výzdoba v církvi

KVĚTINOVÁ DEKORACE PROSTORU
(TAKÉ VÝZDOBA V CÍRKVI)
ÚVODEM
To, co čte zde milý čtenář, jsem napsal před více než deseti lety. Vybírám si z mé
dávno rozebrané serie knih s názvem .Rostliny a rostlinná výzdoba v církvi.
Tento výběr je z jedné knížky ze zmíněné serie s názvem „Dekorační činnost“, v
které jsou i postřehy k estetice a umění, o aranžérské a výtvarné kompozici,
poznatky o tom, co má vědět aranžér-květinář o barvách. Nyní z toho vybírám část o
dekoraci v prostoru. Doufám, že časem přidám další temetiku z ní.
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
OBSAH
A Prostor
1 Úprava prostoru
2 Členění prostoru
3 Pojem – Kostel
4 Světlo a prostor
B Rostlina a prostor
5 Význam rostlin
6 Vlastnosti rostlin
7 Vliv rostliny
8 Účinky rostlin
9 Problematika umělých rostlin
10 Technické eventuality ovlivňující rozhodování
11 Rozměry rostlinVzdálenosti
12 Vzdálenosti
13 Další příčiny používání rostlin ke zdobení
C Hlediska květinářská při plánování úprav
14 Sesazování rostlin
15 Výhody aranžování pomocí volné skupiny květináčů
16 Výběr rostlin
17 Nádoba, podstavec
A PROSTOR
1 Úprava prostoru
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Pod pojmem prostor rozumíme trojrozměrné prostředí, které je vhodné pro život
člověka. Je to prostor polí a luk ať již horských oblastí či nížin, náměstí a ulice, který
označíme jako vnější prostor. Ale je to i prostor tovární, obydlí, stánků kultury, které
vnímáme jako vnitřní prostor. Aranžér se setkává i s iluzivním prostorem.
Úpravou prostoru člověk přetváří svět, na druhou stranu takto přetvořený svět zpětně
působí na člověka. Ovlivňuje jeho chování, formuje ho, někdy ho kultivuje, uklidňuje a
chrání. Člověk si okolní prostor od nepaměti nejen upravoval, aby si zvýšil své pohodlí, ale
současně si jej přikrašloval a zdobil. To se dělo vždy v souladu se společenskými trendy,
náboženskou filozofií. Sledováním dějin církve lze vystopovat, že se církevní prostor
kvalitativně i rozsahem ztvárňoval i v závislosti na postavení církve ve společnosti.
2 Členění prostoru
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Členění plochy zejména společenských prostorů navazuje a vychází z jejich
půdorysného tvarového vymezení, vyčlenění jednotlivých provozních a funkčních částí. My
zde budeme uvažovat zhruba o chrámovém prostoru. Jeho uspořádáním jsou tam
vytvořeny svérázné kompoziční útvary mající svou tématickou logiku a myšlenku.
Usměrňují zájem návštěvníka, vedou ho od události k události z církevních dějin a
poskytují námět k rozjímání a též nutný psychický a fyzický odpočinek. Děje se to vlastně
pomocí architektonických prvků výtvarně členěných a smysluplně řazených či
uspořádaných. Návštěvníku, který v chrámovém prostoru přebývá, zejména v době
bohoslužeb, jsou nabízeny osy, cesty, které se liší svou důležitostí a gradují se ke smyslu
celku. Jednotlivé architektonické části a prvky se liší od sebe nejen svou symbolikou ale i
důležitostí. Tak například středobodem veškerého dění je svatostánek v presbytáři, kde se
nachází i oltář. Je na hlavní ose. Touto osou přichází i věřící k oltáři se klanět, anebo
přináší dary z chrámové lodi, kde je místo pro věřící.
Vedlejší osy, cesty jsou větvením nebo častěji paralelami k hlavní ose. Nacházejí se
tam nejčastěji různé sochy, obrazy, oltáře tvořící prostorové prvky, jenž určují charakter
architektonické výzdoby prostoru, upoutávají pozornost návštěvníků, přitahují svým
uspořádáním, barevností, strukturou, rozměrem, osvětlením, atd. Podporují, stupňují í
ústřední děj, signují místní duchovní klima, vypovídají o místním přístupu k pojetí chrámu,
například o patronu kostela, a o bližším vztahu k nějaké události církevních dějin či ke
konkrétnímu světci, atd.
Sice vedou návštěvníka chrámovým prostorem, který se v nich graduje, všimněte si ale,
že mezi nimi následuje určitý útlum působivosti, prázdnota, systémem jakéhosi vlnění a
rytmu, aby opět mohlo následovat silnější oslovení. Nese to sebou i vylepšení výrazové a
estetické hodnoty architektonického díla.
3 Pojem - Kostel
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Řekli jsme si, že nejcharakterističtějším církevním prostorem v našich pojednáních je
kostel. Abychom si opakovaně a jasněji uvědomili co pro nás má být kostel, citujme z
KKC.
„Obnova křesťanského života vyžaduje pokání. Kostel má tedy sloužit k projevům lítosti
a k přijetí odpuštění; to vyžaduje, aby v něm bylo vhodné místo k přijetí kajícníků.
