č. 6 leden 2013

č. 6
leden 2013
č. 6 · leden 2013
měsíčník studentů SUPŠ Jihlava-Helenín
»» haluz
Jihlavského rytíře
nahradí kamenná stráž
Jak napovídají naše průzkumy, většina obyvatel
Jihlavy ani neví, že je v plánu realizace nové sochařské výzdoby v centru města, natož aby věděli,
jak vypsaná soutěž dopadla. Přesto, dle radničních údajů, přes sedm set z vás v anketě o nejlepší
z návrhů hlasovalo. Celý projekt nyní i s výsledky
připomínáme.
TEREZA ŠVANDOVÁ
Již v prvním čísle našeho časopisu jsme se věnovali tématu soutěže návrhů nových soch pro město Jihlavu,
kterou vyhlásil magistrát města. Měli jste možnost vybrat si z 19 návrhů od 8 sochařů. Výběr byl opravdu
velký, avšak nejsem si jistá, zda většina soch vyjadřovala nějak historii nebo alespoň spojitost s městem,
jak bylo určeno radnicí na začátku celého projektu.
I přes tyto nesrovnalosti oceňuji rozhodnutí Jihlavy
o oživení a dotvoření atmosféry pomocí soch a tím
i modernizaci města.
V anketě, kterou náš časopis uskutečnil v minulém
roce jste byli povětšinou proti narušování centra
zmiňovanými návrhy. Avšak pokud by zásah nebyl
tak radikální a měl spojitost s již zmíněnou historií ke
konkrétnímu místu, oživení byste přivítali. To se vám
v budoucích letech může vyplnit. Radnice slíbila, že se
pokusí o realizaci vítězné sochy do dvou let.
Navržená díla byla vystavena ve vstupní hale jihlavské radnice od března minulého roku. Zde měla možnost hlasovat i sama veřejnost. Hlasování probíhalo
také na stránkách města. Ač rozhodnutí soutěže mělo
proběhnout již v minulém roce, cituji z oficiálních
stránek: „O konkrétní realizaci rozhodne samospráva
města v prvním pololetí roku 2012.“, veřejnost stále
o výsledcích nic neví. Rozhodli jsme se proto zjistit
vše, co je s tímto tématem spojené. Mluvčí města Jihlavy nám ochotně poskytl veškeré informace o tom,
v jaké fázi celá událost je:
Parkán budou hlídat kamenní Strážci
Na vyhlášení soutěže zareagovali přední čeští výtvarníci, svoje návrhy předložili například Jaroslav Róna,
Kurt Gebauer, Čestmír Suška, Tomáš Vaněk nebo Aleš
Veselý. Návrhy se zabývala skupina odborníků složená
z pracovníků kulturních institucí, památkové péče, ve
skupině nechyběli umělci a zástupci radnice. Z předložených návrhů se dostalo nejvyššího hodnocení dílu
Jaroslava Róny s názvem Jihlavský rytíř. Jde o asi sedmimetrovou sochu, kterou autor navrhnul umístit do
prostoru v sousedství kostela sv. Jakuba. Rytíře v hodnocení následují Strážci, kamenné objekty z dílny Jasana Zoubka. Třetí nejvyšší hodnocení odborníků má
Turboježek - kašna ve tvaru zvířete ze znaku města
vytvořená z moderních kompozitních materiálů. Také u veřejnosti měl největší úspěch Rónův Jihlavský rytíř následovaný Opičí kašnou téhož autora, třetí
úspěšný návrh je z dílny dalšího respektovaného autora Kurta Gebauera, který přišel s nápadem Figury na
nebi - umístění lidských postav na střechy domů.
Ač došlo ke vzácné shodě odborné i laické veřejnosti
nad jedním návrhem, Jihlavský rytíř si na svoji instalaci bude muset počkat. Radnice stanovila při zadávání projektu horní hranici investice do uměleckých
děl na pět milionů korun, rytíř na koni by do Jihlavy
ale „naklusal“ za cenu ještě o dva miliony vyšší. „Jihlavu chceme zkrášlovat, ale tato cena je příliš vysoká.
