5. číslo

Ranní vstávání
Tereza Korejtková, XI.B
Ranní vstávání je opravdu opruz. Každé ráno mi zvoní budík v 6:15, ale
stejně vstávám až v 6:35, kdy na mě mamka volá, abych už tedy konečně vstala.
Pomalým tempem se zvedám z postele. Zvedá se snad někdo rychle?
Možná jen můj taťka. Večer chodí spát se slepicemi a ráno je z něj rázem ranní
ptáče. Jak to jen dělá? I kdybych šla spát v 8 hodin, nemohu být ráno čilá, je to
snad ještě horší. Může si na to člověk zvyknout, nebo je to doživotní úděl?
Ráda bych si na vstávání zvykla, ale zdá se, že jsem typ člověka „ spáče “.
I když o víkendu vstávám třeba v 9 hodin, je to pro mě velká výzva. A nejhorší je
to v zimě. Vylézt z té vyhřáté postýlky do chladného rána je opravdu děs.
Někdy vstanu i rychle, ale téměř vždy je to těžké. Jak je to možné, když
jdu spát ve stejný čas? Ale hrůza je opravdu to, když zvoní budík a já ani nevím,
že zvoní a zaspím. To už je opravdu moc! Proto si dávám budík až na psací stolek,
abych ho nemohla ve spánku omylem vypnout.
Ten, kdo tvrdí, že ranní vstávání není velký problém, bezpochyby lže.
Milí čtenáři,
jak jste na tom vy? Vstávání je opravdu velký problém nejen pro děti, ale i
pro dospělé. V posledních 10 měsících jsme museli nadávat každé ráno na
neodbytné zvonění našich budíků a slyšet maminčino volání: „ Tak už konečně
vstávej!“ Pak hurá do školy a spousta školní práce.
Zanedlouho nás čekají příjemné 2 měsíce odpočinku a lenošení. Takže –
1.července budíky schovat a hurá na prázdniny!   
Všem žákům a učitelům přejeme krásné léto plné sluníčka, dostatečný
odpočinek od školních povinností a po prázdninách se budeme těšit na další
shledání.
Váš Sadováček
Sportujeme…
Okresní finále LA čtyřboj - 1. místo
Ve středu 4. 05. 2016 se v Kutné Hoře konalo okresní finále LA - čtyřboj mladších
žákyň a starších žáků. Starší žáci D. Šindelář, D. Švarz, T. Kořínek a T. Michek se
umístili na 1. místě a postupují do krajského finále.
Okresní finále Štafetového poháru pro žáky 1. stupně
V úterý 10. 05. 2016 se na stadionu ve Vodrantech konalo okresní finále Štafetového
poháru. Naši atleti z 1. stupně soutěž vyhráli a postupují do celostátního finále, které se
uskuteční 31. 05. 2016 opět ve Vodrantech v Čáslavi a to pod patronací běžkyně Ludmily
Formanové
McDonald's Cup - 11. 5. 2016
Okresní finále v kategorii "B" vyhráli naši žáci v konkurenci šesti nejlepších týmů a
postoupili do krajského finále v Neratovicích.
Školu reprezentovali : Š. Tvrdý, A. Houfek, J. Zoul, M. Málek, F. Mariani, T. Vančura, D.
Šolta, K. Šindelář.
Aquatlon - 12. 5. 2016
To je plavání a běh. Uslutečnil se ve sportovním areálu ve Vodrantech. Naši závodníci
opět zabojovali a získali tato umístění:
1. místo T. Tomaňová, M. Adámek, Š. Sedláčková, A. Procházková, E. Vavřinová
2. místo: A. Čudová, v. Junek, M. Zdeňková, A. Roušar
3. D. Balaš, A. Jelínková, A. Houfek
Pohár rozhlasu
Pohár rozhlasu v LA se konal 16. 5. v Kutné Hoře. Po
vítězství v LA čtyřboji naši starší chlapci opět
předvedli výborné výkony a jasně porazili všechny
zúčastněné školy a postoupili do krajského finále.
Školu reprezentovali: T. Michek, T. Kořínek, F.
Nováček, Dan Šindelář, D. Švarz, J. Krátký, M.
Horský, J. Šejvl.
Coca Cola
Naše fotbalistky se probojovaly v turnaji Coca Cola až do celostátního finále, které se
konalo v Praze. Ve finále po remíze 1 : 1 se kopaly pokutové kopy, na které děvčata
prohrála 2 : 3.
