Podzimní rovnodennost – brána do tmy Martina Lukášková

Bulletin věnovaný transformaci astrologie a aktivitám na poli Humanistické a transpersonální astrologie ..………..říjen 2014/01
Podzimní rovnodennost – brána do tmy
Martina Lukášková
OBSAH:
Podzimní rovnodennost
– brána do tmy –
M. Lukášková
……………………str.1
Fáze rovnodennosti v ročním cyklu představují princip vědomí, protože dvě energie jsou ve
vzájemném vztahu (Jang-Jin nebo síla Dne a síla Noci) přesně vyvážené; v případě podzimní je
princip aktivní síly neutralizován. Síla rostliny, kterou si Rudhyar vybral za vůdčí metaforu pro cyklus,
se podzimní rovnodenností s definitivní platností stahuje do semene či kořene. Síla Noci – jednoty
se dostává do převahy. Křehký okamžik podzimní rovnodennosti je zlom. Pokud ho naše smysly
postřehnou, vstupujeme pomyslnou branou vyrovnaných sil Dne a Noci do království tmy - jednoty.
Vzpomeňme na Gilgamešovu pouť za nesmrtelnosti, na které musí navštívit Uta-napišlima,
jediného nesmrtelného člověka. Jeho cesta jde právě branou smrti – podzimní rovnodenností
(v dobách př. Kr. padajících do znamení Štíra).
Setkání s Alexandrem
Rupertim díl 2.
……………………str.4
Zatmění Měsíce –
M. Lukášková
………………..str. 7
Pohled na úplněk
8.10.2014 – zatmění
Měsíce P. Turnovský
………………..str. 8
Pohled na úplněk
8.10.2014 – zatmění
Měsíce M. Lukášková
………………str. 9
Vydává Transformotor
M. Lukášková
Gilgameš jde do hor Mášu (Blíženci), jimiž na své pouti prochází bůh Šamaš (Slunce) o podzimní
rovnodennosti ve znamení Štíra. Tam končí svět tak, jak ho může zakoušet člověk, a odkud vede
cesta temnotami podsvětí. Horu Mašu střeží pár lidí-škorpionů Girtablilu. Jsou chytří a zasvěcují
Gilgameše rozhovorem – správně položenými otázkami! Přes varování těchto strážců si Gilgameš
vynutí průchod pohořím. Přečtěme si ukázku:
1
Jinosvět - Prostor, čas a
vlastní já ve
změněných stavech
vědomí – Jochen
Kirchhoff
Kniha Jinosvět
německého filosofa
Jochena Kirchhoffa
čtenáře zavádí na
sugestivní meditační a
myšlenkovou cestu do
hlubin jeho vlastní
psychiky. Kirchhoff
odkrývá oblasti vědomí,
které jsou považovány
za „nevyslovitelné“, a
zkoumá různé stavy
„rozšířeného vědomí“,
jež většina lidí v nějaké
formě zažila. Tyto stavy,
které s velkou
pozorovací ostrostí a
mimořádnou jasností
řeči představuje jako
důležitou, ne zcela
prozkoumanou součást
lidského bytí, pak
podrobuje zkoušce
skrze vlastní zkušenost a
nabyté vědomosti. Daří
se mu tak zpřístupnit
jinosvět jako
skutečnost, v níž působí
jiný prostor, jiný čas,
jiné já.
Kniha je výtečným
podnětem pro všechny,
kteří tuší, že za běžným
lidským bytím leží
zřejmě další, odlišná
skutečnost. Taktéž může
být užitečnou
pomůckou pro ty, kteří
prošli nějakou formou
transpersonální
zkušenosti, ale chybí jim
slova a vědomosti, aby
ji mohli zasadit do
širšího kontextu.
Jinosvět je kniha pro
„Hory té jméno je Mašu.
Když dorazil k hoře té Mašu,
jež denně východ a západ Slunce střeží
a jejíž vrchol se dotýká náspu nebes
a dole ňadra její až do podsvětí sahají, její bránu střeží lidé-škorpioni,
jejichž hrůzné vzezření vzbuzuje děs a pohled na ně znamená smrt,
jejichž třpytivá záře hory oblévá.
Slunce střeží při jeho východu i západu.
Když je Gilgameš spatřil, strachem
a hrůzou tvář se mu zachmuřila.
Dodal si mysli a přiblížil se k nim.
Škorpion-člověk volá na ženu svou:
„Ten, jenž k nám přišel – tělo jeho z božského je masa.“
Škorpionu-člověku odpoví manželka jeho:
„Ze dvou třetin bůh je, člověk z jedné.“
I volá škorpion-člověk na muže onoho, obraceje se těmito slovy k potomku bohů:
„Proč jsi podstoupil dalekou cestu
a přišel až ke mně,
překročil bystřiny, jichž přechod je obtížný?
Chci vědět, co tě sem vede.
Proč ses odhodlal k tomu,
Zvědět bych chtěl!“
„Za Uta-napištim jsem přišel, předkem svým,
jenž v shromáždění bohů se ostal hledaje život.
Na smrt i život chci se ho zeptat.“
Škorpion-člověk otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi mluví:
„Nikdo nebyl, Gilgameši, jenž dosáhl by toho.
Nikdo nezlezl soutěsky horské.
Na dvanáct dvouhodin uvnitř se táhnou,
2
vnitřní kosmologii
prostoru, času a našeho
já — může sloužit jako
mnohodimenzionální
atlas naší vnitřní
domoviny.
hustá je temnota a světla není.
K východu slunce světla není.
K západu slunce světla není“
„V nářku či žalu,
v zimě či horku,
za vzdechů či pláče na cestu chci se vydat.
Nyní mi otevři horskou bránu!“
Škorpion-člověk otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi mluví:
„Vydej se na cestu, Gilgameši!
Pohoří Mašu překroč směle.
