Ve formátu PDF - Pedagogicko-psychologická poradna Hodonín

Ve formátu PDF - Pedagogicko-psychologická poradna Hodonín

Slovník odborných výrazů a zkratek
Vážení uživatelé, rodiče i pedagogové, nabízíme Vám zjednodušený přehled a výklad výrazů,
se kterými se můžete setkat v případě, jsou-li Vaše děti či žáci našimi klienty.
Slovník je neoficiální a je určen pouze pro vnitřní potřeby.
Slovník je rozdělen do 3 částí:
1. Předpony v cizích složených slovech
2. Užívané zkratky
3. Slovník
1. Předpony v cizích složených slovech
a – předpona záporová (alogický – nelogický)
ambi – dvojitý, dvojaký (ambidextrie – obourukost)
auto – předpona s významem sám, sebe-, vlastní
brady- - předpona s významem pomalý, zpomalený
des – ve složených cizích slovech značí opak nebo zrušení toho, co znamená základní slovo
(desenzibilizace – odstraňování přecitlivělosti)
dis – předpona s významem roz-, značí zápor, opak (disharmonie – nesoulad, neshoda)
dys – předpona značící obtížnost, poruchu, vadnost (dyslexie – porucha čtení)
hemi – polo-, půl, polovina (hemisféra – polokoule)
hyper – v cizích složených slovech značí nadbytek, zveličení, vzrůst (hyperfunkce – zvýšená
činnost)
hypo – v cizích složených slovech značí nižší stupeň, podřadnost, pod- (hypokinéza – snížená
schopnost pohybu)
mal – předpona znamenající špatný, chybný
pato – předpona s významem nemoc, nemocnost
pseudo – jako předpona v cizích složených slovech značí nepravdivý, lživý, klamný
(pseudodyslexie – nepravá dyslexie)
sub – pod, dole, níže (subnorma – pod normou)
super – nadměrnost, přehnanost co do množství nebo jakosti, nad-, nej- (supernorma – nad
normou)
2. Užívané zkratky
ADD – vývojová porucha pozornosti
ADHD – deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou
CNS – centrální nervová soustava
DMO – dětská mozková obrna
DPA – dětská psychiatrická ambulance
DYS – souhrnné slangové označení pro specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie,
dysortografie, dyskalkulie)
EPI – epilepsie
LHK – levá horní končetina
LMD – lehká mozková dysfunkce, srov. viz. ADHD
OA – osobní anamnéza
OŠD – odklad školní docházky
PHK – pravá horní končetina
PLO – pravolevá orientace
PMV – psychomotorický vývoj
PPP – Pedagogicko-psychologická poradna
RA – rodinná anamnéza
SAS – sluchová analýza a syntéza
SPC – Speciálně pedagogické centrum
SPU – specifické poruchy učení (také specifické vývojové poruchy učení – SVPU, vývojové
poruchy učení VPU)
SPCH – specifické poruchy chování
SPUCH – specifické poruchy učení a chování
susp. – (suspektní), podezřelý, pravděpodobný
SVP – Středisko výchovné péče
SVPU – specifické vývojové poruchy učení (také SPU, VPU)
ÚSP – Ústav sociální péče
VPU – vývojové poruchy učení (také SPU, SVPU)
VVV – vrozené vývojové vady
3. Slovník
A
aberace – odchylka od normálního stavu, nejčastěji od průměrného výskytu vlastností a
znaků
abreakce – odreagování, uvolnění vnitřního napětí
absence – nepřítomnost, chybění, pojem označuje i náhlou, několik sekund trvající ztrátu
vědomí, které si okolí ani nepovšimne a daný člověk si nepamatuje, co se během ní událo
(tj. forma epileptického záchvatu)
abstinence – zdrženlivost, stav, kdy se jedinec vědomě a ze své vůle (z důvodů etických,
rozumových, zdravotních,…) naprosto zříká použití něčeho či nějaké činnosti, např.
abstinence léková, alkoholická,…
abstrakce – myšlenkový proces vytváření obecného pojmu
abulie – nedostatek vůle, nerozhodnost, ztráta nebo snížení volních činností, symptom
některých duševních poruch
abúzus – nadměrné požívání psychotropních nebo toxických látek (alkohol, léky, tabák,..)
