úvodní slovo ročník 21 březen 2016 číslo 3 - Michle
Transkript
úvodní slovo ročník 21 březen 2016 číslo 3 - Michle
ROČNÍK 21 BŘEZEN 2016 ČÍSLO 3 FARNÍ SPOLEČENSTVÍ PŘI KOSTELÍCH NAROZENÍ PANNY MARIE V MICHLI A SV. FRANTIŠKA Z ASSISI V KRČI ÚVODNÍ SLOVO Milí farníci. Mám hodně rád sny o lidech, které jsem znal nebo je znám. Nezdají se mi často, ale zato zůstávají v jakémsi zvláštním „archivu“ paměti. Vytahují na světlo (nebo spíš křísí) zapomínané lidi a okolnosti, a další věci, které jenom sny umějí nově přenastavit, takže pak to všechno snové zdání je i jaksi pravdivé. Při nejmenším je pravdivé v tom podstatném, a to přece něco musí znamenat. Uvědomuji si, že úplně každý člověk (ze snu), nezávisle na tom, zda zemřel nebo žije, se ve snu směje a něco říká. Je to vždycky jen takový střih a nic víc, ale takový sen má v sobě cosi lákavého, 1 co můžeme, jak myslím, snadno pochopit. Vůbec sice nevím, co takový člověk ve snu říká, ale možná o to víc jsem odhodlán věřit, že takový sen je inspirativním dotekem Nejsvětější Trojice, která si takto ode mě (nenápadně a zároveň i naléhavě) přeje hlubší a osobnější spojení s evangeliem. Ty sny jsou nostalgií vzkříšení, jak toho, co je zmeškáno, tak i toho (a především toho), co v mnohých lidech teprve přijde. Ani v nejmenším nepochybuji, že v takových snech přichází povolání ke vzkříšení duchem evangelia: Stejně jako říkal Kristus Nikodémovi, že se musí narodit znovu. To, co kdysi slyšel Nikodém, si můžeme sice kdykoliv přečíst, ale zdá se mi, že to nestačí POZVÁNKA NA NÁRODNÍ POCHOD PRO ŽIVOT a že to pro nás Boží Prozřetelnost osobně aktualizuje a předává každému, do koho vkládá nějaké své Boží přání. Například přání, abychom uvěřili ve vzkříšení a v každou jeho dílčí podobu. Vážení otcové, milí přátelé, Mějte se hezky a přeji vám požehnané Velikonoce. rádi bychom Vám poděkovali za mnohaletou podporu a práci, která zpravidla není vidět a už vůbec nebývá doceněna. Máte mnoho starostí a nechceme Vám přidělávat další, nebo Vás jakkoliv "úkolovat". Chceme se podělit o radost, která - věříme - i Vás potěší. P. Antonín Lukeš, M.Id. PŘÍPRAVA NA PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ Milí farníci a katecheté, Máme upřímnou radost, že stále větší část české společnosti vnímá potřebu pomáhat ženám, které čekají nečekaně dítě. Po mnoha desetiletích konečně i zaznívá, že zodpovědnost muže za ženu a počaté dítě je tím klíčovým momentem pro skutečné řešení. Mnoho osobností, starostů i nemocnic napomáhá, aby se každé dítě mohlo narodit (např. Magistrát hl. m. Prahy poskytuje v březnu a dubnu reklamní plochy v hodnotě několika set tisíc korun). měli bychom se spolu poohlédnout po dětech, které už jsou ve věku, že by mohly přijímat eucharistii, ale stále ještě nepřijímají. Jestli takové děti sami doma máte, ale nejste si jisti, zda o eucharistii mají odpovídající povědomí, tak vás prosím, abyste se do Velikonoc, třeba po nějaké nedělní mši, zastavili v sakristii a můžeme si promluvit. Příprava by pak začala hned po Velikonocích a 1. svaté přijímání by bylo na slavnost Seslání Ducha svatého. P. Antonín Lukeš, M.Id. 2 Nic z toto by se nedělo, kdyby nebylo Vaší každodenní práce a úsilí tisíců věřících, které vedete. Budeme proto zvláště za Vás děkovat i při mši svaté v katedrále 2. dubna celebrované panem kardinálem Dominikem Dukou před Národním pochodem pro život a přenášené TV NOE. Chystají-li se přijet rodiny s dětmi i z Vaší farnosti, možná je potěší možnost zaregistrovat se k bezplatnému obědu, na který je pan kardinál zve - http://pochodprozivot.cz. A tak jsem začal do Zirndorfu jezdit každý víkend. Narazil jste na dobrou i u zirndorfského faráře? Radim