Zde - Webnode

Transkript

Zde - Webnode
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Obsah
Úvodník .....................................................1
ČAGovské zpravodajství...........................2
GLOBE Games ......................................2
Co mi pobyt ve Francii dal? ..................2
Událost, kterou by měli zažít i ti, kteří
byli v Bretani, aneb Ti, co s námi nejsou,
o hódně přijdou… ..................................2
Budějovický majáles.............................. 3
Dění za humny ..........................................4
Literatura žije .........................................4
Kam v létě .................................................5
Jak to vidíme .............................................6
Bulvár žije! ............................................6
Tablety na školách (ano nebo ne) ..........6
ČÍST nebo STAHOVAT .......................8
Anketa: Je Facebook návykový? ...............9
Zpověď nejšedivějšího muže školy .........10
Hrozba islámské expanze?! (Rozhovor
s Martinem Konvičkou) .......................... 11
Střet logiky a emocí aneb rozhovor s Homo
Theatrális .................................................12
Life in a mirror ........................................14
I Am Thankful .........................................16
LEEDS CASTLE ....................................17
StuART (studentské umění) ....................19
Krabice.................................................19
Jarní báseň ...........................................19
Krabička...............................................20
Svědomí ...............................................20
Redakce: ..................................................23
Děkujeme .............................................24
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Úvodník
Milí studenti, milí rodiče a další návštěvníci Garden Party, tento pozdrav (či úvodník, chceteli) píšu z Hombergu, což je malebné německé městečko. Díky ČAGu jsem měla možnost sem
vycestovat a podstoupit čtrnáctidenní praxi, která mi mnoho dává, a to nejen ze stránky zlepšení
německého jazyka, ale i ze stránky lidské. Přivezu si odtud nejen spousta fotek a špinavého
prádla, ale i mnoho zkušeností a známých (ba dokonce přátel) a to jsou hodnoty, které jsou
nenahraditelné, které nemůžete získat jinak než osobním poznáním, spojeným někdy i s notnou
dávkou odvahy.
Vím, že někteří z vás pojedou o prázdninách na dovolenou nebo si půjdou vydělat peníze na
některou z hojně nabízených brigád, ale jsou tu i tací, jenž zůstanou doma a budou odpočívat
po dlouhém školním roce, jinými slovy řečeno, nic nedělat. A právě těmto bych chtěla adresovat
tento pozdrav a vyzvat je, aby nelenošili a vydali se do světa objevovat nové zkušenosti a přátelství. Protože kdy jindy je ten správný čas, když ne PRÁVĚ TEĎ!
Krásné prázdniny plné nových poznatků Vám přeje,
Šéfredaktorka Sára Suchá
1
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
ČAGovské zpravodajství
GLOBE Games
Markéta Novotná, kvarta
a také „všude dobře, u ma- objevila snaha a zájem učit se
minky nejlépe.“
francouzsky – předtím jsem
Francie nás donutila milovat se tak učit nechtěla. Slibovali
naše hezké české školství, nám, na dni otevřených dveří,
protože, co si budeme nalhá- španělštinu. Jelikož jsem,
vat, my, oproti Francouzům, jako jedna z mála, měla skvěmy do školy chodíme na lou rodinu a chceme udržovat
chvilku. My, Češi, nemáme kontakt, možná by bylo příhodné se alespoň trochu umět
domluvit
i
francouzsky
(rukama nohama to také jde,
dokonce i anglicky, ale přeci).
Tento pobyt byl pravděpodobně zaměřen na procvičení
jazyka a poznání nových kulnejmenší ponětí, co slovo dril tur a lidí. Myslím, že nejvíc
znamená. Chodíme do školy tato akce sblížila české sturelativně klidní a odcházíme denty mezi sebou a studenty
relativně unavení. Francouzi s profesory.
přijdou nabití energií a v šest
večer odcházejí pomalu po Událost, kterou by měli zažít i ti, kteří byli v Bretani,
čtyřech.
Jako každý rok jsme se i letos
zúčastnili GLOBE Games,
podporované
programem
GLOBE a Sdružením TEREZA. Letošní GLOBE Games se konaly v Praze v Kunraticích. Od minulého roku se
lišily - koulení velké nafukovací zeměkoule se konalo
hned na začátku, ne na konci,
zahájení proběhlo v kině Lucerna, ne v obyčejném kulturním domě. Vědecká konference, kde se prezentovaly
projekty, byla celodenní a následována doprovodným programem v areálu školy. Terénní hra v nedalekém lese
měla dobré téma, i zajímavou Dále mi to vnuklo skvělý nátrasu,
pad. Někdo sbírá známky,
jiný těžítka, další třeba žáby
nebo propisky. Já budu sbírat
mámy. Samozřejmě mám
svojí českou maminku (tu
mám nejraději), z loňského
pobytu v Anglii mám „anglickou mámu z Lidlu“, na kterou
do teď se smíchem vzpomía i když se některé týmy ztra- náme. Teď jsem získala frantily - povedla se. Slavnostní couzskou mámu. Jaká bude
ukončení ve velké tělocvičně další do mé sbírky?
a nesmím opomenout i významnou spolupráci s absolventem ČAGu!
A teď už vážně. Francie je velice zajímavá země s velice
Co mi pobyt ve Francii dal?
svéráznými zvyky. Zjistila
Ema Mocová, 1. ročník
jsem, že jen tak se přestěhovat
do jiné země a žít tam, asi nePředevším mě utvrdil v tom, bude tak „jednoduché“, jak
že „jiný kraj, jiný mrav“ jsem si myslela. Také se u mě
aneb Ti, co s námi nejsou,
o hódně přijdou…
Markéta Kliková, 1. ročník
Snad světu neuškodí, že událost, o které se chystám psát,
se vlastně neudála. Není to totiž ani tolik událost, jako spíš
doslovná neudálost. Neudálo
se nic zásadního, jelikož se
nedělo skoro nic, a dle mého
by něco takového měli zažít
i bretaňští nadšenci.
Ten zmíněný týden či jak
2
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
dlouhou dobu, když se člověk
nudí, čas sice pluje pomalu,
ale zároveň také dny a noci
splývají dohromady, se konaly maturity. Maturita sice je
událost, kterou by měli zažít
i ti, kteří byli v Bretani, ale
tento rok to šlo poněkud
mimo ně. Mimo nás ale tolik
ne. Uzavřené učebny doprovázené změnami v rozvrhu
a tedy neustálými otázkami
na místo konání následující
hodiny a přemístěný bufet
doprovázený nulovým počtem toustů, kávy či čaje. Ve
stresu tedy nebyli jen maturanti. Po minimálně téměř
roce studia v čagovských
učebnách jsem chaotické
hledání učeben nečekala od
nikoho a dozajista ne od již
zmiňovaných
maturantů,
kteří jsou na škole nejdéle.
Když si totiž jen tak kráčíte
po chodbě, myšlenky upřené
na blednoucí vzpomínku na
tousty, a najednou vám maturant položí naléhavou
otázku: „Kde je tercie?!“,
přestanou vás tousty skoro
úplně trápit, a i přesto že příjmení Jidáše znáte, maturita
vás na chvíli vyděsí.
Nepíšu o události, jež se
udála, píšu o změti zážitků,
vlastně spíš o několika málo
zážitcích, o pocitech s nimi
spojených a zbytek ať si bývalí Bretaňané domyslí. Ať si
sami najdou tu událost, kterou
chtěli zažít.