adaptace – přizpůsobení se
adekvátní – zcela přiměřený, odpovídající něčemu, shodný
ADD /attention deficit disorder/ - vývojová porucha pozornosti
ADHD /attention deficit hyperactivity disorder/ - deficit/porucha pozornosti spojená
s hyperaktivitou, u nás se užívá v obdobném významu dosud starší termín lehká mozková
dysfunkce (LMD), která však na rozdíl od ADHD nepopisuje projevy chování, ale příčinu
poruchy
afázie – porucha tvorby a porozumění řeči, neschopnost pojmenovat jevy nebo rozumět
slovům
afekt – forma emocionálního projevu (silný, bouřlivý, náhlý, krátkodobě probíhající)
afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost podléhat afektům
agramatismus – nesprávné užití gramatických tvarů a větné skladby
agresivita – útočnost, sklon k násilí a násilnému jednání
akceptace – přijímání, schvalování
aktivizace – zesílení činnosti, uvedení v činnost
aktuální – právě probíhající
altruismus – nesobecký způsob myšlení a cítění, nezištné jednání ve prospěch druhých
ambice – ctižádost, snaha vyniknout
ambidextr – jedinec s nevyhraněnou lateralitou, přibližně stejně obratný na pravou i levou
ruku
ambivalence – rozpornost, dvojznačnost, současná existence protikladných citů
analogie – shoda, obdoba, druh úsudku o shodě jevů na základě shody některých jejich
vlastností
analýza – rozklad, rozbor
anamnéza – zjištění individuálního vývoje a průběhu života, může být osobní – daný člověk
vypovídá sám o sobě a svém dosavadním životě (při vyšetření dětí většinu těchto údajů
uvádějí rodiče), rodinná – údaje týkající se rodiny a sociálních poměrů člověka
anomálie – nepravidelnost, odchylka od pravidla
anorexie – nechutenství, mentální anorexie – postižení se odmítáním potravy a dalšími
způsoby snižování váhy (vyvolávané zvracení, užívání projímadel, nadměrné cvičení) snaží
zabránit ztloustnutí, důvodem je strach z tloušťky, zkreslená představa o vlastním těle
anxieta – úzkost
anxiosní – úzkostný
apatie – nevšímavost, lhostejnost, u dětí může být apatie za jistých okolností záměrná, např.
ze vzdoru, vyprovokovaná nevhodným výchovným působením
arteterapie – využívání uměleckých technik jako nástroje diagnostiky, psychoterapie,
výchovy a sociální práce. Důraz je kladen na aktivitu, využívá se uvolňujících a projektivních
vlastností lidské tvořivosti. Termín se postupně zúžil převážně na modelování, kreslení,
malířské projevy, práci s textilem apod., patří sem však i muzikoterapie, terapie pohybem,
dramaterapie aj.
artikulace – výslovnost, vytváření hlásek pohyby mluvidel při mluvení, článkování
asertivita – nenásilné, vlídné, ale pevné, otevřené projevení svého názoru, zdravé
sebeprosazení, tj. schopnost prosadit se bez zjevné agresivity
asfyxie – dušení z nedostatku kyslíku
asociace – sdružování psychických představ
aspirace – snaha dosahovat lepších výkonů, vyniknout. Cíle, výkony, kterých touží jedinec
dosáhnout.
astenie – celková tělesná, nervová či duševní slabost
astenická osobnost – člověk přehnaně vnímavý, cítí se bezmocný, neschopný, bez životní
síly. Odpovědnost za důležitá rozhodnutí přenechává na ostatních, vlastní potřeby podřizuje
druhým, trpí obavami, že se není schopen postarat sám o sebe.
atonie – ochablost, ztráta napětí
autistický – vztahující se k autismu
autizmus – stažení se do sebe, zapadnutí do sebe, sociální izolace, egocentrické, nerealistické
myšlení. Autizmus dětský se projevuje jako porucha sociální interakce, porucha komunikace,
výskyt stereotypního opakujícího se chování. Nejvýrazněji vystupuje do popředí chybění
sociálně-emoční a komunikační (a to verbální i neverbální) vzájemnosti, nedostatečné užívání
řeči.