Hory strmé a kopce zlézej
a ve zdraví nechť…
A teď ti otevřu horskou bránu!“
Když to Gilgameš slyšel,
na slova škorpiona-člověka pozor si dal
a po cestě Šamašově vykročil k horám.¹
Cesta vede temnotami. Gilgameš musí urazit cestu dvanácti dvouhodin (binu), až dospěje
k nádherné zahradě, kde stromy nesou drahokamy místo ovoce.
Jak je patrné z příběhu, kterého část se nedochovala, můžeme vést naše představy směrem
k rovnodennosti tak, že tato vyrovnanost sil vede k smíření těla a myslí, akce a klidu, ke smíření
protikladů či chce-li k mystické svatbě. Gilgameš je podobně jako naše vědommí konfrontováno
s otázkami po cíli, smyslu své cesty. Škorpioni se ptají a to i přesto, že vědí, kdo před nimi stojí a jaké
je podstaty. Rovnodenností vstupujeme na cestu tmy. I Gilagameš musí projít tmou, než bude jeho
příběh pokračovat. Prodrat se temnotou odvrácené strany světa nebo nocí duše není jednoduché.
Tma pohlcuje a maže jakékoliv rozdíly, orientační body. Z vnějšího pohledu se vše ztrácí, tlí, ale
uvnitř se cos začíná proměňovat, transformovat do světla lidství. Zářivá brána podzimní
rovnodennosti nám dává za úkol stáhnout se z vnějších aktivit, přebujelé expanze a zapracovat na
vnitřních zdrojích, naladit se na smysl a světlo svých úkolů a cílů.
Pokud by nám bylo Gilgamešovo podobenství nestačilo, můžeme se inspirovat naší Moranou.
Morana, také Mařena, pol. Marzana, slv. Morena i Muriena a dluž. Murawa, je bytostí provázející
západní Slovany. Spojena je se smrtí a obdobím zimy.² V pověstech žije jako bílá žena, se kterou je
neradno se potkat, neb setkání s ní nesou jistou smrt. Litevci ji vnímají jako velkou matku bohů, kteří
se na jaře přičiní o znovuoživení přírody. Vláda Morany trvá od podzimní rovnodennosti po jarní
rovnodennost. Na jaře je Morana vynášena z obyvatelné části a vhozena do vody, aby se život
3
probudil a smrt jarem zahnal.
Blízké metafory pro podzimní
rovnodennost nese i název
měsíce září v severských mýtech.
Zářijová podoba Odina, boha
slunce
severo-germánského
bájesloví, se nazývá Vidrir –
povětrník,
neboť
podzimní
rovnodenností nastávají změny
v povětří.
Dovolme si tedy vstoupit do
archetypálního světa obrazů, jež
dokáží jitřit naši mysl a naplnit
nás světlem. Právě vnitřní světlo
srdce bude třeba chránit po celý
čas vlády tmy, od podzimní do
jarní rovnodennosti.
Luciferův efekt –
Jak se z dobrých lidí
stávají lidé zlí –
Philip G. Zimbardo,
nakl. Academia 2014
Opravdu se mohou stát
z průměrných,
obyčejných lidí symboly
zla? Odpověď na tuto
otázku hledal po třicet
let americký psycholog
P. Zimbardo. Název
knihy odkazuje na
okolnosti schopné
vyvolat v člověku změnu
od dobra ke zlu
podobně, jako když Boží
anděl Lucifer změnil
svou tvář a přeměnil se v
Satana. Kniha podrobně
zkoumá často mlhavou
hranici mezi dobrem a
zlem na mnoha
příkladech. Jedním z
nejproslulejších je
kontroverzní stanfordský
vězeňský experiment.
Podobně jako tento
experiment, předčasně
ukončený po šesti
dnech, je i kniha
fascinujícím pokusem
vystopovat povahu
dobra a zla, jež nikdy
nebude černobílá.
¹ Epos o Gilgamešovi, Assyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy
² K. J. Erben – Slovanská bájesloví
D. Rudhyar – Rytmus ceslostnosti, Malvern 2013
obrázky – Epos o Gilagamešovi – Ludmila Zemanová
Setkání s Alexandrem Rupertim
Giuseppe Zezza
Paříž, 1998
(přeložila Radmila Valtrová)
Část 2.
GZ: Jak si vysvětlujete to, že jste se v určitou chvíli setkali?
AR: Mluví se o synchronicitě. Když nastane pro určitou věc pravá chvíle, dostáváme se vždy do vztahu
s takovými okolnostmi, které vše umožní, a je na nás, zda se příležitosti chopíme, nebo zda projde jen kolem
se zavřenýma očima. Máte-li silnou vnitřní potřebu něčeho, vždycky někdo nebo něco přijde, aby nám
pomohlo udělat další krok; jsme-li ve svém usilování opravdu poctiví, potkáme nějakou okolnost, knihu,
člověka, myšlenku, kterou jsme připraveni potkat. Po válce jsem ve Francii hledal pro Rudhyarovy knihy
nakladatele, ale nikoho to nezajímalo. Ale od té doby, co jsme aktivní, je zájem takový, že nakladatele
nemusíme hledat – chodí sami. Což znamená, že ta pravá chvíle je teď, ale předtím, když jsem to zkoušel,
ještě nebyla. Je potřeba být připraven, když ten moment nastane, a umět se chopit příležitosti. Takže teď dost
tlačíme na pilu, i přes všelijaké obtíže – přece jenom už mi není dvacet. Budeme každý víkend pořádat
semináře a konference, ale samozřejmě nemůžeme být všude. Jezdíme na všechna možná místa ve Francii,
jakoby to bylo za rohem, a někdy to je hrozná námaha. Už si musím vybírat jen to nejpodstatnější. V tomhle
období přechodu, kdy se dostáváme na konec cyklu, přicházejí lidi – semena, dávají nám jisté náznaky,
směrují nás, abychom byli vědomější, a ukazují, co je třeba dělat, abychom šli dál a pomáhali… Rudhyar je
jedním z těchto lidí. Ne přímo on, ale to, co jím prochází – myšlenkový proud, jehož je představitelem, a
jemuž sloužil celý život. My se snažíme pokračovat v jeho práci. Právě teď má velkou zodpovědnost jeho
žena i já, za to, aby se řetěz nepřerušil.
