Thúkýdidův obraz dávné minulosti lidstva

Th˙k˝did˘v
obraz/ COMMENTATIONES
d·vnÈ minulosti lidstva 7
»L¡NKY
Th˙k˝did˘v obraz d·vnÈ
minulosti lidstva
JAN SOU»EK (Praha)
V ˙vodnÌ kapitole svÈho historickÈho dÌla vÏnovanÈho peloponnÈskÈ v·lce
Th˙k˝didÈs zd˘razÚuje, ûe se nelze dobrat spolehliv˝ch poznatk˘ o ud·lostech, kterÈ tÈto v·lce p¯edch·zely, a o ud·lostech jeötÏ staröÌch. P¯esto se
vöak rozhodl prozkoumat a provϯit svÏdectvÌ, kter· mÏl o tÏchto staröÌch dob·ch k dispozici, a podat jejich struËn˝ p¯ehled. UËinil tak v ˙vodnÌch kapitol·ch I. knihy, kterÈ obvykle naz˝v·me archaiologi·. Zde nastÌnil ¯eckou
minulost od doby, kdy lidÈ nemÏli st·l· sÌdla, aû po ud·losti, kterÈ p¯edch·zely v·lce mezi AthÈÚany a Sparùany. K pades·ti rok˘m mezi v·lkami proti
Peröan˘m a peloponnÈskou v·lkou se pak podrobnÏji vr·til v oddÌle zvanÈm
pentÈkontaeti·, v nÏmû vÏdomÏ nav·zal na HÈrodota. J·drem jeho vypr·vÏnÌ je vöak, jak s·m uv·dÌ v ˙vodu, ze vöech nejd˘leûitÏjöÌ v·leËn˝ konflikt,
kter˝ probÌhal v dobÏ jeho ûivota (v·lka jeho rodnÈ obce proti SpartÏ a jejÌm
spojenc˘m), neboù postihl tak¯ka cel˝ ¯eck˝ svÏt i Ë·st svÏta barbar˘ (I,1,2).
Th˙k˝didÈs se nepochybnÏ domnÌval, ûe v jeho dobÏ dos·hl ¯eck˝ svÏt
vrcholu svÈho rozkvÏtu. K tomuto p¯esvÏdËenÌ nespornÏ p¯ispÏly pomÏry
v jeho rodnÈ obci, kter· se pyönila sv˝m demokratick˝m z¯ÌzenÌm a byla
hrd· na svou n·mo¯nÌ moc. Ta AthÈÚan˘m umoûÚovala ˙Ëinnou kontrolu
¯ady spojeneck˝ch obcÌ (p¯ipomeÚme jen oslavu AthÈn v ¯eËi nad padl˝mi
v prvnÌm roce v·lky, kterou vloûil do ˙st Perikleovi ñ II,35 nn.). Th˙k˝didÈs
si byl vÏdom toho, ûe z·klad tohoto rozmachu tvo¯Ì zejmÈna znaËn· hospod·¯sk· moc AthÈn, ale i jejich protivnÌk˘, coû zp˘sobilo, ûe v·lka mÏla pro
vöechny velmi neblahÈ d˘sledky (I,23).1 Na rozdÌl od jin˝ch ¯eck˝ch historik˘ si tedy Th˙k˝didÈs uvÏdomoval z·sadnÌ v˝znam hospod·¯sk˝ch faktor˘
v ûivotÏ spoleËnosti a zejmÈna ho zd˘raznil v p¯ÌpadÏ vedenÌ v·lky.2 SvÈ tvr-
1
CelkovÏ k Th˙k˝didovu dÌlu srv. DOBI¡ä 1948, s. 98 nn.; CANFORA 2001, s. 272
nn.
2
P¯ipomeÚme si prvnÌ Perikleovu ¯eË na poË·tku v·lky (I,140 nn.) a v˝Ëet athÈnsk˝ch finanËnÌch prost¯edk˘ (II,13).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
7
16.1.2015, 16:24
8 JAN SOU»EK
zenÌ o vrcholnÈm rozmachu ve svÈ vlastnÌ dobÏ se snaûil n·zornÏ doloûit
takÈ tÌm, ûe se v tomto ˙vodnÌm exkursu pokusil Ëten·¯˘m dok·zat, ûe d¯ÌvÏjöÌ doby byly hospod·¯sky podstatnÏ slaböÌ, a ûe tudÌû d¯Ìve nemohl propuknout tak zniËujÌcÌ v·leËn˝ konflikt, jak˝m byla peloponnÈsk· v·lka. Tato
myölenka je ohlasem ¯eckÈho agon·lnÌho myölenÌ.3 Jinak se i v archaiologii
soust¯eÔuje p¯edevöÌm na politickÈ a vojenskÈ aspekty, coû plnÏ odpovÌd·
celkovÈmu zamϯenÌ jeho dÌla.4
P¯i svÈm pokusu o rekonstrukci d·vnÈ minulosti byl Th˙k˝didÈs nespornÏ
ovlivnÏn duchovnÌm klimatem svÈ doby. Na rozdÌl od pesimismu HÈsiodova
ch·pali myslitelÈ Th˙k˝didovy doby v˝voj lidstva od jeho poË·tk˘ jako vzestup od primitivnÌch zaË·tk˘ k vyspÏl˝m form·m pospolitÈ organizace spoleËenskÈho ûivota. S tÌmto pojetÌm se setk·v·me u sofist˘, zejmÈna u PrÛtagory v PlatÛnovÏ stejnojmennÈm dialogu (320 c nn.), ale takÈ v SofokleovÏ
tragÈdii AntigonÈ (asi 442), kde sbor oslavuje velikost ËlovÏka i kultury, kterou vytvo¯il (v. 332 nn.).5 Mezi lidsk˝mi objevy, kterÈ SofoklÈs uv·dÌ, je
takÈ umÏnÌ mo¯eplavby. N·mo¯nÌ moc jako z·klad moci athÈnskÈ demokracie uv·dÌ takÈ jejÌ kritik, zvan˝ ÑStar˝ oligarchaì, ve spisu AthÈnsk· ˙stava
(I,2), dochovanÈm v souboru XenofÛntova dÌla.6 I v Th˙k˝didovÏ archaiologii je rozvoj mo¯eplavby a s nÌ spojen˝ obchod nezbytn˝m p¯edpokladem
pro vytvo¯enÌ pevnÏ organizovan˝ch mÏstsk˝ch spoleËenstvÌ a p¯ekon·nÌ
poË·teËnÌ f·ze ûivota lidskÈ spoleËnosti, kdy se lidÈ st·le stÏhovali, nemÏli
pevn· a bezpeËn· sÌdla a kdy doch·zelo k st·lÈmu vz·jemnÈmu olupov·nÌ.
