Farní zpravodaj 6.2009oblíbené!

FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
èíslo 3
roèník 10
èerven 2009
Úvaha na prahu roku knìží
Drazí naši farníci a pøátelé naší farnosti, mìstnanci Božího království. Ale i my jsme
dovolte, abych vám nìco øekl na zaèát- kdysi každý den odpovídali na lásku, jako
ku Roku knìží, který vyhlásil Svatý otec mladí lidé, kteøí se do sebe zamilují a rozBenedikt XVI. Zaèínáme jej slavit v tìchto hodnou se žít spolu. Nebyla to lidská lásdnech. Je to vybídnutí nejen pro nás, knì- ka, byla to láska mezi Pánem a uèedníkem,
ze, abychom znovu obnovili své zasvìce- mezi Pøítelem a tím, kdo se uèí být pøítelem.
ní Kristu, ale i vyzvání pro vás vìøící, abyste Úlohou každého knìze je pøinášet Boha do
se více za nás knìze modlili a pokud mož- spoleèenství lidí tam, kam ho Bùh poslal.
no také oèistili své vnímání knìží.
Pøiblížit Boha lidem ve vysluhování sváKdo je vlastnì knìz? Myslím, že v první tostí, hlásání a vysvìtlování Božího sloøadì je to èlovìk, èlovìk mezi lidmi, který va, a tak ukázat, jak miluje Bùh. Bùh nám
vyrùstal v prostøesvìøil vás, abysv. Jan Maria Vianney
dí
podobném
chom vás pøivedli k
tomu našemu. Je to
Nìmu. Nejsme knìèlovìk, kterého si
žími sami pro sebe,
vybral Bùh, ne pro
knìzi máme být pro
jeho zásluhy nebo
službu vám. Nìkdy
zbožnost, ale pro
se stává, že lidé
své velké milosrvnímají na knìzi
denství k nìmu i k
mnoho jeho postonám, aby vìøícím
jù, které si vysvìtmohl pøibližovat
lují nesprávnì, jsou
Boží milosrdenství
vùèi knìžím pøea lásku. Je to èlohnanì kritiètí a žávìk, který není
dají od nich okamžisvatý, ale má se
tou svatost. A tu
svatým stát. Je to
chci laskavì poproèlovìk, na kterém
sit všechny, kdekoje možné víc než
liv žijeme a jakéhona jiných vidìt
koliv knìze mezi sejednak jeho dobré
bou máme, o vaše
stránky, ale možná ještì více jeho chyby a strpení a milosrdenství. Nepomùže nám,
nedostatky. Knìz podobnì jako každý jiný když nás budete pøehnanì kritizovat a pøivìøící se má stát svatým a ke svatosti ros- tom nám neøeknete pravdu pøímo. Nebojte
te. Cesta knìze je jiná, ale i on je stále na se pøijít a povìdìt svùj názor svým pastýcestì, na níž padá i vstává, obèas jde pøí- øùm, když vidíte naše chyby; zkuste je zamo, nìkdy mùže ponìkud zabloudit, ale krýt rouškou modlitby, když vidíte naše
nikdy nepøestává být knìzem. Tak jako pády; neodsuzujte, ale pøidejte na svých
manželé se stávají jeden pro druhého ces- modlitbách, když se vám zdá, že se vám
tou svatosti, tak jsou lidé cestou svatosti vzdalujeme. Nebojte se sami pøiblížit k nám
pro svého knìze tím, že se uèí pøijímat je- a ukázat, že jste našimi pøáteli – to všechjich rozdílnost, povahy, rùzné pohledy èi no i my knìží potøebujeme: i øíci pravdu,
nesouhlas. Ale knìz je knìzem pøedevším která nám možná nebude pøíjemná; ale øekhluboko ve svém nitru, ve svém srdci, kde nìte ji tak, jak byste si pøáli, abychom ji my
stojí pøed Bohem, který ho povolal, pøed øíkali vám. Ale pøedevším za nás proste všeKristem, který si ho vybral proto, aby byl s mohoucího Boha, aby nám pomáhal a byl
Ním, a aby se proto stal úplnì Jeho. Pøed milosrdný, až si nás jednou k sobì povolá
Bohem øeší knìz svoje tajemství, problé- a zjistí, že jsme nežili hodní svého povolámy, trápení a radosti. Kdybychom jako ní.
knìží zapomnìli na tuto nejvìtší lásku svéChci podìkovat zvláš• vám, svým farního života, asi bychom se stali rychle za- kùm. Víte, že jsem mladý a jako knìz jsem
-1-
nemìl jiné zkušenosti než ty, které jsem získal u vás a spoleènì s vámi. Dìkuji vám za
vaše modlitby i za to, že jste mì pøijali, mladého, nezkušeného, a že jste vùèi mì shovívaví. Dìkuji zvláš• tìm, kdo mi pomáháte v práci ve farnosti, v kostele, okolo fary,
pøi vyuèování náboženství – bez vás by to
nešlo. Dìkuji tìm, co se nebojíte vyslovit
svùj názor, i když nevíte, jak zareaguji. Je
mi líto, když to nìkdy nezvládnu a reaguji
víc lidsky a náladovì než tak, jak byste si
to ode mne pøáli. A prosím i nadále o modlitby, abych milost, kterou mi Bùh dal, nezneužil a nepoužíval pro sebe a vlastní prospìch, ale pro službu tìm, k nimž mì Otec
posílá.
Všem vám pøeji a vyprošuji, abychom si
v Roce knìží trochu oèistili pohled na knìze (panáèky, velebníèky, èernokabátníky),
a aby se i tento rok stal rokem, v nìmž my
knìží budeme víc cítit vaše modlitby, které
nás mohou zmìnit, a vy více pocítíte naši
lásku k vám i ke Kristu. To sobì i vám do
zaèínajícího milostivého roku pøeji a vyprošuji.
P. Marek Poláèik, SVD
správce farnosti
Jsem tvùj služebník
Pane, jsem tvùj služebník,
syn tvé služebnice.
Moje pouta jsi rozvázal;
obì• chvály ti chci pøinést.
mé srdce a mùj jazyk a• tì velebí,
celý mùj život nech• øíká:
Pane, kdo je jako ty?
Odpovìz mi a duši mé
øekni: Jsem spása duše tvé.
Jak snadno jsem se dokázal
vzdát toho, co mì pøedtím tìšilo.
co ztratit jsem se hrozil døív,
s radostí dokázal jsem odhodit.
Mé srdce zbavilo se pout.
A já jsem k tobì promluvil,
mé svìtlo, moje bohatství,
má spáso, Pane, Bože mùj.
(Modlitby svatého Augustina)
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
…BIBLICKÝ KOUTEK…VZPOMÍNKA…BIBLICKÝ KOUTEK…VZPOMÍNKA…
Knihy Ezdrášova a Nehemiášova
Historie vzniku tìchto dvou knih a jejich
autorství je spletitá; v hebrejské bibli a v
øecké Septuagintì je jiné uspoøádání než v
latinské Vulgátì. Nejpozdìji došlo k oznaèení tìchto dvou kanonických knih podle hlavních osobností. Bezprostøednì navazují na
knihy Kronik (Paralipomena) a pøedpokládá
se, že mají spoleèného autora nebo poøadatele. Stojí za zmínku, že také apokryfní tzv.
Tøetí a Ètvrtá kniha Ezdrášova si zachovala
velkou oblibu mezi køes•any a zejména Tøetí
obsahuje øadu èástí kanonické knihy Ezdrášovy.
Obì kanonické knihy jsou ojedinìlým a
významným historickým pramenem. Pøináší
nìkteré vzácné dokumenty odjinud neznámé. Historiky pøekvapuje jejich uspoøádání
a rùzná vzájemná kombinace. Tyto rozpory
(zejména chronologického rázu) øeší biblická exegeze rùznì a dnešní závìry nejsou
definitivní.