GZ: Dá se říci, že Rudhyar v západním světě představuje myšlenkový proud poněkud podobný tomu,
co ve světě východním Srí Aurobindo?
AR: Ano. Jsou jediní, kdo mluví o budoucnosti, aniž by se vraceli hledat řešení do minulosti. Aurobindo píše
doslova: „Tradice je veliká, ale její místo je v minulosti. Dnes potřebujeme něco jiného.“ Ale dnešní člověk nic
„jiného“ nehledá. Neustále spěchá: a vrací se k tomu, o čem si myslí, že bylo kdysi jako řešení míň
komplikované. Na naše současné problémy - které si působíme tím, že jsme natolik materialističtí, že už
neexistuje žádný základ - nemají formy, jež na sebe vzala Pravda v minulosti, už žádný vliv. Stala se z nich
prázdná slova. Snažíte se o reinterpretaci oněch forem, které jsou stále platné? Je potřeba je reinterpretovat
4
O psychologii bytí –
Abraham H. Maslow,
Portál 2014
v intencích naší mentality 20. století, a je málo takových, kdo chtějí či jsou schopni takovou práci dělat.
Většina chce jen jednoduše opakovat to staré. Pořád je tu snaha vracet se k tomu, co už je známé, což
blokuje možnost si uvědomit existenci problému nového. Jsme totiž ve způsobu chápání a nazírání věcí velice
osobní, což je vlastně novinka: před čtyřmi či pěti staletími něco jako jedinec, tak, jak ho dnes chápeme,
vůbec neexistovalo. Když jsem byl mladý, neexistovaly ještě žádné osobní či psychologické problémy. Dnes
jen těžko chápeme, jak moc se v tomto století vše změnilo. A jsme posud vázáni situacemi, které jsme dávno
měli překonat.
GZ: V dnešní době je velký zájem o humanistickou astrologii, máte dojem, že vám lidé rozumějí?
Jednou z nejčastěji
citovaných teorií v
oblasti lidské motivace je
bezpochyby hierarchie
lidských potřeb
Abrahama H. Maslowa.
Podle tohoto autora jsou
lidské potřeby
uspořádány od nejnižších
k nejvyšším. Vyšší motivy
se objevují, až když byly
uspokojeny potřeby nižší
úrovně. Tuto základní
teorii Maslow rozvíjí a
směřuje své úvahy k
tématům, jako je sebeaktualizace, motivace
deficientní a růstová,
pojmenovává a
rozpracovává koncept
vrcholných zážitků u
sebe - aktualizovaných
lidí a zabývá se jejich
tvořivostí.
AR: Ne, vůbec ne. Ale to jediné, co můžeme dělat, je snažit se prezentovat ty myšlenky nejsrozumitelnějším
možným způsobem, a doufat, že to pár lidí pochopí a bude v tom pokračovat. Nehledáme dav nohsledů.
Prostě šíříme to, co je v našich možnostech šířit, co si najde adresáty, lidi, co jsou schopni to pochopit. Je
obtížné vysvětlovat, že v chápání existuje jistá hierarchie. Neseme si v sobě rovnostářství, snažíme se
zobecňovat, tak, aby všichni chápali všechno. Čímž ale natolik deformujeme základní myšlenku, že ona
většina už pak nechápe absolutně nic. V momentě, kdy nějaká kultura začne popularizovat-zobecňovatvulgarizovat, začíná její úpadek. Předžvýkané jídlo je nezdravé – a to platí jak na fyzické, tak na intelektuální
úrovni. Musíme žvýkat sami, a když se nám žvýkat – čili opravdu přemýšlet - nechce, plácáme se na místě.
Aby nás něco uvedlo do pohybu, k tomu je třeba se sami řádně pohnout – čehož je dnes schopen málokdo.
To je ten důvod, proč Rudhyar stanovil 4 základní úrovně, z nichž je třeba vycházet při výkladu nativity podle
daných možností. Neexistuje JEDINÝ výklad. Je to ten člověk, co se počítá, ne ta nativita. Nativita
představuje to, co se v ten moment narodilo, může to být i pes nebo kráva. Když si nejste jistí, zda to není
nativita krávy, nemůžete vykládat. Každý ovšem říká: „to je moje nativita, můj Saturn je v kvadrátu k Marsu
atd.“ Což není správně. Nativita je plán cesty pro toho, kdo z ní sešel. Ukazuje úpravy, s nimiž je potřeba
pracovat, ale to, co má být opracováno, v nativitě jako takové není. Nativita se natolik týká duše, že je jako
příslušně upravený nástroj. Ovšem omezovat člověka jen na ony úpravy, tak, jak to dělá většina astrologů, to
nikomu moc nepomůže.
GZ: Co by mělo být cílem astrologova
výkladu?
