Hnízdní biologie jestřába lesního

Sylvia 49 / 2013
Hnízdní biologie jestřába lesního
(Accipiter gentilis) na Liberecku
Breeding biology of the Northern Goshawk
(Accipiter gentilis) in the Liberec region,
northern Bohemia
Jan Hanel1, 2, Václav Tomášek1, Jan Procházka3,
Petra Menclová1, Tomáš Kunca1, Karel Šťastný1
Fakulta životního prostředí ČZU, katedra ekologie, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6
Zoologická zahrada Liberec p. o., Masarykova 1347/31, Liberec 1, CZ-46001;
e-mail: [email protected],
3
Správa CHKO Kokořínsko, Česká 149, Mělník, CZ-276 01
1
2
Hanel J., Tomášek V., Procházka J., Menclová P., Kunca T. & Šťastný K. 2013: Hnízdní biologie
jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Liberecku. Sylvia 49: 39–47.
V průběhu let 2010–2012 jsme studovali hnízdní biologii jestřába lesního (Accipiter gentilis)
v severních Čechách v okolí města Liberec na ploše o rozloze 300 km2. V průběhu sledovaných let byla průměrná hnízdní hustota stanovena na 3 páry/100 km2. Jestřábi hnízdili v 93 %
(n = 25) případů na modřínu opadavém (Larix decidua), pouze 2 hnízda byla postavena na
smrku ztepilém (Picea abies). Průměrná vzdálenost k nejbližšímu sousednímu hnízdu činila
5,3 km, nejmenší zjištěná vzdálenost mezi nejbližšími sousedy byla 1,37 km. Počátek snůšek
v jednotlivých letech spadal od druhé poloviny března do druhé poloviny dubna. Mláďata byla
úspěšně vyvedena z 85 % (n = 27) zahájených hnízdění. Na hnízdech bylo v době kroužkování
průměrně 3,1 mláděte. Poměr pohlaví mláďat ze všech hnízd byl rozdělen rovnoměrně, a to
36 samců a 36 samic.
In 2010–2012, breeding biology of the Northern Goshawk (Accipiter gentilis) was studied in
an area of 300 km2 near the city of Liberec, northern Bohemia. Mean breeding density was 3
pairs/100 km2 during the whole study period. Goshawks used larch (Larix decidua) as a nest
tree in most cases (93%, n = 25). The rest of the nests (7%, n = 2) was built on spruce (Picea
abies). The mean nearest neighbour distance was 5.3 km. The shortest distance between active
nests was 1.37 km. The onset of egg-laying occurred between the second half of March and the
second half of April. The young fledged successfully in about 85% (n = 27) of the nesting attempts. Mean number of hatchlings found on the nests at the time of ringing was 3.1. The overall
offspring sex ratio (all nests pooled) was balanced (36 males and 36 females).
Keywords: Accipiter gentilis, breeding density, breeding success, nesting biology, Northern
Goshawk, offspring sex ratio.
39
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
ÚVOD
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je obyvatelem lesního pásma severní polokoule,
tedy naprosté většiny Eurasie a Severní
Ameriky. V Česku (ČR) se jeho početnost zejména v 19. století silně snižovala
(Šťastný et al. 2006). Početnost jestřába
v ČR se začala výrazně snižovat v 50.–70.
letech 20. století (Šťastný et al. in Hudec &
Šťastný 2005). Úbytek byl dáván do souvislosti s jeho odstřelem, který byl prováděn i přes schválené zákonné směrnice
o ochraně jestřába lesního (Šťastný et al.
2006). V současnosti je v ČR početnost
odhadována jen na 1800–2500 párů, což
bylo také hlavním důvodem pro zařazení jestřába do Červeného seznamu
ohrožených druhů mezi druhy zranitelné (Plesník et al. 2003). Widén (1997) ve
Skandinávii uvádí, že hlavními faktory,
které působí na snižování početnosti
tohoto druhu, jsou intenzifikace lesního hospodářství a nedostupnost kořisti.
Diviš (2003) v České republice potvrzuje, že lesní těžba v teritoriu v naprosté
většině případů způsobí přestěhování
páru na jinou lokalitu.
