Velká pardubická

Transkript

Velká pardubická
SPECIÁL
Vítejte na
Velké
DOSTIHOVÝ SVĚT
Takhle už se dvakrát radoval Jan Faltejsek
z vítězství s Orphee des Blins. Zopakují si
společnou radost i letos? Foto Petr Guth
Vítejte. Velká je tu…
Sportovní akce s tradicí, která sahá až na 123 předchozích ročníků? Stále populární, stále mladá, stále čímsi
nová a neotřelá? A k tomu v České republice? Co by to asi mohlo být? Odpověď na tyhle otázky je jednoduchá
a jednoznačná. Přece Velká. Přesněji řečeno Velká pardubická s Českou pojišťovnou. Jedna z mála sportovních
událostí, o které slyšel v naší zemi snad skutečně každý. A protože se k nám připlížil podzim, Velká se svým
tradičním říjnovým termínem zase klepe na dveře. A s ní k Vám letos přichází i tato publikace.
Vznikla především proto, aby Vás, návštěvníky Agrofert Parku a příznivce dostihového sportu, pomohla přivítat v prostředí, kterým kráčely a kráčí české dostihové dějiny. Ať už jste na závodiště zavítali při příležitosti
posledního z kvalifikačních dostihů, konaného 13. září, anebo přímo při příležitosti českého dostihového svátku svátků o čtyři týdny později. Protože je však vydávána už před polovinou září, nemůžeme vám v ní představit definitivní startovní pole letošního ročníku ani informace, které se objeví bezprostředně před startem
legendárního dostihu. Co však můžeme a rádi činíme je představení legend dostihu v čele s Josefem Váňou, ale
i kapitánem Poplerem a mnoha dalšími velikány současnosti i minulosti. Oněch 123 minulých ročníků vytvořilo téměř nekonečnou řadu koňských i lidských osobností. Spojuje je podíl na dějinách události, jíž v mnoha
ohledech není na evropském kontinentu rovno. Podobnou událostí je ve světě překážkových dostihů snad jen
liverpoolská Velká národní, tak trochu „velká sestřenice“ pardubického klenotu. I na ni se pro srovnání na příštích stránkách podíváme. Za všechny, kdo jsme tuto publikaci chystali, Vám přeji příjemné listování a čtení.
Petr Guth
www.dostihovy-svet.cz
Velikáni
Vítejte na Velké
Král Velké pardubické aneb
Dvacet sedm startů Josefa Váni
Žokej Josef Váňa starší je
bezkonkurenčním monarchou
našeho nejslavnějšího dostihu.
Přestože se na start Velké
pardubické poprvé postavil až
několik dnů před svými třicátými
třetími narozeninami, zlámal
postupně snad všechny rekordy,
které si lze v souvislosti s ní
představit. Až na jeden jediný.
Když 9. října 2011 vyhrál po
osmé (z toho po třetí v sedle
Tiumena), zbývalo mu jedenáct
dnů do padesátých devátých
narozenin. Vladimír Hejmovský
dosáhl prvenství ve VP v roce
1951 devět dnů před svými
devětapadesátinami. Josefu
Váňovi tedy před třemi lety
chybělo pouhých pár desítek
hodin k tomu, aby se stal i
nejstarším vítězným jezdcem.
Josef Váňa po jednom ze svých vítězství s Železníkem. Archivní snímek
Velké pardubické se zúčastnil 27krát. Znamená to, že startoval v téměř 22 procentech
jejích dosavadních 123 ročníků. Od jeho
debutu uplyne 6. října 2014 dvacet devět let.
V jejich průběhu se VP nezúčastnil pouze
dvakrát. Celková bilance Josefa Váni jako
jezdce Velké pardubické je takováto: z 27
startů 8x zvítězil, 3x obsadil druhé místo,
4x byl třetí, 2x čtvrtý,1x šestý,1x osmý, 8x
nedokončil. Už jenom to činí z Josefa Váni
největší postavu českého dostihového sportu
všech dob. Ve svých téměř dvaašedesáti letech je však také úspěšným trenérem.
Jeho svěřenci vyhráli Velkou pardubickou
devětkrát. Nespočetného množství vítězství
dosáhli i v dalších našich a zahraničních
překážkových a rovinových dostizích, včetně
klasických.
Zůstaňme však u Velké pardubické. Projděme si postupně všechny Váňovy starty.
Od onoho 6. října 1985 do 14. října 2013.
A pokaždé na chvilku zastavme čas.
1. start, druhé místo
– 95. ročník, 6. října 1985
Startovní listina tohoto „polojubilejního“
ročníku není příliš početná. O vítězství se
uchází jedenáct koní. V sedle jednoho z nich,
polokrevného Paramona ze Státního statku
Bruntál-Světlá Hora je však debutant Velké
pardubické, amatérský jezdec Josef Váňa.
Bývalý velmi dobrý lyžař a člen Horské
služby v Jeseníkách. Startu v sedle lepšího
ze dvou koní této stáje, Železníka, který tento
ročník nedokončí, se zatím nedočkal. V sedle
Paramona však obsazuje při své životní premiéře v nejtěžším překážkovém dostihu na
evropském kontinentu vynikající druhé místo. I když se značným odstupem na vítězného
Festivala s jezdcem Petrem Vozábem.
2. start, nedokončil
– 96. ročník, 12. října 1986
Také tentokrát, v početnější konkurenci čtrnácti koní, vede amatér Josef Váňa
Paramona. Loňská znamenitá premiéra však
nemá úspěšné pokračování. Druhé účinkování Josefa Váni ve Velké pardubické končí
Paramonovým pádem na Hadím příkopu. Do
cíle nedoběhl ani Váňův budoucí slavný partner Železník. Žádný z koní ze stáje ve Světlé
Hoře nemá tedy v rozhodujících fázích dostihu možnost soupeřit s vítězným Valenciem
vedeným amatérem Karlem Zajkem.
3. start, první vítězství
– 97. ročník, 4. října 1987
Na startu je tucet koní a jezdců. Konečně
je vyslyšeno volání dostihových příznivců
i odborníků. V sedle Železníka, koně s velkým potenciálem, je už talentovaný amatér
Josef Váňa. Amatér z hlediska dostihového
řádu, nikoli co do výkonnosti. Kůň, kterého vede tentokrát, exceluje. Po vynikajícím
výkonu, skvěle Váňou dirigovaný, procválá
cílem bezpečně jako první. Dvanáct délek před druhým Formanem a ve skvělém
traťovém rekordu Velké pardubické. Poprvé
v historii dosáhli vítězové času lepšího než
10 minut – 9:56,13.
4. start, druhé vítězství
– 98. ročník, 9. října 1988
Ani tento ročník Velké pardubické se nedočkal početné účasti. Číslo třináct vyjadřující
množství startujících koní však Železníkovi
a Josefu Váňovi při jejich druhém společném
účinkování ve Velké pardubické a obhajobě
loňského prvenství smůlu nepřináší. Jejich
největším soupeřem se v průběhu dostihu
stává trochu podceňovaná anglická dvojice
Free Flow s mladým Williamem Sporborgem. Pár z Ostrovů se Železníka s Váňou
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
dlouho drží, ale v závěru přece jen nestačí.
Vítězové, teď už dvojnásobní, mají v cíli
náskok patnácti délek. S velkým odstupem
za Free Flowem dokončí dostih na třetím
místě Medailon. Více koní už konečnou
metou neproběhne.
v hloubi devatenáctého století, se tedy běží
po sté. Významu tohoto výročí odpovídá
i kvalitní a početná účast, rekordní v historii.
Dvacet devět startujících. Čtyři ostrovní koně,
čtyři ze stále ještě existujícího Sovětského svazu a jedenadvacet československých.
Železník a Josef Váňa usilují o něco, co se
zkušenýma Váňovýma rukama nezmatkuje.
Postupně, systematicky snižuje původně propastný odstup. Na Velkých zahrádkách už je
pátý, po Velkém anglickém skoku běží v čele.
Jako první překonává i poslední těžkou překážku, Havlův skok. Na travnaté dráze se
k vedoucí dvojici přibližují Drak s Václavem
Chaloupkou. Boj o vítězství pro sebe o tři
délky rozhodují Železník s Váňou. Železník se stává prvním koněm v historii, který
vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát, Váňa
se čtvrtým jezdeckým vítězstvím vyrovnává
Chaloupkovi.
8. start, nedokončil
– 102. ročník, 11. října 1992
Dosud žádný jiný ročník neměl tak deprimující průběh. Velká pardubická prožívá nejkritičtější okamžiky své existence. Dlouholetý
startér Jiří Šindler, který za několik okamžiků
vyšle patnáct koní na trať už po dvacáté sedmé, má pod sakem neprůstřelnou vestu. Na
příkaz policie poté, co několik dnů předtím
obdržel anonymní dopis se sdělením, že bude
zabit. Následující masové vniknutí tzv. ochranářů do dostihové dráhy sto druhý ročník těžce znehodnotilo. V důsledku tohoto skandální
excesu nevyšla Velká pardubická při jejich
posledním společném startu ani čtrnáctiletému Železníkovi s Josefem Váňou. Byli mezi
těmi, kteří po kličkování mezi demonstrujícími šílenci padli po kolizi s jiným koněm za
Taxisem. Bylo to pro ně oba smutné loučení.
Vítězem se po skličujícím průběhu stal Quirinus s Jaroslavem Brečkou.
9. start, nedokončil
– 103. ročník, 10. října 1993
Josef Váňa po VP 2013 na snímku Petra Gutha
5. start, třetí vítězství
– 99. ročník, 15. října 1989
Na startu stojí v porovnání s předcházejícím ročníkem téměř dvojnásobný počet
účastníků – dvacet pět. Mezi nimi pět anglických koní a čtyři sovětští. Železník s Josefem
Váňou usilují o třetí vítězství po sobě. Byli
by po dvojici Sagar – Pavel Liebich, která to
dokázala na počátku osmdesátých let dvacátého století, teprve druhým párem, kterému
by se to podařilo. A to ještě v jedné a téže
dekádě. Přes silnou a hlavně nesmírně četnou
konkurenci to Železník s Váňou dokážou.
V závěru jim nejvíce odolávají klisna Fráze
s dosud nejčastějším vítězem Velké pardubické Václavem Chaloupkou, který ji v předcházejících letech vyhrál čtyřikrát. Nakonec
však mají Železník s Váňou v cíli k dobru
sedm délek a triumfují spolu po třetí v řadě.
6. start, nedokončil
– 100. ročník, 14. října 1990
Velkého jubilea se Velká pardubická
dočkala už v demokratickém režimu, slibujícím do budoucna velké naděje. Je to patrné
i v atmosféře na závodišti. Náš nejslavnější
dostih, který se poprvé uskutečnil tady, na
někdejších Cvrčkovských pastvinách, ještě
www.dostihovy-svet.cz
ve Velké pardubické dosud nikomu nepodařilo. O čtvrté vítězství, navíc bez jediného
přerušení. Jubilejní ročník a návrat svobody
do země dušené několik desítek let komunistickou totalitou jsou pro tak velkolepou,
všeobecně očekávanou událost jako stvořené.
Jenže všechno je jinak. Kolize s kladrubským
Formanem na Popkovickém skoku znamená
pro Železníka a Josefa Váňu konec nadějí. V jubilejním ročníku nezvítězí, čtvrtého
prvenství po sobě se nedočkají. O vítězství
svedou souboj dvě klisny. Fráze s Václavem
Chaloupkou a Libentína s Karlem Zajkem.
Libentína je nakonec šťastnější.
7. start, čtvrté vítězství
– 101. ročník, 13. října 1991
O rok později si Železník s Josefem Váňou
chtějí vynahradit smůlu, která je postihla
ve stém ročníku. Mají proti sobě dvacet
jedna soupeřů. Ti z Ostrovů tentokrát mezi
nimi nejsou, ze SSSR přijeli dva. V průběhu
dostihu se zdá, že čtvrté vítězství ve VP není
žádnému z koní přáno. Železník padá po
kolizi s jedním ze soupeřů na Poplerově skoku. Váňovi se daří znovu na něho nasednout,
ovšem ztracené délky na čelo dostihu, se zdají být nedostižné. Dvanáctiletý kůň vedený
Krize, do které se Velká pardubická v roce
1992 dostala, pokračuje. Na startu je pouze
devět koní, Josef Váňa jede Baroka. Jejich
účast končí opět za Taxisovým příkopem.
V závěru nastává mnoho desetiletí nevídaná
situace. Cílové mety dosahuje pouze jedna
jediná dvojice. Rigoletto s Liborem Štenclem
se tak stávají vítězi dalšího hodně nevydařeného ročníku.
10. start, nedokončil
– 104. ročník, 9. října 1994
Krize je překonána, na startu je devatenáct
dvojic. Josef Váňa nastupuje do dostihu po
desáté. Pouhé čtyři měsíce po nesmírně
těžkém zranění, které utrpěl v létě při dostizích v německém Baden-Badenu. V tamní
nemocnici prodělal i klinickou smrt. Po
hrdinském výkonu v sedle valacha Vyšehrada se teprve před poslední těžkou překážkou
kurzu Velké pardubické, Havlově skoku, projevily na Josefu Váňovi následky nedávného
úrazu. Svého koně musel zastavit, dostih
nedokončil. Vítězem se stal Erudit s Vladislavem Snitkovským.
11. start, čtvrté místo
– 105. ročník, 8. října 1995
Mezi šestnácti startujícími jsou dva koně
z Anglie a dva z Francie. Josef Váňa je
Velikáni
v sedle pátého koně ve svých dosavadních
jedenácti účastech ve Velké pardubické. Je
to valach Matia Mou, který měl rok předtím
s jezdcem Špalkem pád na Taxisově příkopu.
Tentokrát se Matia Mou dostává až do cíle
a s Josefem Váňou končí na čtvrtém místě.
Jen necelé tři délky za vítězem. Tím se po
dvaadvaceti letech a dosud naposledy stává
anglický kůň – It´s a Snip s jezdcem a zároveň svým trenérem Charliem Mannem.
12. start, nedokončil
– 106. ročník, 13. října 1996
Dvacet jedna účastníků, mezi nimi vynikající ostrovní konkurence. Včetně loňského
vítěze It´ s a Snipa, tentokrát dokonce v sedle s dvojnásobným vítězem Velké národní v Liverpoolu Richardem Dunwoodym.
Josefu Váňovi, který vede koně Vronského,
nepřináší dvanáctý start ve Velké pardubické vítězství jezdecké, poprvé se však může
naplno radovat jako trenér. A to zásluhou
koně Cipíska. It´s a Snip dobíhá třetí, za
Cipískem a svým krajanem Irish Stampem.
Váňa musel zraněného Vronského zadržet po
překonání předposlední proutěné překážky.
13. start, páté vítězství
– 107. ročník, 12. října 1997
Rok po cenném Cipískově vítězství zvolil
Josef Váňa opět sedlo Vronského. Devítiletý valach se po velmi dobrých výkonech
v průběhu sezóny ocitá v konkurenci čtrnácti
koní v roli favorita. Jeho jezdec má možnost
zaútočit na své celkově páté vítězství, o což
se předtím několikrát marně pokoušel Václav
Chaloupka. V cílové rovině jdou Vronsky
s Josefem Váňou nezadržitelně vstříc vítězství. Ve hře jsou však ještě Marketplace
s Pavlem Složilem, kteří náskok Vronského
rychle snižují. Vronský s Váňou ale své
prvenství nakonec o půl délky uhájí. Sláva je
to veliká. Josef Váňa se stává první pětinásobným vítězem Velké pardubické v historii.
Vítejte na Velké
ství. Vronsky však tentokrát do boje o čelní umístění nezasáhne. Doběhne s Josefem
Váňou mezi šestnácti startujícími na šestém
místě. Pro druhé vítězství po sobě si bezpečně
docválá Peruán se Zdeňkem Matysíkem.
16. start, osmé místo
– 111. ročník, 14. října 2001
V poslední Velké pardubické ve dvacátém století, 8. října 2000, při jubilejním sto
desátém ročníku a třetím vítězství dvojice
Peruán-Matysík Josef Váňa v sedle poprvé
od roku 1985 chybí. Navíc nestartuje žádný
kůň v jeho tréninku. A to proto, že oznámení
o startu Váňových koní bylo do Jockey Clubu v Praze doručeno až po uzávěrce…Ve
stojedenáctém ročníku, ve kterém bojuje
jedenadvacet dvojic je však Josef Váňa znovu při tom. Jako jezdec koně Storm of Fire.
V cíli končí osmý. Coby trenér má v ohni
očekávaného boje, jehož se opět účastní silná
zahraniční konkurence, další čtyři želízka.
Nejžhavějším z nich je Chalco s německým
jezdcem Peterem Gehmem. A tato dvojice
nakonec vítězí.
17. start, třetí místo
– 112. ročník, 13. října 2002
V poli sedmnácti koní vede Josef Váňa
svého tréninkového svěřence Kedona. Bělouše. Někdy v minulosti se Váňovi v noci
devět set metrů dlouhého dostihu s jedenatřiceti překážkami jde s Decent Fellowem, desátým koněm svého účinkování ve Velké pardubické. Největší naděje se mezi devatenácti
startujícími přisuzují klisně Registaně. Ta
také v sedle s Peterem Gehmem, který dosahuje svého třetího jezdeckého prvenství po
sobě, vítězí. Decent Fellow s Váňou za ní
dobíhá o necelých osm délek třetí.
19. start, druhé místo
– 114. ročník, 10. října 2004
V nabité konkurenci sedmnácti kvalitních koní se čtyřmi zástupci ostrovních
zemí, Anglie a Irska, vede Josef Váňa svého
sedmiletého svěřence Retrievera. Největším
favoritem je opět klisna Registana. Té také
znovu patří vítězství a Peter Gehm v jejím
sedle slaví to, co se dosud nepodařilo žádnému jinému jezdci. Ani samotnému Josefu
Váňovi. Dosáhl totiž ve Velké pardubické
čtvrtého triumfu za sebou. Decent Fellow
s Váňou končí o devět délek druzí.
20. start, čtvrté místo
– 115. ročník, 9. října 2005
V tomto ročníku obhájkyně posledních
dvou vítězství na samém počátku dostihu
padá. Cesta k vítězství se otevírá dalším patnácti účastníkům. Josef Váňa absolvuje jubilejní dvacátý start a znovu zkouší proměnit
14. start, nedokončil
– 108. ročník, 11. října 1998
Při svém čtrnáctém startu se Josef Váňa
rozhodl pro Cipíska. Vítěze z roku 1996,
který byl od té doby velmi populární. Cipísek s Váňou se na start sto osmého ročníku
postavili přes silnou domácí i zahraniční
konkurenci s celkovým počtem dvaadvaceti
startujících v roli favoritů. Štěstí jim však
nepřeje. Stanou se účastníky hromadné kolize na ošidném Popkovickém skoku. Cipískova dostihová kariéra tím končí. Vítězem se
poprvé stává další kůň, který vejde v historii
VP mezi nejslavnější – Peruán s jezdcem
Zdeňkem Matysíkem.
15. start, šesté místo
– 109. ročník, 10. října 1999
Josef Váňa nechybí ve startovní listině Velké pardubické ani tentokrát. Je to už jeho patnáctý start od debutu v roce 1985 bez jediného
přerušení. Po třetí je v sedle Vronského, koně,
s nímž dosáhl svého pátého jezdeckého vítěz-
Po Velké pardubické 1985, kdy Josef Váňa startoval poprvé. Zleva trenér vítězného Festivala Václav
Čermák, jezdec Festivala Petr Vozáb, Josef Váňa (2. s Paramonem), Kamil Kuchovský (3. se Santosem).
Archivní snímek
zdálo, že vítězí ve Velké pardubické v sedle
bílého koně. Že by tato chvíle opravdu nastala? Kedon s Váňou si vedou dobře, patří
k nejlepším, ale na vítězství to nestačí. Tento
ročník dokončí třetí, za Maskulem (opět
s Peterem Gehmem) a Decent Fellowem,
který je rovněž z Váňovy stáje.
18. start, třetí místo
– 113. ročník, 12. října 2003
Josef Váňa je opět v sedle, přestože mu
téměř před rokem bylo padesát. Do šest tisíc
krásný sen o bílém koni ve skutečnost, která
by byla ještě nádhernější. Po třech letech se
znovu posadil na svého tréninkového svěřence Kedona. V cíli z toho však je „pouze“
čtvrté místo. Boj o vítězství svedou Maskul
vedený Němcem Dirkem Fuhrmanem a „starý známý“ Decent Fellow, jehož tentokrát jel
Josef Bartoš. Vítězí Maskul.
21. start, druhé místo
– 116. ročník, 8. října 2006
Poctivý pracant Decent Fellow se dočkal.
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
Josef Váňa na Tiumenovi letos v srpnu poté, co se spolu kvalifikovali do Velké pardubické 2014. Foto Petr Guth
Svůj další start ve Velké pardubické proměňuje Váňův svěřenec ve vítězství. V sedle
však nemá svého trenéra, nýbrž Josefa Bartoše. Josef Váňa se tentokrát rozhodl pro úplně
