O škole - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy sady 273

Transkript

12. číslo, 6. ročník, 2011/12
www.zsjs.cz
Občasník Základní školy, Příbram II, Jiráskovy sady 273
Skolni_noviny_1_11.indd 1
13.5.2011 6:35:13
Úvodník
Zdravím všechny
svým posledním úvodníkem!
Pro náš časopis je charakteristické,
že každé číslo je věnované
jednomu tématu. Tentokrát
jsme si s redakční radou
vybrali téma – Láska je
láska. Úlohou redaktorů
je
poskládat
zajímavou
kombinaci
informací
a
úlohou ilustrátora je vyrobit
k tomu vhodné kresby,
které by ostatní zaujaly a
které samozřejmě budou
souviset s tématem.
Myslím si, že tuto úlohu
jsme splnili. Také mě
moc těší, že mi spousta
kamarádů a i ostatní ze školy říkají,
že se jim náš časopis líbí, obzvláště
pak komiks. Prý píšeme docela dobré,
zajímavé články a máme dobrá témata.
Děkujeme! Je to vždy pěkné, když na
chodbě vidím skupinky holek a
kluků, jak si čtou náš časopis
(většinou je to v den, kdy s
ním jde redakční rada na
trh). Všichni redaktoři
Školních novin si toho
váží. A protože je toto mé
poslední číslo časopisu
a i poslední úvodník,
celé redakční radě
samozřejmě
děkuji za pomoc,
paní
učitelce
Fousové a panu
učiteli Liškovi
za
kontrolní
dohled, našem kamarádům za
připomínky a náměty a poděkování
patří i mému bráchovi Honzovi za
podporu a kresby. Hezké chvilky
při čtení časopisu, příjemně strávené
měsíce do letních prázdnin a my
deváťáci – hurá na střední!
Natálie Vorlová, IX.A
Redakční rada Školních novin
Šéfredaktorka
časopisu:
Ilustrace
časopisu:
Natálie Vorlová
Poděkování
Jan Vorel
Email:
[email protected]
Email:
[email protected]
Výtvarná
stránka
časopisu:
Vedoucí
Redakční rady:
Email:
[email protected]
Email:
[email protected])
Jaroslava Fousová
Jan Liška
Ahoj!
Dva roky připravovala Školní noviny redakční
rada pod vedením Natálie Vorlové. Pomáhala
jí řada deváťáků a přidali se i mladší z nižších
ročníků. Nebyla to jednoduchá práce, vymyslet obsah, přesvědčit členy redakční rady, aby
napsali články, zajistili fotky, bylo toho hodně.
Zvládli jste to dobře a já touto cestou děkuji
celé redakční radě, a hlavně deváťákům z RR,
kteří v červnu naši školu opustí. Posunuli jste
naše Školní noviny zase kousek dál, ukázali
jste těm mladším, jak se dělají noviny.
Jaroslava Fousová
J. Fousová
Redaktorky a redaktoři
Pavlína Králíčková
[email protected]
Jakub Hron
[email protected]
Marek Červenka
[email protected]
Kamil Chvátal
[email protected]
Josef Mrkáček
[email protected]
Petr Nohlejl
[email protected]
Štěpán Valter
[email protected]
2
13.5.2011 6:35:17
Všechny naše lásky
O jedné pohlednici
„Nejdřív pocítím tu modrou barvu inkoustu, jak se mi jemně vsakuje
mezi vlákna papíru. Ale pozor! Ne zase moc, aby slova byla čitelná!“
Dominik Kovář, IX. A
Byla jednou jedna pohlednice, která ležela
na stole v pracovně vedle počítače. Nesnesla
pohled na to modré „F“, které na něj škodolibě pomrkávalo z obrazovky počítače. Totiž vždy, když na to malé modré „F“ někdo
kliknul, uvědomovala si svoji samotu. Vždy
ji rozesmutnilo, kolik toho lidi napíšou na
Facebook.
A co ona? Kam se ztratila ta krása posílání
pohlednic? Měla zkrátka na Facebook vztek,
a tak mu jednoho dne povídá: „Dobře mě teď
poslouchej, Facebooku! Teď ti řeknu něco o
nás, pohlednicích, abys věděl, že máme na
světě ještě stále svoje místo!“
Facebook na ni jen tiše zamrkal z obrazovky
na znamení, že ji poslouchá. A tak pohlednice začala vyprávět.
„Na tobě je napsána spousta textů klávesnicí, nebo jak tomu říkáte. Odešlou tě, a lidé
si to přečtou tak rychle, že si svou cestu ani
nestačíš vychutnat. To mě čeká vždy spousta
zážitků!“
„Nejdřív pocítím tu modrou barvu inkoustu,
jak se mi jemně vsakuje mezi vlákna papíru.
Ale pozor! Ne zase moc, aby slova byla čitelná! Jak pisatel klouže rukou po mých řádcích
a pečlivě zvažuje, jaká slova napsat. Až to
někdy šimrá, když chytne slinu a píše proud
slov takovou rychlostí, až pero skřípe! Když
ale píše kuličkovým perem, mívám strach,
aby se mu písmenka nerozkutálela po papíře.
Poznám i pisatele naštvaného. To je potom
pro mě nebezpečná kombinace, ostrá slova a
ostré pero!“
„A potom si užívám cestování…“ Zamyslela
se pohednice a Facebook na ni jen zasněně
hleděl. „Na poště to razítkem ani moc nebolí. Jsem opravdu ráda, že ten přímý zásah
schytá kamarádka známka a ne já.“
okamžitě. Nechtějí čekat dva dny, než k nim
dorazíš. A od toho jsem dobrý já - Facebook.
Lidé jsou rádi, že mohou některé zprávy odeslat tak, že jednoduše kliknou na „odeslat“!“
„A potom slyšíš, jak se má paní pošťačka, co
psaní nese. Už na ni všichni čekají, co že jim
nese za psaní. Jestli radost, nebo trápení. Někdy jí i koláče a kávu nabídnou za to psaní.
To prý ale bývají jen hodné babičky, které
čekají na důchod.“
Nyní zase poslouchala na oplátku pohlednice. Musel uznat, že slova Facebooku byla
moudrá. Ano. Na světě jsou potřební oba.
„Ale správná pošťačka si jen kocoura na každém dvorku pohladí a už spěchá zase dál. K
dalšímu domku v ulici, kde na ni netrpělivě
čekají a těší se na těch pár řádků na papíře.“
„A potom mě ten člověk, jehož jméno bylo
celou dobu na mě napsáno, přečte. Někdy je
to prý atmosféra jako na Vánoce. Plná očekávání.“
„Když si mě čitatel vezme do ruky celej rozechvělej a čte slova na mě napsaná, jako bych
byla svatej svitek, to si pak připadám jako při
ňákém krásném obřadu.
„Tak to je můj život, Facebooku. Ty elektronická podobo! A co ten tvůj? Naťukají do
tebe pár řádků, bez hacku a carek, a kliknou
na to osamělé slovo „odeslat“. A co známka?
A obálka? Nepřipadáš si tak trochu nahý,
když cestuješ za svým adresátem?“
Facebook pečlivě poslouchal vyprávění pohlednice a potom povídá: „Tvé vyprávění
bylo velmi zajímavé a v mnoha věcech s tebou
souhlasím. Setkání adresáta s tebou je určitě
osobnější. Avšak uvaž, na světě se děje spousta krásných věcí, které je lepší vědět hned.
Některé zprávy chtějí lidé těm druhým sdělit
A tak se to všechno vysvětlilo. Pohlednice i Facebook na sebe byli hrdí, že mohou
nést různá poselství. Od té doby, co si spolu
promluvili, už pohlednici nevadilo, že má
výhled na to modré velké „F“. Z Facebooku
a pohlednice se tak nakonec stali dobří kamarádi.
Zrada
(Jana Vandělíková, IX.B)
Každý večer před usnutím myslím na
tebe.Každý okamžik, když nejsem s
tebou,
nezvládám.
Pláču, brečím, ovládá mě smutek.
Ale když už tě mám
Cítím jak mi buší srdce.
A je to zvláštní pocit.
Na každém mém kroku cítím tvůj
parfém.
A vím, že jsi blízko.
Jdu za tou vůní, ale vidím tě s jinou.
Tu najednou cítím vlhké oči
Klepou se mi kolena a utíkám pryč.
Daleko, daleko od tebe a od tvé zrady.
Omlouváš se mi.
Ale já už ti nevěřím.
Už to dál nejde.
Brána mého srdce se zavřela.
3
13.5.2011 6:35:17
Já bych se tak ráda vdávala
Anebo taky ne... No, nevím, kolik holek
v mém věku by se rádo vdávalo, ale
myslím, že moc ne. A výjimkou nejsem
ani já. Proč vstupovat předčasně do
svazku manželského, když si člověk může
užít ještě několik let život ,,naplno“? Tím
chci říct, že jakmile je dívka vdaná, už
je v mnoha věcech omezená a nemůže
různé věci dělat tak, jako dříve, ale začne
mít zcela jiné věci na starosti. Může se jí
změnit celý život. Někomu se svatbou
změní o tolik, že na to třeba nebude
ani připraven. Obzvláště v mládí, když
se dívky vdávají (ať musí či nemusí), si
tím většinou zkazí život. Ve věku, kdy si
můžou nejvíc užívat, si vyberou zcela
jinou cestu. Vdají se. A postupem času
jim to začne docházet. Protože předtím
nebyly schopny si vše pořádně promyslet.
Tím, že byly zamilované, se hned chtěly
vdát. Ovšem zamilovanost je zcela něco
jiného než láska. Zamilovanost začne
časem opadávat, mizet. Kdežto láska
je to, co zůstane. Ten pocit, že s tímto
člověkem chci strávit zbytek života…
Abych se zpět vrátila k mladým nevěstám,
tak tímto pořádně nepromyšleným
krokem a nerozvážností přibývá spousta
rozvodů. Teprve minulý rok bylo
uzavřeno o několik tisíců svateb méně
než předešlé roky. A z toho plyne, že i
rozvodů tím pádem hodně ubylo. Dnes
už se do vdavek nikdo nehrne. za:
každý věděl, že oni dva k sobě patří.
Protože důležité je, že to vědí oni.
P. S. Na svatbu je hodně času!
Natálie Vorlová, IX. A
1) svatba, která by za něco stála, není
levná,
2) dnes lidé na matku samoživitelku
nebo na neprovdaný pár s dítětem
nekoukají, jak kdyby byli z jiné planety,
dnes už je to normální věc a
3) nejspíš už většině lidem přijde svatba
jako pasé. A proto ne, nechci se vdávat
mladá. Přijde mi zbytečné vdávat se v 18
nebo 23 letech. Ideální věk je podle mě
28 – 32 let. Protože když někdo někoho
opravdu miluje a je to opravdová láska,
tak si to nemusejí dokazovat svatbou,
nemusejí nosit stejné prstýnky, jen aby
Moje první pusa
Má první pusa byla myslím ve školce
od roztomilého chlapečka. Když jsem
ji dostala, zrudla jsem, ale byla sladká a
upřímná.
Miroslava Staňková, IX. B
Ona každá pusa má něco do sebe.
Ale „pusa“, kterou vám dá váš domácí
mazlíček, je pusa zvířecí.
Byla sobota, nebo neděle? Doopravdy už
si nevzpomínám. Toho hezkého letního
dne jsem venčila Lili. Ale vy vlastně
nevíte, kdo je to Lili! Malý roční zakrslý
králíček. Zrovna jsem ji držela v náruči
a její hebký a jemně teplý čumáček se
dotkl mé tváře.
Smějte se, ano, ale nedovedete si
představit, co to udělá s člověkem, jak
ho to zahřeje u srdce, jak moc to potěší
mysl.
Možná to ani nebyla pusa, ale víte, že se
říká, že pusa je úžasný vynález přírody, jak
zastavit řeč, když slova jsou zbytečná.
Dana Švačková, IX. B
Moje první pusa? Začalo to tak, že jsem
poznala kluka jménem Tomáš. Zakoukali
jsme se do sebe a pomalu se poznávali,
byla jsem jedenáctiletá puberťačka a
styděla se. Přišlo to strašně nečekaně.