To všechno však není dùležité pro náboženské chápání a pro duchovní poselství
Ezdráše a Nehemiáše dnešnímu ètenáøi bible. Podstatným obsahem je obraz židovské
obnovy po strašlivém pádu Izraele, po roz-
ptýlení deseti severních kmenù mezi pohany a babylonském zajetí ostatních. Ezdráš je
právem pokládán za otce judaismu. Byl èlovìkem horoucí víry a hlavním prùkopníkem
obnovy, který provádìl reformu s nezbytnou nesmlouvavostí a rozhodností. Nehemiáš byl èíšníkem perského krále Artaxerxa,
u nìhož dosáhl zmocnìní k obnovì Judska,
v nìmž byl jmenován místodržitelem. Znovu opevnil a upevnil Jeruzalém a pøivedl mu
z diaspory nové osídlence. Jeví se jako muž
lidsky citlivý, opatrný a rozvážný a jako
opravdový èlovìk modlitby, který se všemi
starostmi se obrací k Bohu. Dílem obou je
postupné obnovení Chrámu a vytvoøení
spoleèenství kolem nìho pod záštitou mojžíšského Zákona, zkrátka nové formování
vyvoleného lidu Staré smlouvy.
Z èetby obou knih se velmi živì dotkne
srdce napøíklad celá devátá kapitola Nehemiáše, kajícná modlitba Izraele, velká básnická retrospektiva dìjin spásy a historie
nevìrnosti Božího lidu. Tvoøí centrální èást
smírného obøadu a je i pro nás inspirativním
pøehledem starozákonních dìjù, ale i podnìtem ke kajícnosti.
Recept na výbornou polévku
Jistì všichni máme zkušenost s teplou polévkou, když jsme se vrátili domù
celí promrzlí a prokøehlí, polévka nás zahøála a najednou jsme byli prostoupeni
teplem a pohodou.
Z èeho se skládá polévka? No jistì z
vody a rùzných pøísad, jako napøíklad
zelenina, brambory, rùzné druhy koøení
apod. Vodu pøirovnejme k našemu srdci
a ostatní pøísady k milostem, které nám
Bùh nabízí. Položme si ruku na srdce:
budeme tuto polévku pøipravovat z køiš•álovì èisté vody nebo z vody zakalené
a plné neèistot? Pøísady pøirovnejme k
milostem, které nám Bùh nabízí. Tyto
pøísady (milosti) musíme ještì upravit,
protože Bùh nám všechno nabízí nedokonèené, on chce, abychom s ním na jeho
díle spolupracovali.
A nyní koneènì zaèneme s pøípravou.
Pøijímáme od Boha milosti, které nám z
lásky nabízí a dokážeme je správnì dotvoøit a správnì použít? A co naše srdce? Je to køiš•álovì èistá pramenitá
voda? S velkou pravdìpodobností je to
voda, kterou budeme muset nechat
ustát, aby se veškerá zloba, nenávist a
vùbec všechno to bahno usadilo na dnì.
Potom mùžeme poprosit Boha aby nám
pomohl tuto vodu vyèistit.
Nyní již máme èisté srdce a plno rùzných milostí od našeho Pána, ale nìco
nám ještì schází. Aby to všechno bylo
dobrou chutnou polévkou, tak ji musíme dát uvaøit, uvaøit v ohni naší lásky.
Hoøíme láskou k Bohu, nebo náš plamínek jenom tak tak skomírá?
A pokud se nám pøes všechny tyto
nesnáze podaøilo uvaøit kvalitní polévku, nezapomeòme ji podávat horkou,
studená by ztratila na chuti. Až na naše
dveøe zaklepe unavený, hladový a možná i prokøehlý pocestný, a• Ježíš Kristus nebo nìkdo z bližních, tak mu nebudeme nabízet polévku studenou èi dokonce neuvaøenou.
Jistì všichni oèekáváme, že jednou
sám Pán Ježíš Kristus zaklepe i na naše
dveøe. Budeme mít pro nìho pøipravenu
teplou a chutnou polévku?
Pøi pøípravì pøeji hodnì trpìlivosti a
vytrvalosti.
Nechceme-li ztratit smysl pro hodnoty
je tøeba neztratit pamì•.
-2-
Obì knihy, tvoøící souvislý celek s knihami Kronik, jsou jediným velkým svìdectvím
Boží vìrnosti, která i v historicky beznadìjné situaci plní své sliby a vyvolává zdánlivì
ztracené k novému životu.
V obou knihách nacházíme øadu udivujících paralel s našimi èasy. Což nemáme také
za sebou návrat zpod ètyøicetiletého jaøma a
rozptýlení mezi pohany, neobnovujeme devastované chrámy (a spoleèenství kolem
nich) a nestavíme nové? Neprochází køes•anský Boží lid základní obnovou, neseznamuje se znovu s poselstvím Evangelia a nehledá novou cestu k jednotì? Centrální místo chrámu v køes•anském spoleèenství bylo
mezi prvními køes•any velmi živé do té míry,
že se chrám stal pøímo symbolem Církve, jak
to formuloval napø. sv. Ignác Antiochijský:
„Všichni buïte jako jeden Boží chrám, jako
jeden obìtní oltáø, jako jeden Ježíš Kristus,
jenž vyšel od jednoho Otce, a ním je jedno a
v jedno se k nìmu vrátil.“ Mùžeme to èíst
jako køes•ansky vyjádøené nauèení z obou
tìchto starozákonních knih.
Pøipravil Mojmír Trávníèek
Vzpomínka
Dne 5. èervna 2009 jsme si pøipomnìli první smutné výroèí úmrtí Mons. Doc. ThDr.
Jaroslava Studeného, papežského preláta,
který se velkou mìrou pøièinil o výstavbu
kostela Panny Marie Karmelské v Karolince. Za tuto svou zásluhu obdržel dne 3. záøí
1997 èestné obèanství mìsta Karolinky.
S úctou vzpomínají farníci.
Dr. Jaroslav Studený pøebírá od
vìøících kytici v den vysvìcení kostela
Panny Marie Karmelské v Karolince.
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
…ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI…ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Velkokarlovický øezbáø Ladislav Borák
Rozsáhlé øezbáøské dílo Ladislava Boráka z
Velkých Karlovic, který se hlásí k odkazu mistra
øezbáøe Michala Žitníka ze Solánì, je známé
nejen na Valašsku. Borákovy plastiky i reliéfy
jsou souèástí stálého fondu galerií v Praze, Brnì,
Uherském Hradišti a ve Znojmì, ale i soukromých sbírek v celé Èeské republice i za jejími
hranicemi.
V roce 1994 uspoøádal Ladislav Borák, jako
vedoucí skupiny neprofesionálních výtvarníkù Urgatina, nultý roèník Øezbáøského sympózia pøed Karlovským muzeem ve Velkých Karlovicích, po nìmž se øezbáøské dny staly každoroèní oblíbenou akcí kulturního léta obce.
S Ladislavem Borákem (nar.1958) jsme vzpomínali na léta minulá, jeho øezbáøské zaèátky i
na práci na Madonì pro kostel v Karolince.
Kde jste se poprvé setkal s øezbáøstvím?
Bylo to v Karlovském muzeu, kde jsem se
poprvé setkal s pracemi øezbáøe Michala Žitníka ze Solánì. Ty mì zaujaly tak, že jsem se o
tuto krásnou práci zaèal zajímat.
Kdo váš zájem podporoval?
Pøedevším mùj otec, který mi nechal ve Zbrojovce Vsetín vyrobit pìt kusù profilovaných
dlát. Pracuji s nimi dodnes.
Tìch dlát je jistì víc, s nimiž pracujete.
Postupnì k tìm pìti dlátùm pøibylo dalších 248.
Nìkterá z nich však používám jen tøikrát do roka,
podle druhu øezeb, na které jsou použitelná.
Jaké byly vaše øezbáøské zaèátky?
Velmi tvrdé, protože mnì chybìl uèitel, který
by mi poradil, jak pracovat. A tak se stalo, že
své první dílo, sošku asi patnáct centimetrù
vysokou, jsem vyøezal z lískového špalíku, což
byla hrozná práce, protože lískové døevo je velmi
tvrdé. Mám tu sošku dodnes jako talisman.