jiného ze svých výborných koní, Juventuse.
A vede si v jeho sedle skvěle. Konečné druhé
místo za Decent Fellovem umocňuje triumf
Váňových koní.
22. start, třetí místo
– 118. ročník, 12. října 2008
V předcházejícím 117. ročníku sice jméno
Josef Váňa na startu nechybělo, patřilo však
synovi Josefa Váni, Josefu Váňovi mladšímu.
Ten si tak v šestnácti letech odbyl ve Velké
pardubické za otcovy jezdecké nepřítomnosti
svůj debut. Pátým místem v Juventusově
sedle. V roce 2008 jsou Váňové na startu Velké pardubické poprvé oba. A Josef
Váňa starší, je opět v plné formě. Dokončí
ji s Juventusem třetí, když po diskvalifikaci
Amant Grise, jenž probíhá cílem jako první,
vítězí po druhé za sebou a pro Josefa Váňu
získává šesté trenérské vítězství bílá klisna
Sixteen s Josefem Bartošem. Takže Josef
Váňa s bílým koněm Velkou pardubickou
skutečně vyhrává, a to dokonce dvakrát.
I když ne jako jezdec, nýbrž jako trenér.
23. start, šesté vítězství
– 119. ročník, 11. října 2009
Těžko si někdo mohl představit, asi ani
sám Josef Váňa ne, že se celá dvě desetiletí
po éře Železníka dočká koně, se kterým
vyhraje Velkou pardubickou znovu třikrát
www.dostihovy-svet.cz
za sebou. Ve sto devatenáctém ročníku čeká
Tiumena a Váňu první díl jejich neuvěřitelného hattricku. Na startu mají dvacet čtyři
konkurentů, ale žádného z nich osmiletý
valach ani téměř sedmapadesátiletý jezdec
před sebe nepustí. Vyhrávají o tři a půl délky
před „také jejich“ Sixteen s Josefem Bartošem. Jako jezdec vítězí Váňa ve Velké po
šesté, jako trenér po sedmé.
24. start, sedmé vítězství
– 120. ročník, 10. října 2010
Devatenáct koní na startu dalšího jubilejního ročníku. V sedle obdivuhodného Tiumena
dosahuje Josef Váňa po nesmírně dramatickém závěru toho nejtěsnějšího možného
vítězství. Před svým největším konkurentem
Amant Grisem, který je v samotném závěru málem přespurtoval, vyhrávají Tiumen
s Váňou podle výroku rozhodčích po tuhém
boji o nos. Sedmé jezdecké a osmé trenérské
vítězství.
25. start, osmé vítězství
– 121. ročník, 9. října 2011
Tentokrát čtrnáct startujících a dovršení
druhého jezdeckého hattricku Josefa Váni ve
Velké pardubické. Zároveň coby pro trenéra
i druhé místo zásluhou skvěle si počínající
bělky Sixteen, která s Josefem Bartošem
odvádí ve své předposlední Velké pardubické
úžasný výkon. Žádný kůň na ni nemá – až na
Tiumena. Ten ji nakonec poráží o půl délky,
když Josef Váňa načasuje rozhodující útok ve
chvíli, kdy už se zdá, že na prvenství nedo-
sáhne. Celkově sedmnácté Váňovo vítězství
ve Velké pardubické – osmé jezdecké a deváté trenérské.
26. start, třetí místo
– 122. ročník, 13. října 2012
Poprvé v historii se Velká pardubická
neběží v neděli, nýbrž v sobotu, a nad pardubickým závodištěm vychází nová hvězda.
Klisna Orphee des Blins v sedle s Janem
Faltejskem podává nezapomenutelný výkon.
V konkurenci třiadvaceti koní vede pole koní
téměř po celý dostih. Vyhrává více než přesvědčivě. Tiumen s Josefem Váňou podávají
statečný výkon a při svém čtvrtém společném startu jsou třetí. O sedm dnů později
oslaví nejúspěšnější jezdec a trenér Velké
pardubické šedesáté narozeniny.
27. start, nedokončil
– 123. ročník, 13. října 2013
Tiumen a Josef Váňa jsou opět mezi
dvacítkou účastníků. Roli favorita přebírají
Orphee des Blins s Faltejskem. Ale i s trojnásobnými vítězi z let 2009 – 2011 se počítá.
Obhájkyně vítězství z roku 2012 zopakuje
své skvělé vítězství, Tiumen s Váňou se
pokoušejí na počátku cílové roviny vybojovat
už ne prvenství, ale jedno z dalších předních
míst. Před poslední překážkou v cílové rovině
jim však křižuje cestu volný kůň. Účinkování
Tiumena a Josefa Váni končí nešťastným
pádem. Osminásobný vítěz Velké pardubické
dochází do cíle pěšky.
Petr Feldstein
Velikáni
Vítejte na Velké
Žokej, který vyhrál, aniž skončil první…
15× JOSEF BARTOŠ
Josef Bartoš. Žokej, o němž se
už deset let píše jako o nástupci
Josefa Váni. Vždyť si ho také
Váňa vybral a několik let s ním
jako trenér spolupracoval.
Bartoš v té době dvakrát vyhrál
Velkou pardubickou a povedl se
mu i ojedinělý kousek – vyhrát
se Sixteen, přestože dokončil
slavný dostih jako druhý. Dnes
už Josef Bartoš u Josefa Váni
nepracuje, nadále ale patří k elitě
na skocích v Česku i v Itálii. Další
vítězství ve Velké si zatím na
konto nepřipsal. Ale rád by to
změnil: Povede se to už letos?
Jedna z nejvýznamnějších
jezdeckých osobností české scény
hovoří o svém vztahu k Velké
pardubické, Josefu Váňovi
i dostihům vůbec…
1
Vztah k Velké?
Největší událost. U nás nemá konkurenci, kdo ji vyhraje, o tom se na veřejnosti rok mluví, aspoň než se seřadí koně na
start dalšího ročníku. Je to něco úplně jiného, než všechny ostatní dostihy, mimořádná
záležitost pro veřejnost, která jinak náš sport
moc nevnímá. Ale i pro jezdce je to něco
neopakovatelného…
2
Klíč k úspěchu?
Už propozice říká, že je to mimořádný dostih. Jiný takhle náročný se
u nás neběhá. Potřebujete, aby v něm klaplo
úplně všechno. Musíte mít skvěle nachystaného koně, který dobře skáče, je vytrvalý,
ovladatelný a nachystaný. A taky musíte
mít v dostihu štěstí, bez toho se Pardubická
vyhrát nedá, vždycky se najde místo, kdy je
štěstí potřeba…
3
Radost z vítězství?
Pocit, jaký se nedá popsat, ani po
těch letech se mu při dostizích nic
nepřiblížilo. To, jak jsme s Decent Fellowem
vyhráli, bylo jednoznačným vrcholem mojí
kariéry, byl to okamžik, který si člověk vryje
do paměti na celý život…
4
Vítězství z druhého místa?
Se Sixteen jsme proběhli cílem jako
druzí, o vítězství rozhodli až rozhodčí.
Samozřejmě, že ten dojem na samotné dráze
nemohl být tak intenzivní, ale když vyhlásili výsledek, všechno se proměnilo a já se
cítil zase moc dobře. Byl to perfektní pocit,
vyhrát právě s touhle klisnou.
5
Další triumf?
Je fakt, že už je to dlouho, co jsem
vyhrál naposled, a moc rád bych si ty
pocity zopakoval. Jestli se to povede? Kdo ví,
ale je to jeden z cílů pro další ježdění. Není
dostih, který bych vyhrál raději...
6
Nejoblíbenější místo na trati?
Určitě Taxis. To je překážka, na
kterou se můžeme celý rok jen těšit,
skáče se přes něj jednou ročně. Samozřejmě,
najíždíte na něj se zvláštním pocitem, ale
určitě to stojí za to. Vlastně mám ale ještě
jedno oblíbenější místo. Poslední překážku,
ale jen v situaci, kdy na ni najíždíte a víte,
že jste vyhráli, nemáte kolem sebe nikoho,
kdo by vás mohl ohrozit. To je pocit k nezaplacení…
7
Nejlepší Velká, kterou nevyhrál?
Ta, když pan Váňa poprvé vyhrál
s Tiumenem. Je to trochu paradox, ale
jsem strašně rád, že jsem byl u toho. Tehdy
před dostihem jsem ve stáji pro legraci machroval, že se Sixteen vyhrajeme a nemá nás
kdo ohrozit. Ale pan Váňa se tehdy dokázal
vrátit a všem ukázal, jak to umí – jednak
s ježděním, a jednak jak si umí koně připra-
vit. Byl to zvláštní pocit, prohráli jsme, ale já
měl radost proto, že jsem byl součástí toho
týmu. A vidět a zažít to nadšení kolem Tiumenova vítězství, to bylo něco neskutečného.
On přece tehdy vůbec nebyl favorit, naopak,
a o to to bylo celé intenzivnější…
8
… a ta nejhorší?
Asi ta loňská. Sešlo se to špatně, měl
jsem hodně dobrého koně, ale nepovedlo se to tak, jak bychom si všichni představovali. Přitom se určitě Velká s Trezorem dala
dokončit na slušné pozici. Ten dostih mne
bude dlouho mrzet…
9
Převaha Orphee des Blins v posledních ročnících?
Stylem, kterým ona ty dva ročníky
vyhrála, se dostih hodně změnil, ale je otázka, jestli je tak dobrá, nebo jsou soupeři horší, než bylo pole třeba před deseti lety. Mám
pocit, že ta kvalita celkově trochu ustoupila,
a Orphee je tak daleko možná i proto, že
celková kvalita startovního pole není taková
jako před pěti nebo deseti lety…
10
Josef Váňa jako soupeř
Určitě je to mimořádná událost
– jezdit s ním v dostihu, ale na
trati se musí každý soustředit sám na sebe.
Zkušenosti pana Váni jsou obrovské, ale
v dostihu se nemůžete věnovat tomu, kdo
zrovna jede.
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
11
Může Váňu a „Váňovce“ porazit na cizím koni?
Je fakt, že dnes má pan Váňa
nesmírně početnou stáj, ve které stojí řada
koní, chystaných na Velkou pardubickou.
Jeho centrála si může dovolit přes sezónu ty
různé ambiciózní jedince vytřídit, projdou
selekcí, jakou v jiných stájích nemůžou dát
dohromady. A pak se taky na start Velké
postaví koně, kteří jsou pro ni nachystaní
a mají v tom dostihu určitě co dělat. Proti
nim se musí postavit mimořádný kůň. Taková
je Orphee des Blins, ale dostat se k jinému
takhle dobrému zvířeti, to je hodně složité…
12
Vyhlídky pro letošek
V průběhu sezóny se nabízelo
několik koní. Dost jsme věřili
Zulejce, a byli i někteří další. Mám dohodu s panem trenérem Zobalem, jehož koně
Josef Bartoš a Sixteen. Jedno z „osudových“ spojení www.dostihovy-svet.cz
jezdím přednostně, ale po třetí kvalifikaci
jsem jasno neměl. Samozřejmě je dobré,
když máte jistotu pro celou sezónu a cíleně
se chystáte s jedním koněm do Velké, jenže
někdy zase může být nejlepší, když padne
rozhodnutí až na poslední chvíli.
13
Italské působení
Je fakt, že letos se mi víc zatím
dařilo v Itálii. Dohoda s tamním
nejúspěšnějším trenérem Faverem, pro kterého jezdím, je výhodná doufám na obě strany,
a zajišťuje mi kvalitní uplatnění. V Itálii jezdím rád, je to velká zkušenost, a navíc také
to, co mě momentálně především živí…
14
Zahraniční nabídky
Každá zkušenost se zahraničními dostihy je zajímavá, jsem rád,
že jsem se podíval do Cheltenhamu i jinam,
ale mým největším přáním je dnes vyhrát
znovu Velkou pardubickou. Kdybych dostal
nabídku k ježdění zahraničního koně ve Velké, určitě bych ji zvažoval, zatím se ale nic
takového nestalo. Přitom právě někteří cizí
žokejové pro Velkou nejsou velkým přínosem, a dokonce můžou být pro nás ostatní
i nebezpeční…
15
Přání pro Velkou
Každý chceme vyhrát. Doufám,
že budu mít koně, s kterým bych
to dokázal. A jinak je přání pro Velkou stejné
jako pro každý jiný dostih: Ať je co nejlepší
a všichni ať se vrátí v pořádku…
Petr Guth
Foto Petr Guth
Vítejte na Velké
Dvacet let podporujeme
vrchol české dostihové
sezóny
Prestiž i historický odkaz spojují Českou pojišťovnu
s Velkou pardubickou
Na partnerství záleží, partnerství se cení. Tento fakt ctí Česká pojišťovna již dvacet let a jako
generální partner Velké pardubické vstupuje do dalšího ročníku – v pořadí již 124. vrcholného
závodu české dostihové sezóny.
Ostatně je to více než stoletá tradice, kterou největší tuzemskou pojišťovnu a jeden z nejtěžších
překážkových dostihů v Evropě společně sdílejí. Vznik českého pojišťovnictví se totiž datuje k roku
1827, na start Velké pardubické se koně oficiálně postavili poprvé v roce 1874.
Společnému partnerství položila Česká pojišťovna základ v roce 1991, aby od roku 1995 stála
jako generální partner každoročně po boku Velké pardubické. Za uplynulých dvacet let přitom díky
dotacím investovala přímo do koňského sportu více než 100 milionů korun. Výše prize money,
která i pro letošní rok činí 4,8 milionu korun (dalších 200 tisíc poskytuje pořadatel), představuje
unikátní finanční příspěvek, jenž v českém turfu nemá obdoby.
Je nasnadě, že takto vysoký objem finančních prostředků představuje promyšlenou podporu
nejen dostihovým jezdcům a stájím. Česká pojišťovna prostřednictvím prize money dává jasně
na srozuměnou, že dostihový sport není výsadou pro několik málo vyvolených, ale představuje
svébytné odvětví, které si zaslouží podporu v mnohem širším rámci. Finance vyplacené vítězům
totiž přirozeným koloběhem putují k celé řadě článků, bez nichž by koňský sport nemohl dost
dobře fungovat – k chovatelům, zemědělcům, dodavatelům krmiv, k sedlářům či kovářům…
Českou pojišťovnu a Velkou pardubickou ale spojují kromě historie i další společné atributy. Jsou
jimi například rychlost a férovost. Těžko si představit dostih, který by se těchto hodnot vzdal.
Stejně zásadní důraz ale Česká pojišťovna klade i na okamžiky, při nichž se každodenně setkává
se svými klienty. Jasná pravidla, stejně jako dodržování profesionálního chování tak platí nejen
v sedle koně při dostihu, ale také v pojišťovnictví.
Spolehnout se na to mohou i majitelé koní, pro něž Česká pojišťovna nabízí pojistnou ochranu již
od roku 1928, kdy se datuje první pojistná smlouva na tato ušlechtilá zvířata. V šedesátých letech
20. století pak začalo pojištění koní nabývat rostoucího významu a současně došlo k jeho ucelené
nabídce. Od té doby prošlo pojištění významným posunem, jenž reflektuje aktuální situaci na trhu.
Pojistit tak lze rozsáhlé spektrum koní – od hříbat (i dosud nenarozených), přes plemenné klisny
a hřebce po dostihové koně, koně pro práci, tzv. hobby koně až po poníky.
Díky desítkám let zkušeností přímo z terénu si mohou být majitelé a chovatelé koní jistí, že
u České pojišťovny je pojišťování i srdeční záležitostí. Podpora a péče o koně v České republice tak
nikdy nemůže být jen prázdným heslem.
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
www.dostihovy-svet.cz
Osobnosti
Vítejte na Velké
Přijde zásah po deseti letech?
Co mají společného koně jako
Železník, Čest, Toblino, Sesi,
Registana, Hastaven, Red Dancer,
Klaus a Ronino? Ač s různými
úspěchy, všichni se postavili
alespoň jednou na start Velké
pardubické a prošli rukama jedné
z novodobých ikon tuzemského
překážkového provozu Čestmíra
Olehly. Zavzpomínejme společně
s ním na sedmnáct ročníků Velké
pardubické, které mu přinesly
nejen opojné chvíle štěstí, ale
i hořká zklamání....
Čestmír Olehla s dcerou Veronikou vyhlížejí dalšího vítěze Velké
Úspěch přichází hned na začátku
Když v roce 1987 nastupoval nadějný
mladý trenér a veterinář do nového působiště
ve Světlé Hoře, zřejmě netušil s jakou koňskou osobností se tu setká. Touto osobností
nebyl nikdo jiný než ryzák Železník, který
do tehdejšího státního statku Světlá Hora
zamířil po zranění zadní nohy. Naštěstí nešlo
o nic vážného a tak se „Tygr“, jak mu ve
stáji říkali kvůli dvěma horním zubům navíc,
mohl vrátit zpět na dráhu. Svými výkony
nad překážkami si řekl o start ve Velké
pardubické již v roce 1985. S Antonínem
Novákem však společnou řeč nenašel, což
potvrdil i rok 1986 a jejich druhý neúspěšný
pokus ve Velké. Během následující sezóny se
Její veličenstvo Registana v neslavnějších dobách pod vedením Petera Gehma
10
Foto Petr Guth
Novák zranil a své šance se chopil do té doby
neznámý amatér Josef Váňa. Paličatý ryzák
byl pro něj výzvou... S podporou Josefa
Váni zvítězil Železník ve Velké pardubické
celkem čtyřikrát. „Vítěznou šňůru“ nezapomenutelné dvojice přetrhl jen rok 1990, kdy
jubilejní stý ročník Velké nedokončili po
srážce s Formanem na Popkovickém skoku.
Foto Zenon Kisza
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
Ani další společné vystoupení v roce 1991 se
neobešlo bez dramatu. Nečekané problémy
na Poplerově skoku, znovunasednutí Josefa
Váni a odvážná stíhací jízda, nakonec vyústily v happyend hodný Hollywoodu. Ten se
bohužel nekonal v případě jejich posledního
startu v roce 1992, kdy Železník stejně jako
řada dalších doplatil na akci demonstrantů,
hájících práva zvířat...
Hledání nové hvězdy
Trvalo to čtyři roky, než Čestmír Olehla
vyslal do Velké svého dalšího svěřence. Byla
jím bělka Čest, do jejíhož sedla byl angažován František Jasinský. Perspektivní klisna,
která už v době svých rovinových začátků
u trenérky Ivany Pejškové byla známá svou
svéhlavostí, zkoušela štěstí ve Velké celkem
třikrát, a to v letech 1996 - 1998 a ani jednou
se zdárně do cíle nedostala.
Další nadějí na plný zásah světlohorské
centrály se stal v roce 2000 hnědák irského
chovu Toblino. Valacha, který byl od počátku
své kariéry směřován do překážek, provedl
kurzem Jiří Kameníček. Sedmé místo daleko
za prominentní dvojicí Peruán - Belovodsk,
nebylo sice zklamáním, ale také ničím, na co
by se dalo vzpomínat.
To, co se nepodařilo Česti ani Toblinovi,
tedy vejít se mezi tři nejlepší a tím oprášit
prestiž centrály, zařídila v roce 2001 Sesi.
Drobná klisna s bojovným srdcem pilotovaná Jiřím Kameníčkem zaútočila ze zadních pozic a svou aktivní dostihou kariéru
zakončila cenným třetím místem za Chalcem
a Peruánem.
Výjimečná klisna
Klisna výjimečných kvalit byla zakoupena v Německu v roce 1999. Ačkoliv svůj
debut nad překážkami nedokončila, v dalších
startech již nenechala nikoho na pochybách.
Úspěchy tuzemské i zahraniční (Merano,
Baden-Baden) se množily a nezastavitelný vlak jménem Registana mířil mílovými
kroky do Velké. V sezóně 2003 neporažená
klisna nastupovala na start Velké pardubické
v roli desetinové favoritky a svou úlohu do
puntíku splnila. Čtyři starty - čtyři vítězství,
taková byla bilance Registany před Velkou pardubickou 2004. Ani zde nezaváhala
a pod vedením Petera Gehma lehce o devět
délek zvítězila. Měsíc po Velké se rozhodl
realizační tým vyzkoušet klisnu v prestižní
Sporting Index Chase v Cheltenhamu. Zde
bohužel díky neznalosti či příliš velké nervozitě svého žokeje spletla kurz a byla zadržena. V roce 2005 došlo k nešťastnému zranění
Registanina dvorního jezdce Petera Gehma,
po němž zůstal trvale upoután na invalidní
vozík. Pro první dámu překážkové scény se
tedy hledal náhradník. Toho realizační tým
nalezl v Anglii a stal se jím Jim Crowley. Po
dvou triumfech v Meranu a jednom v Pardubicích útočila v roce 2005 Registana na čistý
hattrick. Velký sen však skončil dříve než kdo
očekával, už na druhé překážce. S úmyslem
připravit klisnu na její poslední „Velký“ start
www.dostihovy-svet.cz
Reaper, už pětkrát vítězný pětiletý potomek
Registany.
Foto Petr Guth
11
Osobnosti
Vítejte na Velké
Devítka účastníků Velké očima trenéra Čestmíra Olehly
Železník – jedním slovem fenomén. Málokdy se povede dotvořit
osobnost koně tak, aby za vás dal v dostihu duši, u něj se nám to
