záloha srpen 2016

POZVÁNKA
SRPEN 2016
ROČNÍK XV. ČÍSLO 6.
NAŠE DĚDINY
Zpravodaj obcí Březnice - Bohuslavice - Salaš
NAŠE DĚDINY - zpravodaj obcí Bohuslavice, Březnice a Salaš. * Vydává
Římskokatolická farnost Březnice, Březnice 14, 760 01 Zlín. * Své příspěvky
můžete vložit do poštovní schránky farního úřadu v Březnici, poslat
elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo předat členům
redakční rady. * Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů, při
výběru dává přednost textům stručným. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. *
Zpravodaj je vydáván za podpory Obce Březnice a Obce Bohuslavice. *
Určeno pro vnitřní potřebu farnosti.* Uzávěrka čísla: 17.8.2016.
Ilustrace: J. Švajdová
BARTOLOMĚJ SVATÝ VE BŘEZNICI SLAVÍ
ZÁŘÍ
ZPRÁVY Z NAŠICH DĚDIN
Září, září,
na léto jde stáří,
zlaté slunce září
malátně a s únavou.
Ve středu 31. srpna v 18:00 bude slavena v kostele sv. Bartoloměje v Březnici mše
svatá na zahájení školního roku. Zvány jsou všechny děti, mládež, rodiče, učitelé
a všichni ostatní. Budeme se modlit za Boží požehnání a dary Ducha Svatého pro
žáky a učitele.
Žáci, žáci
ve slohové práci
píší, jak nám ptáci
mizí nad hlavou.
Příprava na svátost biřmování začne od 7. října. Přihlášky jsou k dispozici v kostele
a kaplích. Požadovaný věk 15 let. Tato příprava je určena i pro dospělé, kteří dosud
nebyli pokřtěni nebo byli pouze pokřtěni.
Švestky se modrají,
jablka sládnou
léto jde po kraji,
rybníky chladnou.
Obal se pavoučku
hedvábnou nití
ulétni podzimu
nebo tě chytí.
Sportovní klub Březnice připravuje na sobotu, 1. 10. 2016, tradiční soutěž ve vaření
guláše - „GULÁŠFEST“. Podrobnější instrukce budou zveřejněny na nástěnkách
a příštím čísle našeho zpravodaje.
Září, září,
na léto jde stáří,
zlaté slunce září
malátně a s únavou.
Na zpravodaj Naše dědiny jste darovali:
V Březnici 900,- Kč.
V Bohuslavicích - obchod Hruška: 100,- Kč, v kapli: 700,- Kč, individuální dar:
500,- Kč.
V Salaši 550,- Kč.
Všem dárcům děkujeme.
Text písně: Jaroslav Uhlíř
Uzávěrka příštího čísla bude 21.9.2016.
E DĚ
2
NY
DI
N AŠ
Ilustrace: J. Švajdová
SRPEN 2016
SRPEN 2016
27
Fotogalerie - setkání Březnic 25. 6. 2016
Milí čtenáři Našich dědin, dostává se vám do rukou další číslo místního časopisu.
Daleko za námi je už svatá Anna, která nám přinesla chladná rána, za námi je už
podzimní bráška svatý Vavřinec, a nyní už je tady také Bartoloměj svatý, který
odpoledne krátí. Pouť nám letos vychází na svatého Augustina, o němž pranostika
praví: O svatém Augustinu léto opouští krajinu.
Roční období ani počasí si nevybereme, přicházejí, odcházejí, nás se neptají, zda
bychom raději sluníčko nebo mráček. Je to rozhodnuto bez nás, a můžeme říci Bohu
díky.
Roční období ani počasí si nevybereme, ale mnoho jiných věcí si volíme a volit
musíme. Od věcí nedůležitých, jako co si vezmeme dnes na sebe, přes věci
důležitější, jak strávíme volný den, až po věci důležité či veledůležité jako je volba
zaměstnání, životního partnera, apod. Počátkem října nás čekají také volby do
krajských zastupitelstev. Kolem cest se už ukazují billboardy s možnými kandidáty,
kteří se na nás smějí, rozvážně se tváří či nám mávají. Mohli bychom si zodpovědět
otázku, do kterého sloupečku důležitosti bychom tyto volby zařadili: nedůležité,
důležitější, veledůležité?
Ale zpátky k našim vezdejším volbám.
V těchto dnech, zvláště v neděli 28. srpna, je před námi volba B:B, Bartoloměj:
Barumka. Volební boj přichází každý den, uskuteční se také o pouťové neděli. Jak se
rozhodnout? Co si zvolit? Podle jakého měřítka? Mohou to být měřítka zábavnosti,
snadnosti, toho, co frčí nebo vlastního prospěchu, ale také měřítka jiná, vyšší, hlubší,
druhým prospěšnější… Ať se nám daří zvolit to lepší! Přesto je potřeba uvést, že pouť
bez duchovního rozměru, návštěvy kostela a modlitby, se stává stejnou podívanou
jako barumka či jiná podobná akce. Pak je nedělní volba B:B bezpředmětnou, jde jen
o nové rozptýlení a zábavu.
Přeji správnou volbu a požehnanou pouť
E DĚ
NY
DI
N AŠ
P. Václav Fojtík
26
SRPEN 2016
SRPEN 2016
3
Končící školní rok 2015/2016
Hola, hola - školka, škola volá…
Do konce prázdnin zbývají ještě necelé dva týdny a poté se školy znovu zaplní dětmi.
Dovolte mi tedy předtím malé ohlédnutí za končícím školním rokem 2015/2016.
Každý rok se v naší mateřské škole snažíme dětem co nejvíce usnadnit adaptaci na
nové prostředí a pomoci jim přizpůsobit se změně, kterou je pro ně vstup do mateřské
školy. K tomu využíváme maskoty, kteří děti seznamují s mateřskou školou
a usnadňují, zpříjemňují jim pobyt v ní. V tomto školním roce to byli dva kamarádi
Bob a Bobek, s kterými jsme zažili hromadu legrace. V říjnu jsme si například za
pomoci rodičů ozdobili trička obrázkem králíků z klobouku a tato trička děti nosily
na různé akce mateřské školy. Téměř každý měsíc přijelo za námi do školky divadlo
s pohádkou a dokonce se objevil i kouzelník. Navštívil nás i pejsek s kočičkou
v rámci ukázky Canisterapie a přiletělo se na nás podívat i pár dravých ptáků.
