CZ©=1 1 1—0—1 1—®—1 1
Transkript
CZ©=1 1 1—0—1 1—®—1 1
MRRIRNSKÉ POUTMÍ MÍSTO ŠTÍPA. Nové značně rozmnožené vydání. Čistý výnos věnuje se chrámu Páně ve Štípě. U KROmĚŘÍŽI 1908. Nákladem vlastním. CZ©=1 1 1—0—1 Tiskem Jindřicha Slováka v Kroměříži. 1—®—1 1 K s — > li u . R 81 Ki V Oblastní : MOV muzeum v A jinovýchudnl Moravy Gottwaldovi Čís. invent.: 12.0} Maríanské poutní místo ŠTÍPA. NOVÉ ZNAČNÉ ROZMNOŽENÉ VYDÁNÍ. CISTY VYNOS VĚNUJE SE CHRÁMU V KROMĚŘÍŽI Tiskem knihtiskárny P. VE STlPÉ. 1908. Jindf. Slováka. — Nákladem vlastním. S církevním povolením Nejdúst. kníž arcib. Ordinariatu v Olomouci ze dne 29. února 1908 čís. 1245. PROSLOV A PROSBA. O starodávném štípském poutním místě Marián ském vydáno bylo v druhé polovici minulého století tiskem více spisků, které však již úplně jsou rozebrány. Aby se četným poptávkám a přáním poutníkův a ctitelů Marie štípské vyhovělo, pořízeno přítomným spis kem nové značně rozmnožené vydání, popisu poutního P. místa zdejšího, v němž zejména starý, historicky pa mátný kostelík štípský popsán jest a mnohé zázračné události zde se přihodivší a různé jiné dosud málo známé pozoruhodné památnosti jsou. Prameny, jichž místní zaznamenány ku dílku tomuto použito bylo, jsou: Stará pamětní kniha fary fryštacké a štípské a knížečky o Štípě r. 1865 dp. Fr. Perutkou, k. a. konsist. radou a r. 1900 štípskou duchovní správou sepsané. Čistý výnos knížky této obětuje se chrámu Páně ve Štípě a z příčiny té spisovatel prosí o blahovolné přij mutí dílka tohoto a zároveň o dobrotivé udělení milo- dárku ve prospěch chrámu P. ve Štípě, ku větší cti a chvále Boží a ku poctě blahoslavené rodičky Boží, Marie Panny. Duchovní správa ve Štípě v měsíci březnu Knihovní systém Clavius 431820012079 " 1. P. 1908. Část 1. Poloha a nejstarší historické zprávy o poutním místě Štípě. Na nevelké vysočině severovýchodně od v osadě Štípě, blíže Fryštáku, uprostřed lesů. stojí velebný prostranný Zlína nedalekých chrám Páněk poctě Narození Panny Marie zasvěcený, který ročně od tisíců poutníků z Moravy a Uherského Slovenska navštěvován bývá. Jak chrám Páně nyní umístěn a upraven jest, vyhovuje úplně potřebám a přáním zbož ného lidu, jsa uvnitř krásně vymalovaný a ve všem k pobožnosti povzbuzující a venku maje veliké rovné prostranství, na se rozložití němž mohou. sebe větší zástupy poutníků Nedaleko, severně odtud strmí i z lesa zříceniny starého hradu Lukova a z poblízké obory kyne nám zámek Lešná, letní sídlo hrabat ze Seilernů, k němuž cesta ozdobena jest sochami sv. Flo riana, sv. Ignáce z L., sv. Alžběty, sv. Jana Nep., sv. Antonína Pad. a Anděla Strážce, sama to pro poutníka přemilá znamení, že jest tu Matka Boží mezi svými ctiteli, a zbožný katolík že přichází mezi své. Vždycky to však takto, milý nebývalo; čtenáři, nynější chrám, tak jak jest, stojí teprv od r. 1760, ale Panny Marie Štípské jest podle podání již z 11. neb 12. století. Kde byla tedy dříve? Opodál, jihozápadně od nynějšího chrámu Páně uprostřed hřbitova jest stará hrobka nynějších majitelů milostná socha panství Lukovského, hrabat ze Seilernů a na tomto — 5 — místě byl prvotný Marianský farní kostelík, v němž Panna Maria Štípská od pradávných věků stánek svůj mívala a nespočetným ctitelům svým z blízka z da leka sem putujícím milostí svých štědře udělovala. i Kdo ten kostelíček tam postavil — a kdy ná božní předkové naši tam putovati začali, to samému Bohu povědomo jest; jakým způsobem se tam zázračná soška Panny Marie dostala, o tom pouze starobylá pověst se zachovala v paměti lidu od pokolení do pokolení a zaznamenána jest v pamětní knize fary Fryštacké z 1730 str. 310. slovy následujícími: )iOd nepamětných dob socha Panny Marie Štípské září milostmi a jest jedna ze tří nejstarších na Moravě. Původu jest r. neznámého; Kostelečtí, věrohodní a nejstarší obyvatelé však vypravují, že od svých předků tradicí čili ústním po dáním se dověděli, v Kostelci že býval před dávnými časy kostelík (tempellum), z něhož základy a zbytky se nalézají na zahradě obyvatele Kosteleckého jménem Martina Žídka, v kterémžto kostelíku soška Panny Marie prý bývala. Odtud neznámým způsobem zmizela a nalezena byla nedaleko ve Štípském háji, mezi stromy ozářená na místě, kde nyní (roku 1730) ve skutečném kostele Štípském na oltáři se nachází, kdež nezasklena jsouc, ustavičně ctitelům svým milostivou se býti ukazovala.* Toť slova a svědectví dotčené knihy pamětní. Kromě tohoto výroku spisovatele pamětní knihy Fryštacké z r. 1730 potvrzuje její vysoké stáří též otisk obrazu Panny Marie z onoho roku 1730 pamětihodným nápisem: «Věrný obraz přeblahoslavené Panny Marie ve Štípě nedaleko hradu Lukova na Moravě, kteráž přes 700 let Moravanům, Uhrům, Če chům a Slezanům pravými milostmi známa est.«*) s Původní německý nápis na onom obrázku zní: «Wah res Biildnis der gebenedeutesten Jungfrau Mariae zu Štipa, ohnweit der Burg Lukov in Mähren über Siebenhundert Jahr denen Mährern, Ungarn, Böhmen und Schlesiern von wunder *) haften Gnaden bekandt.« Obr. Vyobrazení P. Marie Štípské z a ostatních 1. r. 1730., tehdejšího kostelíka budov při něm. Neméně důležité svědectví o starobylosti její po dává nám dosud zachovaná píseň Panny Ma rie Štípské na konci této knížky uvedená, slovy: «Mezi — v Če všemi Tvými zázračnými obrazy svatými, chách, v Moravě nejstarší jsi a klenot též nejdražší.x A novější učenci a badatelé co o ní soudí? Slovutný spisovatel P. K- Eichler, v knize své, všechna poutní místa v zemích koruny České popisující a nákladem Dědictví sv. Cyrilla a dané, řadí a uvádí původ Methoda v Brně vy Panny Marie Štípské, hned po obrazích Panny Marie Tuřanské a Žarošické, o nichž bezpečně dokázáno, že pocházejí z doby CyrilloMethodějské. Nadšený učenec a badatel staro žitností í slovanských Dr. František Přikryl na základě - 7 — svých hlubokých studií a pátraní v okolí Štípském, ne váhá jistiti, že ona pochází z doby apoštolského půso i bení našich věrověstců na Moravě. Hie! jak vzácná památka z nejstarších dob křesťanských na Moravě, jak drahocenný to poklad pro všecky věrné ctitele to Panny Marie Jak ale tehdejší svatyně Marianská vypádala, o tom nás poučuje: Štípské. Částka 11. Popis bývalého kostelíka Štípského a jeho památností před jeho zrušením. Jakmile milostná soška P. Marie podivuhodným způsobem ve Štípském háji se zjevila, nelenili tehdejší zbožní předkové Štípští zbudovati ku její poctě malou svatyni čili kapličku, kteráž pak během času, když obyvatelstva přibývalo a poutníků stále více k ní puto valo, přistavována a rozšiřována bývala, tak že po sléze v 15. století povstal z ní kostelík, presbyterářem od pana Jiříka ze Šternberka zbudovaným 14 sáhů byl dlouhý a přiměřeně vysoký. Dle dosud zachovaného výše zmíněného vyobraz, č. 1. kterýž i s P. Marie Štípské z měl pouze jednu maličkou věžku se zvonkem na vrchu střechy; různo vedle něho stála zvonice r. 1730, dřevěná se dvěma zvony s nečitelnými nápisy. Uvnitř byl kostelíček tento dle inventáře z 1738 klenutý a vymalovaný r. a měl dva oltáře. Milostná soška P. Marie nezasklená nacházela se původně na bočním oltáři na straně epištolní na témže místě, kde se zjevila postaveném, a byla teprv později přenesena na hlavní čili větší oltář, který za svatostánkem měl český nápis: »Tento oltář darován jest z hradu Lukova od J. M. panny slečny Johanny Marie následující nynější paní Skrbenský 1. P. 1697, 29. září.» Soška P. Marie drahocenným rouchem oděná zářila skvosty ze zlata, stříbra, perel a drahokamů jí z úcty a vděčnosti věnovaných, a stěny presbyteráře byly téměř docela vyplněny votivními (záslibnými) obrazy a nápisy zasklenými, jež se nazý anathemata, potvrzujícími zázračné události a divy, které se zde staly na nemocných na přímluvu P. Marie. valy vitriny čili Kromě zmíněné šlechtičny Skrbenské byla ještě celá řada vznešených ctitelů P. Marie Š t p s k é, kteří vzácnými dary zázračnou její sošku í a svatyni ozdobovali, a tudíž zasluhují, by jednak jejich jména a dobré skutky paměti lidské a budoucím věkům zachovány byly, jednak také, aby všem zřejmo bylo, jak daleko široko naše milá Matička P. Maria Štípská ctěna a proslavena byla. Z mnohých těch šlechetných a zbožných dobrodinců tehdejší svatyně Marianské ve jména se nám v pamětních knihách zacho vala, uvádíme na vděčnou pro všecky časy památku Štípě, jichž alespoň následující: hrabě Rottal, obzvláštní to ctitel Panny Marie Stípské, který celoročně každou sobotu z hradu Lukova k ni putoval a při tom pokaždé značnou almužnu chudým uděloval, věnoval jí r. 1710 kromě jiných darů novou drahokamy vyklá danou korunu se zlatým prstenem a žezlem ve vysoké tehdáž a) Frant. ceně 500 zl. stříbra. b) Zlatem a stříbrem vyšívané roucho na sošku Panny paní Anna Marie darovaly: Antonia hraběnka z Rottalu, uroz. Maria baronka z Vizovic, Kateřina baronka z Toursen, pan baron Skrbenský z Morkovic a paní Rosalia mlynářka z Na pajedel (neznámého příjmení). c) noval: Malý stříbrný starožitný Vitus Albertus Samlius kalich s nápisem dárce vicedecanus et vě sacellanus Cremsir 1621. (Vít Albert Samlius místoděkan a zakristán v Kroměříži r. 1621.) Monstranci stříbrnou pozlacenou a baldachýn věno bratři baroni z Minkvitzburku. d) vali Nový kříž (pacifikál) s ostatky sv. kříže a roucha mešní darovala urozená paní Zuzana z Otislavic, paní na Zdie) slavicích, Liptali a Kamenici ve Slezsku. Nové missály (mešní knihy) obětovali: slovutný pan Pavel z Kukenbergu, pán ze Zeranovic, Přílep a Hluchova, a Bernard Josef baron Skrbenský. f) Vedle