autoagrese – jednání, kterým jedinec poškozuje sám sebe
averze - odpor
B
bagatelizace – zlehčování, snižování, znevažování
balbuties – koktavost
biorytmus – cyklický proces, který probíhá v organismu, různé cykly jsou různě dlouhé a
geneticky podmíněné, biorytmy ovlivňují chování – jsou příčinou pravidelného kolísání
aktivity živočichů vč. člověka
bradypsychický – zpomalení celkového tempa duševní činnosti (myšlení, duševní reaktivity)
brebtavost – porucha řeči s rychlým tempem a komolením slov
bulimie – chorobná, nadměrná chuť k jídlu, žravost. Syndrom zahrnuje opakující se záchvaty
přejídání velkými dávkami jídla během velmi krátké doby, s následnou nutkavou snahou
potlačit důsledky např. vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel či léků,
obdobím hladovění. Příčinou je chorobný strach z tloušťky.
C
CAN – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, zkratka z angl. – child
abuse and neglect
D
degenerace – vývojový ústup
depistáž – cílené vyhledávání ohrožených lidí
deprese – duševní stav charakterizovaný smutnou, sklíčenou náladou spolu s celkovým
utlumením, zpomalením duševních i tělesných procesů, ztrátou zájmů a pokleslým
sebevědomím, úzkostí, apatií. K tělesným příznakům patří únava, ztráta energie, poruchy
spánku, nechutenství. Tento stav je chorobný pokud trvá nepřiměřeně dlouho a je
nepřiměřený situaci.
deprivace – strádání, nedostatečné uspokojování základních životních potřeb (např.
nedostatek potravy, nemožnost přiměřeného pohybu, nedostatek smyslových podnětů,
nedostatek citových podnětů,…). Psychická deprivace (tj. nedostatek citových, smyslových a
sociálních podnětů v raném dětství) má rozhodující vliv na citový život jedince a všechny
jeho citové vztahy.
deteriorace – úbytek, oslabení, ztráta
detoxikace – proces vyloučení toxických látek z těla
dextrolateralita – pravostrannost
diference –rozdíl, různost
diferenciace – rozlišení, odlišení, schopnost jedince rozlišit dva nebo více podnětů, určit je a
reagovat na ně
disharmonický – nerovnoměrný
disharmonie osobnosti – jednotlivé složky osobnosti (city, vůle, intelekt,..) jsou
nerovnoměrně rozděleny, rozvinuty
disimulace – zatajování, zastírání skutečného stavu, zapírání příznaků choroby nebo choroby
vůbec
diskrepance – nesoulad, nesouhlas, rozpor, podstatný rozdíl
dispozice – předpoklad k určitému chování
dominance – sklon ovládat druhé (opakem je submise)
dominantní – a/ převládající, b/ prosazující svá stanoviska silou, přikazující
droga – látka, která je požívána a zneužívána pro změnu nálady, vědomí, povzbuzení či
utlumení tělesných i psychických funkcí
dysartrie – ztížená artikulace při zachované tvorbě řeči, porucha článkovací (artikulační)
složky řeči, jde o celkovou poruchu vyslovování (na rozdíl od dyslalie, kdy je porušena jen
výslovnost některých hlásek)
dysfázie – narušený vývoj řeči
dysfunkce – narušená nebo odchylná funkce, porucha přirozeného průběhu organické či
psychické funkce
dysgrafie – specifická vývojová porucha psaní (více viz. dyslexie)
dyskalkulie – specifická porucha učení, která se projevuje neschopností dítěte naučit se
počítat, zvládat číselné řady, číst matematické symboly a provádět matematické operace.
Projevuje se obtížemi při počítání, provádění matematických operací u dětí průměrně až
nadprůměrně nadaných.
dyslalie – viz. patlavost, neschopnost tvořit správně některé hlásky
dyslexie – specifická vývojová porucha čtení, tato porucha je podmíněná nedostatkem nebo
poruchou některých ze schopností, z jejichž se vyvíjí schopnost číst. Způsobuje, že čtení je od
počátku a trvale na nápadně nižší úrovni, než by odpovídalo celkové úrovni schopností dítěte.
Obdobně jako dyslexii je třeba definovat také další vývojové poruchy učení - dysgrafii a
dysortografii, které často bývají s dyslexií sdruženy.