Nevadí, i tak zaslouží pochvalu za předvedené výkony v celé soutěži. Školu
reprezentovaly:
Aneta a Adéla Brothánková, T. Korejtková, V. Jozefy, A. Petrů, K. Tománková, V.
Závůrková, J. Šťastná, E. Vavřinová, A. Kopecká, K. Habětínová, A. Procházková, D.
Pachlová.
OVOV - krajské finále
Krajské finále OVOV – odznak všestrannosti olympijských vítězů se konal 17. 5.
v čáslavských Vodrantech. Za účasti nejlepších 10 družstev – vítězové okresních kol,
naše družstvo T. Michek, Vráťa Junek, J. Adam, J. Špičák, A. Procházková, E. Vavřinová,
B. Jelínková, R. Hlouchová jasně vyhrálo a postoupilo do celostátního finále, které se
bude konat 10. září v Brně.
V jednotlivcích se T. Michek umístil na 2. místě a R. Hlouchová a A. Kořínková na 3.
místě.
Úspěchy v soutěžích…
Pythagoriáda
1. místo Nikola Šálená, VI.A
2. místo Karel Klečka, VIII. r.
Účast našich dětí na Akademii DDM 2016…
Kroužek flétny při ZŠ Sadová v Čáslavi
Většina dětí hraje na zobcovou flétnu třetím rokem. Kroužek je 1x týdně pod
vedením paní učitelky Jany Kuklíkové. Děti z 2. až 4. třídy jsou moc šikovné a
doma hodně trénují, tím dělají radost svým rodičům. Proto jsme si letos připravili
náročné vystoupení. Devět dětí zahraje 2 dvojhlasy. První písnička se jmenuje
Náchodský zámeček a druhá je zhudebněná báseň J.V.Sládka Znám křišťálovou
studánku.
Gymnastický kroužek při ZŠ Sadová v Čáslavi
Většina dětí ráda cvičí a je neustále v pohybu, a proto navštěvují různé kroužky.
Přibližně 20 dětí z prvního stupně se schází druhým rokem jednou týdně na
gymnastickém tréninku. Ve školní tělocvičně si zkouší cvičení na nářadí( kruhy,
hrazda, kladina,skoky na trampolíně, přes kozu a švédskou bednu), a také
nacvičují akrobacii ( stojky, hvězdy, přemety, salta a kotouly). Dnes vám
předvedeme akrobatické vystoupení, skoky přes švédskou bednu za doprovodu
písně A little party never killed nobody.
Dětský den na Sadové…
Dne 1.6.2016 bylo na školních hřištích k vidění hemžení a křik dětí –
soutěže v různých netradičních disciplínách, skákací hrad, … Děti1.stupně oslavily
Den dětí jak jinak než sportem. S organizací učitelům pomáhali žáci 9. tříd.
Aby toho nebylo málo, přidaly se i naše paní kuchařky a připravily pro
všechny děti slavnostní oběd se sladkou tečkou na závěr. Ovocný špíz politý
čokoládou chutnal nejen dětem, ale i dospělým strávníkům. Špinavé pusy od
čokolády, úsměv na rtech svědčily o tom, že se tento den povedl!
Klub mladých diváků …
Africká královna
Dne 31. 5. 2016 jsme s Klubem mladého diváka navštívili Divadlo Palace,
kde jsme byli svědky divadelního zpracování anglického filmu Africká královna
(The African Queen) z roku 1951, který byl nominován na Oscara ve 4
kategoriích. Jde o dobrodružně-válečný romantický příběh, který vypráví příběh
o dvou značně odlišných lidech. On, ostřílený lodník a ona, spořádaná farářská
sestra, se shodou okolností spolu ocitnou na lodi jménem Africká královna na
začátku I. světové války. Překážejí si, lezou na nervy, mají rozdílný názor na pití
alkoholu, zpěv náboženských písní, jak se postavit německé hrozbě, i na to, co je
nebo není vlasteneckou povinností. Přesto spolu nakonec dokážou projet
nebezpečnými peřejemi, přežít nepřátelskou palbu, zrádné mělčiny, ztroskotání i
útoky komárů, původní vzájemnou nevraživost proměnit ve velikou lásku, uzavřít
sňatek a potopit velkou nepřátelskou německou loď. Bylo to jedno z
nejvtipnějších představení a představení s nejoriginálněji vymyšlenými kulisami.