AR: Musí v člověku, jemuž vykládá, vyvolat
potřebu se pohnout na další úroveň, a ukázat
mu jeho možnosti. Je nutno ponechat mu
absolutní volnost se rozhodnout, zda to, co mu
vykládáte, přijme nebo odmítne. Je dobré
vysvětlit, že práce astrologa je interpretace
situací, které je s pomocí astrologie možno
vidět úplněji než jen z osobních dojmů. To, že
jste astrolog, vám dává možnost být více či
méně užitečný. Důležitá nejsou astrologická
data sama o sobě, nýbrž to, jak s nimi naložíte,
jak s nimi pracujete. Něco vědět nemá smysl,
když zapomenete vzít v potaz člověka, který to
něco má použít – což je jeden z důvodů, proč
máme v dnešním světě tolik problémů. Klade
se důraz na uspokojování potřeby vědomostí,
aniž se bere ohled na to, jak s těmito
vědomostmi lidé naloží. A velká většina s nimi
naloží špatně. Máte-li povědomí o idejích
humanistické astrologie, můžete jednat na
společenskokulturní úrovni, i odpovídat na
povrchní otázky, a to způsobem mnohem
méně povrchním, než kdybyste ono povědomí
neměl. To proto, že dokud je člověk díky
vlastní inteligenci schopen se vypořádat
s vlastními problémy, astrologa nepotřebuje;
hledá ho, když se věci zkomplikují a stanou se
nesrozumitelnými, když je zmatený a
vykolejený – pak může astrologie jasně promluvit. Neprocházíte-li krizí, pouhá zvědavost nestačí, abyste
dostali jasný výklad. Nevím, jak se věci mají s jinými divinačními praktikami, ale například I-Ťing se chová tak,
že když si hodíte klacíky a ptáte se na něco hodně povrchního, dostanete symbol, který vám dá na
srozuměnou, abyste se ptal vážně nebo vůbec ne. S astrologií se to má trochu podobně; z nativity dostanete
5
Rozpomínání na konci
věku - Milan špůrek,
nakl. Galén 2014
to, co do ní vložíte (v závislosti na vašem úsilí, na hloubce vašeho zkoumání, na tom, jak se do ní zapojíte) –
nic víc; nativita sama o sobě říká velmi málo. Čili, není to nic proti astrologii, když vám deset astrologů podá
deset různých výkladů téže nativity. Totéž se děje v medicíně, a v každém oboru, kde se interpretuje. Octnu-li
se před někým, kdo mě svou úrovní bytí převyšuje, nemůžu mu plně rozumět, ale vedu ho na svou úroveň,
vykládám mu ze své úrovně. Je potřeba si uvědomit, že nejsme nic než interpreti, že nejsme pánbůh, a že
vlivy planet za nic nemůžou. Zodpovědnost neseme my – a nesnažíme-li se lidi pomocí astrologie posilovat,
tak ji používáme špatně.
GZ: Myslíte, že Vám osobně astrologie pomohla k vyzáření smyslu Vašeho života?
Bilanční vzpomínková
kniha významného
českého spisovatele,
geologa, astrologa a
publicisty, autora desítek
odborných i populárně
vědeckých prací
zaměřených na geologii
a příbuzné obory, od
roku 1989 na astrologii a
hermetismus. Milan
Špůrek (* 1938) působil
jako vědecký pracovník
Geologického ústavu
ČSAV, mezi léty 1975-89
pracoval v Geofondu,
poté se stal nezávislým
publicistou. Studiu
astrologie se věnoval od
roku 1969. Ve svých
dosud vydaných
jedenácti knihách využil
vědecké metody v
astrologii. Kniha
Rozpomínání na konci
věku přináší Špůrkovy
poutavé vzpomínky na
dobu posledního
půlstoletí i na lidi, s
kterými se setkal. Její
součástí jsou i mnohá
upřesnění a nová zjištění
k jeho dosud
publikovaným objevům.
Kniha je bohatě
ilustrována více než
sedmdesáti kresbami a
tabulkami a
doprovozena autorovými
uměleckými fotografiemi
a fotografickými
kolážemi. Její závěr tvoří
úplná autorova článková
.
a knižní bibliografie
AR: Snažíme se žít svou nativitu, a pokud tak nečiníme sami pro sebe, nemůžeme to chtít po ostatních. Jak
málo lidí však svoji nativitu opravdu žít chce! Většina si nepamatuje ani vlastní postavení planet. Dostáváme
dopisy od lidí, kteří se zajímají o humanistickou astrologii. Přečetli si nějaké ty knihy od Rudhyara i ode mě.
Říkají: „S nativitami ostatních nemám potíže, ale s mou vlastní mi to nejde“. Je to pořád dokola – nepochopili
nic. Když si někdo myslí, že může druhým vykládat něco, co se nepokusil aplikovat sám na sebe, je to totéž,
jako by psychoanalytik sám nikdy neprošel analýzou. Chceme-li nějak působit na druhé, musíme napřed něco
zažít. Astrologie totiž není jenom něco jako kulturní výměna intelektuálních idejí. Proto jsem mluvil o evokaci.
Nemůžu evokovat něco, co já sám nejsem. Takže jste-li humanistický astrolog, zkoušíte někomu pomáhat se
individualizovat a jste přinejmenším na cestě k témuž, nebo se na to chystáte. Pouze v takovém případě
můžete jiným pomáhat činit totéž. Ale pokud je to pro vás jen teorie, kterou jste si načetli a aplikovali, bez
toho, abyste se do toho osobně pustili, je něco špatně a vy ještě nejste připraven se humanistickým
astrologem stát. Můžete praktikovat jiné formy astrologie, bez tohoto osobního závazku, protože se
nedotýkáte psychologie lidské bytosti. Můžete jiným objasňovat na vnějším plánu hlavní linie jejich existence.
Nepotřebujete k tomu být osobně zapojen; ale uvedete někoho v omyl, pokud věříte, že ten vnější plán
existuje sám o sobě a nemá nic vnitřního, co s ním koresponduje. Ideální je najít nějaký význam, který může
něco změnit v přítomnosti. Bez pochopení opakujete neúnavně pořád stejnou věc, a jste jen prodlouženou
rukou minulosti, nejste nikdy noví, nikdy „znovu-zrození“, jak se obvykle říká, nikdy narození podruhé.
Vezmeme-li to z pohledu způsobu života, tradiční astrologie se snaží najít cesty, jak se vyhnout tomu, co
pokládáme za „špatné“ – ale v životě nic nejde přeskočit ani obejít. Když to uděláte, neprojdete příslušnou
zkušeností; tak či onak se s ní stejně setkáte, a budete mít ještě větší potíže jí projít. „Dobré“ a „špatné“
existuje jenom jako předjímaná idea toho, co je dobré a špatné. Co je dobré pro jednoho, může být špatné
pro druhého. Ale my kolikrát vykládáme nějakou situaci jako by byla „dobrá“ nebo „špatná“ sama o sobě,
protože ji nevnímáme jako dynamický moment, řekněme kritický, v němž je zahrnuta změna směru či proudu.
