Ohlasy k představení – Tomáš Svoboda

Transkript

Ohlasy k představení – Tomáš Svoboda
Sleduji Profidivadlo již šestým rokem; v Ptákovině jsem i hrál, jinak se ale většinou podílel
pouze na zvukové stránce. Píšu to proto, že znám tenhle studentský soubor jaksi „zevnitř“ a že si
uvědomuji, jak obtížně a s jakým nasazením jednotlivé inscenace vznikají.
Letošní Přelet nad kukaččím hnízdem jsem kvůli psaní diplomové práce viděl pouze
divácky, a to jak na premiéře, tak i na derniéře. Dlužno podotknout, že při obou představeních
jsem stál, sedadlo na mě nezbylo.
Šlo o náročný, avšak dramaticky nosný text. Dramaturgicky se jej podařilo upravit pro
konkrétní možnosti souboru.
Práce režijního tandemu byla jednoduše skvostná. Žasnul jsem jednak nad samotnými
režijními nápady, avšak i nad vedením nezkušených herců. V první polovině hry nás režijní
výstavba svižně uvedla do děje a vygradovala před přestávkou imaginárním sledováním
sportovního přenosu v televizi. Druhá polovina byla již konciznější, novodobá antická tragédie
v ní směřovala ke svému završení, ale byla přesně odměřenými lyrizujícími pasážemi vhodně
odlehčována. Zde režie nápaditě kombinovala text říkanky recitované dojemnými dětskými
hlásky, při tom však podmalované zlověstným hudebním podkresem.
Vlastní hudba je jakousi specializací Profidivadla. Studenti ji od samého počátku trvání
souboru sami skládají i nahrávají. Letos dostala hudba hodně prostoru nejen při mezihrách, ale
také v podkresech celých pasáží jednotlivých scén. A byla výtečná!
K specificky divadelní magii patří nasvícení každé inscenace. Při derniéře ve Scale bylo
obzvláště působivé, neboť čtyři přesně zaměřené boční reflektory z balkónu vyznačovaly prostor
scény a měnily se spolu s přesuny jádra děje, hlavně však pohyblivý bodový reflektor z přízemní
kabiny mohl opravdu zaměřit a vypíchnout vrcholné okamžiky. Barevné filtry byly užity střídmě,
avšak účinně. Je škoda, že se při derniéře nejspíše porouchal výrobník umělé mlhy, takže
představení bylo oproti premiéře ochuzeno o tento tak trochu laciný, avšak účinný efekt.
Herci v Profidivadle bývají vybíráni z naprostých laiků, jejich volba musí proto alespoň
typově pokud možno sedět. Letos v tomto smyslu kraloval katatonik po lobotomii mozku Ruckly,
který svým zjevem skutečně navozoval metaforickou představu Krista na kříži, což bylo
divadelně torpedováno jeho stále stejnou replikou. Rovněž dvoumetrový Bromden byl typově
uvěřitelný. Malinká role zřízence elektrošoků také typově seděla. V dámských hereckých
výkonech jednoznačně kralovala vrchní sestra Ratchedová, v pánských pacient Billy. S jejich
interakcí si režie vyhrála. Billy po epizodě s prostitutkou na krátký okamžik přestal koktat a
choval se mužně. Jakmile jej však vrchní sestra zlovolně konfrontovala s hrozbou jeho maminky,
stal se jako mávnutím příslovečného kouzelného proutka opět psychickou troskou. Mimochodem:
obsazení skutečného černouška do role pacienta v americkém blázinci byl vrcholný kousek
castingu, po česky raději konkurzu na výběr rolí. Ale i ostatní herci byli typově odlišeni a
přesvědčivě „roztomilí“ – každý z pacientů si hýčkal tu svoji úchylku, McMurphy byl parchant i
sympaťák současně, bigotní pomocná sestra vzbuzovala smích i soucit zároveň a obě kurvy byly
zkrátka kurvy – s prominutím. Pro mě osobně byla největším diváckým zážitkem vrchní sestra
Ratchedová; její zlovolná manipulace s pacienty byla sexuálně podbarvena, třeba v tom
kratičkém okamžiku, kdy McMurphy po lobotomii mozku sedí bezmocně v pojízdném přesle a
ona s ním na scéně zůstane sama.
Přelet nad kukaččím hnízdem v podání Profidivadla vytěžil z románové předlohy to
divadelně dramatické i lyrické a namíchal divácky přesvědčivý a stále aktuální amalgám hrozivé
manipulace s lidmi, odvěkého boje dobra se zlem.
Tomáš Svoboda

Podobné dokumenty

68 | 2016 5.-18.5. - Univerzitní kino Scala

68 | 2016 5.-18.5. - Univerzitní kino Scala Ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostává povolení sledovat celou její rodinu, ovšem jen tak, aby nic nenarušovalo obrázek života spokojeného lidu. Dokumentaristé ale nechali běžet kameru i ve ch...

Více

Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven

Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven LSD). Role pokusného králíka ho později inspirovala k napsání jeho již zmíněného prvního románu, který se stal bestsellerem. Po vydání svého druhého románu Tak mě někdy napadá (Sometimes a Great No...

Více

Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven

Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven by nikdo z léčených neměl slyšet; je schizofrenický, mívá časté halucinace, které v příběhu vystupují jako realita (tak jak to on cítí); po zabití McMurphyho utíká z léčebny za svobodou • R.P.McMur...

Více

Výukový matriál byl zpracován v rámci projektu OPVK 1

Výukový matriál byl zpracován v rámci projektu OPVK 1 všecky ty prkotiny, že aby se nezamykaly ložnice, nebo že nechcete mít cigarety na sesterně? Zkraje mi nedošlo, proč za mnou lezete, jako bych byl ňákej spasitel. Ale pak jsem se čirou náhodou domá...

Více

VÝSLEDKOVÁ LISTINA - Půlmaraton

VÝSLEDKOVÁ LISTINA - Půlmaraton timing + data processing realized by

Více

Přehled činnosti studia DAMÚZA os v roce 2013

Přehled činnosti studia DAMÚZA os v roce 2013 Přehled činnosti studia DAMÚZA o.s. v roce 2013 Produkční jednotka DAMÚZA

Více

Vytrvalost svatých

Vytrvalost svatých učinit svou prioritou pro všechny dny, abychom Jej milovali nade všechny věci, hledíce na Jeho slávu a krásu a obdivujíce ji. Nechal jsi Ježíše Krista vejít do svého života takovým způsobem, že už ...

Více