Podle mého názoru byly nejvtipnější scény, kde se ti dva hádali. Pro mě to byl
velice zábavný večer. 
Karolína Červinková, 9.A
Africká královna
Dne 31. května 2016 jsme navštívili Divadlo Palace v Praze poblíž
Václavského náměstí. S Klubem mladých diváků jsme se šli podívat na představení
Africká královna.
Příběh hráli pouze dva herci na jediné loďce - Africké královně. Charles
Allnutt zachránil pobožnou Rosie Sayerovou před nacisty. Ta se rozhodla odpálit
nacistickou loď Königer Luisu, která kontrolovala jezero, torpédy. Zatímco tito
dva se zpočátku nesnášeli, časem se do sebe zamilovali. Pak se snažili dostat přes
nebezpečné peřeje a vodopády na jezero, přičemž se jim sice poškodila loď, ale
tu přece jen dokázali opravit. Připevnili na Africkou královnu torpéda, avšak
nacisté je stihli zajmout. Jak se však Africká královna zmítala ve vlnách, narazila
na Königer Luisu a odpálila ji. Úkol tedy splnili a sami se ve vodách jezera už jako
manželé zachránili.
Příběh byl opravdu zajímavý, ale také komický, což nás všechny značně
zaujalo.
Jaroslav Lněnička , 9.B
Hodnocení přínosu Klubu mladého diváka
Do klubu mladého diváka aktivně docházím již druhým rokem a za tuto
dobu jsem měl tu čest navštívit množství divadel a vidět spoustu her v pražských
divadlech. Byť jen od vidění jsem se takto seznámil i s mnoha známými i méně
známými herci filmového průmyslu.
V divadlech jsem našel uvolnění stresového napětí a také mnoho humoru.
Dozvěděl jsem se mnoho informací o autorech těchto her a také jsem si několik
her velice oblíbil.
S KMD nás jezdí asi 26 a všem je okolo patnácti let, ale i přesto nás
doprovázejí Mgr. H. Kroulíková a J. Kuklíková, starají se o nás a dohlíží na naši
bezpečnost.
A čím mě ještě KMD obohatil? Naučil jsem se, jaké je vhodné oblečení,
jak se chovat v divadle, jak se chovat ve vlaku nebo na hlavní třídě v Praze.
KMD vřele doporučuji těm, kteří hledají klid a rádi si užívají hodinu nebo i
hodiny živé a kvalitní zábavy.
Libor Šindelář, 9.B
Rosie Sayerová
Linda Rybová
Charles Allnutt
Hynek Čermák
http://www.divadlopalace.cz/
Pro zajímavost:
Existuje i filmové zpracování Africké královny z roku 1951
režiséra Johna Hustona s Humphrey Bogartem a Katharine
Hepburnovou v hlavní roli. Snímek byl nominován na Oscara ve 4
kategoriích (nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší herečka a
herec v hlavní roli), Oscara nakonec získal pouze Humphrey
Bogart.
Školní výlety…
Závěr školního roku bývá ve znamení školních výletů. Žáci většinou přijímají
s radostí, že po měsících učení si užijí trochu zábavy, že poznají nová místa a
zažijí něco jiného než ve školních lavicích. Však také mnozí z dospělých ještě po
letech vzpomínají na zážitky ze školních výletů a legraci, kterou společně
s kamarády a se třídním učitelem zažili.
Kam jsme tedy cestovali? Bohužel, všechny třídy se nepochlubily, tak alespoň
malá ochutnávka…
1.A a 1.B
Pro naše prvňáčky to byl první jejich společný výlet. Co navštívili? Nedaleké
letiště v Chotusicích.
5.B
Ahoj,
Já jsem Julča a dnes vám povím o našem školním výletě do Zábavního parku
v Milovicích. Výlet se konal 26.května 2016. V 7.15 hodin jsme vyjeli autobusem
až do Milovic, kde jsme vystoupili u Mirákula. Měli jsme rozchod a všichni se
rozeběhli k 1.atrakci. S děvčaty nás také lákaly dlouhé tobogány, ke kterým jsme
se všichni přemístili. Také jsme viděli domácí zvířata, která jsme si mohli
pohladit. Prošli jsme lesní naučnou stezku. Když jsme se vrátili z lesa, spatřili
jsme kuličkovou zmrzlinu, na které jsme si moc pochutnali. Největší zážitek pro
naši třídu byl tobogán, který vedl do podzemního bludiště. Počasí se nám také
vydařilo a už se těšíme na zážitky z dalších školních výletů.
