zde

výzvu orgánu činného v trestním řízení anebo jednání soudu nebo úkon trestního řízení závažným způsobem maří,
přičemž byla již proti němu bezvýsledně použita jiná opatření a s ohledem na jeho osobu a povahu a závažnost jeho
jednání nelze v době rozhodování účelu pořádkového zajištění dosáhnout jiným opatřením. Že to může být i neposlušný obhájce, je mimo diskusi. Pak by ovšem obhajoba
nebyla ani součástí obžaloby, ale rovnou její obětí. Z celkem
pochopitelných důvodů i proti takovým návrhům Unie obhájců ČR co nejzásadněji protestuje.
Unie obhájců nehodlá ze své pozice spekulovat o tom,
zda navrhovaná úprava je výsledkem chladného záměru redukovat práva osob v trestním řízení, anebo je to
důsledkem toho, o čem se nyní mluví jako o legislativě,
kterou zpracovávají děti. To nám nepřísluší, nicméně objektivně by přijetí novely vedlo k hrubému porušení principu spravedlivého procesu, a proto je třeba tento návrh
odmítnout jako naprosto nepřijatelný. Závěrem Unie obhájců ČR upozorňuje na absolutní nekoncepčnost návrhu
novely vzhledem k potřebě přijmout nový trestní řád. 
Právní rozbory Rodinných listů
Ochrana zvířat a mezinárodní organizace
Karin Mošničková, studentka, VŠMVV v Praze
Žijeme ve světě, kde spolu s rostoucí lidskou populací roste obdobně počet velkochovů, které
mohou čím dál větším podílem
za znečišťování ovzduší a země,
o kterém zatím obyčejný člověk
ani neví. Žijeme ve světě, který
jako kdyby v rámci ochrany zvířat stále tápal mezi tím, co by
mělo být správné a co špatné. V rámci jednoho živočišného druhu známe různé přístupy: na jedné straně stojí prasata domácí
jako hospodářská zvířata určená ke konzumaci či králíci, psi,
kočky a jiní hlodavci chovaní v testovacích zařízeních a určení
k pokusům. Na druhé straně stojí odrůda prasete zvaná prase trpasličí a psi, kočky, králíci a hlodavci chovaní jako domácí
mazlíčci. Otázka zní: V čem se liší? Co může za chaotický přístup člověka ke zvířatům? Která zvířata si vydobyla ochranu
v podobě právní normy či zákona? Toto jsou otázky, jež činí
ochranu zvířat tak zajímavou oblastí k hlubšímu studiu.
Základní pojmy
K pochopení samotných základů, na kterých tato
problematika stojí, je nutno si nejdříve vysvětlit některé
pojmy, které jsou ve vztahu k ní stěžejní. V první řadě je
záhodno si položit otázku, jak se liší termíny zvíře, živočich a člověk. Všeobecně vzato, živočich je dle práva
České republiky pojem širšího rázu nežli pojem zvíře.1)
Hovoříme-li o tedy o živočichu, máme na mysli jak bezobratlé jedince, tak obratlovce. Zvířetem se dle platného
práva ČR chápe obratlovec. Anglický pojem animal má
ovšem lehce odlišný význam – i když je přímým překladem českého slova zvíře, významem se de facto shoduje
s českým výrazem živočich (pro zdůraznění, že se jedná
o obratlovce, se užívá přímo toto označení, tedy vertebrate). Člověk oproti tomu je na základě některých svých
nepopiratelně unikátních schopností ze zvířecí říše vyčleňován, a to i přes jeho nesčetné stejně nepopiratelné fyziologické podobnosti, které ho pojí se zvířecí říší.
1) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
Ochraně zvířat předchází postupný vývoj ve vztahu mezi člověkem a zvířetem. Soužití se zvířaty bylo již
od pravěku pro člověka stěžejní, chtěl-li přežít. Nejdříve
však stálo zvíře pomyslně nad námi jako některá pravěká zvířata, která dokázala člověku snadno ublížit. Pak se
vztah, díky rozvoji inteligence našich předků a následným
ochočováním nejrůznějších zvířat pro různé účely, vyrovnal. Nakonec se člověku podařilo stanout v popředí zvířecí
říše a vyvinul se tak speciesismus – teorie, jež nadřazuje
jeden živočišný druh nad druhý. Nově se vyvinuly termíny jako animal protection, animal rigths či animal liberation, které je v rámci problematiky ochrany zvířat nutno
rozlišovat. Zastánci teorie práv zvířat alias animal rights
fighters na jejím základě obhajují zrušení jakéhokoliv využívání či chování zvířat člověkem (tedy včetně zájmového chovu a chování mazlíčků); do jejich opozice bývají
stavěni zastánci welfare praktik neboli animal protection
či animal welfare, kteří chápou využívání zvířat člověkem
jako nezrušitelnou skutečnost, na druhé straně ovšem akceptují potřeby zvířat včetně potřeby fyzicky i duševně nestrádat. Oba tyto směry, shodující se v boji za vylepšování
podmínek pro blahobyt zvířat, spadají pod ochranu zvířat.
