Vyraz - Cyklus grafickych listu

Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Katedra výtvarné kultury
Výraz
(Cyklus grafických listů)
Diplomová práce
Autor:
Studijní program:
Studijní obor:
Vedoucí práce:
Hradec Králové
Pavel Červinka
M 7503
Učitelství pro základní školy
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – výtvarná výchova
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – německý jazyk
Mgr. Eva Francová
2008
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce
Autor:
Pavel Červinka
Studijní program:
M7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor:
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - německý jazyk
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - výtvarná výchova
Název závěrečné práce:
Výraz - cyklus grafických listů
Cíl, metody, literatura, předpoklady:
Cyklus grafických listů. Výraz v grafice. Volba grafické techniky pro podtržení
výrazu. Barevné působení (jednoduchá, vícebarevná grafika). Uplatnění ve školní
praxi.
Garantující pracoviště:
katedra výtvarné kultury
Vedoucí práce:
Mgr. Eva Francová
Konzultant:
Oponent:
Jana Bitnerová, akad. mal.
Datum zadání závěrečné práce:
7. 3. 2007
Datum odevzdání závěrečné
práce:
3. 3. 2008
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval (pod vedením vedoucí
diplomové práce) samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne 3. 3. 2008
……………………………………
3
Anotace
ČERVINKA, Pavel. Výraz. Hradec Králové : Pedagogická fakulta Univerzity
Hradec Králové, 2008. 43 s. Diplomová práce.
Práce v sobě zahrnuje více témat. Skládá se ze tří důležitých celků, teoretické
části, praktického využití ve výuce a vlastní diplomové práce.
V teoretické části se dočteme o psychologii barev a jejím působení na člověka
a poučení o výtvarném směru 20. století – pop-artu.
Praktická (didaktická) část poukazuje na výtvarnou řadu, kterou je možné
realizovat v rámci výuky výtvarné výchovy ve škole.
Třetí část je věnována tisku. Autor zkouší kombinovat techniky tisku, jako
je linořez nebo tisk ze šablon.
Tato diplomová práce by měla sloužit pro úvod do tématu pop-artu vrámci
výtvarných předmětů.
Klíčová slova:
Pop-art, Warhol, Výuka, Tisk, Barvy, Výraz
4
Annotation
Červinka, Pavel. Ausdruck. Hradec Králové : Pädagogische Fakultät, Universität
Hradec Králové, 2008, 43 s. Diplomarbeit.
Diese Arbeit beherbergt unter sich mehrere Themen. Sie besteht aus drei
wichtigen Teilen und zwar aus dem theoretischen Teil, aus der Implementation in
den Kunstunterricht und aus der eigenen Diplomarbeit.
Im theoretischen Teil kann man sowohl etwas von der Farbenpsychologie und
ihrer Wirkung auf einen Menschen erfahren, als auch von einer Kunstrichtung des
20. Jahrhunderts – dem Pop-art belehrt zu werden.
Der praktisch-didaktische Teil weist auf eine Kunstreihe hin, die man im
Rahmen des Kunsterziehungsunterrichtes an einer Schule realisieren kann.
Der dritte Teil wurde dem eigenen Druck gewidment. Der Autor versucht die
Drucktechniken, einen Linoschnitt oder einen Schablonendruck, zu kombinieren.
Diese Diplomarbeit sollte als eine Aufführung ins Thema Pop-art im Rahmen
des Faches Kunsterziehung dienen.
Schlüsselwörter:
Pop-art, Warhol, Unterricht, Druck, Farben, Ausdruck
5
OBSAH
1. ÚVOD - výběr tématu
2. Barevná kombinace – psychologie barev
2.1. Tabulka: psychologie barev
3. Gestaltpsychologie
3.1. Tvarové zákony
3.1.1. Odlišení figury a pozadí
3.1.2. Zákon podobnosti
3.1.3. Zákon blízkosti
3.1.4. Zákon uzavřenosti
3.1.5. Zákon hladkého průběhu / dobré linie
3.1.6. Zákon zkušenosti
3.1.7. Zákon symetrie
3.1.8. Zákon výstižnosti (Prägnanz)
3.2. Synestézie – Synästhesie
4. Postup
4.1. Dvoubarevný tisk
4.2. Čtyřbarevný tisk
5. Grafické techniky a jejich využití ve školní praxi
5.1. linořez, linoryt
5.2. Šablonový tisk
5.3. „Nálepkový sítotisk“
5.4. Koláž
5.5. Počítačová grafika – CorelTRACE, Adobe Photoshop
5.5.1. Počítačová grafika – Portrét od Warhola
6
6. POP-ART
6.1. Pop-art v USA:
6.2. Vliv na Evropu
6.3. Povýšení obyčejného na umění
6.4. Warhol a jeho dílo
6.4.1. Superman
6.4.2. Tyrkysová Marylin
6.4.3. Mao
7
1. ÚVOD - výběr tématu
Na základech této diplomové práce jsem začal pracovat již před třemi lety,
při zpracování semestrální práce z malby.
V zadání stálo, že bychom měli navázat na libovolný směr moderního umění
dvacátého století. Při tomto úkolu jsme si měli vybrat směr, jeho představitele,
zpracovat cyklus maleb ve stylu toho daného směru a v obhajobě navázat
na vybraného malíře.
Vybral jsem si Pop-art a jako představitele tohoto směru Andy Warhola.
Warhol patřil k nejznámějším z amerických pop-artistů. Ve svých obrazech
a sítotiscích zobrazoval všední věci, jako je například jeho známá Campbellova
polévka, ale také portréty slavných (série sítotisků Marylin, Mick Jagger, Mao) nebo
vlastní autoportréty.
Pro téma malby jsem i já zvolil cyklus autoportrétů. Ovšem nechtěl jsem jen
zkopírovat, co již bylo hotové. Tak jsem se rozhodl pro opačný postup, než jaký dělal
Warhol. Ten tvořil barevné variace na jednom podkladu - jedné černobílé fotografii.
Já jsem zvolil jednu kontrastní barevnou variantu pro všech devět obrazů s tím,
že jsem měnil podkladové fotografie. Abych vytvořil 9 rozdílných autoportrétů,
musel jsem do toho zapojit i mimiku a nafotit různé výrazy tváře. Proto jsem cyklus
nazval výraz.
Těchto devět výrazů jsem pojmenoval jako: klid, znepokojení, překvapení, únava,
radost, pohoda - naděje, tajemství, zamyšlení a zlost.
Při přípravě rozkresby jsem si vyzkoušel postup, který jsem později využil
i pro přípravu tiskových matric. Jednalo se o jednoduchý princip přenášení obrazu
z fotografie na karton pomocí pauzovacího papíru.
Ačkoli by člověk předpokládal, že malba je o používání a míchání mnoha
barevných odstínů, zvolil jsem jednoduchou kombinaci dvou barev. To proto,
že technika serigrafie, neboli sítotisku, se kterou Andy Warhol pracoval, využívá
barevných ploch. Barvy se přes sebe tisknou ve vrstvách pomocí síta. To znamená,
že čím více barev chceme použít, tím více vrstev a sít musíme připravit. A proto se
v této technice využívá omezenějšího množství barev, než v malbě.
8
Při konzultacích u mé vedoucí malby, akademické malířky Jany Bitnerové, jsme se
shodli na tom, že bych ve své diplomové práci mohl navázat na toto téma a dokončit
jej pomocí některé grafické techniky.
Protože jsem se rozhodl, že nezůstanu pouze u zpracování tématu v grafice,
ale chtěl jsem jej posunout směrem ke školní praxi, požádal jsem paní Mgr. Evu
Francovou, grafičku a zároveň i didaktičku na Katedře výtvarné kultury, jestli by
nechtěla vést mou diplomovou práci.
Od třetího ročníku jsem měl možnost vyzkoušet si téměř všechny grafické
techniky. Zkoušel jsem kombinované techniky, jako například linoryt se šablonovým
tiskem nebo několikanásobné přetisky z plastových šablon.
Všechny tyto zkušenosti jsem ocenil i u této práce, kdy jsem z nich při řešení
některých problémů mohl čerpat.
Abych dosáhl lepšího soutisku, rozhodl jsem se tisknout grafické listy najednou.