V našich podmínkách jestřáb zakládá
snůšku od března do začátku května,
hnízdění trvá obvykle do konce července (Diviš et al. 1984). Velikost snůšky se
pohybuje od 1 do 5 vajec, zpravidla však
3 až 4 vejce. Délka inkubace je 35–40 dní
(Hudec & Šťastný 2005). Samci opouštějí
hnízdo ve věku 34–37 dní, samice o několik dní později (37–41 dní). Mláďata se
osamostatňují ve věku 70–90 dní, samice
zpravidla o týden později než samci. Na
vejcích sedí samice, která se v této době
od hnízda vůbec nevzdaluje. Samec byl
při inkubaci vajec zastižen pouze ojediněle (Diviš 2003).
V České republice existuje málo studií,
které se zabývají hnízdní biologií jestřába
lesního (Kaňka & Vyhlídka 1978, Suchý
1989, Plesník 1994, Diviš 2003, Molitor
40
2009). V severních Čechách se jestřábem
v tomto ohledu dosud nikdo nezabýval.
Cílem této práce bylo stanovit velikost
populace a zjistit hnízdní úspěšnost.
MATERIÁL A METODIKA
Popis sledovaného území
Studijní plocha o velikosti 300 km2 se nachází v okolí města Liberec (50°45"30'N,
15°3"27'E). Z východní a severní části ji ohraničují okraje lesnatých celků
CHKO Jizerské hory, ze západu Ještědský
hřeben a z jihu je ohraničena obcemi
Šimonovice, Jeřmanice a Rádlo (obr. 1).
Okres Liberec, v němž je studijní plocha umístěna, je se 172,6 obyvatele/ km2
nejlidnatější v Libereckém kraji. Velikost
okresu je 989 km2. Hustě zastavěná
plocha tvoří 40 km2, tedy 13 % zájmového území. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí od 315 m (Jílový potok – Chrastava) do 1012 m n. m. (vrchol
Ještědu). Krajina se skládá ze zastavěných ploch Liberce a přilehlých obcí, na
které navazují jak rozsáhlé lesní celky
Jizerských hor či Ještědského hřebenu,
tak několik izolovaných, mozaikovitě rozmístěných menších lesních celků o velikosti 450–1600 ha. Zemědělská půda
zaujímá 48 % rozlohy okresu, podíl orné
půdy na celkové rozloze (25 %) je hluboko pod celostátním průměrem. Naopak
výrazně vysoký podíl území okresu představuje lesní půda (42 %) (Český statistický úřad 2012). Výměra lesů (cca 420 km2)
je v přepočtu na jednoho obyvatele pátou nejvyšší v rámci ČR. Na zájmovém
území výrazně dominují hospodářsky
využívané jehličnaté porosty (80 %).
Jedná se především o porosty smrku
ztepilého (Picea abies), s malým zastoupením (3 %) modřínu opadavého (Larix
decidua). V zájmovém území se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území (NPR Karlovské bučiny,
NPR Jizerskohorské bučiny, PR Dlouhá
Sylvia 49 / 2013
Obr. 1. Vyznačení zájmového území pro studium biologie jestřába lesního na Liberecku v letech 2010–2012. Černé tečky – obsazená hnízda, přerušovaná čára – hranice zájmového území.
Fig. 1. Map of the area near Liberec where breeding biology of the Northern Goshawk was
studied in 2010–2012. Black circles – occupied nests, dashed line – border of the study area.
hora, PR Hamrštejn a PR Velký Vápenný)
tvořených hlavně porosty buku lesního
(Fagus sylvatica), který je na území okresu Liberec zastoupen 7 % (Lesy České republiky 2012). Lesy jsou značně zatíženy
civilizačními faktory (imise, vysoká míra
rekreačního využívání).
Zjišťování hnízdišť
V letech 2010–2012 jsme prohledávali
předem vytipované lokality, a to na základě pozorování a zkušeností poskytnutých kroužkovateli, veřejností, lesníky,
myslivci či chovateli drůbeže a holubů.
Terénní pochůzky probíhaly každý den
v době cca 2–3 hodiny po rozednění (kromě výrazně deštivých a větrných
dnů), a to zejména v předhnízdním
období (listopad až březen), kdy jsme
s úspěchem aplikovali poslechovou metodu dle Penterianiho (1999). Principem
metody je zaznamenávání vokalizace
bezprostředně po rozednění – jestřá-
bi se v tomto časovém intervalu ozývají vždy v těsné blízkosti budoucího
hnízda. Každou lokalitu jsme navštívili
nejméně třikrát, při nálezu pobytových
stop (např. vypelichané peří, trhaniště)
bez zaznamenané vokalizace vícekrát.