Kostel má být také prostorem, který vybízí k usebranosti a k tiché modlitbě, která
prodlužuje velkou modlitbu eucharistie a dává jí proniknout do nitra.“ (KKC 1185)
Co se tyče funkce a účelu, v Katechismu katolické církve najdeme též odpověď na
otázku, jak tedy má být chápána rostlinná výzdoba v kostelích:
„Rostlinná výzdoba, tak jako zpěv a hudba, má být úzce spjata s liturgickým děním. Má
podporovat krásu modlitby a posvátný ráz slavení.“ (KKC1191)
(Pozn.: Liturgie pochází z řeckého slova „leiturgia“ = veřejná služba)
4 Světlo a prostor
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Světlo pro architekturu je tím, čím je pro člověka dýchání. Beze světla jakoby
architektura přestala dýchat, jakoby víc neměla v sobě život, podobně jako člověk.
Architektura potřebuje tedy ke svému životu světlo. Stavitelství je viditelným a konkrétním
vyjádřením celku společenských souvislostí, souboru hodnot dané civilizace a její
náboženské víry; je souhrnem všeho, o co člověk usiluje. Dá se říci, že architektura má
sdělující dimenzi, svéráznou výmluvnost forem, protože tyto faktory se v jednotlivých
stavbách ztotožňují a nabývají konkrétní formu.
Například i architektura může být duchovní. Nabízí-li nám tedy architektura patřičnou
duchovnost, může mít velký blahodárný účinek na rozvíjení opravdové lidskosti a co jiného
to je, nežli, že pomáhá nám přebývat v boží blízkosti. Křesťanství hlásá a respektuje
posvátnou dimenzi člověka, proto pro ni posvátné má být lidské, opravdové čisté člověčí a
vlastně to, co je v něm bohulibé.
Světlo je významným prvkem i v místech, kde máme svá aranžovaná díla. Světlem,
jeho kvalitou, usměrněním a uspořádáním, tím též barevností apod. můžeme věci
zdůraznit, potlačit, posunout (deformovat), ozřejmit aj. Například světlo shora dává
skupině rostlin optickou soudržnost. Svělo postranní, ale i světlo shora, zvýrazňuje
strukturu roslinného materiálu ať jsou to květy, stébla, větvičky či listy, atd. Jistě znáte
účinek schválně naaranžovaného vrženého stínu rostliny na stěnu, strop či jinou rostlinu.
Podle velikosti osvětlované plochy se osvětlení obyčejně dělí (po technické stránce) do
tří skupin:
Osvětlení velkoplošné - pomocí několika světelných zdrojů rovnoměrně nasvětluje
prostor.
Osvětlení bodové - osvětluje konkrétní sochu s rostlinou, jen část sochy či rostliny, aj.
Osvětlení smíšené - celkové osvětlení s bodovým osvětlením – odkrývá, učiní
viditelnějším, slavnostnějším větší část prostoru a navíc upozorňuje na detail i v tomto
slavnostněji pojatém místě. Mimo to umožňuje citlivější přístup i k barvám.
Podle zdroje světla hovoříme buď o teplém nebo studeném světle. Studené světlo
dávají zdroje halogenové (barvy však nezkreslují), teplé světlo mají klasické žárovky.
Pokud je zdroj teplého světla blízko, sálající teplo může zasáhnout rostliny a způsobovat
na nich škody. Platí to ovšem i na polychromované sochy, atp.
Při méně intenzivním osvětlení, barvy pohasínají, ztrácejí svoji živost a při nedostatku
světla, za šera, přestáváme rozeznávat jejich tón. Ovšem uvědomme si i to, že například
světlé barvy vypadají lépe, jsou-li méně osvětlené, totiž silné osvětlení jim dává vybledlý
vzhled.
K rostlinné výzdobě je nutno světlo používat v přírodní spektrální skladbě (barevné
světlo obyčejně neblaze ovlivňuje vnímání krásy rostlin a ani samotným rostlinám
neprospívá).
B Rostlina a prostor
5 Význam rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Zdobíme-li interiéry pomocí rostlin, vytváříme v nich jakýsi stupeň přírodního prostředí.
Místnosti bez zeleně jsou často chladné, nehostinné proto, že neživá hmota nedokáže dát
signál o stálé přítomnosti člověka v daném prostředí. Lidé se neradi zdržují v místech, kde
není život. Nejlepším a nejpříjemnějším signálem života je rostlina, která vyžaduje
pravidelnou péči, čímž tiše vypovídá též o skryté přítomnosti člověka, který o ni pečuje.
Dává, byť i sebelépe projektovanému prostoru něco navíc, propůjčuje, zpřítomní eleganci
skrytou v živé přírodě.
6 Vlastnosti rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Chceme-li záměrně upřednostnit, nechat vyznít nějaký účinek, musíme provést
správnou volbu místa a zejména vlastností rostlin.
• rostoucí solitérně - jako jeden kus, nebo se vyznačuje shlukovostí, tedy
• dominuje kvantita
• umístění (jinde se umísťují vysoké, nízké a splývavé druhy)
• tvarové zvláštnosti a velikost (v rámci určitých zobecnění lze vnímat celkové růstové
tvary nebo řekněme habitus na: popínavé rostliny, převislé rostliny, plazící, s růžicovým
růstem, s obloukovitým růstem, vzpřímené, atd.)
• výraz; tvrdší (s velikýmí kožovitými listy), jemný (s drobnými listy až jehlicemi), atd.
• textura, struktura
• barevnost
• i rostlině můžeme propůjčit jakousi ideovost, myšlenkovost (Nemůžeme aranžovat v
církvi kdejaký plevel, saláty a zeleninu tzv. již z dané ideové zásady vyplývající z víry.)
