Historie obce Mníšek Rok 1961 Slavnostní otevření kulturního domu

Historická mapa Mníšku, 1827
Za dávných dob, kdy mniši poustevníci poèali se více shromažïovati a tvoøiti ostrùvky pøidával se
k nim lid chudý, který u nich nalézal práci, potravy ano i ochrany.
Z tìchto pak ostrùvkù povstaly
vesnice a koneènì i mìsta.
Povìst vypravuje, že prý kdysi
i v naší vesnici zdržovali se mniši a
po nich že vesnice naše dostala
název „Mníšek“.
Že pùvodnì vesnice tato Mnišek se
jmenovala dokazují zápisy v archivu tøeboòském, z nichž dva zde
uvádím.
„Roku 1366 dne 29. èervna prodal
Jindøich ze Stráže 6 míšenských
pražských grošù roèního platu ve
vsi Mníšku Petrovi Joštovi Oldøichovi a Jonovi z Rožmberka.“
Roku 1589 k panství strážskému
náležel mìstys Stráž. Vsi: Liboøezy, Mníšek, Pístiná, Plavsko, Pøíbraz a Vydøí.“
Kým a za jakým úèelem dostala pozdìji obec naše „Míšek“ není
známo. I dosud docházející dopisy adresovány jsou do Mníšku, ne
však všecky, vìtšinou do Míšku.
Historie obce Mníšek
Každé mìsto i vesnice mají svou historii o jejich založení. Jindøich
ze Stráže v erbu zlaté rùže ve zlatém poli prodal v r. 1366 pánùm
z Rožmberka plat ze vsi Mnysek za 6 kop grošù. To je tedy nejstarší
písemná zpráva o vesnici Mníšku pøed 650 lety.
Krajina kolem Stráže patøí k nejstaršímu osídlení Jindøichohradecka. Strហnad Nežárkou byla strážné místo pøi starobylé obchodní
cestì z Rakous do Èech.
Je jedním z mála míst, kde jakési osídlení mùžeme pøedpokládat
již na zaèátku historické doby naší vlasti. Ba již pravìký èlovìk
zde žil, èehož jsou doklady mohylové hroby v prostoru mezi Stráží a Staòkovem.
Tato krajina do 11. století prostoupená hlubokým
hvozdem byla lidmi osídlena jen nepatrnì. Jen pøi
obchodní stezce u strážných míst krèilo se nìkolik
chatrèí.
První proud kolonistù sem míøil z vnitra Èech,
zejména ze starého Chýnova a pøivedl lidi èeské
národnosti. Druhá kolonizace starého Hradecka
tak zvaná Vítkovská na sklonku 13. století, která
zalidòovala zdejší kraj v pohranièí mluvila nìmeckou øeèí, ale našeho úseku se nedotkla, takže zde
zùstal èeský živel. První duchovní správci byli
mniši benediktického øádu a pozdìji nìmeckých
rytíøù, kteøí žili na místech osamìlých v poustevnách, pak stavìli kaple a kolem nich pak vyrùstaly
obytné stavení, základy vesnice.
V Mníšku byla i zemanská tvrz, dodnes v památkové péèi è.p. 2, kde vládl vladyka Oldøich z Mníšku do 15. století.
V roce 1366 se píše Mnnyssek a až v 18. století se
píše v øeèi nìmecké Mischek. Pradávná je a bohatá
tradice èeské obce Mníšek, která mìla už v r. 1791
svou èeskou školu a v 19. a 20. století dosáhla roènì pøes 100 dìtí v bìžném školním roce. Dnes je ze
školy kulturní dùm.
Rok 1961
Správu obce vedl dosavadní místní národní výbor
zvolený v r. 1960. Také v radì a komisích nenastalo zmìn.
Dne 3. prosince byly poprvé konány volby soudcù.
Døíve byli soudci z povolání i soudci z lidu jmenování. V naší obci byli voleni tito kandidáti: František Závodský, 26 let, pøedseda Okresního soudu
v Jindøichovì Hradci, promovaný právník.
Jako soudci, kteøí vykonávají svou funkci vedle svého zamìstnání, byli kandidováni:
Josef Fuka, 60 let, èlen JZD v Mníšku
a Božena Konrádová, 42 let, èlenka JZD Støíbøec.
Volba konala se právì tak jako do MNV ve škole. Byli zvoleni všichni kandidáti.
V tomto roce bylo provedeno sèítání lidu. Ve zdejší obci, která mìla za 1. republiky
483 obyvatelù, klesl poèet obyvatelstva na 298 lidí v Mníšku trvale bydlících. Je to
veliký úbytek, který se však nezastaví a bude pokraèovat dále. Razí se heslo, že venkov se má vyrovnat mìstu, ale skuteènost je jiná. Obyvatelstvu na vesnici pøibylo budováním socialismu práce a služby obyvatelstvu, které jsou dávány lidem ve mìstì,
jsou lidem na venkovì snem. Odcházejí hlavnì mladí lidé a venkov má tak málo
pracovníkù nejen v zemìdìlství, ale ve všech jiných oborech.
Slavnostní otevøení kulturního domu
22. listopadu byl slavnostnì otevøen kulturní dùm v naší obci, který byl pøestavìn
z bývalé naší obecní školy. Byli pozvánkami pozváni všichni obèané. Zahájení bylo
odpoledne v 15:30 hodin slavnostnì zaèato uvítací øeèí bývalého pøedsedy MNV
v Mníšku, který uvítal zároveò i pøedsedu Jednoty s. Makovièku, dále s. Baura Peèetní razidlo
pøedsedu MNV Støíbøec. Zhodnotil práci za období, kdy se zaèalo se stavbou a to v r.
1979 až 1980 za velkých potíží, ale natolik, že dnes se mùžeme hrdì dívat na vìc nám spoleèensky prospìšnou
a úèelnou.
V roce 1979 koncem dubna bylo zapoèato s výkopem základù, ale poèasí nepøálo a brzdilo hodnì veškeré práce, které probíhaly po sobotách a nedìlích brigádnì. Již koncem roku 1979 bylo známo, že pøi úpadku a poklesu angažovanosti místních obèanù bylo nutno hledat pomoc jinde i za cenu pomìrnì dosti vysokou a neobešlo
se to s velkou starostí. Úpadek v disciplínì se projevuje nejvíce v r. 1980, kdy bylo tøeba nejvíce každé poctivé
ruky, ale pochopení se skutkem se vùbec nepotkalo.
Je to výtka všem tìm, kteøí nepøispìli ani jedinou hodinou pro vìc všem spoleèensky prospìšnou.
Za to patøí podìkování všem, kteøí se snažili a pøiložili ruku k dílu a zvláštní podìkování starým lidem, nìkteré
už 80 let staré a nebáli se, když bylo nutné pomoci pøiložit ruku k dílu.
Provolání
Mám v úmyslu postaviti ve zdejší obci kapli sloužící ke spoleèné bohoslužbì.
Ježto k stavbì té potøebí jest znaèného nákladu, obracím se s prosbou ku všem obèanùm zdejším, by každý udal, jakou èástkou v penìzích neb èím by ku stavbì té pøispìl. Dle toho, jak velké pøíspìvky se sejdou, urèí se, jak velká kaple ta stavìti se bude a s jakým nákladem. Protož co
kdo nejvíce mùže dáti, nech se pøièíní, bychom pak ku spoleènému dílu pøikroèiti mohli.
V Míšku dne 8. m. kvìtna 1892.
starosta Jan Beránek
Celkový pohled na kapli
Procesní korouhve
Nákres kaple pro stavbu
Na provolání tom upsáno bylo úhrnem 416 zlatých. Nepatrný to obnos. Nìkolikráte se p. starosta vyjádøil, že
vše nedostal co mu bylo slíbeno.
Kdo mìl potah svážel kámen a písek a kdo potahu nemìl, pomáhal pøi stavbì. Stavbu provádìl p. starosta Beránek sám pod dohledem p. V. Reisnera zednického mistra v J. Hradci.
Písek na stavbu tu dal Frant. Kubín domkáø pob. è. 59. Kámen se bral, kde se dalo a ostatní materiál dal p. starosta Jan Beránek. Oltáø koupil v Novosedlech, obraz sv. Jana Køtitele maloval pan faráø Kamarit z Dìšné.
K výzdobì uvnitø kaple nemálo pøispìl p. Andìl sklenáø v Chlumì, jenž okna barevným sklem zasklil a kapli
daroval.
Velký zvon darovala Marie Brožová výmìnkáøka è. 3, který však ve svìtové válce v roce 1917 byl zrekvírován, odvezen a s ostatními zvony rozlit. Svícny na oltáø darovala M. Èoudková, selka pop. è. 3.
Lampu vìènosti darovala stará Tlachnová è. 18. Zvonek k oltáøi darovala paní Sùlová ze Stráže. Deku na stupnì pøed oltáø paní stará cho pana Závodníka ve Stráži.