Ucháč Hnutí Pro život ČR vůli Zpočátku jsem většinou přespával v nějakém penzionku. Když jsem později získal důvěru P. Alfonse Weberta, nabídl mi nocleh na faře v pohostince. Měl opravdového kněžského ducha a jednání s ním bylo velmi snadné. Musel jsem mu ovšem vysvětlit, že moje pracovní doba je trošku jiná než na normální faře, můj apoštolát někdy začíná až večer, poněvadž teprve tehdy se byli lidi schopni sejít. Pak jsme diskutovali až do pozdních hodin. Byly to zajímavé diskuse, porovnávaly se pomáhající organizace: která nabízí lepší podporu, kde se dá sehnat oblečení, kde najít aspoň nárazovou práci, předávaly se různé adresy... Často přišla řeč i na víru. UTEČENEC, KTERÝ JAKO KNĚZ PEČOVAL O UTEČENCE – P. PAVEL KUČERA „Uprchlický farář“ P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá léta stalo pečovat o utečence v německém utečeneckém táboře Zindorf. Mons. Pavel Kučera zemřel ve středu 24. února 2016. Sám utečenec, který jako kněz pečoval o utečence z komunistického Československa. Přinášíme vám několik jeho poutavých (a zvláště dnes stále aktuálních) vzpomínek z knihy rozhovorů Lágr. Lidi měli zájem se mnou mluvit nejen o věcech sociálně ekonomických, byli i takoví, kteří si chtěli dát do pořádku také své záležitosti náboženské. Řada z nich neměla pokřtěné děti, v Československu se to báli udělat kvůli svému povolání – byli to učitelé, doktoři… Mnoho lidí si dalo v Zirndorfu do pořádku manželství, kde nebyla nějaká překážka, mohli uzavřít církevní sňatek. V utečeneckém táboře Zirndorf u Norimbeku ... Do uprchlického tábora v Zirndorfu jsem zpočátku roku 1966 jezdil každé tři neděle. Brzo se ukázalo, že by Češi měli zájem o setkání každý víkend. 3 Plnil jsem i úlohu jakéhosi důvěrníka, psychologa. Uprchlíci cítili v novém prostředí tlak, se kterým si mnohdy neuměli poradit. Byli v úplně jiných poměrech než dosud, všecko se jim proměnilo. Vzpomínám na případy, kdy muž byl doma v Československu náramný suverén a tady se najednou dočista ztratil;naopak jeho dříve ušlápnutá žena se dokázala v Německu orientovat daleko snáze. Lidi ke mně cítili důvěru, i nevěřící za mnou chodili a dlouze jsme spolu hovořili. Co bylo nejhorší? pro utečence v lágru Ne snad nejhorší, ale určitě všechno prostupující byla fádnost a jednotvárnost zdejšího života. Naši lidi neměli velké finanční prostředky, neznali prostředí, mnohdy ani jazyk, a tak, ačkoliv mohli vyjít za brány lágru do města nebo do jeho okolí, mnohdy to nedělali. Hlavně děti si nevěděly se svým časem rady. Když už jsem v Zirndorfu trvale bydlel, přicházel jsem za nimi a bral je na výlet, do zoologické zahrady, do cukrárny, na film, do lesa, zahrát si fotbal… Pro děti to byl zážitek. Zpočátku šli na Západ ti, kteří byli ve víře vychováni. Pochopitelně dobře věděli, jak kněze oslovovat, říkali mi pane faráři. Postupem let i tato dovednost – tedy vědomí toho, jak říkat knězi – vyprchala. V sedmdesátých letech přicházely ročníky otázkami víry nezasažené. Jakých titulů jsem si to vyslechl! Pane kostelníku, pane z kostela, svatý otče, vaše milosti, pane kanovníku, pane kaplane… Ani jsem je už neopravoval, měl jsem z toho švandu. Vyskytli se i takoví, kteří začali trpět depresí, měli sebevražedné myšlenky, trpěli výčitkami svědomí, že doma nechali třeba babičku, maminku nebo děti. Rozbité rodiny bylo časté téma, které musel táborový kněz řešit. Nastávaly problémy s dětmi – rodiče jim mnohdy předem neřekli, že utečou. Jeden třináctiletý chlapec se s tím neuměl srovnat, cítil pevnou vazbu na své kamarády doma, tady neměl žádné vrstevníky a chtěl si vzít v lágru život. Jindy se ukázalo, že jeden z manželů má úplně odlišné představy o tom, co na Západě dělat – to dokázalo narušit vztah mezi manžely. Někteří, skutečně psychicky onemocněli a skončili na psychiatrických klinikách. Často to byli lidi, kteří utekli sólo, neměli rodinu, přátele, zůstali v cizině docela sami. Jak dlouho trval před srpnem 1968 průměrný pobyt v táboře? U někoho třeba čtyři měsíce i déle. Nedalo se to předem odhadnout, lidi se museli naučit být trpěliví. 