Marginální termín osvobození zvířat (animal liberation)
se na teoretickém poli shoduje s teorií zvířecích práv, bývá
však užíván v souvislosti s aktivitami radikálních aktivistů,
kteří za účelem osvobození zvířat podnikají i nezákonné
akce v různých vědeckých či hospodářských zařízeních.
Problematika je zajímavou oblastí nejen z pohledu
jejího vývoje, ale také kvůli své komplexitě a především
rozporuplnosti v chápání určitých skutečností. Člověka
často přirovnáváme ke zvířeti, pokud jedná nejenom pudově, ale i nepříčetně a násilně; zvířecí chování má tedy
všeobecně uznávaný negativní význam. Humánním chováním rozumíme na druhou stranu chování soucitné –
i když je to právě člověk, kdo je schopen spáchat některé
činy, například svévolně týrat s vědomým úmyslem ublížit
či se pouze pobavit, čehož by zvíře ze samé své podstaty
nebylo schopno.
Vzhledem ke komplexnosti problematiky se ochrana zvířat praktikovala a dnes nadále praktikuje na státní
úrovni. V dnešní době se tak status zvířat a normy týkající
se ochrany práv zvířat liší co do vnitrostátního právního
systému každého státu. Velkým pokrokem se ovšem stala
třicet jedna
nedávná mezinárodní spolupráce, která se zhmotnila prostřednictvím mezinárodní nevládní organizace bojující
za práva zvířat, a také mezinárodní smlouvy a deklarace.
Ochrana práv zvířat z globálního hlediska v sobě skýtá mnoho překvapujících faktů. I když se začala rozvíjet
až kolem 18. a 19. století, první impulsy k pozdějšímu
rozvinutí se datují několik století před Kristem. Její další
vývoj se projevoval velice dynamicky, docházelo ke změnám v právním i v etickém a sociálním nahlížení na otázku práv zvířat – z výše uvedeného je patrná všeobecná
nejasnost statusu zvířat ve společnosti i úloha a postavení
člověka z hlediska zvířecí říše. Ve společnosti se střídaly
extrémní myšlenkové směry; některé přiměly lidskou rasu
zvířata uctívat, jiné naopak zvířata brát jako pouhé stroje. Další na ně nahlížely jako na plnohodnotné účastníky
právního procesu či jim i přiznaly významná práva a nahradily jejich postavení nižších bytostí ve společnosti vyčleněnou lidskou rasou, jak tomu bylo v období nacismu.
rodinné listy / listopad / 2015
Historie ochrany zvířat
První známky zakotvení pojmu zvíře v právu se datují
až k existenci starodávné Babylonské říše, problematiku
vlastnictví zvířete a úhrad škod jím způsobených upravoval již Chamurappiho zákoník z roku 1686 př. n. l. Než
se do zákoníků jednotlivých zemí začaly zavádět normy
vztahující se ke zvířatům a jejich ochraně, byly hlavními
faktory, které ovlivňovaly smýšlení člověka o postavení
zvířat ve společnosti a také určovaly jeho vztah ke zvířatům, náboženská pravidla, místní morální zásady a teze
významných filozofů.2) Můžeme říci, že církev v průběhu času reagovala na změny jak společensko-etické, tak
právní – v době, kdy byli utlačováni černoši nebo ženy,
byly tyto skupiny zavrhovány i církví. Oběma skupinám
již církev „přiznala duši“, nicméně zvířatům nikoliv. Spolu
se vznikem hnutí za práva zvířat se začaly objevovat projevy nespokojenosti veřejnosti k postoji církve ke zvířatům.
