ZDE - Energetická agentura Vysočiny

Analýza energetických systémů
regionů Vysočina a Nordlicht
30. 4. 2014
Energetická agentura Vysočiny
Jaroslav Emmer
Obsah
1. Analýza území - základní fakta
1.1 Energetická situace v České republice
1.2 Charakteristika Kraje Vysočina
1.3 Analýza území
1.4 Struktura hospodářství Kraje Vysočina
2. Analýza spotřebitelských systémů
3. Jednotlivé druhy energií spotřebované a vyrobené v Kraji Vysočina
3.1 Elektrická energie
3.2 Spotřeba zemního plynu
3.3 Centrální zásobování teplem
3.4 Obnovitelné zdroje energie
4. Varianty řešení rozvoje energetického systému kraje
Analýza energetických systémů regionů Vysočina a Nordlicht
1. Analýza území - základní fakta
1.1 Energetická situace v České republice
Energetická situace
Česká republika patří v rámci Evropské unie mezi první tři země s vysokou energetickou
nezávislostí. Lépe je na tom pouze Velká Británie a Dánsko díky vlastním zásobám ropy a
zemního plynu. České republice se daří snižovat energetickou náročnost HDP, která mezi
roky 2000 až 2009 klesla o 23 %, zatímco v celé EU pouze o 15 %.
Energeticky soběstačná je Česká republika zejména díky zásobám uhlí. Podle České
geologické služby máme v těžebních lokalitách 206 milionů tun vytěžitelných zásob černého
uhlí a 863 milionů tun vytěžitelných zásob hnědého uhlí. Dalších zhruba 900 milionů tun
hnědého uhlí je vázáno územně ekologickými limity. V roce 2009 bylo v Česku vytěženo 11
milionů tun černého a 46 milionů tun hnědého uhlí. V roce 2010 byla zastavena těžba lignitu
a po 130 letech byla také v České republice ukončena výroba hnědouhelných briket.
Energetická závislost
Jako většina států světa je Česká republika zcela závislá na zahraničních dodávkách ropy
a zemního plynu. Ropy bylo v roce 2009 dovezeno 7,2 milionů tun. V roce 2008 byl dovoz
ještě vyšší, celkem 8,1 milionů tun. Zásoby ropy a ropných výrobků pro stavy krize a ropné
nouze má Česká republika na více než 3 měsíce běžného provozu.
Zemního plynu ročně dovezeme necelých 10 miliard m3, z toho 75 % z Ruska a zbylou část
z Norska. Za sebou už máme ostrou zkoušku připravenosti na výpadek dodávky této
strategické suroviny. V lednu 2009 při přerušení dodávky zemního plynu se prokázalo, že
plynárenská soustava ČR je schopná se vypořádat i s dlouhodobým výpadkem dovozu
zemního plynu uprostřed zimy. Kapacita podzemních zásobníků je 2,5 miliard m3 a počítá se
s jejím dalším navyšováním.
Elektrická energie
V roce 2009 se vyrobilo 82 250 GWh elektrické energie, naprostá většina v parních
a jaderných elektrárnách. Na celkové výrobě elektrické energie se parní elektrárny podílejí
62,8 % a jaderné 33,1 %. Obnovitelné energetické zdroje zajistily zbývajících 4,1 %.
Z celkové výroby elektrické energie vyvážíme necelých 18 %.
Obnovitelné zdroje
Solární (fotovoltaické) elektrárny se v roce 2009 na celkové výrobě elektrické energie
podílely 0,11 %. Výrazný rozvoj solárních elektráren nastal v roce 2009 a zejména v roce
2010 v důsledku dotací výkupních cen. K 1. lednu 2008 byl instalovaný výkon pouze 3,4
MW. Ke konci listopadu 2010 dosáhl instalovaný výkon 1 394 MW. Celková kapacita
solárních elektráren tak již převyšuje výkon největší parní elektrárny Prunéřov 2 (1 050 MW)
a přibližuje se kapacitě jaderné elektrárny Dukovany (1 830 MW). Využití instalovaného
výkonu solárních elektráren je však velmi nízké a nemůže v žádném případě parní a jaderné
elektrárny nahradit.
Podíl vodních elektráren na celkové výrobě elektřiny v roce 2009 byl 3,6 %. Tento způsob
výroby elektrické energie je v podmínkách České republiky limitován povětrnostními
podmínkami a hydroenergetický potenciál je v současnosti z velké části využit. V Norsku
vodní elektrárny zajišťují 95,7 % celkové výroby, v Rakousku 61,4 %. Větrné elektrárny
vyrobily v roce 2002 pouze 2 GWh elektřiny, v roce 2009 už 288 GWh. I přes tento výrazný
růst dosáhl podíl větrné energie necelých 0,4 % celkové výroby elektrické energie.
1.2 Charakteristika Kraje Vysočina
Kraj Vysočina v rámci České republiky zaujímá centrální polohu. Sousedí s krajem
Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským, se kterým vytváří oblast NUTS
2 za účelem podpory regionálního rozvoje. Je pro něj charakteristická členitost území, vyšší
nadmořská výška a řídké osídlení. Rozdrobená sídelní struktura přispívá v některých
případech k vylidňování menších obcí a odchodu mladých a kvalifikovaných obyvatel.
Území Kraje Vysočina se sice státní hranice České republiky přímo nedotýká, jižní část kraje
však zasahuje do její těsné blízkosti, a díky tomu se Vysočina společně s krajem Jihočeským
a Jihomoravským zapojuje do řady aktivit v rámci přeshraniční spolupráce s Rakouskem.
Povrch území je tvořen pahorkatinami Českomoravské vrchoviny. Region je atraktivní svým
poměrně nízkým znečištěním ovzduší a relativně zdravými lesy, nacházejí se v něm též
vodohospodářsky významné vodní plochy a zdroje vody.
Rozlohou (téměř 6 800 km2) se Vysočina řadí mezi regiony nadprůměrné velikosti – pouze
čtyři kraje jsou rozlehlejší. Nejvýše položeným bodem je vrchol Javořice (837 m n. m.) v
Javořické vrchovině na jihu okresu Jihlava, nejnižší bod se nachází v místě, kde na
jihovýchodě okresu Třebíč opouští území kraje řeka Jihlava (239 m n. m.). Na území kraje se
nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a Železné hory. Vrch Melechov v
havlíčkobrodském okrese je v některých pramenech označován za geografický střed Evropy.
Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí
s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). Základní
samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (stav od 1. ledna 2005). Obec na
Vysočině má v průměru 726 obyvatel, tedy nejméně ze všech krajů České republiky. V kraji
jsou nejčetněji zastoupeny obce s méně než 500 obyvateli. Statut města má v současnosti