Jakými motivy jste zaèínal?
Døíve jsem se hodnì
zabýval starovalašskou
tématikou (zbojníci,
vèelí úly, valašská krajina). Líbila se mnì tvorba akademického malíøe Jana Kobzánì. Ovlivnìn jeho knihou „O
zbojníkoch a o pokladoch“ jsem vytvoøil mnoho reliéfù, napøíklad „Pašeráci tabáku“ nebo triptych „Zbojníci“.
Jaké motivy zpracováváte nejradìji?
Všechny, ale hlavnì ty, které vzejdou z mé
hlavy. Vytváøím to, co mne napadne. Rozmìr
vychází z nápadu.
Odkdy pracujete na církevních motivech?
Od osmdesátých let, kdy jsem vytvoøil první
Madonu. První sošku se dvìma dìtmi jsem
vyøezal v roce 1985. Nejèastìji dìlám závìsné
Madony, obvykle na zakázku i z tvrdého døeva,
které je aromatické a èasto má i léèivé úèinky.
Co pro Vás znamenala práce na plastice Panny Marie pro kostel v Karolince?
Zakázka byla mimoøádná tím, že se jednalo o
pùlroèní termín k vytvoøení 2,5 metru vysoké
Madony. Na tak velké soše jsem zatím nepra-
Známe svùj kostel? - 5. èást
Letmé rozhlédnutí nás potìší: po každé stranì je rozvìšeno po sedmi obrazech se zastaveními Køížové cesty. Není to povinná a nezbytná
výzdoba kostela, nikde není naøízena nebo pøedepsána. A pøece témìø v každém katolickém
kostele se vìøící postarali o tuto základní výzdobu, aby byla stále k dispozici pro modlitbu
a rozjímání. Je zde zobrazeno ústøední dìjství
veškerých lidských dìjin, vrcholící na Kalvárii
a dovršené slavným Vzkøíšením – základ a pramen naší víry. Jednotlivé zobrazené zastavení
(„statio“, „štace“) nám nabídnou, abychom
promítli i vlastní životní cestu a její zastávky do
jejich tajemství pøedložili Ježíši Kristu své individuální bolesti, starosti, radosti, váhání, lidská
setkání a rozchody, nabídnout celý svùj život,
aniž bychom právì museli absolvovat celou
cestu. Když procházíme kostelem k oltáøi, nebo
opaèným smìrem zpìt k východu, máme kdykoliv možnost docela letmo, pouhým pohle-
dem, krátce, bleskovì pozdravit Pána Ježíše u
toho ze zastavení, které je momentálnì nejblíže
naší duchovní a životní situaci. Pokaždé to bude
asi jiná výzva, jiný pronikavý pohled do svìdomí: pohled na Ježíšovy pády nám pøipomene naše poslední, snad zcela èerstvé selhání;
vztah k dìtem a rodièùm vytane v mysli pøi
spatøení Kristova setkání s Matkou; u osmého
zastavení si vzpomeneme na problémy s bližními, atd. Køížová cesta je takøka komplexním, vìky
osvìdèeným prùvodcem duchovního života
køes•ana, a• už ji rozjímáme hromadnì pøi veøejné pobožnosti nebo meditujeme v nejhlubším
soukromí.
Musíme doznat, že výtvarná úroveò obrazù
køížové cesty v našem kostele nièím umìlecky
nevyniká. Je to prùmìrná øemeslná práce – což
koneckoncù mùže také spasitelnì oslovit naši
ubohou prùmìrnost, nevysoký stupeò naší duchovní úrovnì, a podpoøit pokorné smýšlení.
Je bláhové se domnívat, že zaèneme žít,
až budou všechny podmínky ideální.
-3-
coval, ale protože matka pochází z Karolinky,
po ètrnácti dnech jsem se rozhodl zakázku pøijmout. Kvalitní døevo lesní lípy darovala kostelu paní Egerová z Karolinky, s pøípravou materiálu mnì pomáhal Pavel
Stoklasa. S pilou jsem
mohl pracovat jen málo,
proto jsem musel zajet do
Švýcarska pro velká
speciální dláta. Teprve
týden pøed vysvìcením
kostela stála Madona v
kostele. Byla to velmi nároèná práce.
Vaší nejrozsáhlejší prací je køížová cesta v kostele v Bøezùvkách u Zlína. Byla to pro vás výzva?
Jistì byla, nebo• se jednalo o patnáct reliéfù
vyrobených z lipového døeva, realisticky a procítìnì zaznamenávající okamžiky Kristova utrpení. S prací na reliéfech nemám problémy. Køížovou cestu lze udìlat zjednodušenì a velmi
rychle, ale já jsem pracoval poctivì, celý jeden
rok.
Podìkovala Marie Mikulcová
Velké Karlovice
Poznámka: Socha Panny Marie Karmelské
umístìná v kostele v Karolince je zapsána v
Guinessovì knize rekordù jako nejvìtší døevìná madona v Èeské Republice.
Vždy• prvotním úèelem tìchto ilustrací není
vyvolat estetické zážitky. Je to kus dìdictví prastarých „biblí pro chudé“ („biblia pauperum“),
které v malbách pøipomínaly události biblické
dìjepravy srozumitelnì i analfabetùm. (Pøiznejme si pokornì, že naše „duchovní gramotnost“
stále pokulhává za žádoucí výškou – jako ty
obrázky za výšinami malíøských geniù.) – Vidìl
jsem øadu umìleckých skvostù mezi køížovými
cestami našich chrámù. A když jsem vyjadøoval obdiv, až úžas nad jedním takovým dílem,
namítl mi pan faráø, že má dojem, jako by k nim
množství turistù a obdivovatelù i chvaloøeèníkù jezdilo jen prohlédnout si vìhlasné obrazy
známého mistra jako do galerie. Ale že vìru neví,
kolik tìch nadšených návštìvníkù vykoná
poctivì aspoò kratièkou pobožnost køížové
cesty, která rozhodnì nemá nic spoleèného s
cestami kulturní turistiky.
(pokraèování pøíštì)
Pøipravil Mojmír Trávníèek
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
…Z NAŠÍ FARNOSTI…AKTUÁLNÌ…Z NAŠÍ FARNOSTI…AKTUÁLNÌ…
ZPRÁVY Z ORLA
Župní pou• v Zašové
V rámci oslav 100 let trvání Orla, se dne 3.
kvìtna 2009 pøi spoleèné mši svaté v poutním chrámu Navštívení Panny Marie v Zašové setkali orli a orlice župy Bauerovy, aby
se pomodlili za živé a zemøelé èleny Orla. Po
mši svaté byla spoleèná májová pobožnost
a po krátké pøednášce o historii zašovského
kostela jsme se vydali na pìší pochod do
údolí Straèky - poutní místo, kde vyvìrá pramen pitné vody. K tomuto místu se váže
povìst o zázraèné záchranì tìžce ranìného
rytíøe Pannou Marií pøi tatarském vpádu.
Toto místo bylo upraveno v 18. stol., v období pùsobení øádu trinitáøù v Zašové. V 19.
století byla ve stráni nad pramenem zbudována jeskyòka se sochou Panny Marie Lurdské, kterou èasem nahradila socha Panny
Marie Zašovské. Zde jsme se spoleènì pomodlili litanie k P. Marii a po krátkém odpoèinku jsme se vydali do orlovny, kde bylo
pøichystáno malé obèerstvení. V odpoledních hodinách byla možnost zahrát si rùzné
hry. Po hezky prožité pouti bez stánkù a kolotoèù, jsme se za svitu sluníèka vraceli
domù.