J.Šimůnková, 5.B
6.A a 7.A
Dne 27. května 2016 se třídy 6.A a 7.A vypravily na výlet. Velení si vzaly
na starost paní učitelky Jana Kuklíková a Ivana Lněničková. V 8:00 odjel autobus
s dětmi do Hradce Králové. Cesta trvala asi hodinu, takže to bylo dobré. Jako
první jsme se podívali do loutkového divadla Drak,kde potkali průvodce
Minotaura. S ním jsme si prošli tamější exponáty zasazené do bludiště, později
jsme vstoupili do velké laboratoře.
Po krátkém rozchodu na náměstí a menšímu přesunu vedlejšími
uličkami jsme došli k Obřímu akváriu Hradec Králové, kde jsme si mohli
prohlédnout rybí lebky, umělý prales a nakonec i celé „obří“ akvárium.
Kolem druhé hodiny odpoledne vyrazili zpět do Čáslavi. Z výletu se všichni
vrátili zdraví a snad šťastní zpět. Všem se snad výlet líbil.
J.Zvoníček, 7.A
Výlet 9.A IQlandia
Rozhodovali jsme se, kam pojedeme na školní výlet. Naprostou většinou
hlasů vyhrála IQlandia. Naše třídní zařídila odvoz tam i zpět, vybraly se peníze
na autobus a vstupné (naštěstí jsme měli dost z jarmarku, a tak jsme nemuseli
platit moc) a mohli jsme jet! Ten den nebyl jako ostatní. Musel jsem vstávat o
něco dřív, abych stihl autobus a třída mi neodjela. Na místo setkání jsem přišel
skoro poslední. Vyrazili jsme.
Cesta nám ubíhala rychle a brzy jsme dorazili do Liberce. Vylodili jsme
se před vchodem IQlandia, chvilku čekali, než paní učitelka zaplatila vstupné a
úvodní Science show. Vstoupili jsme dovnitř a první, co nás uvítalo, byla
obrazovka ukazující přenos kamery snímající naši tepelnou stopu. Dostali jsme se
přes recepci, odložili si tašky a batohy do klecí, jejichž klíče si u sebe ponechala
paní učitelka, abychom se k nim v případě potřeby mohli dostat.
Na úvod jsme absolvovali tzv. Science show. Dva mladí kluci ( patrně
profesionálové ) nás zábavným a humorným stylem sbližovali s vědou, a to hlavně
s chemií. Něco nám o ní řekli a předvedli několik zajímavých pokusů, jako
například metanový štěkot. Pět dobrovolníků pak pod jejich vedením pomáhalo
s dalšími pokusy, při nichž létaly raketa, hořící plameny z mouky a blafaly
plameny spojené s ohlušujícími ranami. Potom nám dala paní učitelka instrukce a
my jsme se rozptýlili do různých expozic. První, co nás zaujalo a nedalo se
přehlédnout, byla obrovská fontána umístěná uprostřed spirálovitého
bezbariérového výstupu, která tryskala vodu v rytmu zvolené hudební ukázky a
do výše podle její intenzity. Bylo to tam úžasné. Kam jsme se dostali, tam nás
čekala stanoviště plná pokusů, ukázek z vědy i praxe. Většina pokusů mě nadchla,
ale nejvíc jsem se pobavil v místnosti, kde nebylo vidět absolutně nic a já jsem
jen nehybně stál v rohu a čekal, než projde oběť, na kterou jsem pak vybafl.
Hodně mě zaujaly také optické klamy a oddělení, kde se poznávaly lidské vjemy a
tělo obecně.
Mluvím asi za všechny, když řeknu, že jsme si výlet užili a klidně
bychom si ho zopakovali. Děkujeme paní učitelce Kroulíkové, panu učiteli
Šindelářovi a panu Louckému za suprový výlet. Chtěl bych tímto ještě poděkovat
paní učitelce za to, jakou s námi, žáky 9. A, měla trpělivost, že nad námi nikdy
nezlomila hůl a že nám pomohla projít bojištěm, zvaným druhý stupeň.
Michek Lukáš, IX.A
Školní družina…
Čarodějnické rejdění
V úterý 26.4. 2016jsme v tělocvičně naší školy uspořádali čarodějnický rej.
Družinové děti 3. oddělení společně s kamarády ze Zábavního klubu se proměnily
v čarodějnice a čaroděje.