Spoustu zábavy jsme si užili nejen na pyžamové párty, při písečné animaci či při
oslavě jarních svátků, ale také na výletě do Kovozoo ve Starém Městě a na vycházce
k panu Bilavčíkovi a jeho voliérám. Jako každý rok i letos jsme navštívili pana
Prachaře při oslavě Mezinárodního dne dětí, kterou pro děti připravili páni myslivci,
a díky panu Bernátkovi jsme měli možnost nahlédnout do úchvatného života včel. Na
konci roku připravili Bob s Bobkem pro rodiče a děti oslavu Dne rodin na zahradě
mateřské školy a také přichystali pro děti loučení se školkou s hledáním pokladu (pro
předškoláky doplněné spaním ve školce spojené s pasováním na prváky). V den
hledání pokladu se s námi Bob s Bobkem rozloučili, protože se už museli vrátit
zpátky do pohádky. A tak končil před prázdninami náš školní rok…
Dva krásné letní měsíce volna jsou za námi, začíná nový školní rok.
Něco končí, něco začíná…
Všichni se již určitě těšíte na své spolužáky, kamarády, učitele a také na vyprávění
zážitků z prázdnin, z výletů nebo rekreace.
Přejeme všem malým i velkým školákům hodně úspěchů ve školní práci.
Rodičům a pedagogům přejeme spoustu trpělivosti a nápadů při výuce a výchově
dětí.
A všem dohromady přejeme, aby obětavá práce přinesla radost dětem, rodičům
i učitelům.
redakce
Dětem
Víš, ty malý, kde sluníčko
vstává,
víš, kde draky
pouštěla tvá máma?
Tam za lesem na stráni
mají domek ještěrky,
starý pařez domov hlídá
dobře ví, co kámen skrývá.
Až tam půjdeš, můj ty malý,
kde tvůj táta s mámou chodívali,
vezmi slunce do dlaní
a skutálej je po stráni.
E DĚ
4
NY
DI
N AŠ
Jindřiška Švajdová
SRPEN 2016
SRPEN 2016
25
Křesťanství 14. století má vysokou schopnost sebereflexe a množství kriticky
naladěných kleriků i laiků, kteří vnímají nešvary své doby a především rozpory mezi
evangelijním ideálem a skutečností, kdy se církevní instituce staly až příliš
samozřejmou součástí politických, mocenských a ekonomických struktur. Dnešní
domněle sebevědomé katolíky a otevřeně laděné představitele církve musí
zahanbovat otevřenost a adresnost středověké kritiky nešvarů společnosti a církve.
Kritériem ale není povrchně chápaná svatost ve formě osobní zbožnosti, jakkoliv je
samozřejmým předpokladem, ale spíše velmi biblicky chápaná nezbytnost ctností štědrost, velkorysost, spravedlnost a především schopnost plnit nároky plynoucí
z příslušného úřadu.
Rodí se duchovní směry, které kladou důraz na zvnitřnění náboženství, na živou víru,
která je založena na pochopení, přijetí a promítá se do chování a jednání. Nové
proudy, za všechny jmenujme devotio moderna, kladou důraz na vzdělání, četbu
Písma a dalších duchovních spisů, kultivaci osobního vztahu ke Kristu a Marii, zájem
o rozjímavou modlitbu a na každodenní systematickou péči o duši. Místo kvantity
zbožných skutků je přesunut zájem na kvalitu, na snahu o porozumění podstaty víry
a vnímání velikosti člověka stvořeného k Božímu obrazu. Jsem přesvědčen, že
odolnost tehdejších lidí tváří v tvář krizím a životaschopnost středověké společnosti
čerpala svoji sílu právě z křesťanské víry.
Pohled na středověké křesťanstvo nám nenabízí jednoduchý recept na vyřešení
současných problémů západní společnosti a církví, které jsou ostatně mnohem menší
než ty, kterým čelili oni. Ale to podstatné se nemění.
Základní silou, která je vedla k té famózní míře kreativity, otevřenosti, reflexe,
odvahy, odolnosti a životaschopnosti, byla žitá křesťanská víra, naděje a láska.
Ráda bych touto cestou poděkovala za kolektiv mateřské školy všem rodičům, kteří
nás v průběhu tohoto školního roku fyzicky i materiálně podporovali a pomáhali nám
formou sponzorských darů. Obdrželi jsme různé hračky, drobné dárky pro děti,
výtvarný materiál a další pomůcky, které dětem udělaly obrovskou radost a nám velmi
pomohly při naší práci. Finanční příspěvky byly použity na nákup didaktických
pomůcek a hraček. Děkujeme i Vám všem, kteří jste se zúčastnili sběru papíru
a použitého oleje. Dále děkujeme panu Bilavčíkovi a panu Prachařovi za ukázku
různých druhů zvířat od andulek až po divoká prasata. Děkujeme také myslivcům
z mysliveckého sdružení Křiby za úžasnou oslavu dne dětí. Velké díky patří
Bohuslavickým tetkám za nákup výtvarného materiálu (pastelek a lepidel) pro děti,
Sdružení dobrovolných hasičů a Klubu maminek za pomoc a spolupráci na akcích
a podporu mateřské školy nejen v tomto roce, ale i v letech minulých.
Vážíme si pomoci Vás všech a těšíme se na další spolupráci v novém školním roce
2016/2017.
Děkujeme.
Bc. Lucie Vaculíková
Ing. Miloslav Mikeštík
Společenská rubrika
Rozloučení
Bohuslavice
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Vladimír Sviták
24
SRPEN 2016
SRPEN 2016
5
PODĚKOVÁNÍ PANÍM UČITELKÁM
Z MŠ BOHUSLAVICE U ZLÍNA
Protože posledním červnovým dnem letošního roku ukončil docházku v mateřské
škole v Bohuslavicích i náš mladší syn, chtěla bych prostřednictvím Našich dědin
ze srdce poděkovat paním učitelkám z bohuslavské mateřské školy Božence
Mikuličkové a Lucce Vaculíkové.
Poděkovat za sebe i za další spokojené rodiče za to, jakým způsobem pracují s dětmi,
co pro ně vymýšlejí a hlavně konají, a to nejen ve své pracovní době, ale i ve svém
volném čase, který je zejména v dnešní době pro každého tak vzácný.