34 obcí kraje, což je v rámci České republiky vzhledem k velikosti regionu mírně
podprůměrné.
K 1. lednu 2013 žilo na Vysočině přes 511 tisíc obyvatel, což mezi kraji České republiky
představuje třetí nejnižší lidnatost. Podíl městského obyvatelstva dosáhl k 31. 12. 2012
celkem 57,1 %. V roce 2012 se mírně zvýšil počet narozených dětí, výrazný byl pokles počtu
rozvodů. Podíl dětí narozených mimo manželství je dlouhodobě nižší než v ostatních
regionech České republiky s výjimkou Zlínského kraje, ale má rovněž vzestupnou tendenci
a v roce 2012 dosáhl hranici 37,7 %.
Ke konci roku 2012 bylo v kraji ve statistickém registru ekonomických subjektů, v němž jsou
evidována všechna vydaná identifikační čísla organizací, podchyceno 106,6 tisíc subjektů.
V rámci České republiky se tak Vysočina zařadila na předposlední místo před Karlovarský
kraj, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelské aktivity. Nejvíce
ekonomických subjektů v kraji vykázal okres Žďár nad Sázavou (24,3 tisíc), nejméně okres
Pelhřimov (16,4 tisíc).
Ekonomická výkonnost kraje zaostává za celorepublikovým průměrem. Jeho podíl na
hrubém domácím produktu České republiky se v posledních letech pohybuje kolem 4 %.
V roce 2011 činil hrubý domácí produkt na 1 obyvatele kraje přes 303 tisíc Kč, tj. více než 83
% průměru České republiky. Tradičně významné postavení má v Kraji Vysočina zemědělství.
Zdejší přírodní podmínky jsou sice podprůměrné (nadmořská výška a sklonitost pozemků
snižují produkční schopnost půd), pro některé zemědělské komodity a činnosti je však přesto
území Vysočiny optimální (produkce brambor, olejnin, pastevní chov skotu). Z průmyslové
výroby mají v kraji význam zvláště odvětví strojírenské a kovodělné, textilní, dřevozpracující
a potravinářské. Průmyslovými centry jsou zejména bývalá okresní města, vedle nich ale
i další města s dobrou dopravní dostupností.
Silniční a železniční síť Vysočiny má strategický význam z pohledu vnitrostátního
i celoevropského. Území kraje je součástí středoevropské urbanizované osy (Berlín-PrahaVídeň/Bratislava-Budapešť). Dálnice D1 (v síti evropských silnic označení E50 a E65) tak
slouží dopravě národní i evropské. Strategická poloha Vysočiny proto v posledních
letech přilákala řadu zahraničních investorů, kteří sem soustřeďují nejen výrobní kapacity,
ale rovněž výzkum a vývoj.
Na území Kraje Vysočina se nacházejí tři památky zapsané do seznamu UNESCO. Je to
městská památková rezervace Telč, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
u Žďáru nad Sázavou a židovská čtvrť se hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa v Třebíči.
Jak již bylo uvedeno, povrch kraje Vysočina je tvořen pahorkatinami a vrchovinami
Českomoravské vrchoviny. Z celkového počtu 729 měst a obcí se 47,3 % nachází
v nadmořské výšce 500 až 600 m n. m, dalších 38,9 % je v oblasti do 500 m n. m.
a zbývajících 13,8 % se nachází na území nad 600 m n. m. Územím kraje také prochází
geograficky významná hranice mezi dvěma úmořími a to Černého a Severního moře. Vrch
Melechov na území okresu Havlíčkův Brod je v některých pramenech označován za
geografický střed Evropy.
Tabulka 1.1 Výpočtové teploty vnějšího vzduchu te, průměrná teplota vzduchu
v otopném období tes a počet topných dnů otopného období, podle ČSN
38 3350
Místo
Podle
ČSN 06 0210
H
499
406
516
422
572
te
Otopné období
pro
tem = 12 °C
tes
d
Otopné období
pro
tem = 15 °C
tes
d
5,1
300
4,6
306
4,8
296
4,9
294
4,7
318
Pelhřimov
-17
3,0
241
Třebíč
-15
2,5
247
Jihlava
-17
3,0
243
H. Brod
-17
2,8
239
Žďár nad
-17
2,4
252
Sázavou
Vysvětlivky :
H – nadmořská výška (m nad m.)
tem – teplota vnějšího vzduchu, při níž se zahajuje vytápění (°C)
te – oblastní výpočtová teplota vnějšího vzduchu (°C)
tes – průměrná teplota vzduchu v otopném období (°C)
d – počet topných dnů (-)
v – místo leží v krajině s intenzivními větry
Otopné období
pro
tem = 13 °C
tes
d
3,6
257
3,1
263
3,5
256
3,3
253
3,1
270
Pramen: Publikace „Tepelně-technické a energetické vlastnosti budov“, Grada Publishing
Zdroj ČSÚ ČR
1.3 Analýza území
Sídelní struktura kraje je velmi rozdrobená, tvoří ji velký počet populačně malých obcí
a sídel. Na jedno sídlo (část obce), kterých je v území 1 444 připadá pouze 359 obyvatel
(v ČR je to 679 obyvatel). Sídla jsou integrována do 729 obcí, průměrná populační velikost
obce v kraji je 710 obyvatel, což není ani polovina průměrné hodnoty za celou ČR (1 635
obyvatel). V kraji jsou daleko nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než
500. Jde o téměř čtyři pětiny všech obcí kraje (573 obcí – 78,6 %). V ČR tvoří malé obce do
500 obyvatel pouze tři pětiny všech obcí. V kraji Vysočina v těchto obcích bydlí 21 %
obyvatel kraje, v celé ČR je to podstatně méně (8,5%). Na druhé straně v ČR bydlí v obcích
s více než 10 tis. obyvateli 54,1 % obyvatel, zatímco v kraji Vysočina jenom 36,2 %. Tento
více než třetinový podíl obyvatelstva bydlí v osmi největších městech kraje. Mimo okresní
města se jedná o Velké Meziříčí, Humpolec a Nové Město na Moravě. Statut města má však
v současnosti ještě dalších 25 obcí. Ve všech městech kraje bydlí 57,9 % populace, což je
na české poměry dosti málo (v ČR 70,8 %). Tyto informace podrobněji uvádějí následující
tabulky.
Tabulka 1.2 Obce a obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí v kraji Vysočina
k 1.1.2002 (relativní údaje)
Území
do 499
Havl. Brod
Jihlava
Pelhřimov
Třebíč
Žďár n. Sáz.
kraj
Vysočina
Česká
republika
73,3
81,0
80,8
80,9
77,0
struktura obcí a obyvatel v nich
počet obcí
počet obyvatel
5002000nad
do 499
50020001999
9999
10000
1999
9999
20,8
5,0
0,8
17,6
22,6
34,2
13,2
5,0
0,8
16,3
13,5
23,6
14,2
3,3
1,7
20,0
21,4
20,9
15,6
2,9
0,6
25,8
20,7
20,2
20,4
1,0
1,5
23,8
28,0
11,1
nad
10000
25,6
46,5
37,7
33,3
37,1
78,6
17,1
3,2
1,1
21,0
21,4
21,4
36,2
59,1
30,9
7,9