Uû v archaiologii alespoÚ dÌlem zaznÌv· z·kladnÌ v˝kladov˝ model hybn˝ch
sil lidskÈho kon·nÌ. Lidsk· p¯irozenost (to anthrÛpinon) z˘st·v· totiû st·le
stejn· (nap¯. III,82,2) a jejÌm z·kladem je ñ zjednoduöenÏ ¯eËeno ñ na jednÈ
stranÏ touha ovl·dat druhÈ (allÛn archÈ) a rozö̯it svou vlastnÌ moc a prost¯edky, na stranÏ druhÈ pak snaha uchovat si svobodu (eleutheri·) ñ srv.
nap¯. III,45,6. O svobodÏ sice Th˙k˝didÈs v archaiologii nehovo¯Ì, avöak z·kladem rostoucÌ prosperity r˘zn˝ch postupnÏ vznikajÌcÌch politick˝ch celk˘
3
K ¯eckÈ agonalitÏ srv. MURRAY 1982, s. 254 nn.
CelkovÏ k archaiologii srv. TƒUBLER 1927, passim; FINLEY 1963, zvl. s. 82 nn.;
FRITZ 1967, s. 575 nn.; BOER 1977, s. 22 nn.; PRICE 2001, s. 333 nn.; M‹LLER 2003,
s. 149 nn.; R OMILLY 2005, s. 56 nn.; p˘vodnÌ Ëeskou studiÌ vÏnovanou rozboru
Th˙k˝didovy archaiologie je PEROUTKA 1912.
5
K PrÛtagorovi a Sofokleovi srv. M‹LLER 2003, s. 71 nn. a 123 nn.
6
S kritick˝m vztahem k mo¯eplavbÏ se setk·v·me u H …SIODA (Op. 236 n.;
618 nn.).
4
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
8
16.1.2015, 16:24
Th˙k˝did˘v obraz d·vnÈ minulosti lidstva 9
je pro nÏho vzr˘st moci, kter˝ tomu, kdo ji m·, pom·h· zÌsk·vat bohatstvÌ
a ovl·dat druhÈ. Tak je tomu v p¯ÌpadÏ MÌnÛa (I,4) Ëi Agamemnona (I,9).7
V tomto p¯ÌspÏvku se budeme vÏnovat pouze ˙vodnÌm kapitol·m archaiologie, v nichû Th˙k˝didÈs lÌËÌ pomÏry od nejd·vnÏjöÌ minulosti aû do doby
p¯ed trÛjskou v·lkou (po I,8), a to zdaleka ne v ˙plnosti. V ˙vodnÌ kapitole
autor konstatuje, ûe nemohl o d·vnÈ minulosti zjistit nÏco bezpeËnÈho, p¯esto se vöak dovol·v· svÏdectvÌ (tekmÈria), kter· mu p¯ipadajÌ d˘vÏryhodn·,
a tÌm si do jistÈ mÌry proti¯eËÌ. Na z·kladÏ tÏchto svÏdectvÌ soudÌ, ûe tehdy
nedoölo k niËemu v˝znamnÈmu, zejmÈna ve vojenskÈm ohledu. Tato tekmÈria vöak Ëasto nijak blÌûe nespecifikuje, pouze se nÏkdy odvol·v· na akoÈ, tj.