Pravidelné společné akce školky, dětí jejich rodičů a sourozenců (např. dlabání dýní
na Halloween, den pro rodiny…), krásná vystoupení dětí při různých příležitostech
(např. při mikulášské besídce, adventu, dnu matek…), spolupráce s obecními spolky
při akcích pro děti (např. dětský karneval, lampionový průvod…), příprava
předškoláků k zápisu, bezvadné vedení dětí ke kamarádství, komunikace s rodiči
a mnoho dalšího. Na to, že mají paní učitelky na starosti děti od 3 let až po předškoláky
a jsou na to jen dvě, zvládají vše bravurně a s přehledem, ke spokojenosti dětí i rodičů.
Jako maminka předškoláka děkuji také za organizaci akce „Spaní ve školce pro
předškoláky“, kdy během jednoho odpoledne zvládly paní učitelky se 6 předškoláky
návštěvu kina, Galaxie, večeři v „Mekáči“, pyžamovou párty a dobrodružné spaní
ve školce. Jistě si všichni dovedete představit, jaký zážitek z takového dne (a noci)
děti měly .
Při tom všem ještě mají paní učitelky chuť realizovat další a další nápady. Jedním
z nich, za který chci „Božence a Lucince“ poděkovat nejvíce, je překvapení, které nás,
rodiče předškoláků, čekalo na konci školního roku: památeční „kniha předškoláka“
plná obrázků, fotek a dalších vzpomínek na (nejen) poslední rok ve školce. Opravdu
parádní památka na školku…
E DĚ
6
NY
DI
N AŠ
Doufám, že si paní učitelky o prázdninách dobře a zaslouženě odpočinou a naberou
síly do dalšího školního roku a jejich nelehké, ale krásné a přínosné práce. Ještě
jednou veliký dík.
Zuzana Trčková
Husitství můžeme označit za až příliš úspěšnou christianizaci ze dvou důvodů. Zaprvé
by k husitství nemohlo dojít, kdyby místní církev nevytvořila síť škol, kdyby její
kázání a katecheze a vůbec všestranný náboženský, intelektuální a duchovní rozvoj
nebyl tak úspěšný, že se evangelijní nároky staly normou, které církevní instituce
a jejich služebníci nemohli dostát. Díky zbožným odkazům, testamentům a darům
byly církevní instituce jednak příliš početné, jednak soustřeďovaly jednu třetinu
pozemkového vlastnictví českých zemí, což snadno vyvolalo závist šlechtických
vrstev, které radikální husitství pochopily jako konceptuální nástroj, jak se zmocnit
církevního majetku a příliš sebevědomou a mocnou církev si podřídit, tak jako tomu
bylo v předchozích staletích v době před emancipačním zápasem církve. Jistě
nemohly tušit, že tím rozpoutají krvavou, přes dvě desetiletí trvající občanskou válku,
která české země civilizačně a kulturně nesmírně poškodí. Můžeme mluvit
o nezvládnuté christianizaci, která nabrala nežádoucí směr vývoje k militantní
a nesnášenlivé sektě, jíž samozřejmě nemůžeme upřít ani vojenskou zdatnost, ani jisté
strhující poslání obětavosti a nezištnosti. Máme-li mluvit o středověkém křesťanství,
musíme mít na paměti, že neexistuje nějaké ahistorické, absolutní křesťanství, ale
vždy nějaká konkrétní dobově a kulturně podmíněná forma, jakou lidé své doby
chápali a žili evangelijní zvěst. Ačkoliv je to pořád stejné křesťanství, důrazy
v pochopení a prožívání víry ze strany křesťana někdy z počátku 5. století v Miláně
a obyvatele vesnice ve střední Evropě 11. století se přece jen masivně lišily. Byla to ale
vždy jejich křesťanská víra, nakolik jí byli schopni podle svých intelektových
možností a existenciálních a emočních potřeb porozumět a žít ji.
Musíme pečlivě rozlišovat jednotlivé fáze vývoje středověkého náboženského života
a také různé sociální vrstvy a prostředí, především venkov a města, a ještě zcela
zvláštní kategorii samozřejmě představují elitní prostředí klášterů, kapitul
a biskupských dvorů. Co ale můžeme pro dobu Karla IV. zcela jistě konstatovat, je to,
že je velmi dynamická a plná protikladů. V historiografii se mluví o krizovém
charakteru 14. století, což je spojeno s fenomény jako avignonské zajetí papeže a tzv.
papežský fiskalismus (nepopulární systematické finanční čerpání z místních církví
směrem k papežské kurii), příchod tzv. černé smrti, tedy morové epidemie let 1347 až
1349, která zdevastovala a později dále ničila velkou část evropské populace, neustálé
války a politický neklid. Vzpomeňme jen stoletou válku či turecké ohrožení,
klimatické změny, hladomory a konečně po roce 1378 velmi bolestně prožívané
rozdělení dvojpapežství bolestné tím spíše, že legitimita římského i avignonského
papeže byla zcela srovnatelná. Na to, kolik komplikovaných problémů dopadalo na
hlavu tehdejších elit, musíme říci, že si západní křesťanstvo vedlo celkem dobře,
protože jejich hodnotový systém byl postaven na solidních základech.
SRPEN 2016
SRPEN 2016
23
Investiční akce v obci Březnice v roce 2016
Doba Karla IV. patřila k vrcholům středověku, přestože byla
plna problémů a rozporů. Podstatné ale je, že odolnost
tehdejších lidí tváří v tvář všem krizím, kterým museli čelit,
a vůbec životaschopnost středověké společnosti čerpala svou
sílu právě z křesťanské víry. Doba Karlova nám podává obraz
středověké Evropy jako nepřekonatelný vrchol dějin
křesťanství. Země pokrytá kostely, kláštery a kapitulami, četná
zbožná nadání, dokonalé prolnutí společnosti a církve, až na
drobné konflikty vzájemný respekt představitelů duchovní
a světské moci, křesťanství jako naprostý hegemon v hodnotové
a symbolické sféře života lidí.