Misál, kalich a bílý ornát daroval p. faráø B. Dolák,
rodák strážský a první duchovní správce všeobecné
nemocnice v Praze. Ornát èervený byl koupen v Tøeboni. Stará Nìmcová z Liboøez darovala køížovou
cestu. Harmonium bylo koupeno po èase za nájemné
z honitby.
Pažit u kaple vysázel p. starosta Jan Beránek ovocnými stromy.
Kapli svìtil dne 24. kvìtna 1894 pan K. Mandl dìkan ve Stráži a první mši svatou sloužil v ní pan B. Dolák, faráø a rodák strážský, pøi níž zpívalo vokální mši quartem vedené øídícím uèitelem p. Fr. Motejlem ze Stráže.
Slavnosti této zúèastnilo se celé okolí mezi nimiž také svobodný Pán pan Adolf Leonhardi, baron ze Stráže.
Po slavnosti dal p. starosta Jan Beránek v jeho domì skvìlou hostinu.
Co kaple ta stála, nikomu p. starosta Jan Beránek neøekl. Budiž jemu nehynoucí památka!
Pamìti uložené v korouhvích uvnitø kaple
Oltáø kostela
Pamìti uložené ve vìži kaple
Pamìti uložené ve vìži kaple
Když r. 1791 dne 4. m. prosince filiální škola s vyuèovacím jazykem èeským se zdejší obci povolena byla, chodily dítky k domkáøi pop. è. 30 Martinu Kubínovi z Mníšku, který je uèil a pøi tom dìlal za stavem. Nìkteøí ze
žákù tìch sedìli kolem stavu a ètli, jiní na tabuli psali a nìkteøí ze starších jemu pøízi soukali. Za uèení to platili
mu týdnì, mimo to dostával ještì jiné dary, nejvíce potraviny.
Výlet dìti s rodièi - Hluboká nad Vltavou
Škola Mníšek
Po tomto ještì krátký èas uèil v téže chalupì syn jeho Martin Kubín, zkoušený již uèitel. Roku 1834 vystavìli
obèané zdejší školu, kde nynìjší stojí, v níž pak týž Martin Kubín stále vyuèoval. Sem chodily dítky také
z Liboøez a z Hutí.
V roce 1864 škola ta vyhoøela a p. uèitel Martin Kubín následkem mrzutostí v obci školství se vzdal a odjel
s rodinou do Ameriky.
Škola byla opìt upravena a sem dosazen p. Václav Stufka, syn uèitele v Jilovicích, okres Tøeboòský.
Vysokým vynesením ze dne 11. kvìtna 1884 è. 11.205 byla zdejší škola rozšíøena na dvoutøídní. Ješto stará budova nedostaèovala mìla se stavìti škola nová. K stavbì nové školy však nedošlo. Pøistaveny uèebny, jedna
svìtnice pro uèitele, chodba a spižník a stodola.
ŠKOLNÍ ROK 1894/1895
Školní rok poèal dne 15. m. záøí 1894 slavnou mší sv. ve zdejší kapli, již sloužil Veledùstojný Pán pan Konrád
Mandl, dìkan v Stráži a katech zdejší školy.
Dne 16. m. listopadu 1894 vykonal pøehlídku zdejší školy Velectìný Pán, pan prof. Antonín Kodet c. k. okresní školní inspektor a naøídil, by místní školní rada vchod do školy upravila, k pumpì nálevku zøídila, stojan na
mapy opatøila, o novou skøíò na školní pomùcky se postarala, nápis na školu upravila, letní cvièištì ohradila
a stinnými stromku osázela, zvonek do chodby zøídila a lišty k mapám opatøila.
Dekretem ze dne 19. m. prosince 1894 byl ustanoven na zdejší škole definitivním poduèitelem p. Jan Breuer,
jenž pøed tím jako prozatímní poduèitel zde pùsobil. Služební pøísahu vykonal dne 10. m. ledna 1895 a ještì téhož dne službu svou jako definitivní poduèitel zde nastoupil.
Dne 4. m. bøezna 1895 úèastnila se školní mládež se sborem uèitelù a místním školním radou smuteèních bohoslužeb za Jeho cís. a král. Výsost nejjasnìjšího prince a pana polního maršála arcivévodu Albrechta ve farním chrámu Pánì v Stráži. Po návratu domù vylíèil øíd. uèitel Fr. Faital význam této smuteèní slavnosti,
poukázáno hlavnì k výteèným vlastnostem vynešeného zesnulého, jakož i ku nenahraditelné ztrátì, kterou
tímto úmrtím Nejvyšší císaøský dùm a celá øíše utrpìla. Na konec pak zpívána rakouská národní hymna.
Odpoledne bylo opìt vyuèováno.
Zdravotní stav školní mládeže byl v tomto roce špatný. Pøi vánocích všecky dìti náramnì kašlaly a v mìsíci
bøeznu vypukla mezi nimi nemoc difteritis. Ješto z domù onemocnìlých po èas nemoce ani zdraví do školy
choditi nesmìly, byla návštìva školy slabá. Ze školou povinných dítek umøel na tuto nemoc jeden žák. Z mladších, které ještì do školy nenáležely zemøelo 8. Nemoc ta protáhla se až do mìsíce kvìtna, èímž návštìva školy
stále trpìla.
Také následky po nemoci této mezi žáky se objevily. Nìkterým zeslábl zrak, jiným opìt sluch, nìkteré stále
kašlali.
Zima letošního roku byla velmi tuhá, snìhu neobyèejné množství a v mìsíci únoru dostouply mrazy 22o R. Dne
16. a 17. m. kvìtna napadlo takové množství snìhu, že stromy bohatým kvìtem obsypané se lámaly. I v lesích
veliké škody zpùsobeny.
Od 1. m. kvìtna byla udìlena 10 žákùm úleva v docházce školní po dobu letní a vyuèováno bylo po celý rok dle
usnesení z roku pøedcházejícího s tím rozdílem, že místo ve støedu a v sobotu odpoledne bylo vždy prázdno ve
ètvrtek celý den.
Zkouška ze sv. náboženství byla odbývána dne 29. m. èervna u pøítomnosti Dùstojného Pána pana vikaøe P. Fr.
Touska z Tøebonì, Veleváženého c. k. okresního pana hejtmana J. Tvrdého z Jindø. Hradce a velikého množství lidu ve farním chrámu Pánì ve Stráži.
V tomto školním roce zøídila místní školní rada stojan na mapy, skøíò na uèební pomùcky, zvonek, nápis na
školu, mravouèné prùpovìdi na 10 tabulkách natištìné, které øíd. uèitel Fr. Faital lepenkou podlepil a kroužky
opatøil, upravila kuchyò øídícímu uèiteli a ohradila cvièištì.
Na poèátku školního roku bylo pøijato do zdejší školy 58 chlapcù a 91 dívek = 149 dítek, k nimž pøibylo v roce
6 chlapcù a 8 dívek = 14 dítek = celkem 163 dítek.
Ku konci školního roku navštìvovalo zdejší školu:
I. tøídu 33 chlapcù + 35 dívek = úhrnem 68 dítek
II. tøídu 15 chlapcù + 33 dívek = úhrnem 48 dítek, všecky vyznání køesansko-katolického.
Školní rok ukonèen dne 31. m. èervence 1895 službami Božími ve zdejší kapli, kdež po mši sv. zazpívána
rakouská hymna. Po mši svaté byly rozdávány školní zprávy a vráceny dítkám sešity na úkoly, kreslièky jakož
i ruèní práce.
ŠKOLNÍ ROK 1918/1919
Školní rok 1918/1919 zaèal dne 16. záøí 1918. K zastupování mobil. uèitele p. M. Bláhy ustanovena okresní
školní radou sl. Marie Spìváková ze Stráže, a proto poèalo se vyuèovati hned v poèátku školního roku ve tøech
tøídách.
Když pak p. uèitel M. Bláha od vojska se vrátil a od nového roku 1919 poèal zase vyuèovati, byla sl. M. Spìváková místa zastup. uèitelky sproštìna výnosem okresní školní rady ze dne 10./12. 1918 è. 2074.
Na oslavu 28. øíjna 1918 kdy samostatnost národa èeského byla prohlášena uspoøádal øídící uèitel s obecním
výborem i ve zdejší obci slavnost a prùvod po vsi a do Liboøez, jehož se zúèastnilo všecko obecenstvo, starci
i dítky celé obce a pøiškolené obce Liboøez. O významu tohoto památného dne, kdy utvoøena svobodná èeskoslovenská republika promluvil k shromáždìným na návsi u kaple slavnostní øeè øíd. uèitel Faital, kteráž
s všeobecným jásotem a plným porozumìním byla vyslechnuta.