těchto zde jmenovaných dárců jest ještě velký počet jiných dobrodinců, kteří starý kostelíček štípský různými rouchy, prádlem a náčiním k boho službě potřebným tak štědře obdarovali, že to až ku podivu jest. Mnohé vzácných obětí věkem a upotře některé však až dosavad se zachovaly a z těchto bením sešly, mezi těmito jest nejvzácnějši a nejstarší památka z dávného středověku: gothická monstrance stříbrná, jíž r. 1464 kostelíček Štípský obdaroval zbožný pán Jiřík ze slavného rodu Šternberků, pán na Lukově, jak o tom svědčí na ní vyrýsovaný znak rodu Šternberků (hvězda) a nápis: xEcclesiae Stipensi 1464.il (Kostelu Štípskému 1464.) Skvostná a znamenitá tato památka byla po osiření fary štípské okolo r. 1530 v kostele fryštackém chována a tam o největších výročních slavnostech vystavována. Když pak r. 1810 za válek francouzských rakouská vláda nařídila, všecko kostelní stříbrné náčiní do Vídně ku ražení peněz na potřeby válečné vydati, farníci fryštačtí vykoupili si ji za 123 zl. 51 kr. tehdejší měny a od té doby až podnes jest ona majetkem chrámu Páně ve Fryštáku. Členové slavného tohoto rodu ze Šternberků bý Lukovského a patronové kostela Štípského pochováváni pod jeho kamenou dlaž vali jakožto majitelé panství bou; v presbyteráři před samým hlavním oltářem po- - - 10 chován byl výše jmenovaný pán Jiřík ze Štern berka a nápadno jest, že, kdežto hroby ostatních pánů v tom kostelíku odpočívajících už dávno zanikly a nezůstalo po nich podnes pražádné známky, hrob to hoto zbožného ctitele Nejsv. svátosti Oltářní a blah. P. Marie Štípské ze všech ostatních samojediný až dosud se zachoval neporušený při východní zdi koste líka s náhrobním kamenem, ovšem již valně do země zapadlým, na němž ještě do nedávná znak rodu Štern berků (hvězda) patrný byl. Za dlouhověkého trvání svého starobylý kostelík Marianský býval svědkem a pamětníkem slávy úpadku národa našeho, všech těch změn a pohrom vá lečných, vpádů nepřátelských a rozbrojů náboženských, ten i které naši milou vlasť tak ukrutně pustošily a převrat ve vlasti naši způsobily; pobořeny a osady A tak se stalo i ohromný mnohé kostely byly duchovních správců zbaveny. zde; ještě r. 1516 zmínka se činí farní ve veřejných listinách o faře štípské; r. 1530 shledá váme, že ve Štípě již žádného kněze nebylo a kostel štípský stal se filiálním stela Fryštackého. Polnosti na 30 ležící čili podřízeným ko měřic okolo kostela a ostatní majetek jemu od dřívějších dobrodinců darovaný pobrala si vrchnost. Nicméně však žádná svatokrádežná ruka neodvážila se tehdá na skvosty a okrasy věnované sošce Bohorodičky a lid nepřestal tam putovati z dalekých končin Moravy a Uherska zejména o slavnosti Narození P. Marie. Duchovenstvo fryštacké zastávalo tam jak mohlo po celou dobu osi svědomitě služby Boží netoliko o svátcích Marianských, nýbrž v obyčejné neděle, začež dostá ření Štípy i val kněz, který ty služby Boží konal, 7 českých grošů na oběd a rektor dva groše. vění nového chrámu Páně r. Tak to bylo až 1762. do dosta R. 1616 byl první — 11 — kámen k novému, nynějšímu chrámu Páně základní položen a tím započalo nové důležité období dějin pout ního místa zdejšího, o čemž pojednává se v odstavci následujícím.*) □ Částka 111. Stavba nového kostela a kláštera ve Štípě od a dostavění r. 1616—1620 nového kostela r. 1760 Za oněch truchlivých dob, kde vlast naše po vál kách husitských ve víře rozštěpena a farnost štípská byla osiřelá, vnuknula Prozřetelnost Boží tehdejší ma jitelce zboží Lukovského včasnou a svrchované chvály hodnou myšlenku, místo staré, věkem sešlé, nedosta tečné a nepatrné svatyně Marianské, zbudovati velko lepý poutnický chrám P. a založiti při něm klášter, aby víra katolická v tomto kraji byla utvrzena a zachována. Byla to urozená paní Lukrecia Nekešova z Lan de k u, poslední ratolest druhdy slavného a mocného rodu rytířského, která po smrti svého prvního manžela Arkleba Prusinovského z Vičkova, aby statky její do nekatolických rukou nepadly, provdala se za slavného *) Ve staré pamětní knize fryštacké na str. 6. činí se 1730 uveden byl do Štípy poustevník Dalmatinec, frater Antonín zvaný, člen řádu sv. Františka; professi svou skládal v Římě a byl na potom poustevníkem zmínka, že okolo r. Antonína a tamodtud přišel do Štípy. Rodem byl ze Senje v Dalmacíi a jmenoval se dříve Ondřej Bachovič. Ve Štípě měl poustevnu blíže kostela na místě nynějšího domku pana Vinklárka a vedl zde v Hranicích po mnohá dobrých při kapli léta život lidí. sv. zbožný a příkladný, živ jsa z almužny ' h — 12 - vojevůdce Albrechta Eusebia Václava Valdštýna, po zdějšího vévodu Frydlandského, a když pak brzy na to v neděli Květnou dne 23. března 1614 v druhém roce svého manželství, na hradě Lukově zemřela bez dítek, zanechala a poručila všecky své statky: Vsetín, Lukov, aby vystavěl ve Štípě nový, důkladný a prostranný chrám Rymmice a Milotice Albrechtovi s tou podmínkou, Páně, něm při klášter založil a o jeho zachování slu šnými nadacemi se postaral. Tato šlechetná Lukrecia, po jak byla za živa pravou šlechtičnou, tak jí zůstala smrti ve svých odkazech. Ona chtěla křesťanskému lidu, svým poddaným v trudných dobách kacířských bludů a ustavičných rozbrojů živě na oči postaviti, kde i ve všech potřebách bezpečné pomoci dosáhneme, chtěla Matce Boží důstojný stánek zbudovati a ji snad ještě více nakloniti, aby moravský lid proti bludům a váleč ným pohromám u ní hledal útěchu a útočiště své. Hrabě Valdštýn byl by rád ihned splnil přání své manželky; povolal r. 1615, ačkoliv válkou ve služ bách císaře Ferdinanda II, s Benátčany zaměstnán, dovedné umělce, kameníky a stavitele, dal od nich zhotoviti výtečně promyšlený plán nového kostela poutního a rozsáhlé po obou stranách s ním spojené klášterní budovy a přichystav ku stavbě po z daleké Itálie třebný material, me n položil r. 1616 základní kä novému kostelu a klášteru severně od starého kostelíka na novém volném místě prostranném a roz kázal stavitelům, by co nejpMněji pracovali, aby po slední vůle zbožné Lukrecie dokonale a plnou měrou k se splnila. Františka řeholníky řádu sv. Jesuity v Olomouci o pře Zatím pak vyjednával v Uh. Hradišti a s s ve Štípě a duchovní správy při něm, kteřížto však, majíce v těchto opevněných městech školy a ústavy své, zdráhali se v odlehlé samotě štípvzetí kláštera ské za tehdejších nepokojných časů nabídku jeho příj- — 13 - Konečně ctihodní Otcové řádu Kartusians k é h o v klášteře v >ďi doli J o s a f a t>< zvaném u Dolan nedaleko Olomouce bydlící, kteří dle regulí svých poustevnicko-řeholnický život vedli a samotu milovali, žádost jeho vyslyšeli a svými představenými tiché mí mouti. stečko poutní ve Štípě přijali, r. zde se usídliti prohlédnuvše nabídku jeho odhodlali, a za tím účelem hned si 1616 P. Fišera jakožto prvního převora do Štípy po aby ku stavbě kostela a kláštera dojilížel a ji řídil. Za ním příštího roku (17./XI. 1617) ještě tři jiní řeholníci, a to P. Mittner, P. E. Ediger a P. Bruno Lignarius (Tesař) rodák z Modřic u Brna, následovali a prozatím slali, an se kostel a klášter stavěl, zvláštní obydlí u starého kostelíka měli a v něm jako v poustevnách žili. Hrabě Valdštýn odevzdav řádu Kartusianskému budoucí ko stel a klášter, stvrdil to pro jejich zabezpečení dační listinou Lukově danou ze dne 1. f u n- května 1617 na hradě Olomuckého potvrzenou. Pro obživu a od kardinála a biskupa Frant. Ditrichsteina náležitě vydržování kláštera daroval jim velkomyslný fundator panský dvůr »na výpust ěx ve Štípě jejich a vydaným v po Velkonocích), jehožto opis dosud se zachoval ve farní pa mětní knize Fryštacké str. 195. Začátek památné listiny listem neděli xMisericordiax (II. té zní následovně: «Dvůr převora a Konventu Kartusianského při tejto dě dině od pána nížepsaného a nově založeného. Já Albrecht Václ. Eus. z Valdštýna na Vsetíně, hradu Lukově a Rymicích J. M. cis. Římského, Uherského a Českého krále, též J. M. arciknížete Ferdinanda Rakouského komorník a nařízený nejvyšší nad Regimentem německých knechtů v Markr. Mo ravském, známo činím obecně přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že s dobrým rozmyslem svým dvůr svůj ve Štípě převoru a konventu kláštera Kartuzkého ode mne při tej dědině založeného, nynějším budoucím s poli, lukami, po toky, háji, chrastinami s tím se vším, což k tomu dvoru od na věčné časy budoucí, bez všelistarodávna náleží, nyní i i I — 14 — jakých ouplátků a překážky mé, Erbů a budoucích potomků těch Pánů a držitelů dědiny Štípy užívati dávám.