Byli jsme u něj doma a koukali se na
film. Pomalu jsem usínala a on mě hladil
po vlasech. Potom mě oslovil a řekl,
abych se na něj koukla, začalo mi bušit
srdce, ale koukla jsem se … a pak mi dal
krásnou sladkou pusu, na kterou nikdy
nezapomenu. Večer jsem šla domů a
pořád jsem ho měla v hlavě, ani jsem
nemohla usnout…Byl to nádherný
pocit…
Stefanie Balogová, IX. B
Svoji první pusu si nepamatuji. Dostal
jsem ji asi hned, jak jsem se narodil. Byla
to pusa, jak jsem se dověděl od mamky,
hned v nemocnici po devítihodinovém
porodu. Byla to moje první, nejsladší,
nejhezčí a nejmilejší pusa v mém životě,
protože byla plná mateřské lásky, štěstí a
radosti ze založení rodiny.
Hušek, IX. B
Byl krásný letní den a já vnímala všechny
přírodní vůně. Byl tam se mnou on! Moje
první láska. Přiblížil se k mým rtům a pak
mě krásně a jemně políbil. Měla jsem
ten nejkrásnější pocit. Motýlci mi létali v
bříšku, klepala se mi kolena, ale dodnes
na to ráda vzpomínám. Teď už sice ani
nevím, kde je ta moje první láska, ale
vím, že na ni nikdy nezapomenu.
Julie Kováčová, VII. A
4
13.5.2011 6:35:17
Láska platonická
Už se vám nikdy stalo, že jste se
zamilovali do nikoho, kdo vaši
lásku neopětoval?
Mně už se to stalo tolikrát, ale ta
největší byla, když jsem byla v
páté třídě. Jmenovali se Honza
a Láďa, byli dvojčata, každý byl
krasavec, ale problém byl, že
byli o čtyři roky starší. Skoro
každá holka nebo kluk už se
zamilovali do staršího kluka
nebo holky. Moje láska však
přesahovala všechny meze, byla
jsem v tom, jak se říká, až po
uši. Každé ráno, když jsem jela
do školy autobusem, jsem se
jim dívala do okna a vyhlížela
je. Občas jsem je zahlédla, ale
jindy už jsem se hrozně těšila
do školy, abych je zase viděla, a
proto jsem jako stopařka stála u
schodiště, a když přišli, koukala
jsem se jako jinam, a když přešli,
zamilovanýma očima jsem se za
nimi dívala.
Mým esem v rukávu bylo to, že
můj bratr s nimi chodil do třídy,
a tak jsem ho vždy vyzpovídala,
jestli třeba o mně nemluvili
(nikdy o mně nemluvili!).
Partnerská láska
Na redakční radě jsem
dostal téma partnerská
láska a přemýšlel jsem, jak
o tomto tématu napíšu
článek. Partnerská láska
už asi není to první zamilování, když se setkají
poprvé dva lidé a hned se
do sebe navzájem zamilují.
Partnerská láska by asi měl
být už dlouhodobý vztah,
ve kterém asi už té lásky
nebude tolik, ale naopak v
tomto vztahu bude pořád
více důvěry. Všichni lidé,
asi nevydrží milovat celá
léta ty druhé a proto se asi
také v mnohých případech
rozvádějí. Ale myslím si,
že je mnoho spokojených
a stále zamilovaných párů,
které už jsou spolu třeba i
10 a více let.
Toho roku jsem byla stejně jako
oni poslední na škole, a tak
jsem hrála na rozlučce deváťáků
divadlo (hrála jsem prase) a oni
nacvičovali tu rozlučku. Jeden
den si vedle mě Honza sednul
a zrudl jako rajče, a v tu chvíli
si všimli, že se něco děje, a tak
se mi radši vyhýbali a já jim už
taky, protože jsem pochopila, že
u nich nemám šanci. Ovšem tou
největší ránou pro mě bylo to,
že když jsem do nich byla nejvíc
zabouchnutá, oba si našli holku.
Moje láska je už dávno pryč,
občas je potkám v obchodě, ale
když ta chvíle nastane, tak radši
dělám, že je nevidím.
Markéta Hudečková, VIII. A
Petr Nohejl, IX.A
5
13.5.2011 6:35:17
Zamilované recepty
Zamilované vafle
Utřeme vejce s cukrem a vanilkovým
cukrem do pěny. Vmícháme hladkou
mouku a trochu soli. Těsto lijeme po
částech na rozpálenou pánev vymazanou
olejem. Po chvíli obrátíme. Mezitím
přebereme maliny. Ušleháme smetanu
dotuha, vmícháme maliny a lžíci likéru.
Hotovou směsí poklademe vafle, uložíme
na chvíli do chladu a potom je sypeme
skořicí, strouhanou čokoládou apod.
želatiny vmíchejte ovoce nakrájené na
kousky. Nalijte na plech nebo nějaký
podnos a nechte ztuhnout. Po zatuhnutí
hmoty vykrájejte stejná srdce jako jsou
piškotová slepená srdíčka a přitiskněte je
na zavařeninu. Dobře vychlaďte a zdobte
ovocem.
Bábovička pro zamilované
Salát pro zamilované
Jemně nastrouháme celer, pokapeme
citronovou šťávou a vmícháme nadrobno
nasekané ořechy. Přidáme pokrouhanou
nivu a zamícháme. Přilijeme, olej a
dochutíme solí a mletým pepřem. Chuť
zjemní 2 PL majonézy, kysané smetany
nebo jogurtu.
Srdíčka pro zamilované
Ze světlého piškotového korpusu
tvořítkem vykrojte 4 srdíčka (nebo tolik,
kolik se jich dá vykrojit), polovinu potřete
krémem ( instanční od doktora Oetkera ),
přitiskněte zbylá srdíčka. Povrch potřete
tence zavařeninou, nejlépe malinovou.
Dále rozmíchejte 1/2 lžíce želatiny ve 100
ml studené vody a nechte nabobtnat.
Potom přilijte 5 lžic malinové šťávy
a 50 ml vody. Dále připravte želatinu
podle návodu na sáčku. Do chladnoucí
Čokoládu nalámeme na kousky, vložíme
na misku umístěnou nad vodní lázní
a přidáme k ní stejné množství másla.
Trochu rozpuštěné čokolády si necháme
na zdobení talíře. Do mísy rozklepneme
tři celá vejce, přidáme žloutky, cukr a
vanilku a vše dohromady promícháme.
Přisypeme trochu proseté mouky a
při nízkých otáčkách šlehače pomalu
vmícháváme do čokoládové směsi.
Připravenou směsí naplníme vymazané
kovové bábovičky (asi 1 cm pod okraj).
Pečeme v troubě při 200° C asi 6 minut.
Vyklopíme na talíř a můžeme posypat
moučkovým cukrem. Zdobíme šlehačkou,
jogurtem nebo smetanou, jahodami a
lístky čerstvé máty.
Láska mateřská
Láska mateřská je slovy nevyjádřitelná, perem nepopsatelná.
Můžete o ní číst, můžete o ní
psát, ale nikdy vám to ani zdaleka
nevypoví, jaká ve skutečnosti je.
Taková láska se musí prožít, pak
je její hodnota pochopitelná. Je
to láska na celý život, opravdová,
hluboká, nenahraditelná. Stejnou měrou jako milujeme své
děti, máme o ně strach, který nás
provází ruku v ruce s láskou na
každém kroku. Každá jejich bolest je naší bolestí, každé jejich
utrpení je naším utrpením. Mateřská láska má stejně jako dítě
svůj vývoj. S rostoucím věkem se
obohacuje o další dimenze, mění
se projevy lásky. Např. jen těžko
si dokážeme představit maminku, která povede svého 15-ti letého syna do školy a tam se s ním
bude loučit„pusinkami“, které my
maminky tak rády dáváme, naopak u malých dětí je to věc zcela
běžná. Musíme si tedy svou lásku
vychutnávat
a užívat co
nejintenzivněji a přát si,
aby tak jako
my milujeme své děti,
i ony jednou
milovaly děti
své.
Šárka Trnovská
6
13.5.2011 6:35:19
Láska ke sportu
Podle mého názoru je láska
ke sportu někdy jako láska k
nějaké dívce, ale je tu jeden
„menší „ rozdíl, se sportem si
nemůžete vyjít ven, do kina a
podobně.
Judo - naše láska ke sportu
„Judo je v překladu doslova jemná cesta.“
Dominik Pokorný a Martin Řezáč, VIII. A
Judo provozujeme už osmým rokem a chtěli
bychom vám vlastně objasnit, co to pro nás
znamená a co to judo je.
Judo pro nás znamená hodně jako sport, ale
i jako náplň volného času. Judo je v překladu doslova jemná cesta. Založil ho japonský
profesor Jigoro Kano („Džigoro Kano“). V
judu jak, si asi většina z vás představuje, nejsou jen údery na dálku, ale i boj o úchop, boj
v postoji a na zemi, ve kterém se smí škrtit a
páčit. Což nás mimochodem na tomto sportu velice těší.
K judu patří spousta věcí, bez kterých by nebylo judo judem. Například kimono, pásky
různých barev, tatami, což je vlastně v češtině
žíněnka, a mnoho dalších věcí. Judo má i svůj
vlastní český svaz, ve kterém je každý judista
se svým klubem evidován. Takže i my.
Když chcete judo dělat závodně a nejen pro
své potěšení, musíte si opatřit judistický průkaz vydávaný právě už zmiňovaným českým
svazem, do kterého si musíte obstarat zdravotní prohlídku, fotku, a stupeň vašeho pásku. Když máte tento průkaz řádně vyplněný,
můžete s ním navštěvovat různé soutěže po
celém světě.
Judistické závody probíhají tak, že na ně přijedeme s naším trenérem, jdeme se zvážit a
následně přihlásit. Po rozlosování váhových
a věkových kategorií začínají zápasy. Nastupujeme na jednotlivé tatami, na které nás
vyvolávají po obrovské hale mikrofonem. Po
zápase se se soupeřem pozdravíme, ukloníme
rozhodčím, kteří jsou na jedné tatami tři.
Rozhodčí nás hodnotí třemi stupni bodů.
První je juko, druhým je wazaari a poslední
ippon. Na konci se vyhlásí vítězové a jede se
domů s medailemi, pokud nějaké vyhrajeme.
Ale než se dostaneme na závody, musíme
absolvovat tvrdé a náročné tréninky, na, kterých pilujeme techniku, fyzickou kondici a
obratnost.
Když toto všechno shrneme, že v judu musíme snášet spoustu zranění, obětovat mnoho svého volného času a jako profesionálové
musíme obětovat i nějaké ty korunky, tak je
to jen malá daň za to, co zažijeme, co obdržíme a za to, co milujeme.
Lásku ke sportu může cítit
příznivec daného sportu nebo
samotný sportovec. Podle mého
cítí příznivec větší lásku ke
sportu než samotný sportovec,
protože sportovec, který dělá
sport a chodí na tréninky každý
den, už není tak nadšený, každý
den je totiž ztahaný jako pes.
To příznivec ten sport pozoruje
a kritizuje, ale když ho baví
koukat se stále na jeho oblíbený
sport, dá se říct, že už ho
miluje? Ne! Milovat sport může,
jen když k němu něco přidá,
sleduje ho každý den a sám
ho provozuje. Z toho vyplývá,
že pravý nadšenec sportu je
sportovec a příznivec v jednom.
Protože sport provozuje, rozumí
mu a sleduje aktuální výsledky,
závody či zápasy. Toto si já o
lásce ke sportu myslím.
Roman Bischof, VIII. A
Miluji bramborové
knedlíky
Jedno z mých nejoblíbenějších
jídel jsou bramborové knedlíky.
Když vidím, jak plave v omastku
a na něm si lebedí zelí, sbíhají
se mi sliny. Chvilinku ten žlutý
váleček pozoruji a moc se
těším, až ho ochutnám.Přesně
v půlce do něj zabořím nůž
a rozdělím ho na dvě části,
jednu pomaličku vložím do
úst. V puse mi exploduje skvělá
bramborová chuť a mé chuťové
buňky se mohou zbláznit.
Knedlík je krásně křehký, takže
se přímo rozplývá na jazyku.
Pořádně si sousto vychutnávám,
ale už pomalu začínám
pokukovat po dalším kousku.
