínkového rázu (psací souprava z francouzské manufaktury Gien, kratiknot, mísa
z anglické manufaktury Minton).
Ložnici knížete vévodí postel z druhé poloviny 19. století. Poslední Vánoce v Třeboni prožili
v roce 1922. Na stěnách visí nádherné modrobílé talířky, které se vyráběly v dánském městě
Kodani, a které kníže Adolf Josef dostával od svých dětí jako dárek k Vánocům.
Salon kněžny je reprezentačním prostorem určeným pro společenská posezení s rodinou a přáteli. Obrazovou výzdobu salonu
tvoří především veduty jednotlivých schwarzenberských panství v Čechách, na Moravě a v Rakousku od malíře Ferdinanda
Runka. Interiér místnosti doplňují portréty kněžny Pauliny Charlotty a jejího manžela Josefa.
V roce 1933 zakoupil Dr. Adolf s manželkou Hildou farmu a safari M´pala nedaleko Nairobi v Keni, kde každoročně trávili několik
týdnů. Z Afriky si dovezli zbraně, nástroje a polštářky afrických kmenů WA-arushů a Masaiů. Všechny předměty spatříte v pokoji
prince Adolfa.
Jídelně dominuje velký stůl s jídelním servisem z uherské porcelánky Herend a bohatý lustr z barevného skla benátského
typu. Obrazovou výzdobu tvoří cyklus nazvaný Lidský věk, jehož autorem je Maxmilián Pfeifer.
Trasa C – Konírna, psí kuchyně, kasematy
Na této prohlídkové trase se seznámíte s prostory hospodářských budov, které se využívaly k ustájení koní, chovu psů a
podzemními chodbami.
Prohlídková trasa C byla otevřena v roce 2001. Součástí expozice v konírně je cyklus
tapisérií Jezdecká škola.
Stavba psí kuchyně vznikla nad vyústěním kasemat, které původně spojovaly jednotlivé bašty
jižního opevnění města.
Kasematy (podzemní chodby) tvoří obranný systém vnitřního města.