na to, co se dozvÏdÏl z doslechu (I,4 ñ o MÌnÛovi).8 V˝slovnÏ se dovol·v·
pouze HomÈra, jehoû vöak vyuûÌv· kriticky, neboù jako b·snÌk vÏci p¯ikr·öloval a zveliËoval. Nem· kup¯. p¯Ìliönou d˘vÏru v ˙daje o poËtu ¯eck˝ch bojovnÌk˘ p¯ed TrÛjou uvedenÈ v tzv. katalogu lodÌ ve II. zpÏvu Õliady (I,9,3;
10,3-5). Vedle epickÈ tradice a dalöÌch obecnÏ zn·m˝ch mytick˝ch vypr·vÏnÌ (zvl. o n·vratu HÈrakleovc˘ Ëi o osidlov·nÌ MalÈ Asie z Attiky) vyuûil
Th˙k˝didÈs k podpo¯e sv˝ch tvrzenÌ i doklad˘, kterÈ bychom mohli oznaËit
jako ÑarcheologickÈì.9 »inÌ tak tehdy, kdyû hovo¯Ì o tom, ûe ostrovy v EgejskÈm mo¯i v d·vn˝ch dob·ch ob˝vali K·rovÈ, a jako doklad uv·dÌ oËiöùov·nÌ ostrova DÈlu, p¯i nÏmû byly objeveny hroby s mrtv˝mi, kte¯Ì byli poh¯beni t˝mû zp˘sobem, jak˝m byli i v jeho dobÏ K·rovÈ poh¯bÌv·ni (I,8,1).10
Z·roveÚ je vöak opatrn˝ p¯i vyvozov·nÌ dalekos·hl˝ch z·vÏr˘ z materi·lnÌch
poz˘statk˘, nap¯. uvaûuje v tom smyslu, ûe kdyby nÏkdo po dlouhÈ dobÏ
spat¯il Spartu, sotva by na z·kladÏ skromn˝ch zbytk˘ soudil, ûe Sparta byla
v jeho dobÏ tak mocn·. Oproti tomu zbytky AthÈn by svÏdËily o dvojn·sobnÈ
moci (I,10,2). To n·s p¯iv·dÌ ke t¯etÌmu zp˘sobu p¯iblÌûenÌ minul˝ch dob,
a to na z·kladÏ vyvozenÌ zp˘sobu ûivota pomocÌ analogiÌ s vlastnÌ souËasnostÌ Ëi ned·vnou minulostÌ, nap¯. zp˘sob ûivota v d·vnÈ minulosti se nepochybnÏ uchoval v severnÌch oblastech ÿecka, u AitÛl˘, Akarnan˘ a dalöÌch
tamnÌch kmen˘ (I,5,2-3).
7
K lidskÈ p¯irozenosti a anal˝ze moci srv. OTTMANN 2001, s. 139 nn.; OBER 1998,
s. 63 n.
8
Srv. HORNBLOWER 1987, s. 100 nn.
9
K pramen˘m Th˙k˝didova pozn·nÌ d·vnÈ minulosti srv. NICOLAI 2001, s. 267
nn.; NICOLAI 2013, s. 146 n.
10
HORNBLOWER 1991, s. 30.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
9
16.1.2015, 16:24
10 JAN SOU»EK
P¯esto vöak mnohÈ z jeho v˝kladu m˘ûeme asi pokl·dat za v˝sledek jeho
vlastnÌ rekonstrukce minulosti, jakÈhosi modelu v˝voje lidskÈ spoleËnosti,
jÌmû se snaûil prok·zat svou tezi o slabosti d¯ÌvÏjöÌch obdobÌ, aby o to vÌce
vynikla velikost jeho vlastnÌ p¯Ìtomnosti a v·lky, kter· v nÌ probÏhla. To platÌ asi nejvÌce o samÈm poË·tku jeho v˝kladu, v nÏmû popisuje prvotnÌ stav
osÌdlenÌ zemÏ, kter· pozdÏji zÌskala jmÈno ÿecko. Th˙k˝didÈs vych·zÌ
z p¯edstavy, ûe se r˘znÈ skupiny p˘vodnÌho obyvatelstva neust·le stÏhovaly
z mÌsta na mÌsto pod tlakem tÏch, kte¯Ì byli silnÏjöÌ. Uû zde v n·znaku zaznÌv· myölenka o pr·vu silnÏjöÌho, kterou pak rozvÌjÌ zejmÈna v tzv. mÈlskÈm
dialogu (V,85 nn).
Pro primitivnÌ pomÏry tehdejöÌ doby je p¯ÌznaËnÈ, ûe nebylo bezpeËÌ ani
na zemi, ani na mo¯i a ûe lidÈ nemÏli opevnÏn· sÌdla (ateichistÛn ... ontÛn).
Jak˝ byl charakter jejich sÌdel, nenÌ z textu zcela jasnÈ ñ Th˙k˝didÈs o nÏkolik ¯·dek nÌûe pÌöe, ûe Ñnebyli silnÌ velikostÌ mÏstì11 (˙te megethei poleÛn
ischyon) ani jin˝mi prost¯edky (paraskeuÈ), zejmÈna v·leËn˝mi, jak dan˝
pojem vykl·d· i scholiasta (I,2,2). Z toho je moûno vyvodit, ûe Th˙k˝didÈs
p¯edpokl·dal existenci nÏjak˝ch mal˝ch mÏst, kter· jsou ovöem obtÌûnÏ sluËiteln· se st·l˝m stÏhov·nÌm. Je ot·zka, zda zde pojem polis m˘ûeme ch·pat
v politickÈm smyslu, jako Ñpospolitostì, Ñobecì.12 RovnÏû zcela chybÏl obchod (empori·), rozumÌ se n·mo¯nÌ obchod, kter˝ Th˙k˝didÈs pokl·dal za
d˘leûit˝ p¯edpoklad r˘stu moci a bohatstvÌ, jeû tehdy nebylo moûno akumulovat, jak v˝slovnÏ uv·dÌ (peri˙si·n chrÈmatÛn ˙k echontes). Co se t˝Ëe zp˘sobu zajiötÏnÌ obûivy, uv·dÌ, ûe vöichni vyuûÌvali svÈho (tj. asi svÈ p˘dy,
resp. ˙zemÌ, kterÈ ovl·dali) jen potud, aby si zajistili obûivu (nemomenoi te
ta heautÛn hekastoi hoson apozÈn). Neuv·dÌ vöak, jak˝m zp˘sobem si konkrÈtnÏ tuto obûivu zÌsk·vali, pouze negativnÏ vymezuje, ûe ˙de gÈn fyteuontes. Sloveso fyteuÛ m· v˝znam Ñvysazovat stromyì, zejmÈna ovocnÈ, jak je
doloûeno uû u HomÈra (srv. Il. 6,419 n.), na rozdÌl od obdÏl·v·nÌ polÌ (aroÛ,
speirÛ). Je tedy ot·zka, jak si Th˙k˝didÈs p¯edstavoval zp˘sob obûivy tÏchto
d·vn˝ch lidÌ. Z toho, ûe zd˘razÚuje to, ûe nes·zeli stromy, coû p¯i st·l˝ch
p¯esunech ani nebylo moûnÈ, plyne, ûe asi soudil, ûe se vÏnovali obdÏl·v·nÌ
11
Citace z Th˙k˝dida jsou z p¯ekladu V. BAHNÕKA (Praha 1977).
