leden 2016 - Základní škola, Ostrava – Poruba, I. Sekaniny

Beznázevník
Časopis pro žáky 2. stupně ZŠ Ivana Sekaniny, Ostrava-Poruba,
leden 2016
Ahoj všichni z naší Sekaninky!
Vítáme vás v novém kalendářním roce 2016!
Podzim utekl jako voda a mohli bychom s jistotou tvrdit, že byl na naší škole velmi pestrý a
barevný. Proč? Některým žákům se splnil sen a zažili nevšední okamžiky v Anglii nebo v Německu.
Jelikož ne všichni měli to štěstí vycestovat na tento jazykový vzdělávací pobyt, v tomto čísle si
můžete přečíst, co všechno zažili a jaká místa navštívili.
Věříme, že jste pod vánočním stromkem našli dárky, které vás potěšily. V tomto čísle také
najdete malou anketu o tom, jaké dárky nadělil Ježíšek našim učitelům, jaká předsevzetí si uložili a co
vám přejí do nového roku.
V tomto čísle se také dozvíte o velké školní akci, která nás čeká v měsíci březnu.
Přejeme vám příjemné chvilky s naším časopisem.
redakce časopisu
NOVOROČNÍ ANKETA
1. Který dárek vám udělal největší radost?
Mgr. Vaškovská: Jednoznačně mixér na ovoce.
Mgr. Hořejší: Určitě krokoměr, digitální fotorámeček.
Mgr. Reimerová: Přání od mé dcerky Adélky.
Mgr. Martínek: Volno ve škole.
2. Jaké je vaše předsevzetí do nového roku?
Mgr. Vaškovská: Žádné si nedávám.
Mgr. Reimerová: Přeji si mít více času.
Mgr. Martínek: Být ještě lepší než jsem, ale laťka je dost vysoko. (smích)
3. Co byste popřáli našim čtenářům do nového roku?
Mgr. Vaškovská: Zdraví, slunce v duši, aby jim bylo na světě dobře.
Mgr. Hořejší: Štěstí, zdraví, krásné dny a zážitky.
Mgr. Reimerová: Hodně úspěchů.
Mgr. Martínek: Našim čtenářům přeji hodně učení.
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
Úspěch našich žáků v jazykových soutěžích
V měsíci říjnu se tři naše žačky zúčastnily anglicko-výtvarné soutěže Oxford Illustrator
organizované základní školou K. Pokorného v Ostravě-Porubě. Soutěžící si vyslechli anglický text a
k němu pak tvořili ilustraci libovolnou výtvarnou technikou. Všechny tři dívky velmi dobře
reprezentovaly naši školu. O to víc jsme měli radost, že Karolína Štverková ze třídy 6. A získala krásné
2. místo. Blahopřejeme!
Naši deváťáci se v konkurenci jiných základních škol a gymnázií letos opět neztratili. V pátek
13.11.2015 se Aleš Matejov a Sabina Galová z 9.B zúčastnili jazykově vědomostní soutěže v anglickém
jazyce Globetrotter, kterou každoročně pořádá Wichterlovo gymnázium.
Letošní téma tohoto ročníku byly reálie Spojeného království, to
znamenalo znát souvislosti zemí Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska
z hlediska historie, zeměpisu, politiky, kultury atd.
Máme velkou radost z 1. místa Sabiny Galové, která tak navázala na
prvenství Lukáše Javorského z předminulého roku. Pátek třináctého nebyl
vůbec nešťastný.
Děkujeme oběma žákům za výbornou reprezentaci naší školy a
Sabině blahopřejeme k vítězství!
Naše Sekaninka na cestách – aneb Sekaninka v Anglii
Dne 21. října o půl osmé ráno se stalo pro mnohé neuvěřitelné skutkem a čtyřicet žáků
druhého stupně se čtyřmi pedagogy vyrazilo dálkovým autobusem na cestu do Anglie. Na této akci se
začalo velmi intenzivně pracovat už od května minulého školního roku v rámci výzvy 56 MŠMT.
Výsledkem byl týdenní jazykově-vzdělávací pobyt našich žáků v Anglii.
Když jsme zamávali rodičům, ihned se začalo s rozbalováním maminčiných řízků a autobusem
se nesla přátelská a pohodová atmosféra, která nám vydržela až do Anglie a držela se nás po celou
dobu pobytu. Ráno dalšího dne jsme se dostali lodí přes kanál do Anglie a směřovali jsme do
Londýna, kde nás čekala prohlídka města. U Buckinghamského paláce jsme měli jedinečnou
příležitost sledovat odlet královny Alžběty speciálním vrtulníkem, výměnu stráží a až do večera jsme
měli velice nabitý program.
Unaveni jsme se
dostali do autobusu, který
nás zavezl na místo, kde už
čekaly tzv. hostitelské rodiny.
Každá skupina žáků byla
řádně odvezena a ubytována
u své přidělené rodiny, taktéž
paní učitelky nebo řidiči
s paní průvodkyní. Dalšího
dne jsme se vydali do
Rochesteru, města, které se
stalo inspirací pro tvorbu
spisovatele
Charlese
Dickense a odpoledne nás
čekalo studium na jazykové
škole Oxford International
Educational Group ve čtvrti
Greenwich v Londýně. Tak
nadšené švitoření po skončení výuky se u těchto mladých lidí jen tak nevidí. Opravdu na ně
zapůsobilo a my učitelé z toho máme obrovskou radost.
Velkým a příjemným překvapením pro nás byl sobotní výlet do Imperial War Museum
v Duxfordu. Každý den se nám nepoštěstí navštívit letiště a sedm hangárů plných letadel a těžké
bojové techniky z první a druhé světové války. Třešničkou na celé expozici byla jistě návštěva paluby
kdysi super rychlého Concordu. Odpoledne jsme se podle stanoveného itineráře podívali do jednoho
z nejnavštěvovanějších univerzitních měst na světě, do Cambridge. Měli jsme opět štěstí a dostali
jsme se na prohlídku hned dvou kolejí, do jejich kaplí a nahlédli jsme i do „hlavní jídelny“. Opravdu
nevšední zážitek.
V neděli jsme si udělali celodenní výlet na jih Anglie. To jsme ještě netušili, jak okouzlující
budeme mít počasí. Naše výprava, přírodní krásy jižní Anglie, pláž, slunce, modré nebe, šumící moře,
křídové útesy. To byla jedinečná atmosféra jihu. V Brightonu k tomu přibyla ještě jedinečná
architektura The Royal Pavilion a známého mola s názvem Brighton Pier. A samozřejmě došlo i na
nákupy, na které jsme se všichni tak těšili.