Selhání je specifické, tj. není způsobováno běžnými poruchami zraku, sluchu nebo
rozumových schopností (jde o specifickou poruchu mimointelektového původu). Obrazy
specifických vývojových poruch učení jsou velmi pestré, na jejich vzniku se podílejí jednak
lehké mozkové dysfunkce, jednak činitelé genetičtí. Vývojové poruchy učení se vyskytují
v různých stupních a vyžadují specifické nápravné metody, jako i trpělivý a citlivý přístup ze
strany vychovatelů.
dysortografie – specifická vývojová porucha správného psaní – projevuje se oslabením až
neschopností zvládnout gramatické formy při psaní (více viz. dyslexie).
dyspraxie – snížení schopnosti vykonávat složitější úkony
E
egoismus – sobectví, sobeckost
elektivní mutizmus – „výběrová němota“, jedna z poruch sociálních vztahů, která se
projevuje výraznou, emočně podmíněnou selektivitou mluvení – dítě nemluví s určitými lidmi
či v určitém prostředí, v určitých situacích
empatie – vcítění do aktuálních prožitků druhých osob
empirie – zkušenost
endogenní – vnitřního původu, z vnitřních příčin (např. endogenní deprese je způsobena
vnitřními, zejména biochemickými příčinami)
enkopréza – neudržení stolice, ve vyšším (školním) věku může být příznakem neurózy, jindy
schválností – protestní reakce, může však jít také o organickou příčinu
enuréza – bezděčné pomočování ve dne nebo v noci. Příčinou mohou být poruchy
neurologické, záněty, poruchy močového ústrojí, epilepsie.
enuréza nocturna – pomočování ve spánku, diagnostikována jako nemoc u dětí starších 5 let,
které se pomočí alespoň 2 noci v měsíci, u dětí je příznakem emoční lability
epilepsie – vážné onemocnění, které se vyznačuje častým opakováním záchvatů s
bezvědomím či křečemi bez zřetelné příčiny. Záchvaty mohou mít i lehčí formu. Rodič,
pedagog by měl věnovat pozornost stavům zahledění i výskytu neúčelných pohybů a
upozornit na ně.
eretický – vzrušený, neklidný, chorobně nervově dráždivý
etiologie – nauka o příčinách vzniku nemocí, původ onemocnění
euforie – dobrá, radostná, povznášející nálada, až rozjařenost
excitace – vzrušení, podráždění
exogenní – vnější, zevního původu, vyvolaný vnějšími vlivy
extraverze /extroverze/ - zaměření osobnosti navenek, na vnější svět
extravert /extrovert/ - člověk, který zaměřuje svoji psychickou energii na vnější svět. Je
otevřený vůči okolí, společenský, snadno se orientuje v různých situacích a snadno navazuje
kontakt s lidmi, je výřečný.
F
facilitace – ulehčení, usnadnění
fenotyp – souhrn vnějších znaků a vlastností jedince, je tvořen vzájemným působením
vrozených vloh (genotypu) a vlivů okolního světa v průběhu individuálního vývoje
fixace – upevnění, ustálení
flexibilita – ohebnost, pružnost (užívá se např. ve spojení flexibilní myšlení)
fluktuace pozornosti – je periodické střídání oslabení a zesílení pozornosti, tj. odklon a
návrat k témuž objektu
fonematický sluch – sluch na vnímání řeči a jejich hlásek, schopnost sluchového rozlišování
hlásek díky které dokážeme rozlišit význam slov (máš – váš, koza – kosa)
fobie – chorobný neodůvodněný strach z určitého předmětu, situace, osoby doprovázený
úzkostí, někdy je strach natolik silný, že zasahuje do každodenního života jedince, např.
strach z otevřeného prostoru – agorafobie, pavouků – arachnofobie, smrti – thanatofobie, ze
sociálních vztahů – sociální fobie, z cizinců - xenofobie….
foniatr – odborný lékař zabývající se poruchami hlasu, řeči, sluchu a jejich léčením
frustrace - zmarnění, zmaření, nastává ve chvíli, kdy jsou cílené aktivity blokovány nějakou
překážkou. Frustrace některých životních potřeb člověka se může stát základem takových
reakcí, jako je agresivita, hostilita, deprese,..