Pro toto ch·p·nÌ slova polis svÏdËÌ dalöÌ Th˙k˝did˘v v˝klad o pozdÏjöÌ f·zi
v˝voje (I,5,1), kdy se jiû vÌce rozö̯ila mo¯eplavba a rozmohlo pir·tstvÌ. I tehdy vz·jemnÈ ˙toky smϯovaly proti obcÌm bez hradeb, kterÈ mÏly charakter vesnic (prospiptontes polesin ateichistois kai kata kÛmas oik˙menais) ñ srv. G OMME 1945,
s. 100; MARSHALL 1975, s. 26 nn.
12
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
10
16.1.2015, 16:24
Th˙k˝did˘v obraz d·vnÈ minulosti lidstva 11
polÌ.13 S tÌm souvisÌ i Th˙k˝didova domnÏnka, ûe Attika tehdy byla uöet¯ena
tÏchto st·l˝ch zmÏn obyvatelstva (AthÈÚanÈ se pokl·dali za autochthonnÌ
obyvatelstvo), a to kv˘li nekvalitnÌ p˘dÏ (to leptogeÛn). V d˘sledku toho se
Attika velmi vzmohla ñ lidÈ, kter˝m se v jin˝ch Ë·stech ÿecka zmÌtan˝ch
st·l˝mi rozbroji (jako BoiÛtie, Thessalie a vÏtöina PeloponnÈsu) poda¯ilo zÌskat nÏjakÈ prost¯edky, se uchylovali do Attiky, kde hledali bezpeËÌ. Zde rostl
poËet obyvatel, takûe bylo t¯eba vysÌlat osadnÌky do IÛnie. Th˙k˝didÈs zde
ovöem nijak nevysvÏtluje, jak byla Attika se öpatnou p˘dou s to poËetnÈ obyvatelstvo uûivit, kdyû se jeötÏ nerozvinul obchod. Aspekt ¯emeslnÈ v˝roby
pak Th˙k˝didÈs ponech·v· ve svÈ rekonstrukci tÈto d·vnÈ f·ze v˝voje zcela
stranou. TvrzenÌ o nekvalitnÌ p˘dÏ v Attice ovöem neodpovÌd· skuteËnosti,
neboù pomÏrnÏ rozs·hlÈ roviny14 musely ve staröÌ dobÏ obyvatele uûivit, kaûdop·dnÏ se AthÈÚanÈ nijak ve velkÈm nepodÌleli na kolonizaci. Th˙k˝didÈs
zde opÏt do minulosti promÌt· vlastnÌ souËasnost, kdy byly AthÈny z·vislÈ na
dovozu obilÌ. DalöÌ rozpor v Th˙k˝didovÏ v˝kladu pak spoËÌv· v tom, ûe na
jednÈ stranÏ tvrdÌ, ûe vöichni usilovali o ˙rodnou p˘du, a na stranÏ druhÈ, ûe
se uchylovali do ne˙rodnÈ Attiky.15
ZajÌmavÈ na tomto obraze minulosti je takÈ to, ûe uû v nejranÏjöÌ f·zi
p¯edpokl·d· existenci zemÏdÏlstvÌ, kterÈ je obvykle pokl·d·no za vyööÌ stupeÚ v˝voje lidskÈ pospolitosti. Toto zemÏdÏlstvÌ spojuje se st·l˝m stÏhov·nÌm, kterÈ je vöak spÌöe p¯ÌznaËnÈ pro koËujÌcÌ pastevce. Jak jiû bylo ¯eËeno,
Th˙k˝didÈs z¯ejmÏ p¯edpokl·dal, ûe jiû v ran˝ch dob·ch se lidÈ ûivili obdÏl·v·nÌm p˘dy, avöak je ot·zkou, zda pod velmi neurËitou formulaci nemomenoi te ta heautÛn hekastoi hoson apozÈn nemohl zahrnovat takÈ jinÈ zp˘soby
zÌsk·v·nÌ obûivy, jako pr·vÏ pastevectvÌ a takÈ lov a sbÏr plodin. Th˙k˝didÈs
tyto aspekty asi vÏdomÏ nijak nerozv·dÌ; nelze nejspÌöe p¯edpokl·dat, ûe by
13
Takto text ch·pal jiû scholiasta, kter˝ poznamenal alla monon speirontes; stejnÏ GOMME 1945, s. 92. HORNBLOWER ve svÈm koment·¯i (1991, s. 9 n.) soudÌ, ûe se
Th˙k˝didÈs domnÌval, ûe se nezab˝vali zemÏdÏlstvÌm, ale byli to lovci a sbÏraËi,
p¯ÌpadnÏ ûe kladl vznik zemÏdÏlstvÌ jiû do velmi d·vn˝ch dob ñ tato domnÏnka je
pravdÏpodobnÏjöÌ, neboù jinak by sotva usilovali o zÌsk·nÌ kvalitnÌ p˘dy (I,2,3).