Poslední den v Anglii jsme završili prohlídkou Greenwich – nultého poledníku, námořního
muzea, pokračovali jsme na „psí ostrov“ a pomalu jsme směřovali k naší jazykové škole, abychom
dokončili náš jazykově-vzdělávací kurz a získali certifikát. Večer jsme už všichni seděli v autobuse
směrem Česká republika a sdíleli jsme své zážitky z celého pobytu.
Nikomu se opravdu nechtělo domů, nejraději bychom si pobyt prodloužili alespoň o jeden
týden, ale nic se nedalo dělat.
Na závěr bychom mohli říci, že se celý jazykověvzdělávací pobyt v Anglii povedl nad naše očekávání.
Lepší počasí jsme si nemohli přát. Program byl nabitý,
studium zábavné, hostitelské rodiny přátelské, řidiči
s námi jeli opatrně a žáci slušní a zvídaví. Všichni
doufáme, že si vezmou k srdci slova paní učitelky Mgr.
Romany Havránkové a v budoucnu budou opravdu brát
cestování jako součást svého životního vzdělávání. A
možná se jednou někomu z naší výpravy třeba podaří
studovat i na škole typu Cambridge. Rádi se necháme
překvapit.
Pobyt v Anglii z pohledu Barči Smyčkové (8.A)
Na tomto zájezdu jsme společně strávili 7 dní. Po celou dobu pobytu nás doprovázeli dva milí
řidiči, kteří byli velice hodní a vlídní. Když viděli naše odpadky po celém autobuse, vždy zůstali velice
klidní. Dále s námi byly čtyři paní učitelky, paní Havránková, Losíková, Návratová a Teichmannová.
Obrovský dík patří naší průvodkyni Veronice, kterou si všichni oblíbili, protože byla nesmírně milá,
ochotná a neuvěřitelně snaživá.
První den
Nastoupili jsme v 7 hodin ráno do autobusu a vyrazili směr Londýn. „To nám to pěkně
začíná! ozývalo se z autobusu, když jsme museli vystoupit a jít na pasovou kontrolu. Zbytečně jsme
se stresovali, vždyť vše proběhlo v naprostém pořádku a nebylo se čeho bát.
Druhý den
Druhý den jsme vyrazili na nezapomenutelnou procházku po Londýně. Viděli jsme nádherné
památky Londýna, Big Ben, Tower Bridge, London Eye a spoustu dalších památek. Naši pozornost
získalo také střídání stráží, které bylo velice zajímavé. Viděli jsme odlétat královnu ve vrtulníku, což
byla úžasná chvíle. To se přece nevidí každý den. Dále jsme navštívili St. James’s park, ve kterém bylo
neskutečně mnoho kachen, které toužily po nějakém tom našem rohlíku či po jiném jídle. Vedle nich
v parku pobíhaly vykrmené veverky, které také nebylo možno přehlédnout. Nakoupili jsme suvenýry
a čekalo nás ubytování v rodinách. „Já se bojím té rodiny!“ ozývalo se ze všech stran. Vystoupili jsme
z autobusu a byli přiděleni jednotlivým rodinám. Já jsem se se svými kamarádkami dostala k paní
Yvonne, která byla velice hodná, milá a moc ráda zpívala. Vždy, když nás dovážela na místo setkaní,
zpívala spolu s rádiem a s námi.
Asi vás zajímá, jestli jsme se dorozuměli. Ano, v rodinách jsme byli ubytováni po třech a více,
takže jsme si dali rady.
Co jsme měli na večeři? Hranolky, hot dogy, ryby, fazole a další typická jídlo. Někteří z nás
měli hranolky ke všemu možnému, a to každý den. Možná vás napadá - hranolky a těstoviny? Ano, i
to je možné a naprosto reálné. Tady v Anglii je to naprosto normální. Vždyť Anglie je úplně jiný svět.
Třetí den
Ráno jsme se vzbudili ve svých náhradních rodinách, pořádně jsme se nasnídali. Nutella, cornflakes, lotuskové a burákové máslo, toasty, mléko, čaj, džus, džem, marmeláda… To vše měla většina
z nás k dispozici. Následně jsme dorazili na Meeting point. Tam už nás čekali řidiči a paní průvodkyně,
vyjeli jsme tedy do Rochesteru. Prohlédli jsme si nádherný hrad a starobylé městečko. Navštívili jsme
muzeum s velice zajímavou expozicí, kde se líbilo úplně všem. Dozvěděli jsme se, že zde tvořil a psal
Charles Dickens, významný autor knihy Oliver Twist. V autobuse jsme poté zhlédli stejnojmenný film.
Měli jsme zde chvíli pro sebe, kterou jsme mohli strávit podle našich představ. Pár z nás ochutnalo
známé fazolky Jelly Beans. Zřejmě si říkáte, to musí být hnusné, ale my máme své hlavy a ochutnat
musíme vše, co nám přijde pod ruku, a ať to stojí, co to stojí. Odpoledne jsme strávili v jazykové
škole, kde byla výuka velice zábavná. K večeru jsme dorazili zpět k rodinám a vyprávěli jsme jim své
zážitky z cesty.
Čtvrtý den
Čtvrtý den jsme navštívili jedno velice zajímavé místo The imperial war museum Duxford. Na
tomto místě jsme si prohlédli plno letadel, tanků a i lodí. Strávili jsme zde celé odpoledne a náramně
si to užili kluci i holky. Odpoledne jsme zažili neopakovatelné chvíle na velice známé univerzitě
v Cambridge. Ze všech dnů se mně osobně zde líbilo asi nejvíce. Všude plno studentů v talárech,
trávník, na který neradí stoupnout. Na trávníku mohou stát pouze profesoři, ne žáci!
Pátý den
Tento den jsme navštívili jižní pobřeží Anglie, město zvané Brighton a útesy Seven Sisters.
Tyto útesy byly neuvěřitelně krásné, zajímavé a přitahovaly velkou pozornost. Naši pozornost
upoutaly také kamínkové pláže. Mohli jsme si nasbírat mušle, kamínky a poté jsme pokračovali
do Brightonu. Prošli jsme okolo obrovského, nádherného paláce Royal Pavillion. Umožnili nám vstup
na velké molo, na kterém se nachází obrovský lunapark. Sice jsme nesměli vyzkoušet atrakce, ale
podívat jsme se sem mohli. I to stálo opravdu za to. Britové mají obrovskou fantazii a té se podle mě
meze nekladou.
Šestý den
Tento den byl posledním dnem stráveným v Londýně. Zavítali jsme do Greenwich, na Psí
ostrov a prošli jsme tunelem pod řekou. Byl to velice slunečný den, počasí nám opravdu přálo.
Bohužel jsme se museli rozloučit s rodinou a odjet zpět do ČR. V noci jsme nastoupili na trajekt a
vyrazili domů.
Sedmý den
Sedmý den jsme celý strávili v autobuse. Projížděli jsme přes
Francii, Belgii a Německo. Museli jsme se rozloučit s naší průvodkyní
Veronikou a odejít s rodiči domů. Někdo se domů těšil, někdo ne, ale
co jsme mohli dělat, všechno jednou končí.