frustrační tolerance – míra odolnosti individua vůči frustraci (zátěži)
fyziologický – normální, přirozený
G
genetický - dědičný, týkající se původu, vzniku
generalizace – zobecňování, rozumová operace při které vydělujeme to, co je objektům a
jevům společné a co platí pro všechny prvky téhož druhu
genotyp – soubor genetických informací organismu, souhrn dědičných znaků
grafomotorika – soubor psychomotorických činností, které jedinec vykonává při psaní
grand mal – velký epileptický záchvat
H
hereditární – dědičný, hereditární zátěž – pravděpodobnost
patognomických znaků, které se vyskytují v příbuzenstvu
hospitalizace – umístění nemocného v nemocnici
hostilní – nepřátelský (např. postoj, chování)
hyperaktivita – motorický neklid projevující se nadměrnou činností
hyperfunkce – nadměrná činnost některého orgánu
hyperkinetický – zvýšeně pohyblivý
hyperprotektivní – nadměrně ochraňující (např. typ výchovy, rodič)
hypersenzitivní – nadměrně citlivý, přecitlivělý
hypoaktivita – snížená, nedostatečná činnost, snížení psychomotoriky
předání
některých
hypobulie – oslabení, nedostatek vůle, pokles volní činnosti
hypofunkce – snížená činnost určitého orgánu
hypoxie - snížené množství kyslíku ve tkáních organismu, které ohrožuje funkce těchto tkání
CH
chronický – trvalý, vleklý, dlouhotrvající, chronická nemoc vykazuje trvalou přítomnost
znaků, které se však neprojevují tak prudce jako příznaky akutní
I
identifikace – ztotožnění se s někým
impulz – popud, podnět
impulzivita – vznětlivost, neklid s tendencí rychle a neuváženě reagovat, impulzivní člověk
reaguje prudce a podléhá náhlým pocitům, nápadům
inaktivní – nečinný, nereagující
indikace – léčebný příkaz
infantilní – dětský, dětinský, vývojově nezralý, nevyspělý
inferiorita – podřadnost, méněcennost, zaostalost, inferior- spodní, dolní (užívá se pojmu
inferiorní intelekt)
inhibice – útlum, potlačení, zabránění
instabilita – nevyrovnanost, nestálost
insuficience – nedostatečnost, selhání činnosti
integrita – celistvost, jednota a soulad všech struktur a funkcí osobnosti
intelekt – schopnost operovat správně s obecnými a abstraktními pojmy podle logických
zákonů
inteligence – schopnost chápání, samostatného myšlení, řešení situací, všeobecná schopnost
samostatného řešení nových problémů
stupnice inteligence:
- značně nadprůměrný
- nadprůměrný
- mírně nadprůměrný
- průměrný
- podprůměrný
- inferiorita
- lehká mentální retardace
-
střední mentální retardace
těžká mentální retardace
hluboká mentální retardace
interakce – vzájemné působení dvou nebo více činitelů
intraverze /introverze/ - zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj
vnitřní svět
introvert – povahový typ s převahou vnitřního života, uzavřený, obrácený do vlastního nitra
J
jóga – v našich podmínkách je vnímána především jako systém tělesných a duševních
cvičení, které vedou ke zlepšení koncentrace, ovládání se, uvolnění, příznivě ovlivňují
fyzilogické pochody, vedou k lepšímu poznání vlastního těla i psychických reakcí. Právě díky
svému blahodárnému působení na organismus se jóga šíří i mimo Indii, ve které vznikla, a
mimo svůj původní nábožensko-filozofický kontext.
K
kapacizmus – vadná výslovnost hlásky „K“ (z logopedie)
kognitivní – poznávací
kompenzace – v nejširším slova smyslu poskytnutí náhrady, nahrazení, vzájemné
vyrovnávání, v psychologii představuje aktivní způsob, jímž se člověk vyrovnává s životními
nezdary
kompenzovaný – fungující, popř. nahrazený jinou funkcí
kompetence – schopnost, způsobilost, kvalifikace, funkční nebo služební pravomoc
komunikace – předávání informací, dorozumívání, sdělování
konfabulace – smyšlenka, výmysl
konformita – shoda, souhlas, přizpůsobení, obecná tendence přizpůsobovat své názory a
jednání názorům a jednání ostatních členů skupiny či společnosti
konstelace rodinná – znamená sestavu výchovného prostředí, v němž dítě vyrůstá, jinými
slovy skladba rodiny, počet jejích členů a příbuzenské vztahy. V rodinné konstelaci se může
věk, pohlaví a pořadí narozených dětí výrazně promítnout do sourozeneckých vztahů a vztahů
rodičů k jednotlivým dětem a ovlivnit tak povahové vlastnosti dětí.