Klasický postup při soutisku je, že se naválí první barevná vrstva a poté se přes
ní natiskne druhá vrstva. Tím, že jsem rozřezal matrici na jednotlivé díly, jsem byl
schopen vytisknout celou grafiku současně.
Bohužel jsem neměl možnost pracovat stejnou technikou jako Warhol - sítotiskem.
Proto jsem vyzkoušel „primitivnější“ způsob tisku, kdy místo přenášení jednotlivých
vrstev pomocí síta, jsem tiskl ručně přes vyřezané kartónové šablony. Princip tisku
byl v zásadě podobný, jen zpracování šablon se lišilo od průmyslového zpracování
sít.
Přemýšlel jsem nad jednotlivými technikami zpracování portrétu a jejich
využitelností při výuce výtvarných předmětu ve škole. Dalo by se říct, že má
diplomová práce obsáhne celou výtvarnou řadu na téma Portrét. Jednotlivé techniky
se samozřejmě musí přizpůsobovat věku žáků a jejich schopnostem.
Všechny možnosti zmiňované v kapitole
„Grafické techniky a jejich využití
ve školní praxi“ jsem si samozřejmě odzkoušel buď sám nebo přímo ve spolupráci
s žáky.
9
2. Barevná kombinace – psychologie barev
Výtvarné umění, kam se samozřejmě řadí i grafika, je spjato s barvou a barevným
působením na diváka, pozorovatele. Proto zde uvádím i barevnou škálu s krátkým
vysvětlením, jak na nás která barva může působit.
Jako téma diplomové práce jsem si zvolil
výraz. Každý člověk jistě rozpozná
náladu podle mimiky lidského obličeje. Tato mimika, výraz, se ve výtvarném umění
dá zdůraznit pomocí barev.
Proto jsem také v první sadě dvoubarevných tisků zvolil ke každému výrazu
barevnou kombinaci podle psychologie barev. Nejprve jsem vybral barvy podle citu,
aniž bych o psychologii barev četl. Poté jsem zkusil vytvořit kombinaci barev přesně
podle teorie. V podstatě se obě varianty, až na drobné odlišnosti shodovaly. Tím jsem
si dokázal, že člověk tyto barvy a jejich působení podvědomě vnímá a je schopen
je intuitivně přiřazovat k jednotlivým výrazům nebo náladám.
(Obr. 01) Barevné kombinace podle psychologie barev
10
2.1. Tabulka: psychologie barev
žlutá
- povzbuzuje, osvobozuje, přináší uvolnění, pocit souladu,
harmonie, působí vesele a otevřeně
oranžová
- je slavnostní, vyvolává pocit radosti, je spojena s představou
slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody
světle
zelená
- působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou
chladu, vlhka, ticha, rostlin
tmavozelená
- uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit
bezpečí a naděje
tmavomodrá
- klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání
a smutku
světlemodrá
- působí přívětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha
a touhy
červená
- vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná,
spojená s představami ohně, krve, nebezpečí, lásky, hluku
purpur
- působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojen
s představou spravedlnosti a majestátu
fialová
-
neklidná, znepokojivá, melancholická, tajemná, osobitá, náročná
světle
fialová
- působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie,
melancholie, opojení
hnědá
- střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená
s představou jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti
šedá
bílá
černá
-
netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory
neurčitá, nejistá, spojená s představou nevinnosti a čistoty
barva vzdorného protestu, zlého tajemství, nicoty, smrti 1)
__________
1)
Svět barev, Petra Pleskotová, nakladatelství Albatros 1987
11
3. Gestaltpsychologie
U zrodu Gestaltpsychologie stáli němečtí psychologové Max Wertheimer, Kurt
Koffka a Wolfgang Köhler.
V roce 1910 začal Wertheimer působit v psychologickém institutu na univerzitě
ve Frankfurtu nad Rýnem, kde zkoumal fenomén zdánlivého pohybu. Do té doby
se mělo za to, že lidské oko funguje na principu fotoaparátu. Wertheimer ale došel
k závěru, že iluze nevzniká na sítnici oka, ale až v mysli, na úrovni vjemů. Podle něj
vnímáme jednotlivé podněty jako organizované celky. Gestalt znamená tvar, celek.
Proto je tato psychologie nazvaná Gestaltpsychologií - tvarovou psychologií.
Gestaltpsychologie se ve dvacátých letech rozvinula do samostatné teorie
a ovlivnila zkoumání i v příbuzných disciplínách, jako je umění a design.
Gestaltpsychologie se věnuje oblasti lidského vnímání. Zkoumá základní poznávací
mechanismy, které nám umožňují pojmenovávat naše vjemy.
Její představitelé si kladou otázku, proč člověk jen některé věci vnímá jako celek
(Gestalt), ale ostatní tak nevnímá.
Proč tento obrazec většinou interpretujeme jako dva přes sebe položené čtverce. Proč
neřekneme, že se jedná o osm trojúhelníků nebo osmiúhelník
s mnohoúhelníkem dohromady.
(Obr. 02)
Gestaltistický pohled na vnímání tvarů je založený na názoru, podle něhož tvar
(Gestalt) vzniká nejen z jednotlivých částí, ale hlavně na základě jejich kompozice.
Základní tvar většinou poznáme, přestože se změní jeho detaily nebo je částečně
překryt. Například čtverec zůstává stále čtvercem, i když pozměníme jeho barvu
nebo změníme jeho obrys z plné čáry na tečkovanou. Vnímání tvarů nám umožňují
na jedné straně předchozí zkušenosti, na druhé straně struktury, které mohou být jak
získané, tak vrozené.
12
Princip vnímání tvarů je podle této teorie jednoduchý. Gestaltisté objevili
tzv. tvarové zákony, jimiž vysvětlovali, proč se určité podnětové elementy seskupují
v určité útvary. Tato pravidla nalezla své uplatnění i v oblasti estetiky a na jejich
principech je založena, byť i neúmyslně, působivost většiny uměleckých děl.
3.1. Tvarové zákony
3.1.1. Odlišení figury a pozadí:
Figura se na pozadí jeví jasnější. Pozadí většinou na první pohled nevnímáme.
To se nám jeví jako beztvaré. Opak může být pravdou (viz. Obr. 03)
(Obr. 03)
(Obr. 04)
Figura je pro naše oko výraznější a tím pádem je pro nás i lépe zapamatovatelná.
Pozadí jakoby dál pokračuje za figurou. Ta je výraznější a lze si ji lépe zapamatovat
než pozadí.
3.1.2. Zákon podobnosti:
Podobné prvky, ať už barevně nebo tvarově, jsou považovány za jednotné
a jsou spojovány do jedné figury. Každý aspekt vnímání (např. barva, světlost,
forma, orientace v prostoru, pohyb a kontinuita) může vytvářet skupiny podle
podobnosti. Portréty (Obr. 05 a Obr. 06) působí na první pohled stejně - mají stejnou
barevnou kombinaci.
13
Při bližším pozorování ale zjišťujeme, že každý z portrétů má jiný výraz a tudíž
nejsou stejné.
(Obr. 05) překvapení
(Obr. 06) zlost
3.1.3. Zákon blízkosti:
Blízko u sebe ležící body nebo linie jsou spojovány do figury, máme tendenci vidět
je jako skupinu. Sousední elementy jsou spíše chápány jako patřící k sobě než
elementy podobné, které jsou vzdálenější. Jestliže rozebereme tiskovou desku
na jednotlivé části, nepoznáme z nich, že se jedná o portrét. Jakmile je opět složíme
dohromady, položíme blízko vedle sebe, opět celek vnímáme jako portrét.
(Obr. 07)
(Obr. 08) rozložená figura na samotné vrstvy
14
3.1.4. Zákon uzavřenosti:
Existuje tendence doplňovat předměty, které ve skutečnosti úplné nejsou,
například vidět linie a hrany nepřerušené. Pozadí za figurou vnímáme jako čtverec,
i když jeho levý dolní roh nevidíme.
(Obr. 09)
(Obr. 10)
3.1.5. Zákon hladkého průběhu, dobré linie:
Máme tendenci vnímat formy s hladkými a souvislými
tvary spíše než s tvary přerušovanými nebo lomenými.