Stejně tak se Jan Pavel II. ve svém Redemptor hominis3)
zmiňuje o odlišném názoru na problematiku interpretace
vůle boží: „Stvořitel chtěl, aby člověk obcoval s přírodou jako
její rozumný a šlechetný pán a strážce, a ne jako bezohledný
vykořisťovatel.“ Neméně zajímavé bylo období starověké
antiky, kdy mnoho známých řeckých myslitelů vyjádřilo svůj názor na postavení zvířete ve společnosti. O známém filozofovi a matematikovi Pythagorovi je známo,
že byl spolu se svými přívrženci vegetariánem; stejně tak
se neúčastnil obětovávání zvířat. Aristotelés ze Stageiry,
žák Plátona, v rámci filozofie o jsoucnu a podstatě bytí
ve svém spise O duši pojmenoval rozdíly mezi třemi existujícími organismy podle jejich vrcholných schopností:4)
 duši rozmnožovací a vyživovací (rostliny),
 duši pociťovací neboli vnímavou (zvířata),
 duši myslící (člověk).
Učení Aristotela předpokládalo u zvířete rozum
na nižší úrovni. Rozum podle něj byl faktorem k podrobení si méně inteligentního tvora (takovým pro něj byli
2) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 25.
3) Encyklika Jana Pavla II. Redemptor hominis – Vykupitel člověka,
nakladatelství Zvon, 1979.
4) Šlechtová, Lucia: Aristoteles a jeho spis o duši [online]. 2010 [cit.
2015-04-22].
třicet dva
i otroci nebo ženy). Vedle faktoru inteligence hodnotí také
přínos pro všeobecné dobro: „Otroci a zvířata toho pro obecné dobro mnoho neučiní a většinou žijí jen tak nazdařbůh.“
Dle spisu Politika považuje zvířata za majetek člověka,
se kterým se může zacházet dle lidských potřeb. Teorie
o statusu zvířat ve společnosti z hlediska etiky i biologických předpokladů sestavili ovšem nejenom filozofové
z Řecka. Francouzský filozof René Descartes na základě
karteziánské metafyziky přirovnal zvířata k pouhým strojům a jejich reakce na bolestivé podněty přisuzoval automatickým reakcím. Descartes i Aristoteles bývají ze všech
myslitelů, již taktéž na základě svých teorií nepřisuzovali
zvířatům práva, nejvíce spojováni s pozdějším chladným
mechanickým přístupem společnosti ke zvířatům, jenž
pokračoval vivisekcemi a obdobnými praktikami.
Středověk se nesl v duchu projevování státní a církevní moci a veřejné touhy po spravedlnosti vůči jakémukoliv agresorovi – na tomto základě byly praktikovány
právní procesy se zvířaty jakožto právoplatnými účastníky soudního řízení. Zvířata byla brána jako právní subjekt
a k procesům patřila i opatření jako vzetí do vazby, přidělení obhájce apod. Hojněji k nim docházelo ve frankofonních oblastech, v oblastech dnešní Belgie, Německa a Švýcarska, a to převážně v 15. a 16. století, ale i v následujících
stoletích. Příkladem je švýcarský proces z roku 1478,5) při
němž byl druh hmyzu, tzv. Inger, jakožto škůdce obviněn,
že zapříčinil nedostatečnou sklizeň, a vyzván, aby z napadených polí do týdne odlétl. Pokud by tak neučinil,
měl šestého dne dorazit na určité místo a obhájit se. Samozřejmě se tak nestalo a podle pravidel musel být soud
odročen. Teprve argument, že tento druh hmyzu nebyl
podle důkazů na Noemově Arše (tudíž se jedná o nepodstatný druh), soudní proces ukončil v neprospěch hmyzu.
V osmnáctém století procházela důležitými změnami
oblast práv lidí i ochrany zvířat. Výrok anglického filozofa
Jeremyho Benthama z roku 1789 („Otázkou není, zda dokáží myslet. Ani zda dokáží mluvit. Ale zda mohou trpět.“)
dosáhl ihned značné popularity a mezi aktivisty za práva zvířat je tento filozof dodnes významnou osobností.