Vtipné věty a otázky během pobytu v Anglii
„Paní učitelko, proč jsou tady všude nápisy Underground?“ Odpověď paní učitelky Teichmannové:
„Protože jsou tady zastávky metra.“ Adam: „Tady jezdí metro?“
(Adam Pleva)
„Já nechci jít zase pod tím mořem!!!“ Jakým mořem? Vždyť to je řeka! „Aha!“ 
(Marek Stískala)
„Kdo šáhne do té vody nebo do ní šlápne, jde zbytek pobytu se mnou!“ Nikdo na ni ani nesáhl! 
(paní učitelka Teichmannová)
„Nekupujte si hlavně ty fazolky!“ Po rozchodu, přijde půlka autobusu s Jelly Beans v rukou.
(ustarané paní učitelky)
„Paní učitelko, mně je špatně! “ „Ani se nedivím, nechtěl by sis třeba, když sedíš v autobuse, sundat
tu bundu?“
(Jiří Bohdalovský a paní učitelka Teichmannová)
Naše Sekaninka na cestách – aneb Sekaninka tentokráte v Německu
V pondělí 16. listopadu se nemožné stalo skutečností a brzy ráno jsme vyrazili na náš
jazykově poznávací zájezd do Německa. Dlouhá celodenní cesta nám i díky řízkům od maminek
a bohatých svačin docela rychle uběhla a navečer jsme doputovali až do Mnichova, hlavního města
Bavorska. Ubytováni jsme byli v příjemném mezinárodním hostelu Haus International, kde jsme měli
zajištěnu i stravu. Poté, co jsme se ubytovali a navečeřeli, jsme se, lační po nových zážitcích, vydali
na večerní procházku po blízkém okolí.
V úterý ráno to pak opravdu začalo: v 8.15 začínala našim žákům výuka v jazykové škole
Alinguas, která se nacházela pouhé 2 zastávky tramvají od naší ubytovny, ale dojít se dalo i pěšky.
Přivítala nás milá paní učitelka Angelika, která pak naše děti provázela výukou po další tři dny. Děti
byly z výuky němčiny i z paní lektorky nadšeny, neboť výuka probíhala hravou formou a přinášela jak
nové poznatky, tak i opakování základních gramatických jevů.
Každý den po vyučování nás čekal bohatý program, kdy jsme se chtěli seznámit s touto
bavorskou metropolí, prohlédnout si její nejvýznamnější památky a také poznat i mnohé z reálií
Německa. Proto jsme se například přepravovali hlavně městskou hromadnou dopravou: vyzkoušeli
jsme jak místní podzemní dráhu U-Bahn, tak i autobus nebo tramvaj. Děti si jízdenky (stejně jako i
vstupenky do pamětihodností) kupovaly samy a vyzkoušely si tak své jazykové dovednosti v praxi.
První den jsme naši
výpravu začali v Allianz
Areně,
která
lákala
především chlapeckou část
naší výpravy (sídlí zde totiž
fotbalový klub FC Bayern
München).
Stavba
je
architektonicky
velice
zajímavá
a
poskytuje
vynikající zázemí jak pro
hráče, tak i návštěvníky
tohoto
velkolepého
stadionu. Od Allianz Areny
jsme zamířili do města.
Prošli jsme branou ze 14.
století Isartor do starší
části města a dostali jsme
se až na náměstí Residenzplatz a Odeonsplatz, kde jsme obdivovali tzv. Síň vojevůdců a kostel
Theatinerkirche. Pak už nás čekala návštěva tzv. Residenz, honosného sídla bavorských vévodů a
králů. Prohlídka tohoto honosného zámku, k níž náleží i Antiquarium (největší a nejkrásnější
renesanční sál ve střední Evropě), byla moc hezká, nicméně velmi zdlouhavá. Proto jsme byli rádi,
když jsme se opět mohli proběhnout po zámecké zahradě Hofgarten.
Na závěr dne jsme se přemístili do srdce Mnichova, na mariánské náměstí Marienplatz. Zde
se nachází Mariensäule (Mariánský sloup), Altes Rathaus (Stará radnice) a Neues Rathaus (Nová
radnice). Atmosféra zde byla skvělá; nadcházející Vánoce předznamenávaly přípravy vánočních trhů.
Po tomto náročném dni jsme byli rádi, když jsme dostali do našeho hotelu, kde nás čekala výborná
večeře.
Druhý den, opět skvěle naladěni, jsme se vydali do školy na vyučování a těšili se na
odpoledne, kdy byl naším cílem BMW Welt – úžasný svět vozů BMW a Olympiapark. Prohlídka světa
BMW byla nádherná, obdivovali jsme zde nové i starší modely vozů BMW. Do některých z nich jsme si
mohli sednout a dokonce vyzkoušet i jejich řízení na trenažérech. Kluci si také zkusili, jaký je pohled
na svět z motorky BMW, které tam také
byly vystaveny.
Po prohlídce jsme se vydali do
Olympiaparku.
Součástí
tohoto
olympijského parku, který byl vystavěn
u příležitosti olympijských her v roce
1972, je Olympiahalle (Olympijská hala),
Olympiastadion (Olympijský stadion) a
Olympiaturm (Olympijská věž). Celý
areál, který jsme si prošli, dnes slouží
jako místo pro rekreaci a k odpočinku
zdejších obyvatel. A je opravdu
překrásný.
Samozřejmostí
byla
návštěva Olympijské věže, která je
vysoká 281,28 metrů a odkud je
nádherný výhled na celý Mnichov i na
nedaleké Alpy.
Tento nádherný den jsme pak zakončili opět v centru města, kde jsme si prohlédli bránu
Sendlingertor, židovskou synagogu a zcela na závěr i Viktualienmarkt, nejznámější a nejoblíbenější trh
Mnichovanů. Koupit zde můžete spoustu místních lahůdek a kulinářských výrobků, od místních
specialit přes bavorské klobásky, sýry, místní med až po ovoce a zeleninu. Samozřejmostí jsou
suvenýry a výrobky od místních řemeslníků.
I třetí, poslední den, začal pro naše žáky výukou v německé škole. Výuka byla opět velmi
zajímavá a paní lektorka naše žáky na závěr velmi pochválila a předala jim účastnické listy. Poté jsme
se vydali, jak jinak než městskou hromadnou dopravou, do překrásného zámku Nymphenburg, který
postavil Ludvík II. Bavorský, známý to stavitel pohádkových zámků (např. proslulý
Neuschwanstein). Zde jsme si prohlédli bohatě zdobené interiéry zámku a tzv. Marstallmuseum –
muzeum královských kočárů. A nenechali jsme si ujít ani procházku zámeckými zahradami.