Lucie Stočesová VIII. A
7
13.5.2011 6:35:19
Moje první láska
ROZHOVOR
pro mne byla přímo femme fatale neboli
osudová žena. Když nad ní zpětně uvažuji,
dochází mi, že to vlastně ona byla tou první
opravdovou láskou.
Když existuje první láska jako pojem,
může existovat i poslední láska? Asi určitě,
každopádně však bude vždy příjemnější
zamýšlet se nad tou první. Nad tou první
jsem se zamyslel a došlo mi, že každá láska
je svým způsobem první i poslední. Je
první svého typu a poslední svého typu.
Vždy, když se objeví nějaká další, je přece
jen jiná než ta předchozí.
Říká se, že láska je kořením života. Je to
nezbytná přísada k tomu, aby náš život byl
pestrý a naplněný. Mladou, nevýraznou
chuť nikdo z nás nevyhledává, a proto si
život „zpestřujeme“ a „kořeníme“ dnes a
denně. Často se nám někdo líbí, někoho
obdivujeme, po někom toužíme, o někom
sníme.
Láska nás provází od útlého dětství, kdy si
vyhlédneme v mateřské školce tu nejhezčí
princeznu nebo nejodvážnějšího prince, až
do pozdního věku, kdy sdílíme s blízkými
lidmi každodenní útrapy.
Za svůj život jsem potkal bezpočet lásek.
Mnohokrát jsem byl okouzlen nějakým
nádherným tvorem opačného pohlaví.
Začalo to už v mateřské škole, kdy jsem
byl platonicky zamilovaný do Markétky
z vedlejšího oddělení Berušek (já byl v
Třešničkách). Každý den jsem se na ni díval
a nemohl najít odvahu ji oslovit.
Na prvním stupni základní školy všechny
převálcovala Kristýnka. Chodili jsme spolu
do jedné třídy celé čtyři roky. Měl jsem ji
rád pouze platonicky, protože jsem opět v
sobě nenašel dost odvahy k tomu, abych
jí své city vyjevil. Z dnešního pohledu
mi to přijde úsměvné, nicméně tehdy to
Po příchodu na víceleté gymnázium se
začala odvíjet celá plejáda menších či
větších románků. Jak to v daném věku
bývá obvyklé, navazoval jsem kontakty
se slečnami mého věku i staršími. Tehdy
jsem byl ještě mladý, milý a hlavně štíhlý
klučina s dlouhými světlými vlasy a
charakteristickým rebelským chováním,
navíc mne tehdy opustila svazující
stydlivost a já se bezostyšně vydal do víru
všelijakých láskou protkaných avantýr.
Na tanečních hodinách jsem se v sedmnácti
letech seznámil s jednou slečnou. Nejprve
jsme se jen okukovali, poté si začali povídat,
tančili jsme spolu čím dál častěji a nakonec
se z toho vyklubalo takové to „chození“.
Zpočátku nesměle, později otevřeně jsme
si dávali najevo své vzájemné sympatie.
Bylo nám spolu příjemně, rozuměli jsme si
a tak vznikl milenecký vztah, který přetrval
mnoho let. Bohužel nám díky různým
okolnostem nebylo dopřáno, aby trval
navždy. Po deseti letech společného života
se vše zhroutilo jako domeček z karet, na
který udeřil průvan z otevřeného okna.
Zůstávají po tom všem bolestné šrámy na
duši a trochu změněný pohled na lásku
jako takovou.
Rozhovor s panem
ředitelem na téma
„Moje první láska“
Dobrý den pane
řediteli,rádi bychom se
Vás zeptali, jaká byla vaše
první láska a jestli by
jste nám o ní něco mohl
krákého říci.
Dobrý den děvčata, ano,
samozřejmě.
„Takže...měl jsem jednu lásku
v 1. třídě.
Ale byly najednou tři!
Neměly dlouhého trvání
- 1. byla moc silná, 2. moc
hubená a 3. moc flekatá
(:-D:-D).
Pak jsem si ale v láskách dal
menší pauzu.“
Děkujeme vám za
rozhovor.
Já Vám taky.
Sandra Polanská
Marie Soukupová
Anežka Kudaková
VI.B
To je ve zkratce to, co se mi vybaví při
vyřčení sousloví „první láska“. Už jsem na
začátku poznamenal, že vlastně každá další
láska je jistým způsobem první, neboť jde
vždy o jiného člověka s jinými rysy. Možná
by bylo dobré prožívat každou lásku tak,
jako by to byla ta první. Nepamatovat si
bolesti a rány utržené v dřívějších vztazích
a začínat vždy s čistým štítem.
Na závěr mého krátkého pojednání bych,
jako kluk, chtěl něco poradit právě klukům.
Pánové, platí jedna obrovská moudrost,
která říká: „Ženy a dívky tu nejsou pro
to, abychom je pochopili, jsou tu pro
to, abychom je měli rádi.“ Proto, vážení,
nesnažme se chápat něco, čemu stejně
nemůžeme porozumět, mějme je rádi a
prožívejme lásku naplno.
Jan Konvalinka
8
13.5.2011 6:35:20
Má první láska
Ptáte se na mou
první lásku? Tak na to
vám odpovím velmi
snadno, protože na
první lásku se snad
ani zapomenout
nedá. Možná vás ale
překvapí to, o jakou
lásku že se to vlastně
jednalo? Hned na
úvod lze říci, že to
byla především
ryze platonická a
jednostranná láska.
Jeden chlapec,
žák sedmé třídy,
se beznadějně
zamiloval do ženy,
která se nakonec
ani nikdy o jeho
citech nedozvěděla.
Nebojte se, tento
příběh nemá tak
tragický konec, jak
na první pohled vypadá.
V září k nám do školy přišla nová paní
učitelka. Učila chemii a tělocvik, byla
mladá, krásná, vtipná, zkrátka naše
nová krásná
paní učitelka.
Již od prvního
dne byla její
přítomnost
mezi námi
spojená s
touhou ukázat,
že každý z nás
je vzorným
žákem, každý
touží být v
jejích očích tím
nejsnaživějším
a nejhodnějším.
S postupem
doby si ale
většina dětí
začala na paní
učitelku zvykat
a jejich zájem
o poznávání
nové tváře, jak
to bývá, ustrnul
na bodu mrazu. Jen já vytrvalec jsem
stále bláhově věřil a tajně doufal, že
mne má platonická láska, naše krásná
paní učitelka, jednou vezme více na
vědomí a možná se i třeba na mne
mile pousměje. Já byl však ještě mladý
chlapec a právě možná proto, že jsem
byl tak zamilovaný, jsem se ani mnohdy
nedokázal paní učitelce podívat do očí.
Čas stále plynul a najednou se blížil
konec školního roku. Byl čas přemýšlet,
čím svou třídní učitelku obdarovat, než
se všichni rozutečeme na prázdniny. Má
myšlenka byla nakonec možná ne příliš
originální, ale přesto řekl bych nakonec
docela odvážná. Paní učitelce jsem
donesl velkou kytici a to pozor, přímo
osobně! Poděkoval jsem jí za to, jak byla
na mne hodná a dobře mne vše naučila.
Ona se přitom mírně začervenala a
rovněž mi poděkovala. To bylo ale
nakonec z mé strany vše. Přiznám se,
já vlastně ani více nečekal. Byl jsem na
sebe přesto hrdý, že jsem překonal svou
bázeň.
A jak to bylo dál? V novém školním
roce jsem již měl jiné starosti. Učit se na
přijímací talentové zkoušky a nezklamat
nejen svou paní učitelku, ale především
sám sebe.
Jan Liška
9
13.5.2011 6:35:24
Školní družina
Pohádky dětí ze 4.A
Z očí pavoučka
O nespokojeném trpaslíkovi
Vladimír Drechsler
Jolana Petáková
Leze, leze pavouček pod tatínkův klobouček.
Pavouček pak z hladu slezl na tatínkovu
hlavu.
Rozhlíží se po světě, má touhu jít k
paletě.
Namalovat krásné dílo, jak sluníčko
vodu pilo.
Jak mravenec stéblo trávy nosí,
jak farmář čerstvou trávu kosí.
jak slepice vejce snese, jak si zajíc běhá
v lese.
Jak maminka děťátko v náruči uspává
a v tom kašpárek zvonečkem zamává.
Konec pohádky se blíží, děti, čáp už zpět
ke komínu letí.
Pavouček už se k zemi snáší, konec
pohádky nám přináší.
Na jedné zahradě žil krásně malovaný sádrový trpaslík. Byl ale věčně nespokojený.
Ráno se mu zdálo, že ho ptáci schválně rozčilují hlučným zpěvem, v poledne že ho sluníčko škodolibě oslepuje
svými paprsky. Večer byl přesvědčen,
že květiny kolem něho záměrně voní
tak, aby ho z jejich vůně bolela hlava.
Rozhodl se, že vyrazí do světa, protože si
myslel, že všude jinde musí být lépe,než
v jeho zahradě. Vyrazil ze zahradní branky plný nadšení ze svého rozhodnutí.
Jak se však polekal, když náhle těsně
kolem něho zarachotila kola rychle
jedoucího kočáru. Sotva stačil uskočit a byl rád, že to odnesl jenom trochou barvy ze své sádrové čepičky.
Když se trochu vzpamatoval, pokračoval dál na své cestě. Netrvalo dlouho a
uslyšel blížící se hluk vyvolaný prchající
vyděšenou kočkou pronásledovanou
zuřivě štěkajícím psem. Trpaslík se jim
připletl do cesty zrovna v okamžiku,
kdy kočičí drápky sekaly v obraně proti cenícím se psím zubům. Odnesl to
tentokrát trpaslíkův krásně modrý kabátek několika hlubokými škrábanci.
To už bylo na ubohého trpaslíka příliš.
Udělal čelem vzad a co nejrychleji se
vrátil na zahradu, ve které byl původně
tolik nespokojen. Teď pro něj byla místem nejkrásnějším a nejmilejším. Nově si
však uvědomil, že i nejbezpečnějším.
O stříbrném hrníčku
Stanislav Kamenický
Poblíž jednoho velkého města žil hrnčíř
Vojta. Měl malou chaloupku a každý den
chodildo lesa pro jíl na své hrnečky a džbánky, které byly vyhlášeny po celém kraji.
Jednoho dne, když vytahoval další várku
hrníčků z pece, zjistil, že v několika hrníčcích se něco leskne. Nejdřív myslel, že je
to dobré na ozdobu, ale bohužel, Vojtovy
vyhlášené hrníčky byly popraskané. Protože to nebylo poprvé, zavolal kamaráda
Štěpána, který se zajímal o výrobu kovů.
Štěpán zjistil, že se v hrnkách třpytí stříbro.
To si však nechal pro sebe a zajímal se jen
o to, kde Vojta bere jíl. Nabídl Vojtovi, že
odkoupí jeho naleziště jílu.Vojta souhlasil.
Když se později dozvěděl, že Štěpán
tam netěží jíl ale stříbro, vrátil se a začal
se se Štěpánem hádat, že ho podvedl.
A jak spor vyřešili? Dohodli se! Vojta
bude vyrábět hrnečky a Štěpán je bude
zdobit stříbrem. A tak na stříbrných hrnečcích zbohatli oba dva.
O zmoudřelém obchodníkoviDominika Králíková
V jednom městě žil jeden bohatý obchodník. Byl velmi lakomý. Zaměstnával
lidi, kteří mu pomáhali v obchodě, ale dával jim malou mzdu. Stavěl si stále větší
domy a hodoval, chtěl stále více peněz.
Jednou se dozvěděl, že za mořem by
mohl výhodně obchodovat se svým zbožím. Proto prodal své domy a všechen
svůj majetek a zboží naložil na velkou
loď a přeplavil se přes moře do země,
která mu slibovala ještě více bohatství.
Když byl na širém moři, přišla veliká
bouře, jeho loď se potopila i se vším bohatstvím, obchodník si stěží zachránil
svůj život a na kusu dřeva se doplavil
na ostrov, kde žila malá skupinka domorodců. Domorodci se s ním rozdělili o vše, co měli, pomohli mu vystavět
chýši z klád. Na ostrově se živil hlavně
ovocem, občas ulovil i drobnou zvěř.
Zde žil pět let, až jednou kolem jela
veliká zámořská loď, která ho odvezla zpět do rodné země, do jeho města.