(Obr. 11)
3.1.6. Zákon zkušenosti:
Z vlastní
zkušenosti
se
pokoušíme
spojovat
prvky
ve
věci
již
známé.
I u abstraktních obrazů nebo při pohledu na mraky se pokoušíme vyčlenit obraz,
který jsme již někdy viděli. Jestliže jsou fragmenty předmětu, který známe
rozeznatelné, pak stačí našemu systému vnímání k rekonstrukci i jen tyto části.
Podíváme-li se na nedokončený čtyřbarevný soutisk, je patrné, že se jedná o portrét .
(Obr. 12) nedokončený
(Obr. 13) dokončený
15
3.1.7. Zákon symetrie:
Máme sklon vnímat objekty, jakoby tvořily obrazy zrcadlově souměrné kolem
svého středu. Důležité rysy se jeví jako rovnoměrně rozložené kolem ústřední osy
nebo bodu. Je to dáno i tím, že samotný člověk je ve své podstatě osově souměrný
a tento sklon k osové souměrnosti v sobě podvědomě máme zakódovaný.
(Obr. 14)
3.1.8. Zákon výstižnosti (Prägnanz):
Tendence vnímat nejjednodušší tvary. Lidská mysl se pokouší rozložit složitý
obrazec na základní tvary. Zatím jsem se nesetkal s člověkem, který by řekl, že
na tomto obrázku je nepravidelný jedenáctiúhelník. Každý člověk popisuje tento tvar
jako obdélník a trojúhelník.
(Obr. 15) Trojúhelník a obdélník
16
3.2. Synestézie – Synästhesie
Synestézie znamená vnímání jednoho smyslu druhým (např. slyšení barev, barevné
vidění zvuku apod.).
Jedná se v podstatě o schopnost metafory (přirovnání),
kdy určitým věcem přiřazujeme jiné vlastnosti, než které jim náleží. Toto vnímání
přichází spontánně a u každého člověka se projevuje jinak. Každý vnímá vlastní
barvy či tvary.
Jako příklad barevného slyšení je často uváděn básník Arthur Rimbaud, konkrétně
jeho báseň Voyelles (samohlásky), kdy každé samohlásce přiřazuje určitou barvu.
Pokud člověk píše text podle této básně, vzniká mu barevné schéma.
Velmi častý výskyt syntestézie je i mezi lidmi s absolutním sluchem a jednotlivé
tóny vidí jako barvy. Byli to např. Franz Liszt, Franz Schubert, či Ludwig
van Beethoven.
Německý psycholog Wolgang Köhler, jeden ze zakladatelů Gestaltpsychologie,
podnikl experiment, při němž poukázal na to, jak myslí a uvažují osoby s touto
schopností. K experimentu použil dva obrázky. Nazval je Booba a Kiki.
(Obr. 16) obrázek experimentu Booba a Kiki
Asi 97% všech dotázaných označilo první tvar jako Kiki, kvůli ostrým a hranatým
tvarům. Zaoblený tvar byl vybrán mimo jiné i proto, že ústa při vyslovovení mají
oblý tvar. Tím dokázal, že nejenom barvám, ale i slovům můžeme přiřazovat
vlastnosti, jako ostrost u slova Kiki nebo „neohrabanost“ v případě slova Booba.
17
4. Postup
U této práce jsem zvolil dvě možné techniky. Linořez a šablonový tisk. Přípravná
fáze je u obou technik stejná. Totéž platí i pro samotnou malbu, kterou jsem
již dokončil a na níž nyní navazuji touto diplomovou prací.
Nejprve bylo potřeba získat předlohu pro jednotlivé výrazy. V dnešní době
digitálních technologií nebyl žádný problém vyfotit pár snímků a vybrat ty,
které by mi nejlépe vyhovovaly. Větším problémem se ale ukázalo, kde sehnat
vhodný model. Nikoho z mého okolí jsem nepřesvědčil o tom, že by právě on či ona
měli být těmi pravými modely pro mou práci. Tudíž jsem volil celkem snadnou
cestu, kdy jsem se stal jak modelem, fotografem, počítačovým grafikem, malířem,
tak i samotným grafikem.
Fotografie jsem upravoval pomocí IrfanView. Jedná se o jednoduchý program,
v němž je snadné fotografie ořezávat, zvětšovat, zmenšovat, otáčet… Tím jsem
si vytvořil 9 podkladových fotografií se stejnými proporcemi pro další práci. Ještě
v tomtéž programu jsem fotografiím přidával na kontrastu a upravoval barevnost
tak, abych z nich „vytáhl“světla a stíny. Podle nich jsem členil obličeje na tmavé
a světlé plochy.
Stejně jako Warhol, i já jsem pracoval s fotografií jako s médiem, nikoliv
jako s výsledkem práce. Upravené fotografie jsem vytiskl do potřebné velikosti
a poté jsem je zakryl pauzovacím papírem. Na něm jsem již z fotografie překresloval
obrysové linie ploch světel a stínů. Takto jsem si připravil první šablony, které jsem
přenášel na čtvrtku (v případě malby), na níž jsem pak dále pokračoval s malbou.
4.1. Dvoubarevný tisk – tisk z výšky
Naprosto stejný postup následoval, když jsem se rozhodl
v pokračování na tomto námětu pomocí grafických technik.
Opět jsem z fotografií vytvořil šablony na pauzovacím
papíře. I když se na první pohled může zdát tento krok
zbytečným, opak je pravdou. Zvolil jsem jinou techniku
(linořez), tudíž musím uvažovat i o proveditelnosti a postupu
(Obr. 17) „pauzák“
při samotné realizaci. V malbě jsem si mohl dovolit více detailů
18
než v lině. Přeci jen při malbě štětcem na papír je člověk schopen dosáhnout daleko
větších detailů, než když je vyřezává pilkou do lina.
Šablony jsem tentokrát nepřenášel na papír, ale přímo na lina, která jsem předem
seřízl na přesný formát (v tomto případě 37 x 42,5 cm). Takto přenesené linie jsem
obtáhl tenkým lihovým popisovačem, aby se mi při řezání nesmazaly a abych
je zároveň lépe viděl.
Následovala fáze dělení matrice. Rozhodl jsem se, že každou tiskovou desku
rozdělím takovým způsobem, abych byl kdykoli schopen rozebrat ji na jednotlivé
části, ty poté naválet tiskařskými barvami, opět je jako puzzle sesadit dohromady
a následně z nich vytisknout grafický list.
Jednotlivé plochy mají spoustu záhybů, které bych nožem
nejspíš
nevyřízl
a
právě
proto
jsem
„oprášil“
svou
lupínkovou pilku ze střední školy, kterou jsem používal
na vyříznutí podobných tvarů při výrobě prořezávaných
šperků. Ověřil si, zda jsem schopen vyříznout s ní různé tvary
nejen do tvrdého kovu ale i do měkkého lina. To nekladlo
(Obr. 18) PVC
žádný odpor a práce docela svižně pokračovala. Jednotlivé
díly pak bylo ještě potřeba zapilovat pomocí pilníků, protože se na hranách tvořily
otřepy a ty by při samotném tisku dělaly nepěkné stopy kolem obrysů.
Když byly jednotlivé matrice rozřezány na části, bylo potřeba je opět sesadit
dohromady. Nařezal jsem si 9 podložek, na každou matrici jednu. Na tu jsem poté
poskládal všechny dílky a přemýšlel, jak je nejlépe zafixovat k sobě, aby při tisku
nedošlo k nějakému posunu a tím i ke znehodnocení tisku. Zároveň ale desky musí
zůstat rozebíratelné, abych mohl každou část naválet jinou barvou a neušpinil
ostatní.
Na
podložku
jsem
přilepil
oboustrannou
lepící
páskou
všechny
jednobarevné díly, naválené stejnou barvu. Ty by měly sloužit jako kotevní body pro
ostatní, které budou mezi těmito jen volně vložené. Tím se zabrání jakémukoliv
nechtěnému posunu matrice.
Z fáze příprav matrice již můžeme přejít k samotnému tisku. V tomto případě jsem
tiskl na bílý karton dvoubarevný tisk. Matrice jsem rozřezával právě proto, abych
19
nemusel tisknout každou barvu zvlášť, ale abych mohl soutisk provést na jedno
projetí lisem.