4 jejich povaha. Pokud některé momenty nedokázali zpracovat doma, tím spíš to nedokázali v cizině v podmínkách utečeneckého lágru a nejisté budoucnosti. Docházelo pak k psychickým zhroucením i k návratům zpět. Za tu dobu se už dal navázat osobní vztah. Mohli jste se poznat. Často mi říkali: „Pater, za pár dní letíme do Ameriky“ a já uspořádal bohoslužbu na rozloučenou. Často i mně při ní vyhrkly slzy, ano: zvykli jsme si na sebe za tu dobu. Bylo to skutečně dojemné, lidi opouštěli svůj světadíl, Evropu, kus domova, a v tu chvíli nevěděli, jestli se sem ještě někdy vrátí. Utečenci se vraceli? Zřídka, ale ano, vraceli se. Většinou se tak rozhodli vlivem nějakého zkratu. Kritické situace nastávaly zejména za Dubčeka. Možnost útěku před srpnem 1968 nebyla tak snadná, a proto tento krok lidé daleko hlouběji vážili. Najednou to bylo spontánní, emigrace byla svým způsobem šlágr, lidé si sbalili svých pět švestek, aniž o tom dlouho uvažovali. Nebyli ovšem na takový krok připraveni ani zralí. Všechno začali zpracovávat teprve venku. Proto v té době přibývalo psychických problémů. Jako táborový kněz jste měl přímo „v popisu práce“ sestupovat do duší utečenců. Byla to zcela mimořádná forma pastorace, protože se odehrávala v mimořádných podmínkách. Pobyt v táboře byl pro všechny zúčastněné bez výjimky naprosté novum, něco podobného dosud nemohli zažít a ověřit si, jak to budou snášet. Docházelo pak k nečekaným zvratům a překvapením, protože lidi zpočátku nechápali, že část své minulosti si stále nesou s sebou. Práce s uprchlíky bylo tolik, že nestačilo jen dojíždět. Potřeboval jste v Zirndorfu přímo bydlet. Svůj první plat z biskupství z Augsburgu jsem dostal 1. ledna 1967. Zároveň jsem se rozhodl, že se pokusím přestěhovat do Zirndorfu. Řekl jsem si, že se Zirndorf stane uprchlickou farností. Nejdřív jsem se vydal na vlastní pěst po blízkém Norimberku, chodil jsem od fary k faře a ptal se, jestli by mi nemohli pronajmout nějaké prostory. Byl jsem značně naivní. Jak to myslíte? Vždyť řada z nich se chtěla od své minulosti oprostit a osvobodit. Ano, mnozí předpokládali, že emigrací se kromě jiného vyřeší jejich rodinný či pracovní problém, některým doma hrozil i nějaký postih. Brzo ale pochopili, že to není tak jednoduché, protože čeho se nikdy nezbavili a co si s sebou neomylně vzali, byl jejich charakter, 5 Mluvil jsem o tom i se „svým“ zirndorfským farářem Alfonsem Webertem: „Co byste dělal v Norimberku? Nechcete bydlet u mě na faře?“ Chtěl jsem. V tzv. akváriu za zasklenou stěnou jsem měl kancelářičku, gauč, skříň a vedle malou ložnici. To mi stačilo. kříž musel na volném prostranství lágru postavit veliké stany? V táboře bylo v té době natěsnáno až jedenáct set lidí, téměř dvojnásobek jeho kapacity. Tehdy šla všechna administrativa naštěstí velmi rychle, někteří měli azyl vyřízený za dva tři dny a šli dál. Práce tehdy bylo v Německu dost, takže nejeden podnikatel či živnostník čekal u brány lágru a sháněl pracovní síly. Volali mi z různých firem a fabrik, jestli bych nevěděl o nějakém řemeslníkovi. Činnost kněze v té době tak trochu suplovala úřad práce. Tak začala fungovat vaše „uprchlická“ farnost Po právní stránce jsme žádnou farností nebyli. Ani jsem si zpočátku neuvědomil, že bych se měl hlásitna biskupství v Bamberku. Později mě tam P. Alfons vzal, mluvili jsme s generálním vikářem, který prohlásil, že je pro diecézi dobré mít v táboře kněze. Situace došla tak daleko, že další utečenci se už do tábora nevešli a čekali před bránou. Češi z lágru jako zkušení mazáci vycházeli ven a dávali jim potřebné informace. „Je tady český farář, už jste s ním mluvili?