V mìsíci øíjnu 1918 rozšíøila se mezi škol. dítkami epidemie chøipky, a proto k zamezení dalšího se šíøení této
epidemie uzavøelo okresní hejtmanství výnosem ze dne 14./10. 1918 è. 30.489 zdejší školu na dobu 14 dnù.
Na základì vynesení ok. školní rady ze dne 5. listopadu 1918 è. 1865 byla uspoøádána školní slavnost dne
8. listopadu na oslavu zøízení èeskoslovenského státu, pøi níž sl. M. Snížková o významu slavnosti k dìtem promluvila a téhož dne na zdejší škole nebylo
vyuèováno. Úleva v docházce školní pro dobu letní
povolena 30 dítkám vynesením ok. rady ze dne 31./3.
1919 è. 736.
Vycházky konány bìhem školního roku s dítkami
všech tøíd. Školní rok ukonèen dne 28. èervna 1919
Husovou slavností, pøi níž promluvila k dítkám sl. M.
Snížková o významu slavnosti.
Školní rok zaèal s 85 hochy a 86 dìvèaty = 171 žáky
a ukonèen s 80 hochy a 69 dìvèaty = 149 žáky.
Jan Vavøinovský, Miluna Èoudková, Karel Èerný,
Milan Hulmak
Školní rok 1963 - uèitelka Rusová, øídící Èertík, uèi-
Malování školy - pan uèitel Èertík st. uprostøed, vlevo jeho syn, vpravo Vladimír Hajna
telka Holická. Dole – Láïa Krejèí, Milan Hulmák,
Vláïa Èoudek, Karel Boèek 1. øada – Hana Kuèerová, Máòa Opolcerová, Miluna Èoudková Eva Vavøinovská, Karel Èerný, Honza Vavøinovský, Jirka
Hrádek, Standa Novák 2. øada - Milan Petrù, Jarda
Trachta, Láïa Èerný, Ruda Kuèera, Vìra Krejèová,
Jarka Øepová, Máòa Poètová, Marcela Krejèová,
Zdena Galasová
ŠKOLNÍ ROK 1932/1933
Školní rok 1932-33 poèal dne 1. záøí 1932.
Ve zdejší škole pùsobili: Jaroslav Štufka .
. . . . . . . . . I. tø.
Žofie Kocourková . . . . . . . . III. tø.
Zdeòka Pehová . . . . . . . . . II. tø.
M. Burešová . . . . . . . . . . . uè. ženských ruè. prací
Václav Bártl . . . . . . . . . . . dìkan nábož. ø. k.
A. Kamínová . . . . . . . . . . . nábož. èsl.
Jaroslav Štufka narodil se 15. února 1903. Studoval na gymnasiu v J. Hradci, zkoušku uèitelské dospìlosti složil na abiturientském kurzu v Praze 2. Poslednì pùsobil jako uèitel v Plavsku. Výnosem o. š. v. ze dne 14. èervna 1932 è. 1678 pøikázán k zastupování øídicího uèitele.
Žofie Kocourková narodila se 11. kvìtna 1907. Navštìvovala uèitelský ústav v Èeských Budìjovicích. Poslednì pùsobila jako uèitelka ve Vydøí. Na zdejší školu pøikázána výnosem o. š. v. ze dne 16. srpna 1931 èís. 2244.
Zdeòka Pehová narozena dne 30. èervna 1911 složila zkoušku uèitelské dospìlosti na uèitelském ústavu v Èeských Budìjovicích. Pùsobila na obecní škole ve Stráži nad Nežárkou. Výnosem o. š. v. v J. Hradci ze dne
31. srpna 1932 è. 2363 byla jmenována uèitelkou èekatelkou a pøidìlena zdejší škole.
Svátek naší samostatnosti byl dne 28. øíjna oslaven dùstojným zpùsobem v jednotlivých tøídách a veèer byla
uspoøádána dìtská besídka v hostinství u Kubínù.
Oslava narozenin pana prezidenta provedena v jednotlivých tøídách zpùsobem pøimìøeným vìku žactva. Též
bylo posloucháno vysílání školní slavnosti z Prahy.
Dne 17. února bylo pìknì vzpomenuto pøi vyuèování na 80. výroèí narození Jaroslava Vrchlického a dne
23. února 25. výroèí úmrtí Svatopluka Èecha.
Dne 19. bøezna sehráli žáci pohádku v 5 obrazích „Snìhurka“ od V. Baldessari - Plumlovské. Z výtìžku zakoupeny uèebnice pro chudé žáky.
Okresní péèe o mládež v Jindø. Hradci vìnovala zdejší škole šaty, prádlo a døeváky v cenì asi 450 Kè. O Vánocích byla uspoøádána besídka, na které byly dìti obdarovány dárky od okresní péèe o mládež, sešity, jablky
a cukrovím. Sešity koupil uèitelský sbor, jablka vìnoval p. starosta J. Váša a p. Josef Øepa - rolník z Liboøez.
Na pøíkaz zemské školní rady zaslala firma „Sigma“ dvoulampový pøijímaè k poslouchání školského rozhlasu.
Do školy bylo zavedeno elektrické svìtlo. Do I. tøídy a do kuchynì. V pokoji zavedl svìtlo zast. øíd. uèitel na
svùj náklad. Od 4. bøezna do 8. dubna dávala se dìtem pøespolním a dìtem nezamìstnaných dìlníkù polévka.
Celkem bylo stravováno 46 dìtí. Okresní péèe o mládež darovala 150 Kè, naturální dary vymìøeny na 80 Kè.
Celkem rozdáno bylo 1196 porcí polévky.
Dne 1. dubna navštívil zdejší školu p. okresní školní inspektor V. Krška.
Statistika dìtí: Na poèátku školního roku bylo ve škole
I. tø. . . . . . . 15 žákù . . . . . . 19 dìvèat . . . všech 34
II. tø. . . . . . . 24 žákù . . . . . . 18 dìvèat . . . všech 42
III. tø. . . . . . . 20 žákù . . . . . . 23 dìvèat . . . všech 43
Celkem
59 žákù
60 dìvèat
všech 119
Prùmìrná docházka školní èinila 95,65 %. Školní rok ukonèen 28. èervna slavností Husovou.
ŠKOLNÍ ROK 1945/1946
Školní rok 1945-46 zapoèal 2. záøí 1945 s 53 žáky. Vyuèováno bylo nejdøíve hromadnì, nebo v místì byla jen
jedna uèitelská síla Bohumíra Pudilová.
Pozdìji byly tøídy rozdìleny se souhlasem OŠV následovnì:
Tøída
post. roèník
hoši
dìvèata
celkem
I.
1. a 2.
9
10
19
II.
3., 4. a 5.
18
16
34
Tøídy se støídaly polodennì. Poèet jednotlivých hodin vhodnì redukován. Ženským ruèním pracím ve 2. tøídì
vyuèuje Marie Souèková ve 3 hodinách týdnì - Náboženství øímskokatolickému vyuèuje ve 4 týdenních hodinách p. Václav Frolík, kaplan ze Stráže n. N. Náboženství èeskoslovenskému vyuèuje Vlasta Mahová, laic.
katechetka z Pøíbraze ve 2 hodinách týdnì. Národnost všech dìtí je èeská.
Rozdìlení dìtí podle náboženství je následující:
Tøída
øímskokatolické
èeskoslovenské
jiné
bez vyznání
I.
17
2
-
-
II.
Vìdomosti žákù utrpìly zvláštì ve školním roce 1944-45, kdy øídící uèitel Jaroslav Štufka a uè. Jaroslav Marek byli totálnì nasazeni a k dovršení všeho škola byla vystìhována, jak patrno ze zápisu v minulém školním
roce. Zjevné nedostatky zvláštì u nejmladších, pøi jedné uèitelské síle a støídavém vyuèování nemohli býti
vyrovnány.
Správcem školy byl 21. IX. ustanoven M. Grégr, který však na místní školu nenastoupil. Pøevzal správu školy
v Artholci a pozdìji byl pøeložen na chebský okres.
Vánoèní prázdniny trvaly od 15. 12. 1945 do 14. 1. 1946.
Na vlastní žádost byla uèitelka B. Pudilová zastupující spr. školy pøeložena na pohranièní do Starého Mìsta
u Nové Bystøice. Správu školy a vyuèování v obou tøídách pøevzal 16. 1. 1946 Antonín Hurych, který pùsobil
na m욝anské škole ve Stráži n. N. Na zdejší škole vyuèoval jmenovaný již ve školním roce 1943-44.
Místní školní rada zakoupila v únoru 46 pro úèel školy
nový rozhlasový pøijímaè zn. Telefunken. Poslech školního rozhlasu byl zaøazen do vyuèování a jednotlivé relace sledují žáci s opravdovým zájmem.
Pololetní vysvìdèení byla žákùm vydána 15. II. 1946.