Obchodník si uvědomil, že největším
bohatstvím je život sám a že člověk k životu nepotřebuje mnoho drahých věcí
a už nebyl lakomý a dokázal pomáhat
druhým lidem, tak jako kdysi pomohli
domorodci jemu a rozdělit se s lidmi o
to, co má.
Pohádka naruby
Tomáš Plecitý
Byla jednou jedna chaloupka a v té
chaloupce žil dědeček s babičkou. Jednoho dne babička poslala dědečka na
trh, aby prodal jejich prasátko. Babička
mu zabalila kus žvance a děda vyrazil.
Ušel kus cesty a potkal pasáka hus. A
pasák dědečka přesvědčil, aby prase za
husu vyměnil. Dědeček souhlasil a pokračoval v cestě na trh. Po několika metrech
se střetl se ševcem. Švec mu nabídl boty
za husu. Dědeček přikývl a šel dál. Už byl
skoro ve městě, když ho zastavila švadlena. Ta mu nabídla jehlu za boty, že je dá
svému milému. Dědeček nic nenamítal,
dostal jehlu a otočil se směrem k domovu.
Přišel domů a řekl babičce, co jak měnil a
že jí přinesl jehlu. Babička se rozčílila, jak
hloupě děda měnil. Rozhodla se, že to
tak nenechá. Vyndala starou bambitku,
kterou zdědila po svém strejci, který byl
loupežník, a vydala se směrem na trh.
Babička získala vše zpátky, takže doma
měli prasátko, husičku, boty i jehlu. A
když šel za rok dědeček znovu na trh, už
si dával větší pozor, co mu kdo nabízí na
výměnu.
10
13.5.2011 6:35:24
Školní družina
Pohádky dětí ze 4.A
Vyléčený král
Pavel Pinkava
Žil v jedné zemi král, jmenoval se
Otakar. Měl syna Tomáše a dceru
Ludmilu. Otakar neměl rád zvířata,
jen
svého
papouška
Mluvku.
Ze všeho nejvíce neměl rád psy svých
dětí Tomášova Fíka a Ňafíka Ludmily.
Když Fík nebo Ňafík prošli kolem
krále, tak je uhodil, nebo do nich kopl.
Jednou z rána si psi hráli v královských
komnatách a udělali nepořádek. Král
se tak rozzlobil, že je vyhodil ze zámku.
Tomáše a Ludmilu to moc mrzelo, proto
utekli ze zámku také. Tomáš se schoval
v seníku a Ludmila utekla do lesa. Král
vyslal služebnictvo, aby je šlo hledat.
Služebnictvo přišlo s nepořízenou. Stará
chůva králi poradila, aby nechal poslat
pro psy. Ňafík našel Ludmilu a Fík našel
Tomáše. Král měl takovou radost, že Fíka
a Ňafíka sám nakrmil. Od té doby už král
pejskům neubližoval, měl je rád a vážil si
jich.
Anička a Vítek
Helena Novotná
Za devatero horami a devatero řekami
v jedné malé chaloupce u lesa žila, byla
Anička se svojí fenkou Pajdou. Anička byla
sirotek, protože jí rodiče umřeli. Neměla
ani žádné sourozence, proto si nechala
zatoulanou fenku, která k ní zabloudila.
Měla ji moc ráda a moc rády spolu chodily
na procházky. Jednou se Aničce Pajda
zaběhla. Anička volala a volala, ale Pajda
stále nepřicházela. Anička ji šla hledat,
až ji našla. Pajda vedla Aničku stále dál a
dál, až najednou došly k chaloupce. V té
chaloupce bydlel mládenec Vítek. Anička
se bála jít dál, ale přece jenom si dodala
odvahy a zaklepala. Vítek nevěděl, kdo
to může být, ale otevřel. Když otevřel,
uviděl hezké děvče. Anička vešla dál.
Protože už byla tma, tak jí Vítek nabídl,
že u něho může zůstat přes noc. Celou
noc si povídali o svých životech a přitom
zjistili, že si velmi dobře rozumějí. A tak u
něj Anička zůstala a žili spolu šťastně až
do smrti.
11
13.5.2011 6:35:28
Školní družina
Láska k hudbě
Hudba, hudba je známa jako lidstvo
samo.
Hudbou se dají vyjádřit pocity – radosti,
smutku, hravosti, vážnosti…
Někdo hudbu složí – pak je to skladatel.
Někdo dá hudbě podobu – pak je to
muzikant, který díky svému hudebnímu
nástroji dává notám smysl.
A pak jsou tu ti, co hudbu rádi
poslouchají – posluchači a fanoušci.
Rozmanitost hudby je dána různými
žánry:
od vážné jako je Rusalka od Antonína
Dvořáka, nebo Vltava od Bedřicha
Smetany, přes country muziku jako
je Valčíček od bratrů Nedvědových
až k populární hudbě… Vítr od Lucie
Vondráčkové.
Hudba vyvolává v každém jiné pocity,
proto má každý rád to své.
Já mám v současné době nejraději
Michaela Jacksona, na jeho hudbu ráda
tančím a ráda si s ním zazpívám.
Takže s hudbou se dá spojit i pohyb a
vznikne z toho velká radost
Tereze Říčařová, IV. B
12
13.5.2011 6:35:35
O škole
Regionální kolo
soutěže Mladý
Demosthenes
Soutěž Mladý Demosthenes
Letos na téma Naše křestní jména
Štěpán Valter, VIII. A
Dobrý den, jmenuji se Štěpán. Můžete mi
říci, jaké je Vaše (tvoje) křestní jméno?
Děkuji. Tak jste to slyšeli! Všichni máme
nějaké křestní jméno. A díky Marii Terezii
dokonce i příjmení. Příjmení mě, ale teď
nezajímají, zajímají mě právě ta křestní
jména.
Když se Vás zeptám, jaká křestní jména
znáte, a jak byste je jednoduše rozdělili, určitě mi jich vyjmenujete spoustu a rozdělíte
je třeba na holčičí a klučičí, podle abecedy
nebo na česká a cizí. V tomto máte pravdu.
Určitě můžeme křestní jména takto rozlišovat. Já jsem však přišel i na jiné, mnohem
zajímavější a kurióznější rozlišení.
Rodiče se při výběru křestních jmen pro
své děti nechávají ovlivnit například: hrdiny filmů a seriálů, duchem doby, antikou,
historií, zdrobnělinami a nevím čím ještě.
Lenin, dívčí jména Jolka, Dvouletka a Pětiletka.
A co říci závěrem? Snad jen to, že každý
máme nějaké křestní jméno, které si k radosti těch kteří nám ho dali, neseme celým
svým životem. A mnoho s tím nenaděláme.
Někteří jsme se svým křestním jménem
spokojeni více a někteří méně. Všichni
Petrové, Honzové, Františkové, Aničky,
Hanky a Elišky mohou být spokojeni a těm
co spokojeni nejsou pak zůstává naděje, že
se příště narodí někomu jinému, někomu,
kdo třeba nemá tak velkou fantazii, nesleduje seriály a komu je jasné, že takový Fidel
Skřivánek, Kleo Voříšková, Onur Kopáček nebo Madona Kopecká nejsou ideální
kombinace.
Již několikátým rokem
se naše škola zúčastňuje
soutěže v komunikaci Mladý
Demosthenes. Škola pořádá
školní kolo, ve kterém učitelé
vyberou dva žáky a ti postoupí
do dalšího kola. Tento rok
postoupil do regionálního kola
Marek Červenka z VI. A za první
kategorii a já, Štěpán Valter
z VIII. A, za druhou kategorii.
Regionální kolo se konalo v
budově Gymnázia v Kladně.
Jako doprovod s námi jela paní
učitelka Fousová.
Když jsme přišli do učebny,
kde se vše konalo, vylosovali
jsme si pořadové číslo. Já si
vylosoval číslo pět a Marek si
vylosoval číslo osm. Poté co
vystoupili všichni účastníci,
byli vyzváni k opuštění učebny,
aby porota mohla rozhodnout.
Po asi čtvrthodinovém čekání
jsme se zase vrátili do učebny a
porota nám sdělila verdikt. Za
region Příbram do krajského
kola postoupil Marek Červenka
za první kategorii a za druhou
kategorii jsem postoupil já.
Velmi šťastní jsme se vrátili
domů. Do krajského kola
se posílají videonahrávky
jednotlivých vystoupení.
Můžete pak například potkat ve Zlámané
Lhotě Esmeraldu, v Liberci Hektora a Parida, stejně jako Penelópu s Homerem na Vysočině, na promenádě v Karlových Varech
Angeliku a Žofreje, v Berouně stokilovou
Světlušku nebo ustrašenou Vítězku a v Praze klidně i Varhana. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Že se Vám to zdá úsměvné se vůbec nedivím.
Samotnou kapitolou jsou pak křestní jména z 50. let minulého století, kdy vliv všeho
ruského a budovatelského byl na denním
pořádku. Z této doby pocházejí neuvěřitelné kuriozity jako chlapecké jména Zetor a
13
13.5.2011 6:35:35
O škole
Ministr ve škole
V pondělí 9. 5. 2011
navštívil ministr školství a
tělovýchovy Josef Dobeš
Příbram. Přišel také k
nám do školy, kde předal
naší paní učitelce Mgr.
Aleně Pólové děkovný
dopis za dlouholetou
práci ve školství při výuce
matematiky.
Štěpán Walter se zeptal
pana ministra Dobeše
Příští rok budeme psát
výstupní testy z češtiny,
angličtiny a matematiky,
k čemu nám to bude, bude
to pro nás výhodné?
No velká, protože dostaneš
zpětnou vazbu, jak na tom
jsi. Já vnímám, že máme nastavené rámcové vzdělávací
programy a už nám chybí
jenom ta zpětná vazba pro
učitele a pro školy, jak se
učí. To je to, z čeho se dělá
ROZHOVOR
hrozná věda, ze srovnávacích zkoušek, ze státních
maturit. Když to řeknu ve
velmi jednoduché podobě:
ty si sedneš k počítači, přijde ti zadání z matematiky,
z českého jazyka, z angličtiny, budeš mít na to zhruba
60 minut, vyplníš, odešleš
a za 15 minut ti to přijde
ohodnocené zpět a budeš
tam mít, na kolik jsi splnil,
a to bude informace pro
tebe, pro tvoji paní učitelku
a pana ředitele, pro nikoho jiného. Nebudou žádné
žebříčky škol, nebude nějaké odměňování. Já myslím,
že do toho systému musíme dostat zpětnou vazbu,
jak se na školách učí, to já
cítím, že tam chybí. Už to
mělo být dávno, za deset let
už děti jen mávnou rukou,
jo dneska mám ten test,
sednou si k tomu počítači
a rychle to vyplní. U tebe,
jestli to bude za rok, tak to
bude pořád jenom generálka. Já mám v plánu, že teď
na podzim seženeme sto
škol, které mají počítače, na
těch to pilotně vyzkoušíme,
za rok, to znamená 2012 v
červnu, což se bude týkat
Tebe, uděláme celorepublikovou generálku. Doufám,
že ty počítače za ten rok vybavíme z evropských peněz
a dotací z ministerstva a v
roce 2013 v červnu už celoplošně najedeme na první
rok srovnávacích zkoušek.
Takže to bude zatím
jenom interní záležitost?
To bude, za rok pro Tebe to
bude jenom orientační, jenom to zkusíme, spíš budeme zkoušet ten technický
systém, jestli máme počítače, jestli ten program to
dovede, jestli dává zpětnou
vazbu.
Zeptali jsme se paní
učitelky Mgr. Aleny
Pólové
1. Známe Vaše jméno z
obálky některých učebnic
matematiky. Jaká byla
Vaše spolupráce s autory
těchto učebnic?
Velmi dobrá a příjemná.
2. Říká se, že znalosti z
matematiky současných
žáků jsou podstatně menší
než dříve. Co si o tom
myslíte?
Bohužel, je to pravda.
Potvrdilo se mi to nejen na
základě vlastních zkušeností,
ale i rozhovorů s ostatními
učiteli z jiných škol a z
konferencí, kterých se
snažím zúčastňovat.