Následně jsme se vypravili zpět do města. Prošli
jsme se po náměstí Karolinenplatz, kde se nacházejí
Antikensammlungen (antické sbírky) a tzv. Glyptothek
(muzeum antického umění), a odtud jsme došli až na
Karlsplatz (Karlovo náměstí), jež Mnichované nazývají
Stachus (podle hostinského Eustachia, který na tomto
náměstí v 19. století vlastnil oblíbenou hospůdku). Toto
náměstí je velice zajímavé, vládne zde čilý ruch a navíc,
pod náměstím se ukrývá tzv. „druhé město“, totiž síť
pasáží s obchody, restauracemi a stánky.
Z náměstí jsme pak dále pokračovali pěší zónou
opět až do samého centra na Marienplatz. Po cestě jsme si
prohlédli několik zajímavých kostelů, např. Michaelskirche,
Bürgersaal a v neposlední řadě také Frauenkirche, která se
se svými kopulovitými věžemi řadí k tradičním symbolům
Mnichova. Poslední chvíle v Mnichově jsme pak strávili
nákupy suvenýrů pro naše blízké a užili si krásnou a
pohodovou předvánoční atmosféru. Pak už nás čekala
cesta domů.
Myslím, že se tento pobyt povedl na jedničku a všichni jsme si jej skvěle užili. Doufejme, že i
v budoucnu budeme mít příležitost poznat další z měst a reálií Německa!
Mgr. Ivana Štruncová
Postřehy z Německa očima Sofie Glacové (8.A)
Hned při první večerní procházce nás všechny upoutal klid a pořádek,
z čehož jsme byli nadšeni, neboť to nám v ČR někdy schází. Klid a pořádek
panoval nejen v místě, kde jsme byli ubytováni, nýbrž i v celém Mnichově.
Mnoho lidí jezdí po městě na kole. Zajímavé bylo zjistit skutečnost, že svá kola
nechávají jen tak opřená o strom a podobně, aniž by se báli, že jim ho někdo
ukradne. Zkrátka, jak se říká: ,,S poctivostí nejdál dojdeš, v tomto případě zde
však platí: „S poctivostí nejdál dojedeš.
Vzdělávací program – COV a OZO
Za těmito zkratkami se neskrývá nic jiného, než Vzdělávací programy pro ZŠ a SŠ v naší
svozové oblasti, přesněji COV znamená Centrum odpadové výchovy a OZO Odvoz a zpracování
odpadu v Ostravě-Kunčicích.
Také naše škola se již několik let pravidelně účastní celkem pěti typů vzdělávacích programů
pro různé věkové skupiny. Žáci 6. a 7. tříd se účastní programu Kam s ním?, ve kterém se zamyslí nad
obsahem jednoho kontejneru na směsný odpad. Naopak žáci 8. a 9. třídy hledají odpovědi na otázky
o systému nakládání s odpady v našem regionu v programu nazvaném Odpady zbavené otazníků.
Také naše letošní třída 6. A se zde vydala hledat odpověď na Nerudovskou otázku: „Kam
s ním?“. Za pomoci besedy s prezentací, soutěžních úkolů a filmu 3D už mají v této otázce jasno. Do
Centra odpadové výchovy v OZO Ostrava zavítají také ostatní třídy 2. stupně.
Nejzajímavější fotku do naší školní soutěže zaslal Matěj Šostý z 6.A, který se tak stal vítězem
soutěže. Posuďte sami.
Knihy kolem nás
Zde je pro vás nová rubrika o knihách, kterou vás
bude pravidelně provázet Barča Smyčková z 8. A.
Ahoj, vítej u mého prvního dílu rubriky zvané Knihy kolem nás. Moc ráda se věnuji četbě knih,
a proto bych se s vámi ráda podělila o mé názory na ně. V tomto díle se dozvíš něco málo o knihách
Selekce, Divergence a o Papírových městech. Knihy jsou podle mě dobrým tipem na dárek či
správnou volbou četby na jarní prázdniny. Příběhy uchvátily nejen mě. Doufám, že se ti také budou
líbit stejně jako dalším stovkám lidí. Užij si je…
Selekce - Kiera Cass
Mým prvním tipem na zajímavé čtení je kniha Selekce.
Autorkou této knihy je Kiera Cass. Tato kniha je podle mého
názoru čistě pro dívky, kluky by určitě nebavila. Celý příběh,
ukrytý ve 288 stránkách, vypráví o dívce, jejíž jméno je America.
(Ano, America, důvod tohoto jména se v knize dozvíte). Této
slečně je čerstvých 16 let. Děj se odehrává po III. světové válce,
proto vás udiví zvláštní kastovní systém, který je v zemi zaveden.
Čím horší kasta, tím horší postavení ve společnosti. America
pochází z páté kasty, mezi její největší záliby patří hra na housle,
se kterou si také vydělává peníze. V zemi panuje král, který má
dospívajícího syna, jenž si hledá k sobě do páru královnu. Jeho
otci se nelíbí možnost, že by si princ Maxon vybral manželku
sám. A proto vybere 35 dívek z různých kast, které půjdou žít na
nějakou dobu do paláce. Mezi dívkami se ocitne také America,
která se den před touto událostí pohádá se svými stávajícím
přítelem Aspenem. Tím pádem se v knize ocitne milostný trojúhelník, America si snaží získat srdce
prince, ale ve vzpomínkách myslí na svého Aspena. Maxon postupně dívky z paláce pouští domů,
America prozatím zůstává, ale jednoho dne na palác zaútočí známí rebelové, zvaní Seveřané… Jak
příběh pokračuje, se dozvíš, začteš-li se do řádků.
Přeji příjemné čtení, já jsem se osobně od knihy nemohla odtrhnout, a proto jsem ani
nepotřebovala záložku. Kniha má také dva díly pokračování, kdyby tě kniha zaujala, víš co dělat.
Papírová města - John Green
Autorem knihy je slavný John Green. Nejedna z jeho
knih je nazývána jako bestseller. Tato kniha samozřejmě také,
protože opravdu stojí za to. Hlavní roli ztvárňují Margo a
Quentin, tito dva lidé se spolu nejdříve nebaví, ale postupem
času si začínají rozumět. Margo se rozejde se svým klukem a
chce se mu za to pomstít, s sebou na pomoc si vezme Quentina,
kterého vzbudí uprostřed noci. Za jednu noc spolu ve městě
prožijí mnoho zajímavých a neočekáváných chvil. Quentin se do
Margo za tu dobu zamiluje, jak se říká, „až po uši“. Ovšem druhý
den nepřijde Margo do školy, není po ní ani vidu, ani slechu.
Quentin zjistí, že se Margo ztratila, ale cítí potřebu ji najít. Po
dlouhém pátrání zjistí, kde by se měla Margo nacházet. Na
místo se vydá se svými kamarády autem. Na minutu si přesně
vypočítají dobu trvání celé cesty, na jednotlivých zastávkách se
zdržují pouze krátkou dobu, aby se stihli vrátit na školní ples.