« Od r. 1616 až do r. 1620 s největší pilností pokra čovalo se ve stavění kostela a kláštera k nemalé ra dosti obyvatelstva štípského, až bylo téměř ke klenutí hotovo; hrabě Valdštýn nešetřil ani práce ani výloh, aby s Bohem započaté dílo brzy a důstojně Matce Boží vystaveno bylo. Bůh Ale usoudil jinak. Právě toho času rebellií (po vstáním) nekatolických pánů českých r. 1618 v Praze proti zákonitému králi Ferdinandovi II. začala bouřlivá doba války 301eté a rozbrojů nábožen Holešovský a okolí lukovské za chvátily, následkem čehož r. 1620 stavění chráských. kteréž mu i a kláštera kraj přerušeno a zastaveno bylo. Odbojníci byvše brzy upozorněni na zbožné mnichy Kartusiany ve Štípě, dali tři z nich pod záminkou jaké hos politického spiknutí do Olomouce odvléci a tam dne února 18. vyjma r. 1620 podvečer do žaláře uvrhnouti, P. Fišera, jenž kostela zůstal. uzřevše ve Štípě ku hlídání kláštera a Jak se podivili v témže žaláři tito ustrašení řeholníci, uvězněna ztýraného kněze mučeníka Jana Sarkandra, faráře Holešovského, svého přítele, jehož katané z rozkazu kacířských odbojníků právě byli na skřipci na smrť mučili. I sdíleli s ním žalář v Olomouci, povzbuzovali se jeho svatým hrdinstvím, modlili se s ním, prozpěvovali chválu Boží a těšíce se vespolek, byli též přítomní při jeho zaopa tření sv. svátostmi umírajících, jež ctihodný Šípek, farář z vali u něho, Týnce až večer kněz Jakub a Charvát jemu uděloval a setr 17. března mezi 10 a 11 hodinou blahoslavený mučedník v Pánu dokonal. Po jeho smrti naši sluhové Páně koncem měsíce března z vězení bez vyšetřování propuštěni byvše, do Štípy zase se navrá tili; leč ještě téhož roku v srpnu, opět ze Štípy vy- puzeni byvše, Popela z u — 15 Holešovského Lobkovic, pána Ladislava útulek hledali a nalezli a tam po celý rok pohostinství požívajíce v Anny služby Boží konali, kapli svaté načež opět do svého původ ního kláštera v «údolí Josafatx u Olomouce se uchýlili a do Štípy už vícekrát se nevrátili. V držení panství Lukovského stala se mezi tím nenadálá a veliká změna, pro další stavbu kostela a kláštera ve Štípě velmi osudná. Časové zajisté po hromy válečné trvající a a stálé rozbroje v zemi až do r. 1648 obzvláště odlehlosť statků moravských po Lukrecii z Landeka zděděných, přimělly bezpochyby Valdštýna tehdáž za generallissima (nejvyššího vůdce) císařských vojsk ustanoveného k tomu, že všecky své statky na Moravě prodal, v Cechách panství Frydlandské sobě zakoupil a tělesné pozůstatky zbožné své choti Lukrecie r. 1625 dne 2. září na své panství do Jičína v Cechách ze Štípy odvezl, kde na blízku ve Valdicích vystavěl a založil šter Valdický, nazvaný, vsi kartusianský klá kterýž pak potrval až do r. 1782; toho roku byl od císaře Josefa II. zrušen a změněn v pověstnou nyní trestnici mužskou, dosud «Kartouzy« opuštěn zvanou. Chrám Páně štípský takto od svého bohatého a slavného za zbavený zůstal nedokon čen a ponechán osudu svému, poznenáhlému zaniknutí a zessutí. Skoro 127 let zůstaly zdi jeho nepřikryty; sníh, déšť, povětří, a vůbec všechny přírodní živly pokoušely se o záhubu započatého díla. Více však než všecky zhoubné živly přírodní, uškodila kladatele, a duchovních otců jemu a obzvláště klášteru bezohlednost lidská. Nástup cové hraběte Valdštýna a majitelé panství Lukovského až do roku 1710 nedbali pranic o nový chrám P. a klášter ve Štípě a nemajíce ani proto Božího požehnání upadli do dluhů, což mělo za následek, že tehdejší pán -16na Holešově, stavě sobě v Holešově nový zámek, ja kožto věřitel zadluženého pána na Lukově, dal kamenné sloupy, kvádry a j. stavivo z kláštera Štípského po zá klady vytrhati a do Holešova zavézti; a byl by i zdi kdyby konečně nebyl dostal zákaz od Olomouckého biskupského úřadu, kte kostelní zbořil a odvezl, přísný rýmž další bohapusté ničení kláštera a kostela Štípského zamezeno bylo. Prozřetelnost Boží však opět se posta rala o další stavění kostela. Roku 1743 zbožná paní Antonia hraběnka ovdovělá z Rottálů, kteráž manžel Josef, jakž již dříve řečeno bylo, po veškeren čas svého panství na statku Lukovském (od jako její roku 1710—1724), velikou byla ctitelkou Panny Marie Štipské, ze zvláštní zbožné náklonosti zanechala 2000 zlatých na Tehdejší ale farář jehož starého kostelíka ve rozšíření správu Fryštacký, Štípská P. kollatura Štípě. — Straka, pod J. náležela, uznal za dobré, tento složený odkaz ne na rozšíření starého, nýbrž k dostavění nového kostela vynaložili. Jeho nástupce P. Jan Š u b Bohem danou myšlenkou r t, děkan Fryštácký, toutéž veden, jednak svým jměním, jednak pomocí dobrodinců a ctitelů Marianských, zbož ný onen odkaz rozmnožil v hotovost takovou, že bě hem 18 let opatřiti a mohl nový kostel zaklenouti, věží a střechou stavbu kostela po přerušenou k žá doucímu cíli přivésti, a dokončiti, načež 29. září r. 1762, nový chrám P. děkan holešovský Jindřich Kraus benedikoval (požehnal) a r. 1765, dne 7. července Olomoucký tolik let světící biskup Jan Karel hrabě slavně posvětil (konsekroval). Šerfenberg jej před tím 30. září 1764 zázračná socha Rodičky Boží ze starého Již do nového kostela byla přenešena, kdež nyní se nalézá. Přenesení to dělo se se slávou dosud nevídanou. Olo moucký biskupský Podstatský, sloužil vikář generální, Leopold Ant. hrabě slavnou mši sv. a čtyři děkani, - 17 - Rudolf Drahanovský, rytíř z Pencinu, děkan Uh. Brod ský, Jindřich Alois Kraus, děkan holešovský, Karel Bezruč, děkan kralický, Jan Maťátko, děkan vizovský, nesli sochu P. Marie u přítomnosti 40 kněží, a ohrom ného množství lidu věřícího na 35 tisíc hlav čítaíícího, jenž z půl Moravy tam byl přichvátal. Při této příleži ukázal Bůh před zrakoma všech věřících jak jest příjemná oslava P. Marie. U přenášení sochy tosti, mu a mezi slavnou mší sv., když slunce nejvýše stálo a nebe bylo jasné, jako rybí oko, ukázaly se na blízku samého slunce dvě jasně zářící hvězdy, což všickni přítomní viděli a duchovní a vznešenější osoby stavu světského ve zvláštní listině, opatřené vlastno ručními podpisy, slavně stvrdily: ostatní však poutníci vypravovali o tom svým dětem a potomkům a tak se dochovala památka toho zázraku, až do dneška v živé paměti. Soška P. Marie, ku které po více než osm set putovala celá východní polovice Moravy a Sloven ska a v potřebách těla duše útěchy pomoci zde nalé let i i zejména od bludů očištěna a v pravé víře utvr zena byla, tuto milostnou sošku postavili po přechodu do zala a chrámu P. na hlavní oltář nového kostela do schránky velmi ozdobně zhotovené a ze všech stran zasklené, v nížto podnes Maria Panna královna nebes milá jako na trůně povýšena milosti a útěchy hojné uděluje všem, kdož se k ní se srdcem důvěrným a skroušeným obracejí. Co a se stalo později se starým tenkráte / již docela sešlým vetchým ozdoby své nejpřednější zbaveným kostelíkem? V tomtéž roce 1782, v němž klášter kartusianský ve Valdicích v Cechách zrušen a v trestnici změněn byl, z nařízení vlády prodán jest starý kostelík štípský ve pro spěch náboženského fondu jako stavební material majiteli císaře Josefa statku II. Lukovského Josefu hraběti ze Seilernů, kterýž presby- něho dal zbořiti, tak že jen části bočních pozůstaly. Při tomto bourání nalezeny ve zdi presbyterář, čásť lodi a střechu z 2 teria zazděné, na pergamenč psané listiny z r. 1384, 1389 a 1392 jednající o udělení vyšších svěcení jistému Janu Adelovi z Tišnovic. Na místě bývalého kostelíčka vystavil výše zmí něný p. hrabě ze Seilernů klenutou kapli, již P. Florian Maška, farář ze Slušovic dne 15. října 1807 posvětil a zřídil běcí rodinnou hrobku kryptu. čili Tato kaple v ní hra jest tudíž ale spoň z části pozůstatkem památného prastarého kostelíka štípského. Služby Boží se v ní už od mnoho let pro její sešlost nekonají zůstavena jest i se starým hřbitovem ji i obklopujícím poznenáhlému zaniknutí, jelikož vys. uroz. pán Frant. hrabě ze Seilern nynější majitel velkostatku lukov- ského novou monumentální kryptu hraběcí severně nedaleko nynějšího chrámu Páně zbudoval a při ní nový rozsáhlý i svým nákladem hřbitov založil. Zbožný úmysl šlechetné Lukrecie z Landeku ve příčině stavby nového chrámu P. ve Štípě přece tudíž, ač po dlouhé době ve skutek uveden. Co ale se stalo během toho času s obmýšleným nedostavěným klášterem? Severní jeho křídlo, které po pravé straně kostela (naproti nynější škole) začalo se budobylo brzy po přerušení stavby kostela docela rozbořeno a se zemí srovnáno a nezůstaly po něm leda základy, kteréž při suchém trvalém počasí patrně dravati, žiti a stopovati lze; kdežto na jiných místech okolo chrámu P. trávník jak tak se zelená, nad základy sa mými bývá žlutavý a docela suchý Ze zbytků klášterních ných, postavena zemí, se r. . od kostela stavě 1760 farní budova v pří zdí jižně vchodem od západu, kteráž r. 1822 značně rozšířena s kostelem spojena a o jedno patro zvýšena byvši, určena a upravena byla nákladem vys. uroz. pána Jana hraběte ze Seilern pro klášter Redemptoristů, jejichž uvedení a dosazení na toto místo bohužel se tenkráte nedocílilo. □ Obr. 2. Půdorys nynějšího chrámu Páně ve Štípě; v levo základy části nedostaveného kláštera. - 20 - Částka IV. Popis nynějšího chrámu Páně ve Štípě. Nynější svatyně Marianská jest jednolodní velko lepá stavba provedená v ušlechtilých tvarech oku mile lahodící renaesance spojené se slohem má 18 velkých a 10 barokovým; menších oken, jedny hlavní dvéře balkonem nad nimi se pnoucím a čtvero bočních men ších dveří do chrámu Páně vedoucích, dvě prostranné sakristie a nad nimi dvě oratoře. Co nás předně uvnitř s překvapí, jsou rozsáhlé, vysoké rozměry kostela, jenž úsudku znalců jest dle vitelským domů Božích délky mistrovským dílem a jedním z největších a nejkrásnějších Olomoucké; maje 25 sáhů arcidiecese 7H Po sta sáhů šířky a 8'A sáhů ku klenbě výšky. svém dostavění r. 1762 byl nynější chrám Páně báňovitou vysokou věží se třemi zvony v průčelí, menší pak věží nad presbyterářem s jedním, zvonem opatřen. Bezmála o 100 let později r. 1857 s t h a j e j i krutá pohroma. 