“ říkali často. Tenkrát jsem nosil cílevědomě kolárek, aby lidi hned viděli, že jsem kněz – a mnozí se na mě skutečně obraceli. V té době mě zdravili všichni hostinští z okolí, u každého jsem se snažil umístit nějaké Čechy. Stal jste se tedy bamberským... Každý kněz musí být někde inkardinovaný, já jsem to měl ale složité a nepatřil jsem vlastně nikam. Na jáhna mě ještě v Československu tajně vysvětil litoměřický biskup, tak jsem mohl patřit i jemu. Na biskupství Bamberk mě pak uváděli jako kněze diecéze pražské, i pověření z Říma uvádělo, že patřím Praze. Po 21. srpnu 1968 bylo v Zindorfu najednou asi všechno jinak. Dovedete si představit, jak to vypadalo, když sem denně přicházely stovky Čechů a Červený 6 Když nás obsadili Rusové a nikdo nevěděl, jak bude okupace postupovat, objevila se doslova psychóza strachu. Hodně lidí přicházelo do Zirndorfu třeba z Jugoslávie, kde byli na dovolené. Často to byly jenom části rodin. Na základě svých dosavadních zkušeností jsem považoval za důležité jim radit, aby se pokud možno snažili rodinu si nerozbíjet. Připomínal jsem jim, že nejsou mniši nebo řeholnice, aby žili bez kontaktů s druhým pohlavím – a taková situace pro ně znamená zárodek ohrožení manželství. mohla chodit do čtvrté páté třídy, prožila své první Vánoce v cizině právě v lágru. Po letech mi napsala, že to byly nejchudší a nejkrásnější Vánoce v jejím životě. Když se naši lidi uchytili třeba někde v zámoří, psali zpravidla o prvních Vánocích v táboře velmi dlouhé a dojemné dopisy. Vzpomínám na jedny rodiče, kteří přijeli bez dítěte. Paní plakala: „Léta jsme čekali na děcko, teď ho máme a zůstalo v Československu! Já se k němu chci vrátit, ale manžel tvrdí, že ho dostaneme do Německa přes Červený kříž.“ Vysvětlil jsem jí, že Červený kříž v tomto směru nemá žádnou pravomoc, bolševici na něj zkrátka nedají: „Pokud vám mohu radit, nedělte se.“ Za několik hodin souhlasil s návratem domů i manžel. Byli bez prostředků, tak jsem je dovezl na vlak a koupil jim jízdenku. Tenkrát mnoho uprchlíků jezdilo k hranicím dívat se domů. I já to zažil, měl jsem dalekohled a třeba u Železné Rudy jsem koukal do Československa. Bylo to zvláštní dívat se domů a přitom tam nesmět. Kdy začala do Zirndorfu proudit vlna posrpnových? Bezprostředně po 21. srpnu, někteří přišli ještě ten den. Přední místnost v táborové kapli sloužila jako kulturní, společenské a nyní hlavně informační středisko. Umístil jsem tam televizi, jelikož německé sdělovací prostředky nepřetržitě přinášely zprávy o obsazeném Československu. Všichni Češi tam sledovali nejnovější události. Na začátku jsme čekali skutečnou revoluci, větší krveprolití, ale jak se situace uklidňovala, začala se tříbit i rozhodnutí utečenců, jestli na Západě zůstat, nebo se vrátit domů. Tehdejší vláda v Československu mluvila tak, že se zdálo, že určitá svoboda zůstane zachována. Zejména Vánoce jsou pro exulanty tím nejtěžším obdobím roku. Jako by jim tento svátek otevíral vrátka k domovu, kterými ovšem nelze projít. Vánoce jsou pro každého, ať už věří, nebo nevěří, zvláštním obdobím. Snažil jsem se ho uprchlíkům vždycky nějak zpříjemnit, aby v něm našli svůj kus domova. Zařídil jsem třeba společnou večeři s tradiční českou tabulí. Mnoho dárků pod stromečkem nebylo, nanejvýš jsme sehnali něco pro děti, ale přece