konstituce – souhrn povahových a tělesných znaků jedince
kontraindikace – závažné příčiny vylučující použití urč. léku, léčebného postupu, způsobu
léčby. Ve výchově – vyloučení určitých výchovných metod, postupů při řešení výchovných
problémů s určitým dítětem.
korelace – vzájemný vztah, vzájemná závislost
L
labilita – vratkost, kolísavost, nestálost, nevyváženost
labilita emoční – náhlé, nepředvídatelné a časté změny nálad
lambdacizmus – porucha výslovnosti hlásky „L“
latence – skrytost, utajenost, v psychologii nejčastěji doba od okamžiku působení podnětu ke
zjevné odpovědi, v medicíně se tímto pojmem označuje doba od vzniku nemoci po objevení
se prvních příznaků
lateralita – nadřazenost párových orgánů i funkcí jedné strany těla, je odrazem dominance
jedné z mozkových hemisfér (tato dominance je vrozena). Lateralita se projevuje tak, že
zvláště přesné a jemné úkoly koná člověk vedoucím orgánem lépe (rychleji a s menší
únavou).
LMD /lehká mozková dysfunkce/ – dříve užíváno také označení LDE (lehká dětská
encefalopatie). Starší pojem pro lehčí, drobné poškození mozkových funkcí, které vzniklo
během těhotenství, při porodu nebo v raném dětství. Mezi nejvýraznější příznaky patří:
poruchy aktivity (hyperaktivita, hypoaktivita), poruchy pozornosti, impulzivita, emoční
labilita, snížená obratnost, poruchy učení.
M
maladaptace – nežádoucí, nevhodné přizpůsobení, špatná adaptace organismu
manifestní – zjevný, zřejmý, zřetelný
maturace – zrání, dospívání
mentální retardace – slabomyslnost , duševní zaostalost, snížení intelektuálních schopností,
užívána zkratka MR. Mentální retardace se projevuje v průběhu vývoje jedince a obvykle je
provázena nižší schopností orientovat se v soc. prostředí, jedinec zaostává za vrstevníky
v učení, sociálních a pracovních dovednostech i v citovém životě. MR může být lehká,
střední, těžká či hluboká.
mnemotechnika – soubor prostředků podporujících zapamatování vytvářením pomocných
asociací, k nejstarším „trikům“, jak si snadno zapamatovat informaci, patří nápěv a rým,
jiným způsobem jsou slabiky skrývající v sobě začátek číslic – např. „šetři se osle“ - 6378 –
poloměr zemské osy
motiv – pohnutka, podnět chování
motivace – soubor pohnutek podněcující k určité činnosti, proces usměrňování, udržování a
energetizace chování
motorika – pohybová schopnost organismu, hybnost, rozlišujeme motoriku jemnou a hrubou
mutizmus – němota, oněmění
mutizmus elektivní – jedna z poruch soc. vztahů, která se projevuje výraznou, emočně
podmíněnou selektivitou mluvení – dítě, přesto že umí hovořit, nemluví s určitými lidmi či
v určitém prostředí, v určitých situacích
N
nadání – soubor vloh jako předpoklad k úspěšnému rozvíjení schopností, u nás nejčastěji
používáno ve spojení s jedinci podávajícími nadprůměrné výkony
neadekvátní – nepřiměřený, neodpovídající plně něčemu
nedirektivní – nenařizující, nepřikazující
negativismus – odmítavé chování, stav vzdoru vůči všemu, co je na jedinci vyžadováno
z okolí. Negativismus může být aktivní (neposlušnost, činění opaku než mu bylo přikázáno)
nebo pasivní (mlčení, neodpovídání, vzdorovitost).
neurastenie - termín označující stav únavy a slabosti často doprovázený bolestí hlavy,
dráždivostí, rychlou vyčerpaností
neuroticizmus – dimenze osobnosti, pojem se vztahuje ke člověku úzkostnému, emocionálně
nestabilnímu
neurovegetativní – vztahující se k nervovému a vegetativnímu systému, neurovegetativní
labilita – nerovnováha v činnosti nervů řídících činnost útrob a svalstva (tj. sympatiku a
parasympatiku)
neverbální – zprostředkující významy gestem, tělesným postojem, vzezřením, pohledem,
tónem hlasu, … Informace, významy se tedy nezískávají pomocí slov.