Matrici bylo opět potřeba rozebrat a jednotlivé dílky rozdělit podle barev. Na desce
nám zůstaly pouze přilepené dílky (část tváře nos, čelo, ramena) . Ty jsem naválel
jednou barvou. Měl jsem na výběr celkem ze šesti barev, které jsem míchal
na skleněné podložce. Díky takovému výběru tiskařských
barev jsem byl schopen namíchat takřka jakýkoliv odstín.
Na další části matrice (vlasy, stíny, oči) jsem stejným
způsobem nanesl jinou barvu. Tyto části jsem poté vložil
zpět na tiskovou desku.
Nakonec jsem vložil na podložku bezbarvé díly, jako je
(Obr. 19)
například pozadí a osvětlené části obličeje. Tímto
byla
matrice opět sesazená dohromady a připravená k tisku.
Před tiskem jsem kolem matrice přiložil rámeček vyříznutý
ze stejného lina, z něhož je celá tisková deska. Ten má sloužit
jednak jako ochrana proti barvě, která se nechtěně dostala
na podložku při navalování přilepených dílků, ale také
se k matrici přikládá z toho důvodu, aby byl papír během
tisku stále ve stejné rovině a nedocházelo k jeho nechtěným (Obr. 20) rámeček
deformacím při tisku.
Navíc jsem tento rámeček opatřil pasovacími křížky, které používám k přesnému
umístění papíru na matrici, abych bych schopen vytisknout vždy stejné okraje.
První zkušební listy jsem tiskl pomocí lisu, na němž jsem se snažil o co nejlepší
nastavení tlaku tak, abych dosáhl sytých barev. Bohužel se mi v této fázi nevedlo.
Při optimálním nastavení tlaku se mi nedotiskly všechny plochy tak, jak bych
si představoval. Proto jsem tlak nepatrně zvýšil, jenže právě to mělo za následek
deformaci grafického listu. Ještě jsem zkoušel, zda nepomůže při nižším tlaku
nanesení větší vrstvy barvy. Povedlo se, až na pár drobných nedostatků byla barva
rovnoměrně natištěná na celé ploše listu. Po chvíli se ale ukázalo, že v místech,
kde se obě barvy setkávaly, začaly se do sebe zapíjet.
20
Vyzkoušel jsem tedy ještě jinou možnost. Tentokrát jsem list vytiskl ručně.
Tato zdánlivě primitivní metoda se ale ukázala jako nejefektivnější. Až do fáze
sesazení jednotlivých dílů byl postup práce shodný s tiskem na lisu.
Tentokrát jsem nechal matrici ležet na podlaze. Pomocí pasovacích křížků jsem
přiložil navrch tiskový papír. Ten jsem ještě překryl dřevěnou deskou a na ní si
stoupl. Opatrně jsem zatěžoval vlastní vahou celou plochu desky. Poté jsem
jí odstranil a ještě vyhladil celou zadní stranu grafického listu dlaní. Abych
zkontroloval, jestli je tisk perfektní, přidržel jsem spodní část papíru jednou rukou
a druhou jsem vrchní část opatrně nadzdvihl od matrice. Tak jsem zjistil, kde jsou
ještě některá nedotištěná místa. List jsem znovu položil na matrici a na místo,
kde barva nebyla precizní, jsem opět zatlačil dlaní a dotiskl nedostatky.
Hotové tisky jsem nakonec rozložil po stolech, aby doschly a neslepily se k sobě.
Při dvoubarevném tisku jsem samozřejmě nezvládl vždy hned na první pokus
vytisknout perfektní grafiku. Tyto nepodařené listy jsem ale nevyhodil. Využil jsem
je v další práci, čtyřbarevném tisku ze šablon.
4.2. Čtyřbarevný tisk – tisk z plochy
Tzv. „čtyřbarvotisk“ je celkem náročnou záležitostí. A to jak časově, tak i kvůli
vysokým požadavkům na přesnost a pečlivost.
Pro rychlejší práci při návrzích na druhou barevnou sérii tisků jsem si pomohl
digitálním fotoaparátem a počítačovými programy. Hotové dvoubarevné tisky jsem
nafotil a poté opět zpracovával v programu IrfanView. Takto upravené fotografie
bylo potřeba přebarvovat. Zvolil jsem Adobe Photoshop. Považuji jej za nejvhodnější
program pro práci s fotografií. Pomocí nástrojů, které tento program nabízí
jsem jednotlivé plochy přebarvoval a hledal konečné barevné kombinace. Výsledný
čtyřbarevný tisk opět poukazuje na Warholův sítotisk.
Byl jsem si vědom, že pro soutisk čtyř barev by byl nejvhodnější ofset nebo
klasický sítotisk. Moje práce je ale zároveň směřována k využití ve školní praxi.
Proto jsem se snažil přijít na způsob, jakým by se takový soutisk dal realizovat
i ve školních podmínkách.
21
Tisk ze šablon je technikou, která je asi nejméně náročná na vybavení. Na její
uskutečnění potřebujeme pouze papírové šablony, tiskařské barvy, tiskařské válečky
a štětce na malé detaily.
Abych si ušetřil práci s přenesením motivu na šablony, rozhodl jsem se využít
nepovedené grafické listy z dvoubarevných soutisků. Ty jsem postupně rozřezával
na jednotlivé šablony, podle toho, kterou barvu jsem zrovna potřeboval nanést.
Při nanášení první barevné vrstvy jsem z grafického listu
(šablony) vyřízl pouze pozadí a nechal po obvodu
neodříznuté stejně široké pruhy, které tak vytvoří čistý
rámeček okolo tisku . Šablonu jsem položil na čistý list
a opatrně jsem naválel barvu pozadí. Protože byla šablona
na papír jen volně ložená, bylo nutné ji neustále přidržovat
(Obr. 21)
ve stejném místě, aby se ani o kousek nepohnula stranou.
Některé záhyby a drobné detaily, kam jsem se grafickým válečkem nemohl dostat
a kde zůstávala světlá místa, jsem musel opatrně dodělat štětcem. Štětec jsem
namočil do tiskařské barvy a jemným tečkováním jsem plochu dobarvil. Tento
postup retušování malých míst nezanechává na grafickém listu žádnou stopu štětce,
jako v případě, kdy bychom štětcem táhli po ploše tisku.
Po odstranění šablony nám prozatím zůstalo vytištěné pouze pozadí s bílými okraji
a bílým obrysem postavy.
Jelikož jsem nanášel tiskařské barvy, musel jsem grafický list odložit, nechat
dostatečně zaschnout a po několika dnech se k němu opět mohl vrátit a nanést další
vrstvu barvy.
Pro druhou vrstvu jsem ze šablony vyřízl osvětlená místa
portrétu, jako je čelo, tvář a část krku. Tyto díly jsem odložil
stranou a grafický list jsem zakryl jak rámečkem s obrysem
postavy, tak i šablonou pozadí, kterou jsem při tisku první
vrstvy dával stranou. Zůstala mi tak nezakrytá jen místa
pro tvář, čelo a krk. Právě do těchto míst jsem nanesl druhou
(Obr. 22)
barevnou vrstvu, opět jsem musel opatrně přidržovat obě
šablony a po tisku nechat list několik dní dokonale zaschnout.
22
Třetí vrstva byla opět o něco náročnější na soustředění.
Tentokrát jsem vyřízl obrys postavy z rámu. Na grafický list
jsem vrátil opět okrajový rámeček, pozadí a zároveň šablony
pro zakrytí druhé vrstvy. Opět jsem barvu nanesl válečkem
a štětcem, ale přitom jsem již přidržoval všech pět šablon,
aby se mi při tisku neposunuly. Po sejmutí všech šablon
(Obr. 23)
z tisku se začal portrét alespoň částečně podobat předloze
na návrhu.
Čtvrtou a zároveň poslední vrstvu jsem mohl nanést jedině
na perfektně zaschlé grafické listy. Příprava tiskové šablony
spočívala v tom, že jsem ze šablony vyřezával stíny, vlasy
a oči. Tyto dílky jsem dal stranou a ostatními šablonami jsem
zakryl grafický list. Nanesením čtvrté barvy získal tisk
svou konečnou podobu. Opět jsem jej musel odložit
(Obr. 24)
a nechat doschnout.