Bentham byl jedním ze zakladatelů moderního utilitaristického smýšlení; podle něj by mělo být utrpení všech,
jichž se daná aktivita týká (sem zařadil i zvířata), sníženo
na kompromisní a vyvážené minimum.6) Rostoucí počet
podobných úvah a teorií ve Velké Británii vedl k rozšíření zájmu o tuto problematiku i ve světě. V 19. století
došlo k zásadnímu průlomu – začaly vznikat organizace na ochranu zvířat. První organizací byla Společnost
proti krutosti vůči zvířatům (RSPCA), jež byla založena
ve Velké Británii v roce 1824 Arthurem Broomem a dala
vzniknout uplatňování welfare praktik v praxi.7)
Velký otřes v nahlížení člověka na jeho hierarchické
postavení ve zvířecí říši pak způsobily objevy Charlese
Darwina o evoluci lidské rasy a fyziologicko-mentální similaritě člověka se zvířaty. Vedle teorie o přirozené selekci
přiznával zvířatům schopnost prožívat štěstí a vnímat utrpení.8) Zároveň bylo zjištěno, že se šimpanzi sdílíme téměř identickou DNA, což vedlo k pomyslnému sesazení
5) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 108.
6) Bekoff, Marc: Na zvířatech záleží. s. 93.
7) Ibid., s. 100.
8) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 154.
člověka z jeho výsostného postavení a navrátilo jej o něco
blíže k pravěkému napojení na zvířecí říši. Další významnou událostí byl vznik a rozšíření veganského životního
stylu (v roce 1847 vznikla Vegan society),9) který započal nejenom Peter Singer se svým Osvobozením zvířat, ale
také Henry Salt dílem Les droits de l´animal z roku 1914.
V devatenáctém století se také na základě rasových
odlišností začaly v Evropě vytvářet hierarchické žebříčky.
Idea rasové nadřazenosti, která se přenesla do dalšího století, kolonialismus a nestabilita Evropy s jádrem v Německu
gradovaly nástupem nacismu. V nacistickém Německu se
uchytilo pro židy označení Saujuden (v překladu Židovská svině).10) Nacismus ve vztahu k právům zvířat a lidským
právům učinil zásadní krok, když paradoxně přívětivý postoj ke zvířatům manifestoval podrobným a striktním zákonem na ochranu zvířete (1933)11) a titul „zvíře“ přidělil i lidské komunitě – židům. Touto cestou došlo k rozmělnění
a praktickému splynutí pojmů „člověk“ a „zvíře“ a projevila
se křehká hranice mezi oběma pojmy.
„V nové říši už nesmí být žádného týrání zvířat,“ řekl
Adolf Hitler.12) Zacházení s dobytkem vyžadovalo podle
nacistických zákonů lepší podmínky s židovskými skupinami, do táborů převážených ve vozech určených pro
masokombináty. Testování na zvířatech bylo nejdříve
zákonem zrušeno, později bylo nahrazeno lidskými pokusnými objekty v podobě vyčleněných nemocných, postižených nebo starých židů či romských dětí. Vzhledem
k jejich fyziologickým odlišnostem od zdravého člověka
bylo testování na zvířecích objektech znovu povoleno,
a to jako druhý krok po testech na lidech; tyto pak musely být schváleny ministrem.13)
A dnes? Na otázku, zdali má být zvíře subjektem práva, mohou být jako odpověď aplikovány různé přístupy.
Tato problematika je aktuální prakticky již od roku 1850,
kdy byl ve Francii přijat první zákon na ochranu zvířat –
tzv. Grammontův zákon14) (i když díky přijatému dovětku
„na veřejnosti“ byl nakonec použitelný pouze pro skandální případy), jež vyvolal bouřlivé debaty a taktéž vlnu
nesouhlasu těch, kteří ho shledali absurdním. Od té doby
koncept práv zvířat získal zastánce i odpůrce. Pozitivní
náhled zastánců tohoto konceptu se opírá o princip vyhrazené omezené právní subjektivity, neboť je již známou
skutečností, že k plnohodnotné právní subjektivitě nejsou
zvířata způsobilá.15) Na druhé straně zastánci konzervativnějšího právního přístupu bývají vyslovovány obavy z obtížného převedení takového kroku do každodenní reality
a také jeho následných chaotických projevů ve společnosti; v krajních případech bývá celá koncepce práv zvířat
srovnávána s ekoterorismem.16) Ke zlepšení stavu ochrany
9) Ibid., s. 213.
10) Ibid., s. 55.
11) Nazi germany and animal rights: 1933 Law on Animal Protection
by Adolf Hitler [online]. 2015 [cit. 2015-04-22].
12) Briggle, Adam, Mitcham, Carl: Ethics and law- introduction, s. 164.
13) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 59.
14) Smolová, Olga: Grammontův zákon [online]. 2014 [cit. 2015-04-23].
15) Na tuto skutečnost bylo poukázáno v pasáži o právních procesech
se zvířaty.