1 Při opravě střechy totiž, převrhl se klempířovi nešťastnou náhodou kotlík s řeřavým hrozném právě tehdáž zuřícím vístřecha kostelní s oběma věžmi, farou uhlím, od něhož při choru celá okolními i domky shořela. Zvony se rozlily a s velikým rachotem spadly, taktéž lustry kostelní, klenba se značně porouchala, avšak na štěstí neprohořela. Brzy i však na to, šlechetného hned p. roku 1858 munificencí a nákladem patrona vys. uroz. pána Josefa hraběte ze Seilern postavena nová střecha kostelní, pokryta břidlicí a nynějšími věžmi opatřena; hlavní věž tvaru jehlance je o něco nižší než byla před r. 1857, anžto požárem porouchané zdivo nedovolovalo stavbu těžší výšky věžové. Nákladem téhož větší a tím i štědrého p. patrona zjednány v Olomouci u zvonaře Obr. 3. Pohled na nynější chrám Páně ve Štípě se strany severozápadní. - 22 - Wolfganga Strauba a tamtéž posvěceny čtyři nové zvony kostelní, jakž o tom svědčí nápisy na třech velkých zvonech věže hlavní; z nichžto první posvěcen jest ke cti a chvále Boží, přeblahoslavené Panny Marie ke cti sv. sv. Josefa a sv. Joachyma, Štípské, sv. Anny; druhý Floriana, sv. Františka Sales., třetí ke cti sv. Celý chrám Páně uvnitř zevnitř vápnem byl pak zalíčen, nové lu stry od velkomyslného p. patrona do kostela daro Karla, sv. Leopolda a Maxmiliana. i vány, hlavice sloupů pozlaceny, všecky tehdejší o táře později 1875 r. umělým polychromovaným 1- žluta vým mramorem vyzdobeny, sochy andělů alabastrovány a sochy svatých štafirovány. Zalíčení vnitřku ovšem valně i zevnějšku kostela během času utrpělo; jmenovitě vnitřní stěny chrámové prachem na nich se usazujícím víc a více ošuměly, na klenbě ukazovaly se opět pukliny a trhliny požárem způsobené, nová důkladná oprava chrámu P. byla nevyhnutelně potřebná. Těžkého tohoto úkolu po bedlivé úvaze a přípravě podjal se horlivý a v e ečinný dp. farář P. Josef Rieht r. Přesvědčen 1 pouhé zalíčení kostela tak rozsáhlého a by vysokého s dost velkými obtížemi a výdaji spojeno bylo, pojal výborný úmysl, dokonalou, trvalou malbou vznešenost zdejšího chrámu P. co nejvíce povznésti a zvelebiti, což také s pomocí Boží s nejlepším zdarem a výsledkem uskutečnil r. 1894. Tohoto roku od 1. jsa, že května do i 30. listopadů péčí a většinou i za jeho vlastního dozoru, jeho nákladem, jakož byl zdejší chrám Páně, i s přispěním farníků Rudolfem Kubíčkem osvěd čeným kostelním malřem z Uh. Hradiště nádherně a v pravdě umělecky vymalován, tak že na každého pří chozího působí p. dojmem mocným Klenbu stropu a úchvatným. zdobí především dva velké okrouhlé obrazy od akademického malíře p. Helsnera - 28 - z Hranic, představující živě Nanebevzetí a Navštívení P. Marie; mezery mezi nimi významné menší obrazy, vyplňují různé krásné a znázorňující víru, naději a Obr. 4. Vnitřek nynějšího chrámu Páne ve Štípě. lásku a nástroje umučení Páně; všecky ostatní části klenby krášlí na způsob freska malované vkusné ozdo by a štylové arabesky vzácnou harmonií (souladem) barev vynikající Schxvanthalera nákresů dle zdařile vine se na hlavicích provedené; mohutných jemné pilířů, pozlacení kteréž jako i mramoru vyzdobeny stěny boční malbou na způsob jsou. Gmundenu plastika z — Za příčinou úplné a důkladné opravy chrámu Páně zjednána a položena hned druhého roku (1895) rozsáhlá 600 ttťzaujímající úhledná šamotová dlážka z Poštorné v celém kostele v obou jeho sakristiích v po době ohromného barevného koberce. Téhož roku po staveny v lodi chrámové vlastním nákladem obce Štípy i a Kostelce nové dubové, slušné a pohodlné kostelní zhotovené stolařskými mistry Adamcem ze Štípy a Janem Javoříkem Zároveň zjednáno 6 nových korouhví lavice Františkem z Kostelce. barvy čer vené, fialové a zelené. Pod presbyterářem (přední nalézá se menší hraběcí hrobka částí kostela) blíže kazatelny, pecemi určenými k uložení zemřelých členů hraběcí rodiny, z nichžto deset dne 16. srpna 1784 z Vídně tam převezeno k dočasnému odpočinku uloženo bylo, jak o tom svědectví dává nápis na kamenném příklopě s hraběcím znakem nad touto hrobkou položeném znějící: Sepulchrum illustrissimae Fam. Dom ac Comitum de Seilern A. D. 1784 die 16. Augusti Vienna translatum. (Hrobka vys. uroz. rodiny pánů a hrabat ze Seilern 1. P. 1784 z Vídně sem přenesených.) Hrobku s dal tu 10. r. t. zv. 19(17 nynější p. patron František hrabě ze Seilern otevříti a všechny rakve s pozů statky těl v nich odpočívajícími do nové hraběcí krypty na novém hřbitově převézti a tam Po tomto tel uložiti. rozhledu povšechném obraťme nyní zře svůj na místo v celém chrámu nejvznešenější a nej- přednější a to je: 1. Hlavní oltář Boží, na morován něm trůnící. s Celý a současně s milostnou soškou Rodičky oltář je zděný, chrámem uměle mra P. konsekrován. Na dva tabernakle (svatostánky) nad se bou; v dolním tabernakli uschovává se Velebná svátost oltáři nalézají se v v horním pak v drahocenné monstranci. Nad nimi postavena jest v zasklené skříni zázračná ciboriu, soška blah. P. Marie Štípské, vysoká, kteráž, ačkoliv čítá, a z již tolik set asi 3 střevíce roků věku svého měkkého lípového dřeva zhotovena podivu dosud tak neporušena, že na jest, ku žádné pukliny ani červotočiny není pozorovati. Panna Maria drží Je žíška na levém loktu, v pravici žezlo. Hlava její Je ní i žíška okrášleny jsou stříbrnou pozlacenou září a draho kamy posázenými korunami. Roucho její zlatem vyší vané ozdobeno mnohými zlatými a stříbrnými dary votivními. Po obou stranách tabernaklu klečí dva an dělé, klanějíc! se Nejsv. Svátosti ve svatostáncích, a to na epištolní straně archanděl Michael s ohnivým mečem a na evangeliií archanděl Gabriel s lilií v ruce. Na zadní straně hlavního oltáře a s ním spojen jest druhý t. zv. privilegovaný oltář s obrazem Narození P. Marie, jejž maloval Stanislav Lammer, jesuita velehradský; po obou stranách tohoto obrazu jsou dva menší obrazy tušované a zasklenné a to sv. Petra na epištolní straně a sv. Pavla na evangelní. Za hlavním oltářem v polo kruhové apsidě vedle čtyř vysokých mramorovaných sloupů stojí ve významých skupinách v životní velikosti sochy sv. Josefa a sv. Anny na evangelní straně a sv. Joachima a Alžběty na straně epištolní; uprostřed nich v zazděném okně viděti jest starožitný obraz sv. Peregrina (z Alservorstadtu ve Vídni pocházející), jemuž Pán s kříže nachýlený ránu na noze hojí. Nad obrazem tímto pod malovaným oknem, vznáší se socha představujícího Boha Otce obklopeného hlavičkami an dělů. Pod obrazem sv. Peregrina na zděné římse nalé Kristus zbytky berlí od uzdravených zde zanechané a pod římsou v apsidě samé na zdi zavěšeny jsou v za zají se sklených rámcích původní konsekrační listiny kostelní z r .1765 a dva zasklené obrazy, které jistá zbožná - 26 - poutnice Zlínská z proslulého polského poutního místa Castochova sem donesla, a chrámu Páně zdejšímu na památku své pouti věnovala. Po stranách hlavního oltáře vidíme rovněž v životní velikosti sochy svatých; v horních výklencích zdí kostelních sv. Cyrilla a Methoapoštolů slovanských, v děje dolních výklencích sv. Františka Seraf., zakladatele řádu Františkánů, a sv. Norberta, zakladatele řádu Cisterciáckého, jehož větví byl i přísný řád Kartusianů, kteří od r. 1616—1620 při počátku stavby nynějšího kostela ve Štípě se zdržovali. krásná malovaná okna Mile jímají oko naše i v pozadí presbytáře. Vrchní tři jsou jednoduchá, v nichž ve dvou a sice těch postranních čteme andělský po zdrav archanděla Gabriela «Zdrávas Maria«, v pro středním okně vidíme hvězdu, kolem níž jest nápis la tinský: «Ave maris Stella« t. j. Zdrávas hvězdo mořská. V dolních oknech jest překrásně vyobrazeno narození a obětování P. Marie. Okna 1898 na vděčnou paměť 60ti jsou jubilejní, pořízena kněžských sv. Otce, Lva XIII. a SOletého slavného panování J. Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Podobizny jejich lze dole na oknech spatřiti. r. 2. let Kaple bolestné Matky Boží. Nedaleko hlavního oltáře, na straně evangelní, nově zřízená kaple s oltářem a sochou Panny Marie sedmibolestné, daro vané od paní Marie Přemyslovské z Bedihoště, a se křtitelnicí, odkudž nazývá se také kaplí křestní. Oltář postaven teprve r. 1896. Poslední dni sv. týdne, bývá kaple upravena za «Boží hrob«. Nad touto kaplí, jakož nad protější sakristií nacházejí se dvě oratoria, z nichž jedno určeno je pro členy hraběcí rodiny, druhé pro i její služebnictvo. chrámovou k hlavnímu vchodu, u krásné zděné k az a t e n y na evan Na dolní její části vidíme 3 významné Jdouce dále zastavíme se gelní straně. lodí 1 - - 27 polovypouklé obrazy, ve zlatém poli provedené, před stavující 121etého P. Ježíše v chrámě, apoštoly lovící ryby a zázrak utišení bouře na moři. Na stříšce ka zatelny jsou malované sochy sv. Petra a Pavla s země koulí uprostřed nich, naznačující rozeslání apoštolů do všem celého světa, aby hlásali evangelium samé kazatelny postaven 3. lidem. Podle v době novější: jest Oltář božského Srdce Páně. Zbudoval na památku své první zemřelé manželky vlastním nákladem patron kostela František hrabě Seilern roku jej 1884. Na obraze spatřujeme Spasitele, kterak jednou rukou ukazuje na své laskavé srdce a druhou do nebe. Nad obrazem jest nápis: xNejsladší Srdce Ježíše, dej bychom tě milovali vždy více«. Obraz maloval vídeň ský malíř Scholz. Naproti tomuto oltáři je náhrobek Kristián a Augusta hrab. Seilerna Karoly, postavený stavec o šířce asi r. 2% 1806. manželky Marie Mohutný pískovcový pod a jeho m. nese vlastní náhrobek; je to antický stůl, v jehož čele je zasazena mramorová deska se zlatým nápisem, obsahujícím úplný titul obou zde pochovaných hraběcích manželů. Na stole tom stojí pískovcová rakev rovněž s nápisem, nad ní pak dvo jitý znak hrabat Seilernů. Po obou stranách náhrobku stojí dvě allegorické sádrové postavy; levá je zahalena v dlouhé smuteční roucho a držíc v ruce volně k sobě přikloněnou lebku lidskou, vyjadřuje bezměrný smutek pozůstalých nad ztrátou milé jim osoby; pravá postava je antická socha urostlého mladíka chystajícího zem řelým růžový věnec oslav