2,1
8,5
17,6
19,8
54,1
Pramen: Malý lexikon obcí ČR 2002, ČSÚ Praha 2003
Tabulka 1.3 Pořadí okresů podle počtu obyvatel a rozdělení dle odvětví jejich
zaměstnání
Okres
1
2
3
4
5
Žďár nad
Sázavou
Třebíč
Jihlava
Havlíčkův Brod
Pelhřimov
počet
obyvatel
125 025
116 904
108 394
94 918
72 604
Ekonomicky aktivní dle odvětví [%]
zemědělství
průmysl
služby
nezjištěné
9,8
10,0
6,6
10,7
12,3
37,7
33,9
37,7
35,5
34,1
48,0
50,5
49,1
49,2
48,1
4,5
5,6
6,6
4,6
5,5
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003, Statistický bulletin Kraj Vysočina 2003, ČSÚ
Praha 2003
Z údajů v předchozí tabulce je zřejmý charakter jednotlivých okresů v kraji. Zatímco na
Jihlavsku pracuje v zemědělství 6,6% obyvatel, na Pelhřimovsku je to skoro dvojnásobek
(12,3%). V oblasti průmyslu a služeb zde velké rozdíly nepanují, což je dáno rovnoměrnějším
rozložením průmyslových podniků.
Při srovnání největších měst v kraji (viz následující tabulka) je patrná nepřímá úměra
(s drobnými odchylkami) mezi velikostí města a podílem zaměstnanců pracujících
v zemědělství. Procentuální zastoupení průmyslu v těchto městech je přibližně stejné,
výrazněji se odlišuje pouze město Havlíčkův Brod, kde průmysl zaměstnává pouze necelých
25 % obyvatel.
Tabulka 1.4 Pořadí měst podle počtu obyvatel (nad 10 000 obyvatel) a rozdělení dle
odvětví jejich zaměstnání
počet
Ekonomicky aktivní dle odvětví [%]
obyvatel
(k
Město
31.12.2002) zemědělství
průmysl
služby
1
Jihlava
50 174
1,5
34,3
56,9
2
Třebíč
38 963
2,2
34,6
57,7
3
Havlíčkův Brod
24 320
4,1
24,8
66,9
Žďár nad
4
Sázavou
24 028
2,1
38,9
55,5
5
Pelhřimov
16 537
5,0
31,0
57,6
6
Velké Meziříčí
11 790
4,5
37,3
52,8
7
Humpolec
10 889
4,6
35,0
55,6
Nové Město n.
8
Mor.
10 532
7,5
31,3
55,8
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003, Statistická ročenka kraje Vysočina 2003, ČSÚ
Jihlava 2003
Jednotlivé oblasti kraje členěné podle nových správních obvodů lze porovnat podle
následujících parametrů:
Tabulka 1.5 Základní charakteristika správních obvodů obcí s rozšířenou působností
(stav k 31.12.2002)
Správní obvod
Rozloha
(km2)
Počet
obyvatel
Počet obcí
Počet měst
Bystřice n.
396,18
24 211
46
Pernštejnem
Havlíčkův Brod
631,87
51 440
56
Humpolec
227,92
16 840
25
Chotěboř
329,02
22 354
31
Jihlava
921,80
96 339
79
Moravské Budějovice
413,97
24 340
47
Náměšť nad Oslavou
221,07
13 997
28
Nové Město na
292,86
19 515
30
Moravě
Pacov
234,58
10 175
24
Pelhřimov
827,39
45 574
71
Světlá nad Sázavou
290,20
20 643
32
Telč
291,32
13 729
45
Třebíč
837,67
76 374
93
Velké Meziříčí
545,16
38 288
74
Žďár nad Sázavou
464,38
43 831
48
Kraj Vysočina
6 925,39
517 630
729
Pramen: Statistická ročenka kraje Vysočina 2003, ČSÚ Jihlava 2003
1
4
1
2
4
2
1
1
1
6
2
1
3
2
2
33
Hustota
zalidnění
61,1
81,4
73,9
67,9
104,5
58,8
63,3
66,6
43,4
55,1
71,1
47,1
91,2
70,2
94,4
74,7
Z výše uvedených údajů o hustotě obyvatelstva vyplývá, že v centrální části kraje je hustota
osídlení území podstatně vyšší. Je to způsobeno tím, že více jak polovina obyvatel obvodu
Jihlava žije v krajském městě. Ostatní části kraje jsou zhruba na stejné úrovni s výjimkou
Pacovska a Telčska, což je dáno převážně zemědělsky orientovaným hospodářstvím těchto
oblasti. Názornou představu v tomto směru podává i mapa 3 viz Příloha map (Hustota
obyvatelstva v r. 2000).
1.4 Struktura hospodářství Kraje Vysočina
Struktura hospodářství kraje Vysočina je ovlivněna historickým vývojem a zdejšími přírodními
podmínkami. V průběhu devadesátých let prošla ekonomika kraje (podobně jako celé ČR)
významnými transformačními změnami, spojenými s velmi rychlou privatizací a také
s restrukturalizací činností. Jak již zde bylo uvedeno, kraj Vysočina má v komparaci s kraji
České republiky nejvyšší podíl osob zaměstnaných v zemědělství a nadprůměrný podíl osob
pracuje i v průmyslové výrobě. Příčinou nízkého podílu osob pracujících v nevýrobním
sektoru hospodářství je sídelní struktura kraje vyznačující se absencí významnějších
koncentrací obyvatelstva.
Největším průmyslovým odvětvím kraje je výroba dopravních prostředků následovaná
strojírenstvím, třetím největším odvětvím se stal elektrotechnický průmysl, čtvrtým pak
potravinářství, za nímž ihned následuje kovozpracující průmysl a odvětví textilní a oděvní
výroby. Dalším odvětvím, zastoupeném v kraji Vysočina, je výroba skla, keramiky
a porcelánu, dřevozpracující a nábytkářský průmysl. Nejvíce osob v sektoru služeb kraje je
zaměstnáno ve školství, zdravotnictví a sociálních službách, dále pak v odvětví obchodu,
oprav motorových vozidel a spotřebního zboží a ve stavebnictví. Shodným znakem v sektoru
služeb je velikost podniku, kdy zde převažují podniky zaměstnávající maximálně 20
pracovníků.
Ze zastoupení zemědělské půdy do jednotlivých výrobních oblastí jednoznačně plyne
specifické postavení kraje Vysočina, kdy naprostá většina zem. půdy, plných 83,2 %, se
nachází v ZVO bramborářské, zatímco celostátní průměr pro tuto oblast činí jen 18,5 %.
Naopak v republice dominující oblast obilnářská, plných 40,5 %, je v kraji Vysočina
zastoupena pouze 9,1 %. Celkovou výměrou zemědělské půdy patří okresy kraje mezi větší
okresy v rámci ČR. V zastoupení hlavních kategorií využití ploch nejsou mezi jednotlivými
okresy kraje Vysočina příliš velké diference, pouze okres Žďár nad Sázavou vyniká poměrně
větším zalesněním a tím pádem nižším zastoupením zemědělské půdy.
Využití zemědělských ploch v procentech bylo k 31.12.2000 následující:
Tabulka 1.6 Využití zemědělských ploch
Kraj Vysočina
výměra
celkem
[ha]
lesní
plochy
zeměděls
ká půda
vodní
plochy
zastavěn
é plochy
ostatní
plochy
692 539
30,4
60,7
1,7
1,2
6,0
2. Analýza spotřebitelských systémů
Sektor bydlení - zahrnuje spotřebu všech druhů paliv a energie v domácnostech.
Celkový počet obcí v kraji
729
Průměrný počet obyvatel na jednu obec
710,3
Celkový počet domů
129 165