Soutěžili jsme v netradičních čarodějnických disciplínách jako je: let na
koštěti, hod pařátem na cíl, skákání v pytlích, chůze na chůdách a další. Všech disciplín
se děti zhostily výborně, s radostí a nadšením. Uspořádali jsme také soutěž o miss
čarodějnici – čaroděje.
1. místo získala Janička Havelková
2. místo získal Filda Honzíček
3. místo získala Alenka Kluhová
Čarodějnické odpoledne jsme si náramně užili. Všichni účastníci obdrželi diplomy za
krásné kostýmy a sladké odměny.
A v pátek 29.4. jsme čarodějnické veselí zakončili opékáním buřtů.
Společně jsme přichystali ohniště, nanosili suché dříví a klacíky. Paní vychovatelka
Rumanová se starala o oheň, po rozhoření jsme mohli vesele opékat. Obsluhu s jídlem
měla na starost paní vychovatelka Juklová. Kromě párků jsme také ochutnali opékaná
jablka, a jak už to u ohně bývá, nechyběly ani chlebové topinky.
Všichni jsme si dnešní opékání moc užili.  Přikládáme foto.
P.Rumanová
Zprávy ze Zábavního klubu…
…, a protože nic netrvá věčně, tak je tady KONEC školního roku. Utekl
jako voda. A co jsme dělali, víte ze zpráv v minulých číslech Sadováčku.
Jen na závěr ještě malé soutěžení, které bylo ve cvičení paměti, ale i ve
sportu a v malování.
Hezké prázdniny všem.
Mgr.B. Juklová
Výkresy ze soutěže „ Zážitek ze školy“:
čarodějnický rej s 3. oddělením
Hodnocení obhajob očima deváťáků…
Tečka za závěrečnými obhajobami aneb
William Shakespeare v závěrečných obhajobách
Závěr školního roku na naší škole se nese ve znamení obhajob závěrečných
prací žáků devátých ročníků.
Moc mě potěšilo, že v roce oslav čtyřstého výročí úmrtí velkého dramatika
Williama Shakespeara si dvě žákyně – Karolína Červinková z 9.A a Aneta Petrů
z 9.B - vybraly pro svoji závěrečnou práci právě tohoto autora.
Ve svých pracích pojednaly nejen o životě a dramatické tvorbě autora, ale
i o jeho myšlenkovém přínosu a dobových reáliích. Obhajoby v rozsáhlé a
originální formě spolu s prezentací na interaktivní tabuli strhly pozornost
posluchačů i vyučujících. Nechyběly ani ukázky ze sonetů geniálního tvůrce,
neboť obě žákyně jsou také zdatnými recitátorkami.
Úroveň obhajob byla nadprůměrná a nezbývá než oběma dívkám popřát,
aby maturitní otázkou z českého jazyka na závěr jejich středoškolského studia
byl právě William Shakespeare.
Mgr. Hana Kroulíková
Má obhajoba proběhla dne 31.5.2016, bylo to úterý a již od rána jsem měla
nervy. Den to byl jako každý jiný, ale 4. hodinu to přišlo.
Já a další mé tři kamarádky jsme byly opravdu nervózní. Šla jsem na řadu
jako poslední a během poslouchání prací mých spolužaček můj strach opadal.
Holkám se to povedlo a myslím, že hlasitý aplaus na konci prezentací byl velice
povzbudivý.
Během mé prezentace bylo ve třídě ticho, nikdo mě nepřerušoval, a proto
jsem mohla v klidu se třídou sdílet mé znalosti. I mne na konci podpořil potlesk
třídy a pochvala od vedoucí práce. Po potlesku jsem se posadila s jedničkou a
velkou spokojeností.
Eliška Bubáková 9.A
Jsem v 9. ročníku Základní školy v Čáslavi. Na této škole je zvykem, že si
každý žák deváté třídy zvolí předmět a učitele, u kterého na dané téma
vypracuje seminární práci, kterou následně obhajuje při prezentaci před třídou.
Já jsem si vybrala fyziku a téma Radioaktivita. Vedoucí mé práce byla paní
učitelka Mgr.Kořínková, přísedící Mgr.Kroulíková. V den obhajoby jsem byla
velmi nervózní, a dokonce jsem věřila tomu, že se mi obhajoba nepovede. Když má
člověk vystoupit s tak rozsáhlým výkladem před celou třídou a učiteli, honí se mu
v hlavě hodně myšlenek. I mně. Pak však poznáte ten pocit, když dořeknete
poslední důležitou větu a spadne vám kámen ze srdce. Je to krásný pocit.