povedlo. S odstupem času považuji za nejzajímavější tu proměnu,
kterou prošel od odtažitého aristokrata k roztomile somrujícímu
dědečkovi, od výborného, ale nespolehlivého koně k absolutnímu
neporazitelnému profesionálovi.
Čest – skvělá klisna, po tatínkovi dost svoje. Dokázala vyhrát kvalifikaci, ale ve Velké měla smůlu, ze tří startů ji nikdy nedokončila
a někdy ten důvod byl vskutku kuriózní. I o tom jsou dostihy, především Velká pardubická…
Toblino – dělník milující mokrou rozbahněnou dráhu, no a takové
podmínky jsou u nás zřídka. Velkou sice dokončil, ale tehdy byli lepší
koně než on.
Sesi – neuvěřitelná bojovnice, maličká kobylka s obrovským srdcem.
Vyhrála sice kvalifikaci, ale do Velké jsem ji moc nevěřil. Ale „dala to“
a vybojovala třetí místo za Chalcem a Peruánem. Je Korokovou vnučkou,
snad odtud pramení její bojovnost. Kéž by takových koní bylo víc…
Registana – pro mne první dáma překážkového sportu. Je svoje,
žije ve svém světě, kam vás hned tak nepustí. Její série vítězství
v Pardubicích a v Meranu je neuvěřitelná. Stejně jako sportovní pár,
který tvořili s Petrem Gehmem. Italové ji říkali „pokladnička“, sázkaře
nikdy nezklamala.
Hastaven – dříč, náš „francouzský traktor“, skvělý a osobitý polokrevník. Třikrát vyhrál kvalifikaci, třikrát Velkou nedokončil. Další
ukázka nevyzpytatelnosti tohoto velkého dostihu…
vstupoval světlohorský kouč Čestmír Olehla do sezóny 2006. Klisna
vyběhla pouze jednou, a to ve třetí kvalifikaci, kde ji porazil stájový
druh Hastaven. Kvůli zranění, které v průběhu dostihu utrpěla, musela
předčasně ukončit dostihovou kariéru a odešla plnit své mateřské
povinnosti. V chovu zatím dala pět potomků - Regine (2008), Reapera
(2009), Rafu (2010), Rekiho (2012) a Randyho (2013).
Foto Petr Guth
Red Dancer – fantastický skokan, tvrďák a kůň strojového tempa.
Dokázal vyhrát kvalifikaci, odvodit neboli „udělat“ Velkou pardubickou, ale nebyl ultravytrvalec, takže to „nedal“ ...
Ronino – kůň za pár šupů, přívažek, který porazil ve Velké Tiumena.
Neuvěřitelný příběh. Měl od Pána Boha to, co kůň pro Velkou potřebuje: skokanské schopnosti, bojovnost a ultravytrvalost. Před Velkou
jsem mu příliš nevěřil, ale když to tam je, tak to jde.
Klaus – spolehlivý skokan po otci, zdraví mu drží. Co by potřeboval
ve Velké? Asi aby byla trochu kratší, protože o jeho ultravytrvaleckých
schopnostech mám trochu pochybnosti.
Smolní „francouzští traktoři“
Na konci srpna 2006 překvapil tím, že ve třetí kvalifikaci porazil
„neporazitelnou“ Registanu. V té době jedenáctiletý Francouz Hastaven, který byl zakoupen stájí Wrbna Racing společně s Red Dancerem
na sklonku roku 2000, se stal hlavním želízkem Čestmíra Olehly pro
Velkou pardubickou 2006. Kůň sužovaný různými zraněními měl za
sebou již dva neúspěšné pokusy z let 2004 a 2005. Přestože patřil do
okruhu favoritů a v sedle měl Jana Faltejska, ani svou třetí Velkou
Hastaven nedokončil.
Podobnou smůlu jako Hastaven měl ve Velké i druhý “francouzský
traktor” Red Dancer. Valach, o kterém se říkalo, že skáče tak, že by
snad “přeskočil i barák” poprvé startoval ve Velké pardubické v roce
2005 po boku svých stájových kolegů Registany a Hastavena. Svým
typickým stylem tlačil na tempo a dostih pod Dušanem Andrésem
dokončil na šesté příčce. V roce 2006 si po nepříjemné srážce s volným koněm v průběhu dostihu v Meranu poškodil lopatkový nerv.
Dlouho se zdálo, že s aktivní kariérou je konec, ale Red Dancer se
dokázal vrátit a stihnout ještě jednu Velkou. Psal se rok 2009 a jeho
partnerem byl italský překážkový šampion Raffaelle Romano. Po
aktivním průběhu Velkou sice dokončil, ale až na patnáctém místě.
Nová krev
Ještě jednou Registana a Peter Gehm
12
Foto Zenon Kisza
Jako dvouletý stále rostl a svou kariéru zahájil až jako tříletý, rovnou
na překážkách. Syn plemeníka Japa Ronino i přes kvalitní výsledky,
jež podával doma i v zahraničí, nikdy nepatřil mezi sledované hvězdy
žlutomodrých barev. Dlouho skrývaný klenot začal naplno zářit až
v roce 2012. Po poměrně překvapivém vítězství ve čtvrté kvalifikaci
svou formu potvrdil druhým místem ve Velké za nechytatelnou Orphee
des Blins. Nadějnou kariéru zastavilo zranění neslučitelné se životem
a Ronino v roce 2013 odcválal na věčné pastviny.
Poutavý exteriér, zajímavé jméno a dobrá rovinová třída zdobí současnou naději Čestmíra Olehly na další plný zásah ve Velké pardubické. Letos devítiletý Klaus po bramborovém umístění v první kvalifikaci na konci května, v červenci deklasoval soupeře ve dvojkové Letní
steeplechase. Jak se mu povede nejnáročnější test překážkové sezóny,
který už absolvoval za svou kariéru třikrát, přičemž pouze jednou si
dokázal odnést dotaci? Dočká se Čestmír Olehla plného zásahu po
deseti letech?
Jana Šejnohová
www.dostihovy-svet.cz
Osobnosti
Vítejte na Velké
Orphee des Blins:
Dva roky „nezestárne“!
Možná se vám zdá titulek článku
trochu nesmyslný, jenže tohle
tvrzení je podloženo názorem
člověka, který stál na úplném
začátku cesty francouzské klisny
za triumfy ve Velké pardubické
– Pavla Vítka. Klisna v majetku
Jiřího Trávníčka, svěřenkyně
Grega Wroblewského se mu ve
výběru skutečně povedla – letos
se tak pokusí o vítězný hattrick.
A my jsme se u Pavla Vítka
zajímali, jak to vlastně tehdy
všechno bylo...
Pomáhal jste s výběrem
potencionálních francouzských koní
pro Velkou pardubickou. Jak tahle akce
probíhala a kdo nakonec ukázal na
Orphee?
S francouzskými dostihy už jsem měl
bohaté zkušenosti. Začínal jsem tam ve stáji,
neuměl jsem slovo francouzsky, ale snažil
jsem každý den učit. Nejen řeč, ale i to, jak
se připravují koně na dostihy. Postupně jsem
se propracoval až k tomu, že připravuji koně
francouzským majitelům v Puchlovicích, ale
mám také vlastní koně ve Francii. Pan Trávníček mne požádal o pomoc s výběrem vhodného koně na Velkou, a tak jsem to udělal.
Na Orphee si ale nakonec ukázal on, já bych
vybral jiného koně. Jeho volba se ukázala
nakonec jako ta správná. Samozřejmě že
koupit koně, který nemá za sebou nějaký
zdravotní příběh, není jednoduché. I Orphee
ho měla, naštěstí je nyní vše v pořádku.
Nakonec Orphee dokázala zvítězit
už dvakrát, ovšem také stárne,
nemůže se její rostoucí věk projevit už
letos?
V dostizích se může stát cokoliv, zvláště
v těch překážkových, ale rozhodně to nebude
věk, který by klisnu výkonnostně přibrzdil. Je to přece angloarab, na to nesmíme
zapomenout, a tihle koně jsou tvrdší. Podle
mého názoru minimálně po další dva roky
„nezestárne“.
Když někdo pomůže na začátku cesty,
často se stane, že se na to pomalu
zapomene…
www.dostihovy-svet.cz
Tak pokud jde o majitele stáje Pegas pana
Trávníčka, tak opak je pravdou. Konzultuje se mnou některé věci, jsme v kontaktu
a máme společnou radost, že se to povedlo.
Obrátil se na vás i někdo jiný, že by
chtěl najít něco podobného jako se
povedlo panu Trávníčkovi?
Nějaké náznaky byly, ale nic konkrétního.
A navíc teď už to bude o hodně těžší, sehnat
cenově přijatelného koně. Už jsem zmínil
ty, kteří mají za sebou zdravotní příběh, ale
ani ti už nebudou tak dostupní. Ve Francii
se zvýšily dotace u malých dostihů z 10 000
na 15 000 euro, a tak i koně střední i nižší
třídy mají šanci o slušně vydělat doma.
A pokud máte koně registrovaného ve Francii, dostanete automaticky třítisícový kredit,
ze kterého můžete čerpat na cesty po francouzských závodištích. Takže je stále více
důvodů, proč koně držet doma.
Pavel Vítek /45/
Vyhrál učňovský šampionát, pracoval u svého otce Františka v Lysé
nad Labem. Pak odešel do Francie
na stáž a za tři roky se už stal asistentem trenéra. S Francií je spojen
dodnes, stará se o koně převážně
francouzských majitelů.
Takže nevidíte ani velký důvod ke
startu francouzských koní ve Velké
pardubické?
Určitě ne, sem je láká prestiž dostihu. Jen musí opravdu vážit a přemýšlet
o takovém startu. Nemůžete sem poslat
ledajakého koně, musí to být už kůň velmi
dobré výkonnosti, který se dokáže přizpůsobit specifice dráhy. Musíte vzít v úvahu
riziko, které podstupuje už tím, že cestujete. A taky nelze přijet v sobotu a v neděli
vyhrát. Ale myslím si, že se Francii takoví
majitelé a trenéři, kteří budou chtít všechny
tato rizika překonat, najdou.
Pokud byste vy měl vybrat na
případného francouzského startujícího
jezdce, zvolil byste domácího či
zahraničního?
Naši kluci mají pardubickou drahou více
zkušeností, ale ti francouzští specialisté na
krosy mají zase odježděn větší počet dostihů. Ale tady je hlavně důležité, abyste jako
jezdec pardubickou „pochopil“. Ani jezdec
ani kůň sem nemohou přijet bez přípravy.
Aleš Pohořal, foto Petr Guth
13
Osobnosti
Vítejte na Velké
Orphee des Blins:
Zastíní Registanu i Sixteen?
Tři klisny se v posledních letech staly dvojnásobnými vítězkami nejprestižnějšího dostihu u nás. Jen jedna
z nich má letos možnost se posunout k třetímu úspěchu a stát se historicky nejlepší „dámou“ pardubické
trati. Pokud si udrží formu z minulých dvou let, zřejmě se sotva najde někdo, kdo by o jejích šancích dokázal
pochybovat. Orphee des Blins totiž poslední dva ročníky nejenom vyhrála, ale provedla to stylem blesku
z čistého nebe. Její počínání jsme všichni sledovali jako opaření. A před letošním startem se ptáme: Opaří
nás tahle klisna opět?
Startovala zatím jen pětadvacetkrát,
a zaznamenala deset vítězství. Všechna
v posledních dvanácti startech. Klišé o zrání
jako víno v jejím případě padají na úrodnou
půdu. Na českých drahách prohrála naposled
v srpnu 2012, to se ale chystala na Velkou
a nešla do kvalifikace úplně naplno. Od té
doby je její bilance na pardubické dráze do
konce srpna 2014 bezchybná. Klisna, která v Pardubicích vládne s převahou, jakou
zdejší kroniky dlouho nepamatují. S každým
dalším startem se však množí otázky: Bude
ve své převaze pokračovat?
MINULOST: Stáj DS Pegas Jiřího Trávníčka
dlouhá léta větší úspěchy slavila na rovinových
drahách. S příchodem trenéra Wroblewského
se však výrazně posílily její překážkové
14
ambice a tým ze Zhoře začal vyhrávat na
skocích. Ty největší úspěchy mu zajistila
právě Orphee des Blins. Klisna, na kterou
majitel ve Francii kývl, se napřed dva roky
zdravotně trápila, pak se ale na dráhu vrátila
s o to větší chutí. Ve věku, kdy by ji možná
mnozí posílali do důchodu, začala vyhrávat.
Letos jako dvanáctiletá, v tom zřejmě hodlá
pokračovat.
ROK 2014: Přípravy na Velkou nešly lehce.
Orphee na úvod sezóny vyhrála ve druhé
kategorii, ale pak přišlo zranění. „Ona má
každá rok něco, ještě jsme se nemohli ani
jednou chystat podle představ. Tentokrát to
byla bulka na zadní noze, jejím léčením jsme
ztratili několik týdnů,“ posteskl si trenér
Wroblewski. Klisna si tak nesplnila obvyklý
srpnový „seznamovací“ start, a místo toho
mířila k zářijovému termínu. „Mezi poslední
kvalifikací a Velkou jsou letos čtyři týdny,
to je pro nás veliká výhoda,“ konstatuje
Wroblewski.
OČIMA TRENÉRA: Letos je to pohoda.
Samozřejmě, chceme vyhrát, ale nejsme
pod tlakem. První rok jsem chtěl uspět,
abychom dokázali, co v ní je. Druhý rok,
to jsme chtěli vyhrát, abychom umlčeli
hlasy o tom, jaká to byla náhoda. Ale letos?
Může se stát nejúspěšnější klisnou historie
Velké. To je zajímavý cíl, ale ona už veliké
místo v historii má. A mě moc těší, že jsem
byl u toho. I pro letošek jsme se domluvili
s Janem Faltejskem a věřím, že jim klapne
společný hattrick.
VIZITKA: 12 let, 25 startů, 10 vítězství,
výdělek 4 688 570 Kč.
www.dostihovy-svet.cz
Osobnosti
Vítejte na Velké
Věčný smolař Trezor:
Tři kopce smůly stačily?
Už třikrát se postavil na start Velké pardubické, třikrát se jeho jméno vyskytovalo mezi těmi, o nichž mělo
být slyšet, a třikrát jeho vystoupení takzvaně „nedopadlo“. Jenže realizační tým kolem Trezora věří, že jednou
se ucho musí utrhnout, a kopec smůly už se nebude dál navyšovat. Pokud je Trezor zdráv, určitě je nutné
s ním počítat mezi nejvážnějšími adepty doběhu na vysokých pozicích. Jenže právě jeho zdraví, to je a bude
pro Velkou otázka…
Svých třiatřicet startů rozmístil Trezor do
sedmi let kariéry, pět ze svých celkových
sedmi vítězství však nastřádal v posledních
dvou letech. Zraje jako víno, řeklo by se,
jenže na dortu jeho vyzrání a povětšině
výborných výkonů v pardubických kvalifikacích chybí ta pověstná třešnička. Ve
Velké zatím neuspěl, dvakrát nedokončil
a jednou přišel osmý. Najde se málokdo,
kdo by populárnímu desetiletému valachovi
nepřál pro letošek podstatné zlepšení. Je jej
ale schopen?
MINULOST: Na rovinách nedosahoval
výsledky, před kterými by se třásla
soupeřům kolena, a ani počátek překážkové
kariéry neznamenal velký posun. Po prvním
vítězství v Kolesách nedokončil šest dostihů
www.dostihovy-svet.cz
v řadě, pokud ale překážkový dostih
dokončil, vždy se (s výjimkou předloňské
Velké) umístil na dotovaných pozicích.
Loni pod vedením Josefa Bartoše Velkou
pardubickou nedoběhl, je však za poslední
tři roky vítězem pěti kvalifikačních testů
a stal se na ně „specialistou“…
ROK 2014: Tak trochu nejistá sezóna
v Trezorově podání. Do roku vstoupil
po zranění z Velké pardubické jako
rekonvalescent. S přípravou tedy začal
o hodně později než jindy, nakonec ale mnohé
dohnal. V minulých sezónách vyhrával
kvalifikace s jistotou, letos musel bojovat.
To ale provedl úspěšně. Po triumfu však
přišly problémy s kopytem, jeho zapouzdření
a další týdny bez tréninku.
OČIMA TRENÉRKY: Trezor byl dohlášen
do Velké na přání majitele, uvažovali
jsme také o startu ve Francii. Jenže měl
letos hodně komplikovanou sezónu, a my
doufáme, že smůla už se pro něj vyčerpala.
Kůň, který vyhrál kvalifikaci, (a Trezor
v ní loni vytvořil i rekord), přece musí
důstojně zvládnout i delší trať. Musíme
zvolit defenzivní taktiku, a nedělat takové
věci jako honit na trati Orphee. Ne jako
Angličan Treadwell, který neposlechl ordre
a dělal, co se mu zamanulo. Dohodnutí jsme
s Ondřejem Velkem a věříme, že letos už to
klapne.
VIZITKA: 10 roků, 33 startů, 7 vítězství,
výdělek 1 197 860 Kč.
15
Osobnosti
Vítejte na Velké
Korunní princ Nikas:
Udělá poslední krok?
V roce 2013 dokončil Velkou na druhém místě. Letošní první start zvládl parádně. Má věk, který ho
předurčuje k velkým věcem. Kdo hledá soupeře pro Orphee des Blins, Nikasovo jméno ho nemůže nechat
klidným. Nikas se zdá být ideálním typem koně do Velké. Jistě, takových už bylo, a neuspěli. Proč by ale
právě tento „ideální typ“ nemohl být výjimkou?
Dvouletý Nikas svůj první životní start na
rovině vyhrál. Tehdy byl v Kolesách v jeho
sedle žokej Dušan Andrés. Letos je Nikasovi devět let, míří na dráhu, z které je to
do Koles „co by kamenem“, a do jeho sedla
míří - znovu žokej Dušan Andrés. Ojedinělý
překážkově- rovinový jezdecký úkaz českých
drah je ve Velké pardubické zárukou kvality,
a tak není divu, že Nikase už v minulém
roce dovedl k druhému místu. Na kvalitní
umístění si ale reprezentant stáje Castor
brousí zuby i letos.
MINULOST: Po
úspěchu v Kolesách
už se v rovinových dostizích neprosadil.
Záhy přesedlal na překážky, na kterých
už vydělal téměř dva miliony korun.
16
Startoval v pětatřiceti dostizích, jen jednou
mimo hranice České republiky. Stalo se
tak v Bratislavě, kde svůj jediný pokus
nedokončil. Loni skončil ve Velké pardubické
druhý, hned za Orphee des Blins.
ROK 2014: Pardubickému publiku se
prezentoval dvakrát. Napoprvé triumfoval
v kvalifikačním dostihu Velká cena města
Pardubic, když zraněného žokeje Andrése
nahradil Marek Stromský. Napodruhé už se
do sedla posadil Dušan Andrés, jenže třetí
z kvalifikací skončila jeho pádem. Vlastně
tak docela neskončila. „Chtěli jsme, aby
si oběhl kurz dostihu, a to se vlastně stalo.
Bohužel cestou ztratil Dušana Andrése,“
komentoval počin svého svěřence Stanislav
Popelka. Z hlediska přípravy pro Velkou jeho
svěřenec srpnovým startem nic nezískal ani
neztratil, domnívá se trenér.
OČIMA TRENÉRA: Nikas k nám do stáje
přišel jako pětiletý, a v prvních letech míval na
podzim trochu problémy s kolikami, pak jsme
ale udělali určité změny v krmení a spravilo
se to. Jinak je to bezproblémový kůň, takový
klidnější, proti mým minulým účastníkům
Velké – Hirschovi nebo Mandarinovi. Tím,
že je klidný, si může pošetřit síly do dostihu.
A to je při něčem tak náročném, jako je
Velká, hodně důležité. Je to kůň, kterému
vyhovuje trénovat v terénu a kopcích, dráhu
v podstatě až tak nepotřebuje….
VIZITKA: 9 let, 35 startů, 7 vítězství, výdělek
1 855 050 Kč.
www.dostihovy-svet.cz
Osobnosti
Vítejte na Velké
Zarmoutí Tiumen bookmakery? Váňa by byl pro
Trojnásobní vítězové jsou všude zapsáni zlatým písmem. I v Pardubicích. Ale pak je tu ještě jeden kůň,
jehož jméno musí být snad psáno platinou. Železník. Ke čtyřem úspěchům jej v sedle vedl právě Josef Váňa.
Tiumena taky vede obvykle Váňa a kůň, pokud Velkou poběží, má reálnou šanci překonat všechny překážky
a dokončit dostih se ctí. A třeba i s podílem na celkové finanční dotaci.
Josef Váňa má za sebou sedmadvacet
„Velkých“ a z toho prakticky pětinu právě
s Tiumenem, koněm nesčetněkrát popsaným
od hlavy až k patě. Letos ale bude možná
větší pozornost soustředěna na obhájkyni
loňského triumfu, a reflektory, které míří
na Váňu, jsou možná trochu tlumenější. To
ale na hodnotě této položky na startu nic
nemění.
MINULOST: Zdá se to neuvěřitelné, ale
Tiumen vyhrál jen sedm ze svých dvaatřiceti
životních dostihových startů. Téměř každé
druhé vítězství si tedy zapsal ve Velké
pardubické. Zatím je má na kontě tři, a ve
starém železe zatím o Tiumenovi (ani
o Váňovi…) nechtějí slyšet. Z pěti pokusů
www.dostihovy-svet.cz
o Velkou se nedostal do cíle jen loni, kdy žokej
Váňa absolvoval cílovou rovinu po svých. Opakovaně prokázal, že Velkou umí vyhrát
a nachystat se ideálně na den „D“. Jak ale
potvrdily poslední dva ročníky, Tiumenova