Rodinných domů

Bytových domů
7 478

Ostatních domů
2 068
Celkový počet bytů
119 619
212 687

Rodinných domech

Bytových domech
73 230

Ostatních domech
2 619
136 838
Tabulka 2.1 Počet domů – podle okresů
Domovní Z toho
Rodinné domy Bytové domy
fond
Domy celkem-H. Brod
25
800
24 184
1 255
celkem
Trvale obydlené
20 423
18 918
1 251
Neobydlené
5 377
5 266
4
Domy celkem-Jihlava
22 723
20 321
2 040
Trvale obydlené
19 214
16 914
2 031
Neobydlené
3 509
3 407
9
Domy celkem-Pelhřimov
19 929
18 341
1 124
Trvale obydlené
15 074
13 624
1 117
Neobydlené
4 855
4 717
7
Domy celkem-Třebíč
29 357
27 492
1 499
Trvale obydlené
24 162
22 433
1 488
Neobydlené
5 195
5 059
11
Domy celkem-Žďár n. Sáz. 31 356
29 281
1 560
Trvale obydlené
24 683
22 796
1 554
Neobydlené
6 673
6 485
6
Domy celkem-Vysočina
129 165 119 619
7 478
Trvale obydlené
103 556 94 685
7441
Neobydlené
25 609
24 934
37
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003
Okres
Ostatní
361
254
107
362
269
93
464
333
131
366
241
125
515
333
182
2 068
1 430
638
Neobydlené domy jsou:

obydlené pouze přechodně

sloužící k rekreaci

nezpůsobilé k bydlení
Tabulka 2.2 Počet bytů – podle okresů
Celková obytná plocha bytů v Kraji Vysočina je 9 486 586 m2. Na jeden byt připadá
v průměru 53,2 m2 obytné plochy.
Domy celkem
v tom:
obydlené domy
neobydlené domy
Podíl
neobydlených
domů (%)
Průměrné stáří
obydlených domů
(roky)
z toho:
rodinné domy
bytové domy
Domy
136 766
27 763
25 739
Budovy
21 702
30 123
31 439
108 062
28 704
21,0
21 762
6 001
21,6
21 570
4 169
16,2
15 680
6 022
27,7
24 486
5 637
18,7
24 564
6 875
21,9
45,9
45,7
45,9
47,1
47,9
43,3
46,0
44,0
45,8
42,7
44,9
53,5
47,5
41,6
48,5
37,9
43,5
39,8
49 548
51 969
41 457
8 091
42 137
9 832
Byty
Dwellings
Byty celkem
230 025
43 398
50 176
34 934
v tom:
obydlené byty
188 191
35 019
42 598
26 980
neobydlené byty
41 834
8 379
7 578
7 954
Hodnoty jsou uváděny celkem za kraj a poté za jednotlivé okresy
Tabulka 2.3 Počet trvale obydlených bytů podle způsobu vytápění
Z toho
Způsob vytápění bytů
ústřední topení celkem
kotelna mimo dům
kotelna v domě
etážové topení celkem
z toho na plyn
na elektřinu
na pevná paliva
Bytový fond Rodinné
celkem
domy
131 454
81 682
35 918
202
95 536
81 480
17 372
6 045
12 471
2 729
632
289
4 269
3 027
Bytové domy
48 817
35 621
13 196
11 053
9 529
331
1 193
Ostatní
955
95
860
274
213
12
49
kamna celkem
24 793
16 176
8 222
z toho na plyn
7 446
3 144
4 254
na elektřinu
8 168
4 884
3 054
na pevná paliva
9 178
8 147
914
jiný nebo komb. způsob 5 061
4 140
855
nezjištěno
1 104
818
243
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003
395
48
230
117
66
43
Z celkového počtu 179 784 trvale obydlených bytů je jich 73,1% vytápěno ústředním
topením, 9,7% etážovým topením, 13,8 pomocí kamen a jiný nebo kombinovaný způsob
vytápění se používá ve 2,8% bytů.
Spotřeba domácností
820
Vysočina
Domácnosti
1,7
ČR
800
1,6
GWh
780
1,5
760
740
1,4
GWh/střední stav obyvatel
Graf 2.1
720
700
1,3
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Tabulka 2.4 Počet trvale obydlených bytů podle paliva použitého k vytápění
Z toho
Bytový fond Rodinné
Energie k vytápění
celkem
domy
Bytové domy
uhlí
41 540
36 972
4 214
dřevo
15 841
15 092
649
elektřina
12 929
8 919
3 721
plyn
72 290
46 785
24 658
jiná nebo nezjištěno
37 184
1 093
35 948
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003
Zastoupení jednotlivých
v následujících grafech.
paliv
používaných
k vytápění
bytů
je
Ostatní
354
100
289
847
143
názorně
uvedeno
graf 2.2
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - bytový fond
21%
23%
9%
7%
40%
uhlí
graf 2.3
dřevo
elektřina
plyn
jiná
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - rodinné domy
1%
34%
43%
14%
8%
uhlí
dřevo
elektřina
plyn
jiná
graf 2.4
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - bytové domy
6%
1% 5%
52%
36%
uhlí
dřevo
elektřina
plyn
jiná
3. Jednotlivé druhy energií spotřebované a vyrobené
v Kraji Vysočina
3.1 Elektrická energie
Podle Roční zprávy o provozu ES v ČR za rok 2011 se v kraji Vysočina vyrobilo celkem
13 883,8 GWh a spotřebovalo 3 666,8 GWh elektrické energie (brutto). V kraji se tedy
spotřebovalo pouze 26,4% z vyrobené elektrické energie. Tento fakt je výrazně ovlivněn
přítomností jaderné elektrárny Dukovany, která ročně vyrobí přibližně 13 TWh. Dokazují to
i následující tabulka a grafy.
Tabulka 3.1 Instalovaný výkon elektráren
Typ elektrárny
Instalovaný
výkon
[MW]
13,2
Instalovaný
výkon
[%]
0,6
parní
vodní a
přečerpávací
455,4
20,3
plynová a
spalovací
16,8
0,7
jaderná
1 760,0
78,4
Celkem
2 245,4
100,0
Pramen: Roční zpráva o provozu ES ČR 2002, ERÚ 2003
Graf 3.1
Podíl instalovaného výkonu v elektrárnách v kraji Vysočina
78,4
0,7
parní
20,3
0,6
vodní a přečerpávací
plynová a spalovací
jaderná
Graf 3.2
Podíl vyrobené elektrické energie v elektrárnách v kraji Vysočina
97,9
0,2
parní
1,7 0,2
vodní a přečerpávací
plynová a spalovací
jaderná
Nepoměr mezi instalovaným výkonem a roční výrobou elektrické energie ve vodních
elektrárnách je dáno tím, že se na území kraje nachází velká přečerpávací elektrárna
Dalešice, která má instalovaný výkon 450 MW a slouží k vyrovnávání křivky zatížení
elektrizační soustavy v průběhu dne.
Roční spotřebu elektřiny (brutto) v roce 2009 podle jednotlivých sektorů hospodářství udává
následující tabulka.
Tabulka 3.2 Spotřeba elektřiny podle sektorů hospodářství
Sektor
Průmysl
Energetika
Doprava
Stavebnictví
Zemědělství
Domácnosti
Služby
Ostatní
Celkem
Spotřeba elektřiny
[GWh]
Spotřeba elektřiny
[%]
891,1
1 343,6
92,8
17,2
212,8
800
409,6
131,3
3 898,4
22,9
34,5
2,4
0,4
5,5
20,5
10,5
3,4
100,0
Tabulka 3.3 Přehled výrobců elektrické energie v kraji (Pinst > 1 MWe)
Výrobce
Chotěbořské strojírny a služby
a.s.
Tedom s.r.o., Třebíč
Tedom Energo s.r.o., Třebíč
Třebíčská tepelná a.s.
ŽĎAS a.s., Žďár nad Sázavou
ČEZ a.s.
Typ výroby
Instalovaný
výkon [MWe]
parní
dieselagregát
kogenerace
kogenerace
kogenerace
kogenerace
parní
jaderná
vodní
přečerpávací
vodní
Roční
výroba
(netto)
[GWh]
3,20
0,28
0,76
7,40
2,63
2,73
12,00
1 760,00
1,76
450,00
7,10
18,0
14,0
6,0
21,8
12 434,7
7,9
207,0
15,7
2,16
3,8
JME a.s.
1. Elektrárenská s.r.o.,
Pelhřimov
vodní
Pramen: Roční zpráva o provozu ES ČR 2002, ERÚ 2003
1,4
V oblasti působí tři významní distributoři elektrické energie. Na území bývalých okresů
Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou je to Jihomoravská energetika a.s., na území okresu
Pelhřimov je to Jihočeská energetika a.s. a v okrese Havlíčkův Brod Východočeská
energetika a.s.
3.2 Spotřeba zemního plynu
Na území Kraje Vysočina není provozována žádná těžba zemního plynu, ten je zde pouze
distribuován.
Jihomoravská plynárenská a.s.
Hlavní činnosti společnosti:
 Nákup a prodej zemního plynu