23
5. Grafické techniky a jejich využití ve školní praxi
Grafické techniky je možné využívat i v hodinách výtvarné výchovy. Žáci si takto
osvojují nové postupy práce na zadaném výtvarném úkolu. Zároveň mají jedinečnou
možnost seznámit se s některými představiteli moderního umění, vyzkoušet si,
jakým způsobem tito umělci tvořili a tím i lépe pochopit význam jejich děl.
5.1. linořez, linoryt
Jedná se o jednu z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších grafických technik ve výuce.
Linoryt se řadí mezi tzv. techniky tisku z výšky. Protože barvu nanášíme pouze
na povrch tiskové matrice, nikoliv do vyrytých linií. Postup při linorytu je celkem
jednoduchý. Nejprve musíme připravit pomůcky potřebné k výrobě linorytu
a k jeho tisku.
Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují kvalitu tisku je výběr lina.
Jeho správný název je linoleum nebo měkčené PVC.
Linoleum vynalezl Skot Frederic Walton v roce 1863 (průmyslová výroba materiálu začala
o 20 let později). Název "linoleum" je odvozen ze lněného oleje - oleum lini. Nejde tedy
o běžně chápané "lino" (měkčené PVC), nýbrž o homogenní směs, jejíž základní suroviny
tvoří recyklovatelné přírodní látky (lněný olej, dřevitá nebo korková moučka, pryskyřice,
vápenec a pigmenty). 2)
Pravé linoleum je bohužel dost drahé a proto nám pro grafickou techniku linorytu
postačí měkčené PVC. To se vyrábí ze syntetických směsí a je cenově dostupnější.
Při výběru ovšem musíme dát pozor na jeho povrchové zpracování. Některé firmy
vyrábí PVC s jemnou strukturou - vzorkem. Ta slouží pro lepší přilnavost lina
k pokrývanému povrchu v případě, že jej k podlaze potřebujeme přilepit.
Pro Linoryt je lepší volit PVC bez vzorku, který je ve většině případů po otisknutí
viditelný. Jestliže záměrně nechceme pracovat se starším „prošlapaným“ linem,
je lepší sehnat nové. Vyvarujeme se tak nepříjemným nerovnostem a škrábancům
__________
2)
http://www.rydl.cz/produkty/prirodni-linoleum-marmoleum 21.2.2008
24
na jeho povrchu, které by ve výsledku opět mohly rušit dojem z jinak dobře
odvedené práce.
Další nezbytně nutnou pomůckou je rydlo na linoryt, případně sada rydel. Rydla
se skládají z kovového nože vsazeného napevno do dřevěné rukojeti. Tyto nože
mají ostří zbroušené do tvaru písmene V (pro tenké linie) nebo do tvaru písmene
U (pro širší plochy). Profesionální rydla (Šerák, Eben) jsou vybroušena z jednoho
kusu oceli a dají se přiostřovat. Školní, levnější rydla mají většinou jednu dřevěnou
násadku s vyměnitelnými noži. Tyto nože nejsou vyrobeny z jednoho kusu oceli,
ale z ohýbaného plechu, který má zostřené hrany.
K technice linorytu se dá přistupovat dvojím způsobem. Ukážeme si je na dvou
grafických listech od jednoho autora. Tímto autorem je Vojtěch Preissig. Byl
to všestranně zaměřený umělec, který si osvojil nejen malbu, ale i spoustu dalších
technik, jako je například ilustrace nebo samostatná grafika.
Na grafických listech Ex libris pro Petra Bezruče (1909) a PF pro rok 1920
Hradčany ...bílý den a plno růží... (1919) jsou tyto dva rozdílné přístupy velice
dobře patrné. Zatímco na tzv. „PFku“ autor vyrývá téměř všechny plochy a tiskne
lineární grafiku, na Ex libris vyrývá pouze čáry a tiskne celou plochou grafické
desky.
(Obr. 25) …bílý den a plno růží… (Obr. 26) Ex libris
25
Pro začátečníky je samozřejmě snažší vyrývat jen bílé linie do tmavé desky.
K oživení grafiky jim můžeme ukázat techniku barevného tisku z jedné desky.
Potřebujeme pouze jednu vyrytou matrici, na níž naneseme pomocí válečku základní
barvu. Pomocí tupovacích štětců a tamponů naneseme barvu na místa, která chceme
zvýraznit. Poté již stačí vložit matrici do lisu a vytisknout barevný grafický list.
Jestliže si žáci osvojili tuto techniku, mohou přistoupit k náročnějšímu úkolu. Tím
je barevný soutisk. Vyříznou si dva naprosto stejné formáty lina. Jedno nechají čisté,
bez vrypů. Na druhé zkusí vyrýt většinu ploch, aby jim jako v případě PFka zůstaly
jen tenké linie. Poté si na čtvrtku nebo jiný podklad nakreslí pasovací křížky. Tyto
křížky se načrtnou přesně do míst, kde jednak bude umístěna matrice a zároveň
i do míst, kam se bude pokládat grafický list.
(Obr. 27) pasovací křížky
Nejprve je potřeba natisknout pozadí. Proto žáci naválí jednu matrici podkladovou
barvou, umístí podle pasovacích křížků do lisu a vytisknou. Po zaschnutí mohou
natisknout druhé, již vyryté lino. Postup je naprosto stejný jako u prvního tisku.
Lino, kterým tiskneme pozadí, můžeme nahradit papírovou šablonou. Můžeme tak
vytvořit grafický lis kombinovanou technikou linorytu a šablonového tisku.
(Obr. 28) barevný soutisk - téma Andy Warhol
26
5.2. Šablonový tisk
Tisk pomocí šablon je technikou, která nám v podstatě nahrazuje profesionální
techniku sítotisku. Princip rozložení obrazu na jednotlivé barvy je shodný. Stejně
jako u sítotisku nelze pomocí šablon vytisknout více barev najednou. Rozdíl
je ve výrobě šablon.
V našem případě nahrazujeme síta klasickým kartonem, do něhož prořežeme
pomocí paspartovacího nože otvory. Poté se přes šablonu pomocí těrky nebo
tiskařským válečkem natiskne barva a tím je jedna vrstva grafického listu hotová.
Sítotisk neboli serigrafie se také tiskne přes šablonu (síto) tiskařskými barvami
a těrkou. Ovšem postup při výrobě šablony je preciznější, ale zároveň náročnější jak
na odbornou manipulaci, tak na technické vybavení.
Šablonu tvoří napnutá polyesterová tkanina v rámu. Tkanina je ovrstvena světlocitlivou
vrstvou, která je osvícena přes film (předlohu) světlem s přesně stanovenou vlnovou délkou.
V místech krytých filmem zůstane světlocitlivá vrstva nevytvrzená, místa vystavená světlu
ztvrdnou.
Poté se tiskový motiv vymyje vodou a po osušení je šablona připravena k tisku.
Pro sítotiskové šablony se používají tkaniny o různém počtu ok na palec v závislosti
na velikosti tiskového motivu, použité barvě a požadovaném krytí. Po ukončení tisku
se šablona odvrství, vyčistí a připraví k dalšímu použití.
Ve druhé polovině šedesátých let někteří umělci i u nás začínají sítotiskovou technikou
realizovat první serigrafie. Jako dnes již světově známý umělec Jiří Kolář, který v roce 1967
přišel s potiskem plátna pomocí serigrafie. V současné době je tvorba serigrafií spojena
i s počítačovou a reprodukční technikou. 3)
Šablonový tisk je samozřejmě vhodný i do klasické výuky výtvarné výchovy
na základních nebo středních školách. Jako u každé přípravy výuky musíme zvážit
cílovou skupinu, pro kterou daný úkol vymýšlíme. Podle toho bychom měli volit
stupeň obtížnosti. Pro seznámení se s technikou postačí, když si žáci zkusí vyříznout
jednoduchý tvar, který by nám mohl později sloužit jako pozadí pro další práci.
__________
3)
http://www.pan-tisk.cz/01.01.tisk_technologie.html 22.2.2008
27
Nebo naopak, na již hotovém obrázku, či fotografii mohou pomocí šablon přebarvit
a tím i zvýraznit určité partie v portrétu. Při této práci je opět
dobré zmínit Andy Warhola, tentokrát jeho sérii sítotisků Mick
Jagger z roku 1975. Pracuje s černobílou fotografií a barevnými
plochami. Vytváří tak cyklus desíti grafických listů se stejným
portrétem překrývaným barevnými vrstvami.