*
Rostlina v závislosti na barvě, tvaru, velikosti, směru naklonění či hustotě růstu listů
působí různě: zřetelně, plasticky, vzdušně, atd. Svou bohatostí tvarů a barev nám sama
nabízí, abychom z ní utvořily šťastným seskupením dojem háčkované krajky, lehkého
mráčku, pevné linie, hutného objemu, tajemného závoje, atd.
Lze vytvořit kytici, která jakoby jiskřila nebo tekla popřípadě budící pevnost sloupu.
Kytice může být (transparentní) průhledná, štíhlá a též oblá, vládnoucí prostorem až
vyzývavě.
Některé rostliny působí pastelově, matně, jiné jsou jak nalakované, berou světlo
odevšad, odrážejí ho, jakoby svou barvu chtěli schovávat.
7 Vliv rostliny
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Úloha vegetace na chování člověka, na jeho pocit pohody, výkonnosti a duševního
zdraví, byla dosti dlouho přehlížena. Zeleň, zvláště tam, kde je jí málo, v některých
velkoměstech, se obzvlášť výrazně podílí na duševní výkonnosti, duševním i tělesném
zdraví lidí a rovněž v nemalé míře ovlivňuje sociální chování obyvatel. Je známo, že při
pohledu ať do člověkem vytvořeného anebo do skutečného přírodního prostředí (venkovní
zeleně) dochází k regeneraci mentálních sil člověka.
Nemýlím-li se, církevní prostory velkým procentem tímto problémem netrpěly.
Záleží-li nám na tom, aby nějaká rostlina měla výraznější vliv na své okolí, musíme
konstatovat, že vynikne podstatně více, má-li za sebou odpovídající okolí či pozadí. Tam,
kde již vládne v její těsné blízkosti množství jiných rostlin, které svou velikostí barevností
atp. ji přehlušují, neovlivníme s ní dostatečně dané okolí. V nahuštěných prostorech
jakýmikoli architektonickými prvky, vliv rostlin slábne. Žádná rostlina tedy nemá za všech
okolností stejný vliv na své okolí, nýbrž závisí na nás čím ho chceme nechat působit nebo
potlačit. Každá rostlina má své jedinečné estetické vlastnosti, které ji dělají
nezaměnitelnou s jinými rostlinami. Rozpoznáním těchto vlastností objevíme originalitu
rostliny a pak je jen na nás, jak svůj poznatek využijeme.
8 Účinky rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Rostlina v interieru je vlastně dekorativní prvek, který má mimo jiné i tyto účinky:
• svým symbolickým významem sdělující
• působí psychicky
• je objekt estetický
• působí fyzikálně svou konstrukcí, tmeleností i vzdušností
• ovlivňuje cítění prostoru, neboli působí prostorově, i vytváří prostor
Již staří mistři v minulých stoletích s oblibou praktikovali velice úspěšně optické klamy.
Většina kostelů má příliš dlouhé zdi na to, abychom je mohli nechat prázdné. Přítomností
volných plastik a obrazů či objektů při takové dlouhé zdi skutečnou vzdálenost opticky
zkrátili. Výtvarnými řešeními na celé ploše obvodových stěn upoutávali pozornost na
objem prostoru. Kdyby ty obrovské kamenné zdi nechali v jejich geometrické
jednoduchosti, psychicky by tlačily, padaly na návštěvníka a s jakousi sobě vlastní
odmítavostí by působily depresivně; vybíhaly by stále ze zorného úhlu svými gigantickými
rozměry, zejména výškovými. Výtvarnými díly kolem zdí též uměli dodávat prostoru dojem
komornosti, uzavřenosti, poutavé zajímavosti a vlastně zabydlenosti.
Interiéry chrámů se čas od času mění a i dnes nacházíme velké, nijak nepojaté plochy
zejména v dolních partiích zdí až je úzkost v duši stojíme-li v jejich blízkosti. Vezměme si
příklad od našich předků a vyčarujme v těchto místech z rostlin něco teplého, pohlazení
pro duši. Konečně, jak jsme již řekli, v interiéru žijící okrasná rostlina jasně vypovídá o
tom, že tam žije, přebývá rád člověk (i kdyby tam momentálně nebyla ani noha).
Je na nás, zda v jejich blízkosti chceme něco povznést, vyzdvihnout, potlačit, zdůraznit,
atd.
Květina může přistoupit do stylově bohatě členěného interiéru jako zjemňující, smírčí
prvek sváru světla a stínu vytvářejícího někdy až přemrštěnou dramatizaci objemů, (která
byla záměrem tvůrců interiéru v minulosti) právě svou vzdušností, lehkostí a jemností.
Tvarosloví interiérů, které působí dojmem tíhy, se také nejlépe narušuje kontrastem
květin, které jsou nápomocny v odhmotnění. Jsme-li dostatečně vnímaví jak k rostlinám,
tak i k prostředí, do kterého je chceme zasadit, můžeme vytvořit nepřeberné množství
nálad, pozic, a v lidech řadu vnitřního rozpoložení od pocitu jásoty až k chuti hluboce
rozjímat.
Jeden ze smyslů rostlinné výzdoby v interiérech pro církev může být tedy
spoluvytváření vnitřního prostředí v návaznosti na širší rozvahy prostorové a výtvarné,
podtržené náboženským akcentem. Přitom se nedá říci, že by tím rostlinná výzdoba
ztrácela svou autonomnost. Právě z této autonomnosti vyplývá i její další úloha: čas od
času mile překvapit návštěvníka, podpořit příjemné rozpoložení a připravit mu odpočinek.