Oslava Dne matek
V nedìli dne 10. kvìtna 2009, po májové
pobožnosti, se v sále Lidového domu v
Novém Hrozenkovì konalo kulturní vystoupení pro maminky k jejich svátku. V prùbìhu celého vystoupení úèinkovalo témìø 70
dìtí. Na pódiu vystupovaly dìti z mateøské
školy s pøekrásným pásmem básnièek a scének, hrozenkovská Drobotina a Vraneèka s
valašskými tanci a písnièkami, dìti ze scholy zazpívaly písnièky za doprovodu kytary a
dìti z Orla recitovaly maminkám a babièkám
básnièky a nìkteré ještì hrály na rùzné hudební nástroje. Právì hudebních nástrojù se
pøi vystoupení vystøídalo nepøeberné množství. Slyšeli jsme sólové skladby na flétny,
housle, kytaru, trubku, pøítomné také potìšil Marek Maòák hrou na akordeon, ale nejvìtším pøekvapením nedìlního odpoledne
bylo vystoupení „mladé“ hrozenkovské cimbálové muziky Kotula pod vedením Ondry
Kopeckého. Vznikla nìkdy koncem února,
tohoto roku a již dovedla svou hrou nadchnout celé publikum. V prùbìhu programu bylo vyhodnocení dìtské malíøské soutìže „Hrozenkovská paleta“.
Zpívající chatièka
Od pátku 5. èervna do nedìla 7. èervna
naše scholièka pobývala na chatì u paní
Marty za Beèvou. Zúèastnily jsme se všichni -7 poctivých
èlenek, menších i
vìtších. Termín
nebyl náhodný,
pùvodnì to mìlo
být spíše takové
pìvecké soustøedìní. V sobotu
20.èervna nás totiž èeká, jako každý rok, soutìž
schol v BrumovìBylnici. Vedoucí
však mùže plánovat, ale dìti si vše
zorganizují podle svého. Protože nám poèasí pøálo, strávily jsme vìtšinu èasu na høišti,
kde jsme se vyøádily pøi hrách jako HUTUTU a ragby (opravdu typická hra pro dìvèata). Mezitím se vaøilo, jedlo a taky obèas zpívalo. Holky si taky pro vedoucí pøichystaly
program k veèernímu táboráku, který se nakonec konal v chatì, protože tìsnì po opeèení špekáèkù nás zahnal déš•. Ani letos
nechybìla stezka odvahy. Sice byla bez strašidel, ale i tak jsme se bály.
Maminky a babièky, nebojte, hlady jsme
netrpìly, už v pátek na veèeøi jsme
si jedly jako královny. Mariánka
vzala místo buchet 20 rohlíkù a s
pomázánkovým
máslem, ovèím
sýrem a štanglou
salámu to byla
dobrùtka. Ze sobotních špaget,
kterým šéfkuchaøovala Jitka J.,
jsme se taky neotrávily, dokonce nám zbyly na nedìli, kdy
nám posloužily jako výborný dezert, protože nás zpívání na mši svaté opravdu vyhladovìlo a krupièka nestaèila.
A tak jsme se vyøádily jak se dalo a teï se
s novì nabytou energií a nadšením tìšíme
do Brumova na soutìž. Tak nám prosím držte pìsti!
Vedoucí scholièky Jitka Haferníková
Hledáme-li dùvody k vdìènosti,
nemusíme cestovat až na konec svìta.
-4-
Moderátoøi Veronika Šarmanová a Pavel
Ohryzek, kteøí provázeli kulturním programem
pøipomnìli 100. výroèí vzniku Orla pøipadající na tento rok. Hlavní celorepublikové oslavy se konají ve dnech 20. až 22. srpna 2009 v
Kromìøíži, v nedìli 23.8.2009 se pak uskuteèní na svatém Hostýnì Orelská pou•, hlavním celebrantem pøi mši svaté v 10:30 hod.
by mìl být kardinál Tomáš Špidlík.
Všichni jste srdeènì zváni!
sepsali èlenové Orla Nový Hrozenkov
Rok knìží
Svatý otec Benedikt XVI. vyhlásil od 19.
èervna 2009 do 19. èervna 2010 "Rok knìží"
u pøíležitosti 150. výroèí úmrtí svatého faráøe z Arsu Jana Maria Vianneye (nar.8. kvìtna
1786 Dardilly, zemøel 4. srpna 1859 v Arsu),
záøného pøíkladu pastýøe, plnì zasvìceného službì Božímu lidu.
Bìhem Roku knìží se bude udìlovat dar
zvláštních odpustkù podle zveøejnìného
Dekretu Apoštolské penitenciárie.
V den 150. výroèí zbožného odchodu sv.
Jana Maria Vianneye (4. srpna) a první ètvrtek v mìsíci mohou získat plnomocné odpustky všichni kteøí, opravdovì litují svých
høíchù, v kostele nebo kapli se zbožnì úèastní mše svaté a obìtují za knìze církve modlitby Ježíši Kristu, Nejvyššímu a Vìènému
Knìzi, a jakýkoliv dobrý skutek, uèinìný v
ten den, aby je posvìtil a pøetvoøil podle
svého srdce, budou udìleny plnomocné
odpustky, pokud se vyznali ze svých høíchù
ve svátosti smíøení (není nutno v tento den,
ale musí být v Boží milosti) a pomodlili se na
úmysl Svatého otce.
Starým a nemocným lidem a všem, kteøí z
oprávnìných dùvodù nemohou vycházet z
domova, s duší zbavenou jakéhokoliv høíchu a s úmyslem splnit tøi obvyklé podmínky, jakmile to bude možné, budou rovnìž
udìleny plnomocné odpustky v jejich vlastním domì nebo tam, kde kvùli okolnostem
budou, ve výše uvedených dnech, pokud
se pomodlí za posvìcení knìží a v dùvìøe
obìtují své nemoci a životní obtíže Bohu
skrze Marii, Královnu apoštolù.
Koneènì èásteèné odpustky budou udìleny všem vìøícím, kdykoli se zbožnì pomodlí pìtkrát Otèenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci nebo jinou schválenou modlitbu ke
cti Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova za to, aby
byli knìží zachováni v èistotì a svatosti života.
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
ZPRÁVY Z CHARITY
Setkání vedoucích
Tøíkrálové sbírky
V úterý 2. 6. 2009 se uskuteènilo setkání
vedoucích jednotlivých skupinek, kteøí chodili pøi Tøíkrálové sbírce v lednu letošního
roku. Setkání probìhlo v Karolince v kostele pod vìží a pøítomen byl i P. Josef Šich,
prezident olomoucké arcidiecézní Charity.
Svými slovy podìkoval všem, kteøí vìnovali svùj èas a námahu pøi Tøíkrálové sbírce a
zdùraznil potøebnost našich finanèních darù.
Èást z výnosu Tøíkrálové sbírky jde také na
zahranièní pomoc.
Všem jsem pak promítla fotografie z Ukrajiny, kterou jsme navštívili v dobì od 18. do
25. kvìtna 2009. Navštívili jsme dìtské domovy, vývaøovny pro chudé, zaøízení s propuštìnými vìzni, kteøí potøebují pomoc, než
se zaøadí do bìžného života atd. Navštívili
jsme tedy ta místa, kde se poskytla buï finanèní nebo materiální pomoc. Vidìli jsme
tak konkrétní místa a lidi, kteøí jejich ochotu
a námahu pøi sbírkách potøebují a jsou za ni
velmi vdìèní.
Všem, kteøí se úèastní Tøíkrálové sbírky
patøí i mé díky. A pevnì doufám, že se uvidíme také pøi další sbírce a že se pøidají i nové
tváøe. Díky za vše.
Judita Orságová
asistent pro Tøíkrálovou sbírku
Zástupci olomouckých Charit
na Ukrajinì
Od 18. do 25. kvìtna 2009 mìli možnost
øeditelé nebo jejich zástupci a pastoraèní
asistenti, podívat se na Ukrajinì do
sociálních zaøízení, která byla buï finanènì nebo materiálnì podpoøena. Mohli jsme
se tak osobnì setkat s tìmi, kteøí naši
pomoc využívají a jsou za ni nesmírnì
vdìèní. Za Charitu Nový Hrozenkov byla
Dana Žáková, jako zástupce øeditelky a já
jako pastoraèní asistent. Celkem nás bylo
39 a jel s námi i P. Josef Šich, prezident
olomoucké arcidiecézní Charity.