Hledání probíhalo i v období hnízdění, zejména pak v období vylétávání
mláďat, která se hlasitě ozývají. V tomto
období jsme zároveň prováděli kontrolní
pochůzky i v neaktivních či neúspěšných hnízdištích tak, aby opravdu byl
v daném roce nalezen co největší počet
aktivních teritorií jestřábů. Hledání se
vždy současně účastnili 2–4 lidé rozmístění na různých lokalitách. Prohledávány
byly i potenciálně vhodné lokality přímo
v Liberci (parky a větší zalesněné celky)
s cílem ověřit, zda na studijní ploše nehnízdí jestřábi i ve městě. Zahnízdění
v zastavěné oblasti totiž bylo prokázáno
např. v Praze (Fuchs et al. 2002). Avšak
v našem zájmovém území jsme úspěšné
41
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
hnízdění v intravilánu dosud nezaznamenali. Vzdálenost mezi nejbližšími aktivními hnízdy (nejbližší soused) jsme
zjišťovali pomocí softwaru ArcGIS 10.1.
Kontroly aktivních hnízdišť
Každá jestřáby obsazená lokalita byla
pravidelně navštěvována nejméně jedenkrát za týden. Zjišťovali jsme obsazenost hnízd, začátky inkubace jednotlivých párů, dobu líhnutí mláďat a počet
vylétlých mláďat. Výstup na hnízdo jsme
provedli jednou za hnízdní sezónu pomocí lesnických stoupacích želez, a to
za účelem určení stáří i pohlaví mláďat
a jejich okroužkování.
a nezjištěna přítomnost samice. Také
v těchto případech byla provedena fyzická kontrola hnízda. V období vylétávání
mláďat jsme provedli více návštěv u kaž­
dého z hnízd (průměrně 3 návštěvy), tak
aby mohlo být hnízdění s jistotou považováno za úspěšné či nikoliv.
Za úspěšně vylíhlé mládě bylo považováno takové, které bylo okroužkované během fyzické kontroly hnízda. Za
úspěšně vylétlé bylo považováno mládě,
které opustilo hnízdo a bylo pozorováno na okolních větvích či stromech
(Penteriani 1999).
VÝSLEDKY
Hnízdní biologie
Počet a hustota hnízdících párů
Datum začátku inkubace jsme určovali
dle přítomnosti samice v hnízdě (kontrola pomocí triedru nebo poklepem na
kmen). Datum zahnízdění jsme později
upřesňovali dopočtem délky inkubace
v období vylíhnutí mláďat (přítomnost
trusu v kruhu kolem hnízda) a podle
věku mláďat v době kroužkování (Diviš
2003, Kenward 2006). Velikost snůšky
nebyla zjišťována. Pohlaví a stáří mláďat
jsme určovali při fyzické kontrole hnízda (Kenward 2006). Stáří mláďat bylo
stanoveno porovnáním s fotodokumentací průběhu růstu mláďat (samců i samic) jestřábů lesních v zajetí (Boal 1994,
Hanel nepubl.).
Za úspěšné bylo považováno takové
hnízdění, kdy z hnízda vylétlo alespoň
jedno mládě. Za hnízdění neúspěšně
ukončené v období inkubace bylo považováno takové, kdy při kontrole nebyla
zjištěna přítomnost samice na hnízdě,
a pod hnízdním stromem nebyl nalezen
trus mláďat. V takovém případě byla
vždy provedena fyzická kontrola hnízda. Za neúspěšně ukončené hnízdění
po vylíhnutí mláďat byla považována
hnízdění, kdy byl pod stromem v kruhu nalezen starší (zaschlý) trus mláďat
V letech 2010–2012 bylo v zájmovém
území detailně sledováno 12 různých
aktivních teritorií. Na 3 teritoriích proběhlo hnízdění pouze v jedné sezóně,
na 3 teritoriích ve dvou ze sledovaných
let a na 6 teritoriích hnízdili jestřábi ve
všech sledovaných sezónách. Celkový
počet zaznamenaných hnízdění byl 27.