Zatímco v občanských stavbách, hotelech, v kulturních stáncích, ve fabrikách můžeme
používat sušené přírodní materiály, papírové a umělé náhražky z plastů, všelijaké trávy a
plody, v církvi by mělo být všechno živé, výběrově usměrněné a až symbolické pro tuto
oblast. Samozřejmě, nevyhneme se občas přizdobené suché části v sestavě, ale tyto
tolerance mohou být v některých případech odůvodnitelné. (Např. aby nevyrašily větve a
držely tvar, atd.)
Jsou tovární provozy, zejména v hutním průmyslu, kde v prachu, v průvanu při střídání
teplot, rostliny nevydrží. Přesto, zejména tam pracují ženy a jistě touží mít několik míst
kolem sebe, kde se oko rádo zastaví a dostane jakoby pohlazení květinou uprostřed
upoceného šedého dne bez slunečních paprsků. Tito lidé si zaslouží, řekněme jim, drobné
ostrůvky malé útěchy, drobná vzpružení a je dobře, že existují na pohled téměř dokonale
věrné kopie rostlin.
Je pochopitelné, že v laboratořích a ordinacích, kde přítomnost bakterií v rostlině či
zemině by způsobila potíže člověku či technologii práce, není povinné tyto prostory nechat
studené, bez umělých květin a dekorativních předmětů. Jak ve školách, ve společenských
prostorách tak i v domovech je stále více alergiků, stále více důvodů, proč nepoužívat tu či
onu rostlinu.
Zvykli jsme si i na výlohy obchodů a výstavky, například textilem, že i tam plavou
vzduchem na silonových nitích umělé rostliny mezi jinými exponáty a najdou své
symbolické uplatnění zejména při napovídání ročního období. V církvi je to trochu jiné.
Jaké? Zastavme se na chvíli nad problematikou umělých rostlin v církvi.
9 Problematika umělých rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Je pozdě si dát otázku, zda umělé květiny patří do kostelů či ne. Už jsou tam. Nyní
zkusme dát odpověď na otázku: proč. Domnívám se, že z prostého lidského důvodu.
Protože některé jsou tak hezké, že je člověk, jako každou hezkou věc, dává tam, kde rád
přebývá nebo chce udělat radost i jiným. Mnozí chválí i jejich praktičnost. Řekneme si –
ale kostel není ani obývací pokoj ani tovární hala.
Chtít úplně odstranit umělé rostliny z kostelů bude asi nemožné. Musíme udělat
ústupek od našich přání a zvyklostí a přehodnocovat situaci. Sám bych začal tříděním.
Dělil bych je na rostliny:
1.Zvané plastiky na úrovni sochařské výzdoby sloužící výlučně k dekoraci. Jsou to
rostliny stojící solitérně v prostoru, tvořící předěly, zakrývají místa, kde hyzdí nějaký
stavební defekt v interiéru kostela, atp. a mající jen účel zdobení, doplnění všeobecné vize
interiéru.
Dovolte citát z místa v této knize. Jmenuje se: „Symbolické rostliny ve výtvarném
umění“.
„Lidé všech dob chtěli mít rostliny stále kolem sebe, chtěli jejich krátký život prodloužit
tím, že je zvěčňovali tam, kde nikdy nevadnou: na věcech, které používali, i na látkách, do
nichž oblékali sebe i své domovy ale i chrámy. Proto je malovali, vyšívali, zatkávali a
zpracovávali do tkanin, sušili, konzervovali a tak je lepili na jiné materiály. I naše doba zná
krásu květinových vzorů, maluje je a komponuje je do nejrůznějších výtvarných děl ať již
užitkové nebo jiné tvorby.“ A zde konstatuji, že dnes i do aranžérské tvorby při výzdobě
kostelů.
Většinou jsou aranžovány tak, že je divák vnímá jen z dálky a na první setkání s nimi
nedokáže často bez doteku zjistit, zda jde o pravou či umělou rostlinu.
2. Zde bych byl podstatně náročnější. Myslím na rostliny, které dáváme k obrazům a
sochám svatých – sem patří i boční oltáře - k sochám těch svatých, ke kterým máme
obzvlášť velkou úctu. Nakonec proto jsme si je vybrali pro náš kostel z velkého množství
existujících. Totiž sám jsem viděl mnoho zničených obrazů a soch od živých rostlin a také
od neodborně se starajících nadšenců o rostliny, které je k těmto skvělým výtvarným dílům
příliš blízko dávají, zajišťují tolik nutnou vláhu k jejich životu a zároveň dávají jako jed
zvané vlhko k těmto předmětům uctívání. Listy a květiny svou podstatou jsou vlhké.
Mnozí jistě mají svoje zkušenosti a dávají mi za pravdu, že umělecké restaurátorské
práce jsou velice drahé, a k předcházení škodám stačí tak málo – dát květiny dál od
uměleckých děl. To stejné platí i pro svíčky.
V té chvíli se ve mne ozve hlas – tak za tu cenu buď žádnou rostlinu, nebo umělou.
Nehrozí-li takové nebezpečí, je umožněn větší odstup, atp., dávám osobně přednost živé
rostlině, protože již nejde o pouhou dekoraci ale o vztah ke konkrétní osobě. Je hezké
zachovávat tradici, více si všímat symboliku květin a atributy svatých tak jako naši
předkové dělávali, kteří si počkali na roční období, kdy ty které rostliny kvetly a ve vhodné
době intenzivněji zdobili, protože bylo z čeho.