Vzhledem k vìdomostem žákù bylo klasifikováno mírnì, nebo byla snaha povzbuditi žáky ještì k intenzivnìjší práci, píli, kterou zvláštì nìkteøí za tìžkých podmínek
projevili, bylo nutno vzíti pøedevším v úvahu.
Po nìkolikaleté pøestávce byly opìt veøejnì a dùstojnì
oslaveny narozeniny prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Ve škole vzpomnìly dìti 96. narozenin TGM
malou školní slavností ve støedu 6. 3. o 14. hod. odpoled-
Z roku 1962
ne. Starší se pak zúèastnili ve støedu veèer veøejné slavnosti poøádané v sále host. u Kubínù.
P. uèitel Josef Èertík s manželkou Andìlou a p. uèitel
Bárta – dìti z Mníšku a Liboøez
Školní rok 1964 – 1965
Øeditelka Swiderová
1. øada Pavel Šustek, Zdenìk Lipold, Karel Petrù,
Fanda Kocar, Karel Böhm, Franta Biòovec
2. øada Láïa Kroèák, Marie Petrù, Dana Trachtová,
Jirka Trachta, Vìra Trachtová, Helena Kuèerová,
Pepík Loskot, Pepík Boèek
Školní rok 1965 – 1966
1. øada Láïa Kroèák, Zdenek Lipold, Pavel Šustek,
Dana Trachtová, Marie Petrù, Vìra Šimonová, Helena Kuèerová, Miluna Kroèáková, Anèa Hajnová
2. øada Karel Èerný, Jirka Hrádek, Pepík Loskot,
Franta Biòovec, Honza Vavøinovský, Miluna Èoudková, Vìra Trachtová, Pepík Boèek, Karel Petrù,
Franta Kocar
Školní rok 1967 p. uèitelka Jírová se svojí tøídou –
dìti z Mníšku a Liboøez
Dne 16. II. 46 byl zproštìn služby na zdejší škole Antonín Hurych, který odešel k výkonu vojenské služby.
Správou školy byla povìøena uè. Alž. Korandová, která vyuèovala I. a II. tøídu støídavì do 23. III. 46, kdy byla
pøeložena na obecnou školu v Nové Bystøici. Vyuèování v I. tøídì pøevzal v. uè. Miloslav Cepák a v II. tøídì
v. uè. Jan Jiranský. V kvìtnu a èervnu onemocnìla vìtšina žákù spalnièkami, kterážto nemoc byla hlášena i ze
sousedních obcí.
Dne 3. kvìtna bylo vzpomenuto prvého výroèí pozdvižení Pražanù proti nìmeckým okupantùm. Dne 8. kvìtna
vzpomenuto Dne vítìzství. Dne 28. kvìtna vzpomenuto 62. narozenin našeho prezidenta budovatele – Dr. Edvarda Beneše. Dne 12. VI. konána školní slavnost se vzpomínkou na lidickou tragedii, od které uplynuly 4 roky. V pátek dne 21. VI. 46 byl poøádán školní výlet do jihoèeských skláren v Chlumu u Tøebonì, za úèasti žákù
z obou tøíd a uèitelù M. Cepáka a J. Jiranského. Povozy poskytli zdarma rolníci Václav Hanta a J. Trachta.
Školní rok byl zakonèen dne 22. VI. 46, téhož dne bylo vydáno vysvìdèení.
MDŽ
Také rùzné oslavy a podniky byly poøádány zas v hostinci Jednota. Jako prvý to byl Mezinárodní den žen
7. bøezna. Výbor žen dostal od slouèeného JZD 300,- Kès z kulturního fondu, za nìž ženy napekly cukroví
a nakoupily pohoštìní i z pøíspìvku MNV. Kulturní poøad obstaraly místní dìti z mateøské školky ve Støíbci
a jednak z místní školy pod vedením jisker a pionýrù Nadi a Olgy Hajnových.
Pøi gramorádiu si zatanèili až do veèera mladí i starší. Na MDŽ pozval VŽ i bývalou pøedsedkyni VŽ Andìlu
Èertíkovou, jakož i J. Èertíka. Ti poslali ženám do Mníšku toto blahopøání:
Brzy budou míti svátek
ženy svìta celého.
Copak máme ženám v Mníšku
popøát od nás hezkého?
Pøejeme Vám všechno dobré,
ba i modro z nebe.
Nemùžeme do Mníšku však
poslat sami sebe.
Pionýrkám a vedoucím
úspìchy jen, žádné hoøe,
pìkné známky a prázdniny
v pionýrském táboøe.
Uèitelkám trpìlivost,
také síly hodnì,
aby všichni žáci jejich
rostli jenom rovnì.
Sestrám z Køíže èerveného vzpomínáme èasto na nì -
bez úrazu bolestného
v klidu rok a celý plyne.
A co Vám, Vy zlaté mámy,
máte tolik starostí,
pøejeme též všechno dobré,
od dìtí jen radosti.
Také tìm, jimž zbìlel už vlas
a od práce kosti bolí,
krásný dùchod pøejeme zas
radosti a hodnì zdraví.
Jezedaèkám ménì døiny.
Bývalo to èasto k smíchu,
když u Mníšku s fùry sena
lezla babka po žebøíku.
A na lukách, polích køepce
s fùry dívky skáèí dolù.
s radostí a písnièkami
jdou vesele veèer domù.
Z kroniky z roku 1965
Taškáøi poèítali s touto hrou a vaøili vejce v klihu, aby se krejcar od skoøápky odrazil, a ještì vìtší filuta si udìlal „vejfuk“, naplnil ho smùlou, nabarvil a do tohoto vejce se krejcar nezasekl nikdy. Když však se na podvod
pøišlo, ztratil pak podvodník vejce všechna i krejcary a ještì odnášel náøez na zádech.
O velikonocích si chlapci pletli z vrbových proutkù pomlázku, také dynovaèku øíkali. Nejèastìji byla z osmi
prutù, tu dovedl každý, ale strejèek Vávrù z è. 13 pletl dynovaèku ze 12 prutù. S touto pomlázkou navštìvovali
starší chlapci sousedy a tam šlehali pomlázkou dìvèata, aby byla vždy èiperná a rychlá. Za odmìnu se musela
vykoupit kraslicemi, rejsky nebo strakami.
MDŽ módní pøehlídka - zleva Jiøí Ivan, František Kocar, Karel Sokolík
MDŽ módní pøehlídka - František Kocar
MDŽ módní pøehlídka - Karel Sokolík
Oslava MDŽ kouzlení - Jiøí Ivan, Miroslav Øimnáè, MDŽ - dìti pøejí maminkám
Vladimír Hajna
Malí chlapci i dìvèata o velikonocích plnili své úkoly. Na Kvìtnou nedìli nesli do kostela „koèièky“ - lískové,
jívovéastøemchovéletorostysjedlovouchvojí.Posvìcenékoèièkydávali hospodáøidoobilí:žitaapšenice.
Na Zelený ètvrtek umlkly zvony a nezvonilo se až na Bílou sobotu v poledne. Místo zvonìní chodila parta dìtí
vyzvánìt øehtaèkami a klapaèkami do všech èísel obce.
Na Bílou sobotu mohli pak chodit po pomlázce. Ještì klapali, ale také zpívali:
„Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný.
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoò bílý,
slepièka Vám snese jiný
v koutku, na zeleném proutku.“
V každém èísle se poèítalos tìmitonávštìvníkya na každéhose dostalovajíèko.Když vajíèkauž došla, dostali
místo nìho po krejcaru, nìkdy po dvou, za první republiky i po korunì. Žádná hospodynì nechtìla být pohanìna. Nìkdy dovedli zazpívati i hanlivou píseò, tomu, kde nic nedostali.
„Lidé tu nevìrní, jako psi èerní,
kopali jámu Ježíši Pánu,
aby ho jali, ukøižovali,
na Velký pátek z køíže sòali
a do hrobu dali.“
Toto velikonoèní koledování neprovádìly jen dìti z chudších rodin, ale i z rodin zámožných. I v partì koledníkù byl urèitý øád a poøádek. Kdo nechodil øehtat a klapat ráno, v poledne a veèer pìknì v zástupu chlapci i dìvèata, nesmìl na Bílou sobotu chodit koledou. Kdo by se byl osmìlil pøiživit se s partou, byl prostì od
poledníèkù bit, ale to byly jen výjimky. Dìti chodily obìtavì a rády.
O velikonocích pak chlapci provádìli s vejci rùzné hry.
Na trávníku vyhazovali vejce do výšky. Èí vejce pøi dopadu na trávník se rozbilo, ten vejce prohrál.
Z vršíèku po prkýnku pouštìli vejce dolù v celé partì. Na èí vejce další narazilo, ten o vejce pøišel.
Starší chlapci sekali do vejce krejcarem. Když krejcar odskoèil a nezasekl se do vejce, krejcar prohrál.