Budějovický majáles
převzato z Facebooku
Dále měli někteří z nás při
hodinách konečně dost volnosti na dočtení rozečtených
knížek ze seznamu povinné
četby na první pololetí. To
také není k zahození a pohled dolů z Eiffelovky se pocitu dobře odvedené práce
po úspěšném dokončení něčeho, tak dlouho rozpracovaného, může rovnat jen
stěží.
3
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Dění za humny
mohl kupovat takové množství
knih, které tvé srdce žádá, jen
Anna Gažiová, 1. ročník
směle přijď a vyber si z naší
velké sbírky, vždyť je tu pro
tebe. Pokud máš doma knihu,
která tvému srdci a tvému
vkusu nelahodí nebo tě omrzela, přines ji s sebou a zanech ji zde výměnou za tu,
která se ti bude více pozdávat.
PS: Malá rada; přijď co
nejdříve, jinak se také může
stát, že na tebe zbudou pouze
taková povedená dílka, jako
Ve dnech 22. – 24. dubna za- Jsme sovětská mládež či
chvátil České Budějovice fes- Anna proletářka.
tival Literatura žije. Pravdivost názvu se organizátoři
a vystupující opravdu snažili
dokázat, seč byli.
Literatura žije
Na náměstí Přemysla Otakara
II. vyrostl stan s čítárnou a literární kavárnou a tamtéž také
probíhala akce s názvem
Kniha pro každého, která by
se dala charakterizovat přibližně takto: Drahý Čtenáři
a Knihomole, pokud nejsi natolik při penězích, aby sis
městě) či na veřejných záchodcích v parku. Ty z nás,
kteří jezdíme městskou hromadnou dopravou, mohla vyděsit, ale také příjemně potěšit
veršovaná hlášení.
Hlavním štábem a centrem
veškerého dění ovšem byla literární kavárna Měsíc ve dne
v Nové ulici. Zde si mohli příchozí Literaturomilci vyslechnout například autorská
čtení studentů Jihočeské univerzity či básníka Víta Kremličky.
Důkazů živé literatury tedy
Program však neprobíhal bylo dle mého názoru víc než
pouze na čtvercovém pros- dost.
tranství uprostřed našeho
města, nýbrž i na Lannově
třídě (největší komiks ve Více na: http://www.mesicvedne.cz/literatura-zije-aktualne
4
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Kam v létě
Markéta Kliková, 1. ročník
minulého ročníku se zúčast- Tata Bojs, Wohnout, ale i lenili třeba MGMT, ZAZ nebo gendy jako např. Plastic PeoJohn Newman, kolem 40 000 ple of the Universe.
návštěvníků.
Snad se drak necítí stísněně,
ale spolu s ním je za humny
Barvy Léta 2015 Poděi léto. Tak si pozorně pročtěte
brady (17. - 18. 7.)
tento program, ať si podle něj Vypsaná FiXa, Totální Nasamůžete naplánovat a rozvrh- zení, Debbi, Horkýže Slíže,
nout ostatní své letní plány. Mňága a Žďorp, Tři Sestry.
Některé z těchto akcí vám
můžou změnit život.
Festival Trutnoff
(20. - 23. 8.)
Letošní ročník „Českého Woodstocku“ bude věnován svobodě Ukrajiny, obětem holocaustu a náboženské toleranci.
Benátská Noc
(23. - 26. 7.)
Hip Hop Kemp
„Nejkrásnější český festival“,
(20. 8.)
má tradici od roku 1993, Har- Největší hip hop festival ve
(10. 7. - 29. 8.)
lej, Aneta Langerová, China- střední Evropě, stanicí CNN
Tento hudebně - kulturní fes- ski, Wohnout, Arakain.
zařazen mezi 50 nejlepších
tival vyhrál 1. místo v anketě
festivalů světa, loni kolem
Žebřík 2014 v kategorii Akce
22 000 návštěvníků z mnoha
roku, Chinaski, Mandrage,
zemí.
Festival Let It Roll Open
Tomáš Klus, 8 hradů po celé
Air (30. 7)
republice.
Největší drum and bass festival v Čechách.
Finlandia Mácháč
Festival Hrady CZ
(22. 8.)
FootFest
(10. - 11. 7.)
S mezinárodními festivaly se
sice velikostně rovnat nedá,
ale je v jihočeském kraji a nevelké české kapely jsou v lecčem lepší, než světoví interpreti, Vypsaná FiXa, Harlej,
Jelen, Visací Zámek, Rybičky
48, Zakázaný Ovoce.
Největší elektronický taneční
festival v ČR, na letošním
15. ročníku vystoupí první
(30. 7. - 1. 8.)
zahraniční
hvězdy
Tomáš Klus, Vypsaná FiXa, den
a druhý den domácí.
Support Lesbiens, Xindl X.
Sázavafest
Slavonice Fest 2015 -
Rock For Churchill
filmový a hudební festival
(28. - 29. 8.)
Jihočeský festival organizovaný Ondřejem Trojanem, 30
Festival Colours of Ostrava
soutěžních filmů, 17 kon(16. - 19. 7.)
certů, 5 nočních tanečních
Domácí i zahraniční inter- party a 4 filmové hity, Mig 21,
preti, držitelé cen Grammy,
16. ročník festivalu přivítá
francouzskou reggae ska kapelu Babylon Circus s jejich
novou deskou a mnoho dalších českých i zahraničních
účinkujících s rozlišnými hudebními žánry.
5
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Jak to vidíme
Bulvár žije!
Markéta Kliková, 1. ročník
Při slově bulvár se málokomu
vybaví něco jiného než Blesk
a jemu podobné formy bulvárního tisku. Leckdo si pomyslí, že jelikož si noviny
a časopisy skoro nekupuje,
netýká se ho to. Bulvár na nás
ale útočí ze všech stran.
Bulvární média mají mnohem
větší náklady, než ta seriózní,
a tak je opravdu těžké se jim
vyhnout. Proto, i když bulvár
odmítáte, nezabráníte vždy
tomu, aby vám v hlavě proběhla otázka: „Co když je to,
co tvrdí, pravda?“ a už tohle
bulvárním deníkům stačí, protože už jste se chytli, už o nich
přemýšlíte, už na vás působí
a už vám říkají, co si máte
myslet. Přitom jedna určitá
pravda většinou není, a pokud
ano, rozhodně ji nemá bulvární
deník.
si lidé kupují. Zákony etiky
mu ale zřejmě neříkají nic.
Obzvláště v Česku je bulvár
nechvalně proslulý svým hyenismem a neověřenými zprávami. Je to jen bezvýznamné
vyvolávání senzací a skandálů, má-li to nějaký smysl,
tak leda zničit něčí život
a psychiku.
Ale aby něco mohlo být
dobré, musí existovat i to
špatné, nesnažím se vymýtit
bulvár. Jde jen o to uvědomit
si, kdo rozhoduje o tom,
o čem se v něm vlastně píše.
Není to šéfredaktor, jsou to
lidé, kteří si to kupují a právě
to, že si to kupují, je problém.
Lidé už jsou na ty nehoráznosti tak zvyklí, že je v podstatě jedno, jak neetické a nesmyslné to je, prostě to koupí,
aby měli co číst a o čem mluvit.
Neříkám „Nekupujte si to.“,
říkám jen „Přemýšlejte, než si
to koupíte.“. A budete-li přemýšlet opravdu důkladně, nekoupíte si to.