Pøistoupily jsme do spoleèného autobusu ve Valašském Meziøíèí v 6.30 hodin ráno
a vydali se pøes Slovensko na Ukrajinu. Jeli
jsme do Zarvanice, kde jsme byli ubytování
v poutním domì tohoto velkého poutního
místa. Zarvanica je tak velké a známé poutní
místo pro Ukrajinu jako Lurdy. Je situována
jihovýchodnì od Lvova. Do cíle jsme dojeli
o pùlnoci.
Ráno jsme si mohli pospat, dostali jsme
pozdìjší snídani a dopoledne i odpoledne
byl pracovní program øeditele z Arcidiecézní
Charity Olomouc (ACHO) Václava Keprta.
Bìhem dne jsem si prohlédla ten velký areál
poutního místa a udìlala pár fotek.
Další den jsme si pøivstali, mìli mši svatou a po snídani jsme vyrazili do Lopatynu
(2 hodiny cesty), kde jsme shlédli projekt
"Fond dìtí v nouzi". Tento projekt vede Olesa Župnik, která vystudovala v Olomouci
Vyšší odbornou školu Caritas. V projektu se
vìnují dìtem ze sociálnì slabých rodin. Kromì toho, že 45 dìtem podávají obìd zdarma,
se jim vìnují i po psychologické stránce a
pøipravují pro nì i herní program. Zde jsme
dostali výborný obìd, bìhem kterého nám
tøi dìti zpívaly v doprovodu kláves. Navštívili jsme také zaøízení Igora Hnata pro lidi,
kteøí byli propuštìní z vìzení. Toto zaøízeni
jim poskytuje práci a zázemí do té doby, než
jsou schopni se sami zaøadit do bìžného života. Je zde prùbìžnì 30 mužù i žen rùzného
vìku. Zaøízení funguje v bývalých vojenských kasárnách. Hloubìji v lese jsme proto
mohli vidìt již prázdné 42 metrù hluboké jámy
po raketách s jadernými hlavicemi, nasmìrované na západ.
Ètvrteèní dopoledne bylo vìnováno øeditelské poradì a my pastoraèní asistenti
jsme spolu s P. Šichem probírali naši službu
v krásné okolní pøírodì. Po obìdì jsme odjeli do Ternopilu (1 hodina cesty) a navštívili místní Charitu, která má své vlastní polnosti a hospodáøství, vaøí jídla pro chudé,
provozují dìtský domov a pomáhají sociálnì slabým rodinám. V dìtském domovì je 28
dìtí ve vìku od 4 do 18 let. V obou ze svých
domù mìli krásnì zaøízenou kapli. Prohlédli
jsme si dìtské pokoje a spoleèné místnosti.
V pátek nás èekala 3 hodinová cesta do
Bortniky, kde komunita Miles Jesu vede dìtský chlapecký domov. Je zde 26 chlapcù rùzného vìku. Mají své polnosti a hospodáøství, aby se uživili. K tomu dostali z naší
republiky darem traktor. Dále dostali moštovaè na ovoce, který velmi využívají a pøivydìlávají si také tím, že poskytují moštování i
pro okolí. Tento dìtský domov dostal døevìné postele, které se nechaly na zakázku
vyrobit na Ukrajinì. Ke každému lùžku byl i
noèní stolek, za což jsou chlapci velmi vdìèni. Každý z nich má kousek svého soukromí.
Mužské osazenstvo našeho autobusu si
zahrálo s kluky i fotbal 4:3 pro Bortniky.
V sobotu jsme vyjeli do Ternopilu nakupovat do supermarketu. Každý chtìl pøivézt
pro rodinu nìco na zub a památku na Ukrajinu. Pøed supermarketem byla dlouhá tržnice, kde se dalo koupit vše ze zeleniny, ovoce
i ošacení, témìø cokoli.
Specialitou byly sušené ryby. Na ochutnání jsem si koupila pár malých sušených
sardinek, ale je poznat, že na to nejsme zvyklí a není to náš mls… Co se ale jídla týkalo,
všechno, co jsme dostali, bylo vynikající.
Jiným zpùsobem ochucené, ale výborné.
V nedìli nás èekala cesta domù, ale nejdøíve jsme se zastavili ve Lvovì a prohlédli
si mìsto. Zajímavostí byla knižní tržnice. Ve
Lvovì nebyl problém domluvit se polsky. Je
tam spousta Polákù a natrefili jsme i na polskou mši svatou.
Námìstí mìli nìco jako Václavák v Praze.
Procházelo se tam spousta lidí, na lavièkách
hráli šachy, karty apod., na konci námìstí
stálo divadlo.
Pøipravila Judita Orságová
Soutìž po stopách èeských
svìtcù 9.-11. století
Soutìž se uskuteènila ve ètvrtek 11. èervna 2009 v kostele P.Marie Karmelské v Karolince. Zúèastnilo se jí 30 dìtí, které procházely trasu se šesti stanovišti a plnily rùzné úkoly. Mezi nejoblíbenìjší patøilo pøepisování èásti Písma svatého støedovìkou metodou (brkem a inkoustem) do øeètiny, ale
soutìžící si mohli zvolit i èínštinu, japonšt
inu, švédštinu a rùzné další jazyky. Nechybìly ani otázky ze znalosti Bible a toho, co
dìti v náboženství probírají. Na stanovišti
sv. Vojtìcha dìti spoleènì tvoøily koláž, která bude vystavena v kostele v Karolince.
Každý úèastník obdržel za své získané
body pìkné ceny i nìco dobrého na zub.
Pøestože nám poèasí jednu chvíli moc nepøálo a soutìž jsme museli pøemístit zvenku
do místnosti pod vìží, všichni soutìžící tuto
zmìnu pøivítali s povdìkem, protože mìli alespoò delší dobu na konzumaci pøipraveného obèerstvení. Dìkuji paní uèitelce Kopecké z Halenkova a dvìma maminkám, které
pøivezly autem soutìžící z Halenkova a okolí
a také všem, kteøí se na pøípravì soutìže
podíleli. Také dìkuji všem soutìžícím za krásnou atmosféru, kterou pøi soutìži vytvoøili.
Èlovìk mùže být š•astný a spokojený i bez spousty vymožeností,
jakkoli se nás svìt snaží pøesvìdèit o opaku.
-5-
Martina Havlová ml.
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…
Poslední pozdrav P. Jozefa z Filipín
Milí Hrozenkovjané, Karolinèané a všichni používají i naši nejbližší èi vzdálenìjší sousedé.
Èlovìk se v odlišných životních podmínkách
moji pøátelé!
V èase, kdy se k vám do rukou dostávají tyto nauèí i jisté opatrnosti. Dovedeme se zde obejít
moje øádky, pravdìpodobnì právì objevuji bì- bez lecèeho, co bylo doma samozøejmostí. Tak
hem krátkého pìtidenního pobytu krásy té napø. po deseti letech témìø denního øízení auta
"opravdické Asie", tedy Taiwanu. Z dùvodu jsem se tohoto požitku na jeden rok radši vzdal.
pøestupu na jiné letadlo bìhem cesty domù se Øízení auta mi bylo nìkolikrát nabídnuto, ale
mi zde ve dnech 18. až 23. èervna naskytla pøíle- pohled na divoký styl jízdy na zdejších silnižitost navštívit mé spolubratry verbisty. Touto cích mì vybízel spíš ke zdrženlivosti.