(Obr. 29)
5.3. „Nálepkový sítotisk“
Jestliže žákům ve škole budeme chtít přiblížit techniku sítotisku, nemusíme shánět
drahá síta. Jako náhrada nám postačí obyčejná reklamní samolepící folie.
Protože budeme pracovat se samolepícími šablonami, musíme zvolit jiný materiál
než je papír, abychom byli schopni z něj nálepku odstranit.
Takovým materiálem je látka. Každý žák by si proto měl přinést obyčejné triko bez
nápisů. Na samolepící folii si každý předkreslí motiv, který chce vytisknout,
například obličej z profilu. Kolem obličeje nám na všech stranách musí zůstat okraj,
abychom při tisku neušpinili triko od barev. Poté vezmeme paspartovaní nůž nebo
nůžky a obličej z folie vystřihneme.
Při samotném tisku vložíme do trika desku nebo karton, protože tiskařské barvy
jsou tekuté a prosákly by nám i na zadní stranu trička. Na takto připravený podklad
nalepíme nálepku s obrysem obličeje a opatrně přes nálepku naneseme barvu.
Jestliže se jedná o větší tvar, můžeme k nanesení barvy použít tiskařský váleček.
V případě, že motiv je malý, pokusíme se barvu nanést tupovacím štětcem.
Ihned po přetisknutí barvy opatrně sloupneme nálepku a necháme triko několik
dní perfektně zaschnout.
Touto technikou je samozřejmě možné vytvořit barevný
soutisk. Stejně jako při profesionálním tisku, vyrobíme další šablonu a přetiskneme
totéž triko znovu jinou barvou.
28
5.4. Koláž
Obraz vzniklý lepením různých druhů papírů, reprodukcí, ústřižků novin, vinět apod.
Poprvé se s vlepováním papírů do obrazu setkáváme v analytickém kubismu v díle Braquově
a Picassově (roku 1912), kde tyto stopy skutečnosti měly navodit užší vztah k předmětnému
světu, který byl v analytickém kubismu zproblematizován. Koláž se zde kombinuje s malbou
a kresbou. Techniku koláže rozvinuli dadaisté a surrealisté, u nichž šlo o vytvoření napětí
mezi nesouvislými předměty a z toho se rodící účinek křečovité krásy (M. Ernst,
K. Schwitters).
V českém malířství vynikli svými kolážemi J. Štýrský, K. Taige ad. 4)
Abychom zůstali stále u jednoho tématu, nebudeme pracovat s klasickou technikou
koláže, ale budeme se věnovat vyřezávání a opětnému skládání papírových ploch.
U mladších žáků opět volíme jednodušší úkol. Ve dvojici se spolužákem
si navzájem nakreslí portrét z profilu. Jeden položí hlavu na papír a druhý mu její
obrys tužkou obtáhne. Poté hlavy vystřihnou. Každý si vybere barvu, která mu
je sympatická. Všechny pak nalepíme na arch papíru. Každý si na svůj barevný papír
obtáhne obrys obličeje podle šablony vytvořené společně se spolužákem, o kousek
šablonu posune a přilepí ji na ten samý papír. Vznikne nám tak barevné tablo třídy.
(Obr. 30)
__________
4)
Encyklopedie světového malířství, autorský kolektiv, Nakladatelství Academia, Praha 1975, str. 180
29
Starší žáci se mohou pustit do obtížnějšího zadání - do barevného skládání ploch.
Tento úkol slouží jako příprava k sítotisku či linorytu. Jde o to, aby žáci pochopili
princip přípravy soutisku.
Budeme postupovat stejným způsobem, jako jsem já postupoval při vytváření
šablon na tuto diplomovou práci. Nejprve zajistíme fotografie. Buď si žáci přinesou
vlastní nebo se navzájem vyfotí ve škole a fotografie vytiskneme. Poté každý dostane
pauzovací papír a pokusí se rozčlenit obličej na plochy kde je stín (1), kde je světlo (2)
a tzv. „přechodné části“, které tvoří hranici mezi světlem a stínem (3).
1)
2)
3)
(Obr. 31)
Z pauzovacího papíru poté jednotlivé vrstvy přeneseme na barevné papíry nebo na
barevné samolepící folie. Ty je notné vystřihnout, případně vyříznout paspartovacím
nožem a můžeme je sesadit (přilepit) dohromady na podkladovou desku - čistý
papír, koláž… Žáci si u tohoto úkolu ujasní postup práce při linorytu, kterou vrstvu
by měli natisknout jako první, protože se vrstvy mohou navzájem překrývat.
5.5. Počítačová grafika – CorelTRACE, Adobe Photoshop
Dnešní doba a postupně se zvyšující úroveň vybavenosti škol počítačovou
technikou nám přináší nové možnosti v práci s grafikou.
Počítač není stroj, do kterého se zadá úkol a on jej vypočítá nebo sám udělá. Před
samotnou prací je potřeba ujasnit si, které programy budeme potřebovat a v případě,
že se žáci s těmito programy teprve seznamují, je potřeba vysvětlit jim tzv. „nástroje“
každého programu. Poté následuje fáze experimentování, kdy si žáci zkouší
na jednoduchých úkolech základní funkce a efekty, které by později mohli využít.
30
Tyto a jim podobné programy, jako je CorelDRAW, Adobe Photoshop nebo Adobe
Illustrator nabízejí spoustu funkcí. Ať jsem se setkal s jakýmkoliv člověkem, každý
mi potvrdil mou myšlenku, že na to, jak pracovat v těchto programech žádný
manuál není. Jde o to, že příručka, učitel nebo vedoucí kurzu nám může vysvětlit
a popřípadě doporučit, jaké funkce zvolit pro dosažení určitého efektu. Ale pokud
zadáte jednoduchý úkol, jako je např. nakreslení modrého kruhu s červeným
okrajem, existuje vícero variant, jak takového cíle dosáhnout.
(Obr. 32)
Příklad realizujeme v programu CorelDRAW 12. První možností je vytvořit
kružnici, které ve vlastnostech objektu (pod záložkou barva) přidáme modrou výplň.
Také obrys (červenou kružnici) dosadíme ve vlastnostech objektu, ale pod záložkou
obrys.
Druhou možností je vytvořit samostatně červený a modrý kruh (postup přidání
výplně je stejný jako u prvního příkladu). Modrý kruh poté zmenšíme. V panelu
vlastností napíšeme menší hodnoty šířky a výšky než má červený kruh. Získáme tak
dva různě veliké kruhy. Na modrý kruh poté klikneme, podržíme levé tlačítko myši
a přetáhneme jej na střed červeného kruhu. Výsledek je stejný, jako u prvního
postupu.
Každý, kdo chce něco vytvořit si musí projít touto fází a najít si tu svou „cestičku“,
najít postupy, které by mu nejlépe vyhovovaly.
Jestliže máme portréty, s nimiž chceme pracovat v digitální podobě v počítači,
nic nám nebrání v přechodu na další úkol.
31
5.5.1. Počítačová grafika – Portrét od Warhola
Nejprve si povíme o Andy Warholovi a jeho postupu při práci na serigrafii.
Warhol začal kolorovat na základní fotografii různé části – nejdříve rty a poté i celý
obličej. Tvary a barvy donekonečna proměňoval. Přímé přenesení fotografie
na sítotisk mu umožnilo vytvářet nejrůznější variace. My budeme místo sítotisku
využívat možností grafických programů.
Na ukázku je dobré přinést cyklus Marylin Monroe, Mao nebo jeho autoportréty.
(Obr. 33)
(Obr. 34)
Z balíku CorelDRAW Graphics Suite 12 vybereme program pro převod obrázků
na vektory, CorelTRACE 12. Po otevření fotografie (portrétu) je zde možné nastavit
předvolby i pro rozklad na počet barev. Můžeme tak zvolit například tříbarevný
převod, pomocí kterého získáme obraz podobný tomu, který jsme pracně
překreslovali na pauzovací papír při přípravě koláže. Vyhovují-li nám tvary i barvy
vytvořené v tomto programu, můžeme obraz již vytisknout.