3. Za nejnáročnější pro rozhodování o volbě umělých či živých květin považuji prostory
oltáře, kde se nachází svatostánek a místo kolem obětního stolu. Ještě patřím ke
generaci, které není jedno, jestli své ženě či mamince dává živou či umělou květinu. Tak
prostý je důvod, proč nespěchám s umělou květinou ani k soše či obrazu Panny Marie,
naší Nebeské Maminky ani k živému milovanému Bohu, který je ve svatostánku, resp. u
obětního stolu, kde se zpřítomňuje. Nastane totiž otázka v tomto citlivém místě, zda jenom
zdobím prostor anebo uctívám a miluji Boha?
Nyní citujme ze stati v této knize, která se jmenuje: „Málo historie“
„... pro středověkého člověka před gotickou epochou byla viditelná skutečnost jen
zprostředkujícím článkem mezi člověkem a pravou skutečností, jíž je Bůh, kterého nelze
poznat smysly vůbec a rozumem jen stěží. Bůh se zjevuje dvojím způsobem: člověk
vnímá jeho přítomnost "nejen zjevením, ale také v zrcadle jeho stvoření". Lidé gotického
období mohli jít nejen první cestou (vždyť středověký symbolismus trval nadále), ale
otevírala se jim i druhá, stále důležitější a svůdnější, na níž nakonec zapomněli na božský
cíl. Omezili se na pouhý pozitivismus, směřující vlastně k sobě samému, k realismu.
Dnešek ukázal, že tato cesta vedla v podstatě do slepé uličky.“ A tedy opět konstatuji –
jestli vymře generace s vroucným vztahem k Bohu a bude Bohu a jeho Matce dávat umělé
květiny, naši potomci jednou zjistí, že těmi nádhernými napodobeninami přírody v našich
kostelích jsme se dostali do slepé uličky.
Mluvili jsme vesměs o vnějškovostech na téma proč dávat náhražky a dívat se na živé
či umělé rostliny.
Tolik pro utišení našeho svědomí zdaleka nestačí. Je pravda, že umělé květiny
nesprávně chápané uvolňují naše vztahy veskrze jak mezilidské, tak i k Bohu. Také těžko
se rozjímá u rostliny, která od jara do zimy je pořád stejná, popřípadě ošuntělejší od
slunce a od prachu, který na ni celý rok usedá. Neznamená tedy, že umělé rostliny není
třeba ošetřovat, měnit, aktualizovat vzhledem k ročnímu období, liturgii, atp. U případných
závad v tomto smyslu tím, že se např. špatně rozjímá, spíše škodí než pomáhá řídit život
kostela smysluplně. Nepomůže našemu svědomí ani fakt, že některé umělé rostliny se
nám zdají živější a hezčí než některé živé.
Za nejdůležitější považuji třídit naše pohnutky vzhledem k vyjmenovaným místům dle
důležitosti. Zda pro volbu umělých květin nás vedla naše pohodlnost, lhostejnost, nevíra v
živého Boha, skutečný nedostatek finančních prostředků, technické problémy,
přesvědčení, že dáváme víc, než živou rostlinou, atp., řada zaujatostí pro to či ono. Přitom
nikdy nemůžeme vědět, zda jsme dosti objektivní a je dobré znát i názory druhých,
dodržovat liturgické požadavky.
Přesvědčení, že dáváme víc než jen živou rostlinou vzniká nejčastěji tehdy, když se
nám povede udělat smíšený aranžmá, kde větší část tvoří živý materiál a do něho šikovně
vpašujeme působivý umělý materiál, čímž znásobíme uměleckou hodnotu vnímaného
celku.
10 Technické eventuality ovlivňující rozhodování
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Umístění se zřetelem k vlhkosti
Tento vlhkem nasycený vzduch se ale nemusí líbit polychromovaným sochám v
kostelích, protože barvy soch v podkladových vrstvách mají často křídu s klihem, který
může nabobtnat a proto oddělí se, odpadne barevná vrstva, polychromie od sochy. Proto
říkáme, že květiny jsou pro ně "jedovaté". Dejme je tedy raději dál od soch. Platí to i pro
květiny ve vázách neboli pro všechny živé květiny. Je dobré i ubrusy dávat pod květiny tak,
aby byly dva a mezi nimi igelit.
Jaké je krátké shrnutí? Jak vidíte, pro zvládnutí prostoru rostlinnou výzdobou je těžké
dát konkrétnější radu. V zásadě můžeme konstatovat, že naše dílo nechť ani nezapadne
díky titěrnosti a aby ani moc nevadilo svou nadměrnou velikostí v daném prostředí.
Všímejte si, i u například sochařské výzdoby v kostelích, že k tomu aby se uplatnila krása
a byla dostatečně vnímatelná přítomnost výzdoby, potřebujeme alespoň třikrát větší
prostor bez rušivých elementů kolem, než pomyslný průměr našeho předmětu.
Může se začátečník ptát – tak jak vysoko mám dát nějaký aranžmá. Kdybychom mohli
pracovat jak na běžícím pásu, odpověděli bychom, že do výše očí nebo o něco výš. To by
možná platilo pro nějaké menší sály. Co dělat v rozměrném kostele? Na to dává odpověď
náš cit pro prostor, který řekne, kde je ten výškový bod kam mé oko rádo kouká. Ostatně
opět nás může zčásti vést již existující výzdoba plastikami, atd.. Často po nás chtějí,
abychom vytvářeli vhodnou náladu, či novou nerušící cestu na dobu obřadu. Tyto
vědomosti a podobné lze vychytat s odvozováními z textů v této knize a také aplikovat,
pokud máme výtvarný cit a chuť to dělat. Pak se přidají zkušenosti a tak se stává práce
víc a víc profesionální hrou a radostí z hry. Jindy je potřeba umět odložit výtvarné choutky
a poddat se skutečnosti, že vlastně především pracuji pro Boha, velebím Boha, hovořím k
Bohu.