To, co pojmenováváme jako „špatné“, bývají okamžiky, kdy je bezpodmínečně třeba se rozhodnout – a když
se rozhodujete, musíte něco opustit, abyste mohli něco jiného přijmout. Rozhodujeme se neradi – chceme,
aby vše zůstalo, jak je. Když se na to podíváme s větším nadhledem, všechny takzvaně špatné etapy nabudou
jiného významu: nejsou už špatné. Víme jen, že až potud jsme měli vše, co potřebujeme, a že je tu další
kapitola, která se má otevřít a o niž se musíme zajímat. Když se tomuhle otevřete, a nebudete vědět, co se
stane, budete mít život tak bohatý na zážitky, že už si nikdy nepoložíte otázku: „Tak, co budu dělat dneska
odpoledne?“ Kdyby lidi neměli předem nalinkovanou práci, nevěděli by, co se sebou. A všecky naše zábavy
jsou jenom únik. A to je hrůza. Žijeme v polospánku a proto je všecko tak smutné.
GZ: Nedělá se snad všecko pro to, abychom se vyhnuli utrpení?
AR: Utrpení nastává, když neděláme to, co máme dělat, nebo když máme strach to udělat, nebo když si
nevěříme, že to dokážeme…atd…ale to jsou všecko jen dezinterpretace toho, co je skutečně možné! Všecko
posuzujeme naším maličkým intelektem, omezeným na každodenní hodnoty. Mluvíme o duši, když jdeme do
kostela, ale to je abstrakce. Ale jsme-li opravdu duše, a necháme-li duši namísto našeho mini-ega
rozhodnout, co je v životě pravé, všecko se změní! Duše se přestane projevovat skrze ego a všecko dostane
úplně jiný rozměr. A vůbec se tím neuteče od každodenního života. Rudhyar se vždycky snažil reinterpretovat
to, co se říkalo o otázkách vývoje – jak vzít do ruky vlastní osud, ale jazykem, který je přístupnější naší
moderní mentalitě. Nepotřebujeme naši mentalitu změnit, ale musíme ji používat jinak. Dnes můžeme dělat
věci, jichž naši předkové nebyli schopni, protože my jsme si vědomi sami sebe. V 15. století nebyly
individuality v našem slova smyslu. Lidé byli něco jako „vzorky“ lidské povahy. Astrologie umožňovala vidět,
jak by tato lidská povaha za určitých podmínek jednala - ale člověk nebyl jedincem, vědomým si nějakého
„Já“, které by mělo samostatnější, spirituálnější význam. A právě tento nový prvek každému z nás dnes
umožňuje dělat věci, v minulosti vyhrazené jen nevelké elitě. Je tu potíž – nepomáhají nám náboženská
hnutí, naopak nás chtějí udržovat na úrovni dnes už překonané; tato hnutí se nevyvinula. Na vědecké úrovni
už víme, že je Země kulatá. Máme fotky, i zážitky, dokazující nám, že Země a biosféra, která nás obklopuje,
tvoří organismus schopný autoregulace všech energií, což umožňuje udržovat neměnné podmínky pro život.
Jinak bychom tu nebyli. Tudíž, jsme-li součástí něčeho živého, a nesedíme jenom na podložce z bezduchých
kamenů, jak se v minulosti věřilo, je to úplně něco jiného. Zavazuje nás to brát Zemi a lidstvo jako celek, a
z toho vycházet ve všem, co děláme na úrovni jednotlivce i národa. Překážíme evoluci lidstva, chceme-li trvat
6
Mayové – Víc než
záhady dávné civilizace
– Markéta Křížová,
nakl. A. Skřivan 2012
na hledisku, které je nutno překonat. Jsem přesvědčen, že všechny problémy a trápení, které máme, si
způsobujeme tím, že bráníme síle evoluce, která chce, abychom se pohnuli z místa. Astrologie je něco, co by
doopravdy mohla být obrovská pomoc, v tom, abychom si vybrali, co máme dělat. Nejen na individuální, ale i
na národní úrovni…Bude-li každý jednat sám za sebe, nastanou konfliktní situace. Je to jako v organismu:
orgány, které nechtějí vykonávat svou příslušnou činnost na příslušném místě, způsobí onemocnění, a buňky,
které odmítnou pro organismus pracovat, se mění v rakovinu. Rakovinné buňky se rozhodnou vytvořit si svůj
vlastní systém. A to je přesně to, co děláme my. Každý z nás se v momentě, kdy jedná příliš individualisticky
nebo nacionalisticky, stává rakovinou v těle lidstva. A právě v tomhle plánu musí nastat změna. Národy čekají
velké problémy, a my jsme do nich zataženi, protože jsme jejich součástí, pasivně, slepě. Jakožto individuality
nepochybujeme o špatném přístupu našich vlád. Vybíráme do nich lidi, kteří nejsou na takové výši, aby mohli
dostát úkolům národa coby součásti lidstva. Astrologie se dá aplikovat na všechno: a to by mohlo změnit svět,
protože to jediné, co opravdu musíme změnit, je náš pohled na něj.
Zatmění Měsíce
Martina Lukášková
Mayové vytvořili
nejkomplexnější a
nejsofistikovanější
kulturu Nového světa.
Rozvíjeli matematiku a
astronomii, umění ve
formě realistických
kamenných plastik a
nástěnných maleb,
užívali nejdokonalejší
formy písma ze všech
indiánských kultur. V
době příchodu Španělů
byla však již mayská
kultura za svým zenitem.
Mnoho měst bylo
opuštěno a jejich
obyvatelé se rozptýlili po
pralese. Mayská
společnost ovšem
neztratila svou
životaschopnost v této
době ani poté, co na
jejich území pronikli bílí
dobyvatelé. Jejich
nezkrotnost a schopnost
úspěšně vést válku v
tropických pralesech
vedla však k tomu, že
byli označeni za
"divochy". Teprve v 19.
století byla mayská
kultura pro Evropu
znovu objevena.