České země, které stále ještě těžily ze své stříbrné konjunktury, se dotáhly mezi
civilizačně nejvyspělejší země Evropy. Vznik univerzity a sítě škol, početné, bohaté
a náročné vrstvy vzdělaných laických elit, příchod nových městských řádů
františkánů a dominikánů a jejich rozvoj, zakládání nových klášterů a kapitul, to vše
svědčilo o dobře a důkladně provedené christianizaci země a proniknutí křesťanství
do národních kultur českých zemí. Jen ve 14. století vzniklo v českých zemích několik
překladů Bible do češtiny a několik, včetně toho nejstaršího, do němčiny. Nikoli
náhodou se císař Karel vědomě hlásil k cyrilometodějské tradici, obnovil slovanskou
liturgii v nově založeném klášteře Na Slovanech (Emauzy) a stejně intenzivně se
hlásil k přemyslovskému dědictví v kultu svatého knížete Václava, věčného knížete
české země. Stavby nových velkolepých kostelů ve městech jako Praha či Kutná Hora
- a mohli bychom uvést desítky dalších - jen vnějškově vyjádřily deklarativně
křesťanský ráz země.
Nové bohatství měšťanů královských a poddanských měst a kvalitní síť církví
spravovaných škol včetně univerzity vyprodukovaly novou vrstvu vzdělaných laiků.
Tito lidé, kteří již měli k dispozici překlady evangelií do národních jazyků, měli oproti
venkovské populaci obrovské, až nelidsky náročné (antropologicky nerealistické)
požadavky na kvalitu života a služby církevních představitelů.
Olej do ohně přiléval i zástup nezaměstnaných kleriků, tzv. kněžský proletariát, který
nenacházel uplatnění, ale dokázal formulovat evangelijně inspirovanou radikální
kritiku stávajícího stavu. Svým christianizačním úspěchem předchozích desetiletí
a staletí si tak církev vychovala muže, kteří vyvolali krizi, kterou běžně
v historiografii nazýváme reformací před reformací, fenomén, kdy se poprvé velká
část jednoho národa a teritoria jedné země (část národa i země zůstala přece jen věrná
katolické církvi) vymezila v odporu vůči katolické církvi a papežství, tento odpor
měl úspěch a přetrval dvě století.
I v roce 2016 realizujeme v Březnici několik zajímavých investičních akcí, které by
měly přispět k zhodnocení obecního majetku, k příjemnému a zdravému prostředí
obce nebo i k bezpečnosti silničního provozu.
Díky dotaci Ministerstva pro místní rozvoj (ve výši 400.000,- Kč) proběhla během
letošního léta (během prázdnin v přilehlé mateřské škole) Revitalizace dětského
hřiště u OÚ a MŠ.
Naši nejmenší tak mají vylepšenou venkovní herní plochu ve stylu dopravního hřiště byla také provedena úprava povrchu nástřikem čar a instalace dopravních značek
imitující dopravní situaci. Přibyly zde nové herní prvky pro fyzický (šplhací sestava,
skákací panák) i intelektuální (interaktivní tabule) rozvoj dětí mateřské školy
i návštěvníků dětského hřiště, které mimo dobu předškolního vyučování slouží
veřejnosti.
Vybudováno bylo také nové rozměrově menší pískoviště s dřevěnou konstrukcí
zastřešení.
Mobiliář hřiště byl doplněn o lavičky, stůl, koš a stojan na kola.
Současně došlo také k revitalizaci zeleně na tomto dětském hřišti a k novému osazení
dřevěného oplocení z jižní části.
Na základě výběrového řízení byla vybrána pro realizaci stavby společnost
PRAGCONSTRUCT, s.r.o. Celková cena díla je 812.710,- Kč + DPH.
E DĚ
NY
DI
N AŠ
ČÍM NÁS MŮŽE INSPIROVAT VÍRA DOBY KARLA IV.
22
SRPEN 2016
SRPEN 2016
7
Další neméně významnou akcí, která pozitivně pozmění centrum naší obce nejen pro
naše občany, je Revitalizace hřbitova.V rámci tohoto projektu bude letos na podzim
provedena rekonstrukce chodníku, který dostane novou dlažbu. Především ale budou
zpevněny jeho podkladní vrstvy na únosnější konstrukci, která bude sloužit i pro
možný pojezd pohřebních vozů. Bude rovněž vybudován nový přístupový chodník
k márnici a manipulační plocha pro firmy zabezpečující instalaci pomníků.
Bude provedena částečná oprava stávající kamenné zdi. Současně bude provedena
i výměna stávajícího plotu z dolní strany a vstupní brány.
Dále bude zrevitalizováno samotné centrum hřbitova - studna a okolí, instalace
nového mobiliáře, zeleně u centrálního kříže a bude zde i možnost přípojného místa
na elektřinu - zásuvka 220V.
Nový plot od márnice k potoku a podél něj by měl zabránit vnikání srnčí zvěře na
hřbitov, která zde ničí zeleň na hrobech.
A v neposlední řadě bude zde instalována pamětní deska nejvýznačnějšího
březnického rodáka arcibiskupa Theodora Kohna.
Projekt Revitalizace hřbitova je spolufinancován dotací z programu Ministerstva
zemědělství - DT16 - údržba a obnova kulturního dědictví venkova ve výši
700.000,- Kč.
Na základě výběrového řízení byla vybrána pro realizaci stavby společnost ERGO
VH, spol. s r.o., Zlín. Celková cena díla je 1.294.875,- Kč + DPH.
POTĚŠILO NÁS:
Třetí velkou investiční akcí je projekt Oprava místní komunikace Brodská.
Předmětem akce je vybudování kapacitního odvodnění a položení nových
konstrukčních vrstev vozovky. Komunikace bude i nadále jednopruhová,
obousměrná, šířky 3,0 m s obrubníky.
Projekt "Oprava místní komunikace Brodská - na parcelách č. 774 a 796/1 v k.ú.
Březnice u Zlína“ je spolufinancován z programu Ministerstva pro místní rozvoj dotace ve výši 1.217.168,- Kč. Na základě výběrového řízení byla vybrána pro
realizaci stavby společnost Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o. Celková cena díla je
1.452.514,- Kč + DPH.
Bližší popis (včetně situačních zákresů) všech výše popsaných akcí najdete na našich
www stránkách na adrese: http://www.breznice-zlin.cz/projekty-2016/
E DĚ
8
NY
DI
N AŠ
Josef Hutěčka, starosta obce
SRPEN 2016
SRPEN 2016
21
Kostel, fara a zámek v Ivanovicích tvoří menší náměstí. Naše kroky směřovaly
k budově fary, která překvapuje svou prostorností. Na dvoře už bylo připravené
pohoštění. Nejen pohoštění, ale i pastva pro oči, co všechno na dvoře rostlo a kvetlo.