chvíle může zřejmě přijít jen v okamžiku
selhání Orphee des Blins. Každopádně na
jeho přítomnost nepochybně vyvolá velký
divácký zájem a zkušenost signalizuje, že
také příliv sázek. Jeho vítězství by pak bylo
zprávou, při níž by bookmakeři nevyzařovali
velkou radost.
ROK 2014: Nějakou dobu panovala nejistota
nad možným koncem Tiumenovy kariéry.
Když padlo rozhodnutí o jeho pokračování,
rozhodl se Josef Váňa, že koně nikomu
nepůjčí a bude nadále v sedle. Dvakrát se
společně umístili, ani v jednom dostihu se
však neprosadili úplně na maximum. To je
čeká možná až ve finále letošní sezony.
OČIMA TRENÉRA: Tiumen je profík, který
to na překážkách v Pardubicích umí a dokáže
si poradit. Samozřejmě mu něco chybí na
rychlosti, ale v dostihu si poradí. Jestli se
do Velké postaví, má na to, aby zase hrál
významnou roli.Chceme s ním ještě něco
dokázat, jinak bychom se oba nepokoušeli
o start. Ale konkurence je hodně rychlá,
až nevím, jestli to nakonec nebude spíš na
škodu.
VIZITKA: 33 startů, 7 vítězství, výdělek přes
7.3 milionu korun.
Profily favoritů připravil Petr Guth
17
Osobnosti
Vítejte na Velké
Ivo Köhler: Tiumen je
Dostihová stáj Köi Dent stojí
za posledním trojnásobným
hrdinou Velké. Tiumen patří Ivu
Köhlerovi, muži, jehož majitelské
úspěchy jsou spojeny se jménem
trenéra a „příležitostného
jezdce“ Josefa Váni. Vlastník
dentistické laboratoře z Prahy má
z aktivních majitelů dostihových
koní momentálně nejvyšší
počet trofejí za vítězství ve
Velké. Minimálně do letoška,
kdy vše signalizovalo, že Tiumen
a Váňa do třetice zkusí vyzrát
na demoliční taktiku Orphee
des Blins. V době uzávěrky
tohoto časopisu na začátku září
však Ivo Köhler nebyl napevno
přesvědčený, že by se Tiumen
měl do Velké pardubické vůbec
postavit…
„Nemládne. Je to kůň, kterého budu mít
navždycky ve veliké úctě a oblibě, pro to, co
dokázal a jaký je. Víte, Tiumen mi v dostizích
i mimo ně už udělal spoustu radosti, a není to
kůň, s kterým bych si chtěl něco dokazovat.
Nejdůležitější pro mě je, aby byl spokojený,
aby zůstával takový, jakého ho znám. Prožili
jsme toho spolu už spoustu a tak nějak se
známe. Chtěl bych, abychom se k němu nyní
chovali podle toho, co pro Tiumena bude
nejlepší. Po kvalifikačním dostihu jsem nebyl
přesvědčený, že tím nejlepším řešením je
právě start ve Velké. Chtěl bych tomu nechat
volný průběh, naše rozhodnutí padne v okamžiku, kdy je bude potřeba udělat…“
S Tiumenem jste si užil své i mimo
dostihy. Jistě, vyhrál vám tři Velké, ale
cítíte ho i jinak jako svého životního
koně?
„Určitě. Už od jeho mladých let, kdy jsem
ho koupil k trenérce Lence Horákové. Víte,
o ní se hodně mluví v souvislosti Peruánem,
ale já jsem si jistý, že i pro Tiumena a jeho
výchovu udělala paní Horáková výbornou
práci. Já ho k ní dával s představou, že bude
mít klid na to, aby dospěl. A na Lenku Horákovou jsme měli štěstí – jak Tiumen, tak já.
Ona patří k lidem, kteří se nesnaží na koně
spěchat, nechávala mu prostor, aby dorostl
a nikdo na něj zbytečně netlačil. Právě to
potřeboval, a právě to nám teď vrací svou
dlouhověkostí kolem dostihů.“
Jak se tedy vlastně Tiumen dostal
k Josefu Váňovi? Lenka Horáková
má přece kredit v podobě vítězství
s Peruánem…
„Já od začátku zamýšlel Tiumena odvézt
k Josefu Váňovi, jakmile to bude na běhání
v překážkách. Lenku Horákovou to nepotěšilo, chtěla ho do dostihů chystat sama, ale
dohodli jsme se korektně a já jsem jí vděčný.
Cítil jsem ale, že u Váni to pro Tiumena bude
to nejlepší, bylo to takové tušení, které se
splnilo. Oba si v dostizích moc dobře porozuměli, a vlastně si rozumí do dneška.“
Jaké jsou pocity majitele, jehož kůň
třikrát vyhrál největší český dostih,
a poté se dva roky jen dívá na záda
jinému suverénnímu koni?
„Orphee des Blins je nesmírně kvalitní
klisna, v těch dostizích měla potřebné štěstí, na zádech zkušeného jezdce, který má
18
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
životní kůň…
Ivo Köhler
41 let, rodák z Prahy,
Majitel dostihové stáje od roku 1995,
vítěz Velké Pardubické s Českou
pojišťovnou zásluhou Tiumena
(3x), druhý ve Velké s Retrieverem
(poražen Registanou). Jeho koně na
dotacích vyběhali přes 18 milionů
Kč.
všechno, co je potřeba. A my jsme tolik štěstí
v těch minulých Velkých neměli. Samozřejmě, výsledek není jen o štěstí, ale taky
o kvalitě, a tu svěřenkyně pana Wroblewského samozřejmě má. Jenže její výsledky jsou
i výzvou pro nás ostatní…“
Máte rád takové výzvy?
„Dostihový sport je sportem, kde chce
každý vyhrávat, a tím způsobem tedy překonat své vlastní výzvy. Kdo v něm působí,
tuto touhu v sobě mívá, sport přece nemůžete
dělat, pokud byste neměli zájem vítězit.“
I proto jste do letošní Velké přihlásil
hned tři své koně?
„To bylo proto, že v době přihlášek těžko
tušíte, jaká bude situace nad startovní listinou. Koně se hlásili s tím, že si v průběhu
sezóny sami řeknou. Silver Regent bohužel
už doběhal, ale i takové jsou někdy dostihy.
A ti další dva? Jak se Zarifem, tak s Tiumenem chci počkat, jak na tom budou aktuálně
přímo pro Velkou, začátkem září nejsem
ani jednoznačným odpůrcem ani příznivcem
jejich startu…“
Jako majitel dostihových koní
jste spolupracoval s různými
trenéry, včetně další legendy Velké
pardubické, Václavem Chaloupkou.
Jak jste se vlastně dohodl s Josefem
Váňou na spolupráci? Musel jste ho
přesvědčovat?
„Ani trochu. Prakticky jsme se tehdy
neznali, potkal jsem ho jednou na dostizích
a zeptal se, zda by nám netrénoval koně.
A on se jen zeptal, kdy ho přivezu. Od té
doby naši koně stojí tam a já toho kroku
nelitoval. O Tiumena měli přitom do přípravy zájem i francouzští trenéři, ale já neviděl
důvod ke změně…“
Váňa na sebe váže popularitu.
Jak to nese majitel, není trochu
„upozaděný“?
„Takhle to neberu. Pan Váňa je velká
osobnost a pozornost mu určitě patří, jde jen
o to, aby si nastavil své hranice. Dostihy jsou
o koních a lidech, nemůže se z nich stát jen
nějaká osobní prezentace. Pokud se všechno udrží v přijatelné formě, jsem rád, že
můžeme být součástí takového týmu…“
Dostihový svět ale není jen plný
ideálních vztahů a radosti, nabízí taky
odvrácenou tvář. Dokážete se s tím
vyrovnat? Nebo váš nepříjemné věci
takzvaně „žerou“?
„Víte, pocházím z hudební rodiny. Byl
jsem doma snad jediný nemuzikant, ale
troufnu si tvrdit, že mám cit pro to poznat,
když někdo hraje falešně, a umím se s něčím
takovým vyrovnat. Když jsem do dostihového prostředí přišel, samozřejmě jsem spoustu
věcí neznal, ale vždycky jsem byl optimistou
a taky jím zůstávám. Věřím, že je třeba s problémy bojovat a věřit v úspěch. Když přijde,
o to lepší pocit z něj máte.....
text a foto Petr Guth
Takhle Tiumen s Josefem Váňou letos splnili kvalifikaci do Velké. Co bude dál?
www.dostihovy-svet.cz
19
1
4
5
Vítejte na Velké
7
17
18
20
21
27
20
www.dostihovy-svet.cz
14
15
16
Vítejte na Velké
Překážky / Obstacles
1)
2)
3)
4)
5)
6)
živý plot / railed hedge
živý plot s příkopem / railed hedge and ditch
malý vodní příkop / small water jump
Taxisův příkop / taxis jump
irská lavice / Irish bank
popkovický skok /
Popkovice turn – railed hedge with ditch
7) francouzský skok / double hedge
8, 9) malé zahrádky / small gardens,
double railed hedge – road profile
8a, 9a) malé zahrádky / small gardens,
double railed hedge – road profile
10) anglický skok / English jump – ditch and hedge
10a, 10b, 10c) prodloužený Taxisův příkop /
railed hedge and ditch
11) živý plot s příkopem / railed hedge and ditch
12) živý plot – seskok / railed hedge and jump
13) živý plot / railed hedge
14, 14a) Poplerův skok / Popler’s jump – timber rail
15) drop (seskok) / drop fence
16) kamenná zeď / stone wall
17) hadí příkop / snake ditch,
water jump – jump down
18) velký vodní příkop / big water jump
19) malý Taxisův příkop / small taxis jump
20, 21) velké zahrádky / gardens,
double railed hedge – road profile
22) suchý příkop / dry ditch
23) steeplechase skok / steeplechase plain fence
24) živý plot / railed hedge
25) velký anglický skok /
big English jump – ditch and hedge
26) suchý příkop / rail and ditch
27) Havlův skok /
Havel’s jump – railed hedge and ditch
27a) malý Havlův skok / railed hedge and ditch
28, 29, 30, 40, 43, 53, 54, 55) proutěné překážky / hurdles
28s, 29s, 30s, 39s, 51s, 52s, 53s, 54s, 55s)
steeplechase skok / teeplechase plain fences
31) příkop s živým plotem / ditch and railed hedge
32, 32a) živý plot / railed hedge
33) živý plot / railed hedge
34) malý hadí příkop /
small snake ditch – water jump
36) anglický skok / English jump – ditch and hedge
37, 37a, 38) živý plot / railed hedge
42) bullfinch
46, 49, 50) živý plot / railed hedge
51 –55) steeplechase skok / steeplechase plain fences
A – I) tribuny / tribune
P) tisk / press
www.dostihovy-svet.cz
21
Vítejte na Velké
Dostihy jsou rodinným st
Pardubický region, v čele s krajskou metropolí Pardubicemi, je bezesporu krajem koní.
Nejen že hned několik obcí a měst má ve znaku koně, ale je tu také silná tradice chovu
koní. Kraj je protkán sítí hippostezek i rančů. Ale nejvíc Pardubice jako město koní
proslavila světoznámá Velká pardubická.
Pardubice – domov Velké pardubické
Zrodila se před 140 lety, kdy se na trať dostihu vydalo prvních čtrnáct koní. Do
listiny vítězů se tehdy jako historicky první vítěz zapsal hřebec Fantom, v jehož
sedle byl anglický žokej George Sayers. Od té doby je na stupních vítězů vystřídaly
desítky dalších koní i jezdců, a také jedna žena. Velká pardubická se od roku 1874
konala každoročně, s výjimkou válečných let či roků, kdy dostihům nepřálo počasí
či politická situace – proto se letos koná „teprve“ 124. ročník. Legendární dostih se
vyvinul z parforsních honů, oblíbené zábavy šlechty v 19. století. Zakladatelé Velké
pardubické, především hrabě Max Ugart, princ Emil Fürstenberg a Oktavián Kinský, se ale inspirovali i ve Velké Británii. Tam se totiž v roce 1836 konala první Velká
národní steeplechase v Liverpoolu. A to už byl jen malý krůček k rozmachu dostihů
v českých zemích.
Město koní
Pardubice jako město koní jsou členem evropské sítě koňských měst EURO EQUUS
a už za dva roky by mohly být i předsednickým městem. Síť EURO EQUUS je neziskovou organizací, kterou tvoří města s tradicí chovu koní a dostihů. Kromě Pardubic
v ní jsou belgický Waregem, španělský Jerez de la Frontera a portugalská Golega.
Evropská města usilují o propagaci chovu koní a zároveň o ochranu „koňařských“
regionů. Činnost evropské sítě spočívá v možnostech výměny zkušeností mezi
členskými městy a umožňuje svým členům připravit výcvikové projekty nebo organizovat výstavy, závody a další akce. Na výstavách se kromě starokladrubských koní
mohou prezentovat i koně andalúzští, nedávno obnovené plemeno vlámských koní,
lipicáni či portugalští lusitánové. A právě kladrubáci mají k východním Čechám také
blízko. Vždyť nejstarší hřebčín v Kladrubech nad Labem leží od Pardubic vzdálen jen
pár kilometrů po proudu Labe. Zdejší původní koňskou oboru nechal císař Rudolf II.
v roce 1579 povýšit na císařský dvorní hřebčín.
22
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
tříbrem Pardubic
Polovina koně
Už někdy před rokem 1340 se ve znaku města Pardubic
objevil symbol koně. Kůň v heraldice značí symbol síly,
vytrvalosti, nebojácnosti i moudrosti. K vyobrazení poloviny bílého koně ve skoku se zlatou uzdou na červeném
štítě se váže i jedna legenda. Erb získal Ješek z Pardubic,
který se v polovině 12. století účastnil tažení císaře Friedricha Barbarossy na Milán. Podle pověsti Ješek s dalšími
českými pány v noci vnikl do města, ale při průjezdu bránou jeho koně přeťala železná mříž brány v půli. Ješek
svého koně, jeho přední polovinu, donesl do tábora…
Milán později i díky Ješkovi padl.
Velmi podobný znak jako Pardubice má i nedaleké Hlinsko. Na město totiž bylo
povýšeno za vlády Václav IV. na přímluvu Viléma z Pardubic a z vděčnosti začalo
využívat jeho znak. Teprve v 19. století se tamní radní rozhodli znak města odlišit
od toho pardubického. Koně ze skoku „převedli“ do kroku.
Podpora dostihů
Nejen tyto historické události stojí za udržováním tradice dostihů a jezdeckého sportu. Město, ale i Pardubický kraj, si uvědomují, že koně jsou rodinným
stříbrem. Na podporu dostihů vznikl v roce 1994 i Dostihový klub, do kterého
vstoupili především pardubičtí patrioti. O rok dříve byla založena společnost
Dostihový spolek a.s., kde je většinovým vlastníkem město Pardubice. Právě tato
společnost dostihové mítinky, včetně vrcholu překážkové sezony Velké pardubické, pořádá dodnes.
Kontakty:
Dostihový spolek a.s.
Pražská 607, 530 02 Pardubice
Tel: +420 466 797 111
e-mail: [email protected]
www.pardubice-racecourse.cz / www.facebook.com/dzpce
www.dostihovy-svet.cz
23
nomény
e
f
é
v
o
h
i
t
s
Do
Vítejte na Velké
Velká & kvalifikace: Kudy vede
Zatímco na západ od našich hranic pozici vrcholu tamní dostihové sezony obvykle zaujímá nejdůležitější
rovinové měření sil tříletého ročníku, kterým je Derby, u nás je situace poněkud odlišná. České derby
se, i navzdory srovnatelné dotaci, tak trochu krčí ve stínu překážkové Velké pardubické. Tato situace má
historické kořeny, neboť zatímco tradice anglického Epsom Derby trvá od roku 1780 a jeho západní analogie
vznikly povětšinou ve století následujícím, České derby se poprvé uskutečnilo až v roce 1921. Jistě, vzhledem
k tomu, že v minulých stoletích jsme byli součástí Rakouska-Uherska, i v „našem státě“ se derby konalo již
od roku 1868, ale to bylo až ve Vídni a tak do srdcí tuzemských turfmanů i společenského povědomí mohla
nerušeně pronikat Velká pardubická, poprvé uspořádaná v roce 1874, jen šest let po vídeňské premiéře
derby, a navíc v „nedalekých“ Pardubicích.
S rostoucí popularitou dostihu se zvyšoval i zájem o start. Původní nepočetná pole
koní zahraničních původů se postupně rozrůstala a stoupal i podíl tuzemských koní.
Účast bylo postupem času nutné redukovat,
vhodné bylo současně i nějakým způsobem
prověřovat způsobilost koní pro start v testu,
který býval označován jako nejtěžší na kontinentu. A proto byla do propozice vložena
podmínka absolvování kvalifikačního dostihu. Systém kvalifikací se v poslední době
ustálil v podobě čtyř kvalifikačních dostihů
na pardubickém závodišti s tím, že zejména
potencionální zahraniční účastníci mohou
podmínce vyhovět absolvováním některého
z dostihů Crystal Cupu nebo dostihu steeplechase, steeplechase cross country anebo
cross country o délce nejméně 4 800 metrů
v Irsku, Anglii, Francii nebo Itálii. Jediným
koněm, který má právo startovat bez kvalifikace, je vítěz předchozího ročníku. Čtyřmi
kvalifikačními dostihy na pardubickém závodišti jsou aktuálně čtyři steeplechase cross
country kategorie National listed, otevřené
pro pětileté a starší koně na distanci 5 800
metrů s dotací 300 000 Kč. První z nich
- Velká cena města Pardubic - se koná koncem května, další - Memoriál majora Miloše
Svobody - koncem června, třetí pak na konci
srpna a poslední v polovině září.
Podmínka kvalifikace tak přípravu na start
ve Velké pardubické činí poněkud odlišnou
od jiných dostihů. Pro start je základní podmínkou vůbec kvalifikaci absolvovat, výsledné umístění až tak podstatné není. Pouze
v případě velkého zájmu o start ve Velké by
ke slovu přišla eliminace na základě handicapu, k tomu však dochází jen výjimečně. Toto
konstatování by signalizovalo, že výsledky
kvalifikačních dostihů nejsou s ohledem na
výsledek samotné Velké směrodatné, ale je
tomu tak doopravdy…? Odpovědí může být
následující tabulka obsahující vítěze čtyř
kvalifikačních dostihů včetně jejich následného umístění ve Velké pardubické a současně i vítěze Velké s jejich umístěními
v předcházejících kvalifikačních dostizích,
a to v posledních patnácti letech.
24
rok
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
I. kvalifikace
Bremen Plan, 10 (x)
Trezor, 8 (8.)
Baggio, 9 (x)
Mandarino, 9 (4.)
Tomis, 8 (11.)
Amant Gris, 9 (D 1.)
Klip, 11 (x)
Iraklion, 11 (PN)
Retriever, 8 (x)
Retriever, 7 (2.)
Fahrenheit, 9 (8.)
Sord, 7 (9.)
Sesi, 10 (3.)
Marketplace, 9 (4.)
Rent, 8 (x)
II. kvalifikace
Trezor, 9 (PN)
Karlsbad, 9 (13.)
Caland, 8 (x)
Bremen Plan, 7 (ZN)
Profil, 9 (10.)
Moning Let, 7 (x)
Decent Fellow, 12 (2.)
Decent Fellow, 11 (1.)
Registana, 9 (PN)
Registana, 8 (1.)
Registana, 7 (1.)
Registana, 6 (x)
Peruán, 13 (2.)
St. Roger, 9 (x)
Kreator, 7 (x)
III. kvalifikace
Trezor, 9 (PN)
Trezor, 8 (8.)
Tiumen, 10 (1.)
Aspirant, 7 (7.)
Sixteen, 9 (2.)
Juventus, 9 (3.)
Sixteen, 7 (1.)
Hastaven, 11 (ZN)
Red Dancer, 9 (6.)
Hastaven, 9 (Z)
Decent Fellow, 8 (3.)
Napoli, 6 (x)
Chalco, 9 (1.)
Toast, 8 (Z)
Kreator, 7 (x)
IV. kvalifikace
Silver Regent, 8 (x)
Ronino, 7 (2.)
Valldemoso, 7 (3.)
Valldemoso, 6 (ZN)
Gawain, 7 (x)
Pocci, 8 (x)
Moning Let, 6 (x)
Ligreta, 6 (x)
Hastaven, 10 (ZN)
Nostalgia, 7 (x)
Vagant, 6 (x)
Kyrton, 6 (x)
Maskul, 7 (7.)
Hřivna, 9 (x)
Vronsky, 11 (6.)
VP
Orphee des Blins, 11 (x)
Orphee des Blins, 10 (III. - 3.)
Tiumen, 10 (III. - 1.)
Tiumen, 9 (x)
Tiumen, 8 (III. - 4.)
Sixteen, 8 (I. - 5.)
Sixteen, 7 (II. - 4., III. - 1.)
Decent Fellow, 11 (II. - 1.)
Maskul, 11 (I. - 3.)
Registana, 8 (II. - 1.)
Registana, 7 (II. - 1.)
Maskul, 8 (I. - 5., III. - 3.)
Chalco, 9 (II. - 8., III. - 1.)
Peruán, 12 (I. - 2.)
Peruán, 11 (II. - 4.)
Vysvětlivky: Číslo za jménem koně udává jeho věk v příslušném kalendářním roce, v závorce je pak u vítězů kvalifikací uvedeno jeho umístění
v příslušném ročníku VP, zatímco u vítězů Velké je v závorce uvedeno číslo kvalifikace, kterou absolvoval a jeho umístění v ní.(x – nestartoval, D
– diskvalifikován, ZN – zadržen nedokončil, PN – padl nedokončil)
Uvedená tabulka dobře ilustruje slavnou
nejistotu turfu, neboť popisuje různé kombinace. Vidíme zde výjimečnou Registanu,