a slastí v radosti věčné! Pozadí náhrobku tvoří mohutný jehlanec šedé bar vy, k samé zdi přiléhající, na jehož vrcholu sedí sá drová sova, symbol neustálého bdění a nesmrtelnosti. Náhrobek jest ohražen železným zábradlím. Ubíráme-li se dále ku hlavní bráně, spatříme po obou stranách prostranné, vysoké kaple od chrámu Páně oddělené dubovým vkusným zábradlím. Vejděme nejprve na evangelní straně do Kaple 4. s v. Maří Magdaleny. V obrazem průčelí Marie Magdaleny, klonící se k nohám Ježíšovým. Obraz malován v Kro měříži od neznámého umělce. Po stranách oltáře na úplně na zdi s je oltář sv. podstavcích ve zdi upevněných jsou sochy sva tých poustevníků a to: na epištolní straně sv. Pavla s havranem a na evangelní sv. Antonína s laní. Na bočních stranách kaple jsou vkusné dubové zpo vědnice. Nyní se podívejme do protější kaple S 5. .lana v. dobna předešlé i s Nepomuckého. Je zcela po oltářem. Nad oltářem vidíme obraz Jana Nepomuckého zpovídajícího královnu Johan nu. Obraz maloval Fr. Wagner, malíř v Olomouci. Po sv. bocích oltáře jsou sochy svatých: na epištolní straně sv. Františka Serafinského s křížem v ruce a na evangelní straně Kartusianského kříž, I Brunona, zakladatele řádu 1101) s pohledem na pozlacený sv. (+ 6./X. který drží v levé ruce a v pravé umrlčí hlavu. v této kapli jsou zpovědnice a nad nimi malé sochy sv. kajícníků. Dříve než opustíme chrám Páně spočuie zrak náš mimovolně na kůru, kdež umístěny velkolepé libozvučné varhany stela zbudované patronem ko Frant. hrabětem Seilernem nákladem 5500 zl. od s 32ti rejstříky, firmy pp. Zachystala a Čapka v Kremži r. 1890. Na zá bradlí kůru upevněn jest z daleka nápadný okrouhlý veliký štít dřevěný s význačným v modrém poli nápi sem latinským (chronostichon): A Ve Maria sanCta Del parens CoeLIqVe reglna. (t. j. Zdrávas Maria, svatá Boží Rodičko a nebes krá lovno). - nají - 29 Velká písmena tohoto latinského pozdravu zname rok MDCCLII (1765), v němž tento chrám Páně konsekrován (posvěcen byl). Krásu a nádheru chrámu P. doplňuje v r. 1905 za 3200 K zjednaná nová veliká a skvostnákřížová cesta s rámy řezbářskými dle slohu kostela a obrazy vídeňského professora malby J. Kleina na zlaté půdě mistrně provedenými od dp. Ed. Neumana, absol dle venta malířské akademie v Mnichově a faráře t. č. v Rohozné, p. Svojanov v Cechách. P. J. Běhal, kvardian Františkánů z Uh. Hradiště dne 8. října 1905 ji slavně posvětil a církevními odpustky obdařil. Došedše hlavního východu obrátíme ještě jednou zrak svůj na majestátní prostory chrámové a velebnou krásou a vznešeností celého chrámu Páně, mocně dojati vyznáme: V pravdě dům Boží jest tuto a brána ne beská, svatyně Marianská nevýslovně krásná, hodna přebývání královny nebeské, zázračné Panny Marie sv. Štípské. □ Částka V. Pouti Štípské vůbec. Ačkoliv Bůh všudepřítomný jest a na každém místě svého, přece ne všudy stejně cítí srdce lidské jeho přítomnost a ne všudy stejně vznáší slyší se prosby lidu mysl naše k němu; jsou místa, kde člověk Boha a svatých jeho se cítí blíže a proto tím horlivěji se modlí, srdečněji svých hříchů želí a proto také hojněj ších milostí pro tělo i duši dosahuje. Na takováto místa obzvláště tam, kde Máti Boží divy tvoří, křesťané od starodávna rádi společně konávali průvody čili putovali, a jedním z nejstarších a nejvyhlášenějších takových míst poutnických jest i 30 — naše Štípa s milostnou soškou Rodičky Boží, k níž od nepamětných dob po celé léto, od časného jara až do podzimu přicházejí jednotlivci četné průvody, aby sobě u ní vyprosili milosti a posily ve všech svých potřebách. Obzvláště dvakráte v roce shromažďuje Panna Maria štípská ctitele své v celkovém počtu 25 až 30 tisíc kolem sebe z Moravy a Uherského Slovenska. Jesti toosvátku Nanebe vzetí Panny Marie a o slavném Narození jejím s následující nedělí, o Jménu Marie. Veliký zvon ne i zástupy, z nichž někteří toho dne před slavností se dostavují, zapomínajíce na pohodlí tělesné ustává vítati duševním pokrmu. A Maria nerozpustí je lačné domů; více než 15 duchovních léčí srdce hří chem zraněné a krmí duše manou nebeskou, sytí pout níky slovem Božím, a obětuje za ně oběť novozákonní. Ze kterých obzvláště krajin a osad ctitelé Marianští téměř každoročně k Paně Marii štípské na pouť chvá tají, vysvítá z následujícího seznamu průvodů z r. 1900, a toužící jen po dle děkanství seřaděného. Z děkanství Kroměřížského: Kvasíce, Bělov, Trávník, Zlámanka, Vrbka, Lubna (v neděli po Navštiv. P. Marie). b) Z děkanství Holešovského: Martěnice (o svátku sv. Flo riana) o Narození a jména P. Marie Mysločovice, Zeranovice, a) — Domaželice; o svátku růžencové P. Marie z Bystřice a Křtomil. c) Z děkanství Přerovského: Zelatovice. d) Z dě kanství Kelečského: Kelč, Loučka, Rajnochovice, Kunovice. e) Z děkanství Val. Meziříčského: Val. Meziříčí, Bránky. Z děkanství Vsetínského: Vsetín, Halenkov, Hovězí, f) Zděchov. g) Z děkanství Pozlovského: Pozlovice, Luhačo — — — — — — h) Ořechov, Pytín, Kamenná (Horní) Lhota. Z děkanství Val. Klobouckého: Vlachovice, Brumov, Francova Lhota, Lidečko, Polanka, Štítná, Nedašova Lhota, Lačnov. ch) Z děkanství Vizovského: Vizovice, Bratřejov, Jasená, vice, Vel. — Pozděchov, Všemina, Slušovice, Kašava, Lukovec, Fryšták, Hvozdná a Zelechovice. j) Z děkanství Napajedelského: Napajedla, Zlín, Březnice, Malenovice, Otrokovice, Tlumačov, k) Z děkanství Uh. BrodPohořelice, Spytinov, Zutava. — — - - 31 ského: Bánov, Boršice, Březová, Prakšice, Vlčnov, Horněmčí, Březová, Oujzed, Dolněmči, Luhačovice, Ořechovice, Hračovice. 1) Z děkanství Uh. Hradištského: Hustěnovice, To- — polná, Kostelany, St. Město, Bílovice, Březolupy, Hluk, Jam) z děkanství lubí, Kunovice, Ostroh, Nová Ves, Košíky. — — Bzeneckého: Milotice, Osvětimany, Újezdec. n) Z děkan ství Strážnického: Hrubá Blatnice, N. Lhota a posléze o) z Uher z Trenčanské stolice: Srné, Teplá, Pruské, Dubnice. Kromě kněžími a hudbou doprovázených, putují k štípské ještě ctitelů namnoze Paně Marii těchto zde uvedených průvodů odjinud i menší zástupy Marianských zvláště z zbožných Mor. Slovácka, kde není snad ani jedné farnosti, ani jedné dědinky, aby tu men ším tu větším počtem do Štípy nezavítali; a mimo to nesčetný jest počet jednotlivců, kteří soukromě po celé léto u Panny Marie štípské pomoci a přímluvy hledají i a nalézají. Jak dojímavý bývá pohled na ty tisíce voj ska Marianského, ani kráčí se svatým nadšením jako spořádaný vojenský, pějíce písně Marianské, jak povzbuzující upřímná zbožnost, když ve svatyni na kolena padají a matku milosrdenství o přímlvu u Boha prosí. šik Zbožnost jejich hlavní pouti (Narození noc, nedbajíce nepřetrhuje ani doba noční; o Panny Marie) poutníčkové únavy daleké cesty, i přes kolem svatyně na trávníku za pěkného počasí ve skupinách sedíce po celou noc oslavují Pannu Marii nadšenými chvalozpěvy každá skupina pro sebe; noční tato pobožnost nám živě připomíná ony vigilie prvních křestanů, když věřící zbožným bděním se připravovali při hořících svících, na svátek zítřejší, následujíce pastýře betlemské, kteří ve svatou noc narození Páně stráž noční drželi nad stády svými. A když záhy z rána kněz přistupuje k božímu, by konal oběť novozákonní, a mohutné akkordy varhan zachvějí ovzduším chrámovým, z oltáři opět vroucně zaznívá a vznáší se k nebes královně ona známá a velebná píseň »Tisíckrát tisícerých hrdel 32 - pozdravujem Tebe, o Matičko Krista Ježíše« střídajíce se pak s jinými nadšenými chvalozpěvy Marianskými, při službách božích až do samého poledne trvajících, načež pak po krátkém odpočinku průvody vzdálenější ihned z bližších osad až po sv. požehnání s Matičkou svou štípskou Pannou Marií se rozloučivše, nábožné písně na poděkování Bohu a Rodičce Boží prozpěvujíce, ubírají se k domovům svým. A sotva že tito zástupové chrám Páně byli opustili, pospíchají o hlavní (hrubé) pouti před večerem opět nové, veliké průvody stateč slováckého z Nové Vsi a Ostrohu, ze sv. liostýna na Štípu putujícího, by při pouti své ného a švarného lidu Hostýnské, také Pannu Marii štípskou dle staro bylého chvalitebného zvyku svého navštívili a pozdra sv. vili, což také činí způsobem a obřadem nejvýš pohnut- livým. Příjdouce totiž do chrámu P. odloží si uzly s potravou k bočnímu oltáři a po kolenou za stálého zpěvu blíží se k ol a obcházejí jej. Po té povstanou před oltářem a oddělí se tak, že jen panny samy zůstanou státi před oltářem ve stejných řadách seřaděné dle velikosti od nejmenších sotva ze školy vyšlých počínaje až do největších. Za nimi v lodi táři chrámové stojí ostatní poutníci, svíce hořící v rukou držíce a zpívají zvláštní k této neobyčejné pobožnosti složenou dojímavou píseň. Při jisté sloce všecky panny rázem pokleknou opět rázem padnou na zem a leží na tvářích svých na zemi, an zatím ostatní poutníci v písni a při další sloce písně té, pokračujíce doporučují je mocné ochraně Matičky štípenské Marie Panny. Při slovech písně: xJiž panenky vstávejte« všecky rázem povstanou a na svých místech ňují se další stojíce súčast- společné pobožnosti až do jejího konce. Touto velezajímavou, neobyčejně dojemnou po božností končívá se hlavní pouť štípská: řadu všech průvodů poutních uzavírají o Růžencové Paně Marii průvody z Bystřice p. H. a ze Křtomile, jejichž dru žičky na celý hlavní oltář svíce umělými květinami sličně ozdobené Paně Marii štípské z domu přinášejí a — 33 , obětují. Podotknout! ještě, že mnohé z těchto poutních průvodů jsou záslibné, ježto předkové dotyčných osad slavným slibem Bohu se zavázali, buď za odvrácení moru, ohně anebo jiného neštěstí každoročně sv. pout k P. Marii Štípské vykonávati, kterýžto čestný a svatý slib mnohé obce jako na př. Martěnice, Trávník, Bělov a jiné svědomitě plní a zachovávají. Maria ská, budiž za to jim a všem věrným Panna štíp- svým, po všechen čas mocnou ochranou a záštitou ve všech ne bezpečenstvích a potřebách, časných ctitelům i věčných. □ Částka VI. Pouti Roku mužů ve Štípě zvlášť. 