Th˙k˝didÈs mohl b˝t p¯i svÈm popisu tÈto ranÈ f·ze v˝voje lidstva ovlivnÏn HomÈrov˝m lÌËenÌm zp˘sobu ûivota b·jn˝ch KyklÛp˘, kte¯Ì p¯edstavovali protiklad zvyk˘ bÏûn˝ch mezi ÿeky (Od. IX,105 nn.) ñ srv. NICOLAI 2005, s. 239 nn.
14
Srv. BLEICKEN 2002, s. 98 n. a 118 nn.
15
HORNBLOWER (1991, s. 12) poukazuje na to, ûe Th˙k˝didova domnÏnka, ûe Attika byla v d·vn˝ch dob·ch m·lo ˙rodn·, je projekcÌ nutnosti dov·ûet obilÌ v jeho
vlastnÌ p¯Ìtomnosti.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
11
16.1.2015, 16:24
12 JAN SOU»EK
nebyl obezn·men s dobov˝mi p¯edstavami o postupnÈm v˝voji lidskÈ spoleËnosti, kdy f·zi zemÏdÏlstvÌ p¯edch·zel pr·vÏ lov a sbÏr v p¯ÌrodÏ rostoucÌch plodin. OstatnÏ takovouto p¯edstavu m˘ûeme vyvodit z dÌla jeho staröÌho souËasnÌka HÈrodota. Ten sv˘j obraz svÏta koncipuje tak, ûe ve st¯edu
svÏta ûijÌ n·rody, kterÈ dos·hly nejvyööÌho stupnÏ civilizaËnÌho rozvoje, tj.
zejmÈna ÿekovÈ, ale takÈ barbarskÈ n·rody se starobylou kulturnÌ tradicÌ,
jako nap¯. PeröanÈ Ëi EgypùanÈ. »Ìm blÌûe k okraji oik˙menÈ, tÌm niûöÌ stupeÚ
v˝voje ñ nejblÌûe vyspÏl˝m kultur·m se rozkl·dala ˙zemÌ ob˝van· rolnÌky,
d·le pak pastevci. Ve vzd·len˝ch konËin·ch na kraji svÏta pak ûili lidÈ, kte¯Ì
se ûivili lovem, rybolovem a sbÏraËstvÌm.16
U HÈrodota se tedy setk·v·me s n·zorem, ûe lidÈ r˘znÈ civilizaËnÌ ˙rovnÏ
ûijÌ z·roveÚ v tÈûe dobÏ, a podobnou myölenku nach·zÌme takÈ v archaiologii. Je to v pokraËov·nÌ v˝kladu o slabosti d·vn˝ch ÿek˘, v nÏmû Th˙k˝didÈs zd˘razÚuje, ûe p¯ed v·lkou proti TrÛji ÿecko nepodniklo nic spoleËnÏ
(I,3).17 A to z toho d˘vodu, ûe ÿecko vlastnÏ p¯ed HellÈnem ani neexistovalo a ûe aû postupnÏ se jmÈno HellÈnes rozö̯ilo a zaËalo oznaËovat vöechny
obyvatele ÿecka.18 Th˙k˝didÈs se p¯i tom odvol·v· na HomÈra, kter˝ tak
jeötÏ dlouho po trÛjskÈ v·lce oznaËoval jen obyvatele FthÌÛtidy v jiûnÌ Thessalii (Il. II,683 n.), zatÌmco pro jinÈ ÿeky uûÌval jmen AchajovÈ, ArgejötÌ
a DanaovÈ.19 PotÈ Th˙k˝didÈs (I,4) struËnÏ uv·dÌ, ûe MÌnÛs mÏl jako prvnÌ
loÔstvo, jak vÌme z doslechu (akoÈ). S jeho pomocÌ ovl·dal mo¯e a Kyklady
a snaûil se potlaËit pir·tstvÌ, aby zv˝öil svÈ p¯Ìjmy.20 Th˙k˝didÈs vöak nijak
nevysvÏtluje, jak˝m zp˘sobem se MÌnÛovi poda¯ilo zÌskat takovou moc
v dobÏ, kdy vöichni bojovali proti vöem. V dalöÌ kapitole (I,5) pak navazuje
na zmÌnku o n·mo¯nÌch lupiËÌch a vracÌ se zpÏt proti proudu Ëasu, kdyû rozv·dÌ, ûe se ÿekovÈ i barba¯i v tÈto d·vnÈ dobÏ vÏnovali pir·tstvÌ, kdyû se
vÌce rozö̯ila mo¯eplavba. LupiËstvÌ ñ a to i na pevninÏ ñ p¯in·öelo vÏtöÌ bo-
16
SOU»EK 2009, s. 23 n.