Celkově bylo monitorováno 15 teritorií
s průkaznou hnízdní aktivitou, ale na
3 z nich opakovaně jestřábi nezahnízdili, byť byla během jarního období toku
zaznamenána přítomnost alespoň jednoho jedince. V těchto teritoriích jsme
nalezli i stará hnízda, což naznačuje jejich dřívější úspěšnost. V roce 2010 zahnízdilo 9 párů jestřábů, v roce 2011
hnízdilo 8 párů a v roce 2012 zahnízdilo
10 párů. Průměrnou hnízdní hustotu
v období 2010–2012 jsme stanovili na
3,0 páry/100 km2. Při odpočtu zastavěné
plochy, která není v rámci zájmového
území jestřábi využívána, byla hnízdní
hustota 3,5 páru/100 km2.
Jestřábi si stavěli hnízda v naprosté
většině (n = 25) na modřínu opadavém,
pouze 2 hnízda byla postavena na smrku
ztepilém. Jiné dřeviny nebyly na studijní
ploše využívány.
42
Sylvia 49 / 2013
v blízkosti hnízda, v druhém případě bylo
hnízdiště zcela opuštěno. Přesná příčina
neúspěchu opět nebyla s jistotou určena.
Při fyzické kontrole 23 úspěšných
hnízd jsme okroužkovali 72 mláďat.
V roce 2010 byla na hnízdech průměrně
3 mláďata (n = 8), v roce 2011 3,3 mláďata (n = 7) a v roce 2012 3,1 mláděte
(n = 8). Průměrně bylo tedy ve sledovaných letech na hnízdech 3,1 mláděte.
Nejčastěji jsme při kontrole hnízda, a to
ve 13 případech, zaznamenali 3 mláďata.
Na sedmi hnízdech byla 4 mláďata, na
2 hnízdech byla dvě mláďata a pouze
na jednom kontrolovaném hnízdě jsme
nalezli jen jedno mládě.
Celkově jsme během 3 sezón na hnízdech okroužkovali 36 samců a 36 samic.
Nejčastější kombinace pohlaví na jednom hnízdě (2 samci a 1 samice) byla
zaznamenána v 7 případech.
Průměrná vzdálenost mezi nejbližšími
sousedy byla 5,3 ± 2,6 (SD) km. Nejmenší
naměřená vzdálenost byla 1,37 km, a to
v roce 2012. Největší vzdálenost mezi
nejbližšími sousedy v rámci sledovaného
území byla 9,4 km, a to ve všech sledovaných letech.
Hnízdní biologie
Počátek inkubace jsme úspěšně stanovili pouze u 23 úspěšných hnízdění.
Průměrné datum počátku inkubace bylo
5. dubna (SD = 6 dnů). V roce 2010 začali
jestřábi v průměru inkubovat snůšky
10. dubna (SD = 12 dnů), v roce 2011
již 29. března (SD = 5 dnů) a v roce
2012 5. dubna (SD = 9 dnů). Zajímavé je,
že nejčasnější i nejpozdější snůšky byly
zaznamenány v roce 2010, a to již 20. 3.,
resp. 18. 4. Počátky inkubace dle jednotlivých dekád viz tab. 1.
Z celkového počtu 27 ­
hnízdění jich
bylo úspěšně ukončeno 23. Nedokončené
inkubace snůšek byly zaznamenány pouze dvakrát, a to v letech 2010 a 2011.
Přesná příčina neúspěchu nebyla s jistotou prokázána. Na hnízdech byly v obou
případech nalezeny zbytky skořápek
bez dalších stop. V roce 2012 bylo všech
10 snůšek úspěšně vylíhnuto, ale dvě hnízdění byla přerušena po vylíhnutí mláďat.
Pod oběma hnízdy jsme nalezli zaschlý
trus čerstvě vylíhlých mláďat (maximálně
1 týden starých). V jednom případě jsme
zaznamenali hlasové projevy obou rodičů
DISKUZE
Hnízdící populace jestřába lesního na
Liberecku vykazuje meziročně stabilní
hustotu, která je však nižší v porovnání
s pracemi z ostatních částí České republiky. Pro území České republiky byly
zjištěny hustoty 4,5–7,9 páru/100 km2
(Diviš 2003, Hlásek 1987 in Šťastný et
al. 2006, Gahura in Hudec & Šťastný
2005), na Slovensku 4 páry/100 km2
(Šotnár 2000). Glutz (1971) uvádí hnízdní hustoty pro střední a severní Evropu
Tab. 1. Počátky inkubace snůšek jestřába lesního rozdělené dle dekád.
