Argentina

Argentina
profil
Argentinská republika (República Argentina) je federativní republikou prezidentského typu.
Hlavním městem je Buenos Aires se zvláštním statutem autonomního města. Dále se země
člení na 23 autonomních provincií (Catamarca, Chaco, Chubut, Cordoba, Corrientes, Entre
Rios, Formosa, Jujuy, La Pampa, La Rioja, Mendoza, Misiones, Neuquen, Rio Negro, Salta,
San Juan, San Luis, Santa Cruz, Santa Fé, Santiago del Estero, Tucuman a Tierra del Fuego,
jejíž součástí je oficiálně i argentinský nárok v Antarktidě a ostrovy v Jižním Atlantiku, které
si Argentina nárokuje na Velké Británii (především jde o obydlené souostroví Falklandy,
španělsky Malvíny). Znovunabytí těchto území a uplatňování plné svrchovanosti nad nimi je
podle ústavy z roku 1994 trvalým cílem argentinské vlády.
Rozloha
Oficiálně uváděná rozloha země je 3,761.274 km2, z toho 969 464 km2 tvoří nárokovaná
oblast Antarktidy a ostrovů v Jižním Atlantiku. Země hraničí s Uruguayí, Brazílií, Paraguayí,
Bolívií a Chile, argentinské pobřeží je 4 725 km dlouhé.
Obyvatelstvo
Argentina má 37 milionů obyvatel, většina je soustředěna v aglomeraci Gran Buenos Aires
(11 mil.) a v okolí velkých měst jako Córdoba (1,2 mil.), Rosario (1,1 mil.) a Mendoza (800
tis.). Hustota obyvatel na jihu země je pouhé 3 obyvatele na km2. Ekonomicky aktivní
obyvatelstvo tvoří 44,6 %.
Argentinci tvoří 95 % obyvatel, dále zde žijí Španělé, Italové, Němci, Bolívijci, Chilané,
Paraguayci a Peruánci.
Oficiální náboženství je římsko-katolické (90 %, avšak 20 % praktikujících). Dále v zemi žijí
protestanté (3 %), židé (2 %) a muslimové (2 %).
Úředním jazykem je španělština. V Buenos Aires a ve větších městech není problém
dohovořit se anglicky. V rámci jednotlivých komunit je poměrně rozšířená i italština a
němčina.
Vnitropolitická charakteristika
Hlavou státu je prezident (Presidente de la Nación) volený společně s viceprezidentem přímo
na čtyři roky. Prezident smí být ve funkci maximálně dvě po sobě jdoucí období. Prezident je
hlavou vlády, přestože od roku 1994 existuje v Argentině i funkce předsedy vlády (Jefe de
gabinete). Kabinet je tvořen jednak ministry, jednak státními tajemníky. Víceméně formální
postavení má viceprezident země, který je zároveň předsedou Senátu.
Funkci prezidenta vykonává od 25. května 2003 Néstor Kirchner, viceprezidentem je Daniel
Scioli. Seznam členů vlády a adresy jednotlivých ministerstev lze najít na stránkách Úřadu
prezidenta www.presidencia.gov.ar.
Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový Národní kongres. Složení Poslanecké
sněmovny (Cámara de Diputados) se obměňuje každé dva roky – vždy polovina poslanců,
celkový mandát každého poslance je čtyři roky. Každé dva roky se obměňuje i třetina Senátu
(Senado), mandát senátora je šestiletý. Senát je reprezentantem provincií (za každou z nich
zasedají tři senátoři a další tři za hlavní město).
V letech 2005 a 2006 se podařilo prezidentovi Kirchnerovi stabilizovat situaci v zemi a posílit
svůj vliv. V doplňovacích volbách v roce 2005 dosáhli členové Kirchnerovy frakce
Justicialistické strany Fronta za vítězství (Frente para la Victoria) většiny v senátu a obsadili
téměř polovinu poslaneckých křesel. Obměnou některých ministrů po těchto volbách Kirchner
obsadil všechny důležité vládní posty loajálními politiky. Podpora vlády obyvatelstvem
dosahovala až 70 %. Po provinčních volbách v roce 2006 má vládní frakce Justicialistické
strany hlavní slovo i ve 14 z 23 argentinských provincií. Nejvýznamnější opoziční stranou
nadále zůstává Radikální občanská unie (Unión Cívica Radical).