1897 vznikla spasitelná myšlenka, pořádati na hlavní poutní místa zvláštní pouti pro muže, aby mnozí, kteří pro strach lidský jen tajnými učenníky Kri sta Pána jsou, tuto víru také vyznati se neostýchali. Apoštolát jehož úkolem jest, sv. Cyrilla a Methoděje, obzvláště víru svatou našimi věro- věsty Moravanům hlásanou buditi a zachovati, usnesl se k dosažení tohoto cíle, pořádati toho roku pouti mužů í na místa Moravanům zvláště posvátná a to na svatý Kopeček, sv. Hostýn, Velehrad, Dub a Štípu. Pro Štípu za nejvýhodnější čas uznány svátky svatodušní i a sice pondělí, nedbávati. ;■ Na čím umožněno, že nikdo nemusil práce zaneděli šestou po Velikonoci byli mužové ve všech katolických kostelích děkanství vizovského pozváni a povzbuzeni, by hojně této pouti se súčastnili. Vdp. J. Drábek, nynější děkan fryštacký, kazatel na slovo L vzatý, upravil k tomu přiměřenou, výtečnou řeč povzbu zující, v níž skvěle a přesvědčivě účel a potřebu takové 3 pouti mužů do Štípy vyložil. Po přípravách poufmužůdne?. června nala sel. ství 34 bylo neobyčejné. Mužové těchto ko 1897. Účasten širého okolí štípského ve vzorných průvodech na štípské místo Marianské, aby veřejně ukázali, že za víru svou se ne stydí, a aby se posilnili sv. svátostmi a na duši pookřáli. dostavili se Připutovalof do Štípy více než 5000 mužů různého stavu a povolání, z nichž přistoupilo ku stolu Páně na 1500. Již v neděli svatodušní scházela se process! far nadšenými slovy missionáře dp. P. Mart. Janů z kongregace Nejsv. Vyku pitele z Červenky. Hned po svém příchodu přstupovali muži ku sv. zpovědi, zpívali nábožné písně a konali nosti vzdálenějších a byla uvítána různé pobožnosti. O 9 hod. večerní brzy po sv. po žehnání sešli se ve velebné svatyni Marianské ku — společné večerní modlitbě, načež zazpívali před chrá mem Páně několik písní Marianských s průvodem hudby. Mohutným sborem několika set mužů ozýval se velebně nadšený zpěv tichem večerním. Krásné a dojemné to zastaveníčko Královně nebeské! Potom rozešli se v nejlepším pořádku a v tichosti na své noc lehy. Časně ráno v pondělí svatodušní ohlašovaly zvony a rány z hmoždířů, že slavnostní den začíná. Před kostelem hráli opět hudebníci písně Marianské. V ko stele konány ranní modlitby a pak pokračováno ve zpovídání až do poledne. Mezi tím slouženy mše sv. O 7 hodině bylo kázání a zpívaná mše sv. při níž bylo Před po sv. přijímání měl dojemnou promluvu missionář ku přistupujícím ku stolu Páně. Zatím již přicházely veliké průvody farností první společné přijímání. bližších, kteréž i sotva dospěly, sestavili se u nového hřbitova v jeden velkolepý průvod dle abecedy farnost za farností. V čele každé farnosti nesli čtyři muži svíce s pojmenováním farnosti. Zastoupeny byli všecky far- — 35 - Vizovského a pak Březnice, Napajedla, Hulín, Malenovice, Otrokovice, Provodov, Újezd, Zlín, Mysločovice, Zeranovice a mnoho jednotlivých far nosti děkanství ností jiných. zaní Když průvod do kostela pro muže P. Martin Janů měl slavnostní ká C. SS. R. Současně kázal vešel, pro ostatní poutníky vp. Cyrill Baťa, koop. z Fryštáku. Po kázání předčítáno osvědčení, které za souhlasu pout Pak slou Hanákem, kanovníkem níků zasláno nejdůst. arcipastýři Theodorovi. žena slav. mše sv. msgrm. F. kroměřížským, za četné assistence, při níž bylo druhé společné sv. přijímání mužů. Odpoledne o 2 hod. sešli se poutníci opětně ve chrámu Páně, kdež měl případnou promluvu na roz loučenou, tehdejší vdp. místoděkan želechovský, Jan Vychodil. Po slavném požehnání nastupovaly průvody v ustanoveném pořádku cestu k domovu s vroucím díkem a přáním, by podobná slavnost se opakovala. A tak se také děje. Až dosavad, tu s větší tu s menší okázalostí a slávou; slovutní kazatelé jazykem vý mluvným hlásají slovo boží mužům z celého děkanství vizovského shromážděným. Služby Boží konají se rov něž způsobem co nejslavnějším a ke stolu Páně přistu puje toho dne několik set poutníků. Velmi blahodárně působí tyto pouti mužů na ná boženské vzdělání a přesvědčení lidu, utvrzují jej v od danosti ku církvi a horlivosti ve víře, a proto duchovní správa se co může vynasnažuje, by se na dále zacho valy, opětovaly a co nejvíce přispívaly k větší cti a i chvále Boží, čemuž Bůh všemohoucí na přímluvu Panny Marie Štípské hojného požehnání svého uděliti ráčiž. □ 3* - 36 Částka VII. Zázračné příběhy o milostném vyslyšení a pomoci na přímluvu bl. P. Marie Štípské. Církev sv. nazývá Pannu Marii xUzdravením ne mocných, Potěšením zarmoucených, Pomocnicí křes ťanů» a to právem, neboť Matka Páně po všecky časy oplývá svou mocí u Boha, svou láskou, dobrotou a milosrdenstvím k nám lidem. Kdo sečte všecky zá zračné skutky, které Bůh všemohoucí na mateřskou pří mluvu její věřícím a prosícím učinil? Celý svět hlásá nám velikou moc Panny kteráž ona sama Marie, zejména však si oblíbila, by zde místa, zvláště důvěrné prosby a vzývání vyslyšela a splnila. Takovým místem na Moravě jest Štípa, proslulé přehojnými pro jevy mateřské milosrdnosti Marie Panny; projevy ty jsou věru nesčetný, jen 38 z nich do r. 1741 jsou příleži zaznamenány ve zmíněné pamětní knize Fryštacké a z těchto aspoň následující zde ve známosť uvésti slušno, aby se takto Bohu nejvyššímu česť a chvála skrze přesvatou Matku Kristovu vzdávala. Zázračné tostně tyto události uvádějí se zde pro větší věrohodnost do slovně dle zápisů v dotčené knize pamětní (pouze ně které nyní neobvyklé tehdejší názvy zaměněny, nebo vysvětleny novějšími) s podotknutím, by všem uvedeným příběhům a milostným vyslyšením ne smysl, ne jiný význam dáván byl, než jak jim dle tuto jiný cír kevních stanov, zvláště dle dekretu papeže Urbana VIII. ze dne 13. března 1625 a 5. července 1634 přísluší. 1. ZKroměříže. Anno (roku) 1700 urozený, důstojný Pan kanovník Kroměřížský měl náramnou bolest v nohách, že na šrákách se nosil; zaslíbil se k P. Marii Štípské, po tři navštívit; z kočáru pokaždé lokaji na sesli do ko stela museli jej nésti. Jak ale po třetí do Štípy byl přijel, týdně již a ji ke mši sv. ku domů zdravý oltáři sám se navrátil. šel, zdravý při oltáři se obracel - 87 - Z Kvasíc. Anno 1702. Urozený Pan Jan Neiiman z Kvasíc v těžké nemoci leže dlouhé časy, tak že ho museli na kočár vynést. Jeho berly k němu dali, jeho paní s ním se posadila a jeli do Štípy k Matce Boží prosit ji o zdraví! Kdežto jak přijel na Lesnou, tu ten jistý zeman vzal berly pod páže a hned ku kříži, který tam stojí se dostal a tu padl na svá kolena, Pana Boha chválil a Pannu Marii a od toho kříže až do chrámu Páně šel a svou pobožnost konal před Pannou Marií. Zanechaje tu berly na památku zdravý domů 2. se navrátil. 3. Z Malenovic. v nemoci, a když se jí Jedna žena, která rok doma ležela přizdálo, aby navštívila Matku Boží Stípskou, dala se dovézt až k samým dveřím kostela a na to sama se saní slezla, šla do kostela a z kostela zdravá domů se navrátila. Ze Hvozdné. R. 1718 Mariana Fojtova ze Hvozdné od vepře v nohu pokousána skrze mnohé lékaře zhojena býti nemohla až se utekla do Štípy k blah. P. Marii, v krátkém 4. čase vyhojení přišlo. Neb jak ze Štípy domů se navrátila noha se zavřela a více bolesti od té chvíle necítila aniž jakých léků potřebovala. 5. To svou duší pečetí stvrzuje. ZeHvozdné. Anno (roku) 1730. Jmenované S vrchu Fojtové Mariany ze Hvozdné dcerka Veronika asi v 6 letech dostala nemoc, že na nohách choditi nemohla a to dlouhé časy; až vezmouc ji jednou na záda nesli ji do Štípy. Kdýž měli přicházet ke kostelu, sesadili ji ze zádů, šla kostela a zdravá domů se navrátila. 6. Z Kvítkoví c. Urozený pan Ron sama do zůstávající ve dvoře v Kvítkovicích tu nemoci velkou obtížený dal se do vézt do Kostelce nad Štípou k Fojtovi a tu zůstal některý čas, nosíc se na berlách k Matce Boží do Štípy a odtud jak jednou šel po své vykonané pobožnosti, šel všecek zdravý a berly svoje ve Štípě zanechal a zdravý domů se navrátil. 7. Z Kvasíc. Téhož urozeného pana Jana Neiimana synáček na jedno oko jsa slepý, také ke zdraví na obě oči dobře viděl. Z Ve přišel, tak, že k o v y. R. 1732 Běta Vaňkova z Velikovy jsouc v nemoci těžké v rukách i nohách od vánoc až do sv. Ducha postavena, tak že na svá kolena 12 týdnů kleknout 8. 1 i nemohla; tak se jí přizdálo ve snách Matka Boží Štípská, - 38 — pozdraví, kdežto ona z rána vstanouc, šla jak mohla pracně do Štípy a odtud domů zdravá šla, již nepotřebovala ani hůlky do rukou a že k ní mluvila, aby se k ní utíkala, že zdravá od té doby ji zůstala. ZHorníVsi. R. 1722. Mariana Provaznice z Horní Vsi na oči bolest trpěla čtvrť léta; cokoliv od toho užívala, nijak k pomoci přijíti nemohla, až jak zaslíbila se před oltář 9. Marie ve Štípě přišla na obraz její pohlédla, z očí zdálo se jí jak by bylo něco odpadlo, ihned od té chvíle na oči uzdravena byla a bolesti necítila až do smrti. blah. P. R. 1735. Poleksina 10. Tomáše Ubrisa žena z Horní Vsi, majíc zimnici třetí denní zaslíbila a umínila k Panně Marii Štípské každý den 5 otčenášů. Šfastně tohoto hotova přísahou stvrdit. S vrchu psaný. 