14
13.5.2011 6:35:39
O škole
Předání peněžního daru redakční radou
Jednoho dne jsme se dozvěděli, že
půjdeme do příbramské nemocnice
předat peněžitý humanitární dar, v
hodnotě 5.950 Kč, jednalo se o výtěžek
z dobrovolných příspěvků návštěvníků
školních akademií, jarmarků a dalších
akcí pořádaných pro veřejnost. Předání
se účastnili členové RR Školních novin,
Pepík Mrkáček, Štěpán Valter, Markéta
Hudečková a samozřejmě já, Kamil
Chvátal. Ve škole jsme si připravili dva
transparenty a domluvili jsme se, kdo co
ponese. Na jednom byla uvedena částka,
na druhém bylo psáno, proč to nemocnici
darujeme. Po polední přestávce jsme
společně s paní zástupkyní, Mgr. Dagmar
Moravcovou, šli do nemocnice.
Na ředitelství nás přivítala paní
sekretářka, nabídla nám něco k pití a
spěchala na oběd. Asi měla už pořádný
jsme příjemně vyzdobené pokoje s
polohovacími elektrickými postelemi,
které dostalo dětské oddělení od Kapky
naděje také jako sponzorský dar. V
jednom zrovna leželi tři kluci a dívali
se na televizi. Pan primář Marček nám
řekl, že náš dar nejspíše použije na nákup
hezkého povlečení pro malé pacienty,
aby měli i v nemocnici příjemnou
atmosféru.
hlad. Do pracovny ředitele nás uvedla
paní mluvčí ONP Monika Boušková.
Seznámila nás s děním v nemocnici a
zavolala vrchní sestru, která odnesla
námi darované peníze do pokladny
nemocnice. Pro náš humanitární dar
jsme vybrali Dětské oddělení Oblastní
nemocnice Příbram, proto přišel také
primář dětského oddělení MUDr. Pavel
Marček. Vše zaznamenával filmový
štáb Fonky a redaktorka Příbramského
deníku.
Pan primář nám povídal o svém oddělení
a dokonce jsme se dozvěděli, co četl za
knížky, když byl žák a student. Potom
nás vzal prohlédnout si dětské oddělení.
Prošli jsme nejdříve starou část, viděli
Na pokoji jsme se vyfotili, nafilmovali a
pak jsme využili pozvání paní Bouškové
na prohlídku nové části nemocnice.
Ta byla o poznání hezčí a modernější.
Povídala nám, co se na jednotlivých
odděleních léčí a kde jsou umístěna.
Kam se dostane raněný po příjmu,
kde ho postupně vyšetřují lékaři v
jediné ordinaci, jak urgentní příjem
funguje, kde se mohou setkávat rodinní
příslušníci nemocného s lékaři, o tom, že
nemocnice má i svoji galerii a budou se
zde pořádat koncerty.
Rozloučili jsme se s paní Monikou
Bouškovou, která nám také přiblížila
rozsah svých povinností, a šli jsme opět
do školy. Ještě poslední fotografie před
areálem a tím skončila naše výprava do
nemocnice.
Kamil Chvátal, VIII. A
15
13.5.2011 6:35:40
O škole
Poradenství
ROZHOVOR
Rozhovor s výchovnou
poradkyní
Mgr. Marií Oktábcovou
a metodičkou
prevence Mgr. Hanou
Machutovou
Co by měly udělat děti
(rodiče), když mají
problém?
Záleží na tom, o jaký
problém se jedná. Pokud
se dítě cítí být ohrožováno
přímo ve škole, například
svými spolužáky, může se
obrátit na svého třídního
učitele nebo může požádat o
pomoc výchovného poradce
či metodika prevence.
Může také využít schránky
důvěry. Tito lidé mu jsou
však nápomocni i v případě,
že má nějaký problém doma
nebo i mimo školu a rádo by
ho řešilo. Pokud nedůvěřuje
škole, může ve vážných
případech zavolat na číslo
800 155 155 -bezplatnou
linku bezpečí.
Děláte ve škole výchovnou
poradkyni, metodičku
prevence. Už se vám někdy
nějaké dítě svěřilo se svým
problémem?
Případů už bylo mnoho.
Chodí za námi děti a
upozorňují, že jejich
kamarád nebo kamarádka
má asi nějaký problém, že
by mu rádi pomohli, ale
nevědí jak. Ale také se na nás
obracejí přímo žáci, kterým
jejich spolužáci ubližují.
Vzpomínám si i na dívku,
která se na nás obrátila o
pomoc, protože měla pocit,
že ji doma otec příliš tvrdě
trestá, mnohdy bezdůvodně.
S jejím souhlasem jsme
pozvaly do školy pracovnici
odboru péče o děti, která
si s dívkou promluvila, a
problém společně vyřešily.
Na kterých internetových
stránkách by se mohly děti
a rodiče dočíst o svých
problémech?
Můžete navštívit chat na
www.pomoconline.cz ,
www.nasedite.cz, www.
detskaprava.cz Tyto stránky
jsou bezpečné. Ale pozor na
svěřování se na facebooku
či jiných stránkách. To vám
rozhodně nedoporučujeme,
je to velmi nebezpečné a
mohlo by vám to ještě více
ublížit.
Na která telefonní čísla lze
volat v případě problému?
Linka bezpečí - 800 155 555
Bílý kruh bezpečí - +420 257
317 100
Člověk v tísni – +420 261 134
401
Český helsinský výbor - +420
220 515 188
Unicef - +420 224 484 550
Jak by se děti měly
zachovat, kdyby věděly,
že jeho kamarád/ka má
nějaký problém?
Jako první by se měl
kamarád obrátit budˇ na
třídního učitele nebo na
výchovného poradce či
metodika prevence. Ti
pak najdou cestu k řešení
daného problému.
Pravidelné konzultační
hodiny jsou každý čtvrtek od
14.30 hodin do 16 hodin, ale
obrátit se můžete kdykoliv
podle potřeby. Tyto hodiny
jsou nejen pro vás žáky, ale
poradit se mohou chodit i
vaše rodiče.
Zde vidíte, že se nemusíme
bát svěřit se svými
problémy.
Ptala se a rozhovor zaznamenala
Markéta Hudečková z VIII. A
16
13.5.2011 6:35:43
O škole
Životabáseň
Slovo ředitele
(Klára Eklová, IX.A)
Jsem to, co nemůžeš pochopit.
S blížícím se závěrem
šk. r. 2010/2011 a též
slavnostním loučením
se v aule se žáky 9. ročn.
bych chtěl - právě i cestou
Školních novin na úvod
tohoto svého článku - naše
slečny deváťandy a pány
deváťáky pozdravit a
zároveň je povzbudit na
další putování životem.
Končí jim povinná devítiletá
školní docházka, jsou u nás ve
finále. Z rukou třídních učitelů převezmou 30. června závěrečná vysvědčení, která budou hodnocením jejich úsilí
a odvedené práce. Tolik očekávané prázdniny budou mít
za dveřmi. Těšení na letní odpočinek je u všech samozřejmě veliké. Končí jedna etapa,
nechť se daří i v etapách dalších. Držte se, přátelé.
Každoročně se v tento čas
zamýšlíme nad našimi dosaženými výsledky, hodnotíme,
co bylo pro školu přínosem
a co nikoliv, hledáme nové
podněty pro další práci. Uvědomujeme si, že vědomosti
žáků jsou důležité, podstatná je ale především výchova,
které věnujeme náležitou pozornost. Jsme si vědomi, že
být školou s dobrými výsledky může být jen škola s pozitivním prostředím, s dobrým
učitelským sborem, se spoluprací ostatních pracovníků
školy, rodičů a všemi zainteresovanými institucemi. Všem
chci i touto cestou moc a moc
poděkovat.
Celý školní rok byl provázen
řadou aktivit, kde měli žáci
možnost prezentovat výsledky své práce a rodiče a veřejnost příležitost nahlédnout do
života školy. Kromě naplňování vzdělávacího programu
nabídla škola žákům celou
řadu kroužků a nepovinných
předmětů. K posouzení úspěšnosti školy vždy patří účast
žáků v soutěžích a olympiádách. Dá se říci, že i letos lze
naše reprezentanty pochválit,
což dokazují přehledy výsledků z těchto soutěží, ať už ve
sportovní či jiných oblastech.
Chvályhodné jsou i účasti na
několika akcích humanitárních, četných akcích pro naše
postižené spoluobčany, pravidelných akcích sběrových
atd.
Ke zdařilým akcím, zpestřujícím náplň školy, patřily
dále tradice typu oblíbených
škol v přírodě, plaveckého,
bruslařského a lyžařsko-snowboardingového výcviku,
zdravotnického výcviku, dopravní soutěže mladých cyklistů, různých výletů, exkurzí,
odborných pořadů a besed,
pěkně připravených a úspěšně předvedených besídek tříd
a pohádek (jak pro naše žáky,
tak pro okolní mateřské a základní školy), koncertů, četných kulturních vystoupení,
divadelních a filmových představení, vánoční akademie,
masopustního karnevalu atd.
Za přípravou, uspořádáním
a předvedením každé takové akce je spousta námahy,
úsilí a práce vás - dětí i pedagogů, za což vám všem
patří samozřejmě velký dík.
Přeji všem, žákům i spolupracovníkům, abyste krásně
prožili prázdniny a dovolené,
abyste načerpali hodně energie i chuti do dalšího vzdělávání - a těším se na shledání
v září.
M. Přibyl, ředitel školy
Chci se dozvědět, jak utéct pryč.
Slýchám i to, co nemusí polichotit,
vidím v tom však výchovný bič.
Toužím pochopit pár svých blízkých,
jsem s tímhle teď trochu v kaši
Tvářím se, že nejsem v úzkých,
prožívám však horší časy.
Dotýkám se svého srdce,
dělám si starosti sama o sebe.
Pláču a cítím, jak mi srdce tluče,
jsem uzavřená sama do sebe.
Dobře rozumím tomu, proč se tohle
všechno děje,
snažím se dát to do pořádku.
Doufám, že brzy bude líp.
Jsem ta, co by si přála začít od
začátku…
Životabáseň
(David Brož, IX.A)
Jsem to, co jsem.
Chci se dozvědět, jestli to není jen sen.
Slyším v dálce havrany.
Vidím je při tom nad mraky.
Toužím mít život dokonalý.
Jsem na to asi však dost pomalý.
Tvářím se, že všemu rozumím.
Prožívám, když to vážně neumím.
Dotýkám se hranice.
Dělám si starosti, jestli to už není konec
ulice.
Pláču, když mě něco bolí.
Jsem smutný, když už něco končí.
Dobře rozumím ostatním lidem.
Tvrdím, že to chce řešit s klidem.
Sním o tom, že život bude lepší.
Snažím se, aby nebyl ještě horší.
Doufám, že to dopadne.
Jsem to, co koho napadne.
17
13.5.2011 6:35:43
O škole
Základní vzdělání
Takto vidí základní školu 9. A
Základní vzdělání se nazývá,
teda alespoň podle mě, základní,
protože to je opravdu základ všeho.
Devět let jako vstupenka na luxusní
koncert. Pořád toho ale zbývá
spousta, než se protlačíte dopředu
na nejlepší místa. Základní škola je
jen vstupenka. Devět let prožitých
psaním, počítání, kreslením,
zpíváním, poučováním o tom, co
máme dělat a co ne, co můžeme,
co musíme, co bychom měli dělat,
říkat, psát, kreslit, zpívat a co ne.
Možná to zní až moc stroze, pořád
je ale škola základem života – a
hlavně ta základní. Místo kde
poznáváme sami sebe, bez
přetvářky, kde opravdu poprvé
zjišťujeme, na co máme a na co
ne, místo, kde si užíváme, kde se
trápíme, kde máme kamarády.
Místo, kam se někdy těšíme a
někdy se nám ta vůbec, ale vůbec
nechce.
Ale zpátky ke koncertu. Základní
vzdělání nám otevírá cestu do
světa a je jen na každém z nás, jestli
zůstane u brány nebo půjde dál.
Střední škola je druhý, prostřední
sektor na koncertě. Někdy místo,
kdy na zpěváka vidíme moc dobře,
někdy místo, kde nevidíme vůbec
nic. Střední školu si vybíráme už
podle toho, co chceme dělat, tedy
aspoň většina, když už víme, na
jaký konec cesty chceme dojít.
Spousta z nás jde na gymnázium,
protože právě ještě neví a má tudíž
další čtyři roky na promyšlení,
jak se dostat co nejblíže k pódiu.