Limity posilování vlivu se však ukázaly při volbách do ústavodárného shromáždění provincie
Misiones v roce 2006, kdy provládní kandidáti nezískali ve shromáždění většinu. Opoziční
kampaň byla vedena katolickým knězem, následkem čehož došlo v Argentině ke zhoršení
vztahů mezi vládou a katolickou církví. Změna ústavy měla umožnit znovuzvolení
provládního guvernéra provincie na další volební období.
V současné době vrcholí v Argentině kampaň před prezidentskými volbami, které se
uskuteční na konci října. Hlavní favoritkou těchto voleb je kandidátka Fronty za vítězství,
manželka současného prezidenta a senátorka Cristina Fernandéz de Kirchner
Ekonomická charakteristika
Měna: Argentinské peso: 1 ARS = 6,122 CZK (17. října 2007)
Po ekonomické stránce se země vzpamatovává z krize v roce 2001, ale nepodařilo se
překlenout dopad, který krize měla na nejnižší sociální vrstvy. Oficiální nezaměstnanost se
pohybuje okolo deseti procent, reálná je ovšem mnohem vyšší. Pod hranicí chudoby žije více
než čtvrtina obyvatel země.
Ekonomika vykazuje více než osmiprocentní růst. Rostou především domácí investice.
Zahraniční obchod se nachází v přebytku 12,5 mld. USD. Zemi ovšem trápí vysoká inflace,
která se blíží deseti procentům. A to navzdory tomu, že je inflace bržděna částečnou regulací
cen u základních potravin a jiných životních potřeb. Tato regulace tedy představuje
potenciální riziko do budoucna.
Argentinská vláda dosáhla v roce 2006 vysokého přebytku státního rozpočtu přes 7 miliard
pesos. Podobného přebytku by podle schváleného rozpočtu měla vláda dosáhnout i letos.
Nicméně je třeba vzít v úvahu, že zahraniční dluh veřejného sektoru činil v roce 2007 více něž
300 miliard pesos. Což představuje více než padesátiprocentní podíl na HDP.
Vedle zóny volného obchodu MERCOSUR byla v roce 2006 nejvýznamnějším obchodním
partnerem Argentiny Evropská unie (18 % vývozu, 17 % dovozu) a asijské země (16 %; 17
%). Nejvíce exportu jde do Brazílie, Chile, USA, Číny a Španělska, naopak nejvíce zboží bylo
dovezeno z Brazílie, USA, Číny, Německa, Mexika a Japonska.
Zahraničně – politická orientace země
Argentina je členem: OSN (FAO, UNICEF, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNIDO, WHO,
CEPAL - Ekonomická komise pro Latinskou Ameriku), Interpol, OAS (Organizace
amerických států), MERCOSUR, ALADI (Latinskoamerická integrační asociace), SELA
(Latinskoamerický ekonomický systém), Skupina-15, Skupina-77, Skupina Rio, MMF, BID
(Meziamerická rozvojová banka), IBRD (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj), WTO,
Dohody o Antarktidě.
Prioritou v rozvoji mezinárodních vztahů se zdá být jihoamerické regionální sdružení
MERCOSUR, sdružující sousední země s výjimkou Bolívie a Chile. Na základě osobní
iniciativy prezidenta Kirchnera byla do tohoto sdružení přijata v loňském roce i Venezuela.
Hlubší integrace v rámci MERCOSUR je však vždy odvislá od argentinských národních
zájmů, jak bylo možné pozorovat v době argentinské krize koncem devadesátých let, kdy
integrační snahy stagnovaly, protože integrace přestala být pro Argentinu výhodnou. Další
krizí v integračním procesu také představuje nedávný spor o výstavbu uruguayské papírny.