jen: byla v tom krásná pospolitost. Jedna holčička, 7 Tenkrát vycházeli Němci Čechům nesmírně vstříc, pročesky bylo naladěno obyvatelstvo, církevní instituce i charita. Německé úřady ovšem zprvu nechápaly, že pro lidi, kteří si potřebují nejprve svou situaci ujasnit, není optimální jít hned do tábora. Československá kontrarozvědka by snadno zjistila, že žádali o azyl, a kdyby se pak chtěli vrátit, mohli by je snadno obvinit, že zradili komunistickou vlast. Proto jsem se dohodl s charitou a ta nám nabídla jeden dům v Norimberku, kde mohli Češi a Slováci pár dní pobýt, než se zorientovali a definitivně rozhodli. Bydleli přímo pod hradem v Jugendherberge, měli tam stravu, byt a malé kapesné. Jistě, někteří toho využili na čtrnáctidenní dovolenou, ale mnohým to poskytlo dobu potřebnou k zodpovědnému rozhodnutí. Z lágru byla cesta zpět za železnou oponu mnohem obtížnější, když už byli úředně evidováni jako uprchlíci. Česká rozvědka měla jistě o pohybu v táboře přehled. čtyřicetičlenná skupina slovenských Cikánů, kteří utekli brzo po srpnu. Měli mimořádnou úctu k Panně Marii. V kapli před mariánskou sochou zapálili veliké svíce, div že mi tehdy dřevěná kaple nevyhořela – podařilo se jim propálit jen stupeň u oltáře. Rád jsem se s nimi stýkal, ale přece jen: byli to lidé, se kterými si ani Němci nevěděli moc rady, tak je z lágru záhy odsunuli do prostoru v Norimberku, kde pobývali němečtí Cikáni se svými maringotkami. Na Hod Boží vánoční odpoledne jsem se tam za nimi vypravil, že jim rozdám nějaké balíčky z Norska. Uvítal mě cikánský primáš a vzal mě do maringotky. Venku zima, mráz, uvnitř přetopeno, že chodili do půl těla nazí. Měli ze mě ohromnou radost, musím prý s nimi pojíst. Rukama trhali sousta z krásně propečené husy, dal jsem si s nimi i kořalku. Do té slávy přišel jeden Cikán a začal vykřikovat, ať mu co nejdřív zajistím azyl, že na něj už několik měsíců čeká. Primáš jen vstal a on hned zmlkl. „Pane farář, na něj nedejte,“ řekl mi a poklepal si významně na hlavu. „Bůh mu nedal.“ Okupace byla pro naši zemi tragédií, ale ve spoustě lidí vyprovokovala to dobré, co v nich bylo. V celé Evropě se „probudila“ spousta dobrodinců, kteří nám posílali šatstvo nebo potraviny; před Vánocemi přišel z Norska celý vagón oblečení a dárkových košů. Jako ke svému duchovnímu otci se ke mně hlásila i zhruba Narostla po srpnu 1968 s příchodem Čechů v Zirndorfu kriminalita? 8 Jen částečně. Vybavuji si například tři chlapíky bez prostředků, kteří kradli. Nevzali je do lágru, mně jich bylo líto, nechtěl jsem, aby skončili na ulici, tak jsem se se známými Němci domluvil, že je umístí do svého zahradního altánku. Bylo léto, mohli tam nějakou dobu pobýt, nosil jsem jim jídlo, ale oni si tam udělali ohýnek a altánek málem shořel. ... v Jeruzelémě, při kterém zahynulo osmnáct lidí (srov. Lk 13,1-5). Ježíš zná pověrčivou mentalitu svých posluchačů a ví, že si tento typ událostí vykládají chybně. Myslí totiž, že pokud oni lidé zahynuli tak krutým způsobem, je to znamení, že je Bůh potrestal za nějaké těžké provinění, kterého se dopustili; jako by se řeklo: „zasloužili si to“. A naopak skutečnost, že sami byli tohoto neštěstí uchráněni znamenalo, že se mohou cítit „v pořádku“. Oni „si to zasloužili“ a já „jsem v pořádku“. Vybráno a redakčně upraveno z knihy Lágr, Pavel Kučera v rozhovoru s Alešem Palánem. (Karmelitánské nakl., 2009) zdroj: http://www.kna.cz/ctenarskykoutek/utecenec-ktery-jako-knezpecoval-o-utecence-p-pavelkucera.html Ježíš jednoznačně odmítá takové vidění, protože Bůh nepřipouští tragédie, aby potrestal viny, a prohlašuje, že jejich oběti nebyly horší než druzí lidé. Vybízí naopak k tomu, aby bylo z