16) Násilné jednání souvisící s ekologií; patří sem např. akty radikálních
aktivistů za práva zvířat, či za ochranu prostředí, ale i akce provedené
takovými identitami, jež ničí životní prostředí kvůli upřednostňování
svých zájmů.
zvířat navrhují neustálé augmentace, přičemž by taktéž
měl být kladen větší důraz na povinnosti ze strany člověka a týrání by mělo být efektivněji trestáno.17)
Na mezinárodní úrovni je problematika ochrany zvířat
upravována zejména mezinárodními úmluvami: regionálními úmluvami sjednanými v rámci Rady Evropy, prakticky nezávaznými, globálními i regionálními mezinárodními
multilaterálními úmluvami sjednanými za účelem ochrany
biodiverzity (tzn. spadající pod pojem Wildlifelaw), které
jsou často zaštitovány mezinárodními organizacemi, jakými je Organizace spojených národů, či jinými mezivládními organizacemi regionálního charakteru. Celkový právní
systém mezinárodní ochrany zvířat je roztříštěný – skládá
se z několika desítek mezinárodních smluv, jež jsou závazné
pro členské státy, dále pak z deklarace s doporučující a inspirativní povahou; v rámci Evropské unie jde o právo unijní a celosvětově o právo obyčejové.
Hnutí za práva zvířat, které se zformovalo do výrazné
podoby až v druhé polovině dvacátého století, doprovázela
úzká spolupráce aktivistů a neziskových organizací, jež se
manifestovala vydáním Všeobecné deklarace zvířecích práv.
Všeobecná deklarace zvířecích práv
Všeobecná deklarace zvířecích práv byla podepsána
roku 1978 v Pařížském sídle UNESCO.18) V četném výčtu
práv, jež zvířeti připisuje, zmíním právo zvířete na úctu,
stejně jako pozornost, péči či ochranu ze strany člověka,
nebo také právo volně žijícího zvířete na svobodný život
strávený v přirozeném prostředí. Je zde vyjádřen zákaz vykořisťování, týrání, ale i opuštění zvířete, zákaz způsobení
úzkosti hospodářskému zvířeti, zákaz pokusů na zvířatech
jakožto aktů popírajících práva zvířat. Tato verze vyvolala
velký ohlas – nejenom pro své revolucionářské myšlenky,
které předkládá veřejnosti, ale i vágními právními pojmy.
Skutečnost, že by podle principů obsažených v deklaraci
měly být zrušeny nejenom vědecké pokusy na zvířatech,
ale i soukromé chovatelství mazlíčků, působila na mnohé
jako přehnaná; obdobně jako označení většího počtu mrtvých zvířat za genocidu. Byla proto vydána druhá verze
deklarace, která usiluje o větší přesnost termínů a jejímž
účelem bylo najít pomyslný minimální konsensus ve vymezení statusu zvířat jak v oblasti právní, tak ve stejně
komplexní oblasti společenské (tzn. ve vztahu člověka se
zvířetem). Nicméně zůstává faktem, že deklarace jako dokument právně nezávazný zatím nebyla uznána rozhodujícími činiteli na poli mezinárodního dění, jako je OSN či
jednotlivé státy, jimž byla zaslána. I přesto však, stejně jako
mezistátní dohody, může být mnohdy příkladem k vnitrostátní úpravě ochrany zvířat.
Všeobecná deklarace o welfare zvířat
V pomyslné opozici Všeobecné deklaraci práv zvířat
(ve smyslu protikladů samotných pojmů práva zvířat a welfare zvířat, jak byly vysvětleny v úvodu) stojí Všeobecná deklarace o welfare zvířat (UDAW). Roku 2003 se ve dnech
17) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 57.
18) Smolová, Olga: Všeobecná deklarace zvířecích práv (1978) [online].
2014 [cit. 2015-04-24].
třicet tři
25. a 26. března uskutečnila ve filipínském hlavním městě Manila mezinárodní konference o welfare zvířat, které
se zúčastnilo na dvacet delegací a přes tři sta organizací specializujících se na ochranu zvířat z 80 zemí světa. Původní
návrh textu, jenž byl zasedáním přijat, zpracovala Světová
organizace pro ochranu zvířat (WSPA), která funguje jako
sekretariát této deklarace. Obsahem deklarace v její aktuální podobě je snaha o zlepšování ochrany zvířat ve všech zemích, a to prostředkem korelace mezi všeobecným udržitelným rozvojem a ochranou zvířat. Těmito faktory korelace,
na něž deklarace klade důraz, jsou pak například výskyty
zoonóz,19) kriminalita (neboť člověk, jenž ubližuje zvířeti,
snáze ublíží člověku a naopak) a mnohé další.