která dokázala kralovat kvalifikacím (čtyřikrát za sebou ovládla červnový Memoriál
majora Miloše Svobody) a následně se prosadit i ve Velké pardubické (v té triumfovala dvakrát. Červnovou kvalifikaci poprvé
vyhrála v roce 2002 jako šestiletá, avšak na
start Velké se v tom roce postavit nemohla,
neboť byl v té době povolen až sedmiletým
a starším, pro šestileté byla VP otevřena až
v roce 2009). Oproti tomu Trezor ve sledovaném období v kvalifikačních dostizích
uspěl také čtyřikrát, ve Velké se však do cíle
dostal jen jednou a to až na osmém místě.
Pokud necháme promluvit čísla, zjistíme,
že ze sledovaných patnácti let vítěz Velké
v daném kalendářním roce jednu z kvalifikací vyhrál v šesti případech, což představuje 40 % - tedy poměrně vysoké procento,
zejména pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že vítěz Velké nemá vůbec v příštím
roce povinnost kvalifikace. K tomu však
v uvedeném období došlo jen dvakrát. Naopak z vítězů šedesáti kvalifikačních dostihů, které se v letech 1999 – 2013 uskutečnily,
se jich jen patnáct (tj. 25 %) v daném kalendářním roce dokázalo ve Velké umístit mezi
prvními třemi.
V této souvislosti je zajímavým číslem
počet i vítězů kvalifikací, kteří se v daném
roce z nejrůznějších důvodů nepostavili na
start Velké - bylo jich 21, což představuje
35%. Pokud toto číslo odečteme od celkového počtu vítězů, zjistíme, že na start
Velké se ve sledovaném období postavilo
39 vítězů kvalifikačních dostihů, z nichž
15 v ní v daném roce dokázalo zvítězit a to
nám umožňuje konstatovat, že 38,5 % vítězů
kvalifikačních dostihů se v daném kalendářním roce umístilo ve Velké pardubické mezi
prvními třemi.
Zajímavý pohled na problematiku vztahu
kvalifikací a Velké je i z hlediska startů, které u pozdějšího vítěze předcházely triumfu
v daném ročníku Velké pardubické. Následující tabulka uvádí přehled startů vítězů
posledních patnácti ročníků Velké, které
předcházely jejich vítězství.
Z uvedené tabulky jsou patrné různé přístupy k přípravě na start ve Velké pardubické,
obecně lze konstatovat, že nejpilnější vítězo-
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
cesta na start?
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
Orphee des Blins
Orphee des Blins
Tiumen
Tiumen
Tiumen
Sixteen
Sixteen
Decent Fellow
Maskul
Registana
Registana
Maskul
Chalco
Peruán
Peruán
24.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 1/12
18.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 3/17
20.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/11
28.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 2/12
22.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 4/13
26.7. - MO I. kat. - 4 500 m - 2/8
25.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/10
3.9. - BB kat. L - 4 500 m - 3/6
17.9. - PE III. kat. - 4 700 m - 4/14
12.9. - ME ? kat. - 3 900 m - 1/4
2.8. - ME ? kat. - 3 800 m - 1/10
21.9. - PE III. kat. - 4 600 m - 1/14
25.8. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/17
26.8. - PE II. kat. - 5 000 m - 1/6
28.8. - PE II. kat. - 4 300 m - 1/14
22.6. - PE I. kat. - 3 300 m - 1/8
16.6. - PE III. kat. - 3 400 m - 1/10
2.7. - PE II. kat. - 5 200 m - 5/13
27.6. - PE II. kat. - 5 200 m - 2/9
15.6. - ME ? kat. - 5 500 m - 1/9
4.8. - KO III. kat. - 4 700 m- 1/7
17.6. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/9
27.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 6/14
31.7. - ME ? kat. - 3 800 m - 1/11
21.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/15
24.8. - PE I. kat. - 5 800 m - 3/18
16.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 8/19
27.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 2/16
20.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 4/14
8.5. - PE IV. kat. - 3 400 m - 1/13
23.5. - PE II. kat. - 4 500 m - 3/13
24.5. - PE kat. NL - 5 800 m - 5/12
16.6. - PE kat. NL - 5 800 m - 4/8
28.5. - BB kat. L - 4 500 m - 2/4
28.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 3/13
20.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/14
1.6. - ME Gd- 3 kat. - 3 900 m - 1/6
25.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 5/14
6.5. - PE III. kat. - 4 600 m - 1/15
1.5. - LL I. kat. - 4 200 m - 5/14
8.5. - PE I. kat. - 4 500 m - 3/8
8.5. - PE II. kat. - 4 500 m - 5/9
6.6. - Me kat. Gd-3 - 3 900 m - 1/6
2.5. - BA ? kat. - 4 500 m - ZN/8
Vysvětlivky: Údaje ve sloupcích věnovaných startům koní obsahují tyto údaje – datum startu, závodiště (PE – Pardubice, MO – Most, ME – Merano, KO – Kolesa, LL – Lysá nad Labem, BB – Baden Baden, BA – Bratislava),
kategorii, distanci dostihu a umístění/počet startujících, kvalifikační dostihy jsou vyznačeny kurzívou.
vé v rámci přípravy ve sledovaném období
absolvovali čtyři starty, opačným extrémem
je jediný přípravný start u Tiumena v roce
2010. Vysledovat lze i určitý specializační
trend, kdy v dřívějších letech vítězové často
absolvovali zahraniční starty v Itálii nebo
Německu (o nichž lze těžko mluvit jen jako
o přípravě), zatímco v posledních letech vítězové zůstávají doma a chystají se v Pardubicích. Ve vztahu ke kvalifikačním dostihům
www.dostihovy-svet.cz
z této tabulky zjistíme, že ve sledovaném
období obhájce vítězství pouze dvakrát využil
práva neabsolvovat kvalifikaci (Tiumen 2010,
Orphee des Blins 2013), ve zbylých třinácti případech se pozdější vítěz v daném
kalendářním roce minimálně jednou na start
kvalifikačního dostihu postavil, z toho v šesti
případech zvítězil a ve zbývajících případech
se s jednou výjimkou neumístil na horším než
pátém místě (zmiňovanou výjimkou je Chalco
v roce 2001, ten ale finišoval na osmém místě
v červnové kvalifikaci a následující srpnovou
vyhrál). Ani jednou se však ve sledovaném
období nestalo, aby pozdější vítěz Velké
pardubické jeden z kvalifikačních dostihů
v daném kalendářním roce nedokončil.
Otakar Nový, foto Petr Guth
25
nomény
e
f
é
v
o
h
i
t
s
Do
Vítejte na Velké
Legendár
Úspěch Velké
pomáhá turfu
Jockey Club České republiky
zastřešuje v naší zemi celý
dostihový provoz, Velkou
pardubickou počínaje
a rovinovými dostihy páté
kategorie třeba na závodišti
v Netolicích konče. O tom, že
výsostnou pozici má v hierarchii
dostihů v České republice právě
Velká pardubická s Českou
pojišťovnou, však nepochybuje
nikdo. A její prestiž vysoce
hodnotí i prezident JCČR Jiří
Charvát, který je sám úspěšným
majitelem dostihových koní.
A opojný pocit vítězství ve Velké už
si v minulosti zásluhou Decent
Fellowa také vychutnal. I pro
něj je o druhé říjnové neděli
pardubická dráha oblíbeným
návštěvním místem…
„Samozřejmě jsem rád, že tu takový
dostih máme. Velká pardubická, to je to
největší, co lze v českých dostizích získat,
nic jiného se jí u nás nevyrovná. Naším
zájmem jako Jockey Clubu je, aby prestiž
Velké nebledla. I když je tu řada velkých
dostihů a my jako Jockey Club pracujeme
intenzivně na posílení i jejich prestiže,“
konstatuje Jiří Charvát. Jako majitel získává
se svými koňmi významná vítězství v České
republice i v zahraničí, pro úspěch ve Velké
pardubické má ale i tak vyčleněno speciální
místo. Je to dostih, který si drží specifickou
pozici.
A to i pro protřelého majitele desítek
výborných koní našich drah v posledních
deseti letech. „Vítězství ve Velké znamená
naplnění snu každého člověka, který vlastní, trénuje nebo jezdí koně. Já jsem rád,
že se to naší stáji už v minulosti povedlo
a na ten vrchol jsme si sáhli, byl to úžasný
pocit. Jenže na vítězství Decent Fellowa
už sedlo dost prachu, a tak já bych rád,
aby ten úspěch nezůstal osamocený,“ říká
Charvát, jehož dostihové barvy by měl aktuálně ve Velké reprezentovat především její už
tradiční účastník jménem Klaus.
Toho chystá jedna z trenérských legend
Velké, Čestmír Olehla. Vítězství Decent Fellowa však stáji Dr. Charvát jako trenér zařídila další legenda - samotný Josef Váňa. U něj
dnes už prezident Jockey Clubu koně v tré-
26
ninku nemá. Co jej vůbec vedlo k odchodu
od legendárního a úspěšného trenéra? „Určitě to nebyla nespokojenost s výsledky, to
ne, a za Decentovo vítězství budu Pepíkovi samozřejmě vždycky vděčný. Ale jako
majitel jsem zvyklý mít v chodu stáje své
podstatné slovo, a u Josefa Váni je tolik
koní, že u něj jeden majitel takové slovo
nemá a mít asi nebude. A tak jsem se rozhodl pro jiné trenéry. Na vrchol v podobě Velké pardubické se zatím dosáhnout
nepovedlo, ale věřím, že to vyjde. Váňovi
koně ani on sám nejsou neporazitelní,
vždyť už to dokázala Orphee des Blins
v minulých dvou ročnících.“ Kromě Čestmíra Olehly trénuje překážkové koně pro
stáj Dr.Chavrát také Pavel Tůma ve středisku
Dvorce, které se letos stalo hlavní tréninkovou centrálou koní v modrožlutých barvách.
Nejenom majitelské ambice ale má prezident Jockey Clubu s blížícím se termínem
letošním Velké. Společným přáním všech
dostihových příznivců u nás by měl být také
zájem na úspěchu pardubického klání, a první muž českého turfu není výjimkou. „Přeju
Velké pardubické velký zájem veřejnosti
a všem co nejlepší výsledek a bezproblémový průběh. Právě tak může pardubický
dostih nejlíp pomoci celým českým dostihům,“ je přesvědčen Jiří Charvát…
text a foto Petr Guth
Slavná Velká pardubická steeplechase bývá často srovnávána s neméně slavnou britskou Grand National, pro niž se v tuzemsku
vžilo označení Velká liverpoolská. Zřejmě
proto, že závodiště Aintree, kde se koná, leží
na předměstí Liverpoolu. Oba dostihy jsou
srovnatelné svým věhlasem, místem, jež zaujímají v dostihovém provozu svých domovin,
ale většina dalších srovnání je přinejmenším
sporná. Ačkoli oba mají podobnou délku
(6 900 metrů v Pardubicích oproti 7 141 metru v Aintree) a skáče se v nich podobný
počet překážek (v Pardubicích 31, v Aintree
o jednu méně), propozičně se jedná o úplně
jiné typy dostihů – zatímco Velká pardubická
je steeplechase cross country, v níž dochází
ke střídání povrchu dráhy (tráva a oranice)
a zároveň i k častým změnám směru, Grand
National je klasická steeplechase, kde koně
běží pouze po travnatém oválu. Oba dostihy
mají na trati mnohé náročné překážky, avšak
oba mají jednu, jež je se historicky stala symbolem. Na pardubickém závodišti je takovou
překážkou Taxisův příkop, a v Aintree je
tímto strašákem Becher’s Brook.
Taxisův příkop
– pojmenovaný po princi Egonu Thurn - Taxisovi, který se po prvním ročníku Velké pardubické v roce 1874 zasadil o jeho ponechání
v nezměněné podobě, je čtvrtou překážkou
v kurzu Velké pardubické. Skáče se pouze
jednou do roka, jeho absolvování v rámci tré-
Taxisův příkop
www.dostihovy-svet.cz
nomény
e
f
é
v
o
h
i
t
s
Do
Vítejte na Velké
ní překážky:
Taxis versus Becher’s Brook
O srovnání obou překážek z pohledu
muže, který absolvoval oba dostihy,
jsme požádali Marcuse Armytage,
novináře a bývalého amatérského
jezdce. V roce 1990 v sedle Mr Friska vyhrál Grand National a v letech
1990 – 92 třikrát startoval ve Velké
pardubické.
Becher’s Brook
ninku je zakázáno. Původně se jednalo o 200
cm hluboký a 500 cm široký příkop skrytý
za 150 cm vysokým i širokým živým plotem,
který od koně s jezdcem k úspěšnému překonání vyžadoval takřka osmimetrový skok.
Při doskoku navíc kůň musel přenést váhu
na všechny čtyři končetiny, jinak docházelo
k častým pádům. V roce 1993 došlo pod
tlakem veřejnosti k jeho úpravám, příkop byl
zkrácen a jeho doskoková hrana zmírněna.
Živý plot je nyní vysoký 150 cm a široký
180 cm, jeho zadní hrana je o 10 cm vyšší
a za ním následuje 100 cm hluboký příkop
www.dostihovy-svet.cz
(překonávaná propast má tedy nyní hloubku
260 cm, oproti minulým 350 cm) jehož šířka
je 400 cm a směrem k doskočišti stoupá.
Aktuálně tedy Taxis pro koně představuje
překážku až 160 cm vysokou a 580 cm dlouhou (oproti původním 650 cm), což však od
koně i tak k úspěšnému překonání vyžaduje
nejméně sedmimetrový skok.
Becher’s Brook
– nese jméno kapitána Martina Bechera,
který na něm spadl ze svého koně Conrada
v prvním oficiálním ročníku Velké národní
v roce 1839. Koně ho v rámci dostihu absolvují dvakrát jako šestou a dvacátou druhou
překážku. Na rozdíl od Taxisu není překonáván exkluzivně jen v rámci Grand National,
nýbrž figuruje v kurzu čtyř dalších dostihů.
Původně byla tato překážka tvořena zhruba
245 cm širokým vodním příkopem za živým
plotem, přičemž doskok byl o cca 92 cm níže
než odskok, vzhledem k velkému počtu pádu
a zranění došlo k několika úpravám, přičemž
ty nejzásadnější se udály po Grand National
v letech 1987 a 1989, kdy došlo ke zmírnění
svahu na doskoku za příkopem, rozšíření
prostoru doskočiště a především vodní příkop samotný by zasypán, tak že z původní
hloubky cca 76 cm zůstalo pouhých 2,5 cm.
Aktuálně má tedy Becher’s Brook tuto podobu za 147 cm vysokým živým plotem, jenž se
od základny zužuje a na vrcholu je široký 46
cm, následuje 98 cm hluboký a 38 cm široký
vodní příkop, přičemž doskočiště je o 60 cm
níže než odskok.
Otakar Nový, foto Petr Guth
„Během mé amatérské jezdecké kariéry
jsem měl tu čest skákat Becher’s Brook
zhruba dvacetkrát. Povedlo se to bez
jediného pádu, a to i několikrát v rámci „starých časů“ před úpravou v roce
1990. Duch kapitána Bechera, který je
vůči někomu škodolibý, na mě pohlížel
shovívavě. Při absolvování Taxisu,
předtím než tato překážka byla upravena
ve jménu blaha (doufám, že jezdců…),
jsem prožíval strastnější chvíle: Čelili
jsme monstrózní překážce, něčemu, co by
pro Angličana bylo zřejmě nemanželským
dítětem Becher’s Brooku a The Chair.
Moje pokusy vyrovnat se Georgi Williamsonovi a vyhrát vedle Grand National i Velkou pardubickou, začaly dobře
čistým dostihem v roce 1990, zhoršily se
v roce 1991, kdy jsem spadl na půli cesty
a v roce 1992 jsem při nájezdu na Taxis,
konečně dostal zprávu - Vzdej to!
Ten příběh stojí za vyprávění. Z instrukcí svého trenéra jsem toho moc nepochopil, až na jednu věc - na Taxisu nebýt
v čele. To je docela jednoduché, pomyslel
jsem si. Ten rok ale dostih ovlivnili protestující „ochránci přírody“. Když nás můj
velký přítel Jiří Šindler odstartoval, držel
jsem se na konci pole. Mezi druhou a třetí
překážkou však přímo v naší cestě stále
trval boj mezi demonstranty a policií.
To přimělo zastavit celé pole, kromě mě,
před kterým se to otevřelo jako Rudé moře
před Mojžíšem. A tak jsem se před třetí
překážkou ocitl na čele. Snažil jsem se
počkat na ostatní, abych nebyl první na
Taxisu, ale zároveň i udržet tempo. Asi
po deseti skocích mého koně jsem začal
brát zpátky a ocitl se v nezáviděníhodné
situaci. Taxisu se nedalo vyhnout a zezadu se na mě tlačilo 25 koní. Můj kůň
proskočil skrz plot a přistál nosem na
okraji příkopu, a tím jsem se já rozloučil
s Taxisem jednou pro vždy.“
27
nomény
e
f
é
v
o
h
i
t
s
Do
Vítejte na Velké
Anglie nemá Váňu, „Velkou“
Když se řekne Velká, v paměti fajnšmekrů se kromě Pardubic vynoří ještě jedno město. Liverpool. Nikoli náhodou, tamní Velká národní
se těší pozici nejsledovanějšího britského dostihu a ostrované ji milují.
První Velká se v Liverpoolu konala v roce 1839 a mezi překážkovými
dostihy v kolébce tohoto sportu má výsadní postavení. Stejně jako
pardubická Velká je i ta ostrovní nejpopulárnější „koňskou“ akcí ve
své zemi, stejně jako v Pardubicích jsou ve hře největší peníze, jaké
se v místním překážkovém turfu najdou. A stejně jako pardubická
„sestřenice“ se koná liverpoolský dostih na nejdelší trati, jaká je
v tamním provozu k mání. Britská „národní“ konkrétně vede přes 30
překážek a k úspěchu v ní je nutno překonat 7141 metrů.
Za dobu své existence dostih prošel stěhováním, obdobím, kdy se
nekonal, a třeba také anulováním, když koně oběhli sedmikilomet-
rovou trať bez toho, že by je k tomu podle platných pravidel vyzval
startér. Liverpoolská tradice je nesmírně pestrá a plná velkých jmen,
stejně jako ta její pardubické „sestry“. V Anglii sice nemají svého
„Váňu“, čtyřikrát vítězný trenér Ginger McCain byl ale neméně populární osobností a jeho svěřenec Red Rum, třikrát ve Velké vítězný, je
dokonce pohřben ve zdejší cílové rovině.
Velká národní je skutečný gigant. Stejně, jako její česká sestra. Pokud byste měli zájem porovnat si ji s českým dostihem „naživo“, naplánujte si výlet do Liverpoolu na začátkem dubna příštího roku. A do té doby alespoň
částečně zkuste nasát její atmosféru… text a foto Petr Guth
Takhle se radoval
z vítězství Ryan Mania
28
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
však ano…
Legendy v Aintree jezdí charitativní dostih. Představil se v něm také Bob Champion
Tony McCoy, nejúspěšnější překážkový žokej
světové historie. Ve Velké ale tolik úspěchů
nesbírá
www.dostihovy-svet.cz
29
Legendy
Vítejte na Velké
Angličané a Velká pardubická
Šedesát let po vzniku prvního klasického dostihu a padesát devět let
po prvním derby na epsomské pláni jižně od Londýna se v roce 1839
konala v Aintree u Liverpoolu poprvé Grand National steeplechase.
Angličané na ni byli, a jsou dodnes, tak jako na vše, co souvisí s turfem,
velmi pyšní. Ale když se o dalších třicet pět let později začala v Čechách
na území Rakouska-Uherska běhat Velká pardubická, vzali i ji rychle na
vědomí a každého úspěchu v ní si vážili. Ostatně – jediný člověk, který
kdy dokázal oba nejslavnější překážkové dostihy na světě vyhrát, byl
na přelomu předminulého a minulého století Angličan. Jmenoval se
George Williamson.
25 let po „vítězném Únoru“
Historii Velké pardubické poznamenal,
stejně jako veškerý život v naší zemi, komunistický převrat v únoru roku 1948. Tradiční
soupeři ze svobodných zemí západní Evropy,
tedy i z Anglie, k nám přestali jezdit. Železná opona měla za následek prudké snížení
sportovní i společenské úrovně.
Než se na startu Velké pardubické opět
objevili první kůň a jezdec z Ostrovů, uplynulo od „vítězného Února“ rovné čtvrtstoletí.
Tak začala, i když s přestávkami, další éra