těchto bolestných faktů vyvozeno varování týkající se všech, protože všichni jsme hříšníci; říká totiž těm, kteří se jej tázali: „Když se neobrátíte, všichni podobně zahynete“ (v.3). BŮH NEPŘIPOUŠTÍ NEŠTĚSTÍ, ABY POTRESTAL VINY DOTYČNÝCH LIDÍ PROMLUVA PAPEŽE PŘED MODLITBOU ANDĚL PÁNĚ, NÁM. SV. PETRA 28.2.2016 Drazí bratři a sestry, dobrý den! Bohužel, denně přináší zpravodajství špatné zprávy: vraždy, neštěstí, katastrofy. V dnešním evangeliu (Lk 13,1-9) Ježíš poukazuje na dvě události, které v oné době vyvolaly velký rozruch: krvavá represe, které se dopustili římští vojáci uvnitř chrámu, a pád věže v Siloe, 9 Také dnes můžeme být vzhledem k neštěstím a skličujícím událostem pokoušeni „svádět“ odpovědnost na oběti nebo dokonce na samotného Boha. Evangelium nás však vybízí k zamyšlení: jaké jsme si vytvořili pojetí Boha? Jsme skutečně přesvědčeni, že Bůh je takový a že to není spíše naše projekce čili bůžek učiněný „k našemu obrazu a podobě“? Ježíš nás naopak volá, abychom změnili svá srdce, radikálně změnili směr cesty svého života, zanechali kompromisů se zlem – těch se dopouštíme všichni, tedy pokrytectví, já si myslím, že všichni nosíme alespoň špetku přetvářky – a abychom s rozhodností nastoupili cestu evangelia. Opět však přichází pokušení se ospravedlňovat: „Od čeho se mám obrátit? Nejsme konec konců dobrými lidmi? Kolikrát jen nás napadne: „Jsem vlastně vcelku dobrý, jsem dobrá“ – není tomu tak? Copak nejsme věřícími, i poměrně dost praktikujícími? A myslíme si, že jsme ospravedlnění. Bohužel, každý z nás se velmi podobá stromu, který roky nepřináší ovoce. Ale naštěstí pro nás Ježíš se podobá rolníkovi, který s bezmeznou trpělivostí vymůže pro neplodný fíkovník ještě jeden odklad. „Nech ho tu ještě rok – říká hospodáři – snad příště ovoce ponese“ (Lk 13,89). „Rok“ milosti: doba Kristova ministeria, čas církve do doby Jeho slavného návratu, čas našeho života odměřovaný určitým počtem postních období, která jsou nám nabízena jako příležitosti k pokání a spáse, čas Svatého roku milosrdenství. Neskonalá je Ježíšova trpělivost! Pomysleli jste někdy na Boží trpělivost? Pomysleli jste na Jeho bezmeznou starost o hříšníky? Měla by v nás vyvolat nedočkavost! Nikdy není pozdě na obrácení, nikdy! Až do poslední chvíle na nás čeká Boží trpělivost. Vzpomeňme na onen malý příběh svaté Terezie od Dítěte Ježíše, která se modlila za jednoho muže odsouzeného na smrt, zločince, který nechtěl přijmout útěchu církve, odmítal kněze, chtěl umřít tak. A ona se v konventu modlila. A právě když nastala chvíle popravy, obrátil se ten muž ke knězi, vzal kříž a políbil jej. Trpělivost Boha. A stejně jedná také s námi, s námi všemi! Kolikrát jenom – my to nevíme, dozvíme se to v nebi – kolikrát jen jsme už blízko pádu, když v tom nás zachrání Pán. Zachrání nás, protože s námi má velkou trpělivost. Takové je Jeho milosrdenství. Nikdy není pozdě na obrácení, které je však naléhavě nutné, nadešel čas! Začněme dnes. Panna Maria ať je nám oporou, abychom mohli otevřít srdce Boží milosti, Jeho milosrdenství, a pomůže nám neodsuzovat nikdy druhé, nýbrž nechat se pohnout každodenními neštěstími k serióznímu zpytování svědomí a pokání. (přeložil Milan Glaser) zdroj: http://www.radiovaticana.cz/ 10 JAK JSEM ZPOVĚDNÍKA ŽÁDAL O ZPROŠTĚNÍ OD MODLITBY To byl další moment v mém životě, kdy se mě Bůh dotkl. Byla to chvíle, kdy jsem si uvědomil, že Ježíš netouží po mé práci, ale po mně. A hluboce jsem pochopil potřebu modlitby ve svém životě. ELIAS VELLA Byl jsem přesvědčený, že Ježíšovi mnoho dávám, ale Ježíš nepotřeboval to, co jsem pro něho dělal. On je Bůh, který nám řekl: “Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat’” (Lk 