Proč je někdo svině a někdo hrdina?

Komentáře

Transkript

Proč je někdo svině a někdo hrdina?
Proč je někdo svině a někdo hrdina? Co se honí v hlavě špatným lidem? Proč někdo naopak dokáže vystoupit z davu a udělat
hrdinský čin? Jak bychom se chovali my sami jako dozorci irácké věznice?
Profesor Philip Zimbardo, jeden z nejuznávanějších psychologů na světě, zasvětil těmto otázkám
svůj život. Před nedávnem jsem společně s několika kolegy dostal příležitost se s ním osobně
sejít a o těchto věcech si promluvit.
Zlé ovce a slepota davu
Slavný Zimbardův vězeňský experiment a jeho práce s dozorci v Abú Ghraib ukázaly, že i
průměrný, původně slušný člověk, dokáže pod vlivem okolností dělat velmi zlé věci. Lhostejno, že
je to otec od rodiny, věřící či naprosto bezúhonný člověk.
Ve stanfordském vězeňském experimentu vzal profesor Zimbardo skupinu dobrovolníků z řad
studentů a v inscenovaném sklepním vězení pak z poloviny udělal dozorce a z druhé poloviny
vězně. Již po několika dnech se mezi dozorci objevilo chování, které bychom označili za velmi
kruté – ponižování, týrání, zlé a promyšlené tresty. Experiment musel být předčasně ukončen.
Abú Ghraib naproti tomu bylo reálné vězení v Iráku, ve kterém byli vězněni iráčtí zajatci. Jako
dozorci zde působili američtí vojáci. I zde se objevilo stejně kruté chování dozorců k vězňům.
Jelikož se ale nejednalo o řízený experiment, nebyla tato situace ukončena po pár dnech. Zlo
v Abú Ghraib tak rostlo bez kontroly až pekelně dlouho…
Co v těchto situacích udělalo lidi zlými? Zimbardovy výzkumy ukazují velký vliv takzvaného efektu
stáda. Jde o jev, kdy člověk dělá něco proto, že to dělají i ostatní. Takový člověk nechce být
vystaven sociálnímu tlaku, který by nastal v případě, že by se od stáda odlišil.
Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by
něco udělali. Albert Einstein, teoretický fyzik
Efekt stáda bývá občas i příčinou toho, proč někteří bezdomovci zůstávají bezdomovci. Bojí se
toho, že komunita „kolegů“ bez domova by se na ně, pokud by se pokusili najít práci, začala dívat
jako na zrádce.
Pro mnohé lidi je totiž opuštění komfortu davu tak nepříjemné, že s ním jdou, i kdyby šel do
pekla. Stačí se podívat do novodobé historie, například do Německa v 30. letech 20. století.
Často stačí to, že někdo s vysokou autoritou něco udělá a stádo jej v tom následuje.
Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic. Edmund Burke, britský filozof
Hrdina je trochu deviant
Proč se ale občas objeví někdo, kdo dokáže vystoupit ze stáda a poukázat na chyby v jeho
chování? Proč někdo dokáže zastavit u nehody, když ostatní jedou pouze kolem? Takového
člověka profesor Zimbardo označuje jako hrdinu. Říká, že dovednosthrdinství se dá postupně
učit. Jeho výzkumy ukazují, že hrdinou se člověk nerodí, ale že se jím stává.
Zimbardo vzal na naší schůzce černou fixu a namaloval si na čelo černou tečku. Chtěl nám
předvést jednoduchý způsob toho, jak trénovat hrdinství. Pokud člověk s takovou černou tečkou
chodí celý den, jezdí s ní autobusem, zvykne si na to, že na něho lidé hledí divně. Zvykne si díky
tomu být odlišný. Nepříjemný sociální tlak na něho přestane působit. Zvykne si opouštět
svoji sociální komfortní zónu a naučí se vystupovat ze stáda.
Trénování hrdinství
Pokud si člověk dovednost hrdinství trénuje, dokáže pak snadněji vystoupit z davu. Mnoho lidí
kolem autonehody projede prostě proto, že ani nikdo jiný nezastavil. Zimbardovský hrdina se ale
nenechá ovlivnit okolím, zastaví a poskytne pomoc. Dokáže vystoupit z davu a udělat nějakou
činnost jako první. Dokáže být odlišný, protože je na to již zvyklý. Hrdina je podle Zimbarda
trochu deviant.
Při stanfordském vězeňském experimentu byla hrdinkou Zimbardova budoucí žena. Byla to ona,
kdo v okamžiku, kdy se experiment zvrtnul, vystoupila z davu a přiměla ho experiment ukončit.
V Abú Ghraib byl hrdinou jeden mladý voják, který dokázal opustit komfortní zónu a na situaci ve
věznici upozornil.
Jádro našich životů se dá rozdělit na dva druhy akcí. Ty, které uděláme, a ty, které
nikoliv. Prof. Philip Zimbardo, profesor psychologie
Hrdinství každého dne – opouštění komfortní zóny
Slovo hrdinství bývá obvykle vyhrazeno pro neobyčejné činy, přesto je vhodné jím označit i
dovednost, kterou využíváme každý den. Příčina toho, že někdo dokáže skočit do kolejiště metra
a zachránit tam někomu život a schopnost neodkládat plnění našich každodenních úkolů má totiž
stejný základ. Jedná se pouze o jinou úroveň dovednosti vědomě opouštět naši komfortní zónu.