Intenzivní archeologický
i paleografický výzkum
přináší stále nové
poznatky o životě dávné
mayské civilizace. Ovšem
ve stínu problémů,
probíraných na
vědeckých konferencích,
Mayové dál čelí
hospodářskému,
politickému a kulturnímu
tlaku. Zatímco ruiny
Chceme-li prakticky poznat význam zatmění
v horoskopu, musíme si uvědomit jednu zásadní věc
a tou je, že zatmění jsou fáze cyklu vztahu mezi
Sluncem a Lunou.
Zde znovu obracím pozornost ke svému staršímu
textu:¹
„V našem podnebním pásmu se věřilo, že
při zatmění chtějí Měsíc sežrat hladoví vlci či zbloudilí
psi anebo zlé čarodějnice a čarodějové. Lidé se proto
scházeli a zaháněli obludy co největším hlukem.
Slované mezi sebou tradovali o zatmění
podobné zkazky jako okolní národy. Zatmění Měsíce
si Slované vysvětlovali jako čin vlka, zlých bytostí,
hlavně čarodějek – viz. Caspari, Homilia de
sacrilegiis. Cituji z 1.c., § 16: „Kazatel touží na
pověru, že prý čarodějka při zatmění snímá měsíc
z oblohy.“²
Pověra o tom, že zejména ženy
kouzelnice ujídají Měsíc je doložena u Ditmara
Meziborského, jenž varuje před výkladem zatmění
kouzly čarodějnic. V Čechách proti pověrám o
zatmění
horlí
Indiculus
superstitionum.
V Alexandreidě upravovatel rýmování staročeského říká:
„To sě ještě často stává, ž´še j´ho světlost proměnievá – i mluvie to sprostní dědi,
by jej tehdy jedli vědi.“ ³
Obázek: R. Gonsales
Ještě protomedikus království českého Tadeáš Hájek z Hájku se zmiňuje o starodávných názorech na
zatmění, že Měsíc a Slunce onemocněly, či podlehly kouzlu a také mluví o obřadech a hlučení při zatmění.
Hájek: „Mnozí rozličně o nich (o Slunci a Měsíci) smýšleli. Někteří domnívali se, že by ta světla v nějaké těžké
nemoci a nedostatky upadala – jiní smýšleli, že pro nějaké čáry a kouzla světla svého zbavena bývají. A protož
při tom času (při zatmění) tloukali a bili na měděnice a na měděné nádoby, že by zaháněli ta kouzla.“ ⁴
Balbín roku 1666 píše v Přepodivné matce svatohorské Marii, III. kniha, kap. 8, že: „Staří, dokud
ještě byli pohané, na větším díle hrubě se bávali zatmění měsíce, domnívajíce se, že se proto zatmívá měsíc, že
se na ně hněvá a jim hrozí něco zlého. Pro kteréžto jednou v myslích obecného lidu vštípené domnění, byla-li
bitva, když se měsíc zatměl, pouštěli od statečnosti a jsouce plní strach nějakého domnělého neštěstí,
nezmužile se potýkali a tak dávali se nepřátelům přemoci, mohše zvítěziti.“
Lidový strach ze zatmění se nedaří zastavit ani křesťanstvím ani astronomickým vysvětlením jevu.
Zatmění se „přestáváme“ bát až ve chvíli, kdy je naše pozornost stržena jinými podněty, otupěna či zahlcena
přívalem možností a hlavně kolektivním odklonem od světa magického v jednoduchém odsouzení, že
všechny zkazky o zatmění jsou pouhými pověrami. Nakonec, ani mně se nechce věřit na pověry a jsem
daleka tomu, někoho lákat na jejich notu. Na celou záležitost se chci podívat z jiného úhlu. K smíchu mi totiž
rozhodně nejsou lidské obavy a strachy. Ptám se tedy, proč se lidé tak báli a někde i stále bojí zatmění? Proč
pro ně věstí neštěstí?
Základ hledám v lunačním cyklu, který je matricí pro naše vnímání času a cyklických procesů.
Sledování lunačních fází vedlo k určení rytmu kalendáře. Jeho spojení či odraz nalezneme jak v přírodě, tak
v životě lidí. Poznání jednotlivých fází přináší do života zmítaného událostmi a nečekanými zvraty řád a
7
mayských měst se mění v
lukrativní turistické
lokality, deštný prales, v
němž Mayové žijí, padá
za oběť těžbě dřeva a
rozšiřování
dobytkářských farem. Boj
o fyzické přežití Mayů
jako jedinců i o přetrvání
mayských komunit jako
svébytných kulturních
entit dosud není
rozhodnut.
rytmus, který se oprávněně jeví bezpečným. Střídání novů a úplňků vede k pochopení proměn, smrti a k vizi
„věčného návratu“. I přesto, že okamžik zatmění lidstvo umí vypočítat už tisíce let, k němu stále má respekt a
náležitou bázeň. Vždyť v momentu zatmění se nabízejí lidským smyslům a mysli ony „jisté“ fáze v nových
podobách. Jakákoliv změna v záležitosti, s kterou jsme dobře obeznámeni a hotovi říci, že funguje
„automaticky“, je děsivá. Naše jistota se okamžitě zviklá a mysl člověka zoufale hledá opětovný záchytný bod.
Zatmění nás vystavuje konfrontaci se zastavením, strnutím, útěkem k jistým-ověřeným zkušenostem,
k minulosti, která nás může ochránit. Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci
člověka se vším, co brání v lidské povaze duchovnímu pokroku.“ ⁵
Při zatmění jsme vystaveni síle vlastních zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Zatmění jsou výzvou
k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle
vnitřní povahy a vůli, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.“
¹Výňatek z článku Výzva zatmělého měsíce M.Lukášková pro úplněk 25. dubna 2013
² Č. Zíbrt – Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Academia II. vydáni 1995; str. 116
³tamtéž str. 117
⁴tamtéž str. 188
⁵ A. Ruperti – Cycles of Becoming
Pohled na úplněk 8. října – Zatmění Měsíce
Pavel Turnovský
Dne 8. října 2014 ve 12: 55 SELČ (10:55 UT) nastane maximum úplného zatmění Měsíce, které nebude
nad naším územím viditelné, neboť se bude odehrávat nad Tichým oceánem a jeho polostínové fáze bude
možné sledovat ve většině Asie, Australie a Severní i Jižní Ameriky.