Nakonec jsem celou obhajobu zvládla na výbornou.
Natálie Jirglová 9.B
Jak se dělá závěrečná práce aneb návod pro budoucí deváťáky
V devátém ročníku se dělají závěrečné práce. Nejprve si vyberete
předmět, z kterého tu práci budete dělat. Když si zvolíte téma, zpracujete text,
jemuž bude předcházet studium dostupných materiálů (knižní publikace i
internet). Ten vám zhodnotí váš vedoucí učitel předmětu. Po schválení si
vytvoříte vlastní prezentaci, kterou přednesete před celou svojí třídou a komisí,
kterou tvoří vedoucí a přísedící učitel. Je dobré mít prezentaci rozdělenou do
bodů, podle nichž provedete výklad. Žáci, ale i učitelé mohou klást otázky.
Nakonec učitelé vaši práci ohodnotí známkou, která se započítá do daného
předmětu.
Veronika Jozefy, 9.B
Obhajoba mé závěrečná práce proběhla dne 31.května 2016. Jako téma
jsem si zvolila sladkovodní ryby. Práci jsem obhajovala před paní učitelkou
Kristkovou , panem učitelem Vondrou a celou třídou 9.A.Všichni, co jsme v ten
den obhajovali svoji práci, jsme byli velice nervózní a ani mně se tento divný pocit
nevyhnul. Když jsem přišla na řadu, začala jsem prezentovat svou práci a všichni
bedlivě poslouchali a vnímali má slova. I přesto, že mi nějaká slova vypadla, jsem
svoji práci ukončila úspěšně. V momentě, kdy jsem si sedla zpět do své lavice,
cítila jsem úlevu a byla jsem celkově ráda ,že to mám konečně za sebou.
Karolína Vojáčková 9.A
Obhajoba mé závěrečné práce se konala 1. června 2016.
Jako téma jsem si zvolila Bedřicha Smetanu v předmětu hudební výchova,
protože se o hudbu zajímám a toto téma je mi nejbližší.
Netrpělivě jsem čekala v lavici, až paní učitelka Kroulíková, u níž jsem
práci tvořila, vysloví mé jméno a já půjdu před tabuli a spustím obhajobu.
V tu chvíli mě zachvátil strach. V hlavě jsem si začala sumírovat vše, co
jsem měla připravené, abych na nějaký poznatek nezapomněla. Mým zachráncem
byla pomocná prezentace, kterou jsem vytvořila na základě veškerých informací.
Přepínala jsem ji během mého výkladu.
Za její pomoci jsem věděla, jak ve výkladu pokračovat. Díky výběru jsem
se o Smetanovi dozvěděla mnohem více.
Podle mého názoru jsem svoji závěrečnou práci obhájila tak, jak nejvíc
jsem uměla. Nakonec jsem se svojí prací a obhajobou byla spokojená. Cestou zpět
do lavice ze mě opadl strach a já byla ráda, že to mám za sebou s jedničkou
v žákovské knížce.
Z.Polnická, 9.A
Závěrečná práce. Proč ji musíme dělat? K čemu nám to všechno je? Někdo
teď možná spustí: „Je to hloupost!“, „Je to k ničemu!“, „Naprostá ztráta času!“
My si ale dovolíme s těmito výroky nesouhlasit.
V 9. třídě na konci školního roku dostanou žáci za úkol vybrat si libovolné
téma, které žák zpracuje a bude obhajovat. Pro většinu žáků to může být těžké,
protože si vyberou téma, které je vůbec nezajímá a vybrali si ho jenom kvůli
tomu, aby o tom více nemuseli přemýšlet. Zpracovaný text se naučí jako
básničku, nebo čtou text dokonce z tabule.
My jsme to měli jednoduché. Vybrali jsme si téma, kterému se průběžně
věnujeme, a tak jsme nemuseli nic řešit. Obhajoba byla snadná, jelikož jsme
všechny informace v hlavě měli a pouze jsme si je urovnali. Byli jsme jenom
trochu nervózní před davem naslouchajících, ale výklad jsme si velice užili. Máme
za to, že nás práce připravila na střední školu, kde, jak doufáme, se takovéhle
prezentace budou dělat častěji.