Když však se do vejce zasekl a obrácený ve vejci držel, chlapec vejce prohrál.
Další starý obyèej je pálení èarodìjnic a stavìní májù. V poslednídubnovýveèer a noc ožívajív mnoha obcíchstaré lidové
obyèeje. Naše generace si je sice upravila po svém – ale právì
to svìdèí o jejich životnosti.
Zaèíná to už obyèejnì odpoledne, když si mládež na návrší
obyèejnìna Chábùkopci,postavívelkouhranici,abyveèer, po
setmìní mohla „pálit èarodìjnice“. Døevo a ometená bøezová
košata se dají vždycky sehnat, nebo i ti starší rádi pomohou
a pár polen darují.
Pùvodníkrutý smysl páleníèarodìjnicjiž dávnovymizel.Také
pálení èarodìjnic pøed prvním vyhánìním dobytka na první
spoleènou pastvou na obecní pastviny, aby dobytku na pastvì
neškodily, už nemá významu.
Dnes má ze zapálení hranice nejvìtší radost školní mládež.
Dlouho do noci je vidìt na všech návrších v okolí planoucí
ohnì a létající zapálená košata jako rakety.
A pak nastává èas pro ty starší. Nepozorovanì se kradou mezi
ploty s vìdrem plným vápna a se štìtkou, aby dìlali „cestièky“.
Taková cestièka, vylitá vápnem vedla od „Jeho“ domu ke stavení, kde bydlela „Ona“.
Dnes, kdy chlapci chodí i s „pøedškolními“ dìvèaty a motocykly smazaly vzdálenosti, tento zvyk se trochu pozmìnil.
Døíve bývalo zvykem, dnes už ménì, že mladý muž s kamarády stavìl své vyvolené máj. Vyhlédl si v lese pìkný, rovný smrk, nebo jedli, opatrnì ho porazil, osekal vìtve, pouze na vrcholku nechal špièku z vìtvièek, oloupal kùru, pod opentlovanývrcholek povìsil vìnec a v noci pøed prvním májem postavil pod okna své milé. Máj
musel pak hlídat, aby mu ho nìkdo neodnesl a nepostavil jinam. Stavìl-li máj pøespolák, musel být zadobøe
s místními hochy, jinak mohl být ze vsi špatnì vyprovodìn, obzvláštì, když si na dìvèe myslel i nìkdo z domácích mládencù.
Nynìjší mládenci stavìjí vìtšinou jen jeden máj na návsi – a ten patøí všem dìvèatùm z obce. Musejí však i tento máj hlídat pøed chlapci ze sousedních vesnic, hlavnì ze Støíbce, aby ho neporazili, neodnesli a postavili na
své návsi. Mnohdy ani železem a obruèemi okované máje u zemì tomu nezabrání. Zvláštì, když hlídka je
v hostinci a to je pak taková pohana, že musí být ještì tu noc napravena a postaven máj nový.
NìkolikrátzaméhopùsobenívMníškuukradlizde májStøíbøeètí,cožse jimsnažiliconejdøíveMíšánioplatit.
Nìjaké bitky z toho však nebyly.
Oslavy 1. máje, které byly tohoto roku jednotné v Tøeboni, úèastnilo se 25 starších žákù se svými uèiteli národní školy, 15 žákù støední školy a 35 dospìlých osob, které jeli na traktoru JZD.
Pøed 1. májem byly postaveny 2 vysoké máje u kaple a MNV, které mìly být ještì na oslavu X. výroèí osvobození. Ve støedu dne 4. kvìtna v noci pøitrhla na motorkách bojùvka chlapcù ze Støíbce, porazila a rozøezala oba
máje na kusy a nechala ležet.
MNV podal proti tomuto stížnost na ONV, který naøídil postavit máje nové, jinak že bude proti pachatelùm zavedeno trestní øízení. Amnestií prezidenta republiky k 9. kvìtnu 1955 byl tento pøestupek odpuštìn a máje
nepostaveny.
V Mníšku zaèaly pøedlouhé veèery, ženy sešly se v party, peøí drát zaèaly. Jedna parta veliká, jedenáct má èlenù, zakotvila v tìchto dnech v Trávníku u Krejèù. Chybí jim tam dvanáctá, Bože to je škody, že tu také nesedí
bábinka ze školy.
To by se to øehnilo, okna by se tøásla, stìží peøí v kuchyni Trávnice by našla. Po tìch pìkných pozdravech, dìkuje všem za nì, v myšlenkách se pøenesla do Krejèù kuchynì.
Vidí Barèu Poètovou, podmraèenì sedí, jen tu a tam „kolouchùm“ nìèím si pøisadí. Obì ženy Šetkovy, vìtšinou jsou vážné o doužkách rozvázat je jim, vìru, snadné.
Andula z Chalupy, Kodyma cestáøe, taškaøinou neví jak naladit si tváøe. Ještì víc by øádila, tak se èasto chová,
kdyby tu s ní nebyla matka Janouchová.
Vilhelmová - Pivcová dìlá malé špièky, pilnì dere, myslí však na svoje slepièky.
A BlaženkaKrálová,jinakKrejèù- Krejèí,poctivìtudrhá,jakjivždyckysvìdèí.Kuèerovás Trachtovouzèísla osmnáctky odvahu si dávají, když jsou domù zpátky. Máòa Chábù, vùdce žen z celé obce Mníšek, všechny
èerty v oèích má, nejmladší je smíšek.
Všem se prsty kmitají, jak peøíèka derou, když ruèièky zahálí, pusinky jim jedou. Anekdoty pepøené také jsou
tu slyšet. Ženy se jim chechtají, také se chtí stydìt.
Vážnì tomu naslouchá Albinka Trávnice, musí, nebo ví, co sluší se hospodyòce. Ona si vše nahradí, dobøe
vìøte tomu, až pøijdou drát za týden k sousedùm do domu. Potom bude míti prim v anekdotách žertem, že jí ani
nestaèí Drda v „Hrátkách s èertem“.
Koho tam však nevidí k nemalému žalu, naši dobrou sousedku Roubalovou Albu. Že nechodí do party, pøíèinu
má vážnou, nezapomeòte ji potom pozvat na dodernou!
Až zas pøíštì sednete všechny kolem stolu, s bábrlinkou ze školy v duchu buïte spolu. Také ona vzpomene
všech žen této party, na doby, kdy s nimi též provádìla žerty.
Do pøíštích let pøejí Vám zdraví, štìstí hodnì byste ještì dlouhý èas draly peøí svornì.
Vaši Èertíkù, È. Budìjovice, leden 1966
zuita, Mir. Kadlec – poboèník krále, Ladislav Brož a St. Dlouhý – policie, St. Novák – hulán, M. Petrù – husar
a hornist, M. Kuèera a Fr. Kocar – listonoši, Václav Hanta, Vl. Šteflová, Danìk z Pístiny – jízda, Mil. Kohoutù,
M. Roubalová, Marie Øimnáèová, Zdena Petrù, Anna Hrodìjù – poddaní, Slavomír Kohout – purkrabí.
Všichni pracovali obìtavì s masopustním elánem a díky dobré organizaci Slavomíru Kohoutovi pøi vybírání
penìz, bylo získáno celkem 3.269,50 Kès.
Bude-li dále takové porozumìní a obìtavost èlenù jako pøi maškarním prùvodu, bude poøádán masopust
i v pøíštím roce s pøizváním rozhlasu a krajové televize. Nadhozeno i opakování staroèeské svatby v Mníšku,
která už dvakrát zde byla.
Celou akci masopustu vedl Rudolf Kuèera st. z è. 94.
V Mníšku už pøed válkou byl èasto masopust s maškarním prùvodem. První byl pod názvem „Habešská výprava“, jak je popsána v 1. dílu kroniky obce Mníšek.
Také v tomto roce se pøipravoval masopust v obci s návštìvou okolí.
Na Nový rok (1. ledna) byla svolána schùze všech složek:
MNV, Svazarmu, osvìtové besedy a požárníkù, na níž bylo
jednáno o zakoupení krojù na masopustní prùvod jednak
z Národního divadla z Prahy, jednak z Jihoèeského divadla, což vyjednal R. Kuèera. Jednalo se o vyøazené
kroje z garderoby tìchto divadel.
Na zakoupení krojù zbylo z loòského masopustu 1.600
Kès, které byly odevzdány Rudolfem Kuèerou a Ondøejem Boèkem, pøedsedou finanèní komise MNV, veliteli
požárníkù Bedøichu Friedlovi.