Quentin doufá, že zde Margo objeví, protože neví, co by se dělo v jeho životě bez Margo. Co se ale
stane? To se dočteš v knize…
Divergence - Veronica Roth
Mým dalším tipem je kniha Divergence, jejíž autorkou je Veronica Roth. Kniha vyšla v roce
2012, našla si velkou oblibu mezi dospívajícími i dospělými. Věřím, že kniha bude bavit jak dívky, tak
chlapce. Hlavní postavou je dívka jménem Tris, která pochází ze země Chicago, kde se společnost dělí
do pěti frakcí. Tris pochází z frakce Odevzdaných, tato kasta se většinou věnuje obyčejným věcem,
například poskytují jídlo odpadlíkům. (Lidé, kteří nepatří do žádné z kast). Postupem času přejde Tris
do jiné kasty, a to do kasty Neohroženosti. V této kastě se zúčastňuje výcviku, běhu, střelbě… Zde
pozná kluka, který jí je velice sympatický, jmenuje se Čtyřka.
V příběhu se do sebe zamilují, jenže celou věc komplikuje
divergentnost. Tris totiž zjistí, že je divergentní, to znamená,
že na ni nepůsobí séra Sečtělých, séra nařizující povinnosti.
Sečtělí jsou další kastou, tou nejvyšší, v jejich čele stojí
Jeanine. Tris spolu se Čtyřkou se snaží danou věc vyřešit a
doufají, že nebude divergentnost Jeanine vadit. Bohužel
zjistí, že bude nejen vadit…
RÉBUSY PRO CHYTRÉ HLAVY
Je potřeba se neustále zdokonalovat, tak abyste nezakrněli, zkuste vypočítat, které číslo se
ukrývá místo otazníku. Počet žárovek znázorňuje stupeň náročnosti.
Přijdete na to? (Správné odpovědi hledejte uvnitř časopisu)
ZÁJMOVÉ KROUŽKY PRO 2. STUPEŇ 2015 / 2016 NA 2. POLOLETÍ
Úterý
Kroužek vaření, každý sudý týden
14:00 h
paní Lesová
Středa
Anglický klub
Francouzština
14:15-15:00 h
14:15-15:00 h
Mgr. Losíková
Mgr. Teichmannová
Movers
14:15-15:00 h
Mgr. Návratová
Přírodovědný kroužek
14:15 h
Mgr. Reimerová
Čtvrtek
ČTRNÁCT DNÍ NAPLNO
(2. část)
Pozdrav ze smaragdového ostrova
Ještě než se naše škola „zazelená“ a
společně17. března oslavíme den svatého
Patrika, chtěla bych dokončit svou reportáž o
prázdninovém jazykově-poznávacím výjezdu, o
kterém jsem začala psát v podzimním čísle
našeho školního časopisu.
První týden našeho pobytu v Irsku byl
velice pestrý, zajímavý a také dost náročný.
Nikdo z nás však neměl čas si ani na minutu připustit, že by ve svém tempu přibrzdil, protože
takováto příležitost se už nemusí nikdy opakovat… To platilo dvojnásob o víkendu, jediném víkendu,
který jsme v Irsku mohli od rána do večera na cestování. V sobotu jsme měly možnost prozkoumat
přírodní krásy západního pobřeží a vychutnat si pravé irské počasí u Mohérových útesů (Cliffs of
Moher). To mě přivádí na myšlenku, že si asi nikdo nedokáže představit, jak takové typické irské letní
počasí vypadá.  Můžete si udělat vlastní představu z tohoto
ilustračního obrázku…
Bylo pro nás tudíž velkou odměnou, když jsme se v neděli
probudili do slunného irského letního rána. Brzy ráno jsme vyrazily
tentokrát do Severního Irska. Jistě jste už slyšeli, že obyvatelé Irské
republiky (Irové) a obyvatelé Severního Irska, které je součástí
Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, se nemají
zrovna v lásce, v minulosti mezi nimi docházelo i k bojům, dodnes
jsou jejich vztahy velmi napjaté, i když pro cizince to nevypadá zas
až tak žhavé. Například mezi Irskem a Severním Irskem neexistují žádné mechanické závory,
o hranicích nás informují pouze značky u dálnice. Našim cílem je samotný sever Severního Irska.
Cesta tam vede podél východního pobřeží. Máme štěstí, slunce podtrhuje neopakovatelnou
atmosféru táhlého pobřeží. Po pravé straně vyhlížíme moře, po levé straně se zelenají smaragdové
pastviny s pestře zbarvenými ovcemi. Každý majitel své stádo označuje jinak barevným sprejem jako
poznávací znamení, jelikož zde nenajdete elektrické ohradníky na každém kroku jako u nás
v Beskydech…
Jedna z našich zastávek cestou k severu vedla přes Carrick-a-rede. Toto místo je velkou
turistickou atrakcí zvláště pak
při zdolávání jedinečného
lanového mostu vedoucího
z pevniny na ostrov. Příroda
kolem je ohromující, moře
hraje všemi odstíny modré a
zelené, to vše umocněno
slunečnímu svitem, který je i
v letních
měsících
dost
ojedinělým jevem, vytvořilo
magickou atmosféru tohoto
místa. Posuďte sami, jestli
byste měli odvahu přejít po
tomto mostě tam i zpátky
Největším zážitkem z cest po krásách Irska byla ale bezesporu návštěva až nadpozemsky
zvláštního místa, které vzniklo před 50 až 60 miliony lety sopečnou činností. Giant´s Causeway neboli
Obrův chodník leží na severním pobřeží Irska, asi sto kilometrů severozápadně od Belfastu, hlavního
města Severního Irska. Jde vlastně o velké kamenné sloupy vysoké až šest metrů, kterých tu stojí na
čtyřicet tisíc. Mají průměr 38 až 51 centimetrů. Sloupy jsou nejčastěji šestiboké, ale jsou tu i pětiboké,
čtyřboké, některé dokonce sedmi- či osmiboké. Zapadají do sebe jako buňky plástve. Nejvyšší odkrytý
sloupec měří 12 metrů a lávový příkrov zde dosahuje mocnosti 28 metrů.
Kamenný úkaz se skládá ze tří částí. Ta největší,
Velký chodník, začíná na pobřeží u paty útesů jako pár
obrovských kamenů vysokých až šest metrů. Směrem
k moři jich přibývá a tvoří chodník široký dvacet až třicet
metrů. Při odlivu můžete po této cestě ujít několik set
metrů. Pak chodník pomalu klesá a mizí pod vlnami. Míří
ke skotskému pobřeží. Další dvě části jsou Střední
chodník a Malý chodník, které leží podél Velkého
chodníku.