Jakub Strnad, Štěpán Varga, IX.B
Na závěrečnou práci jsem si vybral matematiku ze dvou důvodů. První
důvod je ten, že matematiku ještě nikdo v historii celé této školy jako
závěrečnou práci nedělal, a druhý důvod, že matematika mě velice zajímá a baví
mě. Myslel jsem si, že to nemůže být tak těžké, ale brzy jsem zjistil, že je to
mnohem těžší, než jsem čekal. Strávil jsem nad různými výpočty mnoho hodin,
abych vše uměl prezentovat. Den před tím jsem si prezentaci nacvičoval nejméně
pětkrát, abych ji zvládl perfektně. Závěrečnou práci jsem měl prezentovat
druhou hodinu, což byla chemie. Připravil jsem si pěknou prezentaci a měl jsem
skvěle nacvičené mluvení. Samozřejmě přišlo nečekané. Šli jsme do učebny
informatiky. Znamenalo to, že jsem neprezentoval před celou třídou, ale pouze
před učiteli Kořínkem a Vondrou, takže mou prezentaci nikdo neviděl a ani mě
nikdo moc neslyšel. Celkem zbytečné by každý řekl… Makal jsem na tom a potom
to stejně bylo „soukromé“. Ale vypadá to, že jsem je zaujal různými triky a
výpočty. Po skončení jsem dostal jedničku. Když jsem si šel pro známku, tak pan
učitel dodal, že jsem měl jednu z nejlepších prací. Byl jsem šťastný, že jsem to
nějak zvládl a že jsem jako jediný udělal závěrečnou práci z matematiky. Někdo
by řekl, že dělat něco takového je těžké, až i hloupé, ale když už jsem si vytyčil
nějaký cíl, tak ho dokončím, ne?!
David Rachota,9.A
A.Petrů, 9.B
J.Lněnička, 9.B
M.Berková, 9.A
Z naší tvorby…
Strašidelný mlýn
L.Jelínková, 7.B
Za vesnicí stál polozbořený mlýna v tom mlýně se děly podivné věci. Mlýn byl
obklíčen lesy a od vesnice ho dělilo jen několik stromů. Nikdo přesně nevěděl, co se tam
děje, jen v noci byly odtamtud slyšet podivné zvuky: škrábání, vytí na měsíc a kroky lehčí
než ty lidské, ale těžší než zvířecí. Pocestní, kteří náhodou zabloudili kolem, ještě
dodnes vypráví o tom, co viděli. Historek o tomto mlýnu vzniklo mnoho, ale pouze dva lidé
znali o mlýně pravdu. Byla to mladá Theresa a její přítel Damon. Bylo to na den jejich
výročí. Damon dlouho uvažoval, co podniknout, ale nakonec vsadil na klasiku v podobě
pikniku v lese. Vše probíhalo skvěle, dokud se Damon nevydal k vodě.
Zlatavé slunce se již pomalu sklánělo za koruny vysokých stromů a načervenalými
paprsky vytvářelo na nebi červánky. Červená záře osvětlovala Theresiin obličej. Thessa
vždy milovala západy slunce, ale nyní se jí hlavou honila pouze myšlenka: „ Kde je
Damon?“ Vědomí, že noční rozlehlá pláň v lese není ideální místo na strávení noci, ji
donutilo zvednout se z červené deky a vydat se Damona hledat. Po opuštění mýtiny se
Theresy zmocnil strach. Slunce již zapadlo a magický úplněk projasňoval temnou noční
oblohu. Skrz husté pletence větví stromů jen sotva pronikalo měsíční světlo a les byl
zahalen do tmy. Theresa kráčela po hebké trávě a kličkovala mezi ztrouchnivělými
kmeny stromů. „ Damone! Damone!“ křičela na všechny strany. Jediné zvuky, které jí byly
odpovědí, pocházely od lesní zvěře a k tomu šustění větví pohybujících se v lehkém
závanu teplého letního větru.
Theresa chodila dlouho. Byla už unavená a podlamovala se jí kolena. Každý krok ji
vedl dál od města, kde Damona naposledy spatřila. Konečně se jí naskytl pohled na starý
kamenný mlýn. Jemný vánek čechral Theresininy červené vlasy a povlával s nimi
neposedně sem a tam. Theresa chvíli mlýn pozorovala. Shledala bezpečným a doklopýtala
k němu rychlým krokem.