O
obsedatní – nutkavý, vtíravý
oligofrenie – slabomyslnost, mentální defekt. Jde o trvalou intelektovou poruchu, která
vznikla vlivem dědičnosti nebo jako důsledek organického poškození mozkové tkáně, a to již
před početím, během embryonálního vývoje či během prvních dvou let života.
ontogenetický vývoj – vývoj individuální života jedince od početí do smrti
onychofagie – okusování nehtů, neurotický symptom
oscilace – kolísání, střídání (např. u pozornosti)
osobnost – nejčastěji definována jako celek duševního života člověka
P
patologický – chorobný
patlavost – dyslalia, vada řeči projevující se nesprávnou výslovností hlásek a hláskových
skupin
pavor nocturnus – noční děs
peer program – vrstevnický program. Jde o program, který při prevenci i nápravě sociálně
patolog. jevů využívá vlivu předem odborně informovaných vrstevníků.
percepce – vnímání, v širším významu též chápání situace
perinatální fáze – týkající se období těsně před, během a těsně po porodu (do 10 dnů po
porodu)
perseverace – setrvačnost, ulpívání, opakování tématu (v řeči, myšlení)
postnatální fáze – období vývoje po narození
preference – upřednostňování
prenatální fáze – období před narozením
prognóza – předpověď, vyhlídka do budoucnosti, odhad budoucího vývoje
projekce – v psychologii jde o promítání vnitřních stavů (často nevědomých) tj. vlastních
přání, motivů, emocí jiným osobám
protrahovaný – prodloužený, dlouhotrvající
psychomotorika – souhrn pohybových projevů člověka, odráží okamžitý psychický stav
člověka
psychoprofylaxe – příprava na tělesnou či duševní zátěž (tj. předem učiněná opatření za
účelem zabránění vzniku nemoci či urč. jevu), zahrnuje trénink asertivity, relaxaci,..
psychopatie – soubor povahových odchylek představujících trvalé abnormální charakteristiky
osobnosti, úchylka, nevyrovnanost osobnosti. Psychopatické projevy se vyznačují poměrnou
stálostí a úporností.
psychosomatický – přívlastek charakterizující utváření tělesných projevů a poruch
z prokazatelně psychických příčin
psychoterapie –cílené a odborné působení (léčba) na psychiku pacienta slovem, chováním,
prostřednictvím určitých technik a postupů, úpravou prostředí, aj.
psychóza – duševní nemoc, při níž je zpravidla narušeno vnímání, prožívání, cítění i vůle,
narušen je také kontakt jedince s realitou a danému člověku chybí vědomí nemoci
R
racionální – rozumový, rozumem chápaný a odůvodněný, vycházející z rozumové úvahy
racionalizace – obranný mechanismus, rozumové zdůvodnění a ospravedlnění urč. chování,
které by jinak bylo nepřípustné, tabuizované
reaktivita – schopnost odpovídat na podněty vnější či vnitřní a její míra
reedukace – převýchova, speciální ped. metody rozvíjející nevyvinuté funkce, upravující
nebo napravující funkce a činnosti porušené
regrese – ústup, návrat na nižší stupeň vývoje. V psychologii je takto označována
nepřiměřená reakce, kdy se v chování jedince objeví návrat k projevům nižší, mladší věkové
úrovně (např. dospělá osoba jedná jako dítě).
relaxace – uvolnění fyzického i psychického napětí, během relaxace se snižuje tepová
frekvence, látková výměna i svalové napětí, vede tak ke snížení únavy a úzkosti. Relaxace
( v ideálním případě v kombinaci s tělesným cvičením) je tak prevencí mnoha psychických i
tělesných nemocí.
represe – potlačení, zabránění
retardace – zpomalení, zpoždění, váznutí, zaostávání
reverzibilní – zvratný
reziduum – zbytek
rezistence – odolnost, schopnost odolávat, vzdorovat. Rigidní myšlení (chování) není
plasticky měněno vzhledem k měnícím se podmínkám.