Argentinské ekonomické zájmy jsou v této kauze maskovány obavami o životní prostředí
v okolí papírny (papírna je budována u hraniční řeky finskou firmou Botnia). Do tisku navíc
neoficiálně pronikají informace o nespokojenosti s politikou uskupení ze strany menších
členských zemí, které kritizují fakt, že Argentina a Brazílie hájí především své vlastní zájmy.
V současné době se Argentina velmi kriticky vyjadřuje k politice USA a naopak dochází k
jejímu sblížení s hlavními ideologickými oponenty USA na kontinentu (Venezuelou, Kubou a
Bolívií). Přátelský postoj k Chávezovi a Castrovi je vysvětlován tím, že rychleji dojde
k reformě těchto režimů jejich integrací než izolací. Nesmíme ovšem zapomínat na to, že
Venezuela představuje pro Argentinu významného spojence v boji s energetickou krizí a
navíc je již tradicí, že argentinští prezidenti se staví do role protiamerických lídrů kontinentu.
Vzhledem k vývoji po Summitu v La Plata v listopadu 2005 není pravděpodobné, že by
v blízké budoucnosti došlo k vytvoření celoamerické zóny volného obchodu. Proti snaze
některých zemí uzavírat bilaterální dohody s USA (například Chile usiluje o přistoupení k
NAFTA) se Argentina ostře staví.
Nové strategické partnery si Argentina (podobně jako další člen MERCOSUR Brazílie) snaží
hledat i mimo kontinent. Jednak jde o vytvoření nadstandardních vztahů s Evropskou unií,
která je pro politiky budující MERCOSUR vzorem, a dále o vytvoření ekonomické osy jih –
jih, tj. vztahů s rozvíjejícími se zeměmi Asie (Čína, Indie) a Afriky (Jižní Afrika), která by
měla vyvážit současnou hegemonii USA, případně EU v mezinárodní politice.
Jednání o obchodní dohodě mezi MERCOSUR a EU nicméně uvízla na mrtvém bodě.
Problematickými body jsou přístup latinsko-amerických zemědělských produktů na trh EU, a
z evropské strany obava o nedostatečnou ochranu práv duševního vlastnictví v zemích
MERCOSUR. Podobně selhala i jednání o přílivu investic z Číny a to díky silné ochranářské
politice Argentiny.
Ve věci reformy OSN a případného rozšíření RB OSN Argentina preferuje rotativní charakter
místa v RB OSN pro Latinskou Ameriku.
Česko – argentinské vztahy
Na území Argentiny působí Velvyslanectví v Buenos Aires, dále honorární konzuláty na
severu (Presidencia Roque Sáenz Peňa, prov. Chaco) a západě země (Mendoza, prov.
Mendoza). V hlavním městě je od roku 2005 i zastoupení agentury CzechTourism.
V Argentině působí i několik krajanských sdružení (Český dům a dvě kulturní centra
v Buenos Aires, tři československé spolky v provincii Chaco, Náš Domov v Patagonii,
Československý domov v Rosariu, Český dům v Santa Fé a další). Krajanská sdružení
vyvíjejí různé aktivity na podporu vztahů s Českou republikou. Za mnohé jmenujme účast na
Svátku krajanských spolků v Rosariu a snahu o vytvoření česko-argentinské obchodní
komory.
Mezi nejvýznamnější smlouvy uzavřené s Argentinou po vzniku České republiky patří
dohoda o meziministerské spolupráci mezi ministerstvy zahraničních věcí jednotlivých zemí a
memorandum o porozumění mezi vládami (1994), dohody o zrušení vízové povinnosti
(diplomatické a služební pasy 1996, cestovní pasy 2000), dohoda o ochraně a podpoře
investic (1996), program spolupráce mezi MK ČR a Ministerstvem zahraničních věcí,
mezinárodního obchodu a církevních záležitostí Argentinské republiky, protokol o
porozumění mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvem federálního
plánování, veřejných investic a služeb Argentinské republiky (2004), dohoda o spolupráci v
oblasti cestovního ruchu mezi Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a Státním úřadem pro
cestovní ruch Argentinské republiky (2005), dohoda o hospodářské a průmyslové spolupráci a
dohoda o vědecko-technické spolupráci (2006).