17,10) Měl jsem mnoho povinností a spoustu práce V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce. Řekl jsem mu: “Potřebuji osobní modlitbu, ale nenalézám na ni čas. Nevím, co mám dělat.” Ještě dnes si pamatuji na jeho úsměv, když se mě zeptal: “Proč?” “Protože mám mnoho práce”, odpověděl jsem. “Co vlastně děláš, jakým činnostem se věnuješ?” Začal jsem jmenovat všechny aktivity, které jsem měl, ale během vyjmenovávání mě zastavil a řekl: “Vidím, můj bratře, že máš spoustu práce, a proto ti nestačí modlit se třicet minut, ale potřebuješ šedesát minut.” V duchu jsem doufal, že mě povinnosti modlitby zprostí, ale místo úlevy mi doporučil, abych se modlil dvakrát tolik! Bůh nepotřebuje naše básně Často si myslíme, že dokonalost naší modlitby závisí na množství pěkných slov. Jako by pěkná slova byla zárukou pěkné modlitby. Bůh není básník, který potřebuje naše básně, aby nám porozuměl. Bůh je určitě i básník, ale především je Otec. Důležitost naší modlitby tedy nespočívá ve stylu, který při modlitbě používáme, netkví v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci. Zahleďte se na Ježíše a nic neříkejte Potom pokračoval: “Pro koho pracuješ?” A já jsem velmi jasně řekl: “Pro Ježíše.” A on mi odpověděl: “Ježíš nepotřebuje tvoji práci, on potřebuje tebe.” 11 Nejkrásnější je modlitba tehdy, když přicházíme před Pána, setrváváme před ním v tichu a díváme se na něho. Čím méně v modlitbě mluvíme, tím lépe se modlíme. Představte si malou holčičku, která přichází za svou maminkou, nic neříká, jen se jí dívá do očí. To je nejkrásnější setkání dítěte a matky. I vy se tedy zahleďte na Ježíše, zůstaňte v jeho přítomnosti a nic neříkejte – to bude modlitba kontemplace. Ďáblu nevadí, pro Ježíše... že (Mk 11, 24-25). Jak vidíte, Ježíš nám říká: Dříve než se začneš modlit, odpusť. Kdykoli je v našem srdci neodpuštění, brání to modlitbě. Když se za tebe modlím a v mém srdci je neodpuštění, i když se neodpuštění týká jiného člověka, ne tebe, je moje modlitba blokovaná. pracujete Ďáblu nevadí, že pracujete pro Ježíše. Záleží mu na tom, zda s Ježíšem hovoříte. Když dosáhne toho, že s Ježíšem nebudete mluvit, může vám pomoci pro něho pracovat. Ale potom si už s Ježíšem nebudete povídat vůbec. Neschopnost odpouštět překážkou modlitbě je Z knihy: Elias Vella: Ježíš – lékař těla i duše, Karmelitánské nakl. Redakčně upraveno. zdroj: www.pastorace.cz SBÍRKY V LEDNU A ÚNORU 2016 velkou 31. 01. 2016 sbírka na farnost =10.597,--Kč 07. 02. 2016 sbírka na farnost =11.785,--Kč 14. 02. 2016 sbírka na farnost =11.872,--Kč 21. 02. 2016 sbírka na Haléř svatého Petra =11.785,--Kč Je důležité, abychom si zapamatovali jednu praktickou poznámku. Neschopnost odpouštět je vždy velkou překážkou modlitbě. V Markově evangeliu čteme tato Ježíšova slova: “Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít. A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky” P. Antonín Lukeš, M.Id. 12 FARNÍ KALENDÁŘ ● BŘEZEN 2016 KLÍČ: P - památka ● SV - svátek ● SL - slavnost Mše svaté zapsané v tomto kalendáři jsou pouze výjimečné. Pravidelné mše jsou podle běžného rozvrhu Út St Čt Pá So Ne Po Út St Čt Pá BŘEZEN 2016 1 P ● SVATÝ SUITBERT, MISIONÁŘ 09:15 ● Habrovka ● SEDMIKRÁSEK - setkání maminek s dětmi 16:00 ● Sue Ryder ● mše svatá 2 P ● SVATÝ SIMPLICIUS, PAPEŽ 20:00 ● farní sál KRČ ● MODLITBA TAIZE 3 P ● SVATÁ KUNHUTA, CÍSAŘOVNA 4 P ● SVATÝ KAZIMÍR, PATRON LITVY Po mši svaté ● kostel KRČ ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona 5 P ● SVATÝ TEOFIL, BISKUP 6 4. NEDĚLE POSTNÍ (SBÍRKA NA SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE – KRAKOV 2016) 7 P ● SVATÁ PERPETUA A FELICITA, MUČEDNICE Z