Připraven je ale projekt, který nabízí uplatnění pro jiné
z navržených uměleckých děl,“ vyjádřil se k tématu
primátor Jaroslav Vymazal. Radnice totiž připravuje
úpravy hradebního parkánu. „K umístění na hradby
se jako ideální nabízí návrh Jasana Zoubka Strážci. Na
»» Haluz
hradby se hodí, je i cenově dostupnější,“ vysvětlil Jaroslav Vymazal. Strážce odborníci postavili na druhé, veřejnost pak na osmé místo z osmnácti hodnocených
návrhů. Zahájení projektu na parkánu je závislé na
úspěšnosti města při žádání o dotaci.
Neuskutečnění vítězného návrhu neznamená, že by
radnice výsledky hlasování a vůbec celého projektu
dál nevyužila. „Radnice získala kolekci návrhů umělecký děl pro město. V příštích projektech je možné
do této zásoby sáhnout a některý z návrhů uskutečnit.
Zazněla třeba myšlenka umístit některé z navržených
soch do středu budoucího kruhového objezdu na
Žižkově ulici.
Nezajímavá zajímavost
Dle mého názoru připomínají sochy Strážců, jež by
měly být zrealizovány, spíše hranice dřeva než symbol města, a pochybuji u nich naplnění projektového
zadání – přitáhnout do centra turisty a oživit jeho atmosféru. Avšak musím uznat, že patřily k těm sochám,
které nejsou kontroverzní a nemohou nijak Jihlavu
poškodit. Jestli je tento opatrnický přístup vhodný
při výběru jedné z možných výtvarných dominant
Schvalovala byste novou podobu vánočního stromečku v Jihlavě?
Určitě ne u nás v Jihlavě. Brusel a Jihlava je rozdíl.
Jaký máte názor na kýčovitost Vánoc?
Víte, já nejsem vůbec pro kýče, ale v Bruselu by se mi
to docela líbilo.
Spor umění a tradice
Kdo by se chtěl pyšnit konstruktivistickým vánočním stromkem? Bruselští obyvatelé určitě ne!
Ptaly se: KRISTÝNA NOVOTNÁ
JANA JUŘENOVÁ
GABRIELA GRÁFOVÁ
Z vánočního stromu, který je vysoký čtyřiadvacet metrů a nachází se na hlavním náměstí v Bruselu, nemají
bruselští obyvatelé vůbec radost. Jejich bouřlivost je
opravdu vysoká. Byla vytvořena i petice, kterou stvrzuje několik tisíc podpisů. Obyvatelé tohoto města by
si přáli vrátit zpět tradiční obyčejný jehličnatý strom
a tím si zpátky vrátit Vánoce. Místo toho zde stojí
dynamická konstrukce z kvádrů, kompozicí připomínající zjednodušený strom s rameny větví a bohatou
hmotou koruny. Tento ocelový strom, který je pokrytý
projekčním plátnem, takže střídá své barvy, vyjde až
šestkrát dráž, než klasický vánoční stromek. V přepočtu na naše peníze je hodnota konstrukce přes milion. Ovšem bruselskému starostovi Freddymu Thielemansovi se stromeček líbí a odmítá veškerou kritiku.
Elektrický strom považuje za počin, který má městu
dát něco nového a moderního. Lidé se na vánoční objekt nemusejí dívat pouze zdola, ale mohou na něj za
čtyři eura také vyšplhat.
Tato vánoční bomba se ani mě osobně moc nezdá.
Přestože je architektonicky hezky navrhnutá, jako vánoční stromek je pro mě nevyhovující. Sice je to způsob ekologičtější – není zde na rozdíl od tisíce jiných
měst popraven nejkrásnější a největší strom v okolí
- ale rozhodně to není způsob hezčí a výhodnější.
Vánoce bez živého stromku dle mého názoru nejsou
skutečné, a proto také chápu Belgičany, že chtějí dodržet tradici a vrátit zase klasický jehličnan na scénu.
Chtěla byste mít takový stromeček i u nás?
Nebylo by to špatný, byl by to tady v Jihlavě nový styl.
Co si myslíte o kýčovitosti Vánoc?
No, je takový divný, dříve to bývalo jiné.
Honza, 42 let
Znáte novou podobu vánočního stromečku v Bruselu?
Ne, neznám.
A jak se vám líbí?
Je hroznej, to není stromeček, to je nějaká krabice ne?
Chtěl byste takový stromeček tady v Jihlavě?
Ne, nechtěl, to nemá s Vánocemi nic společného.