Toto úplné zatmění Měsíce patří do tetrady - čtveřice po sobě jdoucích úplných zamění Měsíce 15. dubna
2014, 8. října 2014, 4. dubna 2015 a 28. září 2015. Předchozí tetrada proběhla 16. května 2003, 9. listopadu
2003, 4. května 2004, 28. října 2004. Další tetradu očekáváme v letech 2032 až 2033. Není to tedy až tak
výjimečný jev.
Toto zatmění Měsíce však bude důležité pro Českou republiku, jelikož tranzitně koliduje s lunární revolucí,
která nastává o několik hodin dříve. Navíc je toto zatmění Měsíce i úplněk, který ho zákonitě doprovází
poznamenán konjunkcí Luny s Uranem za současné probíhajícího tranzitu Plutona přes Slunce ČR, který
probíhá v letech 2012 až 2014), za dalších neklidných tranzitů a navíc za Progresivního novoluní, k němuž
8
Otroctví v novém
světě od 15. do 19.
století – Markéta
Křížová, nakl. NLN
2013
Tématem knihy je
otroctví a jeho propojení
s evropskou zámořskou
expanzí v 15. až 19.
století, zejména s
kolonizací Nového světa.
Zde byli zotročováni
domorodí obyvatelé
(Indiáni), především ale
černoši násilím dovezení
z Afriky. Rozvoj otroctví
na americkém
kontinentu patří k
nejvýznamnějším
fenoménům moderních
dějin. Vyústilo v největší
masovou migraci všech
dob, která významně
ovlivnila demografickou
strukturu Afriky i
Ameriky - vždyť třetina
všech osob afrického
původu dnes žije mimo
černý kontinent.
Hospodářství založené
na obchodě s otroky a
na otrocké práci zároveň
podnítilo budování
koloniálních říší i rozvoj
evropských metropolí
dojde na konci letošního října na 3°znamení Vodnáře. Čekají nás tedy dramatické chvilky, neboť o
následujícím víkendu 10. a 11. října proběhnou volby do Senátu Parlamentu ČR a také volby do místních
zastupitelstev. Míra zhnusení občanů situací domácí i zahraniční by mohla vést k politickému zemětřesení,
které by mohlo vymazat z politické mapy, některé totálně profanované strany a jejich představitele. Uranskoplutonská rozběžná kvadratura, která trvá už od jara roku 2012 a bude funkční přinejmenším ještě v první půli
roku 2015 volá po radikálním řešení. Je tu ovšem nebezpečí, že voliči místo posilování demokracie zdola,
nalétnou na populistické sliby nových ne/politických uskupení.
Podobně jako zatmění Slunce, i zatmění Měsíce jsou navlékána na niť souvislosti v podobě Saros cyklů.
Zatmění Měsíce očekávané 8. října 2014 patří do 127 saros cyklu. Předcházející zatmění Měsíce, které sem
také patří, vrací nás k úplnému zatmění Měsíce 27. září 1996. Metonův 19letý cyklus propojuje saros 127
s cyklem 117 díky polostínovému zatmění Měsíce 8. října 1995.
Co se dělo v tehdy mladé České republice? 1. října 1995 vstoupil v platnost nový devizový zákon, kterým se
česká koruna stala volně směnitelnou měnou, dále bylo umožněno volné zřizování devizových účtů i českých
bank, přímé investice a nákupy nemovitostí českých občanů v cizině. Z hlediska ekonomického i politického,
jednalo se naprosto zásadní, revoluční krok.
V prosinci zrušil Ústavní soud ustanovení zákona o půdě, která podmiňovala restituci zemědělského a lesního
majetku trvalým pobytem českého občana v ČR. Současně zrušil i lhůtu, v níž mohli restituenti uplatnit svůj
nárok. Machinace a čachry s půdou byly odstartovány.
Na přelomu května a června 1996 proběhly první parlamentní volny v samostatné ČR, nová pravicová vláda
dostala důvěru 25. června, u příležitosti oslav 28. října začala roztržka mezi sociálně-demokratickou opozicí a
vládní ODS, začalo se mluvit o spálené zemi, o rozkrádání a tunelování. V listopadu pak proběhly první volby
do Senátu Parlamentu ČR, jehož ustanovující schůze byla 18. prosince 1996. Jak vidíme, tehdy začalo naše
rozčarování z „rozkradené“ revoluce, které v posledních měsících vrcholí.
Pohled na úplněk
8. října – Zatmění
Měsíce
Martina Lukášková
Na obloze nás čeká výživná
konstelace, která jakoby vypadla
učebnice astrologie. Ústřední úplňková
osa je „páteří“ velké planetární
konstelace nazývané Drak. Je tvořena
vrcholem Slunce-Venuše Jitřenka
v horní konjunkci, opozici na Měsíc
v konjunkci s Uranem, v textilech na
Jupitera a Marse, kteří s Měsícem
spolu s Uranem tvoří ohnivý trigon.
Drak má v sobě dynamiku opozice,
která
v touze
po
sjednocení
nejvzdálenějších bodů svou rozechvělostí udává tempo. Napětí struny, kde solární vůle a venušiny hodnoty
utvářené na základě porovnávání a srovnávání s měsíční roztěkaností způsobenou konjunkcí s Uranem, vede
k neotřelostem, novinkám, ale také rychlosti, nedbalosti, povrchnosti a švihu, který odmávne hlubší snahu.
Napětí opozice nese ohnivý trigon, který spojuje velké a odvážné planetární funkce, schopné tvůrčích činů.