Barevné kontrasty ať jsou raději menší, než vyzývavé. Barvou vyjadřovat raději klid,
ticho než vzruch, napětí.
Světelné poměry je potřeba plně respektovat. Studovat, cítit účinek té stejné kompozice
na světle a ve stínu. Tolik asi shrnutí.
11 Rozměry rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Například rozměry rostlin mají být v souladu se svým okolím a nesmíme je přehlížet ani
při projektování výzdob.
Několik myšlenek k požadavkům:
a - Nesmí zakrývat průhled, který je potřebný pro pohled například na obraz či sochu
b - Nesmí rušit uspořádání s požadavkem na vyváženost objemů. Omyly v tomto
ohledu mohou navodit dojem nedbalého bazaru. Každá rostlina nebo sestava má vládnout
jen přiměřeně velkým prostorem.
c - Chceme-li s danou rostlinou něco říci, nesmí svými titěrnými rozměry působit
zapadle, vytrácet se z kompozice. Můžeme si pomáhat použitím výraznějšího rostlinného
materiálu, zařazením listů zajímavých, neobvyklých tvarů, velikostí či barevností. Oživit,
rozzářit barvy pomocí květů.
d - Je-li daná vzdálenost odstupu oka, musí splnit svou velikostí požadavek na
podmínky viditelnosti jako celek. I o tomto požadavku by se dalo polemizovat, tak jako o
všech zde uvedených. Nelze totiž zde popsat všechny okolnosti, ve kterých se může
nacházet rostlina a tak se plnění tohoto požadavku stane podřadným, díky potřebě
respektovat naráz řadu jiných aspektů. Jde tedy o to, jak slaďovat výtvarné cítění s
vědomostmi o aranžování rostlin.
e - Zde je třeba si předem představit, že rostlina nestojí v sousedství vzácných soch,
atd. ale dostala úkol vyplnit zbývající velkou plochu prázdné zdi. V zásadě opět platí, že
převládá-li příliš objem prázdného prostoru, plocha prázdného zdiva nad objemem rostlin,
rostlina ztrácí sílu takové místo ovládat a její účinek bude zákonitě potlačen. K nápravě
můžeme volit tmavší, méně vzdušnou, vtíravější rostlinu, anebo anebo vytvoříme tak
velikou sestavu z několika rostlin, aby tento nedostatek nemohl vzniknout. Svou nemalou
roli sehrává i aktivita plochy zdiva (příliš barevná, příliš zašedlá, atp.)
f - Nyní dejme rostlině jiný úkol. Chtějme, aby zdobila malý prostor. V tomto případě
nesmíme volit velkou rostlinu, aby malý prostor se nestal stísněným. Z estetického
hlediska pro nedostatek odstupu nemůžeme se těšit plně z její krásy. Z praktického
hlediska, nesmí strašit návštěvníky tím, že jim chce vypíchnout oči, nemluvě o tom, že i
rostlina může trpět pro nesplnění některých nároků pro svůj růst, atd.
12 Vzdálenosti
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Pro určení vzdálenosti předmětů od pozorovatele existuje jakási norma zřetelného
vidění, což je 40 stupňů (tzv. zorný úhel vidění). Například obrazy a sochy bývají natolik
samostatné ve svém významu, že zorný úhel vidění mohou vyplnit sami bez
spolupůsobení pozadí. Při aranžování květin musíme počítat často s větším zorným úhlem
vidění a to v závislosti na tom, do jak širokého pohledu jsme je vkomponovali. Tedy
nevystavujeme samotnou rostlinu, ale rostlina doprovází například plastiku, či skupinu
plastik, atd. a tak se naše aranžmá stává pouze jejich atributem, doplňkem. Naše oko
jedním pohledem bez obtíží musí obsáhnout celé to konkrétní místo s kterým má zeleň
komunikovat (např. kytici i se sochou).
Hru se zorným úhlem můžeme provádět pomocí fotoaparátu. Dáváme-li kytku blíž k
soše, bude na fotce v poměru k soše menší. Dáváme-li ji blíž k fotoaparátu, kytka zabere
na budoucím snímku víc místa. A právě na nás záleží, do kterých míst dáme kytku, aby
náš záměr byl dobře realizován.
Chceme-li aby zeleň tvořila výtvarnému dílu vhodný doplněk, doprovod, nesmíme ji dát
příliš daleko od výtvarného díla, aby nedošlo k jejich odtržení, k přílišné izolaci navzájem.
Kytka by ztratila vztah k soše a nevyzněl by smysl našeho snažení. K opačnému extrému
může dojít tehdy, zapříčiníme-li, aby se jednotlivé prvky navzájem rušily. Může se to stát,
schovává-li se socha za velkou kytkou nebo téměř zneviditelníme-li malou kytku za velkou
sochou. Stejně tak můžeme uvažovat i ve vztahu rostlinné výzdoby k velkým plochám,
například k průčelní stěně chrámového prostoru, k bočnímu oltáři, atd.
Ani v tomto případě nám nejde o vytváření pravidel, ale o zavedení pozornosti čtenáře
do této oblasti. Existují totiž různá specifika, když autor výzdoby jinak nemůže splnit svůj
záměr (např. psychické působivosti) než právě porušením všech zásad, pravidel o
kompozici, atp.