S vrzáním zrezavělých pantů otevřela mohutné dveře z dubového dřeva a pomalu
vstoupila dovnitř. Mlýn vypadal sice opuštěně, ale Theresu i tak ovládla nejistota. Kolem
ní se rozprostřelo mrazivé ticho. „ Je tu někdo? Haló! “ zakřičela na všechny strany
mlýna. V tu ránu se ozvalo škrábání na dveře, až Theresa nadskočila strachy. „ Co to
může být?“ zeptala se sama sebe. Strach ovládl celou její mysl a nedovolil jí racionálně
uvažovat. Pomalu docupitala po dřevěné vrzající podlaze ke dveřím, zpoza kterých
vycházelo to škrábání, a otevřela je. Ze tmy se vynořil pes. Byl Therese po kolena a měl
karamelovou barvu. Začal štěkat a rozeběhl se k ní. Theresa couvala, až narazila do zdi.
Pes byl už jen pár kroků od ní a upíral na ni veliké hnědé oči. Theresa si zakryla oči
oběma rukama a byla vyděšená. Chvíli tam takhle stála a najednou si uvědomila, že se nic
neděje. Ruce odkryla a naskytl se jí pohled na psa, ležícího u jejích nohou.
„ Thereso! Thess!“ ozvalo se volání.Theresa okamžitě poznala Damonův hlas a
rozeběhla se mu do jeho náručí. Damon kolem ní ovinul své silné paže a uvěznil ji
v příjemném teplém objetí.
Psa si nakonec nechali. Pojmenovali ho Dylan. A když zlobil, volali na něj Dillie.
Theresa Damonovi samozřejmě vše převyprávěla a na to místo se ještě několikrát vrátili.
Mlýn
M. Loucký, 7.B
Za vesnicí stál polorozbořený mlýn a v tom mlýně se děly podivné věci. Ten
kdo tam šel, se už nikdy nevrátil. Jednou jsem se já, Čenda a Tonda rozhodli, že
tam půjdeme a všechno natočíme.
Když jsme se přibližovali, bylo nám divně. Trochu to vypadalo jako
z nějakého hororu. U vchodu byly tři kůly, skoro jakoby na nás někdo čekal.
Dveře byly ztrouchnivělé, žádný zámek a rozbořená zeď. Byla tam tma.
Po prvním kroku se nám zničila kamera. Čenda vykřikl:„ Tys ji rozbil?“ „ Já
nic neudělal“ obhajoval se Tonda. Málem ještě vznikla rvačka, kdybych je
neodtrhl! Najednou se z dlouhé temné chodby ozval dívčí křik.
První krůčky byly děsivé, pořád jsme šli dlouhou chodbou. Konečně konec,
ale co to bylo? „ Knihovna!“ zařval jsem. Hledali jsme tajný vchod. Našel jsem
knihu jménem „Mlýn“. Byl tam popsán celý náš postup až sem, pak tam byly
prázdné stránky. Začal mi běhat mráz po zádech. Objevil jsem vchod!“ zakřičel
Tonda. Zatáhl za páku a otevřel dveře. V knize se to najednou objevilo.
Bludiště! Přesně to jsme našli. Drželi jsme se pohromadě. Dvacet sedm
slepých uliček a tři hodiny strávených v bludišti. Když jsme došli na konec,
zavřeli se za námi dveře. K tomu ještě jedna pohroma. Čenda zmizel! „ Musíme jít
dál, tamtudy se nevrátíme“, řekl jsem Na konci další temné chodby byl obří
dinosaurus.
„ Uviděl nás! “ vykřikl Tonda. „ Myslím, že už vím, proč se nikdo nevrátil,“
dodal jsem. Ten dinosauru nás honil po celé velké místnosti. Vypadalo to skoro
jako v Morii. Postupně shazoval všechny sloupy, a když shodil poslední sloup, spadl
strop. Otevřely se dveře do další temné chodby a my jsme pokračovali dál
v cestě. Na konci bylo denní světlo, byly jsme venku. Vrátili jsme se, kudy jsme
přišli.
„ Ta kamera natáčela“, řekl šťastně Tonda. Vrátili jsme se domů, vydali
jsme video na internet. Týden po tom jsme se museli stěhovat kvůli nějakému
úniku radiace. Zabavili i moji knihu Mlýn. Ale Čendu, toho už jsme nikdy neviděli.
N.Růžičková, 3.A
N.Kuklíková, 3.A
Ad.Brothánková, 9.B
K.Červinková, 9.A