Je to třaskavá směs, umožňující nám být aktivní a svobodomyslně udělat to, co právě podnítí naši
představivost. Můžeme se odvrátit od minulosti a to s definitivní platností a silou vykročit jinak. Také však
můžeme smést ze stolu a to nebývale rychle vše, na co nenajdeme trpělivost. S vaničkou tak můžeme vylít i
dítě možných změn. Jako líbivé se budou zdát programy a strany, slibující nové postupy. Otázkou je, zda za
neotřelými tvářemi nenajdeme stejně tradiční obsah, jaký jsme si mysleli, že opouštíme.
Druhou a poněkud „rajcovnější“ konstelací je velká T-kvadratura mezi úplňkem s Venuší proti Uranu
v kvadratuře na Plutona. Doplnění kvadratury mezi Uranem a Plutem je vždy zajímavé, neboť poodkrývá
praktické tvůrčí změny, kterých je symbolem. Tolik protřepávaná změna paradigmatu vstupuje do dveří. Ale
znáte to: „Zaslechne-li kdo můj hlas, u toho budu ještě dnes na večeři.“ Se „změnou“ je to podobné. Nejprve
musíme zaslechnout její hlas, abychom ji mohli realizovat. Změna nepřijde jako výbuch supernovy, ale pod
tlakem se vplíží mezi jednotlivé lidi a až nás bude dostatek, projeví se jako hnutí, směr, způsob života, postoj…
Úplněk nabídne notnou dávku energie, kterou lze konstruktivně využít. Nečekejme, že volby nějak
zamíchají kartami. Spíše potvrdí očekávání, ovšem těm, kteří se rozhodli zkusit žít jinak, nabídne sílu zatlouci
další pevnou skobu na cestě zdolání hory zaběhlého status quo.
9
A jak to vidí sabiánské symboly? Podívejte se sami:
Slunce - FÁZE 196 (Váhy 16°): MOLO, KTERÉ PO BOUŘI POTŘEBUJE OPRAVU
Klíčová myšlenka: Potřeba udržovat v činnosti pevná spojení mezi širým Nevědomím a vědomím ega.
Konfrontace s rozsáhlými problémy vztahů a s proudy energií rozpoutaných kontaktem člověka s
archetypálně-duchovními skutečnostmi mívají za následek dočasnou destrukci. „Lodě“ obvykle spojují
vzdálené oblasti, anebo s jejich pomocí lidé dobývají z moře potravu (tj. nové představy, které dosud
existovaly pouze v nevědomé říši planetární Mysli). Někdy se
jezdí lodí i na výlety, užít si vody a vln. Každá kulturní
společnost by si však měla hlídat nebezpečí, které tkví v
přílišném vzdalování se od vědomě definovaných a
společensky strukturovaných způsobů života. Taková
dobrodružství nemusejí dobře dopadnout; styčné body mezi
širým Nevědomím a ego-vědomím, formované kulturními
rituály, mohou být zničeny psychotickou bouří. Přistávací
mola pro lodi je pak nutno pozvolna rekonstruovat.
Toto je první stupeň čtyřicáté pětičetné sekvence cyklických
fází lidské zkušenosti. Živě si uvědomíme, že cokoli lidé
vybudují, aby unikli důkladně individualizované a vědomé
operační základně, bude pravděpodobně poškozeno dosud
neochočenými kosmickými silami. Křehké spojení mezi
oběma světy potřebuje neustálou ÚDRŽBU.
Měsíc - FÁZE 16 (Beran 16°): VE SVĚTLE ZÁPADU SLUNCE
JE VIDĚT DUCHY PŘÍRODY A JEJICH PŮSOBENÍ
Klíčová myšlenka: Sladění s vnitřním nábojem neviditelných sil
přírody.
Ve světle osobního naplnění (symbol západu slunce a
moudrosti) může být člověk schopen navázat životodárný
kontakt s přírodními silami. Tyto síly působí v každém okamžiku
růstových procesů, avšak individualizovaná mysl člověka bývá příliš
zaujata prací na vědomě stanovených cílech, než aby byla schopna
zaznamenat konkrétní přítomnost neviditelných (či „okultních“) sil
v činnosti. Tyto síly tvoří svébytnou říši života každé planety, jsou
přítomny v planetárních „biosférách“. Jsou to neindividualizované,
vázané energie, tvořící substrát všech životních procesů – tudíž
také procesu integrace na úrovni planety-jako-celku, tj. planety
jako organismu s jeho automatickými systémy růstu, udržování a
organického rozmnožování. Zmíněné přírodní síly působí v
planetárním organismu jako řídící a vyvažující-harmonizační
faktory, trochu jako endokrinní systém v lidském těle; a v pozadí
tohoto systému je skrytější síť čakrálních energií, vztažených k
práně – energii sluneční. A právě když je tato energie méně
dominantní – tedy symbolicky při západu slunce – nebo když je
energie těla oslabena nemocí, půstem či smyslovou deprivací, lze
snáze tyto „duchy přírody“ vnímat a dávat jim formu, která
symbolizuje povahu jejich působení. Tyto formy jsou v závislosti na
kulturně-obrazném výrazivu každé lidské společnosti odlišné,
udržují si však určité základní podobné charakteristiky.
Pokud tento sabiánský symbol vstoupí do vědomí člověka, pídícího
se po významu, měl by být chápán jako výzva k otevření se možnosti přistupovat k životu holistickým a
neracionálním, intuitivním způsobem.
Toto je první stupeň čtvrté pětičetné sekvence cyklických fází – volání po ZNOVUNABYTÍ
POTENCIALIT. Také to znamená proces, kdy se jakoby „stáváme malým dítětem“. (Mandala – D. Rudhyar,
Půdorys 2003)
Udržujme spojení jak nahoru a dolů, tak i jeden s druhým, aneb mít rád bližního svého je
úkol vcelku náročný ☺.
Perokresba sabiánských symbolů – Karel Jerie
10
Astrologická škola pro statečné – 23. běh otevřen od září 2014
Lekce 1. ročníku – říjen - Cyklus znamení zvěrokruhu
Lekce 2. ročníku – říjen - Tranzity
11