V Argentině působí několik českých firem obvykle ve formě dceřinných společností. Je to
především Škodaexport a.s. Praha (Škodaexport Argentina S.A.), který zde působí již od roku
1992. V roce 2004 byl slavnostně podepsán Protokol o vzájemném porozumění mezi
ministerstvem plánování a veřejných investic Argentiny a ministerstvem průmyslu a obchodu
ČR na základě, které bude moci být zahájena výstavba tepelné elektrárny v Rio Turbio. Tento
kontrakt by mohl být předpokladem návratu českého těžkého strojírenství nejen do Argentiny,
ale i do Latinské Ameriky obecně. Firma zprostředkovala i dodávky železničního vybavení
(kol, kolejnic, výhybek). Dalšími firmami jsou ZKL Brno a.s. (ZKL Rodamientos S.A.)
vyrábějící kuličková ložiska a expandující do ostatních zemí kontinentu. České textilní
strojírenství pak zastupuje TRAFULTEX S.A.. Zastoupení v Argentině mají i další české
firmy.
Perspektivy ekonomické spolupráce
V souvislosti s ekonomickou krizí na počátku desetiletí se Argentina propadla mezi nejvíce
rizikové země světa z hlediska investic. Situace se postupně zlepšuje, ale rozhodně jí nelze
považovat za stabilizovanou. Například postup vůči některým zahraničním koncesionářům
veřejných služeb stále vyvolává jisté obavy o bezpečnost investorů. V zemi navíc stále
převládá kritická nálada vůči divoké privatizaci z počátku devadesátých let a je možné
vystopovat jisté obavy investorů, zda vláda nepřistoupí k opětnému zestátnění některých
podniků či odvětví. Kirchnerova přátelská gesta vůči Chávezovi či Morálesovi a obdiv
k jejich politice na klidu investorům rozhodně nepřidávají. Je otázkou, zda v tomto směru
bude Kirchnerův nástupce postupovat racionálnějším způsobem.
Díky tomu, co bylo řečeno výše, je Argentina je v současné době v celkovém objemu přílivu
zahraničních investic v regionu Latinské Ameriky pod průměrem. Na druhou stranu existuje
v zemi široká škála podpory investic a je zde mnoho odvětví, která zahraniční investice
potřebují pro svůj další rozvoj. Argentinský trh tak lze charakterizovat jako velmi
perspektivní, ale velmi náročný a rizikový.
Za perspektivní odvětví pro české firmy lze označit především odvětví zemědělské techniky,
energetické infrastruktury a železniční dopravy (náhradní díly, renovace železničních svršků).
V oblasti energetické infrastruktury jde jednak o budování dálkových produktovodů, ale také
o výstavbu nových elektráren (viz Río Turbio) a rekonstrukci těch stávajících. Vzhledem
k hrozící energetické krizi v zemi se zdá býti toto odvětví velmi perspektivní a další výstavba
se těší významné podpoře vlády.
Zájem argentinských subjektů o obchodní výměnu s ČR není obecně příliš velká a omezuje se
na tradiční odvětví (sklo, pivo). V případě strojírenských výrobků pak jednaní většinou
ztroskotají na požadavku argentinské strany na financování formou vývozního úvěru. Ten je
za současné situace v Argentině prakticky nepojistitelný. Velký zájem o vzájemný obchodní
styk nejeví ani české firmy. Primárně se zajímají o oblasti cestovního ruchu, dopravy a
kultury. Jako nejperspektivnější se jeví právě cestovní ruch.