Nastalo však urièté rozèarování, když pøi schùzi vyšlo
najevo, že z obnosu 1.600 Kès zùstalo jen 300 Kès
a ostaní byly použity k jinému úèelu. Kronikáø Kuèera
v poznámkách píše: „Není mou vìcí jako kronikáøe,
kam 1.300 Kès bylo použito. To a si vyjedná sbor požárníkù se svým velitelem a pak dodateènì bude zapsáno dál v kronice.“
Na této schùzi také rozhodnuto, aby do Prahy pro kroje jeli Rudolf Kuèera a Vladimír Hajna. „Byli jsme srdeènì pøijati øeditelem Národního divadla i ostatními zamìstnanci. Vybrali jsme si 15 kusù paruk a 45 kusù dámských kostýmù. Pánské nemìli vyøazeny. Cestu zpìt jsme konali vlakem a na nádraží do Tøebonì pro nás
i kroje pøijel autem Bohumil Kuèera mladší a Mir. Kohout, což nám bylo velmi milé, vždy od 5 hodin ráno
jsme byli na cestì autobusem do Prahy a v samém spìchu i v Praze.“
Dne 12. ledna byla nová schùze za úèelem opatøení penìz na nákup krojù jak z Prahy, tak z Èeských Budìjovic.
Požárníci zapùjèili 1000,- Kès, (díky pochopení pokladníka požárníkù J. Kodyma), Svazarm pøispìl 400,- Kès,
200,- Kès darovalo JZD 5. kvìten z kulturního fondu a zbytek z loòského masopustu 300,- Kès, takže celkem
bylo získáno na proplacení krojù 1900,- Kès.
Koncem ledna pøivezl s. Jiøí Ivan kroje z Èeských Budìjovic, nejvíce ženské garnitury a 2 mužské.
Další kroje zakoupil Rudolf Kuèera v Jindøichovì Hradci u Maye v hodnotì 430,- Kès.
„Za zaznamenání stojí porozumìní a pochopení požárníkù Josefa Kodyma, pøedsedy Svazarmu, Boh. Trachty
(Vlèka) a Jiøího Ivana. Díky Vám pøátelé“, píše v poznámkách R. Kuèera.
Konec masopustu byl zahájen zas tradièním masopustním maškarním prùvodem s heslem: Volený král s královnou jdou mezi poddané.
Král se zlatou korunou, zdobený øády, v královském plášti, který nesla 2 pážata v èerveném úboru z doby rokoka, s královnou po boku se šaškem a jezuitou, nasedli do koèáru, po jehož stranách jela ochranná jízda: husar
a hulán. Za koèárem jeli 4 vozy: poøádková policie, doktor se sestrou Èerveného køíže, direktor, poboèník císaøùv (králùv), cikánka, pradleny, tulák, kominík, zahradnice, sudièky a hudba.
Král èetl proslov k lidu tohoto znìní:
„Vážení a milí poddaní!
Jako zvolený král této doby se Vám pøicházím v doprovodu své královny osobnì pøestavit.
Jsem král BarnabᚠMasopust. Pøišel jsem se s Vámi, moji drazí, nejen pozdravit, ale také rozlouèit, nebo není
mi souzeno, abych Vás, drazí poddaní, dále kryl svým královským pláštìm a držel nad Vámi svou ruku.
Pøedávám moc svou lidu, Vám, drazí poddaní, volte si zástupce, jak volila nìkdy knìžna Libuše svého muže,
panovníka z lidu a nastane poøádek dle vùle lidu.
Trestním soudùm uspoøí se tak mnohé zlosti, nebo pøestanou pak všechny hádky a mrzutosti.
Úøedníkù máme víc než dost, až to budí zlost. Jsme známí všude ve svìtì, každý nás jen chválí i zahranièní žurnály o nás dosti psaly. I na sport mùže být hrdý národ i vláda, neb se sportem roste též naše sláva.
Proto skládám svoji vládu lidu a já odejdu v klidu, neb vládnout není dneska snadná vìc, jako uhlídat ženu feš.
Vᚠkrál BarnabᚠMasopust.“
V roce 1955 dojíždìlo jednou mìsíènì do Mníšku putovní kino ONV – Osvìtové besedy
a promítlo tyto filmy: 28.1.
Tajemství støíbøitého prášku – ruský film
13. 3.
Honba za modelem
25. 5.
Mladá léta – èeský film z mládí A. Jiráska
15. 4.
To byl èeský muzikant – film ze života Kmocha
2. 9.
Dva akry zemì
16.10.
Daleko od Moskvy – sovìtský film
30.10.
Moulin Rouge – francouzský film
13.11.
Pevnost na Amuru – sovìtský film
27.11.
Klub Pickwickù – anglický film
Dne 27. února o 14. a o 18. hodinì sehrál kroužek místních ochotníkù divadelní pøedstavení „Láska divy tvoøí“,
veselohru bez valné ceny, vypoètenou na bránice divákù a pokladnu. Smích byl celý veèer!
Úèinkovali: Vladimír Hajna z è. 74, Karel Poèta ml. z è. 39, Jan Zahradník ml. z è. 21, František Kocar z è. 67,
Vojtìch Kohout ml. z è. 99, Øimnáè Miroslav z è. 88, Kuèera Bohumil z è. 63, Janouch Bohumil z è. 42, Petrù
Marie z è. 81, Marie Vlèková z è. 84, Jarka Poètová z è. 39, Maruška Šetková z è. 27, Jana Drágová z è. 101,
Božka Hajnová z è. 45 a Karel Cepák z Prohanidel.
Obecenstvo bylo velmi spokojeno, všichni hráli velmi dobøe. Mimikou vynikal Vl. Hajna, M. Petrù, nejlépe se
drželi textu M. Šetková, J. Zahradník a M. Kohout. Èistý zisk byl 878
Kès a ponechán byl na ozvuèení promítacího filmového pøístroje.
Okolní obce žádaly o zájezd, který však nebyl povolen pro malou
hodnotu kusu, nebo mimo smíchu nedával kus nic budovatelského
dnešní dobì.
Jako druhá hra v tomto roce byla nacvièena hra L. Stroupežnického
Václav Hrobèický z Hrobèic a sehrána v Mníšku dne 9. dubna veèer,
10. dubna odpoledne a 11. dubna veèer. Èistý zisk 1268 Kès byl zase
dán na fond pro ozvuèení filmového pøístroje.
V tomto kuse úèinkovali: Vladimír Hajna, K. Poèta m., Petr Kocar
z è. 6, Marie Vlèková, Božka Hajnová, Miroslav Øimnáè, Karel Cepák, Jan Zahradník, Bohumil Janouch a B. Kuèera ml. s Karlem Petrù
z è. 95.
Nejvíce se líbil Petr Kocar, který v roli sedláka Vrby sklidil potlesk
i na otevøené scénì, což na vesnici bývá málokdy.
Dne 17. dubna zajeli místní ochotníci s tímto divadelním kusem do
Lutové a 15. kvìtna do Plavska.
V Plavsku bylo provedení této hry ze všech nejlepší, aèkoliv pro špatné poèasí a malou propagandu nebyla návštìva velká.
Dne 7. kvìtna veèer byla v Mníšku oslava X. výroèí osvobození ÈSR.
Tøi králové - zleva Slavomír Kohout, Rudolf Kuèera,
Vladimír Hajna
Prùvod prošel obcí, v pøedu trubaè a po
shromáždìní se lidí, èetl král proslov a zatím se ostatní rozešli vyfechtovat nìjakou
tu korunku. Z Mníšku se jelo do Liboøez,
Mirochova, Žítèe a Lutové. V pondìlí
6. února odpoledne jeli na Pøíbraz a Stráž
a veèer se pokraèovalo v tanci. Poèasí bylo
pìkné, nálada výborná a maškary byly
všude srdeènì pøijaty a obdarovány nejvíce penìzi.
Úèinkující:
Vladimír Hajna – král, Marie Kosová –
královna, Marie Kodymová – písaø u krále, Naïa Hajnová a Libuše Kosová – pážata, Kuèera R. – cikánka, Jindøich Krejší –
lékaø, Anna Kodymová – zdravotní sestra,
Mir. Øimnáè – pytlák, Karel Øimnáè – je-
Pouový tým mladých nadìjných fotbalistù
Miroslav Kuèera, Antonín Brož, Miroslav Kadlec,
Josef Štefl, František Krejèí, Václav Hanta, František Kuèera, Pavel Kos, Josef Hrodìj, Stanislav Dlouhý a Oldøich Sýkora
Divadlo Køíž u potoka
V Mníšku pøi besedì v hostinci u Kubínù pøi dobrém piveèku v zimních mìsících, když bylo po práci, scházívali se staøí i mladí bez rozdílu stran.
O zábavu nebylo nikdy nouze. Zpívalo se, válèilo, hrálo se v karty a èasto ponocný po odtroubení 12. hodiny
upozoròoval na zavírací hodinu. Nebral to nijak úøednì, nebo èasto i on byl pøiveden do nálady a pak s lucernou a hornou šel domù spoleènì s ostatními, kdy do dne už nebylo daleko.