cestou vám chci nabídnout malé shrnutí mých dojmù ze zemì, která se na
rok stala mým domovem: V první øadì
poci•uji vdìènost øeholní spoleènosti, jejímž jsem èlenem, za možnost žít a
dìlit se bìhem uplynulého roku o své
zážitky i víru s rùznými lidmi ve farnostech, školách i v našich misijních
domech. S tìmi poslednì jmenovanými, èleny Spoleènosti Božího Slova,
se v budoucnu urèitì ještì setkám anebo budu s nimi v kontaktu. Svìt je
dneska v nìkterých ohledech až podivuhodnì malý, a to i díky sdìlovacím prostøedkùm, jako je tøeba internet. Mnoho jsem se zde dovìdìl o
P. Jozef se seminaristy v Tagaytay
krajinách, ze kterých tito moji øeholní
spolubratøi pocházejí anebo v nich
A snad to poslední, s èím se musí zpoèátku
slouží. Z rùzných pohledù jsem rovnìž mohl
pozorovat místní kulturu, která je nám, Evropa- nutnì poèítat v bìžných mezilidských vztazích
nùm, dost vzdálená. A to i pøesto, že se zde je jazyková bariéra. Jako knìz jsem požíval urèibìhem 400 let uplatòoval vliv dvou zemí nám tou výhodu v komunikaci - sdìloval jsem lidem
kulturnì blízkých - Španìlska a USA. S odstu- napø.v rámci kázání velmi podobné hodnoty a
pem jednoho roku nyní snad mohu alespoò životní zkušenosti, jimž mohli snadno porozukrátce shrnout, jak se vlastnì vžíváme do jiné mìt. To by však byla tak trochu jednostranná
kultury. Ono sžívaní a vžití pøirozenì závisí na komunikace. Takové to opravdové sdílení zapøedpokládané dobì našeho pobytu v dané èíná až tehdy, když vám lidé tak øeèenì otevøou
konèinì a také na míøe, v jaké se chceme sblížit své srdce. Již koncem øíjna minulého roku jsem
s místními obyvateli. Pokud už po pùlroce za- zaslechl od jednoho moudrého èlovìka vìtu:
ènete netrpìlivì odpoèítávat každý den ze zbý- „Klíèem, který otvírá lidská srdce, je jazyk“. A
vajících šesti mìsícù, které vám zbývají do va- jak již mnozí pøede mnou zjistili, na Filipínách to
šeho návratu, tak je to urèitì krátká doba, abys- není zrovna angliètina, jež naplno otevírá pote mohli o sobì tvrdit, že jste tu èi onu kulturu myslný zámek lidských srdcí. Je to obvykle
pochopili. To samozøejmì netvrdím ani já, pøes- místní jazyk, anebo úøední jazyk tagalok. Tagatože jsem pomyslný metr ani v posledním mìsí- loku, jazyku hlavního mìsta a okolí, díky televici nestøíhal. Víckrát jsem však nabyl dojmu, že zi rozumí témìø každý Filipinec. Ostatní jazyky a
P. Pavol Hudák, který teï pobývá jako kaplan náøeèí se od tagaloku èasto velmi liší. Rodný
v jedné naší škole v Manile, si na mnoho vìcí jazyk se však nedá hned tak nahradit nìjakým
zvyknul a pøijal je za svoje jaksi rychleji, a to jiným, nebo• v rodném jazyce se každý domluprávì díky vìdomí, že zde zùstane dva roky. V ví na svém rodném ostrovì, v tomto jazyku se
cizinì se uèíme jisté skromnosti a mnoho vìcí na návsi vykládají vtipy a klepy, zpívají se lidojiž nebereme až tak úzkostlivì, ale spíš jaksi s vé písnì... Rodný jazyk vyjadøuje kulturu tohonadhledem: postupnì napøíklad objevujeme, že kterého místa a ostrova této krajiny a v rodném
to, co považujeme pouze za naše vlastní, kupøí- jazyce jsou vyprávìny veèer dìtem pohádky o
kladu zaruèenì pùvodní èeské èi slovenské všech tìch dávných hrdinech, vílách a èarodìúsloví a rèení, není zas tak pouze naše. Kupo- jích. A toto bohatství ducha prakticky nelze
divu velmi podobné èi dokonce stejné úsloví pøeložit do jazyka užívaného v jiném koutu Fili-
pín a už vùbec ne do angliètiny. Jak je tedy
patrné, znalost místního jazyka je pøi dlouhodobém pobytu pro misionáøe nevyhnutelná.
Onen moudrý èlovìk, který pronesl výše uvedenou vìtu o zámku k lidským srdcím, byl jedním z deseti pøednášejících, kteøí nás, asi dvacet pìt novì pøíchozích èlenù øeholí, uvádìli
do místní kultury bìhem kursu poøádaného v
Manile. Vše bylo tehdy pøipraveno na opravdu vysoké úrovni. Teprve pøed pár dny
bìhem návštìvy Cebu na jihu Filipín
jsem si uvìdomil, kdo v tomto kursu
pøece jenom scházel. Myslím, že velkým pøínosem by byl cizinec, žijící na
Filipínách deset-dvacet let. Došlo mi
to pøi návštìvì v Cebu, kdy jsem mohl
mluvit s provinciální pøedstavenou našich misijních sester pocházející z Polska, s provinciálním pøedstaveným
verbistù na jihu Filipín - rodákem z Nìmecka a s jistým øeholním bratrem pùvodem z Maïarska. Z tìchto osobních rozhovorù jsem si mohl hodnì
upøesnit obraz o mentalitì Filipincù a
zpìtnì pochopit i vlastní chyby, kterých jsem se nevìdomky dopouštìl.
Filipínci, podobnì jako Asijci ve všeobecnosti, se vyhýbají pøímé konfrontaci. V pøípadì, že je jim nepøíjemné s nìkým dál o nìèem
mluvit, jednoduše zmìní téma hovoru na nìco
úplnì jiného. K urovnání konfliktù a nedorozumìní používají obvykle tøetí osobu coby prostøedníka. Potøebují nìkoho, kdo se to pokusí
za nì urovnat. Osoba, která nìjaký problém
zavinila, zkrátka nechce ztratit pøed svým protivníkem tváø. V tomto smyslu obdobou roli
nezbytných prostøedníkù ve vztahu k Bohu
plní ve filipinské lidové zbožnosti katoliètí svìtci.
Proto je jejich úcta zde natolik rozšíøená. Pokud
však tyto a jiná nám neznámá a popravdì øeèeno cizí pravidla komunikace neznáme anebo
nerespektujeme, mùžeme si zadìlat na zbyteèné potíže, pøípadnì na pocit izolovanosti a samoty. Pokud bychom napøíklad z pozice nìjaké
funkce místní lidi poøád jenom pouèovali jak a
co dìlat, tak na nás urèitì zapomenou v momentì našeho odstìhování na jiné místo. Pøitom mùžeme mít ty nejlepší úmysly, jak nìco
zlepšit a nìkomu tím skuteènì pomoci. Lépe je
opatrnì se ptát na to, èemu nerozumíme, a pokud jsme vyzváni, pak nìco navrhnout. Onìch
cizích vládcù a rádcù zde bylo za uplynulá staletí již až moc.
Podobných pravidel nezbytných k tomu,
abychom zde byli doopravdy pøijati, bychom
mohli jmenovat ještì víc. Tím asi nejdùležitìj-
Štìstí nutnì nesouvisí s výší bankovního konta.
Kdo mùžeš pochopit, pochop!
-6-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
...ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ…ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ…ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ…
ším krokem, který nakonec musíme udìlat vstøíc
k lidem, je ocenìní jejich schopností anebo
pomoc v nìjaké jejich osobní záležitosti. Pak se
mùžeme koneènì stát souèástí jejich osobního
života se vším, co prožívají - z èeho se tìší i co
je trápí. V opaèném pøípadì budeme i po dlouhé dobì v jejich oèích poøád pouze nìkdo poøád pøíliš vnitønì vzdálený. Nìkdo, kdo k nim
úplnì nepatøí, jakoby nìjaká tak trochu mýtická postava z úplnì jiného, toho š•astného a
bohatého svìta, který znají jen z romantických
filmù a sami do nìj asi nikdy patøit nebudou...