Jestliže chceme barvy ještě upravovat, případně vyrobit barevné varianty,
exportujeme tento „základní snímek“ do Adobe Photoshopu.
Zde rozebereme snímek pomocí nástroje „kouzelná hůlka“ na jednotlivé vrstvy,
které následně pomocí filtrů přebarvíme. Výsledkem může být i cyklus autoportrétů
v barevné kombinaci Warhola.
32
6. POP-ART
Jak už sám název napovídá, Pop-art vznikl složením dvou slov, popular art. Neboli
populární (lidové, oblíbené) umění. Tento termín poprvé použil anglický kritik
umění Lawrence Allowayv roce 1955. Je to pojmenování děl, u nichž se někteří
londýnští umělci inspirovali produkty tzv. „masmédií“. Jako příklad uvádím koláž
Richarda Hamiltona „ Co dělá naše dnešní příbytky tak odlišnými a zároveň tak
sympatickými?“, která se objevila na výstavě This is Tomorrow (To je zítřek)
v Londýně roku 1956.
Byl to umělecký směr, který se po vlně abstraktního umění opět vracel
k figurálnímu zobrazení a zobrazování obyčejných předmětů moderní civilizace.
Vlna pop-artu vyvrcholila v polovině šedesátých let, kdy v roce 1964 dostal
Američan Robert Rauschenberg Velkou cenu za malířství na benátském bienále.
Jak již sám název napovídá, populární nebylo jen umění, ale v této době vzniká
název pop-music pro skupiny jako byli například legendární Beatles. Název
pop-corn je opět stejného původu jako předešlé názvy.
6.1. Pop-art v USA:
Větší popularitu ve světě získali američtí popartisté, kteří v reakci na vlnu expresionistické
abstrakce usilovali od padesátých let o nové umění, bezprostředně inspirované moderní
technikou, civilizací a jejím velkoměstským ,,folklorem“. Newyorskou školu pop-artu tvořili
Robert Rauschenbergr, Jasper Johns, Georgie Segal, Roy Liechtenstein, Clara Oldenburg,
Tom Wesselmann, James Rosenquist a Andy Warhol.
6.2. Vliv na Evropu
Americkým pop-artem zasáhly USA podruhé do vývoje světového umění; po roce 1963
zasáhla vlna amerického pop-artu evropské umění a ovlivnila nejen skupinu nových realistů
v Paříži, ale i umělce v Německu (Wolf Vostel) nebo v Itálii (Michelangelo Pistoletto).
V Čechách pop-art působil v několika vlnách na různé generace umělců, na Jiřího Balcara
(1929 -1968), Aleše Lamra (1943) a Josefa Mžyka (1944),………… 5)
__________
5)
Dějiny výtvarné kultury 4, Bohumír Mráz, Nakladatelství Idea Servis, Praha 2002, str. 144-145
33
6.3. Povýšení obyčejného na umění
Říká se, že Andy Warhol nic nového ve výtvarném umění neobjevil. Využíval
sítotiskové metody k množení svých děl a vytvářel tak cyklus několika podobných
obrazů. Je pravdou, že Warhol často za sebe nechal pracovat jiné lidi, které pouze
řídil, co a jak mají dělat a poté práce podepisoval a bral za ně peníze. Je to ovšem jen
částečnou pravdou. Jak jsem se dočetl knize Andy Warhol od Mike Wrena, říkal,
že lidé si myslí, kolik nemá peněz že si žije nad poměry - Na to reagoval - žije se mi
docela dobře - bydlím v bytě, kde mi teče teplá i studená voda…
V roce 1965 prohlásil, že končí s výtvarným uměním, opak byl skutečností. Již
za rok vystavoval opět svá díla. Tentokrát tapetu, na níž byla natištěná kreslená
kráva z obalů na mléko.
Pouští se do velkých cyklů, většinou známých lidí, se kterými se i osobně setkal.
Tak například v roce 1967 představuje cyklus Marylin, na němž je slavná herečka
Marylin Monroe vyobrazena v deseti různobarevných provedeních. Ovšem jedním
z prvních obrazů, této série byla tzv. Tyrkysová Marylin, kterou pomocí malby
a sítotisku vytvořil již v roce 1964.
Během sedmdesátých let 20. století vytváří další cykly grafických listů (pláten)
věnované nejen známým osobnostem (Mick Jagger, autoportrét), ale věnuje se
zároveň i politickým tématům (Cyklus Mao). Vytvořil tak sérii obrazů Vůdce čínské
komunistické revoluce. Nesledoval tím ale žádnou ideologickou propagandu, pouze
zobrazoval na svých plátnech věci kolem sebe a svým způsobem z nich tvořil součást
životního stylu.
Nevyhýbal se ani tématům jako byly západy slunce nebo loga, symboly,
ideologické symboly. Mezi jeho asi nejznámější ztvárnění loga patří Coca Cola nebo
Campbelova polévka. Vznikaly i série velkoformátových květů.
Koncem 70. let vytváří práce téměř abstraktní, v obrazech používá diamantového
prášku, nechává ostatní močit na plátna nebo pláty plechu a nazývá je korodovaným
uměním.
Mimo jiné patří Warhol i mezi filmové tvůrce. Svým prvním filmem šokoval
diváky. Byl jím šestihodinový snímek „Spánek“. Divák může od tohoto filmu
34
očekávat pouze to, co mu nabízí jeho název. Čili pohled na spícího muže. Warhol
tvrdí, že u jeho filmu můžete dělat spoustu věcí, které byste u jiného filmu dělat
nemohli, aniž byste přišli o část děje.
Andy Warhol byl jednoznačně člověk, který z banálních věcí dokázal vyrobit
krásnou věc.
Na otázku, zda by se chtěl stát známým umělcem odpověděl, že by chtěl být radši
slavným a bohatým.
6.4. Warhol a jeho dílo
6.4.1. Superman
(1960) akryl a olejový pastel na plátně 170 x 133 cm
Práce grafika a komerčního ilustrátora přivedla Warhola
k působivému plastickému stylu. Grafické dílo, vyjmuté ze svého
papírového kontextu, je zvětšené. Superman je považován
za jedno z jeho prvních děl vytvořených v duchu pop-artu,
výtvarného stylu, který vychází ze zdrojů každodenního života.
Warhol vytrhl obraz komiksového hrdiny z jeho kontextu
a přeměnil jej ve veřejnou ikonu.
(Obr. 35)
Warhol do svých maleb začlenil banalitu, což již v té době učinili
Rauschenberg i Liechtenstein. Banalita se pak stala základním tématem jeho děl.
Malíř dával přednost naprosto plochým barvám, a proto pracoval s Akrylem – novým
revolučním prostředkem, jenž se většinou používá v průmyslu. Proměnou maloformátového
média, například obrázku z komiksu, v rozměrnou malbu eliminoval malíř profesionální
charakter reprodukce. Charakter obrazového komiksu však neopouští zcela, hraje si s barvou
a určitými grafickými prvky. Snažit se rozluštit dílo tohoto malíře je skutečnou
výzvou, především pokud sám Warhol řekl: ,,smysl mého díla je pouze na povrchu – za ním
není nic.“ 6)
__________
6)
Jordi Vigué Mistři světového malířství s. 465, 466
35
6.4.2. Tyrkysová Marylin
(1964) sítotisk a akryl na plátně 101,6 x 101,6 cm
Warhol
tuto
fotografii
Marylin
Monroe
přeměnil
v univerzální obraz trvalé hodnoty. Fotografie, již použil jako
základ svého díla, pochází z 50. let. Warhol ji začal využívat
v roce 1962 a od té doby ji představoval publiku v celé řadě
různých barev a reprodukcí různého charakteru. Bylo to pouhé
dva roky před tím, než herečka za podivných okolností zemřela.
Warhol začal kolorovat na fotografii různé části – nejdříve rty
(Obr. 36)
a poté i celý obličej. Tvary a barvy donekonečna proměňoval.
Přímé přenesení fotografie na sítotisk mu umožnilo vytvářet nejrůznější variace. Vedle
základní černé desky měl další desky určené na tisk očních stínů, rtů, obličeje, vlasů a pozadí.