Otec Jaroslav nás všude provedl a seznámil se situací, jaká byla, když na místo
nastoupil. Zanedbaný dvůr, chlévy, stodola, to vše čekalo na pilné ruce
a hlavně další plány na opravy a úpravu prostranství pro vyžití mládeže. Ukázal nám
i velký Betlém, který je v rekonstrukci.
A otázky od nás jen pršely - kdo to všechno sadí, okopává, uklízí… atd.
Pobyt v Ivanovicích ukončila návštěva místního chrámu. Otec Jaroslav nám pověděl
o historii velkého kostela, jehož interiér svědčí o movitosti bývalých obyvatel obce.
V promluvě o dalších plánech a opravách chrámu, o přání síly, zdraví a Božího
požehnání pro nás všechny v Březnici, Bohuslavicích, Salaši, se otec Jaroslav
rozloučil s námi - poutníky.
Myslím si, že setkání na Hané - Křtiny a Ivanovice, nám všem přineslo radost,
duchovní povzbuzení a „mračení“ jednoho na druhého v tomto případě nemělo
nárok!
A Vám, otče Václave, děkujeme za dobrou myšlenku na téma zájezdu a též za
veškerou organizací výletu.
Za všechny účastníky
Jindřiška Švajdová
Překlad dopisu:
Drazí přátelé,
jsem moc rád za všechno, co pro mě děláte od začátku až do teď. Snažím se mít
ve škole dobré výsledky a tak pokračuji na dalším stupni. Teď jsem v prvním
semestru, kde se musím zaregistrovat ke zkouškám. K registraci musím splnit dílčí
zkoušky, které budu mít hotové příští týden.
Po této registraci dostáváme každý týden testy, abychom byli dobře připraveni na
závěrečnou zkoušku v říjnu. Utvořili jsme diskusní skupiny, máme jich celkem pět,
a každá má svého vedoucího. V této skupině si opakujeme učivo a nakonec vedoucí
vybere jednoho studenta, který prezentuje ostatním, o čem jsme diskutovali. Moc mi
to pomáhá.
Čtyři starší studenti mohou začít bydlet ve škole, ale já ještě ne. Abych neměl do
školy tak daleko, začal jsem přespávat u strýce v domě, který je blízko školy. Tak
mohu být ve škole velmi brzy ráno. Výuka je časově velmi náročná, proto studenti,
kteří jsou z daleka, žádají, aby mohli bydlet ve škole.
V Bagandě máme trochu jinou kulturu, v něčem fajn, v něčem horší. Například
věříme v mnohoženství. Muž může mít i víc než tři ženy. Takové rodiny bývají velmi
chudé a negramotné. Také je u nás běžné uzavírat manželství mnohem dříve. Hlavně
dívky z vesnic se často vdávají před osmnáctým rokem. Takový je náš způsob života.
Obvykle se setkáváme u jídla. Ženy prostírají na zemi na banánových listech.
Všichni sedí okolo a jí. Jen muži mají prostřeno zvlášť. Je to fajn, protože my děti se
tak naučíme správně jíst a nebýt nenasytní. Když máme maso, každý dostane svůj
kousek a sní jej až nakonec, až je všechno ostatní snědeno.
Váš Emmanuel
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Všechny zdravím a loučím se
20
SRPEN 2016
SRPEN 2016
9
Z publikace „POVĚSTI A VYPRÁVĚNKY ZE ZLÍNSKA“
Autorka Eva Eliášová
Čertovy skály u Lidečka
Na konci července se uskutečnila cesta za
poznáním do Ivanovic na Hané, kde
působí bývalý duchovní správce naší
farnosti otec Jaroslav Špargl.
Plně obsazený autobus poutníky ze
Salaše, Bohuslavic a Březnice zamířil
napřed do známého poutního místa Křtin.
Podle staré tradice ve zdejším údolí křtili
sv. Cyril a Metoděj. Proto i starobylý
název - Údolí křtu, dnes Křtiny, které patří
k našim nejstarším poutním místům.
(podle publikace).
Ilustrace: J. Švajdová
Snad každého musí upoutat mohutná
stavba kostela s přilehlým klášterem. U vchodu do chrámu nás mile přivítal místní
duchovní správce a seznámil s historií tak nádherného díla. Za zmínku stojí, že návrh
na stavbu vypracoval známý architekt Santini, který zanechal stopy svých děl po celém
Česku.
Křtinský chrám je jeho nejkrásnější stavba a bývá právem nazýván Perlou Moravy.
V tichosti a s úctou jsme zasedli do lavic a prohlíželi si vnitřní výzdobu chrámu, který
je zasvěcen Panně Marii Křtinské. V jedné jeho části jsme si mohli všimnout výstavky
obrázků postižených dětí, které jsou umístěny v části přilehlého kláštera.
Snad každého z nás mohlo toto místo nějakým způsobem oslovit. Taktéž následná mše,
kterou celebroval otec Jaroslav spolu s otcem Václavem a naším ministrantem Jos.
Červeným, byla působivá. Promluva otce Jaroslava mnohé z nás provázela při
odcházení z chrámu s otázkou v duši - jak já se zachovám v těžké životní situaci?
Mezitím se přiblížilo poledne a autobus nás zavezl do nedaleké hospůdky v Račicích.
V příjemném prostředí jsme poobědvali a vydali se do Ivanovic na Hané, zvědaví, kde
působí otec Jaroslav.
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Znáte Čertovy skály u Lidečka? Jestli ne, tak se na ně jeďte podívat. Stojí to za to. Ale
že prý tam odjakživa nebyly. O jejich vzniku se vypráví tato pověst.
V Lidečku žila kdysi dívka jménem Rozína. Nebyla ani chudá ani škaredá, ale přesto
zůstávala na ocet. Ne že by o ni nápadníci nestáli, ale Rozína všechny odmítala.
Žádný se jí nezdál dost pěkný a žádný si podle jejího mínění nezasloužil její
bohatství. A tak jí roky ubíhaly, Rozína se nevdávala, při muzice ji chlapci přestávali
zvát na tanec a málokdy s ní některý promluvil nebo se na ni usmál. Teď už byla starou
pannou, teď už by byla ráda, kdyby o ni někdo stál, jenomže všude kam přišla, byla
jaksi navíc. A to ji moc mrzelo.