Stranou pozornosti ponech·v· Th˙k˝didÈs v˝pravu Argonaut˘ do Kolchidy,
kterÈ se jiû p¯ed trÛjskou v·lkou z˙Ëastnili hrdinovÈ z r˘zn˝ch Ë·stÌ ÿecka.
18
GOMME 1945, s. 94 nn.; k m˝tickÈ genealogickÈ tradici o HellÈnovi a jeho potomcÌch srv. FINKELBERG 2005, s. 24 nn., zvl. k Th˙k˝didovi (I,3) s. 30.
19
HORNBLOWER 1991, s. 16 n.
20
HORNBLOWER 1991, s. 18 nn.; SAÏD (2007, s. 84) poukazuje na to, ûe do v˝kladu
o MÌnÛovÏ n·mo¯nÌ nadvl·dÏ se promÌtla athÈnsk· n·mo¯nÌ moc v EgeidÏ v Th˙k˝didovÏ p¯Ìtomnosti.
17
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
12
16.1.2015, 16:24
Th˙k˝did˘v obraz d·vnÈ minulosti lidstva 13
hatstvÌ tÏm, kte¯Ì ho s ˙spÏchem provozovali. Tato Ëinnost tehdy nep¯in·öela
hanbu, naopak v p¯ÌpadÏ zdaru byla z·kladem prestiûe.21 A zde Th˙k˝didÈs
ukazuje, ûe takov˝to zp˘sob ûivota nenÌ jen vÏcÌ d·vnÈ minulosti, n˝brû ûe je
st·le ûiv˝ v severoz·padnÌch oblastech ÿecka, u AitÛl˘ a dalöÌch tamnÌch
kmen˘, kde muûi st·le nosÌ zbranÏ. A pr·vÏ tyto Ë·sti ÿecka, jak v˝slovnÏ
¯Ìk·, ÑdosvÏdËujÌ obyËeje kdysi spoleËnÈ vöemì (I,6,2). PodobnÏ jako kdyû
v˝öe tvrdÌ, ûe to byla Attika, kde se lidÈ trvale usazovali, a p¯ekonali tak ranÈ
stÏhovanÌ, i nynÌ se jeho patriotismus projevuje v nijak nedoloûenÈm tvrzenÌ,
ûe jako prvnÌ odloûili zbranÏ AthÈÚanÈ. Myölenku, ûe p˘vodnÏ vöichni ûili
stejn˝m zp˘sobem, pak Th˙k˝didÈs rozvÌjÌ v jakÈsi ÑetnografickÈì odboËce,
v nÌû se nevÏnuje d·vnÈ minulosti, n˝brû obyËej˘m zcela ned·vn˝m.22 Nejprve d·le rozvÌjÌ zmÏny ve svÈ rodnÈ obci ñ AthÈÚanÈ zaËali ûÌt ve vÏtöÌm
p¯epychu, staröÌ muûi nosili lnÏnÈ chitÛny a upevÚovali si uzel vlas˘ sponou
v podobÏ cik·dy. Tento zvyk vymizel teprve ned·vno (˙ polys chronos).
Srovn·nÌ s Aristofanov˝mi Jezdci (v. 1325 nn.) ukazuje, ûe byl obvykl˝ jeötÏ v Ëasech Miltiadov˝ch a Aristeidov˝ch, s nimiû oml·dl˝ DÈmos hodoval.23 Pak se vÏnuje Lakedaimonsk˝m, jimû p¯isuzuje jin· prvenstvÌ ñ nejd¯Ìve ze vöech pr˝ nosili prost˝ odÏv, podobn˝ dneönÌmu, a ukazovali se na
ve¯ejnosti p¯i cviËenÌ nazÌ. Avöak p˘vodnÏ i ÿekovÈ sportovali v Olympii
p¯ep·sanÌ. A tento zvyk se udrûel u barbar˘, kte¯Ì dle Th˙k˝dida i za jeho
dn˘ z·pasili op·s·ni. Th˙k˝didÈs se v tÈto pas·ûi snaûÌ doloûit, ûe Ñd·vnÌ
ÿekovÈ ûili podobnÏ jako dneönÌ barba¯iì (I,6,6), a ûe tedy p˘vodnÏ vöichni
lidÈ ûili obdobnÏ a teprve postupnÏ se mezi nimi vytvo¯ily rozdÌly, mezi
ÿeky a barbary (tÈma v jeho dobÏ Ëasto diskutovanÈ, ale pro Th˙k˝dida
m·lo v˝znamnÈ), ale takÈ mezi sam˝mi ÿeky ñ a pr·vÏ ty hrajÌ d˘leûitou roli
v historikovÏ p¯Ìtomnosti, zejmÈna rozdÌly mezi AthÈÚany a Sparùany, a proto je zmiÚuje uû v ˙vodnÌ archaiologii, kde nastiÚuje p¯edpoklady vlastnÌ
p¯Ìtomnosti.24
21
Srv. HOM…ROS, Od. XIV,229 nn.
K vyvozov·nÌ z·vÏr˘ o d·vn˝ch dob·ch na z·kladÏ p¯Ìtomnosti a nep¯Ìliö
vzd·lenÈ minulosti srv. HEUBECK 1966, s. 308 nn.