Jaký máte názor na kýčovitost Vánoc?
Já nevím, co je kýčovitost, a co je teda tradice. Santa
Claus nejsou naše Vánoce, my máme Ježíška.
Jarmila, 80 let
Líbí se vám nová podoba vánočního stromečku
v Bruselu?
Neslyšela jsem o tom, ale ani se mi nelíbí. Náš je hezčí.
Takže v Jihlavě byste ho nechtěla?
V Jihlavě bych ho nechtěla, náš se mi líbí, ale nemusel
by být pořád modrej.
Jaký máte názor na kýčovitost Vánoc?
No, já nevím, mně se líbí ty světýlka.
»» echo
Bruselský strom
a vánoční kýč
Občanů Jihlavy jsme se ptali na jejich názor na
vzhled vánočního stromu v Bruselu. Jeho fotografii jsme měli pro jistotu s sebou. Chtěli jsme vědět,
zda by chtěli mít takový strom na jihlavském náměstí, a také, jak vnímají kýčovitost Vánoc u nás.
Pavla, 14 let
Znáte novou podobu bruselského vánočního
stromečku?
Tak to bohužel neznám.
A jak se vám líbí?
Takovej zvláštní, jak vypadá, to sem nikdy neviděla.
David, 17 let
Znáte podobu bruselského vánočního stromečku,
viděl jste ho někdy?
Ne, to neznám.
Líbí se vám?
Je to dobrý nápad, z blízka vypadá trošku hůř, ale
s odstupem dobrý.
Chtěl byste takovýto vánoční stromeček v Jihlavě?
Tak jo, byla by to změna.
Jaký máte názor na kýčovitost Vánoc?
Vánoce jsou celkově kýč, všechny ty věci okolo nich.
Marie, 50 let
Znáte novou podobu stromečku v Bruselu?
Tak určitě jsem to už viděla.
Jaký máte názor na něj?
Líbí se mi to, zaujalo mě to.
»» Na čumendě
Barevný Obr v Jihlavě
Už v předvánočních dnech jsme mohli zhlédnout
výstavu umělecké skupiny Obr, a to v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Přináší pohled současné
mladé generace umělců tvořících zejména formou barevně výrazné geometrické abstrakce.
MICHAELA KYSELÁKOVÁ
Skupina Obr byla založena v roce 2006. Původně
měla pět členů, ale nyní ji tvoří již jen čtyři: David Hanvald, Josef Achrer, Martin Krajc a Karel Štědrý. Jedná
se o mladé umělce, kteří studovali buď u Stanislava
Diviše na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové,
nebo u Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných
umění v Praze. Název skupiny vznikl zkrácením slova
obraz či obrovský (autoři mají poměrně velkou zálibu
ve velkoformátových dílech).
„Obři“ se formou obrazů jakoby vrací v čase k moderně a postmoderně. V těchto obdobích se inspirují
a obě dvě období ve svých dílech nápaditě kombinují
a různě obohacují. Na výstavě můžeme vidět rozmanité práce z přibližně posledních dvou let. Mnohdy lze
i částečně sledovat vývoj autorů a jejich posun během
této doby, včetně vzájemného ovlivňování. Zároveň
výstava dokáže překvapit, když spatříte dílo, které se
odlišuje od autorových dosavadních. Výstava funguje
velice dobře, každý si v ní najde něco jemu blízkého
– ať už má rád méně či více realistické věci. Jsou zde
díla více i méně geometrická, s expresivním i klidnějším pojetím, jsou zde vidět interiéry, krajiny, "terária
či jakési prostory k životu", všelijaké roztodivné tvary.
V obrazech můžeme objevit i věci, které jsou naprosto
individuální dle očí pozorovatele. Za zmínku stojí zejména barevnost sršící životem.