Jedenkrát v zimě byla v Lidečku fašanková muziga. Rozína se dlouho těšila, že si
zatančí. Ale žádný mládenec si pro ni něpřišel a tak seděla pořád v koutě sama. Už se
blížila půlnoc a Rozína si pomyslela: Já bych tak ráda tančila, jenom kdyby si pro mne
někdo přišel, třeba aj čert.
Odbila půlnoc. Vtom se dveře rozletěly a do hospody vešel švarný myslivec v pěkně
zelené kamizole, s flintou na boku. Měl kučeravé černé vlasy, černé oči a na hlavě
klobúk se sojčím peřím. A hned Rozínu poprosil o tanec. Ta byla ráda! Nejpěknější
tanečník a zrovna ji si vybral. Vzal ji do kola a vytáčel, až se jí hlava motala a Rozína
sotva dechu popadala. A pěkně se k ní měl, víno jí koupil, po sále ji prováděl, usmíval
se na ni, do očí jí hleděl a krásně s ní mluvil. Rozína se radostí jen tetelila.
Když muziganti dohráli a zábava skončila, myslivec šel vyprovodit Rozínu až dom
a říká jí: „Rozínko, velice ses mi zalíbila, si nejpěknější cérka, co znám.“
„Šak aj vy se mi líbíte.“
„Vidíš, Rozínko, tak dlůho ses nechtěla vdávat, a přece máš ženicha. Zítra přijdu
k vám a poprosím rodiče o tvoji ruku.“
Ráno, když Rozína vstala, co nevidí na dvoře? Na čerstvém bílém sněhu jsou dvě
stopy od botů a dvě stopy od kopyt. Lekla se velice. Zavolala mamku, a ta jak uviděla
otisky kopyt, tož říká: „Pěkný nápadník k nám přijde, sám Luciper.“
Rozína se začala strachem třást: „Snad byste mne Luciperovi nedali?“
„Musíme na něho něco vymyslet“, povídá matka, „půjdu ke staříčkovi, ať nám
poradí.“
A utěkala za staříčkem poprosit o radu.
„Och to se mi nelíbí ani trochu, kroutil hlavou staroch, „s peklem si radši nic
nezačínat, nad Ďáblem tak lehko nevyzrajete. Ale nakonec jim přece poradil.
Setkávání
10
SRPEN 2016
SRPEN 2016
19
Velký dík patří rodičům za to, že nám „svěřili“ své děti, a dětem, že to s námi vydržely
až do konce.
Další poděkování posíláme obci Bohuslavice u Zlína za finanční a technickou
podporu, Martinovi Trčkovi a Mirovi Malaníkovi za silné paže a pevné nervy,
a největší dík úžasným vedoucím za to, že i v dospělosti stále věří na mamuty:
Ladikovi Mrlíkovi, Mirce Havlíčkové, Kubovi Michálkovi, Elišce Vítkové, Páji
Vítkové a Hanči Malaníkové.
Takže „Hajla huta!“ a za rok se těšíme!
Za všechny velké lovce mamutů
Martina Mrlíková
A na závěr si s námi můžete zazpívat:
Hajlá huta, huta, bum, bum, bum,
hajlá huta huta na mamuta bum.
My býti praděti, nemít čas si hrát,
muset lovit trénovat, hodně sportovat,
my žíti v pravěku a v jeskyni my spát,
muset chodit pro dřevo, když oheň dostat hlad.
Hajlá huta, huta, bum, bum, bum,
hajlá huta huta na mamuta bum.
My býti pramámy, nemít čas si hrát,
muset maso naklepat, kůže přežvýkat,
my sedět u ohně, mít nohy do O,
věčně čekat na muže, mít dětí mnoho.
Hajlá huta, huta, bum, bum, bum,
hajlá huta huta na mamuta bum.
Odpoledne přišel ženich. Byl celý vyfintěný a jenom se usmíval a všecko jim chválil:
Jak mají pěknou chalupu, jak pěkně čisťučko a útulno v jizbě. Nejvíc ale chválil
Rozínu. A na všecko se také vyptával: Kolik mají pole, kolik krav a koní a jakou
výbavu a jaké věno dostane Rozína. Aj se pochválil, že on je také bohatý a že se s ním
Rozína bude mět velice dobře, nic nebude muset dělat, jenom rozkazovat.
„Ó my vám ale Rozínu nedáme jenom tak, to byste lehko přišel k nevěstě“, řekli
rodiče.
„A co byste tak chtěli? Stříbrňáky, zlaťáky, drahokamy nebo radši novou chalupu?“
holedbal se čert.
„Vidíme, že jste mocný pán“, usmíli se rodiče, „proto budeme chtět cosi onačejšího.“
„A co že by to jako mělo být?“
„Obrátit vodu tady v říce, aby tekla ze spodku navrch“, odpověděli, „to bude pro vás
hračka. A musí to být do zítřka hotové.“
„Věru, že bude, než kohút třikrát zakokrhá“, přisvědčil Luciper a v okamžení ho
nebylo.
Ještě ten den odpoledne chodili po Lidečku cizí kupci, skupovali kohúty a velice
dobře za ně platili -zlaťákama! Ve všech chalupách koupili, jenom staříček si svého
kohútka nechal a schoval ho dobře pod necky. Když kupci odešli, začal u říky hrozný
štabarc. Vyrojili se tam černí ogařiska, nakládali si na záda veliké kameny, co kameny,
balvany, přivazovali si je na hřbety řetazama a vláčili je na jedno místo. Chtěli
přehradit říku, aby tekla opačně. Lopotili se tak celý večer a celou noc. Hromada
kamení rostla a zdvihala se. Už by se jim to snad aj povedlo, už ten nejsilnější z nich
nesl poslední obrovský balvan, ale v tom okamžiku vyšlo slunko a z jedné chalúpky se
ozvalo: „Kykyryký, kykyryký, kykyryký!“
To zakokrhal staříčkův kohútek. Hned nato se ozvala mohutná rána - jak ten
velikánský balvan spadl Luciperovi dolů.
A bylo po přehradě. Čerti se museli vrátit do pekla s nepořízenou. Rozína byla
vyléčená ze svojí pýchy a v Lidečku zůstaly Čertovy skály - tak je lidé pojmenovali na
památku toho, že je stavěli čerti.
Však jsou na nich dodneška poznat otisky drápů a těch řetazů, kterými si je pekelníci
přivazovali na hřbety.