anglických námluv s nejtěžším kontinentálním překážkovým dostihem, k němuž Ostrované měli a vlastně stále mají určité výhrady,
ale který je současně vždy lákal a přitahoval.
Ve čtvrtek večer 4. října 1973, dva a půl
dne před startem 83. ročníku, dorazil do Pardubic Angličan Christopher Collins s koněm
Stephen´s Society. Zdálo se, že majitel, trenér a jezdec v jedné osobě riskuje až příliš,
když přípravě a aklimatizaci věnuje takové
minimum času.
Christopher Collins: Veni, vidi, vici
Pan Collins si trať pouze prošel a taktiku si
stanovil podle toho, co viděl a co znal z filmů
o Velké pardubické, které měl doma v Anglii
možnost zhlédnout. Je ale také jisté, že kromě
toho ještě s některými lidmi den před startem
konzultoval, z kterého místa je nejlepší skákat přes Velký Taxisův příkop. Dozvěděl se,
že lepší je volit pravou stranu než levou, protože tam je menší pravděpodobnost kolize.
Většina jezdců totiž Taxis najíždí vlevo, kde
je živý plot zdánlivě nižší.
Chris Collins na tyto rady dal. A na začátku také příliš nepospíchal. Velký Taxisův
příkop, čtvrtou překážku v pořadí, absolvoval mezi posledními. Zato však zcela jistě.
Skákal skutečně spíše vpravo. Jak při odskoku, tak při dopadu měl dostatek místa.
Stephen´s Society i pan Collins, který
v roce 1965 obsadil v liverpoolské Velké
národní v sedle koně Mr Jones úctyhodné třetí místo, získali po překonání Taxisu
ohromnou jistotu. Dokonalá souhra koně
a jezdce byla pro diváky nezapomenutelným
30
Christopher Collin po své vítězné Velké
pardubické v roce 1973 na snímku Marka Skály
zážitkem. Anglická dvojice nejen snadno
vyhrála, ale vytvořila i traťový rekord, který
pak vydržel čtrnáct let.
V roce 1974 přijeli Collins a jeho kůň své
vítězství do Pardubic obhajovat. Dva pády,
na Taxisu a Velkém vodním příkopu, jim to
však znemožnily. Přesto obsadili třetí místo.
Další dva ročníky se obešly bez anglické
konkurence, ale v roce 1977 byli mezi startujícími hned dva angličtí uchazeči o vítězství.
Barony Fort s Charlottou Brewovou a Can
Cottage s jezdcem Broderickem Munro-Wilsonem. Do cíle Velké pardubické se však ani
jeden z anglických účastníků nedostal. Can
Cottage skončil na Taxisu, Barony Fort na
Malém Taxisu.
Šedesátník George Saunders
V roce 1982 se na scéně Velké pardubické poprvé objevil Collinsův přítel George
Saunders. Náklady svého pobytu v Československu hradil s Collinsovým souhlasem
z jeho konta.
Když Chris Collins, který Saunderse ke
startu ve Velké pardubické inspiroval, o svém
příteli do Československa psal, zmínil se
o tom, že Georgeovi je okolo padesáti let.
Skutečnost však byla mnohem překvapivější. George Saunders stanul poprvé na startu
Velké pardubické osm měsíců po svých
šedesátých prvních narozeninách.
I pan Saunders si šel nejprve prohlédnout
Taxis. Vzápětí se o něm vyjádřil v tom
smyslu, že podobných překážek absolvovali
s jeho koněm Pahangem už hodně. Pahang
vzbuzoval respekt nejen svým exteriérem,
ale také zřejmými skokanskými předpoklady. Jediné co proti tomuto valachovi
hovořilo tak byl jeho téměř dvaašedesátiletý
jezdec.
Pahang ovšem fantastickým způsobem zdolal Velký Taxisův příkop. Byl to však poslední
úspěšný skok jeho života. Jeho osud se naplnil
za několik okamžiků na Irské lavici.
Za rok byl ovšem George Saunders v Pardubicích znovu. Hluboký smutek v očích,
Velká pardubická 1982. Smrtelně zraněný Pahang na Irské lavici, pod ním George Saunders.
Archivní snímek
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
1973 – 1989
se kterým po ztrátě Pahanga dvanáct měsíců předtím odjížděl, nechal za kanálem La
Manche. Jeho nový kůň, který mu ovšem
nepatřil, se jmenoval French Pop. V tehdejší
Velké pardubické startovali ovšem ještě další Angličané. Beginagin s Georgem Goringem, hoteliérem z Londýna, a Wells Fargo
s Michaelem Robertsem. French Pop a téměř
třiašedesátiletý pan Saunders se dostali o jednu překážku dál než loni Pahang. Skončili na
Popkovickém skoku, oba ale zůstali zdraví.
Beginagin obsadil osmé, Wells Fargo deváté
místo.
Nejprve úspěch…
Než na pardubickém závodišti na jednom
ze stožárů umístěných nedaleko startu znovu
zavlála anglická vlajka, uplynulo opět dalších pět let. V roce 1988 zkusili štěstí Free
Velká pardubická 1988. Zleva William Sporborg, startér Jiří Šindler, Josef Váňa. Foto archiv
Free Flow a William Sporborg na trati Velké pardubické 1988
Flow a William Sporborg. Devítiletý robustní
valach byl koněm typu Stephen´s Societyho
a Pahanga. Typický hunter. Od Collinsových
dob nepředvedl žádný z anglických jezdců
na pardubickém závodišti tak skvělý výkon
jako mladý Sporborg. Free Flow doběhl druhý, hned za Železníkem.
Druhé místo Free Flowa ve Velké pardubické mělo v Anglii značnou odezvu. I proto
se Velké pardubické 1989, poslední v éře
komunistického režimu, zúčastnilo pět koní
z kolébky turfu. Po loňském úspěchu jejich
krajana byli ostrovní jezdci sebevědomí.
Nepochybovali o tom, že si domů odvezou
výherní dotace, které jim měly být poprvé vyplaceny, a to byl patrně další důvod
jejich nečekaně početné účasti, v konvertibilní měně.
www.dostihovy-svet.cz
…potom fiasko
Jejich optimismus šel však až za hranici
soudnosti. Když si prohlédli Taxisův příkop,
řekli zklamaně: „To tady nic jiného nemáte?“
A když jim v sobotu při instruktáži pořadatelé vysvětlovali, že kůň, má-li být klasifikován, musí mimo jiné procválat, nebo alespoň
proklusat cílem, pobaveně a hodně nahlas
se smáli. Co to je za nesmysl – naši koně
nemohou být po necelých sedmi kilometrech
vyčerpáni. Jsou zvyklí na mnohem delší
a náročnější tratě.
K všeobecnému překvapení byl v této ostrovní společnosti, která hodlala pokořit Velkou pardubickou, i George Saunders. V únoru mu bylo, protože léta přibývají každému
stejně, šedesát osm. Šedý věneček vlasů
okolo hlavy mu zbělel a ještě se zmenšil.
Pořadatelé byli zděšeni. Báli se, že Saunders
bude chtít jet Velkou pardubickou po třetí.
Saunders sám je však uklidnil sdělením, že
si těsně před odjezdem z Anglie zlomil prst
na ruce a že mu lékař start zakázal. A tak se
v sedle klisny Torphy, kterou Saunders trénoval, nakonec objevil náš Petr Vozáb, vítěz
Velké pardubické z roku 1985 s Festivalem.
Poslední Velká pardubická před Listopadem 1989 skončila pro Angličany krutým fiaskem. V 99. ročníku měli pětičlenné
zastoupení, což byla pětina všech startujících. Do cíle, a to na šestém místě, se
dostal jediný – bělouš Blacktorn s Williamem Ritsonem. Kůň se ovšem konečnou
metou doslova proploužil. Rozhodčí však
přivřeli oči a nediskvalifikovali ho. Další
dva účastníci průběh dostihu nepřežili, jejich
pády skončily nedlouho po startu fatálním
zraněním. Dva zbývající vzdali. Kalich hořkosti ovšem dopili vyslanci z Ostrovů až na
zpáteční cestě domů. Na následky naprostého vyčerpání uhynul v přepravním voze
třináctiletý Blacktorn. Ten, který se jediný
čtyřicet osm hodin předtím dostal do cíle.
Už nikdy takové Waterloo
Pro Angličany a vůbec pro jezdce a koně
z ostrovů to byla varovná lekce. V následujících ročnících Velké pardubické, které už
se konaly v podmínkách demokratické společnosti, se podobné Waterloo neopakovalo.
Už nikdy nepřijeli tak nepřipravení. I když
jediné vítězství kolébky turfu ve Velké pardubické (1995 It´s a Snip s Charliem Manem
– teprve druhé poválečné po Stephen´s Societym s Christopherem Collinsem) za poslední čtvrtstoletí se zemi, kde se před 175 lety
zrodila Grand National Steeplechase, zdá
určitě málo.
Petr Feldstein
31
Vítejte na Velké
Na letošní Velkou pardubickou
přijeďte vlakem Českých drah.
Nejenže je železniční zastávka jen pár kroků od bran dostihového závodiště,
ale ušetříte také na vstupném. Pokud u pokladny závodiště předložíte
platnou jízdenku ČD s cílovou stanicí v Pardubicích, získáte slevu 50 %
na vstupenku. Akce se vztahuje jak na nejstarší a nejtěžší kontinentální
steeplechase, tak i na další dostihy pardubického závodiště této sezony.
Letošní Velká pardubická se koná v neděli 12. října a bude výjimečná také
tím, že připomene 140. výročí, kdy se uskutečnil její první ročník.
Poprvé se slavný dostihový závod běžel 5. 11. 1874.
d
r
a
p
u
o
k
l
e
V
Na
e
l
s
se
32
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
Na III. kvalifikační dostih jsem s rodinou přijel
vlakem. Doma v Brně jsme nasedli a pohodlně
přijeli na hlavní nádraží v Pardubicích. Pro
cestu k závodišti jsme využili osobák, který
nás přivezl přímo k areálu. Zastávka je asi
jen 500 m. U pokladny nám poskytli slevu na
vstupné pro celou rodinu.
Děkuji za skvělé zážitky.
Pavel, 35 let, Brno
u
o
k
c
i
b
u
d
%
0
5
u
o
v
e
partnerem cestování na dostihy je společnost
www.dostihovy-svet.cz
33
Legendy
Vítejte na Velké
Zdeněk Matysík: Třináctkrát
Psal se rok 1993 a do cíle
Velké pardubické se dostal
pouze jediný kůň. Byl jím
Rigoletto s Liborem Štenclem,
připravovaný na Valašsku
Františkem Holčákem. Vítěz
však nebyl jediným, kdo sklízel
zasloužené ovace vyprodaného
pardubického „dómu“. Tím
dalším byl Zdeněk Matysík, který
pár stovek metrů před cílem
odsedlal zraněného Farada.
A právě zde začíná velký příběh.
Příběh žokeje, který dostál
rodinné tradici a svůj život spojil
s dostihovými koňmi.
Budoucí trojnásobný vítěz nejtěžšího překážkového dostihu starého kontinentu se
narodil 29. dubna 1963 v Bruntále. Kolem
koní se pohyboval víceméně od narození.
„Už můj děda dělal koně, otec byl dostihový
trenér a já skončil u koní taky. Proč? Asi
to máme nějak v genech...“ Po základní
škole nastoupil na střední zemědělskou školu
a dostihy až do vojny jezdil pouze jako amatér. Licenci profesionála získal na Slovensku
v Šale a jeho prvním angažmá byla stáj otce
Metoděje: „Pro otce jsem jezdil dlouho.
Společně jsme dělali koně až do revoluce,
po níž jsme pokračovali soukromně. Radost
z úspěchů byla vždy společná.“
Video a Farad
„Mým prvním osudovým koněm byl Video.
Povyhrávali jsme toho spolu hodně, jak na
rovinách, tak i později na překážkách. No
a pak přišel Farad. Ten nastartoval moji
kariéru a ukázal mi, že i Velká se dá vyhrát.
To, že jsem ho musel sesedlat, bylo sice
smutné, ale udělal bych to znovu.“
Následovala cesta do Německa, na níž
navázaly kooperace s Filipem Neubergem
a ježdění pro trenéra Suchánka. V roce 1997
přišel zlom a Zdeněk dostihové prostředí
úplně opustil. „Tak nějak nebyla motivace. Pracoval jsem v Praze, ve stavebnictví.
Byla to dobrá profese se slušným výdělkem.
Lepší než u koní, zkrátka pohodička.“ Osud
jménem Peruán ho však vrátil zpět do dostihového kolotoče.
Jeho veličenstvo Peruán
„Peruána jsem jezdil už předtím pro trenéra Baráčka, v roce 1996 jsme spolu
startovali třikrát a třikrát vyhráli, na závěr
i Cenu Vltavy. Už tehdy jsme si říkali, že
34
je to kůň do Velké. Vyhrát Velkou byl můj
cíl už od doby, co jsme měli koně s otcem
a dědou.“ Přijal tedy nabídku zubního lékaře
Václava Bruny a přesídlil do Zámrsku, na
celých pět let... „Zámrsk? Pěkná stáj, dobří
koně, ale špatné pracovní podmínky pro ně.
Spolupráce s doktorem Brunou byla dobrá
v tom, že jsem dostal volnou ruku. Každé
léto jsem tedy trávil s koňmi ve Dvorcích,
kde jsou podmínky pro překážkáře téměř
ideální. A ti koně podle toho i utíkali.“
Práce v kopcích se vyplatila a přinesla
mimo jiné i sérii tří nezapomenutelných
triumfů (1998 - 2000) ve Velké padubické.
„Když vyhrajete poprvé, je to krásný. Ale
když jsme za rok obhajovali, bylo to snad
ještě lepší. Na startu byli i kvalitní ostrovní
koně jako třeba Risk Of Thunder a Peruán
byl v nejlepší formě, jakou kdy měl. Ke druhému místu za Chalcem v roce 2001, které
se pak různě omílalo, bych se nerad vracel.
Byli jsme druzí a tím to pro mě končí, i tak
to bylo pěkné.“
Italská mise
Po odchodu ze Zámrsku přesídlil Zdeněk
na tři roky do Itálie. „Itálie je o něco dosti-
hovější zemí než Česká republika. Mají víc
dostihových dnů, běhá se tam daleko víc
dostihů. Když jsem tam byl, byly i dotace
docela slušné. Hodně se však od té doby
změnilo. Jak hodnotím své italské období?
Byla to pěkná zkušenost. Italové mají slušné
třídové koně, ale když to vezmu podle toho,
co jsem prošel, myslím, že trénink a vůbec
vztah k překážkovým koním je v Čechách
profesionálnější, lepší. Co se týče rovin, tam
myslím za nimi naopak zaostáváme.“
Nový začátek doma
Po italském intermezzu následoval návrat
domů - konkrétně do Petrova nad Desnou,
kde Zdeněk od roku 2002 trénuje. „Pět roků
jsem se snažil vybudovat tréninkové středisko, získat koně do tréninku a být tak nějak
svým pánem. To se mi snad už nějak povedlo, a to i díky kamarádovi Karlu Kulichovi,
který mi v novém působišti hodně pomohl.
Myslím, že se nám podařilo vybudovat docela slušné cvalovky a slušné skokové zázemí.
Stáje jsou naše vlastní, máme také krytou
halu i nějaké výběhy.“ Tréninkovou centrálu, kterou naleznete necelých deset kilometrů
od Šumperka, obývá v současnosti osm koní,
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
přes Taxis
Co možná nevíte o Peruánovi:
◆ narodil se 31. března 1988 na Státním statku ve Znojmě
◆ první rovinový start absolvoval v roce 1990 a v dostihu III. kategorie
na 1000 metrů ve Velké Chuchli obsadil 6. místo
◆ 9. září 1990 poprvé zvítězil, a to na dráze v Karlových Varech
pod Stanislavem Koubkem
◆ 13. června 1993 vítězně debutoval na překážkách na dráze
v Topolčiankách
◆ V roce 1996 se poprvé setkává s jezdcem Zdeňkem Matysíkem,
s nímž pak v letech 1998, 1999 a 2000 vítězí ve Velké pardubické
◆ za svou kariéru absolvoval celkem 58 startů (20 rovinových,
38 překážkových) a na dotacích vydělal více než 7 milionů korun
◆ v roce 2014 oslavil šestadvacáté narozeniny a v dostihovém centru
Zámrsk svého majitele zubního lékaře Václava Bruny se těší dobrému
zdraví
◆ i v letošním roce zavede účastníky Velké pardubické na slavnostní
přehlídku
včetně loňské účastnice Velké pardubické
Sešlosti. „Sešlost už určitě Velkou nepůjde.
Má problémy s dýcháním, které se nedají
operovat. V srpnu absolvovala zkušební
start a dostane ještě jednu příležitost v září.
Pokud to ale k tomu nebude, zůstane ve stáji
jako kůň na špacír.“
Rodinná tradice pokračuje
Stejně jako v případě dědečka a otce,
i Zdeněk nyní na přípravě koní spolupracuje
se svým synem. „Zbyněk je můj asistent,
řidič i pracovní jezdec. Občas je to s ním
obtížné, ale snažíme se vyjít si vstříc.“ A kde
bude letos Zdeněk Matysík sledovat Velkou
pardubickou, když nebude mít své želízko
v ohni? „Na Velkou jezdím, i když mi tam
neběhají koně. Je to pořád dostih, který mě
zajímá. Překážky nejsou těžké ani lehké,
spadnout se dá v podstatě všude, na první
i poslední překážce. A i když máte tu poslední za sebou, ještě to neznamená, že dojdete
až do cíle. Sám jsem to dvakrát zažil, jednou
s Faradem a podruhé s Rhodé. Velká je
těžký dostih, kde si nemůžete být jistí ničím,
dokud nejste v cíli.“
Jana Šejnohová, foto Petr Guth
www.dostihovy-svet.cz
Foto Zenon Kisza
35
Legendy
Vítejte na Velké
Rudolf Popler, nezapomenuteln
Letos uplynulo osmdesát šest let od chvíle, kdy v samém závěru
letních olympijských her v Amsterodamu v roce 1928 došlo k jednomu
z největších překvapení celého jejich průběhu. V jezdecké Velké ceně
národů jednotlivců nečekaně zvítězil československý reprezentant
František Ventura s koněm Elliot. Štábní kapitán Československé
armády porazil v dramatickém rozeskakování Francouze Pierra
Bertrana de Balanda i Švýcara Charleyho Kuhna.
V jezdecké ekipě Masarykovy první
republiky, která do Amsterodamu přijela,
bylo devět Čechoslováků. Mezi nimi i tehdy
devětadvacetiletý Rudolf Popler, který necelé dva roky předtím triumfoval v sedle klisny
All Right II ve 45. ročníku Velké pardubické
steeplechase v roce 1926.
později výborný novinář a známý spisovatel.
Dostih tenkrát dokončili už jen další dva
koně – Talán s Josefem Seyfriedem a Norbert
s Latou Brandisovou – první ženou, která
kdy ve Velké pardubické startovala. A také
až dosud jedinou ženskou vítězkou v celé její
historii (v roce 1937).
Olympionik, který vyhrál Velkou
pardubickou
Před zraky Winstona Churchilla
Dvojice All Right II – Rudolf Popler porazila vítěze předcházejícího ročníku Landgrafa II s Karlem Holoubkem suverénně o osm
délek. A to přesto, že kůň nesl o plných pět
a půl kilogramu více, a že ho na trati postihlo
několik pádů. Ten první na čtvrté překážce, Velkém Taxisově příkopu. Univerzální
jezdec Rudolf Popler nebyl tehdy ve Velké
pardubické nováčkem a jako československý
reprezentant v jezdectví, měl za sebou i start
na olympijských hrách v Paříži 1924. Ve stejné soutěži jako čtyři roky po něm František
Ventura (v pořadí teprve náš třetí olympijský
vítěz v celé historii), tedy ve Velké ceně
národů, tam obsadil 23. místo. Kombinace
jezdeckých závodů a překážkových dostihů
tenkrát nebyla neobvyklá. Na olympijských
hrách nás reprezentovali i další účastníci Velké pardubické z řad armádních důstojníků
– Josef Dobeš, Josef Charous či Josef Seyfried. Univerzálními jezdci byli také například František Aubrecht, Hynek Býček nebo
Julius Čoček. Rudolf Popler je z nich však
jediný, který dokázal Velkou pardubickou
vyhrát. A to dokonce dvakrát.
Po druhé proběhl Popler jako první cílem
Velké pardubické v roce 1930 na koni maďarského jména a maďarsko-anglického chovu.
Jmenoval se Gyi Lovam!, neboli Běž koníčku! Vykřičník byl skutečně součástí jména
tohoto plnokrevníka. Gyi Lovam! s Poplerem
tehdy vyhráli se zdrcujícím náskokem před
Gestorem v sedle s Hynkem Býčkem v čase
rovných 12 minut, který byl novým traťovým
rekordem. Na rozdíl od své předchůdkyně,
klisny All Right II, neudělal Gyi Lovam! na
trati jedinou chybu. Tato Velká pardubická
vešla do dějin také proto, že z ní poprvé vysílal přímou reportáž Československý rozhlas.
U mikrofonu tehdy byli už velice zkušený