Tablety na školách (ano
nebo ne)
Marek Baloun, 2. ročník
21. století je stoletím technologií a internetu. Počítače,
notebooky, smartphony, tablety a postupně se vžívá
zkratka IoT, což je zkratka pro
anglický termín ,,Internet of
things” a v překladu do češBulvár přímo ukázkově ctí zá- tiny znamená ,,Internet věcí”.
kony trhu (nabídka a pop- V praxi jsou to věci, kde bytávka), prostě prodává to, co
chom připojení k internetu nečekali. Ledničky, pračky,
myčky, kávovary, prakticky
jakákoliv domácí nebo osobní
elektronika. Ostatně, už dlouho známe pojem chytrá domácnost, kdy jsou takové věci
jako světla, topení, rolety,
okna, dveře apod. napojeny
na počítačovou jednotku
a dají se ovládat pomocí přenosného zařízení nebo webové aplikace. Není tedy žádným divem, že se tyto technologie dostávají i do škol a děti
s nimi přicházejí do kontaktu.
Teď se samozřejmě nabízí
otázka - je to správné? Nebude se tím budovat závislost
dětí na elektronice už od útlých let? Za mě jako člověka
pracujícího s počítači říkám
ne. Teď samozřejmě můžete
namítnout, že jsem osoba trávící u počítače většinu dne,
ale mám pro to několik poznatků z vlastní zkušenosti.
Asi v osmé třídě se na škole
poprvé objevili dotykové tabule (jo takové ty věci, co se
u nás využívají jen jako plátna
s reproduktory), bylo to v té
době něco nového, co do té
doby měla snad jen základka
v Rožnově a přirozeně jsme
z toho byli na větvi. Takže
jsme to začali zkoumat a postupem času jsme objevili jejich kouzlo. Počítač se dal
kompletně ovládat jenom pomocí prstu a v té době už existovala spousta výukových her
vyráběna přímo pro tabuli. To
6
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
ovšem nebylo všechno. Součástí evropské dotace na tyto
tabule (pro představu jedna
SAMOTNÁ tabule začíná na
cca. 36 000 korunách, projektor včetně držáku na 25 000
korunách a modul s reproduktory dalších 4 – 7 000,-) byly
i notebooky a hlasovací systém. Já jako osoba pracující
s počítači od malička jsem samozřejmě okamžitě zjistil, jak
co funguje a který program je
na to potřeba. Začal jsem tvořit různé kvízy, prezentace
a neskutečně mě to bavilo, ale
to odbočujeme od tématu.
Dnes jsou tabule celkem samozřejmostí a začíná se řešit
další prvek - tablety. Ty se
staly přirozenou součástí
téměř každé domácnosti, protože dokáží v určitých věcech
nahradit počítač i notebook
a může je používat prakticky
každý. To znamená i děti. Na
dnešních dětech lze krásně
pozorovat, jak jsou technologicky založené už od prvních
let. Vzpomínám si na historku, když strejda přivezl
z USA iPad první generace
a ten se dostal do ruky tehdy
tříletému bratrancovi, který
ho vzal a okamžitě věděl, jak
ho používat bez jakékoliv předešlé zkušenosti. Dnes si ho
umí sám odemknout, spustit si
jakoukoliv hru nebo video na
YouTube a jedinou pomoc od
nás potřebuje v okamžiku,
kdy potřebuje něco napsat,
protože do první třídy nastupuje až v září. Postupně svoje
zkušenosti aplikoval i na
iPhone a na notebook
a dokáže se tak na hodiny za- není špatná věc, jak děti zababavit.
vit a pomocí výukových her
Myslím si, že tablety a vůbec i něco naučit, ale čeho je moc,
elektronické pomůcky ve ško- toho je moc. Rozhodně není
lách mají svůj smysl, pokud na škodu nastavit určitá pravijsou ovšem správně ošetřeny. dla jako max. x minut denně,
Dětem odpadá nutnost nosit přičemž čas se může přidávat
někdy i 10kg tašky, protože či ubírat podle určitých kritévšechny učební materiály mů- riích, dávat tablet za odměnu
žou mít v pdf na tabletu. Uči- nebo zakomponovat do systel může v reálném čase dě- tému nějaký prvek, který dotem vysvětlit to, co nechápou nutí dítě při používání i přetím, že přes vzdálený přístup mýšlet. (například po určitém
jim přímo na tabletu ukáže ře- čase se spustí zámek s příklašení jejich problému. Nemlu- dem, který dítě musí pro odevím vůbec o všeobecných in- mknutí vyřešit) V obchodech
teraktivních
prezentacích, jsou i tablety pro děti, které
které můžou učitelům i žákům mají systém přizpůsobený
pomoci s látkou. Z vlastní pravě pro tyto potřeby a stejně
zkušenosti vím, že například tak se tyto procedury dají aplifyzika může pomocí aplikace kovat i na mobil nebo počítač
ukázat, jak se šíří elektrický (například program Cold Turproud nebo štěpení atomu, key, kde navolíte, které prochemie předvede chemickou gramy a webové stránky se
reakci různých látek a v ma- mají na určitý čas zablokovat
a dokud neuplyne daný čas,
nedá se nijak obejít ani odinstalovat). Dítě tak může být
motivováno v učení.
tematice jste možná slyšeli
o programu Geogebra, který
umožňuje pracovat s geometrickými úlohami, a mohl
bych povídat do nekonečna.
A že se buduje u dětí závislost? To už je záležitost rodičů, na kterých je posoudit,
jestli je na tyto věci jejich dítě
připraveno. Tablet rozhodně
Chápu, že tento článek je
psaný spíše pro rodiče, než
pro studenty gymnázia, ale
ukazuje to, že se těchto technologií nemusíme bát a naopak bychom je měli více začlenit do osnov, protože
dokáží nejen modernizovat,
ale i zkvalitnit a zpříjemnit
výuku.
A pro pány profesory a paní
profesorky na ČAGu - ty tabule mají větší využití než jen
projekční plátno, stačí jen vědět jak :-)
7
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
ČÍST nebo STAHOVAT
Anna Gažiová, 1. ročník
a která nám stejně k ničemu
Jsme lidé líní. Nač číst ro- není.
mány – jsou tak rozvleklé A jestli se nám pisatelé soua nudné. Jsme lidé pohodlní. hrnů snaží podsunout své náNač číst poezii, nač pátrat po zory, tím líp. Mít svoje vlastní
významu slov,
která nám na
první pohled
nic
neříkají,
která se nám
napůl
plaše
a napůl čtverácky skrývají.
Je přece mnohem efektivnější a hlavně
snazší přečíst si
tři nebo čtyři tisícekrát
předžvýkané
rozbory a obsahy, které vyhrabeme
odkudsi z internetové stoky. Nač
kutat k diamantům, když nám
stačí
uhlí.
Vždyť se po
nás stejně nic
jiného nechce.
Ten ušetřený
čas pak můžeme
využít
k mnohem podstatnějším věcem – třeba
k prohlížení Instagramu nebo
chatování. Proč číst? Proč se
vyrušovat ze své světélkující
jistoty otáčením zažloutlých
stránek nějaké knihy, jejíž autor už je dávno po smrti,
by znamenalo namáhat orgán,
který se možná (protože nic
není jisté) nachází za obloukem našeho čela. Dokonce by
nás mohla i bolet hlava, dokonce by to v nás mohlo probudit pochybnosti, dokonce
by nás to (ó hrůzo) mohlo donutit přemýšlet. Najednou bychom mohli vidět to, co
vlastně vidět vůbec nechceme, protože se nás to
třeba týká, protože nám to
třeba o nás něco
říká,
protože
nám to milosrdně (a zároveň vypočítavě)
nelže. Proč stát
o vytržení ze
zářivého kolébání. Proč se
zbavovat překrásného sebeklamu o vlastní
dokonalosti. Je
k tomu nějaký
důvod? Zlepší
nám to snad
známky?