Pokračování příště - o Půlčínských skalách.
My býti pratáti, nemít čas si hrát,
muset lovit mamuty, u ohně je žrát,
my nebýt primáti, o život se prát,
ochraňovat praženy a v noci je hřát.
Pěkně-li o Bartoloměji, na pěkný podzim máme naději.
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Hajlá huta, huta, bum, bum, bum,
hajlá huta huta na mamuta bum
18
SRPEN 2016
SRPEN 2016
11
… tak jsme se konečně dočkali …
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Po „nekonečném“ - měsíc a půl trvajícím - půstu jsme se
konečně dočkali - zahájení mistrovských fotbalových bojů
je opět tady!
Tradičně v první polovině srpna začali své ostré zápasy muži
SK Březnice. Po měsíční přípravě pod vedením nového
exotického kouče Alfonso Maquetteho, který mimochodem
trénuje mládež v prvoligovém FC Slovácko, jim vstup do
sezóny vyšel na jedničku - v prvním zápase vyhráli na hřišti bojovného nováčka
Zlínských Pasek 1:2, když dokázali zvrátit nepříznivý vývoj a otočit výsledkově
i herně celé utkání.
Bohužel další týden na domácím hřišti předvedli to samé - ale v obráceném gardu. Po
dobrém vstupu do utkání, kdy v prvním poločase vedli 1:0, odevzdali soupeři
z Mysločovic nejenom střelecký prach, ale především 3 body - konečný výsledek byl
1:3.
Následně své první zápasové fotbalové zkušenosti začali sbírat mladší žáci
a přípravka. Tato družstva se přihlásila za náš Sportovní klub do soutěží Okresního
fotbalového svazu poprvé. Doposud jsme měli nasazen tým starších žáků. Na letošní
sezonu se díky užšímu hráčskému kádru nasadil pouze tým mladších žáků. Ti oproti
starším kolegům nehrají v jedenácti hráčích na celé hřiště - ale pouze na polovině
velkého hřiště v počtu 7 + 1. K mužstvu byl angažován nový trenér se zkušenostmi
z Velkého Ořechova - Tomáš Minařík.
Tréninky jsou každé pondělí v 17:30 hod. a domácí zápasy ve středu odpoledne.
Šikovní kluci i holky narození od r. 2004 jsou srdečně zváni.
Také náš “fotbalový potěr“ - tzn. přípravka - má své tréninky v pondělí odpoledne zatím v 17:30 hod. a vítá do svých řad další zájemce (narozené r. 2006 a mladší).
Domácí mistrovské zápasy hraje ve čtvrtek v 16:30 hod.
Po několikaleté odmlce byl do soutěží přihlášen i dorost. Trenérem je Dalibor Blaha,
který se u nás doposud věnoval mládeži. Tato věková kategorie je důležitá pro budoucí
doplňování týmu mužů.
V neposlední řadě je příjemným oživením fotbalové družstvo žen. V loňské sezóně
ovládly naše holky Krajský přebor a do nové sezóny tak vstupují jako obhájkyně
prvenství. Jako trenér zde zůstává Milan Dostál ml.
Přejme nejenom našim ženám, ale všem reprezentantům Březnice úspěšné hájení
našich barev a především aby se všem vyhýbala zranění. Diváci, fanoušci, příznivci
i členové SK Březnice jsou srdečně zváni na všechny domácí i venkovní utkání pozvánky jsou aktualizovány v infokanálu naší kabelové televize i ve vývěsce
Sportovního klubu na rozcestí.
Josef Hutěčka
Kdo chtěl, měl možnost tady s námi nocovat! A bylo nás opravdu hodně. Teplá noc,
vůně živáně na ohni, písničky při kytaře a ohňová show - to si přeci nechtěl nikdo
nechat ujít. A protože není nic lepšího než ze spacáku pozorovat noční oblohu, tak
většina dětí vyzkoušela nocovačku pod širákem.
Páteční den začal snídaní v trávě a byl věnován VŠEM NAŠIM BLÍZKÝM.
Dopoledne nás navštívil policista Martin a povídal nám, jaké je to být psovodem,
jakému nebezpečí musí čelit jak policista, tak jeho čtyřnohý kamarád, a předvedl
výcvik policejního psa. Odpoledne patřilo všem, kteří se za námi přišli podívat do
našeho pravěkého obydlí. A nastal čas rozloučení. Celý týden uběhl moc rychle a my
jsme zdaleka nestihli všechno, co jsme měli v plánu. Ale nezoufáme, protože už teď
plánujeme tábor další! A moc se na vás těšíme .
12
SRPEN 2016
SRPEN 2016
17
Druhý příměstský tábor v Bohuslavicích aneb
„HAJLA HUTA NA MAMUTA…!“
Zvěrolékař radí
Když se teploty zblázní, musíme myslet i na domácí šelmy.
… tímto pokřikem se každé ráno zdravili malí lovci mamutů, kteří první týden
v srpnu osídlili hasičskou zbrojnici v Bohuslavicích. A zabydleli se opravdu pořádně.
Podium změnili na pravěkou jeskyni a svými ručně vyrobenými zbraněmi ji po celý
týden pečlivě střežili.
Tlupa pravěkých osadníků čítala celkem 28 dětí, které se první den dle věku
a zkušeností rozdělily na „praděti“, „pramámy“ a „pratáty“, a celý týdenní program
byl přizpůsoben jejich možnostem, aby si ho pořádně užily.
První den jsme nazvali DNEM POZNÁNÍ. V tento den se měli malí lovci mamutů
dozvědět co nejvíce o době, kdy ještě neexistovaly počítače ani učebnice a nemoci se
neléčily v nemocnicích. Povídali jsme si o tom, jak pravěcí lidé objevovali svět
a zkoušeli nové věci, jakým způsobem se lovilo a jaké byly pravěké nástroje denní
potřeby. A protože nejlépe se učí hrou, tak jsme si vyrobili vlastní oštěpy a sekyrky,
zkusili si práci s keramickou hlínou a jeskynní malby jsme vyzkoušeli na tričkách.
Druhý den byl věnován OBRATNOSTI. Abychom unikli dravé zvěři a nebezpečí,
museli jsme být mrštní a obratní. Tyto dovednosti jsme procvičili díky spolku
Atmosféra a s pomocí šikovných instruktorek jsme zvládli překonat lanovou dráhu,
kterou nám holky nachystaly na Zelené. A to ještě není všechno! Každá skupina si
tento den sama vařila mamutí kotlíkový guláš a upekla hady na ohni.