Table 1. Onset of incubation in the Northern Goshawk recorded in the study area, divided into
ten-day periods.
počátek inkubace počet párů 2010
onset of
number of
incubation
pairs 2010
20. 3.–30. 3.
30. 3.–10. 4.
10. 4.–20. 4.
20. 4.–30. 4.
2
1
4
1
počet párů 2011
number of
pairs 2011
počet párů 2012
number of
pairs 2012
celkem
total
5
2
0
0
3
5
0
0
10
8
4
1
43
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
1–5 párů/100 km2, v některých dobrých
teritoriích ojediněle dokonce až 20–30
párů/100 km2. V Norsku byla zjištěna
hustota 4–5 párů/100 km2 (Tornberg
et al. 2006), v Itálii 5,03 páru/100 km2
(Penteriani 1997). Krüger (2007) v Ně­
mecku uvádí hustotu v rozmezí 2,4–7,2
párů/100 km2, přičemž nejnižší hustoty
naměřil počátkem 80. let, naopak nejvyšší v letech 90. Nejvyšší hnízdní hustota v Evropě byla zjištěna ve středním
Polsku, a to 10–14 párů/100 km2 (Olech
1998). Jedna z nejnižších je naopak
v Dánsku, a to 1,28–2,98 párů/100 km2
(Nielsen & Drachmann 1999). Námi zjištěná nižší hustota může mít částečně
příčinu i ve velkém nevyužívaném území v rámci studijní plochy, které tvoří
hustá zástavba. Ač bylo prohledáváno
i toto potenciálně vhodné (Rutz 2006)
městské prostředí (parky, remízy atd.),
jestřábi zastavěné plochy dosud úspěšně
nekolonizovali, i když zde byla jejich
přítomnost opakovaně zaznamenána.
Jestřábi tedy dosud hnízdí pouze v přilehlých lesních celcích, a ne v urbanizované krajině, jako je tomu například
v německém Hamburku (Rutz 2008).
Dalším důvodem pro nižší hnízdní hustotu může být i rozsáhlá lesní těžba, což
potvrzuje např. Widén (1997).
Obliba modřínu jako stromu ke stavbě hnízda je v rámci studijní plochy
evidentní (93 %). Tento fakt potvrzují
i nálezy starých hnízd, která byla rovněž
postavena na modřínech. Jen v jednom
teritoriu, kde si pár postavil hnízdo na
smrku, byla nalezena i další stará hnízda také na smrcích. Analýzu rozsáhlého
vzorku 86 hnízd publikovali Hudec &
Voříšek (in Hudec & Šťastný 2005), kteří uvádějí, že pouze 8 % hnízd jestřába
je umístěno na modřínu a preferovány
jsou smrk (27 %) a jedle (25 %). Také
Diviš (2003) v České republice a Šotnár
(2000) na Slovensku uvádějí jako nejpoužívanější strom smrk, až na druhém,
44
resp. třetím místě modřín. Suchý (1989)
udává jako nejpoužívanější stromy jedli
a smrk. Modřín jako nejčastěji používaný
strom ke stavbě hnízda uvádí pouze Link
(1986) v Bavorsku. Glutz (1971) uvádí
jako nejpoužívanější stromy smrk, jedli
a borovici. Kenward (2006) konstatuje,
že na některých místech (východ USA,
severozápadní Evropa) je patrná vysoká
preference opadavých dřevin ke stavbě
hnízda. Stejný autor také dodává, že
důvodem k takovému chování je přítomnost sněhu a omezenější cirkulace
vzduchu na neopadavých jehličnanech
v období začátku hnízdění. Abychom
mohli vyloučit nahodilost preference
modřínu na studijní ploše, bude třeba se
touto skutečností v budoucnu zabývat
podrobněji.
Vzdálenost mezi nejbližšími sousedy
odpovídá zjištěním jiných autorů: například Penteriani (1997) a Kenward (2006)
či Tornberg et al. (2006) z okolí finského
města Oulu.
Časové rozmezí počátku inkubace
snůšek (od 20. 3. do 18. 4.) odpovídá studiím provedeným jak v České republice
(Hudec & Voříšek in Hudec & Šťastný
2005; Diviš 2008), tak například v Itálii
(Penteriani 1997). Tornberg et al. (2006)
prokázali, že je ve Skandinávii, kde začíná inkubace teprve koncem dubna, synchronizován s počátkem hnízdění hlavní
kořisti – tetřevovitých (Tetraonidae).