Houby.
Pomůže nám to
snad při maturitě?
Houby.
Vše potřebné si
najdeme a až se
to stane nepotřebným, zase
to z nás rychle
vyšumí. Nikdo
se nic nedozví
a my se budeme
moci
dále
s úsměvem na líci vystavovat
okolním podmínkám, neboť
kde nic není, ani smrt nebere
a kdo nic nemá, o nic nemůže
přijít.
8
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Anketa: Je Facebook návykový?
Barbora Hladká, kvinta
Barbora Landová, kvinta
Kateřina Kalužová, 1. roč- Ne, nejsem. Nepotřebuju ho a
nepoužívám ho každej den.
ník
Jak často na něm jsi?
Když jsem doma, tak ho otevřu každej den, ale já mám internet bez mobilu...teda mobil
bez internetu! Takže Facebook nepoužívám pořád.
Monika Lencová, kvinta
Myslíš si, že
jsi závislá
na Facebooku?
Jo,
jsem,
protože jsem
na
něm
skoro furt.
Kdybys byla
týden
bez
Facebooku, jaké by byly tvoje
pocity?
Když jsem na dovolený, tak
tam většinou internet nemám
a bez Facebooku to tam zvládnout musím. Nesnažím se ho
nějak získat, když tu možnost
nemám, ale teď tu možnost
mám a tak na něm jsem.
Michaela Kočovská, kvinta
Myslíš si, že jsi závislá na
Eva Malcátová, 1. ročník
Facebooku?
Ne, protože na něj skoro nechodím, a když už, tak používám jenom Messenger.
Monika Maradová, profesorka
Myslíš si, že jsi závislá na
Facebooku?
Jo, jsem, protože když u sebe
nemám mobil a nemám možMyslíte si, že jste závislá na nost na ten Facebook jít, tak
Facebooku?
jsem uplně mimo. Hrozně mi
Vůbec nejsem závislá na chybí.
Facebooku, jsem na něm asi A jak často na něm jsi?
tak jednou za měsíc.
Jsem tam hlavně kvůli Messengeru, ale hodně často.
Tomáš Král, septima
Myslíš
si, že jsi
závislý
na
Myslíš si, že jsi závislá na FaceboFacebooku?
oku?
No, já jsem tak hrozně závislá
na Facebooku, až...až ho nemám.
9
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Tomáš Veber, profesor
Myslíte
si, že jste
závislý na
Facebooku?
Ne, protože jsem
si zrušil
účet.
A předtím jste na něm byl závislý?
Nebyl, měl jsem ho asi sedm
let a průměrně jsem na něm
byl jednou týdně. Ovšem
v poslední době jsem na něm
byl vícekrát.
Hodně, uvidím, jak to
všechno bude, jestli vůbec
budu moct provozovat dál
svou živnost, jelikož ono se
Sára Suchá, septima
v konečném důsledku jedná
skoro o vše. Mohl bych vesměs prodávat jen jogurty a na
Jak jste se dostal k této práci?
těch se uživit nedá.
Měl jsem klasické občerstvení
Kolik
máte
bufetů?
a ředitel Střední školy obTeď mám tři. Měl jsem jich
chodu, služeb a podnikání mi
šest, i na vejšce a tak, ale tam
nabídnul, jestli bych nechtěl
si to potom ta škola vzala pod
u něj mít bufet. V té době stusebe.
dovala dcera na téhle škole
(ČAGu) a rok po tom, co od- Jak to máte s kupováním na
maturovala, jsem šel za paní dluh?
ředitelkou, jestli bych nemohl To mám jen tady, na ČAGu.
působit i tady. Chtěl jsem vol- Jediné dluhy, co mám jinde,
nou místnost, ale ta na celé jsou od Adama A., který přetéhle škole není, tak jsem šel odtud z ČAGu, ale jinak
skončil na chodbě. (směje se) všude se platí. Ale zdržuje to
Zpověď nejšedivějšího
muže školy
A proto jste si ho zrušil?
Ne, zrušil jsem si ho pro- Jak dlouho máte na ČAGu docela, ale zas mám pak
o něco větší tržby a znám díky
tože...Znáte ten vtip o tom pa- bufet?
tomu celou školu podle jmen,
sáčkovi?
Už šest let.
to neznaj ani učitelé.
Ovlivní vás nějak zákon o záZdroje obrázků: (povětšinou) kazu sladkého na středních
školách?
Facebook
BUFET V ČÍSLECH
(útrata)
5 dní
Ženy
2 368 Kč
Muži
6 070 Kč
Učitelé
80 Kč
Všichni 8 518 Kč
1 den
395 Kč
1 012 Kč
13 Kč
1 420 Kč
Měsíc
7 893 Kč
20 233 Kč
267 Kč
28 393 Kč
Hodina
56 Kč
145 Kč
2 Kč
203 Kč
Minuta
1 Kč
2 Kč
0 Kč
3 Kč
Průměr na jed- Počet dlužníků za
noho
týden
33 Kč
149
41 Kč
72
27 Kč
2
38 Kč
223
10
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Hrozba islámské expanze?! (Rozhovor s Martinem Konvičkou)
Marek Baloun, 2. ročník
Proč jste se stal lídrem A jaké jsou cíle IVČRN?
IVČRN (Islám v ČR ne- ,,Cíle IVČRN jsou jednoduchceme)?
chý – přinutit českou politic,,Já jsem se nestal lídrem, já kou elitu a média, aby začala
jsem byl udělán lídrem. Já brát hrozbu islámské expanze
jsem se dokonce k té inicia- vážně, aby se nestalo to, co
tivě přidal, když už byla roz- v západní Evropě, kde je isjetá a akorát jsem se přidal lám natolik zakořeněn, že se
k ní pod svým jménem, pro- stal součástí Německa nebo
tože se nerad schovávám Francie – ty fráze známe
a myslím si, že v téhle věci se všichni a v reálném životě to
lidé nemají schovávat a když znamená, že vytvořil silnou
se připravovala loňská petice, paralelní společnost, která
na kterou se sesbíralo 25 tisíc i při malém počtu, 5, 6, 8%
podpisů a bylo třeba s ní jít do ,,Mohamedánů“
výrazně
parlamentu, tak jsem s ní šel ovlivňujě politiku a tímto bere
já a média mi začala říkat lídr. té neislámské společnosti jaJá jsem dokonce ani nikdy ne- koukoliv šanci na islám reabyl lídrem zvolen.“
govat.“
Co Martinu Konvičkovi vadí
na islámu? Jak by měl vypadat zákon omezující islám,
kdyby měl šanci ho dostat do
sněmovny? A najde si kromě
IVČRN také čas na svoje koníčky a práci? To vše a mnohem více si můžete poslechnout v rozhovoru na našem
Youtube kanále:
https://youtu.be/cDwn1z8ybj
0
11
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Střet logiky a emocí aneb rozhovor s Homo Theatrális
Anna Gažiová, 1. ročník
Divadelní skupina Homo
Theatrális (člověk divadelní)
si odbyla svou premiéru na
autorském čtení studentů
Česko-anglického gymnázia.