Rozvod zemního plynu

Technicko – inženýrská činnost v investiční výstavbě

Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení
Distribuční činnost JMP a.s. je soustředěna na všechny bývalé okresy Jihomoravského
kraje.V kraji Vysočina zásobuje JMP území okresů Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou a
okrajově okres Pelhřimov.
Nákup a prodej zemního plynu
Jediným dodavatelem zemního plynu JMP a.s. pro kraj Vysočina je společnost Transgas a.s.
Oproti roku 2001 se projevil nárůst v kategorii domácností o 18,5 % a v kategorii maloodběr
o 11,2%. Odběr v kategorii velkoodběr je dlouhodobě stabilní.
Graf 3.3
Vývoj počtu odběratelů zemního plynu (JMP)
90 000
80 000
70 000
60 000
50 000
40 000
30 000
20 000
10 000
0
1998
1999
2000
2001
2002
rok
Tabulka 3.4 Vývoj prodeje zemního plynu v jednotlivých odběratelských kategoriích
(JMP)
Kategorie
odběru
Velkoodběr
Maloodběr
Domácnosti
Celkem
1998
tis.m3
185 872
26 499
80 210
292 581
1999
tis.m3
183 903
33 135
93 917
310 955
2000
tis.m3
176 674
36 159
646
97 353
310 673
2001
tis.m3
191 780
35 408
88 427
315 615
2002
tis.m3
184 324
39 375
104 778
328 477
Tabulka 3.5 Podíl kategorií odběratelů na prodeji ZP v roce 2002 (JMP)
Prodej
Velkoodběr
Maloodběr
Domácnosti
Celkem
tis.m3
184 324
39 375
104 778
328 477
TJ
6 174,9
1 319,1
3 510,1
11 004,1
[%]
56,11
11,99
31,90
100,00
Graf 3.4
Podíl jednotlivých kategorií odběratelů na prodeji zemního plynu (JMP)
32%
56%
12%
Velkoodběr
Maloodběr
Domácnosti
Seznam plynofikovaných obcí s uvedením spotřeby za rok 2002 je uveden v příloze č.2.
3.3 Centrální zásobování teplem
V Kraji Vysočina působí 33 subjektů vlastnících licenci na výrobu tepla a 27 subjektů
vlastnících licenci na rozvod tepelné energie.
Současný trend na uhelném trhu je, stejně jako v minulých letech, charakterizován
omezováním těžby uhlí a přechodem na užití jiných ekologických paliv. Těžba i prodej
hnědého uhlí soustavně klesá už od roku 1996, a to v průměru o téměř 9 % ročně v letech
1996 - 1998. Při obchodování s uhlím je patrný vliv prudkého růstu plynofikace a elektrifikace
a v nemalé míře i stagnace výrobních programů průmyslových podniků.
Tabulka 3.6 Současná struktura spotřeby pevných paliv v kraji (REZZO 1,2,3 - r.2011)
Palivo
Teplo v palivu
Množství t
%
Hnědé uhlí tříděné
155 197
32,55
2 448,11
TJ
Hnědé uhlí prachové
66 782
14,01
1 065,94
Černé uhlí tříděné
18 828
3,95
508,91
Koks
22 598
4,74
619,95
Dřevo
206 662
43,35
2 977,06
Jiná tuhá paliva
6 704
1,40
129,73
Celkem
476 771 100,00
7 749,70
Pramen: Údaje z evidence REZZO za rok 2001, ČHMÚ Praha
%
31,59
13,75
6,57
8,00
38,42
1,67
100,0
Z předchozí tabulky vyplývá, že v kraji je z pevných paliv nejvyšší spotřeba hnědého uhlí.
Graf 3.5
Struktura spotřeby pevných paliv
1,40
43,35
46,56
4,74
Hnědé uhlí
Graf 3.6
Černé uhlí
3,95
Koks
Dřevo
Jiná tuhá paliva
Struktura spotřeby pevných paliv podle množství
250 000
200 000
150 000
[t]
100 000
50 000
0
HUTR
HUPR
CUTR
Koks
Dřevo
Jiná tuhá
paliva
Graf 3.7
Struktura spotřeby pevných paliv dle tepla v palivu
3 000,00
2 500,00
2 000,00
[TJ] 1 500,00
1 000,00
500,00
0,00
HUTR
HUPR
CUTR
Dřevo
Koks
Jiná tuhá
paliva
Tabulka 3.7 Podíl tříděných a netříděných paliv a dřeva
Palivo
Množství t
%
Paliva tříděná
196 623
41,24
Paliva
73 486
15,41
Dřevo
206 662
43,35
netříděná
Celkem
476 771
100,00
Pramen: Údaje z evidence REZZO za rok 2001, ČHMÚ Praha
Graf 3.8
Podíl tříděných a netříděných paliv a dřeva
41,24
43,35
15,41
Paliva tříděná
Paliva netříděná
Dřevo
Dle údajů poskytnutých Českým hydrometeorologickým ústavem bylo v kraji Vysočina
v kategorii REZZO 1 v roce 2008 evidováno 136 provozoven s celkovým množstvím 378
zdrojů tepla, z nichž bylo v tomto roce v provozu 335. Celkový instalovaný výkon všech
zdrojů činil 1 253,673 MWt a výkon provozovaných zdrojů měl hodnotu 1 140,546 MW t.
Tabulka 3.8 Roční spotřeba paliva REZZO 1
Palivo
HUTR
HUPR
Dřevo a dřevní
TTO
odpad
LTO
ZP
Propan-butan
Jiná tuhá paliva
Jiná kapalná paliva
Celkem
6 247,49
Jednotka
[m.j.]
t
t
t
t
t
tis.m3
t
t
t
Spotřeba
[m.j.]
10 776
65 845
85 952
7 288
1 086
93 638
80
5 308
3 918
Teplo
v palivu TJ
189,66
1 054,84
1 236,85
297,93
44,35
3 187,44
3,47
91,90
141,05
Pozn.: Celkovou spotřebu v kategorii jiná tuhá paliva tvoří spalování brusného prachu, který
vzniká broušením dřevotřískových desek v Dřevozpracujícím Družstvu Lukavec.
Energetická účinnost výroby tepla =83%, z toho vyplývá vyrobené teplo 5 185,42 TJ.
Tabulka 3.9 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 1
Palivo
[TJ]
Paliva pevná
Paliva kapalná
Paliva plynná
Dřevo – biomasa
Celkem
1 336,40
483,33
3 190,91
1 236,85
6 247,49
[]
21,39
7,74
51,07
19,80
100,00
Tabulka 3.10 Spotřeba paliva jednotlivých sektorů REZZO 1
Sektor
Veřejná energetika
Průmysl
Terciální sféra
Zemědělství
Doprava
Spotřeba paliv [TJ]
pevná kapalná plynná
dřevo
Celkem
-141,78
569,74
138,38
849,90
1 233,16 341,55 1 943,60 1 098,47 4 616,78
102,72
-641,71
-744,43
0,52
-17,88
-18,40
--17,98
-17,98
Dle údajů poskytnutých Českým hydrometeorologickým ústavem bylo v kraji Vysočina
v kategorii REZZO 2 v roce 2001 evidováno 1 037 provozoven s celkovým množstvím 1 452
zdrojů tepla, z nichž bylo v tomto roce v provozu 1 312. Celkový instalovaný výkon všech
zdrojů činil 1 322,933 MWt a výkon provozovaných zdrojů měl hodnotu 1 196,177 MW t.
Tabulka 3.11 Roční spotřeba paliva REZZO 2
Palivo
HUTR
HUPR
ČUTR
Koks
Dřevo
LTO
Nafta
ZP
Propan-butan
Bioplyn
Jiná tuhá paliva
Celkem
4 805,45
Jednotka
[m.j.]
t
t
t
t
t
t
t
tis.m3
t
tis.m3
t
Spotřeba
[m.j.]
23 615
937
2 404
5 345
11 837
2 131
48
108 510
298
975
1 396
Teplo
v palivu
365,42
TJ
11,10
62,75
145,67
148,49
90,12
2,03
3 893,32
13,70
35,02
37,83
Tabulka 3.12 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 2
Paliva
Paliva pevná
Paliva kapalná
Paliva plynná
Dřevo – biomasa
Celkem
[TJ]
622,77
92,15
3 942,04
148,49
4 805,45
[%]
12,96
1,92
82,03
3,09
100,00
Pro vyčíslení spotřeby paliva ve zdrojích zařazených do kategorie REZZO 3 se podařilo
získat údaje roku 2002, které jsou rozpracovány podrobněji než údaje z předchozích let.
V roce 2001 se rozlišovala spotřeba paliva pouze do čtyř základních skupin (HUTR, CUTR,