K jejich vnitønímu pocitu až jakéhosi obdivu
vùèi nám Evropanùm i Amerièanùm hodnì pøispívá nakonec i samotný náš tìlesný vzhled
zahrnující rovný nos, bledou ple• a vysokou
postavu. Tohle vysvìtlení mi nakonec pomohlo podstatnì si poopravit všeobecnì rozšíøené
mínìní, že Filipínci jsou národ mnohem otevøenìjší vùèi západní kultuøe než ostatní asijské
zemì. V urèitých oblastech spoleèenského života urèitì ano, ale má to svoje pøirozené hranice. Z mnoha vašich pozdravù vím, že se modlíte za mne a za moji, by• krátkou misi. Nyní jsem
se pøesvìdèil, že je to nadmíru potøebné. Snažil
jsem se tyto mé bratry a sestry povzbudit a
doprovázet je na jejich osobní cestì víry v Ježíše Krista a nìjak jim Krista zpøítomnit. Snad
tomu pøes všechna nedorozumìní a moje potíže s jazykem nakonec správnì porozumìli. Nìkdy to pro nì mohlo být snad trochu více srozumitelné skrze mou službu mimo kapli - a sice
ve školních kuchyních. Marné to urèitì nebylo. S mnoha ze studentù poøád jsem a vìøím, že
ještì dlouho budu v kontaktu. Nakonec - hodnì se mi rozšíøil obzor v rámci naší øehole. Zvláštì
jsem si oblíbil korejské a vietnamské spolubratry, kteøí tady v knìžském semináøi nebo na jazykovém kursu zažívají ty samé potíže jako já
na zaèátku s mojí bídnou angliètinou. Jeden
náš knìz mi tak trochu dùvìrnì øekl: „Kdoví,
kdy a kam tì Pán ještì pošle. S nìkým, koho jsi
tady z verbistù potkal, možná jednou budeš
muset ujít hodnì dlouhý kus životní cesty...“
Drazí moji, poprosím vás ještì o jednu modlitbu: v úterý 23. èervna v pìt odpoledne vašeho èasu nasednu do letadla na cestu domù.
Pøes nìmecký Frankfurt do Vídnì je to nìjakých 14 hodin letu. Pokud znáte modlitbu "Andìle Boží...", zazpívejte si ji, prosím, v tom èase
spolu se mnou. Urèitì to my všichni, kdo se v
té chvíli svìøíme do péèe pilotù a do Boží prozøetelnosti, budeme potøebovat. Pevnì doufám,
že se s mnoha z vás za dva týdny setkám na
Kohútce!
S pøáním požehnané poutní slavnosti
P. Jozef Streèka SVD
Zastavení v hospici
Zaèátkem èervna jsem byla poctìna nabídkou dìlat osobního øidièe a doprovod jednomu známému pøi návštìvì hospice ve Valašském Meziøíèí. Øekla jsem si a proè ne? Jednoho sluneèného dopoledne jsme nasedli do auta
a vydali se smìr Valašské Meziøíèí. Cesta probìhla bez nesnází, jen jsem chvíli váhala, jestli
opravdu ten dùm, ke kterému mám podle navigace pasažéra zaboèit a zaparkovat u nìj, je
hospic, nebo lepší hotel. Nápis na dveøích mne
ale ujistil o prvním a od této chvíle jsem se již
nestaèila divit. Celá stavba pùsobila již zvenku
velice harmonickým dojmem. Ve vstupním vestibulu kombinace bílého zdiva s dominantním
zastoupením døevìných konstrukcí, které byly
opatøeny teplým nátìrem, krásnì ladila se záplavou pokojových kvìtin a palem. U recepèního pultu nás pøivítala pøíjemná paní a s úsmìvem nám ukázala cestu ke klientovi, kam jsem
svého pasažéra doprovodila.
Nedalo mi to a èas èekání jsem vyplnila prohlídkou hospice. Ze všech koutù na mne dýchala klid a láska. Objevila jsem jakýsi obývací
pokoj, ve kterém bylo nìkolik typù pohodlných
køesel, televize, obývací stìna s rozsáhlou knihovnou…Prostudovala si nástìnku i s jídelníèkem a poté sešla zpìt do vestibulu a s kelímkem automatové kávy si s dovolením pøisedla
k recepèní, ze které se mezitím stala servírka a
spoleènice v jedné osobì. Právì vaøila kávu do
roztomilých hrníèkù dvìma babièkám na vozíèku a dìdeèek již pomalu popíjel ze sklenice své
piveèko. Bìhem doby, kdy jsme sedìli a povídali si, pøibyli k debatnímu kroužku ještì jeden
dìdeèek a jedna babièka, kteøí byli také obslouženi. Ze všech tváøí na mne dýchal klid a pohoda. 88 letý dìdeèek, který na tom byl zdravotnì
asi nejlépe, pøiznal, že se v životì nemìl nikdy
tak dobøe jako se má nyní. Brzy dva staøíèkové
našli spoleèné téma hovoru a ostatní naslouchali a obèas se také zapojili. Paní recepèní mi
ve struènosti povykládala o hospici a ukázala
kapli, ve které se na støídaèku každý týden slouží
øímskokatolická mše a evangelická pobožnost.
V kapli nejsou lavice ani židle, není jich tu totiž
potøeba. Klienty dovezou pøímo s postelí, nebo
na vozíèku. Zatímco jsem se se zalíbením dívala
na krásné tváøe poznamenané životními radostmi i strastmi, vzpomínala jsem na svoji babièku,
jak jsem jí pøed lety hladívala vrásky a ve své
mladosti ji je závidìla. Èas velice rychle utíkal a
málem jsem pøehlédla svého pasažéra, který již
ukonèil svoji návštìvu a míøil k autu. Byl to
velice pøíjemnì strávený den a já jsem za nìj
Bohu velice vdìèná.
Doma jsem si pak dodateènì na webových
stránkách nastudovala nìco o hospicích:
Myšlenka hospice vychází z úcty k èlovìku
jako jedineèné a neopakovatelné bytosti, a z
jeho potøeb: biologických, psychologických,
sociálních a duchovních. V hospicích je akcentován duchovní rozmìr péèe, který obyèejnì v
nemocnicích chybí. Proto jsou standardnì jako
souèást profesionálních týmù v hospicích navíc pøítomní sociální pracovník, psycholog, teolog. Pøijímání jsou ovšem všichni nemocní bez
ohledu na vyznání. Podobnì je to i s personálem. V Èechách i na Slovensku jsou zakladateli
hospicù církve nebo øády. Velkou iniciátorkou
hospicového hnutí je Marie Svatošová, také
známá jako autorka øady èlánkù a publikací
Pøed tím než se tìžce nemocný èlovìk dostane do hospice, by mìly být vyèerpány všechny ostatní možnosti léèby.Neslibuje uzdravení, ale také nebere nadìji. Neslibuje vyléèení,
slibuje léèitelnost. Pøed tím, než se nemocný
dostane do hospice, mìl by být o svém stavu
informován. Bohužel, to se tak nìkdy nestává,
což pak ztìžuje situaci jak pacientu samotnému, jeho rodinì, tak i odbornému týmu v hospici.
Hospic nemocnému garantuje, že
- nebude trpìt nesnesitelnou bolestí
- bude respektována jeho lidská dùstojnost
- v posledních chvílích nezùstane osamocen
Bìžnì ve svìtì se hospicová péèe rozdìluje
do tøí forem:
1. Domácí hospicová péèe - Pro nemocného
zpravidla ideální, ale ne vždy dostaèující.
2. Stacionáøe - denní pobyty - Pacient je v tomto pøípadì pøijat ráno a odpoledne, nebo veèer
se vrací domù. (u nás možnost navštìvovat
stacionáø Charity Nový Hrozenkov, který je v
Halenkovì)
3. Lùžková hospicová péèe - Je aktuální zejména tehdy, když pøedchozí dvì formy nestaèí,
nebo nejsou vùbec k dispozici. V pøípadì, že je
i možnost výše uvedených dvou forem, po zlepšení zdravotního stavu nemocného, nebo zotavení jeho rodiny, se mùže vrátit do domácí
péèe.
Dle údajù, které jsem nalezla je v Èeské republice 15 hospicù otevøeno, 3 se projektují a
jeden dìtský hospic se buduje - Malejovice v
Posázaví.