Vystoupila se skečem Volá
Pražský hrad. Přinášíme rozhovor se zakladateli a zároveň
vůdčími osobnostmi tohoto
uskupení Ondřejem Šestákem (Česko-anglické gymnázium, 1. ročník) a Martinem
Povišerem
(Gymnázium
Česká a Olympijských nadějí,
septima).
Na úvod bych se ráda zeptala,
proč jste se rozhodli právě
pro název Homo Theatrális.
Přeci jen vyvolává různé asociace…
O: Přišli jsme s tím právě
proto, že to vzbuzuje různé
asociace. My jsme mladá
12
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
umělecká skupina a jako Kolik v současné době čítáte
správná mladá umělecká sku- členů?
pina vlastně chceme vzbudit O: Nepočítaně.
takový rozruch, tak proto.
M: Ona ta hranice mezi tím,
M: (po odmlce) Ondra tak jestli je člověk členem Homo
dlouho říkal, že to bude mít Theatrális, nebo není, není
název Homo Theatrális, že úplně přesně definovaná, je
mu už nakonec nikdo neměl taková tenká, pozvolná. Dalo
sílu odporovat...
by se skoro říct, že každý čloO: Ten název se v podstatě ni- věk je tak trochu členem
komu nelíbil a já jsem řekl, že Homo Theatrális.
je to v pohodě, dokud to neA jádro, které to organizuje,
bude na plakátech a všichni
má kolik členů?
řekli tak jo, ale nepřišli s niO+M: Dva.
čím lepším.
Jaký byl první impulz k zalo- M: Ondra a Martin se jmenují.
žení téhle skupiny?
O: Jo, Martin a Ondra.
O: Tak ten první impulz byl A daří se vám i s ostatními
takový, že já jsem s Martinem členy Homo Theatrális nějak
jel...
pravidelně scházet?
M: (skáče mu do řeči) Ne, ne, O: Tak s tím je to trochu horší,
musíš začít tím, že se nudíme. protože my nemáme tak velké
prostory, aby se tam všichni
O:My se nudíme...
vešli, takže se sice scházíme
M: (skáče mu do řeči) Ne, nupravidelně, ale počet členů je
dili jsme se.
značně redukován. Chodí nás
O: Nudili jsme se…
tam tak akorát...
M: Ano. S největší pravděpodobností jsme se tehdy nudili
ve vlaku, protože my sem tam
jedeme s Ondrou vlakem
a nudíme se.
M: No, většinou míň než akorát... ale dost.
M: Je to tak.
O: Tak různě. To záleží, jakou
drogu jsme přitom brali.
M: Jakou drogu přitom Ondra
bral.
O: Martin drogy nebere.
Nějaká konkrétní témata?
M: Tak obecně se zaměřujeme na malost české společnosti – jako mladá umělecká
skupina – politika, školství...
Taková ta témata, která mladou mysl tíží...
O: ...náboženství...
M: ...střet logiky a emocí...
Kdy plánujete premiéru?
O: Plánujeme ji na 22. června
od 18:30 v Horké Vaně.
M: To je otázka názoru.
O: Ano, my to zatím skutečně
jenom plánujeme.
M: Ondra to plánuje...
O: Většinou se nějak zabavíme...
Co nacvičujete?
O: A tak jsme se rozhodli, že
se zabavíme a založili jsme M:Představení složené ze
skečů, jmenuje se...
divadelní skupinu.
M+O: ...Homo Theatrális ve
Jak dlouho už fungujete?
3D.
O: Od toho prvního impulzu,
což už je dost dlouho. A jinak O: A bude to ve 3D.
aktivně zkoušíme asi měsíc.
O čem jsou vaše skeče?
O: Skutečně.
13
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Life in a mirror
Karolína Krupauerová, sexta
Literární povídka, se
kterou obsadila Karolína
Krupauerová tento rok
3. místo v celostátní
soutěži IMPAC. Gratulujeme!
25th of April 1941, Prague
I knew it! I knew that it must
have been him. I was always
wondering why so many people from our resistance movement were gone and now I finally know why. That snitch.
How much I hate him. We
have lost so many friends because of him. They were all
taken somewhere, nobody
knows where, just because of
him. Such a rat. We will get
rid of him as soon as possible.
27th of April 1941, Petscheck
Palace, Prague
Cold. Hunger. Pain. Iron bars.
Lamentation from other cell.
Petscheck palace. So they got
me, too, before I could have
done anything against the
bloody snitch Joseph.
It happened on 26th of April,
day after my discovery, when
I was waiting for my train
back home. I was standing at
the main railway station.
I wanted home so badly.
I cannot even write the word
“home” anymore, because
every time I think about my
home, I am about to cry. I was
coming home after three
months. I was so looking forward to see my family again,
to eat my mum’s pie. But
I think that I will be a lucky
man if I ever taste her pie
again. I was waiting for the
train and wondering how
many things had changed at
home, how is my family doing. Suddenly, I got a strange
feeling. I felt like somebody is
watching me. I turned around
but I didn´t see anybody suspicious – just a mother with
her child, a man in a black
coat reading newspaper, one
woman was smoking, a man
in a black coat was reading
a book, a cleaning woman.
Wait. What? Two guys wearing the same black coat?
I started to panic. What should
I do now? I can try to escape,
go to the exit and then run.
Run, run, and run. I do not
have any other chance. I went
slowly to the exit. I was proceeding to the exit, making
just small steps. I was almost
outside when suddenly, one of
them darted to me. He
screamed: “Schnell! Schnell!
Er läuft weg! “I speeded up,
they were behind me. I run as
fast as I could, I moved
through the maze of the Prague streets but they were still
behind me and I was getting
slower, I wanted to turn to see
where they were and that was
the fatal mistake. I stumbled.
I could not escape. They
caught me and beat me up.
I cannot remember anything
else. I had been unconscious
till I got here, to the Petscheck
palace.
I do not remember anything
from my interrogation. I think
I am lucky that I have even
survived. Are you asking me,
whether I revealed any information? I really do not know
and that is probably the worst
thing about it. What if I revealed someone? What if I am
the one who is responsible for
the death of my friends? However, please, trust me, whoever is reading this note, I did
not want to say anything.
At least I hope that guards will
fulfill their promise and give
this note to someone, in order
to let the world know what
happened to me, Albert Kolodej.
15th of May 1945, Prague
I survived. I survived. Survived, survived, survived.
Even though I am so weak
that I cannot even hold the pen
I will tell you about everything and after almost four
years I will write my diary
again.
I do not remember when was
the last time I wrote something. Since the first interrogation everything went so
fast. The court proceedings
were not yet held and I was already brought to the Small
fortress – the prison of the Gestapo. They took lot of us and
put us into a small truck without any light and air. Those,
who were lucky, could sit but
we were mostly standing in
a crouched position under the
14
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
roof of the truck. The way was
quite long, not everybody felt
good. Few of us threw up or
defecated themselves but we
all survived the way. We arrived. The Germans in SS uniforms were everywhere. They
put us in the lines, cut our hair
and gave us prison suits. They
took us to a gate with a sign:
„Arbeit machts frei“. The
time stopped at that moment.
For lot of us stopped not only
the time, but also the life and
the hope.
I entered. The first thing I saw
was a man in a SS uniform
with a wheel barrow in which
he was carrying two dead
bodies. He carried them out of
a building where was my
“place“ too. I can´t call it
a place, it was everything else
but we really did not have any
space there. There were
mostly men in a whole area.