rigidita – tuhost, nepoddajnost, opak pružnosti (flexibility)
rotacismus – porucha výslovnosti hlásky „R“
rotacismus Bohemicus – porucha výslovnosti hlásky „Ř“
S
senzibilní – citlivý, vnímavý
senzitivita – vnímavost, citlivost
senzomotorika – součinnost vnímání a pohybu, soubor schopností a dovedností projevujících
se v činnostech, které jsou založeny na spojení smyslového vnímání a pohybů
senzorický – smyslový, podněcující činnost smyslových orgánů
separace – oddělení, odloučení. Odloučení dítěte od matky nebo rodičů může způsobit
separační úzkost nebo ztrátu psychického vztahu. Ve výjimečných případech může být
dočasná separace od problémového (patogenního) rodinného prostředí pro dítě prospěšná.
simplexní – jednoduchý, prostý
simulace – vědomé předstírání příznaků nemoci
sinistrolateralita – levostrannost, levorukost
socializace – proces postupné společenské kultivace člověka
sociogram – grafické zobrazení vztahů mezi členy skupiny získaných na základě
sociometrických měření
somatický – tělesný, týkající se tělesného vývoje
spontaneita – samovolné, vnějšími okolnostmi neovlivnitelné chování, schopnost projevovat
navenek svou přirozenost
stimulace – podněcování, povzbuzení činnosti
strabismus - šilhání
stres – nadměrná zátěž, tlak. Soubor podnětů působících na organismus, schopných za
určitých okolností organismus poškodit (např. škola – nízké schopnosti dítěte – vysoké nároky
rodičů – systematické trestání). Opakované stresové situace mohou vést k neurotickému
vývoji.
stresor – příčina stresu, stresor může být vztahový (neshody s rodiči), pracovní a výkonový
(opakující se neúspěch při zkoušení), stresorem může být i nemoc, handicap,….
subdeprivace – mírnější forma deprivace (strádání), skryté strádání
submise – podřídivost, podřízenost, podrobivost
submisivita – tendence jedince podřizovat se, nechat se vést
subtest – dílčí test, často se specifickým zaměřením. Některé inteligenční či osobnostní testy
se skládají z většího počtu subtestů, takže je možné lépe postihnout strukturu inteligence či
osobnosti.
sugestibilita – ovlivnitelnost, náchylnost k přejímání myšlenek druhých, vyšší u dětí, osob
s nižší inteligencí, nižším sebevědomím, v situaci únavy, vysílení
suicidium – sebevražda
superiorní – vynikající, mimořádný
suspektní /susp./ – podezřelý, podezření na…
symptom – příznak, projev nemoci
syndrom – soubor příznaků charakterizující chorobný stav
syntéza – shrnutí, skládání, spojování jednotlivých prvků skutečnosti v celek
T
taktilní – dotykový nebo také hmatový
temperament – souhrn psychických vlastností, které určují rychlost průběhu duševního dění
a jednání. Temperament vyjadřuje nejobecnější charakteristiku každého člověka. Některé
faktory výchovy mohou projevy temperamentu změnit, existují však prokazatelné vrozené
dispozice pro temperament, které se v průběhu vývoje jen obtížně přetvářejí.
tempo psychomotorické – tempo osobní, představuje pohybovou rychlost a hbytost
tenze – nepříjemný pocit vnitřního napětí, tlaku
tonus – trvalý napětí živé tkáně (např. svalstva)
trauma – rána nebo úraz. Je to každý nežádoucí a nečekaný násilný zásah do organismu
zvnějšku. Zvláštní význam má trauma psychické, jako duševní úraz, kt. má za následek
poškození psychických funkcí, někdy i organické změny. Podnět může být jednorázový (smrt
blízké osoby, znásilnění) nebo drobný, ale opakující se (rodinné hádky, posmívání okolí).
traumatizace - zraňování
tréma – stav úzkosti podmíněný strachem z posouzení druhými lidmi. Při trémě je utlumena
schopnost přesně logicky myslet a jednat, slábne sebeovládání a snižuje se výkon.
tremor – chvění, stres
V
vox sibilans –šeptané slovo (užíváno např. při vyšetřování sluchu)
variabilita – proměnlivost, kolísavost
variabilita intraindividuální – rozdílnost, kolísání výkonu i reakcí téhož člověka dle jeho
aktuálního stavu
vegetativní – týkající se zákl. vůlí neovládaných životních funkcí
verbální – vyjádřený slovy, související se slovním vyjadřováním, opak neverbálního
vulnerabilita – zranitelnost, zvýšená citlivost