Severní Irsko leží v oblasti souvislých vápenců. Vulkanická činnost probíhající hluboko
v zemské kůře prý kdysi způsobila, že roztavená hornina neboli magma o teplotě více než
1000 stupňů Celsia vystoupila puklinami ve vápenci na povrch. Jakmile se ocitla na vzduchu, vychladla
a ztuhla. Magma postupně tuhlo do větší a větší hloubky, pukliny se prohlubovaly a nakonec vznikly
tužkovité čedičové sloupy. Takové sloupy jsou nejen v Irsku a Skotsku, ale i v jiných částech světa.
Není divu, že tato skutečnost inspirovala už odedávna ke vzniku pověsti, kterou známe
z hodin výuky anglického jazyka a anglických reálií pod názvem Little Big Baby Finn.
Podle legendy postavil chodník irský bojovník Finn McCool, aby mohl
přejít do Skotska bojovat se svým skotským protějškem Benandonnerem.
Jedna verze legendy praví, že Fionn do Skotska nedorazil, protože usnul. Když
Fionn stále nepřicházel, rozhodl se mnohem větší Benandonner, že se za ním
do Irska vypraví. Oonagh, Fionnova manželka, chtěla svého muže zachránit a
vymyslela proto lest. Přehodila přes Fionna přikrývku, a předstírala, že jde o
jejich malého syna. Podle druhé verze Fionn do Skotska dorazil, ale když
Benandonnera uviděl, zalekl se jeho velikosti a utekl zpět. Jelikož věděl, že
Benandonner si pro něj půjde, poprosil svou manželku, aby ho přestrojila za
malé dítě a předstírala, že je jejich syn. Obě verze pak vyprávějí o tom, jak se Benandonner při
pohledu na takto obrovské „dítě“ vyděsil, jelikož si uvědomil, že pokud dítě je takto veliké, pak jeho
otec musí být opravdu obrovský; utekl pak v hrůze zpět do Skotska a cestou zničil chodník, aby ho
nemohl Fionn pronásledovat. Další z verzí zase tvrdí, že Oonagh se rozhodla pro jinou lest.
Pomalovala jeden kámen tak, aby vypadal jako steak. Ten pak dala Benandonnerovi a svému dítěti
(Fionnovi) pak podala pravý kousek masa. Benandonner netušil, že on má v rukou kámen a při
pohledu na dítě, které bez potíží pojídalo svůj příděl, dostal strach, co že tady žije za monstrum, když
pouhé dítě se živí něčím, co on, největší obr Skotska, nedokáže ani ukousnout. Strachy utekl a
chodník za sebou zničil.
Legenda je založena na skutečnosti, že se podobná geologická formace hexagonálních
sloupců bazaltů nachází i na pobřeží Skotska u Fingal's Cavena ostrově Staffa. To je důsledek
skutečnosti, že se jde o stejný lávový proud vzniklý ve stejné době.
S velkou radostí jsme se vyfotili s logem naší školy přímo na tomto magickém místě, místě, na
které se jen tak nezapomíná. P. S.: Japonský turista byl mírně řečeno zaskočen, když po něm dvě
turistky chtěly, aby je vyfotil s pastelkami v nadživotní velikosti…
Druhý týden ve škole utekl jako voda a
na jeho konci nás už mrzelo, že vše končí. To,
co nám ale nikdo nevezme, jsou naše
vzpomínky a tisíce fotografií, které jsme na
místě pořídily.
Kdybyste se nás zeptali, co bylo na
obou dvou týdnech pobytu nejlepší, zcela jistě
bychom Vám po líčení přírodních krás, historie
Irska, zážitků a informací z výuky řekly, že to
byli lidé, se kterými jsme se měly možnost
v této malé, nádherné, ale především hrdé
zemi setkat. Nikdy na ně nezapomeneme.
Již jistě víte, že v rámci dvouletého projektu naší školy
Trojlístek naší škole – naučíme se, domluvíme se, poznáme se
v Erasmus+ proběhne 17. března na naší škole projektový den
sv. Patrika.
Čekají nás nejrůznější soutěže:
1.
2.
3.
O nejzeleněji oblečenou třídu
O nejdůvěryhodnějšího skřítka Leprechauna
O nejoriginálnější kostým s maskou irské tematiky
Na co se můžeme dále těšit?
prezentaci nejlepších projektů
6. ročník zpracuje tradice a symboly Irska, legendu o sv. Patrikovi, 7. ročník se zaměří na
zajímavá místa v Irsku (přírodní či historická, zapsaná na seznamu UNESCO). Téma tradiční
irské kuchyně zpracuje 8. ročník a nejstarší žáci se budou zabývat mystickým Irskem a
kulturou.
výstavu fotografií v atriu
ukázku irských tanců v hudebně
divadelní představení Legendy sv. Patrika
Nezapomeňte se na 17. března naladit na zelenou notu, ať všichni společně prožijeme veselý
den Svatého Patrika!

Otestujte svou znalost irských reálií, než se dozvíte mnoho zajímavých informací v den Svatého
Patrika. Správné odpovědi hledejte uvnitř tohoto čísla!
 Kvíz ke dni sv. Patrika 
1. Irsko je součástí Velké Británie:
a) ano
b) ne
2. Patrik podle legendy odehnal z ostrova:
a) ptáky
b) hady
3. Ostrovu se přezdívá:
a) Zlatavý ostrov
b) Smaragdový ostrov
4. Jaká je typická barva pro tento den?
a) zelená
b) červená
5. Symbolem Patrika byl:
a) čtyřlístek
b) trojlístek
6. Patrik pásl:
a) krávy
b) ovce
V minulém čísle jste jistě postřehli tři fotky dětí. Byli to vaši učitelé v útlém věku. Vaším
úkolem bylo uhodnout, o kterou paní učitelku či pana učitele se jednalo.
Na fotografii č. 1 jsme rozpoznali Mgr. Mazurkovou, na fotografii č. 2 byla Mgr. Losíková a na
3. snímku jsme viděli Mgr. Špacírovou.
Pozorně si prohlédněte následující tři snímky a neváhejte si zasoutěžit.
Podepsané lístečky se správnými odpověďmi můžete pak vhodit do 11. března 2016 do
krabice označené SOUTĚŽ BEZNÁZEVNÍK a vyhrát drobné ceny! 
Fotografie č. 1:
a) Mgr. Eva Reimerová
b) Mgr. Lenka Návratová
c) Mgr. Marta Teichmannová
Fotografie č. 2:
a) Mgr. Dagmar Petřková
b) Mgr. Ivana Vaškovská
c) Mgr. Ivana Kocurová
Fotografie č. 3:
a) Mgr. Lenka Návratová
b) Mgr. Marta Teichmannová
c) Mgr. Zdeněk Martínek
K tabuli půjde….