Although could I call them
men? They were just body
boxes without life, in fact,
they did not even look like
body boxes due to their malnutrition. It was a fortress of
a despair, a death, a sadness
and a pain. Nothing more,
nothing less.
Days were passing by and
I was getting weaker and
weaker. Every day someone
died right next to me and with
every other death I felt that
my end was coming soon too.
Every now and then I could
hear gun shots followed by
screaming. No one could
guess whether they pick him
and kill just for fun. People
were dying almost every mi- anything against the bloody
nute. Dying was our everyday snitch George. Again.
program.
It happened on 26th of April,
I knew that I could not handle day after my discovery, when
it much longer. My end was I was waiting for my train
coming soon. But one day, back home. Again, there were
I suddenly figured out that no two men wearing the same
one controlled us, I even did clothes. Again, I tried to esnot hear any shots or scream- cape, I heard behind me: “Bying. It was just silent. In fact, stro ! Bystro ! On stanovitsya
I thought that I was already nam !“. They caught me again
dead but then I heard some but this time they took me to
noise. The door opened and the Pankrac prison.
there were a Czech wearing
I do not remember anything
civilian clothes.
from my interrogation. I think
I survived the war!
23rd of June 1948, Prague
I thought that Soviets would
save us but they are just the
same as Germans…
25th of August 1950, Prague
I knew it! I knew that it must
have been him. I knew it
again. I was always wondering why so many people from
our resistance movement
were gone and now I finally
know why. Why it has to be
always me, whose friend is
a snitch? How much I hate
him. We have lost so many
friends because of him. They
were all taken somewhere,
nobody knows where, just because of him. Such a rat. We
will get rid of him as soon as
possible.
27th of April 1950, Pankrac
prison, Prague
Cold. Hunger. Pain. Iron bars.
Lamentation from other cell.
Pankrac prison. So they got
me, again, before I could do
I am lucky that I have even
survived. Are you asking me,
whether I revealed any information? I really do not know
and that is probably the worst
thing about it. What if I revealed someone? What if I am
the one who is responsible for
the death of my friends? However, please, trust me, whoever is reading this note, I did
not want to say anything.
Again.
1st of September 1950, Pankrac prison, Prague
I will not survive. I will not
survive. I will not survive.
They will either torture me to
death during the interrogation
or I will die in my cell because
I cannot handle this anymore.
This is my last note, I give up
on living. I do not want to
struggle anymore. I am just
not strong enough. I thought
that one suffering as big as
that one which happened in
a Small fortress was enough
for one person but it was ob-
15
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
viously not. The whole situation must go over again. I am
sick of it. I am sick of the
whole world.
to say that this year here at
CAG has opened the world of
English to me on so many
more levels than I would have
So I am sitting here alone in ever become aware of in the
my cell, crying and saying US. I had never realized how
blessed I am to have my nagoodbye to the life.
tive language be English.
Did I really survive the whole
Second World War just to ex- Here at CAG I was able to
perience exactly the same participate in ESL classes and
again? It seems like a mirror streaming classes for Political
and I have stuck in the reflec- Science and Literature, which
tion. My whole life is one big were both taught in English.
This gave me very good inmirror of misery and I am
afraid that if I do not destroy sight into how others learn my
the mirror now, it will happen language, and what is easy for
all again and maybe not just me as a native speaker might
once, more mirrors will come be hard for those who have
because the world is incorrigi- English as a second language.
ble.
In the streaming classes, the
students English level was
Goodbye…
more advanced and the subjects at hand were higher as
I Am Thankful
well. Most subject topics were
new for me as well as the voMegan Eichelberger
cabulary. At times it was even
difficult for me as a native
English speaker to memorize
Megan,
studentka
and become familiar with the
z Ameriky, s námi stráspecific lessons. Keeping this
vila celý dlouhý rok na
in mind I thought about the
naší škole. Co všechno
jí tato zkušenost asi
students that I am classmates
tak dala?
with and how hard they must
work to keep up with the class
if even I had trouble at times.
Language spoken by the When I realized this I began to
greatest number of non-native realize how important this
speakers is English with 250 school is for these students
million to 350 million non-na- they are able to come out of
tive speakers.1 This is a huge this school knowing almost
amount of people who want to fluent English and have their
speak and are speaking my full amount of learning comnative language. I would have plet. Looking at this to me
I believe there really need to
be more schools like this one.
In America, in Asia, and in
Europe. Schools that use the
native language with influences of a second language at
first and then as the students
get older and better with the
second language, make available full learning in the second language. Not only for
English but any language that
people want to learn and one
that is important in the world
today.
In the ESL classes I came to
realize that my language is
harder to learn and understand
than i thought. Except that
I never thought about if my
language was harder for others before I got here. This is
something that I am very
thankful for learning this year
from CAG. Because really
I could have gone on vacation
here in Europe and not
learned this but being able to
be part of the Sexta ESL class
helped me to be able to grasp
English in knowing what is
harder for non-native speakers and helped me to become
grateful for knowing English.
The words that sound the
same but have totally different meanings, knowing and
understanding the differences
between British and American English, and how to form
the English sentences because
the Czech sentence formation
if translated exactly would be
odd to read out in English. All
1
http://www.vistawide.com/languages/language_statistics.htm
16
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
of these things I never would
have thought of let alone
cared about a year ago. Also
being in the classes and having my classmates speak with
me I came to realize that to
fully understand a language
you have to be around the language, whether you do that in
movies, music, reading, or
communicating with a native
speaker, this is very important
in learning the language.
Furthermore, I had to become
more aware of how I and anyone who people are trying to
learn English from pronounce
ourselves and speak clearly.
Not only because it would be
hard for them to understand
but also because they are
learning from me and if
I speak to fast or say something in the wrong way then
they will too. I learned this
from the students in trying to
understand each other but also
in trying to learn Czech, because when people use
shortcuts in a language that
you are still trying to learn the
simple vocab in it becomes
much harder.
job is because being here and
not understanding Czech, if
my family and I had not had
translation it would have been
close to impossible to live
here.
Communication world wide is
right now, very dependent on
English. I am thankful for this
past year in my streaming
classes being able to see how
hard people work to learn my
language even when it was
hard for me and being
stretched
in
my
own
knowledge of my English.
I am thankful for the ESL
classes where I was able to
learn the difficulties in my
language, as there are with
any, and learn how to communicate clearer and better.
I am thankful for this school
for being dedicated to giving
students the opportunity to
excel in English and I believe
that there need to more
schools like this in the future.
I am thankful for the knowing
the English language and for
all of the opportunities it presents and people I get to meet
because of it.
Lastly, I have learned how
helpful it can be to people to LEEDS CASTLE
know a different language and
how important languages are. Natálie Chodurová, kvarta
Being able to teach English to
Studentka kvarty popimultiple people and groups
suje svůj dojem ze
this year has been eye opening
školního pobytu ze zainto how big the language inhrady
středověkého
dustry is. Communicating
vodního hradu Leeds,
with people is very important
ležícího v anglickém
and meeting translators and
Kentu.
teachers of languages, I have
realized how important their
Obrovská krásná zahrada byla
to první, co mě zaujalo po příjezdu na Leeds Castle. Tráva
voněla jarem a byla šťavnatě
zelená. Chtěla jsem si do ní
lehnout a cítit ji a uvědomit si
její dotek na svém těle.
Vzduch byl čistý a každý další
nádech byl lepší než ten předešlý.