23
Srv. SOU»EK 2007, s. 217; GOMME 1945, s. 101 nn.
24
Srv. tÈû Perikleovu ¯eË nad padl˝mi v prvÈm roce v·lky, v nÌû jsou nÏkterÈ
charakteristickÈ rysy athÈnskÈ demokracie vykresleny v protikladu k obyËej˘m platn˝m ve SpartÏ (II,39); k odliönostem mezi AthÈÚany a Sparùany srv. PRICE 2001,
s. 147 nn.
22
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
13
16.1.2015, 16:24
14 JAN SOU»EK
V Th˙k˝didovÏ charakteristice spoleËensk˝ch pomÏr˘ p¯ed trÛjskou v·lkou, jak jiû bylo ¯eËeno, hraje d˘leûitou roli lupiËstvÌ, kterÈ mohlo napom·hat r˘stu bohatstvÌ. PozdÏji se tÈû vÌce rozvÌjel obchod a opevnÏn· mÏsta
byla zakl·d·na p¯Ìmo u mo¯e na rozdÌl od staröÌch mÏst, kter· byla kv˘li pir·tstvÌ stavÏna d·le ve vnitrozemÌ (I,7).25 Toto pozorov·nÌ odpovÌd· skuteËnosti, avöak skuteËnosti doby mnohem pozdÏjöÌ, neû je obdobÌ, do nÏhoû
Th˙k˝didÈs tento v˝voj zasazuje. PÌöe zde o dobÏ p¯ed trÛjskou v·lkou,
avöak promÌt· do nÌ stav, kter˝ odpovÌd· aû dobÏ p¯echodu od tzv. temn˝ch
staletÌ a poË·tku archaickÈ doby. V z·sadÏ jde ve stop·ch HomÈrov˝ch, protoûe v obraze tzv. homÈrskÈ spoleËnosti nalÈz·me obdobnÈ rysy. A pr·vÏ homÈrsk· spoleËnost b˝v· nejËastÏji kladena do uvedenÈ doby zhruba 9. a 8.
stoletÌ. Th˙k˝didÈs mÏl o staröÌch obdobÌch jen zcela neurËitÈ zpr·vy zprost¯edkovanÈ tradicÌ, kterou v z·sadÏ p¯ebÌr· a zaËleÚuje do svÈ koncepce minulÈho v˝voje, kter˝ je do jistÈ mÌry promÌtnutÌm faktor˘ d˘leûit˝ch v jeho
p¯Ìtomnosti do minulosti. Proto mu spl˝vajÌ vzpomÌnky na d·vnou krÈtskou
moc mÌnÛjskÈho obdobÌ se vzpomÌnkami na dobu, kterou dnes naz˝v·me
mykÈnskou ñ tu struËnÏ p¯ipomÌn· v ˙vodu v˝kladu o trÛjskÈ v·lce (I,9,2;
MÌnÛa klade do doby kr·tce p¯ed trÛjskou v·lkou ñ I,8,2 nn.). O samotn˝ch
MykÈn·ch soudÌ, ûe byly malÈ (I,10,1). To n·s m˘ûe p¯ivÈst k ot·zce, zda vidÏl na vlastnÌ oËi poz˘statky tamnÌ pevnosti, kterÈ i dnes p˘sobÌ mohutn˝m
dojmem.26
Z·vÏrem m˘ûeme konstatovat, ûe Th˙k˝didÈs p¯i pokusu o nastÌnÏnÌ d·vn˝ch dob p¯ed trÛjskou v·lkou vych·zel z velmi nejasnÈ a nejednoznaËnÈ
tradice, jejÌû nejstaröÌ sledovatelnÈ stopy sahaly k HomÈrov˝m b·snÌm. Ve
svÈm obraze ûivota lidÌ tÈto vzd·lenÈ minulosti sice kriticky stavÌ na mnohÈm z tÈto tradice, avöak neËetnÈ ˙daje, kterÈ mÏl k dispozici, mu umoûnily
promÌtnout do d·vnovÏku p¯edstavy o v˝voji lidskÈ spoleËnosti, kterÈ odpovÌdaly duchovnÌ atmosfȯe doby, v nÌû ûil. P¯edevöÌm vöak do archailogie
promÌtl aspekty d˘leûitÈ p¯i historickÈm zkoum·nÌ svÈ vlastnÌ doby, zejmÈna
rozvoj mo¯eplavby a n·mo¯nÌ moci a takÈ celkovou ekonomickou vyspÏlost,
aby tak uk·zal, ûe peloponnÈsk· v·lka byla nejmohutnÏjöÌm ze vöech p¯edchozÌch v·leËn˝ch konflikt˘, neboù svou p¯Ìtomnost pokl·dal za vrchol dosavadnÌho dÏjinnÈho v˝voje.
25
NICOLAI 2005, s. 242 nn.
Ruiny mykÈnskÈ pevnosti navötÌvil ve 2. stoletÌ po Kr. Pausani·s a ve svÈm
dÌle Cesta po ÿecku (II,16,5 n.) struËnÏ popsal zbytky opevnÏnÌ a br·nu se sochami
lv˘ ñ tyto hradby byly pr˝ dÌlem b·jn˝ch KyklÛp˘.
26
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
14
16.1.2015, 16:24
Th˙k˝did˘v obraz d·vnÈ minulosti lidstva 15
Bibliografie:
BLEICKEN, Jochen. AthÈnsk· demokracie. Praha: Oik˙menÈ 2002.