11. Z Velikovy. R. 1735. Jiřík, Mikuláše Slováčka syn z Velikovy, věku 13 let, měl tak veliké štípání v nohách, že cokoliv užíval a lékařů potřeboval i rady pověrečných lidí a jejich žehnání na jeden rok žádaného ulehčení míti nemohl; když se mu až díry do nohou dělaly, o uzdravení svém již zcela pochyboval jiní lékaři zkušení, aby se jenom chystal k smrti napomínali. V tom kříži a bolestech ve snách nadání měl, aby se zaslíbil k Rodičce Boží Marii Panně do Štípy a másla koupil do lampy za 1 zl. od jedné ženy chudobné z Velikovy a to máslo obětoval Rodičce Boží. Ihned jak to i sobě umínil, že to udělá, na druhý den lépe se vynacházel a nesouc to máslo do Štípy obětoval, zas přes mši sv. znamenal také zdravý a bez bolesti se lepší býti a bolesti odcházeli domů navracoval a ty díry bez flastrů a jiné víc pomoci samy od sebe zarostly a on zdravý zůstal jako kdy prve byl. i — Toho vyznávala pod dobrým svědomím a spasení duše své i také přísahou potvrdit chtěla matka jeho Mariana Mikuláše z Velikovy. Mariana Pátkova z M ae n o v c majíc dítko ještě při prsi těžce nemocné a na jedno oko slepé zaslíbila je k Panně Marii do Štípy, přišla po 3krát R. 1737 dne 12. 1 1. juni (června). i dítětem tím a pobožnost vykonala. To po té pobož nosti od nemoci náležitě zbaveno bylo na obě oči dobře od té doby vidělo k nemalému potěšení matky. Toho hodno věrný muž věku 70 let toho času zdržující se na faře Štípské bývalý a zachovalý rektor Fryštacký Václav Valerian, že to očima svýma viděl potvrzuje. s i dítě 13. Roku 1737 dne Želechovic 8. 89 — Juni (června) Veruna Novosádova svou dcerkou 121etou na těžkou zimnici nemocnou, na zádech ji nesouc do Štípy k Matce Boží, po pobožnosti dcerka zdravá navrátila se s matkou svou domů. 14. Z Dolní Vsi. Jan Dlabaja z Dolní Vsi soused měl ze přišla se chlapečka osmiletého, tento tak náramně onemocněl, že ochroml na obě ruce a pro veliké štípání od ustavičného pláče uspokojen býti nemohl až ubohém otci nad jeho dítětem nemalá lítosť a žalost byla. Nevěda kterak tomu dítěti pomoci ač sem tam se dotazoval, jaká by to nemoc byla, došel a do nesl to pachole zarmoucený otec na faru za radu se tázat, co by to bylo a co by proti tomu udělati měl, že se již všudy ptal a žádný povědít nemůže. Právě toho času na faře pří tomni byli officíři, Anna Valdsteinerova paní inspektorka, p. Petr Procházka toho času polesný a p. Antonín Cymprych důchodní, všickni z Lukova. Item (taktéž) parochus loci (místní farář) se dvěma domácími kooperatory, kteří všickni t. č. toho chlapce nemoci se divíce a útrpnost s ním majíce pří tomného viděli a svou těžkost nad svým dítětem otce vy kládat slyšeli. Načež pro potěšení jeho radil t. č. pan farář, aby to dítě obětoval Rodičce Boží Štípské jakožto známé a dávné pomocnici nemocných a pobožnost za něho vykonal, v dobré naději aby byl, že ho Matka Boží pozdraví. Přijal bolestný otec tu radu a s tím pacholetem domů se odebral, ale třetí den vzal toho synáčka na záda a do Štípy s ním putoval sv. zpověď vykonal. Po vykonané pobožnosti zane chal otec jeho ve faře ve Štípě a vyžádal, aby se mu ty ruce máslem z lampy Panenky Marie mazaly. Jináč museli toho chlapce krmit, vodit nebo nosit; přes noc jak ten chlapec tím máslem namazán byl, na druhý den, to jest 26. Februara (února) pacholík z rána vesele vstal, bolesti nic necítil a sám se oblekl. Na poděkování mši svým otcem na obě s sv. vyslyšel, po mši sv. se ruce zdravý šel čerstvý domů. Toho vrchu jmenovaní svědkové dobrým svědomím všickni do svědčují. 15. R. 1738 ze Zlína, Běta Masthubka, vdova, nebez pečně na smrť onemocněla, tři dny se náramně trápila v těch úzkostech smrtelných útočiště vzala k blah. P. Marii Štípské, ihned lépe se vynacházela a ozdravěla, to svým dobrým zdravím, svědomím a duší svou potvrzuje dne (srpna). 18. Augusti — 40 ZFryštákuv provodně neděli. jménem Mar kéta, 9 měsíců mající, do sv. Maří Magdaleny nemocné leželo, každému patrno bylo, že není možno, aby obživnuto ani déle 16. Dítě živu býti mohlo. Všechno uschlo, tak že člověku víc podobno nebylo. Otec tohoto dítěte, Šimon Přibilek, soused Fryštacký, velkou žalost nad tím dítětem maje, uchýlil se do Štípy k blah. P. Marii Štípské a za to dítě prosil bl. P. Marii, aby to dítě buďto pozdraviti ráčila nebo povolati z toho světa, nebo již nehýbalo ani hrubě nedýchalo, ani čtyři dni to dítě ani se Jak ale jmenovaný otec ze Štípy domů se navrátil a manželky své na dítě se ptal, bylo-li by ještě živo a přijda ke kolíbce se tázal: »(Marjánko, živa-li jsi dítě moje? to dítě v tu cvhíli na otce jasně se usmálo a od té doby hned prs matky ssálo a hned víc a více obživnulo a zdravé se nacházelo. Což dobrým svědomím a svou duší nejedlo, ani nepilo. stvrdil. 17. Z Vizovic. Vizovic velké bolesti R. 1740 Anna Dujkova děvečka několik hlavy let z cokoliv snášela; užívala a se jiných radila a potřebovala, nic ji pomoci ne mohlo až jednou v noci ve spaní zjevila se jí Panna Maria pravila: hJdi do Štípy ke mně já tebe uzdravím«. Ihned na ráno nemeškala, šla aby svou pobožnost vykonala. Přijdous do Štjpy do kostela, ihned povídala, že to je ta Panna Maria, kterou v noci byla viděla, ve snách a jak se domů navrátila, žádné bolesti více necítila a až po dnes zdravá jest. Z Slušovic. Téhož roku jeden mládenec Frant. Cvočka byl spadl z vysokého stromu, tak že sobě všecky údy polámal, potom od několika hojitelů a lékařů léčen byl, ale žádný nemohl jemu pomoci. Posledně dal se ná vůli 18. e mohl pracně na berlách do Štípy a jeho otec s ním; jak se domů navracoval, již hned lehčeji šel; po druhé šel zas do Štípy a již svoje berla ve Štípě zanechal a zdráv Boží a se šel jak domů navrátil. Což jsem sám toho pod spasení duše parochus Z Holešova. viděl a vyznání přijal loci (místní farář) r. 1740. Albert purkrabí Holešovský, po práci v panské příčině jeda na kočáru koně se mu splašily; on chtěje se zachránit skočil dolů, zlámal si 19. Jistý officír nohu, že hned na místě zůstal, vzal v té útočiště k P. Marii Štípské, po malém čase byl uzdraven, do Štípy šel a tu berly své nechal. — Z Velehradu. 41 — Děvčátko Jana Horáka, mušketýra, bylo hluché; rodiče jeho těžkost majíce nad ním, přišli s tím děvčátkem do Štípy, a obětovali ho Panně Marii, jak se domů navrátili, hned slyšelo a slyší podnes. 20. Z Ma R. 1741. Václav Pálka z Martěnic, byl oslepl na oči, žádný lékař mu nemohl pomoci; zaslíbil se do Štípy k Panně Marii, dal se dovézti tam, uzdraven byl a až 21. podnes r t ěn i c. vidí. Z U 22. h. Hradiště. Radní pán Jiřík Sedláček z Uh. Hradiště ve velké nemoci byl postavený, tak že doktoři o jeho zdraví a živobytí pochybovali a žádným způsobem pomoci netroufali. Buda navštíven od pana kaplana ten čas fryštatského v Uh. Uhradišti (se nacházejícího) Patera Josefa Fibingera (byv od něho vybídnut), aby se zaslíbil do Štípy k Marii štípské, kteráž jest obzvláštním nemocných uzdravením, ihned ten pán k tomu svolil, že by si sobě přál, blah. P. aby to mohl splnit a zaslíbil se; načež jemu ihned začalo býti lépe k velikému podivení doktorů, za malý čas přišel k sobě, vykonal slib ve Štípě a na památku obraz, nebo votum své nemoci donesl. Toho svým svědectvím potvrdil a vlast ní rukou podepsané vyznání pod pečetí donesl. Kromě těchto podivuhodných příběhů o zázračném uzdravení nemocných zapsáno jest v dotčené pamětní knize fryštacké ještě jiných šestnáctero událostí a to z Holešova, Mařatic, Hvozdné, Dolní Vsi, Fryštáku a Brumova. Z dob novějších zřejmá svědectví a důkazy o vy slyšení proseb na přímluvu Panny Marie štípské, po dávají nám různé obětní a záslibné dary na rouchu Panny Marie připevněné v podobě stříbrných srdcí, očí, prsou, rukou a nohou lidských; pozoruhodný v té pří čině nade dveřmi zakristie je i obrázek se stříbrnou nápisem na zadní straně; M. Crescentia Gr. v. Seilern, geb. F. zu Ott. Sp. etc. ist an einem heftigen Beinschmerzen in wenigen Tagen als ihr Gemahl Jos. Joh. sie nach Maria Stiepp verlobte am 24. Oktober 1819 sehr geschwind vollkommen genesen und hat dises nohou s Opfer gestiftet. (M. Krescentia hr. ze Seilern roz. z Ott, — — 42 byla od prudkých v nohou bolestí v málo dnech velmi rychle 24./IX. 1819 úplně uzdravena, když její manžel Jos. Jan (hrabě ze Seilern ji Paně Marii štípské atd. byl zaslíbil a zjednal tento dar obětní). Podobně zasazena byla s povolením arcib. konsistoře na žádost hraběte ze Šternberků v kostele kamenná deska na evang. straně oltáře pod sochou sv. r. 1872. Františka Seraf., na níž napsáno jest německým jazy kem: «Byla jsem vyslyšena na přímluvu nejblah. Panny Marie Louisa Šternberg-Hohenlohex. Těmito zde uvedenými doklady podivuhodného vyslyšení u Panny Marie Štípské není počet jejich ni kterak vyčerpán; mnoho jiných podobných výjevů a příběhů, mohlo by se z novější doby uvésti, kdyby jed nak každý, jehož úpěnlivé prosby vyslyšení došly, Bohu a Matce Boží patřičnou česf a povinné díky vzdal nejen soukromě, ale i veřejně, učině o tom věrné ozná mení duchovnímu úřadu, bud doma, nebo na místě pout ním na vděčnou a budoucí památku, co Bůh milostivý na orodování Panny Marie dobrého ve Štípě byl udělil. Bez ostychu oznámiž tedy každý, kdo jsi neobyčejné ta kové milosti dosáhl na příslušném místě podivné skut ky Boží, vzdej česť Bohu a blahoslavené Paně Marii, mnozí jiní povzbuzeni byli by ve svých bídách, nouzích, nemocích a bolestech v neštěstí a nebezpečen stvích Rodičku Boží Štípskou vzývali, volajíce: Svatá Panno Maria, uzdravení nemocných oroduj za nás. by též Modleme se. Propůjč nám, prosíme, Pane Bože, aby chom ze stálého zdraví duše těla se radovali a na slav nou přímluvu blahoslavené Panny Marie, kterou nyní vzýváme, od přítomného zármutku vysvobozeni byli a i Skrze Krista vysvobozeni byli věčné radosti zakusiti mohli. Skrze Krista Pána našeho. radosti zakusiti mohli. Amen. □ Částka VIII. Ostatní zajímavé památnosti a starožitnosti poutního místa Štípy. 