Cestou k hradu jsme viděli
nádherné vzrostlé stromy,
které už dlouhá století na
tenhle malebný park dohlížejí. A mezi nimi koberce
modrých a bílých květů. Připadala jsem si jako bych se
o 500 let vrátila v čase. Měla
jsem krásné dlouhé šaty a jen
se procházela a přemýšlela.
„Honem, rychleji!“ někdo zavolal a já jsem se vrátila zpět
do reality.
Došli jsme až k malinkatému
jezu – na místě, kde se voda
přelévala, čechrala tu spodní
a vytvářela tu nebeské
mráčky, ležely bezvládně
mince, které házely krásné
zlaté odstíny. Taky jsem tam
jednu hodila a v duchu jsem
zašeptala svoje přání. Najednou přicupitaly malinké labutě. Srst měly jako vlněné
nitě. Jemnou, ale přece tak
hebkou a hustou. Začala jsem
mít pocit, že opravdu žiju.
17
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Podél pěšiny tekl potůček,
který lemovaly staré krásné
moudré vrby a dohlížely na to,
aby se voda nevylila z koryta.
Dál vlevo od cesty, po které
jsme šli, byla louka a na konci
starý dům porostlý nějakými
popínavými
rostlinami.
Všechno mě k němu táhlo, jen
trochu blíž, dotknout se ho,
pohladit to staré dřevěné zábradlí a zkusit, jestli dveře
nejsou snad otevřené … a vejít dovnitř.
Bohužel nebyl čas, museli
jsme pokračovat. Ale kdo ví,
třeba se tam jednou vrátím
a zkusím vzít za kliku.
18
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
StuART (studentské umění)
Krabice
Jan Böhm, 3. ročník
zde krabice doslouží
před odchodem ze světa
naposledy poslouží
….. krabice
stará a prohnilá
na rohu ulice
leží a přežívá
Tu je slyšet datla,
tady zase srnu.
Támhle kuňká žába,
zde vidíme kunu.
žádný se nedívá
na tuhle krabici
krabice, jež ruší
klid v naší ulici
nikdo neví, odkud přišla
tahle hnědá bedna
nikdo se k ní nehlásí
nikdo ji tu nezná
jedna schránka zmizela
stále všeho dosti
šetrnost je zbytečnost
v naší společnosti
avšak jednou pochopíme
nebude to k zlosti
že ta bedna vedle nás
k prosté poročnosti
tajuplná schránka
avšak poklad už v ní není
bez zámku a víka
žádná překvapení
osamělá krabice
ta má krátké žití
přestože je ze dřeva
je na 1 použití
osamělá krabice
stojí jako z tisíce
úkol je vyplněn
až když je pod drnem
v lese čeká spalovna
a pijí i králíci.
Krásné na tom není
jen ta barevnost,
Je to totiž také
znění zvuků moc.
Plíží se tak pomaličku,
ke králíčkům malým.
Nic netušíc a hrajíc.
Jarní báseň
Anna Pelenková, sekunda
Probouzím se ve vzteku,
ještě chci jít spát.
Ale když se zaposlouchám,
u srdce mě začne hřát.
Slyším jen les šumějící,
kobylky na křídla hrající.
Otevírám okenice,
slunce svítí do oken.
A má malá bambulice,
ať odejde jako sen.
Začíná nám jaro,
květy zvonku cinkají.
Ptáci na stromech zpívajíc,
slyším jich tu čím dál víc.
Říčka teče divoce,
ztratila se v dáli.
Vlastně je jen stále slyšet,
šumění té vody.
Vybíhám ven,
„Kšá ty kuno,
zlá a stará!
Jsou to jen mláďata
a to velmi malá,
chlupatá a roztomilá!“.
Utekla už,
bála se mě.
Ale králíčci také.
Jsou opravdu sladcí,
bohužel lekací.
Jdu zas dovnitř,
beru si chléb
a mažu si na něj pravý včelí
med.
Při snídani poslouchám,
zvuky matky přírody.
Nádhera to vážně je,
to musím uznat tedy.
Chodějí sem pít,
srnečci a srnky,
nejsou ale samy.
Žijí tady kuňky
19
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
Krabička
Anna Pelenková, sekunda
Stařec o hůlce jde po ulici Mánesova. Všichni z města vědí,
že je zde malé starožitnictví.
Když jde zrovna kolem a podívá se do vitríny, uvidí malou
krabičku. Dřevěnou krabičku
zdobenou namalovanými kytkami a mrňavými pozlacenými kamínky. Dědeček zpozorní. Takovou už někdy viděl, ale kde? Už si stačí jen
vzpomenout. No jistě, to bylo
tak, když byl ještě kluk! Uvnitř míval malý sešit se svými
básničkami. Ukrýval ji v zámeckém parku. Jednou ji ale
našel prázdnou, bez sešitu.
Proto se okamžitě sebral, zahodil krabici a šel domů. Celou cestu plakal.
„To musí být ona!“ zakřičel
a vlétl dovnitř, jako by se
zbláznil.
„Nepůjčila byste mi tu krabičku z výlohy?“ řekl uspěchaně.
Slečna prodavačka se zarazila.
„Myslíte tím, pane, domů?“
„Ne, já bych se na ni koukl
tady. Jen by mě něco zajímalo.“
Koukala nechápavě, ale stejně
se ochotně zvedla a podala mu
ji.
Otevírá ji. Ani si neumíte
představit tu jeho radost, když
byl uvnitř. Ten starý, ošuntělý
sešit tam ležel a čekal, až ho
milý starý pán najde. Ten
stejný pán, který ho jako kluk V duchu se ušklíbla nad pošepříšerně oplakal. No, vlastně tilci, kteří použili světle šedé
i teď mě slzy na krajíčku.
písmo na bílý podklad,
Koupil krabičku i se sešítkem a klepla na něj.
uvnitř. Sic za draho, ale přeci. Zprvu se nedělo nic. Pak jí
Když se s veselou tváří vrátil přišlo, jako by se obrazovka
domů, uložil sešit pod polštář. stále zvětšovala a zvětšovala,
Polštář potom naklepal a říkal až nakonec byla všude okolo
si v duchu: „Tak snad se mi už ní. Najednou se udělala úplná
tma a Alenka cítila, že sedí na
nezatouláš.“.
něčem tvrdém a v ruce svírá
Svědomí
svůj tablet.
Anna Gažiová, 1. ročník
Chvilku byla naprosto ochromená, pak ji napadlo, že si
může posvítit. Zapnula displej
Bylo to tuctové nedělní odpo- a s hrůzou zjistila, že na ni
ledne. Alenka seděla na po- z obrazovky hledí její vlastní
steli ve svém pokojíku a živá tvář. Ale nebyl to před ní fomoc by ji byla nedokázala při- ťák, nemohl být! Ta tvář byla
nutit, aby odlepila prsty a oči namalovaná a Alenka na sobě
od obrazovky svého tabletu. neměla ani stopu make-upu.
Chatovala s několika lidmi A navíc dělala něco úplně jinajednou, aniž by ji vlastně ného. Zívla, protáhla se a zle
zajímalo, co kdokoli z nich se zamračila, pak pronesla
napíše. Nezáleželo jí ostatně něco ve smyslu už mě to neani na tom, co ona napíše jim. baví, nemám žádný periferní
Bylo to jen jakési plkání, bez- vidění a razantně klepla prscílné ubíjení času.
tem do obrazovky. Zevnitř.