BOER DEN, Willem. Progress in the Greece of Thucydides. Amsterdam: NorthHolland Publishing Company 1977.
CANFORA, Luciano. DÏjiny ¯eckÈ literatury. Praha: KLP 2001.
DOBI¡ä, Josef. DÏjepisectvÌ starovÏkÈ. Praha: Historick˝ klub 1948.
FINKELBERG, Margalit. Greeks and Pre-Greeks. Aegean Prehistory and Greek
Heroic Tradition. Cambridge University Press 2005.
FINLEY, John H. Thucydides. Ann Arbor: Michigan University Press 1963.
FRITZ, Kurt von. Die Griechische Geschichtsschreibung, I,1-2. Berlin: Walter de Gruyter 1967.
GOMME, Arnold Wycombe. A Historical Commentary on Thucydides, I. Oxford University Press 1945.
HEUBECK, Alfred. Thukydides I 5,3-6,6. Hermes, 1966, 94, s. 308-314.
HORNBLOWER, Simon. Thucydides. London: Duckworth 1987.
HORNBLOWER, Simon. A Commentary on Thucydides ñ Volume I: Books I-III.
Oxford: Clarendon Press 1991.
MARSHALL, M. H. B. Urban Settlement in the Second Chapter of Thucydides.
Classical Quarterly, 1975, 25, s. 26-40.
M‹LLER, Reimar. Die Entdeckung der Kultur. Antike Theorien von Homer bis
Seneca. D¸sseldorf ñ Z¸rich: Artemis und Winkler 2003.
MURRAY, Oswyn. Das fr¸he Griechenland. M¸nchen: C. H. Beck 1982.
NICOLAI, Roberto. Thucydidesí Archaeology: Between Epic and Oral Traditions. In LURAGHI, Nino (vyd.). The Historianës Craft in the Age of Herodotus. Oxford University Press 2001, s. 263-285.
NICOLAI, Roberto. Omero, Tucidide e Platone sulla preistoria dellí umanità
e sulla fondazione di città. Seminari Romani di cultura Greca, 2005, 8,
s. 237-261.
NICOLAI, Roberto. Katí ethnÈ kai kata poleis. From Catalogues to Archaeology. In TSAKMAKIS, Antonis ñ TAMIOLAKI, MÈlina (vyd.). Thucydides Between History and Literature. Berlin ñ Boston: de Gruyter 2013, s. 139151.
OBER, Josiah. Political Dissent in Democratic Athens. Intellectual Crisis of
Popular Rule. Princeton University Press 1998.
OTTMANN, Henning. Geschichte des politischen Denkens. Die Griechen. Von
Homer bis Sokrates. Stuttgart ñ Weimar: Metzler 2001.
PEROUTKA, Emanuel. Thukydidova Archaeologie. Listy filologickÈ, 1912, 39,
s. 81-92 a 199-209.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
15
16.1.2015, 16:24
16 JAN SOU»EK
PRICE, Jonathan J. Thucydides and the Internal War. Cambridge ñ New York
ñ Melbourne ñ Madrid ñ Cape Town: Cambridge University Press 2001.
ROMILLY, Jacqueline de. Líinvention de líhistoire politique chez Thucydide.
Paris: Rue díUlm 2005.
SAÏD, Suzanne. Myth and Historiography. In MARINCOLA, John (vyd.). A Companion to Greek and Roman Historiography, I. Malden (MA): Blackwell
Publishing 2007, s. 76-88.
SOU»EK, Jan. Aristophanes und die athenische Demokratie. AUC ñ Graecolatina Pragensia, 2007, 22, s. 211-219.
SOU»EK, Jan. HÈrodot˘v geografick˝ obraz Evropy. Auriga ñ ZJKF, 2009,
51, s. 21-38.
TƒUBLER, Eugen. Die Archaeologie des Thukydides. Leipzig ñ Berlin: Teubner 1927.
ZUSAMMENFASSUNG
Thukydidesí Bild der uralten Vergangenheit der Menschheit
Die sog. archaiologia bildet einen wichtigen Bestandteil des historischen
Werks des Thukydides, weil der Autor in diesen einleitenden Kapiteln des
I. Buches versucht, ein Bild der vorigen Epochen der menschlichen Geschichte zu skizzieren und anhand dieses Abrisses zu zeigen, dass seine
eigene Gegenwart im Vergleich zur Vergangenheit mit R¸cksicht auf das
ˆkonomische und milit‰rische Potential weit st‰rker war. Deswegen h‰lt
Thukydides den Peloponnesischen Krieg, der das Hauptthema seines Buchs
darstellt, f¸r den grˆflten Kriegskonflikt aller Zeiten. Dieser Artikel erˆrtert
die Rolle der archaiologia in der Gesamtkonzeption des Geschichtswerks
und setzt in aller K¸rze die Vorstellungen des Thukydides von der Lebensweise der Menschen in der Vergangenheit in Zusammenhang mit den damaligen Theorien ¸ber Ursprung und Entwicklung der menschlichen Kultur.
Vor allem befasst er sich mit der Analyse einiger Aspekte in der Darstellung
der ‰ltesten Periode der Menschengeschichte vor dem Trojanischen Krieg
und weist kritisch auf einige Probleme in der historischen Darlegung des
Thukydides hin.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 7-16
02-soucek.PM6
16
16.1.2015, 16:24