Nový charakter výrazu mu umožnilo posunutí registru každé z barev tak, aby nesouhlasily
s obličejovými rysy na fotografii. Zde jsou například proti základnímu obrazu lehce posunuty
rty a oční stíny. Tento jakoby nechtěný, povrchní aspekt publikum brzy přijalo, a navíc si
získal velkou popularitu. Na druhé straně však také vyvolával mnoho nesouhlasu, především
ze strany radikálních feministek, které odsuzovaly proměnu ženy v pouhý komerční objekt. 7)
6.4.3. Mao
(1973) sítotisk a akryl na plátně 30,5 x 24 cm
Bylo zřejmé, že Warhol nechtěl pouze tvořit portréty, nýbrž se snažil proměňovat vše, co
zobrazoval na svých plátnech, v objekty. Tím však zobrazené osoby zpopularizoval ještě více,
než kdyby je portrétoval. Vůdce čínské komunistické revoluce se stal konzumním produktem,
stejně jako jím byl z jiných důvodů Elvis Presley. Warhol dokonce umělecky využil svou
vlastní image – prostřednictvím svých schopností grafika, svého životního stylu, svými
nechvalně proslulými večírky ve svém ateliéru Továrna. Pro množství mladých lidí se doslova
proměnil v legendární postavu a stal se jedinečnou obchodní známkou , která přinášela
__________
7)
Jordi Vigué Mistři světového malířství s. 469
36
finanční zisk. Umělec šířil svá díla a vydělával na nich s takovým
nadšením, až se stal skutečným guru. Málokdy se práce na svých
dílech sám účastnil, spíše na ně
pouze dohlížel, zatímco
na obrazech pracovala armáda asistentů a spolupracovníků,
například společnost Chromacomp, jež je pak tiskla na základě
umělcových instrukcí. 8)
(Obr. 37)
Warhol pracoval s takovými umělci, jakými byli Jean-Michel Basquiat a Francesco
Clemente, jejichž plátna upravoval. V roce 1994 bylo v Pelsyvánii otevřeno muzeum
Andyho Warhola (Andy Warhol Museum), největší muzeum ve Spojených státech
věnované jedinému umělci.
__________
8)
Jordi Vigué Mistři světového malířství s. 470
37
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY:
(Obr. 38) Dvoubarevný tisk
38
(Obr. 39) Čtyřbarevný tisk
39
(Obr. 40) Působení barev a pozadí – příloha ke Gestaltpsychologii
(Obr. 41) Působení barev a pozadí – příloha ke Gestaltpsychologii
40
SEZNAM LITERATURY:
PUBLIKACE:
AUTORSKÝ KOLEKTIV, Encyklopedie světového malířství, 2. vyd. Praha : Academia,
1975, str. 180
HUNT, M. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2003, 715 s. text
MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury 4. 1. vyd. Praha: Idea Servis, 2002, 198 s. ISBN 8085970-32-5
PLESKOTOVÁ, P.Svět barev, 1.vyd.Praha : nakldatelství: Albatros, 198, 199 s.
VIGUÉ, J. Mistři světového malířství 1. vyd. Praha: REBO PRODUCTIONS, 2004,
476 s. ISBN 80-7234-304-1
WREN, M. Andy Warhol. 1. vyd. Bratislava : CHAMPAGNE AVANTGARDE, 1993,
96 s. ISBN 80-7150-102-6
PERIODIKA:
KOLEKTIV AUTORŮ, Grapheion, 1. vyd. Praha, Středoevropská galerie a nakladatelství,
1998, s. 63, č. 2/98
WEB:
Gestaltpsychologie., [cit. 24. 2. 2008]. Přístup z: http://www.eteaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/copy_of_index_ht
ml.
Synestezie., [cit. 26. 2. 2008]. Přístup z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Synestezie
Sítotisk., [cit. 22. 2. 2008]. Přístup z: http://www.pantisk.cz/01.01.tisk_technologie.html
Kinoleum., [cit. 21. 2. 2008]. Přístup z: http://www.rydl.cz/produkty/prirodnilinoleum-marmoleum 21.2.2008
41
SEZNAM VYOBRAZENÍ:
OBR. 01 Pavel Červinka, Barevné kombinace podle psychologie barev, Počítačová grafika, 2008
OBR. 02 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/quadrate.gif
OBR. 03 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/kippfigur.gif
OBR. 04 Pavel Červinka, první vrstva, šablonový tisk, 2008
OBR. 05 Pavel Červinka, Překvapení, Počítačová grafika, 2008
OBR. 06 Pavel Červinka, Zlost, Počítačová grafika, 2008
OBR. 07 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/naehe.gif
OBR. 08 Pavel Červinka, rozložená matrice, linořez, 2008
OBR. 09 e-teaching.org
http://www.eteaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/geschlossenheit.gif
OBR. 10 Pavel Červinka, soutisk 17, linoryt, 2008
OBR. 11 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/kreuz.gif
OBR. 12 Pavel Červinka, nedokončený, šablonový tisk, 2008
OBR. 13 Pavel Červinka, dokončený, šablonový tisk, 2008
OBR. 14 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/balance.gif
OBR. 15 e-teaching.org
http://www.e-teaching.org/didaktik/gestaltung/visualisierung/gestaltgesetze/recht_drei.gif
OBR. 16 Synestezie http://www.socialfiction.org/img/Booba-Kiki.png
OBR. 17 Pavel Červinka, pauzák, kresba na pauzovacím papíře, 2008
OBR. 18 Pavel Červinka, rozřezané lino, PVC, 2008
OBR. 19 Pavel Červinka, dvě barvy, rozřezané lino, 2008
OBR. 20 Pavel Červinka, rámeček, rozřezané lino, 2008
OBR. 21 Pavel Červinka, první, šablonový tisk, 2008
OBR. 22 Pavel Červinka, druhá, šablonový tisk, 2008
OBR. 23 Pavel Červinka, třetí, šablonový tisk, 2008
OBR. 24 Pavel Červinka, čtvrtá, šablonový tisk, 2008
42
OBR. 25 Vojtěch Preissg, …bílý den a plno růží… 1919,
http://www.artbohemia.cz/functions/img.php?image=../img/preissig-vojtech/5384hradcanybi1.jpg 23.2.2008
OBR. 26 Vojtěch Preissg, Ex libris 1909,
http://www.exlibrisweb.cz/preissig.htm 23.2.2008
OBR. 27 Pavel Červinka, pasovací křížky, počítačová grafika, 2008
OBR. 28 Tereza Hrubá, linoryt, foto Mgr. Eva Francová
OBR. 29 Andy Warhol, Mick Jagger,
http://www.treadwaygallery.com/ONLINECATALOGS/DEC2006/catalog12-06/larg/0840.jpg 22.2.2008
OBR. 30 Pavel Červinka, naše třída, lepené šablony, 2008
OBR. 31 Pavel Červinka, dvoubarevný tisk, linoryt, 2008
OBR. 32 Pavel Červinka, překrývání kruhu, počítačová grafika, 2008
OBR. 33 Andy Warhol, VIGUÉ, J.
Mistři světového malířství 1. vyd. Praha: REBO
PRODUCTIONS, 2004, s.465 ISBN 80-7234-304-1
OBR. 34 Andy Warhol,
http://www.raster.art.pl/tygodnik/numer48/warhol.gif
OBR. 35 Andy Warhol, VIGUÉ, J. Mistři světového malířství 1. vyd. Praha: REBO
PRODUCTIONS, 2004, s.466 ISBN 80-7234-304-1
OBR. 36 Andy Warhol, VIGUÉ, J. Mistři světového malířství 1. vyd. Praha: REBO
PRODUCTIONS, 2004, s.469 ISBN 80-7234-304-1
OBR. 37 Andy Warhol, VIGUÉ, J. Mistři světového malířství 1. vyd. Praha: REBO
PRODUCTIONS, 2004, s.470 ISBN 80-7234-304-1
OBR. 38 Pavel Červinka, dvoubarevný tisk, linořez, 2008
OBR. 39 Pavel Červinka, čtyřbarevný tisk, tisk ze šablon, 2008
OBR. 40 Pavel Červinka, působení barev a pozadí, počítačová grafika, 2008
OBR. 41 Pavel Červinka, působení barev a pozadí, počítačová grafika, 2008
43