KOKS a ZP), v roce 2002 je již rozdělení dle následující tabulky. V roce 2002 již bylo
uvažováno s údaji ze Sčítání lidí,domů a bytů k 1.3.2001.
Tabulka 3.13 Spotřeba paliv REZZO 3
Palivo
HUTR
ČUTR
Koks
Dřevo
LTO
PB
ZP
Celkem
Jednotka
[m.j.]
[t]
[t]
[t]
[t]
[t]
[t]
tis.m3
Spotřeba
[m.j.]
120 806
16 424
17 253
108 873
124
389
119 198
Teplo
v palivu
1TJ
893,03
446,16
474,28
1 591,72
5,25
18,05
3 990,75
8 419,24
Tabulka 3.14 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 3
Paliva
Paliva pevná
Paliva kapalná
Paliva plynná
Dřevo – biomasa
Celkem
[TJ]
2 813,47
5,25
4 008,8
1 591,72
8 419,24
[%]
33,42
0,06
47,61
18,91
100,00
Údaje REZZO 3 také obsahují rozdělení bytů ve všech 730 obcích v kraji podle paliva
použitého k vytápění..
Tabulka 3.15 Počet bytů podle paliva použitého k vytápění
Palivo
počet
[%]
Dálkové Zemní
Elektřina
Uhlí
vytápění plyn
38 530 69 434
12 922
41 505
21,58
38,89
7,24
23,24
Dřevo
15 829
8,86
Topné
oleje
87
0,05
Propan CELKEM
Regionální diagram toky energií od primárních zdrojů až ke spotřebě
254
0,14
178 561
100,00
Elektrická energie
Graf 3.9
Rozdělení výroby elektřiny dle druhů paliva v jednotlivých krajích
Více než 60 % elektřiny se v ČR vyrábí v tepelných (především hnědouhelných)
elektrárnách. Bez mála 30 % výroby zajišťují jaderné elektrárny. Dukovanská jaderná
elektrárna vyrobila v roce 2011 15 369 GWh elektřiny a představuje tak nejvýznamnější
energetický zdroj v ČR. Její podíl na celkové výrobě elektrické energie ČR činil v roce 2011
téměř 16 %, její podíl na republikové spotřebě představoval 19 %. Kraj Vysočina je
s celkovými 14 265 GWh na druhém místě v produkci elektřiny po Ústeckém kraji.
Graf 3.10 Rozdělení výroby elektřiny dle druhů paliva v jednotlivých krajích
2,7%
4,7%
elektrárna Dukovany
15,9%
29,9%
jádro
fosilní zdroje
62,7%
OZE
mix fosilních zdrojů a OZE
3.4 Obnovitelné zdroje energie
Potenciál využití OZE v České republice shrnuje tabulka níže, která byla stanovena v rámci
přípravy Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich
obnovitelných a druhotných zdrojů.
Tabulka 3.16 Dostupný a ekonomický potenciál OZE v ČR
Solární kolektory
Fotovoltaika
Biomasa
Odpady
Vítr
Velké vodní elektrárny
Malé vodní elektrárny
Tepelná čerpadla
Celkem
Dostupný potenciál*
Podíl na
Výroba
primár.
energie
zdrojích
Výroba
energie
TJ/rok
11 500
100
83 700
3 700
4 000
5 700
4 100
8 800
121 600
TJ/rok
140
0
50 960
1 520
100
5 700
2 930
2 540
63 890
%
0,62
0,00
4,50
0,20
0,21
0,31
0,22
0,47
6,53
Ekonomický potenciál**
Podíl na
primár. zdrojích
%
0,01
0,00
2,91
0,09
0,01
0,34
0,18
0,15
3,69
*
dostupný potenciál - udává
současných podmínek
maximální možnou hranici využití daného zdroje za
**
ekonomický potenciál - je ta část dostupného potenciálu, kterou je možno za
současných podmínek ekonomicky využít
Kde dostupný a ekonomický potenciál je:
Technický potenciál – Je určen přítomností zdroje a jeho technickými podmínkami jeho
přeměny na využitelnou elektrickou energii. Stanovení technického potenciálu nemá
praktický význam a bývá obvykle mezistupněm pro stanovení využitelného potenciálu.
Využitelný potenciál – Využitelný potenciál je technický potenciál zdroje, který je možno
využít v současnosti dostupnými technickými prostředky a je limitován pouze
administrativními, legislativními, ekologickými nebo jinými omezeními. Tato omezení jsou
obvykle jasně definována.
Dostupný potenciál – Dostupný potenciál se v některých případech rovná využitelnému
potenciálu. Většinou je však limitován dalšími faktory např. využíváním zdroje pro jiné než
energetické účely (omezení možnosti pěstování energetických rostlin na zemědělské půdě,
která je využívána pro potravinářskou produkci. apod.). Udává obvykle maximální možnou
hranici využití daného zdroje za současných podmínek. U tohoto potenciálu nejsou
posuzována ekonomická omezení.
Ekonomický potenciál – Ekonomický potenciál je ta část dostupného potenciálu, kterou je
možno za současných podmínek, ovlivňující ekonomické parametry zařízení pro využívání
obnovitelných zdrojů energie (ekonomické, fiskální a legislativní podmínky, energetická
politika státu, investiční a provozní náklady, dostupnost kapitálu, úrokové sazby apod.)
ekonomicky využít. Ekonomický potenciál není definován jako fixní hodnota, závisí na
ekonomických a dalších faktorech a na zvolených kritériích.
V rámci stanovení potenciálu OZE byl v tomto dokumentu určen a analyzován tzv. dostupný
potenciál, jehož charakteristika je uvedena výše.
V zájmu úspor vyčerpatelných fosilních zdrojů energie jsou dnes různými nástroji (zejména
legislativními) preferovány alternativní energetické zdroje, tzn. obnovitelné zdroje energie
(OZE) a druhotné energetické zdroje. V ČR vyrábí nejvíce „obnovitelné“ energie vodní
elektrárny. Rozšířilo se rovněž spalování biopaliv, v kombinaci s fosilními energetickými
palivy, velký nárůst nastal v poslední době v oblasti fotovoltaických systémů.
Mezikrajské srovnání výroby elektřiny z OZE a z fosilních zdrojů
v kombinaci s OZE
Graf 3.11
Spotřeba elektřiny v domácnostech (GWh) v Kraji Vysočina a spotřeba elektřiny
v domácnostech v přepočtu na počet obyvatel (GWH/střední stav obyvatel) v Kraji
Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007.
Spotřeba elektřiny v domácnostech (GWh) v Kraji Vysočina a spotřeba
elektřiny v domácnostech v přepočtu na počet obyvatel (GWH/střední
stav obyvatel) v Kraji Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007
820
Vysočina
Domácnosti
1,7
ČR
800
1,6
GWh
780
1,5
760
740
1,4
720
700
1,3
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
GWh/střední stav obyvatel
Graf 3.12
Spotřeba elektřiny v průmyslu bez odvětví energetiky (GWh) v kraji
Vysočina a spotřeba elektřiny v průmyslu bez odvětví energetiky
v přepočtu na počet obyvatel (GWH/počet zaměstnaných v průmyslu)
v kraji Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007.
Průmysl
1500
Vysočina
ČR
19
18
1400
17
1300
GWh
16
1200
15
1100
14
13
1000
12
900
11
800
10
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
GWh/počet zaměstnaných v průmyslu
Graf 3.13
4. Varianty řešení rozvoje energetického systému kraje
V rámci návrhu energetické analýzy Kraje Vysočina byly navrženy tři scénáře zásobování
energií kraje:

referenční scénář, který byl vytvořen na základě stavu
Vysočina v roce 2001,

scénář přirozeného vývoje (BAU – Business As Usual), tj. nezasahování veřejného
sektoru do dalšího vývoje,

scénář cíleného vývoje (zasahování),
managementu kraje.
tj.
zásobování energií kraje
aktivního působení energetického
Scénáře mají přispět ke stanovení cílů a vyhodnocení dopadů. Jejich analýza má ukázat,
jaké jsou možnosti vývoje, má ocenit vlivy, které mohou působit na vývoj energetického
sektoru, má umožnit poznat a porozumět omezujícím podmínkám rozvoje a tak umožnit
energetický management založený na kvantitativních i kvalitativních podkladech pro
optimální rozhodování.
V1 - referenční scénář.
Tento scénář představuje nulovou změnu. Jde v podstatě o stav krajského energetického
systému v roce 2001, sestavený dle registrů ČHMÚ REZZO. Tento scénář je z hlediska
vývoje nepravděpodobný, neboť nezahrnuje přirozený technologický vývoj a časovou změnu
reálných podmínek. Proto je nazván referenční, neboť představuje výchozí stav pro
modelování.
V2 – scénář přirozeného vývoje (BAU)
Tento scénář je sestaven podle mezinárodní metodiky pro stanovení základní linie vývoje
(baseline). Jedná se o očekávaný přirozený vývoj krajského energetického systému. To
znamená, že při obnově energetického systému se v čase postupně uplatní očekávané
ekonomicky dostupné technologie. Předpokládá se zavedení připravovaných (tj. reálných)
legislativních podmínek vymezujících energetické podnikání i spotřebu energie
a omezujících prostor pro rozhodování. Předpokládá se ekonomické chování spotřebitelů
i dodavatelů energie. To znamená, že investiční rozhodování obou skupin bude vycházet
z nabídky uvažovaných na trhu dostupných technologií v daném období, z jejich ekonomické
výhodnosti, z aktuálních cen energií na trhu a z legislativních omezení včetně plnění
mezinárodních závazků.
Předpoklady přijaté při návrhu scénáře přirozeného vývoje jsou následující:

Snížení spotřeby primární energie na jedné straně v důsledku zvyšování účinnosti
energetických zařízení pro přeměnu energie je na straně druhé vyrovnáváno
zvýšenou poptávkou po energii v důsledku růstu ekonomiky a životní úrovně.

U části kotelen dochází nadále v rámci obnovy k náhradě uhlí zemní plynem
(pokračování plynofikace)

Individuální vytápění hnědým uhlím částečně ustupuje ve prospěch vytápění zemním
plynem (pokračování plynofikace)

V omezené míře dochází i k vyššímu využití obnovitelných zdrojů.

Dochází k výstavbě nových kogeneračních zařízení
V3 – scénář cíleného vývoje (zasahování)
Tento scénář představuje doporučenou variantu rozvoje, tj. aktivní přímé ovlivňování
spotřebitelů energie pomocí podpor a úlev a nepřímé ovlivňování strany dodavatelů energie
při dodržení principu rovné příležitosti a nenarušování soutěžního prostředí. Tento scénář
vyjadřuje využití dodatečných zlepšení, jichž lze ve srovnávacím období reálně působením
veřejného sektoru dosáhnout (princip dodatečnosti - additionality). Zásada spolufinancování
investorem umožňuje pro tento scénář získávat i veřejné prostředky vně krajského rozpočtu
(národní programy ČR, strukturální fondy EU, kohezní fond atp.).
Scénář zasahování počítá s aktivním působením na vývoj energetického systému kraje
prostřednictvím energetického managementu (řešeno v následující kapitole). Vývoj
energetického systému bude usměrňován prostřednictvím navržených programů, jejichž
cílem je snížení energetické náročnosti, zvýšení podílu využití obnovitelných zdrojů energie
a zvýšení podílu kombinované výroby elektřiny a tepla (chladu). Jedná se o tyto programy:

Programy snižování měrné spotřeby
Program pasivních domů
Program tepelné ochrany budov
Program rekuperace tepla

Programy pro zvýšení využití OZE
Program teplo sluncem
Program teplo biomasou
Program bioplynových stanic

Program pro zvýšení bezpečnosti zásobování elektřinou
Program kogenerace
Program primární elektřiny z obnovitelných zdrojů (voda, vítr a slunce)
Při tvorbě scénářů je nutno zvažovat nejenom environmentální dopady jednotlivých procesů
(technologií) na životní prostřední ale i ekonomická hlediska. Všechny subjekty, tj. občané
i organizace a energetické firmy, mohou svobodně rozhodovat o svých investicích. Na
příkladu rozhodování občanů nenapojených na CZT můžeme doložit, jak různorodé pohledy
mohou ovlivnit konečné rozhodnutí a tedy i předurčit následné dopady na životní prostředí.
Pokud se týká CZT, jeho cena by měla být nižší, než cena alternativního vytápění (obvykle
zemním plynem).