sportovní redaktor Josef Laufer a ještě ani ne
dvaadvacetiletý mladík Radovan Šimáček,
36
Na jaře roku 1931 se kapitán Československé armády Rudolf Popler a Gyi Lovam!
zúčastnili v Liverpoolu jako čerství dvojnásobní vítězové Velké pardubické a jako
vůbec první československá dvojice Grand
National steeplechase. Na Ostrovy společně
s nimi odcestoval mladý trenér Gyi Lovam!
Karel Truhlář, a také, coby tlumočník a pracovní jezdec, chuchelský žokej a rovněž trenér Leslie Lomax, rodilý Angličan. Truhlář
se věnoval Poplerovým koním v Pardubicích
skoro pět let. Mnohem později, v roce 1954,
získal Truhlářův svěřenec Symbol Klasickou
trojkorunu. V roce 1960 vyhrál Československé derby jeho další svěřenec Cejlon – a to je
jen zlomek Truhlářových trenérských úspěchů.
O více než padesát let později Karel Truhlář vzpomínal, jak na ně tehdy mnozí diváci,
Obraz Rudolfa Poplera v Hipologickém muzeu
ve Slatiňanech
kteří existenci Československa do té doby
vůbec nevzali na vědomí, volali „Rus“, nebo
„Austria“. Čechoslováci tenkrát do Aintree
nepřijeli s ambicí zopakovat triumf klisny
Zoedone s Karlem Kinským z roku 1883, ale
chtěli dostih alespoň absolvovat. Jak se říká,
„přejít dokola“ – v případě Velké národní
ovšem dvakrát. V paddocku si Karel Truhlář,
který Gyi Lovam! před Poplerovým příchodem z vážnice vodil, všiml, že si je oba
upřeně prohlíží i samotný britský premiér
Winston Churchill.
Tvrdá liverpoolská zem
Už při první prohlídce kursu měli naši
tehdejší vyslanci, kteří na Ostrovy přicestovali s téměř tříměsíčním předstihem, z Velké
národní pochopitelný respekt. Bydleli a připravovali se v Althrey u farmáře Harrisona
Gyi Lovam! a Rudolf Popler, vítězové Velké pardubické 1930,
na archivním snímku
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
ý hrdina Velké pardubické
– nedaleko byla provinční dostihová dráha.
V polovině března absolvoval Rudolf Popler
s Gyi Lovam! dostih ve Wolverhamptonu.
Kůň běžel dobře, ale na poslední překážce
upadl.
Pády postihly československou dvojici,
která měla kurz 50:1, i při samotné Velké
národní. První okruh ovšem absolvovali perfektně. Potom ale upadli na Becher´s Brooku. Závěr jejich účinkování v Grand National
Steeplechase of Liverpool popsal sám Popler
později takto:
„Oba se tedy poprvé seznamujeme s tvrdou liverpoolskou zemí. Vedle nás se válejí favorité Easter Hero a Sir Lindsal, oba
vzdávají další boj. Rychle zvedám svého
koně a znova nasedám. Naděje na dobré
umístění se však rozbíjejí, chci však aspoň
dojet do cíle, alespoň čestně dojet. Zbývá
nám posledních pár set metrů s pouhými
čtyřmi překážkami. Mezi nimi je však zrádná
Canal Turn. Oba znovu padáme, tentokrát
velmi tvrdě, a kůň klopýtá o nepoddajný val
živého plotu, nebezpečně roluje, hlavu pod
trupem, a zůstává ležet jako zabitý. S jistým
sebezapřením vstávám a jdu k němu. Jen
aby to nebyla zlomená páteř nebo vaz! Ne,
můj koníček už se zvedá, ale na pokračování
v dostihu není ani pomyšlení. Je úplně vysílen, vážně zraněn a krvácí.“
Tím naše účast ve Velké národní na padesát pět let skončila. K dalšímu pokusu našel
odvahu až Václav Chaloupka s Essexem
v roce 1986.
Jistě o půl délky...?
V poli padesátého prvního ročníku Velké
pardubické bylo 16 koní, včetně Gyi Lovam!
s Rudolfem Poplerem v sedle. Když se dostih
přiblížil rozhodující fázi, byli v čele českoslovenští koně Gyi Lovam! a Clematis, klisna,
která měla v sedle Poplerova přítele a také
jednoho z nejlepších armádních jezdců Hynka Býčka, a rakouský valach Remus, jehož
vedl vynikající italský profesionál Ruggiero
Spano. V závěru se rozhodující souboj zúžil
pouze na dvojici koní Gyi Lovam! – Remus.
Pro všechny přítomné, jichž se na závodišti
sešlo několik desítek tisíc, to byl strhující, nevídaný, nezapomenutelný zážitek. Gyi
Lovam! s Poplerem nejprve trochu ztrácel,
ale v posledních desítkách metrů podnikl
na pokyn svého jezdce drtivý útok. Malý
náskok koně rakouského majitele se rychle
tenčil. Diváci šíleli nadšením v očekávání
kýženého triumfu miláčka publika Rudolfa
Poplera, který v květnu toho roku oslavil svá
Kristova léta.
Zdálo se, že kapitán Československé armády se stane prvním Čechem vůbec, a také
prvním člověkem ve dvacátém století, kte-
www.dostihovy-svet.cz
Rudolf Popler v sedle Elliota (koně s nímž zvítězil František Ventura na OH 1928 v Amsterdamu) na
jezdeckých závodech v Nice ve Francii. Archivní snímek
rému se podaří Velkou pardubickou vyhrát
potřetí. I on sám věřil tomu, že to dokáže.
A nejen věřil. Za cílem byl přesvědčen, že se
mu to skutečně podařilo. Že v poslední možné chvíli, na samé cílové metě, Gyi Lovam!
Remuse předstihl.
Trvalo velmi dlouho, než byl oznámen
oficiální výrok kolegia rozhodčích. Když
se jej však stále netrpělivější obecenstvo
konečně dočkalo, nastalo naprosté zděšení.
Nejen z toho důvodu, že vítězem byl vyhlášen Remus s Italem Spanem. Ještě více proto, že československého koně pocházejícího
z maďarského hřebčína v Pešti, a jeho jezdce
Rudolfa Poplera, porazili, jak bylo v oficiálním výroku uvedeno, jistě o půl délky.
Poslední dostih, poslední kůň
To bylo rozuzlení naprosto šokující, které
vůbec neodpovídalo tomu, co viděly, nebo
Nápis na hrobě Rudolfa Poplera a jeho dvojčete,
sestry Anny, na hřbitově ve Vysokém Mýtě. Foto
archiv
snad chtěly vidět, tisíce párů očí. Jenže cílová fotografie, která by nepochopitelné resumé mohla zvrátit, byla tenkrát ještě pouhou
science fiction. Popler byl naprosto zdrcen.
Nikdy nepocítil takovou křivdu. Nemohl
uvěřit, že nevyhrál. Nebyl schopen se s tím
smířit.
Bylo to kruté, ale nebylo to nic proti
tomu, co se mělo stát, a co se také stalo, za
několik desítek následujících minut. Popler,
který už to odpoledne neměl, a původně
asi ani nechtěl startovat, se rozhodl, podle
některých svědectví ihned po výroku, který ho vyloženě omráčil, že to odpoledne
bude absolvovat ještě jeden dostih, Kinského
memoriál. Všichni, kterým to sdělil, byli proti tomu. Viděli v jakém je rozpoložení, jak je
rozčilený, jak těžce ho verdikt rozhodčích,
podle něho zcela nesmyslný, zasáhl. Rozmluvit si to však nenechal.
Rudolf Popler, jezdec, který absolvoval
celkem 506 dostihů, z nichž 140 vyhrál,
108krát byl druhý a 78krát třetí, zaujal
v onom pozdním nedělním odpoledni místo
v sedle posledního koně svého života. Byla
jím klisna Ella. Ta hned na druhé překážce
v pořadí, dvojbradlí, pouhých osmdesát centimetrů vysoké, padla. A plnou váhou svého
více než půltunového těla drtila jezdce, který
ležel pod ní. Klisně se nic nestalo. Po chvíli
křepce vyskočila a s prázdným sedlem se
vydala, hnána stádovým pudem, za svými
soupeři. Těžce zraněnému Poplerovi, který
v nepřirozené poloze a hlubokém bezvědomí
spočíval na prochladlé zemi pardubického
závodiště, jež mu učarovalo už jako malému
chlapci, zbývalo na tomto světě několik
posledních minut.
Přivolaný sanitní vůz dopravil Rudolfa
Poplera do pardubické nemocnice mrtvého.
Petr Feldstein
37
Legendy
Vítejte na Velké
Rok
Vítěz
Jezdec
Počet koní
Start/Cíl
Čas
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
1981
1980
1979
1978
1977
1976
1975
1974
1973
1972
1971
1970
1969
1967
1966
1965
1964
1963
1962
1961
1960
1959
1958
1957
1956
1955
1954
1953
1952
1951
1950
1949
Orphee des Blins
Orphee des Blins
Tiumen
Tiumen
Tiumen
Sixteen
Sixteen
Decent Fellow
Maskul
Registana
Registana
Maskul
Chalco
Peruán
Peruán
Peruán
Vronsky
Cipísek
It´s A Snip
Erudit
Rigoletto
Quirinus
Železník
Libentína
Železník
Železník
Železník
Valencio
Festival
Erot
Sagar
Sagar
Sagar
Simon
Legenda
Lancaster
Václav
Limit
Mor
Mor
Stephen´s Society
Korok
Korok
Vezna II
Korok
Dresděn
Nestor
Mocná
Priboj
Koran
Gaboj
Grifel
Grifel
Epigraf
Epigraf
Epigraf
Letec
19/51 Furioso XIV
Unkas
Junák
Vítěz
Salvátor
Var
Učeň
Jan Fajtesek
Jan Fajtesek
Josef Váňa st.
Josef Váňa st.
Josef Váňa st.
Josef Bartoš
Dušan Andrés
Josef Bartoš
D. Fuhrmann
P.Gehm
P.Gehm
P.Gehm
P.Gehm
Z.Matysík
Z.Matysík
Z.Matysík
J. Váňa
V. Snitkovskij
Ch. Mann
V. Snitkovskij
L. Štencl
1J. Brečka
1J. Váňa
K. Zajko
J. Váňa
J. Váňa
J. Váňa
K. Zajko
P. Vozáb
N. Chludějev
P. Liebich
P. Liebich
P. Liebich
V. Knápek
J. Chaloupka
J. Kasal
V. Chaloupka
F. Zobal
K. Benš
K. Benš
CH. Collins
V. Chaloupka
V. Chaloupka
N.G. Milev
V. Chaloupka
A.N. Sokolov
T. Kňazík
F. Vítek
V.Z. Gorelkin
F. Vítek
R.P. Makarov
I.L. Avdějev
I.L. Avdějev
V.P. Prachov
V.P. Prachov
V.N. Fedin
J. Vavroušek
J. Čajda
L. Raimond
F. Palýza
M. Svoboda
V. Hejmovský
J. Jungman
O. Dostál
20/6
23/15
14/9
19/12
25/18
16/6
14/9
17/8
16/7
17/7
19/10
17/10
21/10
14/9
16/9
22/7
14/8
21/10
21/10
19/13
9/1
15/5
22/10
29/11
13/3
13/3
12/5
14/6
11/6
16/4
19/10
25/6
22/6
21/10
19/7
17/5
19/8
13/6
18/8
14/8
20/8
18/8
20/10
23/13
19/9
26/9
21/7
13/9
14/7
15/8
11/7
13/6
14/8
17/8
15/11
23/14
18/9
20/10
9/5
14/5
11/6
16/9
11/6
18/5
09:33,22
09:13,39
9:15,29
9:03,73
09:19,56
8:58,99
9:18,66
9:20,6
9:11,26
9:15,48
9:30,14
10:22
10:04,52
9:29
9:16
10:10,01
10:34,3
9:35,1
9:35,1
10:06,7
10:29
10:09,1
10:01,0
9:49,4
10:16,3
10:59,8
9:56,13
10:39,4
10:36,4
10:48,9
10:28
10:12,04
12:46,37
11:47,53
11:07,1
11:30,6
12:15,2
10:59,4
11:01,7
10:42,7
10:04,9
10:55,2
11:02,8
11:41,2
11:01,2
11:34,7
12:22,6
10:39,6
11:39,6
10:47,2
10:05,1
10:21,3
12:31
12:05,2
13:11
11:27,9
13:14,8
11:32,1
13:08
11:13,5
11:25,3
10:58
11:17,2
10:55,3
38
Vítě
Velké pa
www.dostihovy-svet.cz
Vítejte na Velké
zové
Rok
Vítěz
Jezdec
Počet koní
Start/Cíl
Čas
1948
Var
M. Kotek
11/5
11:03,3
1947
Rayon De
M. Buret
16/10
10:30,8
1946
Titan
M. Svoboda
8/5
11:56,4
V letech 1938 až 1945 se Velká pardubická steeplechase se neběžela
1937
Norma
L. Brandisová
15/10
10:47
1936
Herold
O. Lengnik
15/8
10:47
1935
Herold
O. Lengnik
8/5
10:41,4
1934
Wahne
H. Wiese
12/8
12:44
1933
Remus
R. Spano
13/5
11:24,6
1932
Remus
R. Spano
16/10
12:48,8
1931
Pohanka
F. Durand
12/5
14:47,8
1930
Gyi Lovam!
R. Popler
8/4
12:00
1929
Ben Hur
G. Schwandt
12/4
12:37
1928
Vogler
H. Schmidt
14/10
12:03,9
1927
Forum
J. Charous
13/5
14:00
1926
All Right II
R. Popler
13/6
17:44,6
1925
Landgraf II
K. Holoubek
8/3
19:19,2
1924
Herero
E. Stärz
5/3
13:10
1923
Landgraf II
J. Pinter
10/4
13:29
1922
Baldur
F. Gimpel
7/2
15:27
1921
Periwig
J. Syrový
8/3
15:32
1920
Jonathan
K. Kozlík
6/1
20:15
rdubické
Foto Petr Guth
V letech 1912 a 1913 se zároveň běžel samostatný dostih
Pardubická steeplechase armády
www.dostihovy-svet.cz
1913
1913
1912
1912
1911
1910
1909
1908
1907
1906
1905
1904
1903
1902
1901
1900
1899
1898
1897
1896
1895
1894
1893
1892
1891
1890
1889
1888
1887
1886
1885
1884
1883
1882
1881
1880
1879
1878
1877
1875
1874
Hurain
W. Reimer
Dick Turpin
F. Janek
Hurain
W. Reimer
Jamagata
F. Bartosch
Glenmorgan
E. Krieger
Paul Heston
M. Seiffert
žádný kůň neprošel cílem
dostihy byly odřeknuty
Kourgan
J. Birghan
Tigra
H.H. Huxtable
Scotch Moor
M. Seiffert
Dennis
T.H. Buckenham
Jour Fix
U. Rosak
Jour Fix
U. Rosak
Chorazy
F.E. Slinn
Magyarád
T.H. Buckenham
Slava
T.H. Buckenham
Handy Andy
R. Jekyll
Magyarád
E. Geoghegan
Lady Anne
E. Geoghegan
Galamb II
A. Hall
Lady Anne
E. Geoghegan
Hadnagy
G. Williamson
Alphabet
J. Westlake
Lady Anne
R. Fletcher
Alphabet
G. Williamson
Parisis
R. Fletcher
Et Caetera
M. Phillips
Woodman
H. Baltazzi
Hanno
R. Fletcher
Abracadabra
H. Fries
Jessica
W.H. Moore
Victoria
H. Baltazzi
Per Dampf
T. Harraway
Victoria
H. Baltazzi
Good Morning
M. Phillips
Rudi
I. Hanreich
Brigand
F. Metternich
Brigand
F. Metternich
Brigand
G. Herbert
Fantome
G. Sayers
10/7
6/2
12/10
11/6
10/4
8/2
10:57,5
11:11,5
12:11,5
11:39,4
10:22,0
14:26,5
10/5
9/5
8/5
7/6
8/4
10/4
8/4
7/3
5/1
6/3
6/3
12/4
10/7
6/4
8/4
8/7
5/3
4/2
6/3
5/3
6/3
6/3
7/5
4/2
8/4
6/4
4/3
7/4
4/3
5/3
10/4
8/5
14/6
11:24,6
12:10,6
-
39
Móda
Vítejte na Velké
Konzervativnost
nebo kreativita? Vyberte si!
Vítejte ve světě dostihové
módy v období před Velkou
pardubickou. Na chvilku se dnes
vrátíme o sto let zpět a podíváme
se, jak si s módou na koních i na
dostizích poradily tehdejší ženy.
Jízda na koni, která dříve byla výlučně
zábavou šlechtičen, se v době romantismu
stala oblíbenou zábavou i pro dobře situované dámy z měšťanských kruhů. Vyjížďky
v sedle totiž odpovídaly romantickému kultu
přírody. V té době však byla móda přezdobená a nepraktická. Jak se tedy ženy vyrovnaly
s pravidly módy té doby a jízdou na koni?
Kompromisem. “Dámské” sedlo dovolovalo sedět na koni z jedné strany, nikoli obkročmo. Móda musela udělat ústupek. Klobouky
zdobené květinami a stuhami nahradil pánský cylindr. Šaty plné krajek a stužek nahradila hladká sukně s kabátkem, který svým
střihem i jednoduchou elegancí připomínal
pánský kabátec. Oblečení jezdkyň mělo však
i své stinné stránky. V době, kdy se cenil
u žen útlý pas, si nedovolily ani štíhlé dívky
usednout na koně bez šněrovačky. Krásné
jezdkyně v té době opravdu držely s módou
krok, i když uháněly na koni.
Jestliže se módní proměny promítly i do
„módy v sedle“, jak vypadala móda v hledišti dostihových drah? Koňské dostihy se
staly veřejnou a ostře sledovanou módní
přehlídkou dobře situovaných dam. A dámy
si toho byly náležitě vědomy: předháněly se
40
v nových toaletách, nové modely klobouků
měly svoji premiéru právě na prestižních
dostizích. Cílem bylo nejen reprezentovat
společenské postavení, ale zaujmout - případně i šokovat - společenskou „smetánku“.
Móda 20. století proměnila zásadně dámský šatník a změnila i jezdecký oděv. Ženy
odložily korzety, spodničky, dlouhé sukně
i honzíky. Oblékly mužské kalhoty - „rajtky“
a nazuly vysoké jezdecké boty.
Jsme zpět v našem století a budeme se
držet konzervativního motta – sladký, hezký,
skromný, vhodný a lichotící postavě. Tedy nic
příliš krátkého, těsného nebo pestrobarevného. Zvolila bych jednoduché šaty a výrazný
klobouk, nebo naopak. Ženy, které stále nena-
cházejí ten pravý klobouk, mohou zapojit fantazii a kreativitu. Kupte si obyčejný slaměný
a vyzdobte si ho podle své představy. Máte
jednu velkou výhodu, zdobení můžete pokaždé vyměnit a tak budete pořád jiná a originální. Takový klobouk s řezanými růžemi...!
Jinak určitě nic nezkazíte, pokud zavítáte
do mužského světa a svůj outfit ozvláštníte
právě mužským prvkem. Ať už to bude kravata, vestička, nebo kalhoty s puky. Pánům
připomínám, že tato událost je společenská
a pokud vedle sebe máte dámu s velkým D
a s patřičně velkým kloboukem, měli byste
tomu přizpůsobit také svůj outfit. Inspiraci
si vezměte od britských gentlemanů. I když
někteří pánové tento rok na dostizích v Ascotu až příliš povolili uzdu své fantazii...
V Ascotu bylo co obdivovat. Je až neuvěřitelné, kam sahá kreativita modistů a modistek.
Na hlavách aristokratů i běžných návštěvníků
jsme mohli zahlédnout velkou růži, motýla
i kloboučky na klobouku a mnoho peří.
I letos ovládla žebříček těch nejpompéznějších klobouků jednoznačně Larisa Katz. Její
pokrývky hlavy byly opět velikostně největší.
Letos propadli kloboukům i muži, což se už
trochu vymyká britské tradičnosti, ale doba
se stále mění a muži více experimentují.
Přeji Vám tedy, aby se bylo na co koukat,
nejen na dostihové dráze, ale také v hledišti.
Bylo by hezké, kdyby se stejně tak jako před
sto lety staly dostihy prestižní záležitostí,
kde muži napjatě sledují pořadí na dostihové
dráze, zatímco ženy sestavují „pořadí“ úspěšnosti módních kreací v hledišti.
Jana Krejčová, foto Petr Guth
www.dostihovy-svet.cz
Velká Pardubická
140 Let
1874 - 2014
www.agrofertpark.cz
DOSTIHOVÉ ZÁVODIŠTş V PARDUBICÍCH
OD ROKU 1856
PROŕ PRÁVş DOSTIHY…
Dostihový sport, to je vzrušující podívaná pod širým nebem,
esence vášnŠ, ušlechtilosti a soupeƌení.
Barevný svŠt dostihových koní a žokejƦ vidŠný zblízka,
den strávený s rodinou, pƔáteli nebo obchodními partnery
v pƔíjemné a spoleŖenské atmosféƔe.
PƔíležitost vsadit na svého favorita a vyhrát pár korun, být
svŠdkem vítŠzství šampionƦ a radosti majitelƦ koní i divákƦ.
To vše jsou dƞvody, proŖ dostihy lákají stále více lidí.
VELKÁ PARDUBICKÁ SLAVÍ 140 LET
Shlédnout dostihy v Pardubicích, a to zejména Velkou
pardubickou s ŕeskou pojišƞovnou, znamená stát se souŖástí
historie nejstaršího sportovního podniku v ŕechách.
Již v roce 1874 se na start Velké pardubické postavilo 14
koní, vŖetnŠ šestiletého hnŠdáka Fantoma, který se v sedle
s žokejem Georgem Sayersem zapsal do historie jako první
vítŠz tohoto slavného dostihu.
Postupem let se z Velké pardubické stala prestižní sportovní
i spoleŖenská událost roku, kterou každoroŖnŠ navštíví
desetitisíce lidí a kterou u televizních obrazovek pravidelnŠ
sledují více než 2 miliony divákƦ.
Dostihový spolek, a.s.
Pražská 607, 530 02 Pardubice
Iŕ: 48155110, DIŕ: CZ48155110
Tel.: 466 797 111, Fax: 466 335 304
E-mail: [email protected]
www.pardubice-racecourse.cz
V letošním roce oslaví Velká pardubická s ŕeskou pojišƞovnou
140 let od 1. startu a i vy mƦžete být u toho!
Vstupenky na letošní roŖník jsou k dostání v prodejní síti
Ticketportal.
KAŽDÝ SI PƋIJDE NA SVÉ...
Pardubické závodištŠ - to nejsou jen dostihy a konŠ.
KaždoroŖnŠ od jara do zimy se zde poƔádá mnoho sportovních
i spoleŖenských událostí.
V posledních letech si tu svá útoŖištŠ našli tƔeba pƔíznivci
extrémního golfu a pravidelné dostaveníŖko si zde dávají
i nadšenci auto-tuningových srazƞ.
Milovníky dobrého jídla a pití zase dokázal pƔilákat Apetit
festival, na jehož druhý roŖník se mƦžete opŠt tŠšit v Ŗervnu
letošního roku.
O prvním záƔijovém víkendu vás již tradiŖnŠ uvítá výstava
KonŠ v akci. Budete mít jedineŖnou možnost dostat se do
bezprostƔední blízkosti koní a nahlédnout do jindy uzavƔených
prostor paddocku Ŗi stájí. SvŠt tŠchto majestátních zvíƔat Vás
vtáhne a nepustí.
Setkání koní a lidí v takové míƌe, jakou výstava KonŠ
v akci nabízí, je v ŕR ojedinŠlé a rekordní.
JE FAJN
POSKLÁDÁM SI HO SÁM
„
“
.
www.ceskapojistovna.cz
infolinka 841 114 114