1. Aby toto dílko úplné bylo, záhodno jest ještě ku konci zmíniti se ještě o některých zvláštních starodáv- ných a důležitých památnostech našeho milého místa poutního Marianského. Mezi nimi po zázračné sošce P. Marie nejstarší historickou dosud zachovalou pa mátkou jsou tři listiny na pergamene psané z r. 1384. 1389, 1392, které při bourání starého kostelíka na starém hřbitově 1807 ve zdích presbytáře zazděné nalezeny byly, jakož o tom již dříve zmínka učiněna Doslovné znění těchto třech pro učence zajíma byla. vých r. listin jest následující: Noverint universi publicam notitam habituri, quod Venerabiiis in Christo Pater Dominus Franciscus Episcopus Abellonensis de mandato et beneplacito honorabilis Viri Do mini Joannis de Shulen Camerarii Ecclesiae Halberstadiensis, a) Domini Petri Episcopi Olomucen sis Vicarii in spiritualibus generalis sabatho, quo cantatur: Sitientes in Ecclesia in Wischau sacros Clericorum ordines celebrans; Joannen Adel de Tussnowitz ad promotionem Do mini Nicolai Pritluker Canonici Ecclesiae Brunnensio diligenter examinatum, invocata Spiritus sancti gratia in Subdiaconatum ordinavit, sub anno Domini Millesimo tercentesimo octuagesimo quarto, (1384) Dio, loco, quibus supra, generalis, sabatho quatuor temporum, quo cantatur: Charitas Rev. in Chrysto Patris et b.) Noverint universi publicam notiam habituri, quod Vene rabiiis in Chrysto Pater Dominus Franciscus Episcopus Abellonensis de mandato et beneplacito honorabilis Viri Do mini Joannis de Shulen Praepositi in Wolframskirchen, Reve rendi in Chrysto Patris Domini Nicolai Episcopi Olomucensis Vicarii in Spiritualibus generalis sabatho quatuor temporum, quo canitur. Charitas Dei, in Ecclesia sancti Wenceslai, Olomucii sacros Clericorum ordines celebrans Joanem Adel de * — 44 — Tussnowitz ad promotionem Domini Nikolai, Pritiuker Cano nici Brunensis diligenter examinatum, invecata Spiritus sancti gratia in Diaconum ordinavit, sub anno Domini Millesimo tercentesimo octuagesimo nono (1389). Die, et loco ut supra. c). Noverint universi publicam notitiam habituri, quod Venerabilis in Christo Dominus Franciscus Episcopus Abellonensis de beneplacito et consensu honorabilis Viri Joanis de Shulen Praepositi in Wolframskirchen Reverendi in Christo Patris et Domini Nicolai Episcopi Olomucensis Vicari in spiritualibus generalis, sabatho quatuor tempo rum, quo cantatur: Charitas Dei, in Ecclesia sancti Wenceslai in Olmiitz sacros Clericorurn Ordines celebrans Joannen! Adel des Tussnowitz, ad promotionem Domini Nicolai Pritiuker Canonici Brunnensis examinatum, invocata Spiritus sancti gratia in Presbyterium ordinavit, sub anno Domini Millesimo tercente simo nonagesimo secundo. diligenter Die et loco quibus supra. Vysvětlení těchto latinských V r. listině a) stvrzuje se, že Jan Adel z Tussnovic 1384 v kostele jáhna, r. jáhna a r. listin. Vyškovském vysvěcen byl na pod- v Olomouci na 1392 v témž kostele na kněze. Zdá se pravdě 1389 v kostele sv. Václava podobno, že dotyčný kněz po vysvěcení svém, duchovní úřad svůj ve Štípě vykonával, a že na jeho památku listiny tyto při rozšiřováni kostelíka přístavbou presby- teráře do jeho zdi uloženy byly. 2. Důležitou, rovněž historickou dávnověkosti, ze štípském r. 16. století jsou památkou ze šedé na starém hřbitově 1737 ve zděných pilířích u staré (západní) brány hřbitovní zasazené a dosud zachovalé dva ná hrobní kameny rodičů zbožné zakladatelky nynějšího chrámu Páně, Lukrecie Nekešovy: Jana Nekeše Mlad šího z Landeku a na Lukově a jeho manželky Barbory. Postavy jejich na oněch náhrobcích vykřesány jsou v životní velikosti (relief). Pan Nekeš v rytířském oděvu, drží v pravé ruce přilbu a má čepec, kolem krku velký obojek, náramky nabírané, po levé straně krátký meč, u nohou erb: půl koně a půl muže, jenž má na luku střelu naloženou. Paní Barbora má na hlavě ruce složené a v nich knihu, u nohou erb: ostruhy složené v jedno. Po stranách těchto vypouklých soch jako v rámci viděti lze dosud nápisy tyto: 1. Léta Páně tři 1568 před sv. Antonínem umřel jest urozený pán Jan Nekeš Mladší z Landeka a na Lukově. Bůh rač duši jeho milostiv býti. 2. Léta Páně 1576 v noci po sv. Sta nislavu umřela jest urozená paní Barbora ze Slavíkovic a na Lukově. Pán Bůh rač duši její milostiv býti. 3. Sochy svatých podle cesty od kostela k zámku Lešné vedoucí dle svědectví íarní pamětní knihy štípské pocházejí od hraběte Valdštýna, který je na počátku stavby nynějšího chrámu Páně kamenickými italskými dělníky r. 1616 shotoviti dal. Po zastavení stavby kostela vyzdviženy a na své nynější místo po staveny, posvěceny a r. 1898 opraveny. Dle pověsti bylo prý těch soch původně 14; o sedmi ostatních se vypravuje, že jsou dosud bud někde na neznámém místě v zemi zakopány, anebo že se nalézají v zazdě ném sklepě 4. t. zv. «staré fary» u starého hřbitova. Povšimnuti hodna je též Boží muka kamen- panské zahrady postavená na třech 0 1 kamenných schodech 2 I A' vysoká, s pozlaceným na hoře železným křížkem a zaskleným obrazem muky n á, při rozcestí u očistcové představujícím, pod nímžto jest v kamenu vykřesaný nápis latinský: A. M. D. Q. Curavit erigi hanc columnam Illustrissimus D. D. Joannes Fridericus Lib. Baro de Minquitzburg Haeredita D. in Lukow ex singular! pietate et devotione erga S. Passionem Christi Dei. Die 8. Septembris Anno MDCLX. (t. j.: K větší cti a slávě Boží dal postavit tento sloup slovutný Pán :*W%M «SP" ' HHí*i Obr.",5. Náhrobní kámen pana Jana Nekeše z Landeku a na Lukově. (Ku str. 44.) r i k - 47 11* I(, P v i ,1 W j0T-^ T- E 1. . ... '-l' i . f ' • 'p' « ■ 1 / SB3 -5 /M$L;, i - m ťi u4 -¥v $§0:^ Obr. 6. y^^ ' yj PSMv; 'l : Náhrobní kámen paní Barbory ze Slavikovic a na Lukove (Ku str. 45.) Jan Bedřich Minkwitz, svobodný pán z Minkwitzburku, dědičný pán na Lukově, ze zvláštní úcty a pobožnosti k umučení Krista Pána dne Posléze vem 5. září 8. Í jest následující W 3 4- prastará píseň Marianská, Zdrá P farní knize fryštacké: a m " - m _ - o _A- ra - -j 0— • r - vas - • — 0 ji— tiL_ --rZdrá-vas buď krá - lov - no štíp-ská, » ß 0 j——|——- ř —1 - - an > J - - - i—0— - 0—— * f- dosť - - ■ buď na sto-krát ská, —i— 0 i 0- - sto - - krát buď - chvá - děl- _ —p—Í—- > r ná. - /TV * «"w / po po-zdra-ve »0 0 i' : — —— - na nápě i Vážně! ji _ 1660.) Pamětihodna obsahem, stářím zaznamenaná ve staré pamětní | r. r 1 - - le - 1 . 1 ná. — Trůn Tvůj v Moravském markrabství někdy blíže hradu Lukovského v přeslavném království, — — někdy velmi proslulého. U vsi Kostelce za dávna — zjevila se Panna slavná — mezi rozkošným hájíčkem — a přepěkným obilíčkem. Mezi všemi zázračnými — Tvými obrazy svatými — ve Cechách, v Moravě nejstarší — a klenot též jsi nejdražší. — Před sedmi sty uprostřed let rolí stojící a více — — nalezena pomocnice leskem velkým se skvějící. Odkud vešla. — do jsi rolí Pánu Bohu 49 — — odkud, kdy aneb kde samému — známo muž být jed přišla nomu. — pospíchejte všichni — — Uhři, Moravci, Čechové. Ode všech buď navštívena — Štípská Panno osla lékařka výborná — pomocnice divo vená, — neb Na posvátné toto místo sem pospěšte poutníkové, jisto, jsi tvorná. — zdraví všechněm uděluješ — svatá Maria ty Štípská — kněžno přeslavná nebeská. Popřej šťastného skončení — Boha v nebesích spa tření — se svatými obcovati — anděly se radovati. Panno čistá — ať do toho dojdem Rač to místa — do města to slaveného — Jerusaléma svatého. Kdež králuješ Kristem Pánem — až na věky věkův amen, — abychom se tam shledali, — svatý, svatý Hojíš, léčíš, ulevuješ s dáti, s tam zpívali. Amen. Starobylá, dávno vyšla významná tato píseň k P. Marii Štípské bohužel ze zvyku a vymizela z paměJ lidské skoro již úplně; za to všem českoslovanským již poutníkům Marianským dobře známa jest píseň novější: «Tisíckrát pozdravujem Tebe, o Matičko Krista Ježíše«; a proto na místě doslovu končíme spisek tento ke cti a chvále Boží a ku zvelebení, zachování a rozšíření úcty Panny Marie Štípské vydaný vroucí ctitelům a prosbou překrásné písně Před Tvým té: obrazem, o Matko Páně, prosby svoje skládati, — — chceme zachovej nás vždycky své — Začkoliv Tě budem žádati: — v nouzi, zár mutku, v trápení, — vyžádej u Boha potěšení; — o račiž nám svojí přímluvou — vždy štědře býti ochraně. kříži, nápomocnou. 4 Vypros setrvání; — bO víru, naději a lásku, — — odtud, z spravedlivého ráčí nás k soudu povolati, Amen. — v cnostném životě mor též válku, — Když přísnost Soudce odvrať od nás hlad, dej šťastné života skonání! zastati. - i — tohoto světa bídného, tenkrát, Matko, rač nás — OB5RH. I. II. III. Poloha a nejstarší historické zprávy o poutním místé 4 ve Štípě Popis bývalého kostelíka štípského a jeho památ7 riostí před jeho zrušením Stavba nového kostela a kláštera ve Štípě od r. 1616— 162(1 a dostavění kostela r. 1760 Popis nynějšího chrámu P. ve Štípě V. Pouti štípské vůbec IV. mužů ve Štípě zvlášť VII. Zázračné příběhy o milostném vyslyšení a pomoci VI. Pouti VIII. Str. na přímluvu blah. P. Marie štípské Ostatní zajímavé památky a starožitnosti poutního místa Štípy 11 -0 29 38 ^ Oblastní , knihovna muzeum jihovýchodní Moravy v Gottwaldové Čís. invent.: Knihtiskárna Zinkografle Chromotypie JINDŘICHA 5LOVÄKR v Kroměříži I