K tomu, abychom udělali nějakou akci, je často potřeba dostat se mimo zónu našeho pohodlí.
Pokud máme ráno vstávat, musíme zamáčknout budík a opustit svoji vyhřátou postel. Pokud
chceme pomoci u nehody, musíme zastavit, vylézt z našeho auta a začít jednat. V obou
případech se musíme vědomě dostat do zóny nekomfortu.
Většina důležitých činností v našem životě se právě nachází mimo komfortní zónu. Ta může být
jak fyzická, tak i sociální. Pokud se chceme s někým seznámit, musíme ho nejprve oslovit.
Chceme-li úspěšně podnikat, musíme si umět domluvit obchodní jednání nebo se seznamovat
s lidmi na networkingových akcích. Abychom následovali naši životní vizi, je také často potřeba jít
jiným směrem, než kam jde dav většiny.
Pokud jdeme s davem, dojdeme maximálně tam, kam šel ten dav. Pokud ale umíme
dav opustit, dostaneme se na místa, kde nikdy nikdo nebyl. Albert Einstein, teoretický
fyzik
Opouštění komfortní zóny je také důležité pro dosahování spokojenosti. Jelikož se na každou
komfortní zónu adaptujeme, je potřeba naučit se ji opouštět. Náš mozek nás za to odmění
dopaminem, který je látkou odpovědnou za naši spokojenost.
Jak tedy lze hrdinství trénovat?
Jelikož je hrdinství takzvaný mikronávyk, je dobré ho mít na paměti neustále. Dokonce je dobré si
z opouštění komfortní zóny udělat jakousi vášeň. Vždy, když můžete, zkuste komfortní zónu
opustit. Pobavte se s člověkem, který si sedl v autobuse vedle vás. Pokud se vám nechce během
dne nic dělat, pusťte se do akce, která je nejnepříjemnější.
Každodenní hrdinství může být trénováno používáním metody první z rána. Ta spočívá v tom, že
ráno uděláte ten nejnepříjemnější úkol na prvním místě. Toto ranní hrdinství vás povzbudí k
dělání dalších úkolů během dne.
Pokud vás napadne hrdinství udělat, je dobré dodržet samurajské pravidlo tří vteřin. Udělejte akci
do pěti úderů srdce. Pokud začnete nad akcí více přemýšlet, má váš mozek tendenci vymýšlet
racionalizace, proč by v komfortní zóně měl zůstat.
Zlo jako neobjektivní představa dobra
Kvůli Dunning-Kruger effektu (popsán v článku ZDE) si mnoho lidí myslí, že dělají dobro, i když
dělají něco zlého. Hitler i Stalin také chtěli ve svých zemích plnit svou představu společenského
blaha. Podobně například rozhovory s hromadnými vrahy ukazují, že si mnoho z nich vůbec
nepřipouští, že by dělali něco špatného.
Nejvíc utrpení způsobil člověk člověku proto, že byl přesvědčen o věcech, které se
ukázaly být nepravdivé. Bertrand Russell, logik a filosof, nositel Nobelovy ceny
Jak tedy nedělat toto nevědomé zlo? Kdokoliv, kdo se odhodlá dělat činnosti s významným
společenským dopadem, by měl nejprve pátrat po jejich objektivních následcích. Každý by si měl
připustit, že jeho představa dobra nemusí být správná a může být v konečném důsledku vlastně
zlem. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Co je vlastně zlo a dobro
Tato filozofická otázka trápila v historii mnoho lidí. Najít v této oblasti názorovou shodu je
problematické, proto zde zmíním pouze můj subjektivní názor.
Zlo bych nejobecněji definoval jako činnost jedince, která poškozuje ostatní jedince i skupinu,
jejíž je tento jedinec součástí. Podobně jako se chovají rakovinné buňky, které svojí činností
poškozují tělo, jehož jsou součástí.
Dobrem bych naopak definoval činnosti jedinců vedoucí k lepšímu fungování celku, jehož jsou
součástí. Tedy schopnost nesobecké spolupráce vedoucí k rozvoji a růstu jak ostatních
jednotlivců, tak celé skupiny. Tato definice připouští šedou zónu činností, u kterých se dopad
nedá jednoznačně určit. Celkově je tedy hledání nějakého objektivního dobra nikdy nekončící
cestou. Buďme každodenními hrdiny i tím, že budeme zpochybňovat své názory. Snažit se hledat
v čem nemáme pravdu je jedna z největších nekomfortních zón.
Následuj ty, kteří hledají pravdu, ale uteč od těch, kteří ji našli.
Charlie Chaplin, filmový tvůrce

Podobné dokumenty

PDF

PDF směrem k (židovské) minoritě, ale především směrem k  (holocaustem traumatizované) majoritní společnosti. Závěrem pak Peter Salner (Kto zachránil ľudský život, zachránil celý svet?) konfrontoval si...

Více

Revitalizace panelových objektů

Revitalizace panelových objektů a tedy cena, se nadále zvýší, pokud bude používán jako pohonná látka v automobilech, a to je velmi pravděpodobné v souvislosti s vrcholem těžby ropy a další prudce se zvyšující se poptávkou po ní. ...

Více

celý článek - THE VISION CARE INSTITUTE®, LLC

celý článek - THE VISION CARE INSTITUTE®, LLC pozadí této diskuze a nejnovější výsledky výzkumů.

Více