Čím menšího odstupu dopřejeme naší výzdobě, tím méně vnímáme její vázanost,
vztah k (plastice, obrazu, oltáři, prostoru..) a stává se z ní plně autonomní, samostatný
výstavní prvek. Obráceně, se zvětšujícím se odstupem se může proměnit v součást
celého velkého prostoru, komunikovat s celým prostorem a je potřeba opět citlivě reagovat
na různé vztahy rostlin k prostoru.
Klademe-li důraz při provádění výzdoby na řešení prostoru, který v kostelích bývá
většinou symetrické, můžeme se přizpůsobovat zesilováním symetrizujících tendencí,
anebo ji popřeme asymetrizujícím zásahem, čímž dáváme prostoru dynamičnost. I při
snaze o vyváženost takový prostor oživujeme, postupujeme-li s citem.
13 Další příčiny používání rostlin ke zdobení
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Mnoho zahradníků vyjadřuje nelibost nad tím, že miláček květinka nedostává často
zasloužené místo, přiměřené její kráse, že splňuje jen jakousi podřadnou roli popelky.
Odborníci na to odpovídají tak, že tato námitka by byla oprávněná, kdyby se jednalo o
speciální výstavu zaměřenou na květiny. V jiných prostorách a tedy zejména v církevních,
platí, že rostlina má být právě svou skromností, krásou jakoby v ústraní, pomocníkem na
podtržení jiné krásy nebo děje. Vskutku, je to krásné i to poslání rostliny, způsobit pocit
pokoje v člověku a přitom se jevit, že je neviditelná. Jindy jsou námitky, že je zneužita na
maskování rušivých míst v budovách, například nevzhledné omítky, nehostinné rohy,
uzavřené dveře, atd. Tentokrát opět není nic pokaženo. Tam právě ona vyniká před
bezkonkurenčním pozadím, vnáší optimismus tam, kde není.
Tuto svou roli splňují vhodné rostliny právě tím, že žijí. K dekoracím používáme otužilé,
méně náročné rostliny kvetoucí i stále zelené. Měly by být zdravé, pěkně rostlé, dobře
olistěné. Před použitím jim dáme potřebnou péči, zalijeme je, omyjeme, upravíme
květináče, popřípadě vyleštíme listy, atp.
C Hlediska květinářská při plánování úprav
14 Sesazování rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Bývá působivé použít pro aranžmá z hrnkových rostlin sesazování, tj. když dáme do
větší nádoby více druhů květin tak, aby k sobě ladily, esteticky se doplňovaly a zároveň
měly slučitelné potřeby, čili přibližné nároky na světlo, teplo, vlhko, citlivost na provoz,
druh zeminy, atd. Několik rostlin u sebe vyvolává intenzivnější pocity než rostliny
roztroušené v prostoru. Zejména malým a méně působivým rostlinám svědčí, když je
sesadíme do společné nádoby, kde potom vypadají jako kousek zahrady přenesené do
místnosti.
Rostliny ve velkých nádobách je lepší ponechat v nich a postavit je vedle sebe těsněji,
větší dozadu a menší před ně. Zvláště v rohu místnosti skupina působí nejvyváženěji,
když vzadu stojí nějaký stromek nebo keřík a silueta se postupně svažuje směrem
dopředu.
Chcete-li vytvořit dojem velikosti, položte spíše dva nebo tři truhlíky vedle sebe, než
abyste použili jediný velký typ, který se pro svou velkou hmotnost těžko přemísťuje.
Když se snažíte vytvořit dojem, že rostliny žijí v úplné volnosti, až v neorganizovanosti,
zdá se ten prostor kolem nich větší. Příroda nám dává vzor, jak je potřebné vytváření
různých nálad například z přechodů a střídáním organizovanosti s jistou dávkou chaosu.
Budete-li je omezovat, příliš řadit, vytvoříte dojem menšího prostoru.
Pokuste si utvořit více rovin prostorů. Čím více bude převýšení, tím více se oko nechá
podvést a získá dojem, že je v neohraničeném prostoru. Sestavu v různých úrovních
můžete vytvořit nejen různě vysokými rostlinami, ale též střídavě vysokým podložením
jejich nádob, které zamaskujete. Aranžujete-li rostliny za sebou kaskádovitě, každý
květináč musí mít svou vlastní misku, protože se rostliny vzadu špatně zalévají, takže
existuje větší riziko, že voda přeteče.
Pozor, aranžujete-li květiny příliš poblíž k sobě, zkuste si vybrat takové, které mají
různou výšku a tvar. V zásadě není nejšťastnější nápad řešit výzdobu ani z většího
množství rostlin stejného druhu. Naopak, jsou to vzácné příležitosti ukázat, jak umíme
nechat rozeznít např. harmonickou skladbu se střídáním struktur, textur, hustot, jemností,
barevností, atd.
Můžeme zkombinovat rostliny s různými listy (vzpřímenými, obloukovitými, zpeřenými a
převislými) s jednou až dvěma kvetoucími rostlinami a postavit je těsně k sobě, aby se
částečně překrývaly. Lze přitom kombinovat, stupňovat estetický účinek tím, že hladké a
lesklé listy dáváme do těsného sousedství rostlin, které mají matné reliefní povrchy. Často
se používá kontrast mohutných rostlin s mohutnými listy s rostlinami, které mají drobné,
jemné až křehkým dojmem vypadající listy.
Zajímavě působí rostliny s panašovanými nebo barevnými listy mezi zelenými kultivary.
Někdy potřebujete atmosféru místnosti zklidnit - v tom případě zvolte jen zelenolisté
rostliny.