Středa byla věnována CESTÁM A OBCHODU. Pořád se máme co učit a co
objevovat! Už v pravěku fungoval tzv. směnný obchod. Dnes jsme se vydali na
zříceninu hradu Lukov a cestou jsme si vyzkoušeli, jak umíme měnit. Každá skupina
putovala svou vlastní trasou, během které musela vyměnit pravěký amulet štěstí za
co nejvíce věcí. První se měnilo za reflexní pásek, potom pásek za sušenky, sušenky
za pohledy, pohledy za lesk na rty… a tak pořád dál… Hlavní bylo, že jsme se všichni
vrátili, nikoho jsme nevyměnili a celá tlupa našla cestu domů .
Ve čtvrtek jsme se seznámili s muzikoterapií a arteterapií. Tento den byl nazván
dnem TVOŘIVOSTI. Šaman Lukáš nám představil celou řadu různých nástrojů - od
bubnů, přes drhla až po kravský zvonec. A kamarádka Alenka nás naučila míchat
barvy a ukázala, jaké zajímavé obrazy se dají tvořit suchým pastelem. A taky jsme se
učili vyrobit vlastní boty!
Odpolední program byl zajímavý hlavně pro pramámy a pratáty. Velcí kluci odešli na
louku stavět pravěké obydlí a pramámy se učily vyrábět šperky z plastových láhví
a zkoušely techniku smaltování. Kolem páté hodiny pramámy opustily hasičárnu
a vydaly se na louku zkontrolovat pratáty. Na louce nás čekalo překvapení! Obrovské
tee-pee, stany a připravený táborák.
Základní pomocí ve vedrech je pro zvířata dostatek vody k pití. Vždycky musí mít
přístup na stinná místa. A pozor na auta!
Psi a kočky se na rozdíl od nás nepotí. Pocením se organismus ochlazuje. Pes se může
ochladit jen zrychleným dýcháním, při kterém má vyplazený jazyk. Přes den mějte
zvířátko někde ve stínu, nehoňte ho na dlouhé procházky. Ty nemusí být dobré ani
večer, choďte po ránu. Pozor dejte na to, aby se pejskovi nedostal mezi prsty tlapek
roztavený asfalt. Pokud se to stane, vyražte hned k veterináři. Tlapky preventivně
ošetřujte mastí, vhodnou vám doporučí veterinář.
Kočky obecně málo pijí, dávejte jim ve vedru raději vlhké žrádlo (konzervy). Zvažte,
zda chlupaté plemeno neostříhat.
Tip: dejte jim gumové hračky do lavoru s vodou, mohlo by je to bavit a zároveň do sebe
při olizování věcí dostanou vodu. Pokud s nimi někam jedete, nikdy je (ani psy)
nenechávejte ve stojícím autě, ani když má pootevřená okénka.
Převzato z časopisu Rytmus života
E DĚ
NY
DI
N AŠ
Ilustrace: J. Švajdová
16
SRPEN 2016
SRPEN 2016
13
AKTIVITY MLADÝCH - hra na hudební nástroj
pokračování
Byla by velká škoda nepředstavit další mladé a nadějné hudebníky z Březnice. Proto
přichází pokračování o dětech, které ve volném čase muzicírují. Během předešlých
rozhovorů jsem se také dozvěděla, že pokud děti navštěvují výuku na ZUŠ ve Zlíně,
mají možnost si za přijatelný poplatek hudební nástroj na celý rok zapůjčit. Možná
i tato skutečnost pomůže čtenářům k tomu, aby to s hraním na některý nástroj zkusili.
Amálka a Michal Miklovi - klavír
Sourozenci Miklovi navštěvují ZUŠ Morava jedenkrát týdně pro výuku hry na
klavír. Starší Michálek hraje již tři roky a Amálka má za sebou rok první. Několikrát
ročně mají vystoupení spolu s ostatními dětmi pro rodiče. Doma trénují půl hodinky
denně na klavír a někdy to vymění se hrou na klávesy. Amálka dříve hrála také na
flétnu. Míša plánuje do budoucna hrát na pozoun.
Kromě hraní na klavír jsou obě děti rády venku se psem a Michálek s tatínkem v práci
(nejlépe v traktoru ).
Po prázdninách nastoupí Amálka do druhé třídy a Michálek do čtvrté třídy ZŠ
Březnice.
Anežka Henzlová - saxofon
Jako spousta jiných dětí i Anežka začínala hrát
nejdříve na flétnu, sopránovou i altovou. Po třech
letech jí bylo doporučeno zkusit něco většího.
Protože se mamce a babičce líbil saxofon, rozhodla
se Anežka to vyzkoušet. Nyní již hraje rok a půl
(a bude i pokračovat ) pod vedením pana MgA. Jana
Slavíka. Saxofon je krásný nástroj, zlatavě blýskavý,
o to víc je překvapivé, že patří mezi dřevěné dechové
nástroje. Anežka trénuje denně, začíná se stupnicí
a následují skladby, nauka a výuka na ZUŠ Zlín
probíhá jedenkrát týdně.
Kromě hraní ještě Anežka zvládá atletiku
ve zlínském oddíle, ráda jezdí na kole a dříve
lyžovala. Po prázdninách nastupuje do sedmé třídy
ZŠ Slovenská ve Zlíně.
Petra Petříková - kytara
O hře na hudební nástroj přemýšlela Petra už dávno. V minulém roce začala pod
vedením otce Václava hrát na kytaru. Jedenkrát za týden se spolu schází na zkoušku
a Petra ještě doma denně hodinu trénuje. Její pokroky jsou znát a hlavně slyšet, např.
při mši na poutním místě Svatá Voda u Malenovic, která byla pořádána pro děti na
přífarním táboře v měsíci červenci. Tam Petra dělala hudební doprovod ke všem
zpívaným písním.
Jak sama Petra říká, při hraní si odpočine od školy a učení. Do budoucna by ráda hrála
ještě na další hudební nástroj, např. klávesy. Zpívá také v březnické schole.
Po prázdninách nastoupí do druhého ročníku Obchodní akademie ve Zlíně, kde ji
z předmětů nejvíce baví jazyky.
NY
DI
N AŠ
Alena Pekařová
E DĚ
14
SRPEN 2016
SRPEN 2016
15