Podobné dokumenty

Cihla nebyla vždy hranatá

Cihla nebyla vždy hranatá Vydavatel: Skanska CZ a.s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Peter Maruniak, Kamila Havlínová, Mgr. Petr Adámek (Živé stavby); ...

Více

Co na derby

Co na derby a půl v Derby a na supervytrvalecké distanci čtrnáct a půl furlongu v doncasterském St. Leger. Posledním koněm, který Trojkorunu dokázal získat, byl v roce 1970 Nijinsky.

Více

LIBENTÍNA, hnědka, nar

LIBENTÍNA, hnědka, nar Narodila se v motešickém hřebčíně poblíž Trenčína. Vystřídala několik trenérů, největších úspěchu dosáhla v posledních dvou sezónách, kdy byla připravována ve Velkých Karlovicích Františkem Holčáke...

Více

Uložit celý časopis

Uložit celý časopis ?O2@@@@@@@@@@@@@@@(Y ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@6X? O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@H? ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@ ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@)X ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@5 ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@1? ?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@)...

Více

PERUÁN, tm

PERUÁN, tm Opět se opakovala situace z předchozího roku, Zdeněk Matysík se zranil v jednom z úvodních dostihů a do sedla Peruána byl narychlo angažován Pavel Složil. Závěr dostihu byl velice dramatický, když ...

Více

zde - Czech TOP 100

zde - Czech TOP 100 řed několika dny jsme ve Španělském sále Pražského hradu vyhlásili už podvacáté žebříček 100 nejvýznamnějších firem České republiky. Podvacáté jsem si uvědomil, že pod tou stovkou firem vykazujících ...

Více