Panašované rostliny vyžadují také více světla, protože fotosyntéza probíhá jen v zelené
části listu, takže je raději nezačleňujte do seskupení ve stinnějším rohu.
V misce se snažte rostliny uspořádat tak, aby působily vyváženě, například jako
miniaturní krajinka. Dozadu zasaďte vyšší a dopředu plazivé nebo polštářovité rostliny.
Ficus pumila a Soleirolia soleirolii (syn. Helxine soleirolii) ve skupině plní zcela novou roli.
V přírodě rostou jako podrost pod ostatními rostlinami. Stačí napodobit přirozený stav a
použít je jako půdopokryvné rostliny do mezer v misce. Kromě toho, že dají vyniknout
vyšším rostlinám, získají i sami na kráse.
15 Výhody aranžování pomocí volné skupiny květináčů
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Jistě jste si všimli, že více rostlin rostoucích poblíž k sobě, lépe prospívá. Rostliny ve
skupinách vytvářejí mikroklima, které jim svědčí. Je to i tím, že všechny rostliny uvolňují
do vzduchu vodu, která se v jejich houští zadržuje větší měrou, protože se listy vzájemně
chrání před pohybem vzduchu a zejména před nežádoucím průvanem. Kromě toho je
jednodušší stejnoměrně zvlhčit substrát ve velkém, než v malém květináči. Do skupin se
dobře hodí rostliny v samozavlažovacích květináčích, nebo hydroponii, protože v nich
dostávají stejnoměrný přísun vody a živin.
• Rostliny s naprosto odlišnými nároky k sobě nepatří.
• Rostliny ve skupinách vypadají lépe než v květináčích a navíc se snadněji ošetřují.
• Další výhodou sesazování rostlin je, že můžete využít i rostliny ne zcela dokonalé,
například s jednostranným růstem nebo dole vyholené, protože vhodným uspořádáním
nedostatky snadno zakryjete. Může se lokalizovat přísun vody, živin a použití druhu
zeminy. Do skupiny můžeme začlenit i kvetoucí sezonní rostliny, například listopadky a
vánoční hvězdy. Jakmile odkvetou, nemusíme kvůli nim přesazovat celou mísu, prostě je
vyměníme za nové. Skupina pěti, šesti květináčů zcela postačí.
• Skupiny výborně zaplní místa, která by jinak vypadala holá a opuštěná.
• Mimo patřičný cit musíme mít před očima poslání výsledku naší práce, důstojnost
místa v církvi.
Nevýhody vzešlé ze skupinového aranžování.
• Pěstování rostlin ve skupinách má i své nevýhody. Snadno se v nich šíří škůdci a
choroby, a protože se rostliny částečně překrývají, nejsou známky napadení rostliny na
první pohled hned zřejmé.
16 Výběr rostlin
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Záměry, které nás mohou vést při výběru rostlin.
Rostliny lze zdobit ať již doma nebo ve společenských prostorách a dá se říci, že i v
kostelích s různými záměry.
a - Je možno chápat rostlinu jako plastiku, jakýsi sochařský výtvor či dekorační předmět
z libovolného materiálu. Žádá se po ní, aby vládla prostorem, stala se hlavním bodem
zájmu, chce se z ní vyloudit nejvýraznější efekt. Nerespektují se nároky rostliny ke svému
zdařilému růstu či přežití. Tento postoj obyčejně musí počítat s krátkodobostí dekorace,
patří mezi nejméně ekonomické rozvahy, protože za neúměrně krátký čas se může dílo
proměnit v nevzhlednou, politováníhodnou hromádku vadnoucí zeleně. Hodnoty
vynaložené na materiál a dekorační činnost se stanou neúměrně vysokými vzhledem k
délce doby po kterou se z dekorace může uživatel těšit.
b - Ryze zahradnicky se přistupuje, upřednotňuje-li se zájem o zajišťování tepla, světla,
vláhy a všeho potřebného, aby rostlinka dlouho prospívala, rostla do své krásy bez
ohledu, zda něčemu překáží, či působí esteticky v místě pro ni určeném.
c - Nejšťastnější a tedy nejodbornější řešení je, jestli si vybíráme rosliny pro dekorační
záměr tak, aby v daném místě rostlině k jejímu růstu nic nescházelo a zároveň byla
přiměřenou ozdobou.
17 Nádoba, podstavec
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17
Mluvili jsme o rostlině, která se stává přízdobou, doplňkem, atributem, průvodcem
předmětu či prostoru a musí být s ním v souladu na základě výtvarného záměru. Jestli o
rostlině řekneme, že je tomu místu podřazena, tak o nádobě, ve které rostlinu máme,
můžeme říci, že je podřazena rostlině, ovšem zárověň i místu, je-li dostatečně viditelná.
Tvar, velikost, barva, struktura, materiál, to všechno se musí zvažovat při aranžování
rostlin. Není jedno, jaký je vztah tvaru a hmoty mezi nádobou a rostlinou. Je třeba si
vybrat správný poměr, aby nádoba nekazila dojem, imič rostliny či okolních prvků. Tak
tedy i prostor svým vybavením, stylem ovlivňuje výběr nádoby. Situace se komplikuje,
dáváme-li rostlinu s nádobou na nějaký stojan, sokl, podstavec. V tom případě i tento
prvek musí být součástí výtvarného záměru se zmíněnými postřehy.
OBSAH A/PROST 1 2 3 4 B/ROSTLI A PR. 5 6 7 8 9 10 11 12 13 C/PLÁN ÚPRAV 14 15 16 17