Nejlepší místa jsou v tzv. kotli,
přímo pod zpěvákem, myslím
tím vyšší odborné a vysoké školy.
Tam už jsme si jisti, že jdeme po
správné cestě, máme pevnou půdu
pod nohama a zpěváka vidíme
a slyšíme, jako by stál vedle nás.
Místo, které bychom si měli držet.
Aby se ale toto vše splnilo,
je důležité mít ten lístek – tu
vstupenku. Protože bez základního
vzdělání bychom se tam ani ve snu
nedostali. A kdo ví, třeba jednou
budeme na místě zpěváka.
Katka Martinkovičová, IX. A
Většinou jsem se těšila na
kamarády, které díky základní
škole mám. Většinou oni
dělají dny strávené ve škole
zábavnými a hezčími. N. V.
Lidé z naší třídy jsou velice
chytří, ale pracují, jen když
jim hoří „koudel“. A z vlastní
zkušenosti vím, že pracovat,
jen když se vám chce,
rozhodně nestačí. D. Š.
Člověk bez základního vzdělání? Jako by
nebyl.
Podle mě je základní škola taková
procházka růžovým sadem, i když
některé chvilky byly spíše černé.
Devět let z mého života jsem tomu
věnovala, devět let krásných chvil se
spolužáky, s lidmi, se kterými jsem
postupně vyrůstala a trávila veškerý čas.
T. B.
Můj názor na základní vzdělání je, že je
nudné a otravné, ale přitom důležité.
Nejhorší, co mohli na základní škole
vymyslet, jsou známky, jelikož se pak jen
snažíme mít co nejhezčí vysvědčení a
kašlem na to, co se učíme. D. B.
Babička mi říkala: „Neměj strach, vím, že
nechceš opustit své kamarádky, ale na
střední škole to bude opravdová parta.“
Věřím jí, ale stejně to je hrozný. Mám je
ráda, ty lidi, kteří se mnou chodili každý
den, devět let do školy. D. J.
Těch devět let na základní
škole hodnotím celkem
kladně. Sice jsem neměl takové známky,
na které mám, ale užil jsem si to. Myslím,
že naše třída je super!
Základní vzdělání se nikomu neztratí
a vždy ho bude moci použít v dalších
etapách svého života. Š. H.
Až budeme velcí a začneme pracovat,
tak nikdo nebude chtít vědět, jak jsme
si vedli na základce, nikdo nebude chtít
vidět vysvědčení ze základní školy, ale
znalosti z ní bude požadovat každý. J. V.
Vybral jsem si pro další studium
gymnázium, které by mě mělo připravit
na další studium a ještě více rozšířit mé
všeobecné znalosti, které jsem nabral na
základní škole. D. K.
Škola a hlavně ta základní je základ
života, a když ji odfláknu nebo vůbec
neudělám, jsem odepsaná do konce
života a to by si někteří měli uvědomit.
K. V.
Často se říká a je to určitě pravda, že
když se naučíš učivo na základní škole,
neměl bys mít na střední škole problém.
Já tomu věřím. G. B.
Kdo projde základkou a celou dobu se
učil jen kvůli známkám a po napsání
testu vše vypustí z hlavy, ten si myslím
bude mít dále na školách problém s
učením. L. B.
Neříkám, že mě to vždy bavilo, ale určitě
jsem vděčná, že jsem měla možnost a
naučila se na základní škole všemu, co
mě učitelé učili, a myslím si, že na střední
školu mám dobrou přípravu a dobré
vědomosti.
Když mám nyní opustit základní školu,
tak bych nejraději pořád zůstal na
základce, ale zase tam určitě poznám
mnoho nových lidí, věcí a kamarádů. Už
se těším na to, až budu pokračovat ve
studiu na střední škole. V. D.
18
13.5.2011 6:35:44
A
se
P tá
“
Slovo třídní učitelky, Mgr. Jany Hofmanové
Milá 9. A,
prohlížím si fotografie pořízené za čtyři
roky naší společné cesty. Na fotkách ze
6. třídy se na mě dívají dětské tvářičky a
„velká“ paní učitelka. V dalších třídách
se poněkud „zmenšuji“ a vaše tváře se
proměňují. Loučit se budu se slečnami
a mladými muži, kteří vstupují na cestu
novou, plnou velkých nadějí. Přeji vám
všem, aby se vám v životě splnila vaše
přání a sny. Hodně krásných zážitků,
životní pohody a hlavně dejte na má
slova: „Buďte solidní“.
Vaše třídní učitelka Jana Hofmanová
á
ov
tal
an
es
ek
fm
o
př
ráv
H
o
m
a t Jana áme k M jse
tik - Mgr. e nem ární žá zbitých
s
i
t el tál
é
in
ro
eln
Sta ní učit řídy- s + imag Po 10
slit
í
ku
č
d
t
y
0
líTří
těn
ce
ev
-3
žid
ás
-n
ráv
n
ků
h
ů
dil
p
á
c
l
a
ž
S
ho out
itý
í“
ite
,n
.
et
č
b
k
n
ř
č
t
z
u
lid
6. dn
Po
me
ch
t ro
so
l v spa
tro
ný
če t
te
ýs
ná
ate oky
Po číta
l
tva Buď
d
h
ě
š
a
Žá
ac a r
-„
po
um
tn
Aý p dv
dy
ní
če
9.
tří
oč ri
ám alší
v
Po
n
n
n
k
á
b
ga
ez al d
yte . A- V á Zá
Slo
ý n dl
tk
d
ter eho
če
e 9 při
k
o
c
n
,
P
o
l
iz
é
ra
ko něc y- Sl pot
ore
De čas
nV
íd terý
ř
a
t
J
ob kot a k
vil
s
p
sta
Ma stro
se
u
na istik
t
Sta
y
říd
Honza Vorel
y?
Devátá A., třída, která se na naší škole
zapsala do dějin a navždy zůstane
vepsána v srdcích učitelů a žáků z jiných
tříd ať už z té dobré či špatné stránky.
:-D, se s Vámi loučí! Je to tak, po těch
dlouhých devíti letech Vás, naši milí
učitelé a spolužáci, navždy opustíme
se slzou v oku a se smutkem v našich
srdcích. Za ta dlouhá léta jsme toho
spolu mnoho prožili, popsali pár sešitů,
potrápili pár učitelů, rozbili pár židlí,
demontovali topení a párkrát jsme
neposlechli, co nám kdo říkal. Za ta
dlouhá léta jsme si našli přátele, možná
i nepřátele, posbírali pár zkušeností
a naučili jsme se mnoha pravidlům,
která jsme poctivě dodržovali:D. Párkrát
jsme absolvovali nějaký ten výlet, který
nedopadl vždy tak, jak měl, a „párkrát“
jsme si užili srandu, na kterou snad
nikdy nezapomeneme. Jsem strašně
rád, že jsem s vámi, moji milí spolužáci,
mohl strávit těch úžasných devět let,
které nám navždy změnily život a snad
nám pomůžou i v dalším absolvování
naší dlouhé a náročné životní cesty.
Díky moc Vám všem.
riginální
ná
ívá o
pa
d
Co o 9.A napsali její žáci
e
ot
schůzce: „Je to prav
ídní
da,
že
„Ano,“
ná
š
přisvědčuje
učitel, „zejména v
pravopise!“
nm
sy
9.A
a tř
cn
:
Hlášky, které se nesly
třídou
P.uč. Fousová: Ženy vydělávají o tisíce
méně než muži. Je to spravedlivé?
Václav Doležal: Ano.
P.uč. Fousová: A proč, Vašku?
Václav: Protože jsem muž.
P.uč. Fousová: Co to znamená – Bůh
kynul?
Lucka Beranová: Že tloustnul?
No ale tak buďme solidní! – Většinou
Štěpán Hlinka k celé třídě
P.uč. Fousová: Jak se jmenuje manžel
paní Somerové
Honza Vorel: Somr?
Při testu z dějepisu o 2. sv. válce:
P.uč. Hofmanová se ptá: Kde se sešla
velká trojka?
Honza Vorel: Ve Švédsku?
P.uč. Fousová na začátku hodiny:
Otevřete si učebnice, které jste si
nepřinesli!
Šimáček! Co tam zase přemejšlíš nad
nesmrtelností mrtvýho chrousta?
P.uč. Polová k Davidovi, když byl
duchem nepřítomen…
19
13.5.2011 6:35:47
A
9.A
Co o 9.A napsali její žáci
Do 6. třídy, jsem šel s tím, že najdu
nějaké nové přátele. Ale problém byl v
tom, že také ztratím ty staré. Řekl jsem
si, že to zkusím, a ti nejlepší přátelé
šli se mnou, tak to nebylo tak hrozné.
Prvních pár dní jsme se s novými
spolužáky seznamovali. Docela jsme si
padli do oka až na pár výjimek. Po celé
čtyři roky jsme spolu vycházeli velice
dobře a teď v deváté třídě si užíváme
nejvíce. Období přijímacích řízení je
pryč. Všichni jsme se dostali tam, kam
jsme chtěli, a nastalo období klidu.
Musím uznat, že jsme asi nejotravnější
třída ze všech. Neumíme se domluvit, o
hodinách děláme nepořádek a učitele
to s námi mají těžké, ale mezi sebou
si nemyslím, že bychom byli úplně
špatní. Velice rád jsem navštěvoval tuto
třídu a bude se mi špatně opouštět.
Vůbec mi nevadilo, že se mi někdo
směje třeba za vlasy atd., ale do této
třídy jsem prostě chodil rád a poslední
pololetí si patřičně užijeme.
David Šimáček
Jsme velmi dobrý kolektiv, umíme
si pomáhat (hlavně při testech) ....
Máme ve třídě jen inteligentní, slušně
vychované lidi... (Např. Pepa)... Máme
rádi přírodu a dobře se o ni staráme
(stromeček od paní učitelky Fousové)...
Ve třídě máme jedině čisto, uklizeno,
a čerstvý vzduch (vůně Kláry Eklové)...
Mluvíme spolu velmi slušně a spisovně
(hej ty …. votoč se)... Máme také rádi
zvířata (Vencovi mravenci, které jsem
zabíjela o testu z matiky a mam z něj
za 4, ale 1:0 vedu nad mravenci)
většinou tragédie. Máme-li se domluvit
na nějakou akci, všichni chtějí, ale
málokdy se najde někdo, kdo za to
opravdu vezme. Také si myslím, že
jsme jako třída dost arogantní vůči
některým učitelům. Říkejte si, co
chcete (to platí pro ty z naší třídy, co se
mnou nesouhlasí), ale je to tak. Bylo by
třeba, aby když se něco děje, se zapojili
všichni a ne aby se snažilo několik lidí
a ostatní se jen vezli. Nechci naši třídu
jen pomlouvat, ale bývávalo lépe.
Jan Čížek
Hodně se mi po všech bude stýskat.
Protože když strávíte celé čtyři roky
s těmi samými lidmi, vytvoříte si ke
všem nějaký vztah, a proto jsem
nesmírně ráda, že snad polovina lidí
ze třídy jde na stejné gymnázium jako
já. Nebyli jsme schopni si mezi sebou
vybrat správce, nezalévali jsme tři
roky květiny (ten poslední jsme je ve
třídě radši ani neměli), týdenní služba
neplnila své úkoly, ale kolektiv jsme
byli dobrý. Sranda byla, zábava, někdy
i hádky, ale pokaždé jsme zase byli
jedna parta. Také jsme na škole třída
s nejlepším průměrem, což mi přijde
hodně dobré. Chováme se někdy jako
ignoranti, ale nikdy nám učení nebylo
lhostejné. A jak říkají snad všichni moji
spolužáci, na střední školu se těším, ale
z téhle třídy se mi nebude odcházet
snadno.
Čtyři roky pospolu,
v pokoji a souladu.
Vždycky budu vzpomínat,
kolik srandy jsme si užili.
Dominik Kovář
P. S. A přece jsme se všichni měli rádi,
ne?? :D
Natálie Vorlová
Pavlína Kočová
Podle mě rozhodně nejsme ten
nejhorší kolektiv. Navzájem se dost
chráníme, a pokud má někdo z jiné
třídy problém s kýmkoliv z naší třídy,
určitě se ho téměř všichni zastanou.