Se Štěpou už probrala to, že Náhle se počal celý přístroj
prší a že asi jen tak ne- nadouvat a bobtnat. Alenka
přestane, kecy. Anet zkritizo- vyjekla, upustila ho a vyjevala účes na její nové profi- veně pozorovala jeho prolovce, opruz. A s Niky prodr- měnu.
bala snad všechny kluky, co Z každého rohu tabletu vyrastáli za úvahu v okruhu pěti zila jedna končetina a pohrmil, nuda. Teď se právě zabý- davý obličej vyrostl z vrchvala stíráním spolužáka, který ního okraje. Celý tenhle útvar
měl odstávající uši a naivně si se dále protahoval a rostl a asi
myslel, že o něj stojí, nezá- za deset minut stála na jeho
jem.
místě… Ne, nebyla to Alenka,
Najednou celá obrazovka zbě- byl to pouze momentální stav
lela. Alenka si pomyslela, že Alenky, takový, jaký zachyasi vypadla Wi-Fi, a už se tila její poslední profilová
s tím chystala něco udělat, fotka.
když si všimla nezřetelného První slova tohoto stavu
odkazu v levém dolním rohu. Alenky (který budeme nadále
nazývat Ali, neboť takové
20
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
bylo Alenčino jméno na Koobecafu, odkud nepochybně
pocházel) byla:
„Kdo sakra seš, ty hnusko?“
Co na to měla Alenka říct. Jen
něco zakoktala a samozřejmě
si na to konto vyslechla dosti
nevybíravý sarkasmus:
„Sem ráda, že si popovídáme,
vole. To neumíš mluvit, nebo
neslyšíš? Mám mluvit zřetelnějc? JAK SE MENUJEŠ?“
„Alenka,“ hlesla dotázaná
Pak se zadívala do Aliiných
silně
namalovaných
očí
a polkla:
„Jak to, že vypadáš stejně jako
já?“
„Cože?“ vypálila Ali a začala
se chechtat. „My že vypadáme stejně, no potěš koště!
Nikdo by nechtěl vypadat
stejně jako ty. Leda, že…“
Smích jí rázem zmrzl na rtech
a místo toho vytřeštila oči:
„Ukaž se!“
Chytla Alenku za bradu a přitáhla si ji k sobě. Chvíli na ni
nasupeně zírala a pak ji uhodila tak, že dívka upadla na
zem. Nato začala rychle přecházet sem a tam a pronášela
rozličná slova.
„Co se děje?“ ptala se Alenka
zděšeně, zatímco se sbírala ze
země a mnula si tvář, na které
začal zvolna vystupovat červený obtisk dlaně.
„Co se děje? Co se děje?“ Ali
skoro ječela. „To seš vážně
tak vypatlaná, nebo to jenom
děláš? To si ještě nepoznala
kde seš?“
„Ne, ne,“ koktala Alenka, „samozřejmě, že ne.“
Byla úplně zmatená. Vůbec
nechápala, co tu cizí osobu
s její tváří tak popudilo.
„Tak poslouchej, ty nedochůdče jedno, ty tyrane největší!“ Ali byla úplně běsná,
oči jí hněvivě plály, ale její
make-up, její vlasy i oblečení
byly v naprostém pořádku –
nikde žádný nelad. „Si za obrazovkou, si v Koobecafu.
V tom tvým Koobecafu, na
kterým visíš celý dny. Já sem
tvůj obraz, kterej sis vytvořila, a celej život budu zavřená
na tomhle hnusným místě, bez
vlastní vůle, nucená dělat to,
co ty chceš, chovat se tak, jak
se chováš ty. Rozumíš? Proto
tě nesnášim. Hnusí se mi už
pohled na tebe, jak tu stojíš
v těch uválenejch teplácích,
nenamalovaná a...“ Ali se dramaticky odmlčela, „...svobodná. Vlastně sem doufala,
že sem přídeš a já ti budu
moct říct všechno to, co bych
jinak křičela jenom do zdi.“
Obě dvě, Alenka a Ali, teď seděly naproti sobě a ani jedna
z nich se nedokázala podívat
té druhé do očí. Jedna proto,
že byla zahanbená tím, co
právě slyšela, a nebyla si jistá,
jestli neblázní, když vlastně
křičí sama na sebe, a ta druhá
proto, že prostě nebyla k očnímu kontaktu stvořena.
Nakonec to byla Ali, kdo prolomil mlčení:
„Pudeš, nebo tu plánuješ zůstat? Upozorňuju tě, že se mi
po tý facce docela ulevilo
a svrbí mě dlaně.“
Alenka vypadala, že se už nikdy nepohne. Seděla tam,
jako by vrostla do podlahy,
oči měla pevně zavřené a ruce
zaťaté v pěst. Ali se přiblížila
těsně k ní a dlouhými, rudě
nalakovanými nehty jí přejela
po tváři. Alenka se ani nepohnula. Ali ji skoro jemně
uchopila za vlasy a pak jí
prudkým pohybem zvrátila
hlavu dozadu. Alenka otevřela oči. Ali jí na každou tvář
uštědřila jeden políček. Oči se
zavřely a Alence se zdálo, že
padá, padá, padá…
Než ale stačila dopadnout –
pokud by k tomu vůbec kdy
došlo – ozvalo se slabé vrnění
a ona se překulila na druhý
bok, zatímco si pokoušela vybavit, co se jí to vlastně stalo.
Po chvilce to vzdala a pomalu
a neochotně vstala.
Máma byla v kuchyni a vařila
čaj:
„Ahoj,“ řekla.
Alenka jen zabručela a sedla
si ke stolu.
Matka se k ní otočila a zřejmě
chtěla ještě něco dodat, ale
místo toho vytřeštila oči:
„Kdo tě tak zřídil?
21
/ červen / 2015 / Garden Party / časopis 4U /
22
Prošvihli jste nějaké číslo?
Všechna čísla najdete v archívu na našem webu
Redakce:
Sára Suchá (šéfredaktorka) – septima
Marek Baloun (zástupce šéfredaktorky) – 2. ročník
Ema Mocová (fotografka) – 1. ročník
Kateřina Růnová (fotografka) – tercie
Michaela Kočovská (pisálek) – kvinta
Anna Gažiová (pisálek) – 1. ročník
Markéta Kliková (pisálek) – 1. ročník
Barbora Landová (pisálek) – kvinta
Barbora Hladká (pisálek) – kvinta
Děkujeme za podporu paní ředitelce Danuši Lhotkové a celé kanceláři školy.
Dále děkujeme všem přispěvatelům z řad studentstva a profesorům, kteří se jakkoli podíleli na
vzniku tohoto čísla. 
Vaše příspěvky či připomínky uvítáme na:
[email protected]
A nezapomeňte sledovat náš web:
casopis4u.webnode.cz
a
Časopis 4U
Vánoční vystoupení na náměstí
Halloween
I v dalším roce se můžete těšit na záznamy a
články z různých akcí 
Vánoční zpívání v kostele

Podobné dokumenty

vysoke´ucˇenítechnicke´v brneˇ

vysoke´ucˇenítechnicke´v brneˇ v reálném čase. Dále budou představeny knihovny poskytující základ pro implementaci. Následovat bude popis implementace v jazyce C++, zhodnocení dosažených výsledku a možnosti vylepšení a dalšího r...

Více

C 2. Velká Morava 130 m Začátek trasy 580 m

C 2. Velká Morava 130 m Začátek trasy 580 m klidné, tiché místo, místo, kde chov starokladrubských koní snad bude moci pokračovat pro generace budoucí, i když se od roku 1925 nic vlastně nezměnilo. Starokladrubský kůň bojuje ve své vlasti o ...

Více