Úspěšnost hnízdění byla vyšší
(o 18 %) než udává ve své dlouhodobé
studii Diviš (2003). Rovněž Hudec &
Voříšek (in Hudec & Šťastný 2005), kteří
analyzovali výsledky z celého území ČR
(1022 případů), uvádějí nižší hodnoty –
78 % úspěšných hnízdění. Námi zjištěná
hnízdní úspěšnost je o několik procent
vyšší i v porovnání s výsledky z Finska
(Byholm & Nikula 2007) nebo s hodnotami, jež uvádějí Squires & Reynolds
(1997) v Evropě i USA. Penteriani (1997)
ve své 10 let trvající studii zjistil, že
Sylvia 49 / 2013
v letech s extrémně vysokými srážkami
během dubna a května úspěšně vyhnízdí jen malé procento párů a množství
srážek v období před začátkem hnízdění a během inkubace koreluje s množstvím úspěšných hnízdění. Del Hoyo et
al. (1994) také potvrzují, že v některých
letech není nízká hnízdní úspěšnost (až
40% ztráty) ojedinělým jevem. Délka trvání studie tedy patrně může mít vliv na
celkově zjištěnou úspěšnost hnízdění.
Dalším faktorem, který může mít vliv
na zjištěnou hnízdní úspěšnost, je paradoxně nesourodá metodika používaná
různými autory. V některých studiích
je za úspěšné hnízdění považováno takové, kdy alespoň jedno mládě opustí hnízdo (např. Penteriani 1997 nebo
Kostrzewa & Kostrzewa 1991). V jiných
je za úspěšné hnízdění považováno takové, kdy je na hnízdě během kroužkování alespoň jedno mládě (např. Diviš
2003). Byholm & Nikula (2007) ve své
práci zaměřené na příčiny neúspěšných
hnízdění zjistili, že pouze 15 % z celkového počtu neúspěšných hnízdění je
přerušeno po vylíhnutí mláďat. Možné
rozdíly v udávané úspěšnosti hnízdění
tedy nemusejí být příliš významné. My
jsme nezaznamenali ani jeden případ,
kdy bylo hnízdění předčasně ukončeno
až po okroužkování mláďat, a můžeme
tedy naše data prozatím porovnávat
s oběma typy studií.
Naše výsledky počtu nalezených mláďat na hnízdech se liší oproti souhrnným
poznatkům z ČR Hudce & Voříška (in
Hudec & Šťastný 2005), kteří uvádějí průměrný počet mláďat v hnízdě 2,3 (vzorek
800 hnízd). Krüger (2007) prokázal, že
starší a zkušenější samice úspěšně odchovají vyšší procento mláďat než mladé
a nezkušené. Bylo by tedy dobré se v budoucnu zaměřit na stáří hnízdících jedinců a data vyhodnotit ve vztahu k němu.
Poměr pohlaví mláďat se během sledovaných let výrazněji nelišil od dalších
studií z Finska (Byholm 2002) nebo
z německého Hamburku (Rutz 2012).
Diviš (2003) však na Náchodsku zjistil
poměr pohlaví vychýlený ve prospěch
samic. Obě zahraniční studie prokázaly, že poměr pohlaví je závislý na
dostupnosti hlavní kořisti, tedy tetřívka ve Skandinávii a holuba domácího
(Columba livia f.domestica) v Německu.
Čím více je v potravní nabídce zastoupena hlavní kořist, tím je vyšší i procento samců v hnízdech. Důsledkem
je větší možnost následného přežívání
samců v prvním roce života. Naopak dle
Magratha et al. (2007) je produkce větších a déle rostoucích samic pro rodiče
energeticky náročnější. Tito autoři uvádí, že pouze v letech s vysokou potravní
nabídkou jsou rodiče schopni úspěšně
odchovat větší procento samic.
PODĚKOVÁNÍ
Projekt byl financován za podpory
celouniverzitní interní grantové agentury ČZU v Praze reg. č. 20114213,
Grantového fondu Libereckého kraje
č. OLP/1767/2011 a příspěvku MŽP č. B –
2.6 udělovaného Zoologickým zahradám
v roce 2010. Za další podporu děkujeme
Zoologické zahradě Liberec, krajskému
úřadu Libereckého kraje a správě CHKO
Jizerské hory. Za pomoc v terénu děkujeme především všem dobrovolníkům,
jmenovitě pak zejména Lence Jeřábkové,
Pavlu Maškovi, Martinu Slavíkovi, Tomáši
Žďánskému a Petře Hanelové. Lesům
České republiky, krajskému ředitelství
Liberec, děkujeme za opakované udělení výjimky ze zákazu vjezdu, bez níž
by uskutečnění terénních prací bylo
velmi obtížné. Za pomoc při statistickém zpracování dat děkujeme Josefu
Chudobovi. Za cenné rady a připomínky
k rukopisu článku děkujeme především
recenzentům, Petře Bolechové a Janu
Robovskému.