Masopust byl slaven 3 dny – to byl nepsaný svátek pro celou vesnici a ukonèen byl maškarami a pochováváním masopustu.
Hasièský bál byl vrchol spoleèenské sezony a každý se pøedem co nejpeèlivìji pøipravoval. Nové šaty u dámského pohlaví se nelišily módou mìsta. I poøádek o plese se udržoval jak u císaøského dvora.
Pøi takových besedách se dìlaly plány na maškary, Habešské výpravy a tam také našel se podnìt na provedení
staroèeské svatby podle zvykù a obyèejù našeho kraje.
Úkol provedení byl svìøen mnì – R. Kuèerovi z è. 94, obchodníku smíšeným zbožím a Petru Kocarovi z è. 6,
rolníku. Nebyl to úkol lehký a dalo to hodnì starostí sehnat a obstarat mládence, družièky, staré kroje, øíkání,
zvyky atd. Ale byl v nás obou elán a chu provést nìco, co tu ještì nebylo. Dílo pak bylo korunováno úspìchem
nad naše oèekávání. Pøišlo tolik lidí z okolí, jakoby to byla svatba nìjakých šlechticù a ne Marie Janouchové
z è. 14 s K. Trachtou. Nejvìtší vzpomínku a chválu si zaslouží místní obèané bez rozdílu, kteøí opravdu s nevšední ochotou nám vyšli ve všem vstøíc, neb napekli buchet, koláèù, koblihù, øíèic (svatební velké koláèe), že
ani kdyby mlynáø byl vdával dceru, tak toho tolik nebylo.
Týden pøed svatbou jsme chodili oba dva (Kuèera, Kocar) po vesnici jako družbové. Já za stranu nevìsty, Kocar za stranu ženicha, dlouhé kabáty, vysoké boty, klobouk ovìnèen fábory, deštník, druhý hùl, pikslu se šòupavým tabákem, což bylo jindy v módì místo kouøení. Šòupal øídící i faráø. Pozvali jsme každého. Jen
u mládencù a družièek se užívalo pozvání veršovaného:
Vážená hospodynì a hospodáøi,
vyslechnìte nás s jasnou tváøí,
naše panna nevìsta,
vyslala mne za zvìsta,
abych vás i celou rodinu,
zvl᚝ vaší milou dceru,
pozval na jich veselku.
Vzkazují Vám pozdravení
a s ním vroucí ujištìní,
že vás ve cti velké mají
a co vzácné hosty se vší upøímností uvítají.
Pøi tomto zvaní jsme prosili, kolik a jaké peèivo by mohli kdo pøipravit a darovat. Bylo toho dost. Nìco se sneslo k nevìstì, ostatní
do hostince u Kubínù, kde bylo stolování.
V nedìli ráno se sešli všichni mládenci, družièky a hudba u hostince,
odkud s hudbou a písnìmi, výskáním se šlo k ženichovi K. Trachtovi, kde se pojedlo, popilo a družba Kocar za ženicha pøed odchodem
mluvil k hostùm:
Slovutní a milí pánové,
mládenci a družièky,
kmotrové a babièky!
Nᚠpán ženich milý,
panic ušlechtilý, prosí,
byste blahou cestu
vážili s ním pro nevìstu,
kterou svolil za cho sobì,
aby pøijal za cho sobì
podle øádu køesanského
v svazek stavu manželského.
Po požehnání z domu rodièù ženich se starší družièkou šli za doprovodu mládencù a družièek s hudbou
a ostatními hosty pro nevìstu. Pøi cestì byla oblíbená píseò:
Nevycházej slunko, nevycházej ještì,
já mám potìšení na daleké cestì,
já mám potìšení na daleké cestì.
Na daleké cestì mezi hory doly
/:žádný neuvìøí, jak mì srdce bolí:/
Nebo jiná:
Mám já zahrádeèku roubenou,
pìknì rozmarýnkou sázenou,
sázela jsem jí, to já dobøe vím,
jednou v nedìli
Když jsem rozmarýnku trhala,
všem mládencùm jsem jí rozdala,
jenom jednomu, svému milému,
jsem jí nedala.
Mùj milý se na mì rozhnìval,
ani tancovat mì pak nevzal,
tancovat mì nevzal, vína nepodal,
truc mì udìlal.
se všelikými plody všemi,
tu láska jeho odvìká
stvoøila také èlovìka.
Že se však Adam v ráji
málo bavil,
Bùh svému synu pravil:
Uèiníme jemu pomocnici,
všudy rovnou spoleènici,
A tak první svatba byla v ráji slavena,
která na památku dodnes zùstala.
I nᚠženich, který je v lásce trochu nesmìlý,
požádal mne a všechny své pøáteli,
aby mu proklestili cestu,
kudy se jde pro nevìstu.
Aèkoliv je nám svìtnièka ta dobøe známá,
kde svùj poklad chová panímáma,
nechceme dveøe k nìmu sochory vylamovat,
nýbrž láskou a slovem dveøe otevírat.
Proto prosíme, slušnì s námi jednejte
a k nevìstì nás doveïte!
Teï se celý prùvod hrne do dveøí, které ihned nìkterá z žen zamkne. Družba klepe na dveøe a zpívá:
Panímámo zlatá, co dìláte,
že pøed námi dveøe zavíráte.
My jdeme k vám do domu
podívat se na vaší dcery komoru.
Pøitom vezme hrnec už k úèelu tomu tam pøipravený a rozbije ho o dveøe. (Støepy pøinášejí prý štìstí.)
Teï báby otevøou dveøe a chtìjí nevìstu vyplatit. Družba ženichùv øíká:
Divíme se všichni tomu,
že nám pøekážíte vejít do nevìstina domu.
Nejsme pøece žádní lidé obøí,
ale samí lidé dobøí,
proto s námi slušnì jednejte,
a nevìstinku nám vydejte.
Báby ovšem pøivedou starou bábu a družba pokraèuje:
Koukejte na tu babiznu,
místo vìnce má diviznu,
to je ta, co èaruje,
lidem èerty maluje.
Dìlejte, aby už utekla,
pošlete ji k èertu do pekla,
nám pak dejte pravou,
nevìstinku mladou.
Báby odpovídají:
Kolik za ni dáte,
esli tolik máte?
Esli máte tøi zlaté šòùrky,
pustíme vás k ní do komùrky.
Družba ženichùv:
Dukát sem, dukát tam,
jen muziky hrajte
a vy, baby, jen už nám
nevìstu vydejte.
Báby a dìvèata pøivedou nevìstu a øíkají:
Tady je ta pravá,
mlaïounká a zdravá …
A tak za jásotu písní se došlo pøed dùm nevìsty, kde nás oèekávali
další hosté, kamarádky družièky a mládenci ze strany nevìstiny.
Tu se pøed domem vše zastavilo a družba nevìstin zaèal:
Zajisté se divíte tomu,
že takový dav se žene k vašemu domu.
Neseme vám štìstí, zdraví,
spokojenost, lásku a mír pravý.
Dejte mnì svolení
ke kratièkému promluvení.
Když Bùh stvoøil zemi
Svatba Josefa Èertíka
Stavbu i plány provedl stavitel Jíra v režii obce zdarma. Náklad za materiál a mzdy èinil 30.000 Kès. K úhradì
pøispìli obèané dobrovolnou sbírkou 23.000 Kès.
Volby 1923
V mìsíci záøí 1923 provedeny byly volby zastupitelù obecního zastupitelstva.
Zvolení byli:
Jan Váša
Jan Kocar
Jan Zahradník
Jan Øimnáè
Jan Vach
Václav Petrù
Adolf Kodym
František Hajna
Jan Kadlec
František Hrodìj
Josef Hajna
František Petrù
Starostou zvolen
Jan Váša
Námìstkem starosty Frant. Hrodìj
I. radním
Jan Kocar
Odvedenci v roce 1931 - uprostøed dolní øady starosta Jan Váša
II. radním
Jan Kadlec
Volby 1945
Dne 27. 6. 1945 byla svolána MO KSÈ do hostince u Kubínù schùze všeho obèanstva, aby se na ní zvolil
nový MNV. Za pøedsednictví Josefa Petrù, dìlníka z è. 81, zvolilo tajným hlasováním 70 pøítomných osob
tento MNV:
Karel Kubín, zedník, è. 92, 65 hlasù,
Kohout Vojtìch, dìlník, è. 99, 65 hlasù,
Josef Hajna, truhláø, è. 30, 61 hlas,
Fr. Hrodìj, dìlník è. 48, 60 hlasù,
Ondøej Kadlec, zedník, è. 89, 59 hlasù,
Jan Øimnáè, rolník, è. 13, 53 hlasy,
Josef Petrù, dìlník, è. 81, 50 hlasù,
Antonín Trachta, è. 9, rolník, 49 hlasù,
Josef Kodým, zedník, è. 57, 48 hlasù,
František Pøílepek, zedník, è. 15, 48 hlasù
Pøedseda MNV Karel Kubín
Ran Roubal, krejèí, è. 5, 48 hlasù,
Boh. Kuèera, zedník, è. 63, 42 hlasy,
Za náhradníky MNV zvoleni:
Josef Šenkýø, dìlník è. 60, 49 hlasù,
Frant. Hrodìj, malozem., è. 72, 35 hlasù
Za pøedsedu MNV zvolen Karel Kubín, zedník, è. 92, schopný a seètìlý muž, který sám se nauèil cizím øeèem.