města, je otázkou na odbornou komisi i na každého
obyvatele, z jehož kapsy, nepřímo, bude projekt financován. Mít v centru města nezajímavou zajímavost za
tři miliony je nepochybně horší, než dvojnásobně
dražší výrazné umělecké dílo, byť by i plodilo odlišné kritické reakce. Takové by totiž umění být mělo;
vzrušovat, znejišťovat, klást otázky. Nemyslím nyní na
Jihlavského rytíře – i ten znejišťuje leda zamýšlenou
velikostí. Sama bych spíše hlasovala pro Opičí kašnu,
či Figury na nebi, jež by výrazněji nezasahovaly do
památkově chráněného prostředí a tudíž by nikomu
nemuseli vadit. Na druhou stranu nechápu zařazení
sochy Jihlavského rytíře do soutěže, když bylo všem
od začátku jasné, že i kdyby vyhrála, což se stalo, její
realizace se neuskuteční. Můžeme se tedy těšit, že
naše město bude oživeno alespoň nějakým uměním, kterého je zde nedostatek, a že třeba do vzniklé
„banky uměleckých návrhů“ sáhne ruka radních příště
šťastněji. Na závěr bych chtěla poděkovat magistrátu
za bezproblémový přístup a velkou ochotu, bez které
by tento článek nevznikl.
Josef Achrer (1982) maluje hlavně jakési obytné prostory, v nichž se lze pohybovat, ale zároveň tvoří hranice. Využívá kontrastu těchto dvou objektů-pojmů.
V současnosti hodně tíhne ke geometrii. S její pomocí
vznikají iluzivně prostorové obrazce, mnohdy symetrické. Mezi jeho další tvorbu patří krajiny či mapy, opět
obřích formátů. V nich využívá propíjení barvy skrze
plátno. O to zajímavější a jistě zábavnější je proces
tvorby. S uvědoměním si těchto věcí vyplouvá jakási
hravost s lehkou náhodovostí. Přesto na podkladě
přesného rastru plátna.
David Hanvald (1980) vytváří geometrické konstrukce a silně využívá náhody, kombinuje jakýsi
„vědecký“ přístup a lehkou nekontrolovatelnost.
V dílech lze pozorovat i ilustrativnost. Autor nezbytně
nevyužívá své barevné cítění, nýbrž si vytvořil vlastní
systém, pomocí něhož volí barvy, například formou
losování. Jeho kompozice se vyznačují obrovskou
dynamičností. Pracuje výraznými až zářivými barvami
s velmi velkorysým přístupem a expresí.
V obrazech Karla Štědrého (1985) je obrovská hravost, používá vrstvení barev, čímž dosahuje plastičnosti. Zajímavostí je, že samotné tvorbě předchází
dělání modelu z plastelíny a v dílech lze i tento netradiční materiál skic či předloh rozpoznat. Zároveň se
uchovává výrazový naivismus modelíny. Ptala jsem
se, zda se v modelování námětů neinspiroval Tintorettem. Zajímavé je, že přestože odpověď byla negativní, prozradil, že jednou přepracovával obraz Zuzana
a starci právě od zmíněného mistra. Autor pracuje
i s fotografií a nejsoučasněji i s reliéfem.
Martin Krajc (1984) hodně využívá šedé barvy. Jeho
pojetí malby je nejvíce ze všech spjaté s realistickým
konkrétním zobrazováním. Zpracovává různé pohledy do funkcionalistických interiérů (brněnská vila
Tugendhat, White gallery v Osiku). Odkaz modernistické tvorby tedy nese zprostředkovaně – motivy
svých pláten. Obrovská svoboda a expresivní vyjádření podporuje působivost obrazů.
Výstava byla příjemná a sladěná. Zároveň se doplňovalo novodobější pojetí malby s renesančním interiérem. Také stojí za zmínku uvedení umělecké skupiny,
které kurátor výstavy podtrhl jemně humornými poznámkami. Celkový dojem byl dobrý, ale díky počtu
autorů a tedy i děl, by se mohl člověk cítit až přesycen. Pravdou však zůstává, že široký výběr obrazů
mnoha chutí umožňuje, aby si na své přišel každý.
Obr, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě,
7. prosince 2012 – 20. ledna 2013
Čtyři mušketýři
My jsme se zúčastnili vernisáže, kam se bohužel dostavili pouze tři autoři. Přesto jsme využili příležitosti
a umělců jsme se doptávali na podrobnosti. Zejména
díky Karlovi Štědrému jsme se dozvěděli o každém ze
skupiny nějaké informace.
redakce: Ateliér Malba a ilustrace, 3.E & 4.E, r. 2012/2013, sazba a úprava: Ateliér Reklamní tvorba
obrázek na titulní straně:
Gabriela Gráfová, 4.E, ateliér Malba a ilustrace
z triptychu City – Park – City Park
2012, akryl na plátně