45
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
SUMMARY
Breeding biology of the Northern
Goshawk (Accipiter gentilis) was
studied in an area of 300 km2 in the
Liberec region in 2010–2012 (Fig. 1). We
checked previously selected sites based
on the information from bird ringers,
public, foresters, hunters and keepers of
poultry and pigeons. Searching for nests
was carried out in the prelaying period
(November – March) by following
territory calls of mates, and during the
breeding season especially in the period
when chicks leave the nest. At that time
their begging calls are loud and it makes
it easy for the human observer to locate
a recently fledged brood. Searching was
also carried out in the inactive and previously unsuccessful territories in order
to make sure all active territories were
found. We also checked all p
­ otentially
suitable sites in the urban areas of
Liberec (parks and larger forested
areas). Each occupied site was regularly
visited at least once a week.
During 2010–2012 we monitored
altogether 12 active territories. The
total number of monitored nesting
attempts was 27. Mean breeding density
was 3.0 pairs/100 km2, when unused
urban areas were excluded the density
reached 3.5 pairs/100 km2. Majority of
the nests (n = 25) were built on larch
(Larix decidua); the rest on spruce (Picea
abies). The mean distance between the
nearest neighbouring nests was 5.8 km
(SD 2.7 km) in 2010, 5.4 km (SD 2.6 km)
and 4.6 km (SD 2.4 km) in 2011 and
2012 respectively. Minimum distance
between two active nests was 1.37 km.
The greatest distance between neighbouring active nests was 9.4 km.
The beginning of incubation was
measured in 23 nests. The dates are
shown in Table 1. About 85% of the
breeding attempts (n = 27) were success46
ful. The success rate decreased from 88%
in 2010 and 2011 to 80% in 2012.
During the nest visits we ringed
72 chicks at 23 nests. The mean number
of chicks per nest was 3.1 (measured
during ringing). During the study we
found 36 males and 36 females on the
nests. The most frequent number of
nestlings was 3 (two males and one
female).
LITERATURA
Boal C. W. 1994. A photographic and behav­
ioral guide to ageing nestling Northern
Goshawks (Accipiter gentilis). Studies in
Avian Biology 16: 32–40.
Byholm P., Brommer J. E. & Saurola P. 2002:
Scale and seasonal sex-ratio trends in north­
ern goshawk Accipiter gentilis ­
broods.
Journal of Avian Biology 33: 399–406.
Byholm P. 2005: Site-specific variation in partial brood loss in Northern Goshawks.
Annales Zoologici Fennici 42: 81–90.
Byholm P. & Nikula A. 2007: Nesting failure
in Finnish Northern Goshawks (Accipiter
gentilis): incidence and cause. Ibis 149:
597–604.
Český statistický úřad 2012: Charakteristika
okresu Liberec. http://www.czso.cz/xl/
redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_lb.
Citováno 15. 8. 2012.
del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J. (eds) 1994:
Handbook of the Birds of the World. Vol.
2. New World Vultures to Guineafowl.
Lynx Edicions, Barcelona.
Diviš T. 2003: Z biologie a ekologie jestřába
lesního (Accipiter gentilis). Panurus 13:
3–32.
Diviš T., Peterka V. & Kurtak V. 1984: Hustota
populace a populační dynamika jestřába
lesního (Accipiter gentilis) na Náchodsku.
Živa 6/1984: 228–229.
Fuchs R., Škopek J., Formánek J. & Exnerová
A. 2002: Atlas hnízdního rozšíření ptáků
Prahy. Consult, Praha.
Glutz von Blotzheim U., Bauer K. M. & Bezzel E.
1971: Handbuch der Vögel Mitteleuropas,
Band 4. Falconiformes. Akademische
Verlagsgesellschaft, Frankfurt am Main.
Sylvia 49 / 2013
Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR.
Ptáci 2. Academia, Praha.