KARTAGA 17:30 ● kostel KRČ ● dětská mše svatá 8 P ● SVATÝ JAN Z BOHA, ZAKLADATEL ŘÁDU MILOSRDNÝCH BRATŘÍ 09:00 ● kavárnička KRČ ● setkání žen ze společenství NOEMI 9 P ● SVATÁ FRANTIŠKA ŘÍMSKÁ, ŘEHOLNICE 20:00 ● farní sál KRČ ● setkání mužů, příznivců mužské spirituality 10 P ● SVATÝ JAN OGILVIE, KNĚZ, MUČEDNÍK A PATRON SKOTSKA 18:45 ● fara ● FARNÍ RADA 11 P ● SVATÝ EULOGIUS Z KORDOBY, BISKUP A MUČEDNÍK Po mši svaté ● kostel KRČ ● hodinová eucharistická adorace 13 So Ne 12 13 Po Út 14 15 St 16 Čt 17 Pá 18 So 19 Ne Po 20 21 Út 22 St Čt 23 24 s četbou z Nového zákona P ● SVATÝ KVIRIN, MUČEDNÍK 5. NEDĚLE POSTNÍ (SBÍRKA NA ARCIDIECÉZNÍ CHARITU) VÝROČNÍ DEN ZVOLENÍ PAPEŽE FRANTIŠKA P ● SVATÁ MATILDA ŘÍMSKÁ, KRÁLOVNA P ● SVATÝ LONGIN, SETNÍK POD KŘÍŽEM A MUČEDNÍK 10:00 ● sál Krč ● KONFERENCE KNĚŽÍ III. PRAŽSKÉHO VIKARIÁTU P ● SVATÝ HERIBERT, ARCIBISKUP 18:45 ● Na Paloučku ● ekumenická biblická hodina (Sk 13, 1-12) P ● SVATÝ PATRIK, BISKUP, MISIONÁŘ A PATRON IRSKA P ● SVATÝ CYRIL JERUZALÉMSKÝ, BISKUP A UČITEL CÍRKVE Po mši svaté ● kostel KRČ ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona SL ● SLAVNOST SVATÉHO JOSEFA, MUŽE PANNY MARIE (doporučený svátek) SÁL ● POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA FARNOSTI – P. PETR BENEŠ (hodina začátku bude upřesněna) KVĚTNÁ NEDĚLE PAŠIJOVÁ PONDĚLÍ SVATÉHO TÝDNE 16:45 ● KRČ ● KAJÍCÍ POBOŽNOST DĚTÍ SE SVATOU ZPOVĚDÍ ÚTERÝ SVATÉHO TÝDNE 09:15 ● Habrovka ● ČTYŘLÍSTEK – setkání maminek s dětmi STŘEDA SVATÉHO TÝDNE ZELENÝ ČTVRTEK 16:30 ● kostel MICHLE ● MODLITBA SV. RŮŽEMCE 17:00 ● kostel MICHLE ● KŘÍŽOVÁ CESTA 18:00 ● kostel MICHLE ● MŠE SVATÁ NA PAMÁTKU POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ (po mši bude možnost adorace) 14 Pá So Ne Po Út St Čt 25 VELKÝ PÁTEK (velkopáteční sbírka na Svatou Zemi) 16:30 ● kostel KRČ ● MODLITBA SV. RŮŽENCE 17:00 ● kostel KRČ ● KŘÍŽOVÁ CESTA 18:00 ● kostel KRČ ● VELKOPÁTEČNÍ OBŘADY 26 BÍLÁ SOBOTA 08:00 ● kostel MICHLE ● MODLITBA U BOŽÍHO HROBU 20:00 ● kostel MICHLE ● VIGÍLIE VZKŘÍŠENÍ 27 SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, NEDĚLE - BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ 08:00 ● kostel MICHLE ● MŠE SVATÁ 09:30 ● kostel KRČ ● MŠE SVATÁ 11:00 ● kostel KRČ ● MŠE SVATÁ (dětská) 28 PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM 08:00 ● kostel MICHLE ● MŠE SVATÁ 09:00 ● kostel KRČ ● MŠE SVATÁ 29 ÚTERÝ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM 09:15 ● Habrovka ● SEDMIKRÁSEK – setkání maminek s dětmi 30 STŘEDA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM 31 ČTVRTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM každá neděle a slavnost ● 9:00 ● Michle – fara ● Farní snídaně 15 ROZVRH MŠÍ SVATÝCH BĚHEM ŠKOLNÍHO ROKU 2015 Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle MICHLE 17:30 12:00 17:30 17:30 08:00 KRČ 17:30 17:30 Poznámka každé druhé pondělí v měsíci je tato mše sv. pro děti s nešporami 17:30 09:30 11:00 19:00 mše sv. pro děti Slavnosti a svátky ► změny vyhrazené – sledovat kalendář a nástěnku! Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání Další svátosti a svátostiny► na požádání Sv. růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00) Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 52/23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu: [email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti: [email protected]; www.michlehabrovka.cz. Redakce textů: Kateřina Kyralová; doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 6. 2. 2016. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla bude ve středu 16. 3. 2016 ve 23:59. Příští číslo vyjde 27. 3. 2016. (Změna termínu vyhrazena.) 16