Dokážeme docela držet při sobě. ALE...,
jak se máme na něčem domluvit, je to
20
Tak lidi.....sem rád že sem vás poznal....
každej jste jinej a jedinečnej...byla
to pro mě čest bejt s váma v jedný
třídě!...děkuju za ty roky s váma!...
doufám že se budeme i nadále scházet
a nikdy na tyhle (doufám) krásný časy
nezapomeneme. ;)
Jakub Hron
13.5.2011 6:35:53
9.B
IX. B se loučí se základní školou
A JE TO TADY!!!!!
Před devíti lety se většina z nás zde
setkala poprvé. Učili jsme se spolu číst
A,B,C…, počítat 3+5, začali poznávat
kouzlo přestávek. Jak čas plynul, stále
jsme se ujišťovali, že přestávky jsou
to nejlepší, co nás každý školní den
mohlo potkat. Zažili jsme ale i spoustu
jiných zajímavých věcí. Přicházeli
noví kamarádi, jiní odcházeli, až nás
zbylo tolik, kolik vidíte na fotografii.
To jsou ti nejvytrvalejší, nejodolnější.
S těmi jsme pak během celých devíti
let zažili dobré i zlé. Občas jsme měli i
ten nějaký průšvih, o něco častěji jsme
potrápili učitele.
Ale nejen užitečně trávit přestávky
jsme se během těch devíti let naučili.
V našich hlavách nám přeci jenom
zůstaly i nějaké ty vědomosti. Fyzika,
matika, chemie, čeština a další
předměty – všude se vyučující snažili
ze všech sil o naše vzdělání.Ale i
když jsme vás, páni učitelé, zlobili,
máme Vás rádi, ceníme si Vaší práce a
chtěli bychom Vám říci: „Děkujeme.
Děkujeme za Vaši trpělivost, za
mnohdy nadlidské úsilí nás něco
naučit.“Obrovskou námahu ale musel
také vynakládat po celou dobu náš
třídní – pan učitel Konvalinka. Zeptali
jsme se na jeho pocity:
Mot
t
měn o: „Dob
y
í
vždy , ale ml se
á
hon cky mus dí se
o
í
třeb sit a na nějak
d
a
gen to bylo ýmat,
e
opa raci něč v každé
čným
ím
.“(K.
Čap
ek)
ROZHOVOR
Rozhovor a panem učitelem
třídním, Mgr. Janem Konvalinkou,
vedl Tomáš Duchoň
Chtěl bych se vás zeptat: „Jaké
si myslíte, že naše třída udělala
pokroky za ty čtyři roky s vámi.?“
„Docela velké. Myslím, že pokrok
je hlavně v tom, že z dětí se stali
skoro dospěláci. Naučili jsme se
komunikovat a vážit si jeden druhého.
Někteří z vás začali být zodpovědní a
uvědomovat si své povinnosti.“
„Jakou chvilku s námi považujete
za nezapomenutelnou a jakou
vtipnou vzpomínku na nás máte?“
„První školu v přírodě v šesté třídě.
Bylo to na Šumavě a šli jsme v hrozné
vánici na procházku. Byl šílený vichr,
mráz a sněžilo. Cestou jsem vám
vyprávěl, jak přežít v arktických
podmínkách. Vtipná vzpomínka?
Pobavíte mne několikrát týdně,
takže těžko vzpomínat na něco
konkrétního. Každopádně mě bavily
výlety a exkurze, vždycky když jsme
někam šli, tak jsme za chůze řešili
spoustu zajímavých a vtipných věcí.“
„Bylo něco, čeho jste si na nás
vážil?“
„Jak jste byl spokojen nebo
nespokojen s naší třídou?
„Vážím si na vás, že jste normální, na
nic si nehrajete a dokážete ocenit
druhé. Myslím, že v poslední době jste
lepší kolektiv a lépe spolu vycházíte.
Vážím si také toho, že vycházíte se
mnou a že mne respektujete jako
autoritu. Vážím si každého z vás jako
jedinečné lidské bytosti. „
„Nelze posoudit. Chvílemi to bylo
úděsné. Myslel jsem, že vás vzteky
prodám na černém trhu. Byly ale
i momenty pěkné a ty ve finále
převažují. Ano, jsem s vámi spokojen
– mohli byste být i horší (ale lepší
taky).“
„Jak se vám s námi pracovalo?“
„Upřímnou odpověď? Dost těžko.
Nejdřív vás bylo moc (32), pak
spousta lidí přišla a odešla. Zlobili
jste, dělali problémy, hádali se,
neposlouchali. Ale nakonec se to
dalo zvládnout. Hodně mi s vámi
pomáhala paní učitelka Oktábcová,
které jsem za to obrovsky vděčný.“
„Co jsme jako vaše první a poslední
třída pro vás znamenaly?“
„A na konec bych se chtěl zeptat:
Vzal jste si z třídnictví nějaké
ponaučení či zkušenost do života?
„Vzal. Zjistil jsem, že lidé ve vašem
věku nejsou jen bezstarostnými
blázny, ale že mnohdy řeší dost
ošklivé problémy, kterých by se bál i
dospělý. Zkušenosti jsme si předávali
vzájemně. Dával jsem vám rady do
života a vy jste mě zase zasvěcovali
do života lidí vašeho věku. Byli jsme
partnery, kamarády a všechno mělo
jasná pravidla.
„Zkušenost a hlavně školu života.
Získal jsem ve vás tlupu kamarádů.
Věřím, že na sebe nezapomeneme a
budeme se v budoucnu potkávat. „
21
13.5.2011 6:35:53
9.B
Básničky
Proč
Láska
Proč, když tě chci,
nemůžeš být se mnou.
Proč, když na tebe myslím,
seš zrovna s jinou.
Mé srdce bije jako sto vraných
koní,
Má touha mě k němu
popohání.
Má mysl myslí jen na něj,
Mé oči mě k němu hledět nutěj.
To je láska, to každý ví,
Ale ne každý ji pocítí
(Stefanie Balogová, IX.B)
Proč nemůžeš vědět,
Že ráda tě mám.
Nechci ti to říct
a sama se proklínám.
Chci, abys tu byl se mnou,
se mnou si hrál.
Ale zase nechci,
aby ses mi za rohem smál.
To slůvko – miluji tě
Je to, čeho se bojím.
Proto ti to jen píšu,
ale i tak se stydím.
(Hana Vykysalová, IX.B)
Miluju jej, miluju moc,
Myslím na něj každičkou noc.
Pokaždé, když zavřu oči,
Je mi tak úzko, až je mi k pláči.
Srdce mi nedá spát,
Namlouvá mi, že je to jen
kamarád.
Když už ztrácím naději,
Napíšu báseň raději.
Jací jsme?
Zapište do třídnice – O D CH Á Z Í M E
22
13.5.2011 6:35:56
ANGLICKÉ LISTY
LOVE
There are many types of love. For
example: love between a man
and a woman, love between
people and animals, love
between children and parents,
love for sports, food, music,
culture, travelling, flowers,
school, work and many others.
Love between a man and a
woman – usually begins with
falling in love with eachother,
then they go for dates, after
some time they get engaged
and then, usually within a year,
the get married.
Love for animals – this
kind of love is usually
very strong. When
people get a pet it
usually becomes a
member of the family.
As we mentioned
above there are many
kinds of love. It is
important to have
love in our daily life,
because it makes us
happier and more
cheerful.
Love for music – different people
love different kinds of music.
Some people love POP, dance
music, rock, jazz, RNB, etc.
Vocabulary – slovníček
Different – odlišný(á), jiný(á
Member – člen
Mentioned – zmínit se
Cheerful – šťastný(á)
Become – stát se
How people celebrate
Mother’s day
Vocabulary - slovníček
love
We celebrate this day in honour of
our mothers. Children usually make
some presents for their mothers. This
day is celebrated on various days
in many parts of the world, most
commonly in March, April or May.
Legend - legenda
Priest – kněz
Century – století
Emperor – císař
Dressmaker – švadlena
Honour – k poctě
St. Valentine’s Day
Every February we celebrate
Valentine’s Day by giving flowers,
candy and cards, to those we love.
There is a legend about Valentine
who was a priest in the third century
in Rome. There was an Emperor who
decided that single men were better
soldier than those that were married.
That is why he outlawed marriage for
young men. But the priest Valentine
married young couple secretly.
When the emperor found out about
Valentine’s actions, he killed him.
Štěpán Valter, VIII.A
International day of women
This day celebrates emancipation
of women. Everything began in
New York in 1909 when a group of
dressmakers demonstrated for the
voting right.
23
13.5.2011 6:35:56
ANGLICKÉ LISTY
Píseň
Love me tender
Elvis Presley
Love me tender, love me sweet
Never let me go
You have made my life komplete
And I love you so.
Miluj mě něžně, miluj mě sladce
Nikdy mě nenech jít
Naplnila jsi můj život
A já Tě tak miluji
Love me tender, love me true
All my dreams ful-fill
For my darlin‘ I love you
And I always will
Miluj mě něžně, miluj mě věrně
Všechny mé sny se splnily
Můj drahoušku, jak já Tě miluji
A vždycky budu
Love me tender, love me long,
Take me to your heart.
For it‘s there that I belong,
And we‘ll never part.
Miluj mě něžně, miluj mě dlouho,
Přijmi mě do svého srdce.
Protože tam já patřím.
A nikdo nás nerozdělí
And I always will
Naplň všechny mé sny
A vždycky budu
Love me tender, love me dear,
Tell me you are mine.
I‘ll be yours through all the years,
Till the end of time.
Miluj mě něžně, miluj mě upřímně,
Řekni mi, že jsi má.
Já budu Tvůj po všechna léta.
Dokud čas nevyprší.
And I always will
A vždycky budu
When at last my dreams comes true,
Darling, this I know:
Happiness will follow you
Everywhere you go.
Až mé sny dojdou konečně naplnění,
Miláčku, jedno vím:
Štěstí Tě bude následovat
Kamkoliv půjdeš
And I always will
A vždycky budu
24
13.5.2011 6:36:01
Recenze
Anna Franková
(Anneliese Marie
Franková)
* 12. 3. 1929 † březen 1945
Deník Anne Frankové
Letos na téma Naše křestní jména
Martinkovičová Kateřina, IX. A
Spolu s rodiči a o tři roky starší sestrou, v roce
1933 emigrovali jako Židé do Holandska.
Ke svým třináctým narozeninám dostala
Anna deník, který pojmenovala Kitty, vše
si do něj zapisovala a brala ho jako svou
nejlepší kamarádku.
Po roce 1940 to bylo pro Židy těžké, museli
být označeni hvězdou s nápisem JUDE,
měli spoustu zákazů a nařízení, dobu kdy
mohli vycházet ven a nakupovat, speciální
kavárny a školy. Anna si v té, do které
chodila, oblíbila pana učitele Keplera.
O Annu i její sestru Margot byl ze strany
chlapců velký zájem, ale ony si jich moc
nevšímaly. Až na šestnáctiletého Harryho
Goldsberga, se kterým si Anna velmi
rozuměla, ale brzy se s ním kvůli potopení
( skrytí ) musela rozloučit. Hrdinka
s rodinou se skrývali v zadním traktu
jednoho obchodního domu téměř dva
roky. Poté se k nim nastěhovali manželé
van Daanovi a jejich šestnáctiletý syn
Peter. Moc si mezi sebou nerozuměli, byly
zde neustálá rozpory a narážky, hlavně na
hospodaření a výchovu dětí. Obě rodiny
po dohodě mezi sebe přijali ještě pana
Dussela, padesátiletého zubaře. Byla tam
špatná hygiena a vzájemná komunikace.
Museli být tišší, aby nevzbudili podezření
u zaměstnanců. Potraviny, knihy a
nejpotřebnější věci jim obstarávali dobří
holandští křesťané.
Dne 4. Srpna 1944 zastavilo před
jejich skrýší auto s SS-Oberführerem a
několika dalšími od Zelené policie, někdo
jejich tajnou skrýš vyzradil. Všechny
odvezli do vězení na Weteringschans a
po čtyřech dnech je transportovali do
nizozemského „židovského průchozího
tábora“ Westerbork. Do polské Osvětimi
byli převezeni 6. Září 1944. Odtamtud
byla Anna s Margot deportována do
koncentračního tábora v Bergen – Belsenu
s dalšími více než 8 000 ženami. Jejich
matka však zůstává a umírá. V březnu
1945 vypukla v táboře epidemie tyfu. Obě
onemocněly. Margot byla tak slabá, že se
zabila pádem z postele. Několik dní poté
umírá Anne ve věku necelých šestnácti let.