Kaňka M. & Vyhlídka J. 1978: Úspěšné vyvedení jestřába lesního (Accipiter gentilis)
kání lesní (Buteo buteo). Sb. ornitologických prací z jižních Čech: 13–14.
Kenward R. 2006: The Goshawk. T & A D
Poyser, London.
Kostrzewa R. & Kostrzewa A. 1991: Winter
weather, spring and summer density, and
subsequent breeding success of Eurasian
Kesterels, Common Buzzards, and Nort­h­
ern Goshawks. Auk 108: 342–347.
Krüger O. 2007: Long-term demographic anal­
ysis in goshawk Accipiter gentilis: the role
of density dependence and stochasticity.
Oecologia 152: 459–471.
Lesy České Republiky 2012: Krajské ředitelství Liberec. http://www.lesycr.cz/oi36/
Stranky/Default.aspx . Citováno 26. 7. 2012.
Link H. 1986: Untersuchungen am Habicht
(Accipiter gentilis). PhD Thesis, FriedrichAlexander Universität, Erlangen-Nürnberg.
Magrath M. J. L., Lieshout E., Pen I., Visser G.
H. & Komdeur J. 2007: Estimating expenditure on male and female offspring in a sex­
ually size-dimorphic bird: a comparison
of different methods. Journal of Animal
Ecology 76: 1169–118.
Molitor P. 2009: Příspěvek k hnízdní bionomii
jestřába lesního (Accipiter gentilis). Acro­
cephalus (Ostrava) 25: 101.
Nielsen J. T. & Drachmann J. 1999: Devel­
opment and productivity in a Danish
Goshawk Accipiter gentilis population.
Dansk Ornitologisk Forenings Tidsskrift
93: 153–161.
Olech B. 1998: Population dynamics and
breeding performance of the Goshawk
Accipiter gentilis in Central Poland
in 1982–1994. In: Chancellor R. D., B.U. Meyburg B. U. & Ferraro J. J. (eds):
Holarctic Birds of Prey: Proceedings of
an International Conference 1995. World
Working Group on Birds of Prey and Owls,
Berlin: 101–110.
Plesník J. 1994: Jestřáb lesní (Accipiter gentilis). Ochrana přírody 49: 304–305.
Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (eds) 2003:
Červený seznam ohrožených druhů České
republiky. Obratlovci. Příroda, Praha, 22:
1–184.
Penteriani V. 1997: Long-term study of a gos­
hawk breeding population on a Me­­
d­
iterranean mountain (Abruzzi Apennines,
Central Italy): Density, breeding performance and diet. Journal of Raptor Research
3: 308–312.
Penteriani V. 1999: Dawn and morning gos­
hawk courtship vocalizations as a method
for detecting nest sites. Journal of Wildlife
Management 63: 511–516.
Rutz C. 2006: Home range size, habitat use,
activity patterns and hunting behaviour
of urban-breeding Northern Goshawks
Accipiter gentilis. Ardea 94: 185–202.
Rutz C. 2008: The establishment of an urban bird population. Journal of Animal
Ecology 77: 1008–1019.
Rutz C. 2012: Brood sex ratio varies with
diet composition in a generalist raptor.
Biological Journal of the Linnean Society
105: 937–951.
Suchý O. 1989: Početnost hnízdících dravců v jihozápadní části Nízkého Jeseníku.
Zprávy MOS 47: 93–106
Squires J. R. & Reynolds R. T. 1997. Northern
Goshawk (Accipiter gentilis). In: Poole A.
& Gill F. (eds): The Birds of North America
no. 298. The Academy of Natural Sciences,
and Washington, DC: The American
Ornithologists’ Union, Philadelphia.
Šotnár K. 2000: Príspevok k hniezdnej biológii a potravnej ekológii jastraba veľkého (Accipiter gentilis) na hornom Ponitrí.
Buteo 11: 43–50.
Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas
hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.
Tornberg R., Korpimäki E. & Byholm P. 2006:
Ecology of the Northern goshawk in
Fennoscandia. Studies in Avian Biology
31: 141–157.
Widén P. 1997: How, and why, is the goshawk (Accipiter gentilis) affected by mod­
ern forest management in Fennoscandia?
Journal of Raptor Research 31: 107–113.
Došlo 11. prosince 2012, přijato 15. července 2013.
Received 11 December 2012; accepted
15 July 2013.
Editor: P. Adamík
47