Všetečné otázky se nebála zodpovědět paní učitelka Mgr. Irena Špacírová.
Čím jste chtěla být jako malá?
Paní učitelka.
Jak dlouho už učíte?
Od roku 1988.
Který předmět jste jako malá měla ráda?
Češtinu, ruštinu a fyziku.
Jaký předmět jste nesnášela?
Marně si vzpomínám, ale asi žádný nenajdu. Spíš jsem nesnášela některé kantory.
Kdybyste mohla změnit povolání, čím byste byla?
Spisovatelka nebo bych se věnovala hudbě.
Co děláte, když jste z nás na nervy?
Nejprve se vykřičím a pak jdu na procházku. Tam člověk rychle zapomene. Hudba také
funguje.
Baví vás toto povolání?
Nebýt různých nepříjemných překážek, tak bych ho i zbožňovala.
Myslíte si, že jste u dětí oblíbená?
Když dám špatnou známku, tak asi moc ne. Ale jinak to nejde. Kdyby tam nebyla troška
sympatií, nechtěla bych tohle povolání dělat.
Jaký je váš oblíbený film?
Mám jich hodně. Z komedií jsou to třeba: Nebožtíci přejí lásce, ze smutnějších například
Madisonské mosty.
Jaké máte vztahy s ostatními kantory?
Věřím, že dobré.
Perličky našich žáků aneb víte, že…






Členitost pobřeží Evropy je hornatý.
Hlavní umělecký směr 19. století byl telegraf.
Petra Kvitová je známá česká režisérka.
Božena Němcová je slavná česká zpěvačka.
Jan Hus je bývalý prezident, který byl upálen na hranici Československa.
Havlíček Borovský byl zajatý Německem.
Kvíz - řešení
1. b, 2. b, 3. b, 4. a, 5. b, 6. b
Rébusy pro chytré hlavy – řešení
22. 5, 38. 1353, 52. 19, 53. 41
Alobalová kulička
Příběh, který se traduje v naší rodině
Povyprávím vám příběh, který se stal před pár
lety o Vánocích. Znáte takové ty pochoutky, které někdo
dává na vánoční stromeček? Tak právě ty se staly
osudnými pro mou sestru.
„Pojďte mi pomoct zavěsit ty ozdoby na
stromeček!“ požádala, no, spíše nám rozkázala mamka.
Všichni jsme v okamžiku vstali a vydali se do obývacího
pokoje. Naskytl se mi pohled na nehorázný nepořádek a
moji starší sestru uprostřed toho všeho. Na zemi se
povalovaly konfety a řetězy všech možných barev a
skleněné nebo plastové baňky se kutálely do všech
směrů. Tomáš, přítel mojí mámy, který s námi trávil první
Vánoce, měl na starost vánoční hvězdu na špici stromku. „Nestůj tam a pomoz mi! Vezmi ty andílky
z té modré krabice a zavěs je!“ Jak mi bylo rozkázáno, tak jsem udělala. V naší rodině máme totiž
tradici, že nejmladší z dětí na stromeček zavěšuje porcelánové andílky. Potom jsem se s radostí
připojila k mojí sestře a společně jsme zbylé ozdoby házely na našeho, tehdy ještě žijícího psa Ťapku.
Když bylo vše na svém místě, v krabicích pěkně uklizené, donesly se menší krabičky
s hromadou jedlých ozdob z čokolády. To byla srdcová záležitost nás všech doma. Na čokoládu nikdo
nikdy neřekl ne. „Které pověsíme jako první?“ zamyslela se mamka nad čtyřmi druhy v nabídce. Už
ani nevím, kdo to navrhl, ale domluvili jsme se tak, že ty nejchutnější sníme a zbytek se pověsí na
stromek a vyplní se prázdná místa. Tak jsme se do toho dali. Modré byly nejlepší.
Moji sestru to po chvíli přestalo bavit, tak si vzala pár kousků a zavřela se do pokoje. Po
těžkém rozhodování jsme stromeček konečně dozdobili a mohli jsme se spokojeně uvelebit na
sedačce, cpát se cukrovím, dívat se na pohádky, užívat si vánoční pohodu. Povídali jsme si historky
kolující v naší rodině, čas utíkal a my úplně zapomněli na moji sestru, která se už nějakou dobu
neukázala.
Přišlo mi to divné. Většinou se z pokoje ozývají písničky, ale tentokrát nic. Rozhodla jsem se
tento nepříjemný pocit ignorovat s tím, že sestra spí. Pravděpodobně měla sluchátka v uších, protože
ji nevzbudil ani ten obrovský randál v kuchyni, který máma dělala, když připravovala další cukroví.
Nebo možná, že vzbudil.
Za pár chvil se celým bytem rozlehl strašný křik, pištění a
volání o pomoc. Všichni jsme s panikou vběhli do pokoje a viděli,
jak má sestra brečí na posteli, kolem ní alobalové obaly od
čokolád. Nedokázala nám ani říct, co jí je. Pořád jen brečela a
ukazovala na svůj nos. Hned nám to bylo jasné. Zaseknutá
alobalová kulička v nose.
Dlouhou dobu jsme se snažili, aby kuličku vysmrkala, ale marně. Urychleně jsme ji museli
dovést do nemocnice. Nastartovali jsme auto a jeli na pohotovost. Tam ji uložili na pokoj. Celou noc
jsme nespali a čekali, až doktor přijde a oznámí nám nějaké novinky. Po dlouhé době nám přišel
sdělit, že sestra je v pořádku.
Takže místo vánoční pohody jsme si prožili noc v nemocnici. Od téhle doby má sestra
nenávidí vánoční čokoládové kolekce. A jaké jsem z toho měla ponaučení? Nikdy si nestrkej nic do
nosu!
Sabina Galová, 9.B
David a ztracený poklad
Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se David. Žil ve
velmi chudé rodině na vesnici. Jeho rodiče měli malý
statek s kurníkem, chlévem a krávou. Vydělávali málo,
ale vše, co zbývalo, se snažili ušetřit. Za každou cenu
chtěli, aby David chodil do školy a uměl alespoň číst,
psát a počítat. Rodiče mu říkali: „Chceme, abys byl
chytrý a nedopadl jako my". Chlapec byl jiný než
ostatní děti ve škole. Byl zamlklý a moc se s nikým
nekamarádil. Jeho jediným kamarádem byl věrný pes
Rex, kterého našel v jedné z pytláckých pastí. Hodně jej
přitahovala dobrodružství a záhady. Někdy si jen tak
vyrazil s Rexem do lesa a tam přespali pod širákem.