Ve Valašské Meziøíèí je v provozu od prosince 2003 Hospic Citadela, jehož zøizovatelem je
Èeskobratrská církev evangelická. Poskytuje
nejen hospicovou péèi (28 lùžek), ale také sociálnì zdravotní a odlehèovací péèi (34+8lùžek).
Pøipravila Ingrid Petøeková
Pohádky o zakletých princeznách v sobì skrývají dùležitou pravdu:
nikoho nelze soudit jen podle zevnìjšku.
-7-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2009
...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...
ï
CO SE UDÁLO ï
Farní ples
sbor Dúbrava a soubor Studnièka (Dolná Mariková); soubor Hájíèek, zpevácká skupina a
¼udová hudba (Mesteèko); Lazovienka (Lazy
pod Makytou); Žrnovanka (Horná Mariková);
soubor Polanèan (Valašská Polanka); cimbálová muzika Lidèan (Lideèko);
dechová hudba, pìvecký sbor Hafera, dìtský taneèní folklorní soubor Vraneèka a cimbálová muzika Kotula (Nový Hrozenkov). Doprava tam i zpìt bude zajištìna kyvadlovì od 8.30
hod od kostela v Novém Hrozenkovì, na zastávkách ve Vranèi se bude zastavovat.
Po Velikonocích v sobotu 25. dubna 2009 se
s velkým úspìchem i návštìvností konal 2. farní ples. Celkem bylo prodáno asi 130 vstupenek a do tomboly se sešlo 180 hodnotných
cen. Všem kteøí pøispìli do tomboly ze srdce
dìkujeme. Do Hrozenkova zavítali i farníci z jiných farností z doliny, tito tvoøili asi tøetinu návštìvníkù. Musíme ještì jedenkrát podìkovat
všem, kteøí se do pøíprav plesu jakýmkoliv zpùsobem zapojili a tìšíme se již na 3. farní ples,
Farní den
který je naplánován na sobotu 17. dubna 2010,
V nedìli 5. èervence bude kazatelem na nekdy nám opìt k tanci a poslechu zahraje Polanèanka. Již nyní mùžete vymýšlet program èi dìlních bohoslužbách v Novém Hrozenkovì a
navrhovat jiné zmìny. Jakákoliv aktivita ze stra- Karolince P. Jozef Streèka. Odpoledne v tento
den od 15 hodiny probìhne na farní zahradì
ny farníkù je vítána.
farní den s uvítáním P. Jozefa Streèky zpìt na
Oslava Božího Tìla
evropském kontinentì.
Dìkujeme všem kteøí se jakýmkoliv zpùsoPoutní slavnosti
bem podíleli na pøípravì oslavy Božího Tìla. V
Ve filiálním kostele Panny Marie Karmelské
tomto roce byly v Novém Hrozenkovì pøipraveny 4 venkovní oltáøe, dechová hudba do- v Karolince v nedìli 19. èervence 2009, mše
provázela nejen bohoslužbu, ale nacvièila no- svaté v 7.30 hod a 11.00hod. V Karolince bude
vou píseò, kterou hrála pøi procesí (nìkteré ženy kazatelem novoknìz P. Darius Èarš SVD, který
pøedem nacvièily zpìv této písnì), pøišlo mno- zároveò udìlí novoknìžské požehnání.
Velké Karlovice - kostel Panny Marie Snìžho krojovaných dospìlých i dìtí.
né - nedìle 9. srpna 2009 (kazatelem novoknìz
Výlety dìtí
P. Darius Èarš SVD)
Dìti z Nového Hrozenkova a Karolinky, kteHovìzí - Kostel sv. Máøí Magdalény – nedìré navštìvují náboženství se zúèastnily a v dalle 26. èervence 2009
ším týdnu úèastní výletù s P. Markem na KaHalenkov – kostel Povýšení sv. Køíže – v
sárna. Dìkujeme provozovatelùm chaty Baènedìli 14. záøí 2009
kárka na Kasárnách za milé pøijetí a zázemí, kteFarní pou• – jižní Èechy
ré všem dìtem poskytli.
Letos pro vás pøipravujeme od pátku 24. èervence
do nedìle 26. èervence 2009 farní pou•
ï CO SE CHYSTÁ ï
na mariánská a jiná poutní místa v oblasti jižKoncert
ních Èech. Hlavním cílem naší cesty je návštìNedìlní mši svatou v Novém Hrozenkovì va mariánského poutního místa v Øímovì, ktedne 28. èervna bude doprovázet Scholièka z ré spravuje hrozenkovský rodák P. Tomáš KoLideèka. Po mši svaté bude mít v kostele sv. òaøík. Dále plánujeme navštívit klášter karmeliJana Køtitele koncert.
tánù v Kostelním Vydøí, Svatou Horu u Pøíbra„Setkání lidí dobré vùle“
mi a další zajímavá místa. Cena zájezdu bude
Letos již potøetí oslavíme tentokrát v sobotu 1.300,- Kè a pro dìti 1.000,- Kè. Zapisovat na
4. èervence 2009slavnost svatých Cyrila a tento farní zájezd se mùžete od 28. èervna v
Metodìje setkáním lidí z obou stran hranic na zákristii.
høebeni Javorníkù. Kazatelem pøi mši svaté bude
Návštìva Svatého Otce
P. Jozef Streèka, který se po roèní misijní zkušeV záøí navštíví poprvé naši republiku papež
nosti na Filipínách vrátil na evropský konti- Benedikt XVI. Pøi pøíležitosti jeho návštìvy plánent.
nujeme zájezd do Brna, kde by mìl v nedìli 27.
Shromažïujte se prosím u chaty Kohútka, záøí 2009 slavit mši svatou.
odkud pùjdeme prùvodem v 10.45 hod. Ve 13
P. Marek Poláèik, SVD
hod zaène folklorní program u chaty Kohútka,
správce farnosti
kde vystoupí: za slovenskou stranu hranice
Svátost køtu pøijali
a novými farníky se stali
v Novém Hrozenkovì:
køest dospìlých
na Bílou sobotu 11. dubna
(souèasnì pøijali svátost biømování)
Helena Kubaèková a Pavel Paška
z Karolinky
Alexandra Bartáková z Halenkova
køty dìtí
19. dubna – Daniela Jabùrková,
Lukáš Zapalaè a Dominik Valíèek
3. kvìtna – Nela Maria Martišková
10. kvìtna – Petr Koláèek
a Tereza Koláèková
17. kvìtna – Daniel Bøezovják, Jaromír
Tkadleèek, Kryštof Koòaøík a Filip Kováø
Svátost manželství uzavøeli
v Novém Hrozenkovì
18. dubna 2009
Temim Khazal a Alexandra Bartáková
25. dubna 2009
Stanislav Maranèák a Lucie Mužíková
6. èervna 2009
Jaroslav Orság a Veronika Janušová
Do vìènosti nás pøedešli
v mìsíci dubnu:
Anežka Vrchovská (1930) z Karolinky
Božena Tymráková (1914) z N.Hrozenkova
Rozálie Orságová (1912) z Karolinky
v mìsíci kvìtnu:
Karel Šipula (1923) z Nového Hrozenkova
Josef Leskovjan (1923) z Karolinky
Karel Kulèák (1942) z Karolinky
Josef Michálek (1921) z Karolinky
Andìla Novosadová (1922) z N. Hrozenkova
Prázdninový poøad bohoslužeb
28. èervna do 30. srpna 2009
pondìlí - Karolinka
úterý - Velké Karlovice
støeda - Nový Hrozenkov
ètvrtek - Karolinka
pátek - Velké Karlovice
sobota - Nový Hrozenkov
nedìle - Karolinka
Nový Hrozenkov
Nedìlní mše svaté pro dìti v 11 hodin budou
opìt obnoveny po prázdninách od 6. záøí 2009.
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky
Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov
Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail: [email protected]
Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Marek Poláèik
Fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH
Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme.
Náklad 350 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).
-8-
18.00 hod
18.00 hod
18.00 hod
18.00 hod
18.00 hod
18.00 hod
7.30 hod
9.15 hod