Elektrizace obce
Rok 1927 byl ve znamení pøíprav elektrifikace v obci. Jihoèeské elektrárny stavìly prinierní linku z Jindø.
Hradce na Èes. Velenice, která dosáhla zatím jen do Lutové. Tím dána byla možnost vesnicím na lince této ležícím, pøipojiti se k soustavné elektrizaci. V našem nejbližším okolí jsou to obce Dolní Lhota, Pøíbraz, Dvorce,
Liboøezy, Mirochov, Žíteè, Lutová, Støíbøec.
Prinierní sí do Støíbrce projektována pùvodnì z Pøíbraze pøes Pístinu do Støíbrce. Jelikož ale v Pístinì utvoøení
se družstva pro rozvod elektrické energie ztroskotalo a tím pístinská obec postavila se mimo rámec soustavné
elektrizace, vytyèena a postavena linka kratší z Liboøez do Støíbrce pøes katastr obce zdejší. Do družstva zdejšího pøihlásilo se celkem 35 èlenù a i obec se èlenem družstva stala.
Rozpoèet na celý náklad èinil 138 tisíc Kè. Úhrada rozpoètu:
1) Podíly èlenské 288 podílù po 110 Kè; na každý ha zemìdìlské pùdy 1. podíl, pro pøistouplého èlena nejménì 2 podíly.
2) Pøíspìvek od obce obnosem 11.780 Kè.
3) Subvence okresu 15% celkového nákladu, bez pøípojek domovních.
4) Subvence státní 45% celkového nákladu.
5) Zápisné 5 Kè z jednoho podílu.
Nadmoøské výšky v obci
Pøi vypracování zdravotnické mapy obce Mníšek zjistil kronikáø tyto nadmoøské výšky, které nejsou v bìžných mapách zaznamenány.
Práh kaple má nadmoøskou výšku . . . . . . . . . . . . . . . 472,1 m
Beránkùv køíž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 481 m
první Valendù les . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 481 m
trigonometr v druhém Hantù-Valendù lese . . . . . . . . . . 478,5 m
Vávrù køížek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 m
hráz Beránkù rybníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 m
Letecký boj
Dne 24. srpna 1944 krátce po poledni rozpoutal se letecký boj nad naší vesnicí. Støetla se nìmecká stihaèka
s anglickou kroužíce mezi mraky. V tom znenadání vynoøila se z mrakù druhá a hned tøetí stihaèka. Jako bílé
vlaštovky s èervenými hlavami krátce okolo nìmecké zatanèily, ozvaly se tøi výstøely, pu, pu, pu a již se jedno
letadlo sklonilo vrtulí šikmo k zemi. Ta ostatní v mžiku zmizela za mraky. Zasažena byla nìmecká stihaèka
a rázem se zøítila do lesa mezi Mníškem a Støíbrcí. Vyvalivší se hustý sloup dýmu zøetelnì oznaèoval místo jejího dopadu. Pilotovi podaøilo se s padákem pøistáti v Lázích u Zahradníkù lesa, kde uchytil se na slabé borovici, a za chvíli se pøišel podívat na hoøící trosky svého stroje, kde se zatím shromáždilo mnoho vnitønì
uspokojených divákù.
Mìnová reforma
Dne 1. èervna 1953 byla provedena penìžní reforma, na níž se usnesla vláda a strana. Všechny dosavadní peníze papírové i kovové pozbyly toho dne platnosti a byly vymìnìny ve dnech 1. – 4. èervna za nové peníze v pomìru 1:5 do výše 300 Kès za 60 Kès nových penìz, ostatní peníze v pomìru 1:50.
Penìžní vklady byly vymìòovány výhodnìji:
školní a závodní spoøení bez ohledu na výši vkladu 1:5
u ostatních vkladù do 5.000 – 1:5, nad 5.000 do 10.000 – 1:6, od 10.000 do 20.000 – 1:10, od 20.000 do 50.000
– 1:25, nad 50.000 – 1:30.
To bylo odmìnou tìm støádalùm, kteøí peníze ukládali. Mnoho lidí ponechávali peníze doma, protože vìøili povídání, že v záložnì jsou peníze v nebezpeèí. A bylo hodnì lidí, kteøí mìli pøes 50.000 a špatnì pochodili.
Pojistky se vymìòovaly v pomìru 1:20.
Byly vydány nové peníze v této hodnotì: kovové 1 h, 3 h, 5 h, 10 h, 25 haléøù, papírové 1 Kès, 3 Kès, 5 Kès –
státovky; 10 Kès, 50 Kès, a 100 Kès – bankovky.
Po roce 1948, kdy bylo pøikroèeno k rychlejší socializaci mìst i venkova, poèala strana KSÈ uvažovati o založení JZD v Mníšku.
Bylo mnoho schùzí, na nichž byl vykládán význam JZD, výhody kolektivního hospodaøení ve velkých celcích
a tak 12. dubna 1949 byl navržen pøípravný výbor JZD ve složení:
Karel Kroèák, pøedseda
Hynek Kubín, místopøedseda
Jan Øimnáè, jednatel.
Poslední 2 nebyli však schváleni ONV v Tøeboni.
Dne 23. èervna 1949 sešla se první èlenská schùze ze pøítomnosti poloviny èlenù.
Do pøípravného výboru zvolen
Karel Kroèák, pøedsedou,
Josef Fuka, jednatelem,
Josef Petrù, pokladníkem.
V této schùzi ustanovena výše èlenského podílu 100 Kè a usneseno postaviti drùbežárnu u Fukù, kde se budou
také chovati husy èlenù, a to pro každého èlena stejný poèet. (Usnesení o husách se neprovedlo.)
V investièním plánu usneseno zakoupiti 500 kuøat, 50 telat (hlavnì jalovièek) a 300 husí a kachòat, koupit
30 HP traktor s lištou, 3 radlièný pluh, závìsný vùz a šrotovník. Koneènì odhlasována úprava družstevního
domu è. 47 a skladištì nákladem 250.000 Kès.
Polární záøe 12. 9. 1938
Dne 12. záøí byla vidìt polární záø. Zaèala v 8 hod. veèer rudou záplavou na SV, pak zanikla, opìt se objevila
a nejkrásnìjší byla mezi 10-11 hodinou v noci. V rudé záplavì byly paprsky fialovì-modré. Mládež, která byla
v hostinci jela až na Žahourù kopec se podívat, zda nìkde nehoøí.
Snìhová bouøe 15. 3. 1939
Hned tu noc po podepsání smlouvy v Berlínì dala se nìmecká vojska na pochod do Èech. V Èechách je pøivítala prudká snìhová bouøe. Samo nebe a èeská pøíroda burácela proti bezpøíkladné násilnosti. Èi snad magické
síly, nebo duchové pøedkù Národa Husitù rozpoutali tuto mohutnou bouøi odporu?
Zdá se, že je tomu tak! Musela je vyburcovat z jejich vìèného snu øeè proslovená K. H. Frankem, jedním z pohlavárù èeských nìmcù po obsazení Prahy, když v Praze prohlásil, že vždy byla, a zase je nìmeckým mìstem
nad Vltavou, a o zemi èeské prohlásil „Tato krásná zemì byla odedávna naší vlastí“, (totiž vlastí Nìmcù)
a podle toho se také Nìmci v Èechách zaøizovali.
Jarní práce - František Tlachna a Karel Hajna
Stavba mostní váhy 1946
Již v minulém podzimu uvažováno o stavbì mostní váhy. MNV požádal o rozpoèet na stavbu stavitele Škardu
ze Stráže. Jmenovaný podal rozpoèet na 29.600 Kès pouze za postavení. Veškerý materiál a pøípravné práce
jako vykopávku a úpravu okolí mìla opatøiti obec svým nákladem. Tato okolnost mìla rozhodný vliv na rozhodnutí pøi zadání honitby panu Jírovi, pøes to, že nabídka nájemného Karla Hajny è. 17 z Mníšku byla stejnì
výhodná též 4500 Kès roèního nájemného, bylo nutno pøihlédnouti k znaèné úspoøe stavebního nákladu.
JZD rok 1954 - pí Krejèová
Výše uvedené texty byly pøevzaty z archivu kronik a nebyly nijak jazykovì upravovány.