Rodiče se o něj nebáli, protože věděli, že se dokáže
o sebe postarat
Děda mu často vyprávěl pověsti a David je s nadšením poslouchal. Třeba o ztraceném pokladu krále
Maxmiliána II. Jednou se družina s králem vydala dát Ottovi IV. dar, aby odvrátili hrozící válku. Král
Maxmilián byl velmi mírumilovný a dával chudým a potřebným. Zloděje však tvrdě trestal. Při cestě
hlubokými lesy kolem Adršpašských skal na družinu tenkrát vyskočila horda loupežníků. Většina byla
pobita a ti, co se vzdali, byli uvězněni. Vše viděl jeden mladík, který byl zrovna nedaleko. Loupežníci
uschovali ukradený poklad, ale nikdo nevěděl, kam. Snad jen ten mladík, ze kterého byl po všech těch
letech starý člověk.
O pár let později David dostudoval školu a vyučil se za tesaře, rozhodl se jít do světa. Chtěl najít ve
skalách člověka, o kterém mu vyprávěl děda, a také najít poklad. Svěřil se dědovi o svém plánu. Děda
mu ještě prozradil, že ten mladík se jmenoval Adam, a pochyboval, zda-li ještě bude vůbec živ. Také
chtěl pár věcí Davidovi darovat, protože měl obavy, zda i on bude ještě naživu, až se vnuk z cest vrátí.
Zašel na půdu domku a z truhlice vytáhl meč, luk a šípy se stříbrnými hroty. David dědečkovi moc
poděkoval a slíbil, že až donese nalezený poklad, obstará mu na jeho nemoci ty nejlepší doktory.
Rozloučil se s dědou a se svým věrným Rexem se vydal na cestu za ztraceným pokladem do
Adršpašských skal
Po sedmi dnech cestování pěšky i na povozech sedláků došel do malebné vesničky pod skalami.
Uviděl tam nádherný zdobený kostel. Když vešel dovnitř, faráře se dotázal, zda nezná člověka
jménem Adam. Farář jej poslal za vesnici, kde tento stařec bydlí, ale upozornil jej, že od doby, kdy mu
umřela manželka, moc mezi lidi nevychází. David zdvořile poděkoval a vydal se na cestu. Došel ke
staré chatrči a zaklepal. Otevřel mu starý, vousatý děd. Optal se, co tam David pohledává. „Hledám
pana Adama, jste to vy?" „ Ano jsem,“ odpověděl. David mu vše pověděl, proč jej vyhledal, ale stařec
nevypadal chvílemi moc přátelsky. Najednou vstal a ukázal hochovi mapu, řekl, že je asi zašifrovaná,
pomůže mu s ní jen stará jasnovidka. David se převelice divil, proč za ní Adam nezašel sám, ale o tom
nechtěl stařec mluvit. „Nemá mne ráda, ani moji rodinu, víc ti neřeknu. Tady máš mapu a jestli chceš,
zajdi si za ní." David ještě nevěděl, co ho čeká a kdo je vlastně ten stařec a po čem touží.
Jasnovidka byla sdílnější. Z mapy vyčetla, že má David jít kolem skály "koňská hlava" pořád na západ a
tam narazí na medvědí jeskyni. Musí být ale velmi ostražitý. To bylo vše, co mu řekla, a chtěla za to
zaplatit dost peněz.
David přenocoval v hostinci a pak
se vydal ke skále "koňská hlava".
Od skály pak na západ k jeskyni.
Před jeskyní viděl otvor. Připravil si
luk ke střelbě, ale náhle něco
zapraskalo. Uviděl pasti, některé
rozbité, jiné byly už spuštěné. Šel
dále do hloubi jeskyně a uviděl
mříže a za nimi kostry vězňů. Další
mříže měly zámek. Chtěl jej rozbít
kameny, trvalo to dlouho, ale
nakonec se mu to podařilo.
Rozsvítily se pochodně. David byl u
vytržení, vždyť to jsou samá kouzla
a magie. Objevila se hromada
zlata, peněz, šperků a mnoho
dalších věci. A najednou stálo před ním sedm postav. Nic nemluvili, jen se smáli. Byl tam stařec se
třemi syny a tři vesničané s vidlemi. David křikl: „Jsem ozbrojen, ale vy jste v přesile, není to fér.“ Ale
vesničané se vrhli na Davida. Bránil se, nechtěl nikoho zabít, ale najednou ucítil velkou bolest v noze.
Měl v ní zabodnutý šíp. Okamžitě se začal bránit a jednoho ze synů smrtelně zranil. Ten padl na zem.
Všichni se rozutekli. Zůstal jen stařec a David. Začali spolu bojovat meči. Hoch spadl a stařec mu řekl:
„Nikdo se ke mně neodvážil jít, každý se mi vyhýbal a najednou ses objevil ty." Adam mluvil dál: „Byl
jsi jediný, co o mně nic nevěděl a nevyhýbal ses mi". Stařec mluvil v hádankách: „Sledoval jsem tě od
domu jasnovidky až sem a konečně jsem se zde dostal a můžu si nechat celý poklad pro sebe." Stařec
se škodolibě smál a řekl: „Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi mi tak ulehčil práci." Stále se jen smál.
V tu chvíli se na něj vrhl obrovský medvěd. Ve tmě byl slyšet jen křik. Medvěd si Davida vůbec
nevšiml a utekl pryč, protože měl od starce v krku zaražených několik šípů. Bylo po boji. David si
nabral plné kapsy peněz a šperků a rychle odešel z jeskyně pryč. Při odchodu si najednou vzpomněl
na svého věrného psího kamaráda Rexe. Vrátil se po cestě a spatřil jej v malinovém křoví. Moc se mu
omlouval, že na něj zapomněl. Za několik dní společně došli domů. Děda i rodiče je moc vítali. Všichni
byli živí a zdraví. Bylo jednoduché dědovi vysvětlit, kde vzal tolik peněz, protože o jeho dobrodružství
věděl, ale stejně pořád nemohl uvěřit, že to dokázal. Rodičům ale musel vyprávět celý příběh od
začátku do konce. Naštěstí vše dobře dopadlo. Všichni pak žili šťastně až do smrti.
Jakub Černín, 6. A
Milí žáci,
jste literárně činní, píšete povídky nebo
básničky, kreslíte komiks? Chcete se také podílet
na vzniku časopisu?
Netvořte do šuplíku! Nebojte se a
zapojte se do práce v redakčním kroužku! Je to
velice zajímavá a tvůrčí činnost, kterou si jistě oblíbíte a získáte cenné
zkušenosti! Tak přijďte do kabinetu českého jazyka, rádi vás uvidíme!
Přejeme vám pěkné jarní prázdniny plné zimních radovánek a v příštím
čísle se budeme opět těšit na shledanou se svými čtenáři!
Toto číslo pro Vás připravili:
Za redakční radu
Mgr. Jana Losíková
Do časopisu přispěli:
Mgr. Lenka Návratová
Mgr. Ivana Štruncová
Mgr. Ivana Vaškovská
Sabina Galová
Jakub Černín
Barbora Smyčková
Sofie Glacová