Anna Franková se narodila
ve Frankfurtu nad Mohanem.
Proslavil ji deník, který si
psala za druhé světové války.
Dostala ho ke svým třináctým
narozeninám a deník zachycuje
její život od 12. Června 1942
až do posledního záznamu
z 1. Srpna 1944. Z původní
nizozemštiny byl přeložen do
mnoha jazyků a stal se jednou
z nejčtenějších knih na celém
světě, díky jejímu otci Ottovi,
který jako jediný z její rodiny
přežil, našel Annin deník a tento
unikátní záznam se rozhodl
vydat.
Tato kniha se mi líbila, ale její čtení bylo
zároveň velice nepříjemné. Bavilo mě sdílet
s Annou myšlenky a pocity, ale kolikrát
to skončilo tak, že jsem nemohla usnout.
Hlavně co se týče části po opuštění úkrytu,
mě při čtení naskakovala husí kůže. Znovu
mě to nutilo myslet na trápení, bolest,
žízeň a hlad, zoufalství, týrání a utrpení
tolika lidí. Myslím, že by si Annin deník
měl přečíst každý, kdo může a je toho
schopen. Protože až poté, co zjistíme, jak
hrozný život může být, uvědomíme si, že
si spousta z nás žije nad poměry a neváží
si svého života, protože jakkoli nám může
přijít hrozný, málokdo z nás si zažil to co
lidé za druhé světové války. Každopádně si
myslím, že kniha byla pro lidstvo a obzvlášť
pro jedince velice přínosná a určitě jsem ji
nečetla naposled.
25
13.5.2011 6:36:04
Různé
Taneční pohár
Oblastní kolo Středočeského
tanečního poháru – Příbram 2011
V pátek 6. května 2011 proběhlo v aule
Základní školy, Příbram II, Jiráskovy
sady 273 oblastní kolo III. ročníku
amatérské taneční soutěže „Středočeský
taneční pohár“, jejímž vyhlašovatelem je
Středočeský kraj a koordinátorem pak
Odbor školství a sportu Středočeského
kraje.
Tohoto oblastního kola se zúčastnilo
45 žáků 1. i 2. stupně, kteří předvedli
zvolený moderní tanec (disko tance,
street dance, hip hop, rap, jump style,
zumba). První dvě čísla v každé kategorii
postoupila do krajského kola, které
proběhne opět jako v loň-ském roce v
Kralupech nad Vltavou dne 31. května
2011.
V kategorii minitýmů 1. stupně zvítězila
děvčata ze ZŠ Příbram, Jiráskovy
sady ve složení Veronika Vaněčková,
Kristýna Kubátová, Michaela Bučilová
a Adéla Lukovičová, na druhém místě
pak byla děvčata opět ze ZŠ Příbram,
Jiráskovy sady Monika Svobodová,
Nikola Gregorová a Apolenka Šatilová. V
minitýmech 2. stupně pak postoupila do
krajského kola taneční skupina ze ZŠ 28.
října Příbram ve složení Sára Rychlíková
a Markéta Ševčíková a děvčata ze ZŠ
Příbram, Jiráskovy sady Lucie Lázinková,
Nikola Čížková, Michaela Vol-fová a Sarah
Karnetová. V tanečních skupinách mezi
sebou soupeřila pouze dvě družstva. Zde
předvedlo nej-lepší tanec družstvo ze ZŠ
28. října ve složení Romana Novotná,
Tereza Jarošová, Milada Straková, Nikol
Ga-shová a Kristýna Tomšíčková.
Poděkování patří všem soutěžícím
pod vedením Mgr. I. Králové, Mgr. M.
Oktábcové, Mgr. K. Chrasti-nové, K.
Štěpánkové a Mgr. J. Lišky, porotě ve
složení MBI I. Tymichová, K. Hrstková
a T. Novák, ale přede-vším hlavnímu
organizátorovi Mgr. M. Přibylovi, řediteli
ZŠ Příbram, Jiráskovy sady. Postupujícím
skupinám přejeme hodně úspěchů v
dalších kolech soutěže.
M. Oktábcová
26
13.5.2011 6:36:04
Různé
Londýn
Školní diáře
Už tři roky používáme Školní diáře, do
kterých si zapisujeme všechny důležité
úkoly, kdy má který kamarád narozeniny
a také se tam chválíme – zaznamenáváme
si, co se nám v týdnu podařilo. Kdo
chcete tento diář v příštím školním roce
mít, nezapomeňte si ho u třídní učitelky/
třídního učitele objednat.
Spoustu lidí, ale i znalců tvrdí,
že Londýn je nejkrásnější město
světa, a proto se tam vypravíme
i my, žáci 2. st. ZŠ. Nejen že
budeme ubytováni v rodinách,
ale navštívíme i mnoho
památek a známých míst.
Jfou
Windsor Castle
Tower Bridge
Stonehenge
Big Ben + Houses of Parliament
Je toho tolik, že by se nám toho
tolik nevešlo, jenom bychom
chtěli zmínit Westminster
Abbey, National Gallery,
Picadilly Circus, Downing Street,
Trafalgar Square, Buckingham
Palace atd.
Zpracovali: Markéta Hudečková VIII.
A, Štěpán Valter VIII. A
27
13.5.2011 6:36:10
Různé
Mažoretky Příbram
Myslím si, že každý z vás
ví, co je sport „Mažoretky“.
Je to sport, který se cvičí
s hůlkou (BATON), nebo
třásněmi (POM-POM).
Takhle říkáme našim rozdělení
sestav, které skoro každý rok
máme:
1 dívka - sólo
2 dívky - duo
7 dívek - miniformace
Tréninky máme každoročně
od září do června, tak jako
škola. S holkama trénujeme
dvakrát týdně. Od září do
prosince se společně učíme
nové choreografie, ty pak
předvádíme na nejrůznějších
plesech a akcích.
Jsme rozděleny do několika
kategorií, a to:
Přípravka
3-7 let
MAŽORETKY PŘÍBRAM SE NA VÁS TĚŠÍ!
Kadetky
8-10 let
Juniorky
11-14 let
Seniorky
let
15 až více
Za vystoupení dostávají
kadetky a přípravka různé
sladkosti a odměny. Juniorky
a seniorky za vystoupení
dostávají od pořadatelů
peníze, které jdou do společné
kasičky. Na konci roku si za
tyto peníze něco společně
koupíme. Vystoupení jsou
fajn,...ale pak to přijde!
Soutěž! Mistroství České
republiky! Je to tu všude tréma,strach, prostě všechno.
Minulý rok jsme jeli do
Stochova (blízko Prahy). Měly
jsme celkem dobré úspěchy,
kadetky skončily na 2. místě
(hůlka+třásně) a juniorky na
4. místě také (hůlka+třásně).
Za 2. místo jsme dostaly
krásnou stříbrnou medaili.
Pak jsme postoupily do
Přeštic u Jeseníku. Naše
paní trenérka Irena Pourová
je velmi trpělivá! Na konci
roku jsme kadetky a juniorky
dostaly zlaté medaile od paní
trenérky za to, že jsme byly
dobré na Mistrovství České
republiky a že jsme také byly
hodné. To je asi vše, co bych
vám řekla o mažoretkách.
Pokud by se chtěla některá
z vás stát mažoretkou,
neváhejte. Je tu velká sranda
a setkali jsme se už i s několika
slavnými osobnostmi.
Sandra Polanská a Marie
Soukupová, VI. B
28
13.5.2011 6:36:10
Dva kamarádi ze třídy
Cuong a Quyet jsou jedni z mých
nejlepších kamarádů na základní škole. S
Cuongem se znám už od páté třídy, kdy
přiletěl z Vietnamu. Ze začátku nemluvil
moc česky, málo jsme si rozuměli, ale
velmi brzy byl nejoblíbenější nejen u
chlapců, ale i u děvčat ve třídě.
Quyet je o pár minut mladší dvojče
Cuonga a znám ho od šesté třídy, kdy
přiletěl za svým bratrem do Česka. Quyet
se velmi rychle naučil mluvit česky a také
si ve třídě velmi brzy našel kamarády a
kamarádky.
Nejvíce klukům s češtinou pomáhala
paní učitelka na český jazyk - J. Fousová.
Dvojčata nejvíce baví hrát fotbal, který
hrají i závodně. Líbí se mi na nich, že
vždycky řeknou pravdu a pomůžou v
jakékoliv situaci. K problému se postaví
čelem. Také jsou mnohem zodpovědnější
a pracovitější proti českým dětem. Po
škole chodí pomáhat rodičům a sestře
do jejich rodinného obchodu. Možná
jsou tak zodpovědní také proto, že jsou
starší než my, dvojčatům už je 16 let.
Cuong a Quyet po třech letech docházky
na základní školu dosahují velmi dobrých
studijních výsledků. Nejlépe jim jde
matematika, ze které mají známku
výbornou a jsou jediní ve třídě+, kteří
vždy hned pochopí nové učivo. Každé
ráno se těším do školy na své kamarády,
na Quyet a Cuong.
Vojtěch Huml, VIII. B
29
13.5.2011 6:36:15
Různé
Zumba párty
TCG aneb karty trochu jinak
Účastníci lekcí Zumby se
mohli
těšit
na novinku –
Zumba párty.
Jedná se o tématické párty , které pořádali lektorka
Zumby Katka Štěpánková
a Jan Liška v aule naší školy. Témata byla různá, např.
Valentýnská, Hawaiská, Májová, ale i Disco párty. Tento
měsíc se můžete těšit ještě
na Brazilský Karneval. Ten,
kdo se chtěl zúčastnit jakékoli párty, si musel rezervovat místa a pak přijít v převleku. Za snahu a představivost
se rozdávaly různé odměny.
Cena jedné párty byla 75
Kč. Všichni si užili mnoho legrace s převleky, ale i s tancováním Zumby, která je v
poslední době populární na
celém světě.
Trading card games jsou
velice zábavné, poutavé a
neznámé, možná už jste
slyšeli o Magicu nebo Pokémonech, ale pochybuji, že
znáte Yu Gi Oh! nebo World
of Warcraft.
Křížovka
Tyto hry se velice liší od
prší nebo pokeru. Rozdíl je
v tom, že v TCG mezi sebou
oponenti bojují za pomocí
karet. V YGO! má každý 8000
životů, Magicu 20 životních
bodů a v WoW má hráč životů podle karty hrdiny.
Mnoho lidí si myslí, že TCG
jsou „Blbosti“ přitom se při
nich dá užít mnoho legrace.
Teď něco málo o pravidlech
Yu
Gi
Oh!:
každý hráč má 8000 životů
a jsou ve hře tři druhy karet
- kouzla, pasti a monstra.
Každé kolo má 6 fází (1. líz
nutí, 2. pohotovostní fáze,
3. hlavní fáze, 4. bojová fáze,
5. hlavní fáze, 6.konec kola).
V hlavní fázi se summonují
monstra používají kouzla a
setují a používají pasti. Vice
o pravidlech naleznete na
http://www.yugioh.cz/
Martin, VIII. A
ROZHOVOR
Vokno puberťáka
Marek Červenka ze 6. A se
ptal bratra Jakuba, který
už studuje střední školu.
Jakube, puberťáci většinou
říkají, že jim nikdo
nerozumí, je to u tebe
podobný?
No tak asi nejsem správnej
puberťák...
A proč si to myslíš ?
No protože každej má svoje
lidi, svý kámoše a jinak kecy
typu ,,Nikdo mi nerozumí,,
nesnášim.
Co maj puberťáci za
zábavu?
No asi diskotéky,
počítače,apod.
Co randění ?
Ty jo, to je super věc!
Tak a poslední, co
posloucháte za hudbu?
Tak většina asi rock, metal a
nejvíc hip-hop, ale já ujíždim
na DnB (Drum n´ Bass)
30
13.5.2011 6:36:27
31
13.5.2011 6:36:27
13.5.2011 6:36:27

O škole - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy sady 273

Transkript

Podobné dokumenty

Test kunnskapene dine 11.