Stejně jako Všeobecná deklarace práv zvířat, i tato deklarace prostřednictvím všech jejích podporovatelů usiluje o uznání OSN – v minulém roce 2014 byla tato deklarace podpořena 46 zeměmi, 17 ministerstvy dalších států
a přes 2 milióny jednotlivců. V brožuře o UDAW je vyjádřen předpoklad, že by adopce UDAW Organizací spojených národů znamenala významný krok k ukotvení welfare
zvířat jakožto problematiky skutečně mezinárodního významu, podpořila by globální pozitivní přístup k potřebám
zvířat a dodala by odvahu vládám zavést více opatření, jež
by zesílila pozici ochrany zvířat v rámci jednotlivých států.
Aktuální situace v oblasti ochrany práv zvířat
Co se týče ochrany zvířat v Evropě, pod záštitou Rady
Evropy bylo odsouhlaseno několik dohod o ochraně zvířat,
jež dohromady tvoří systém, který ve světě nemá obdoby.
Provázanost těchto dohod se zbytkem světa dokazují pozorovatelské statusy Spojených států při jednotlivých jednáních Rady Evropy. Systém dohod byl převeden do norem unijního práva EU a na úrovni členských států se stal
právně vymahatelným.20) Evropská unie se v oblasti ochrany
zvířat angažuje také tzv. Akčním plánem v oblasti dobrých
životních podmínek a ochrany zvířat pro léta 2006–2010
a nově běží Strategie EU v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat, která platí od roku 2012 až do letošního roku 2015 a navazuje tak s uplatněním nových vědeckých poznatků na předchozí akční plán.
V současnosti je právní bází pro ochranu zvířat v lidské péči smlouva o fungování Evropské unie (SFEU),
zejména pak kapitola o zemědělství a článek 13, hovořící o zajištění dobrých životních podmínek; právní základnou pro ochranu volně žijících živočichů naproti
tomu je kapitola o životním prostředí.21) Dle brožury vydané Evropskou komisí o společné zemědělské politice
z roku 2012 „patří normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat v EU mezi nejnáročnější na světě.“22)
rodinné listy / listopad / 2015
Týrání zvířat
Mezi cílové oblasti ochrany zvířat se dnes řadí především ochrana zvířat před týráním, ochrana hospodářských zvířat a zvířat využívaných ke zpracovávání
19) Tj. nemoci přenositelné mezi lidmi i zvířaty.
20) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 155.
21) Ibid., s. 169.
22) Brožura vydaná Evropskou komisí o společné zemědělské politice
z roku 2012, str. 13.
třicet čtyři
hospodářských produktů, ochrana zvířat využívaných
k vědeckému a průmyslovému testování, ochrana volně
žijících a ohrožených druhů i problematika zoologických
zahrad. Zákony každého státu, jež upravují oblast ochrany zvířat, se ve všeobecné rovině dělí na zákony obecné,
které chrání zvíře před krutým zacházením, a zákony
zvláštní, které zohledňují konkrétní specifika.23)
Pokud chceme hovořit o konceptu týrání určitého
zvířecího jedince, musíme si být vědomi, že s tímto konceptem zcela nepochybně souvisí schopnost cítit bolest.
S rozvojem vědy a biologie bylo v rámci anatomie a chování zvířat mnoha vědci potvrzeno, že s největší pravděpodobností senzitivita zvířat na bolestivé podněty souvisí
s vyvinutím nervového systému, a z toho vědci vyvozují,
že velká část živočichů od žížaly po obratlovce a ryby, tedy
i někteří bezobratlí, je schopna pociťovat bolest, tudíž trpět.24) Americká veterinářská asociace definovala pět typů
projevů utrpení:25)
 bolest jakožto smyslový vjem souvisící s fyzickým poškozením;
 tíseň jakožto neschopnost se adaptovat na pozměněné
prostředí či vnitřní stav;
 neklid jakožto stav neschopnosti uvyknout na nové
prostředí (při transportu apod.);
 úzkost jakožto stav zvýšené pozornosti v reakci na potencionální nebezpečí;
 strach jakožto změna v chování v reakci na povědomé
nebezpečí (predátor).
Paralelně s otázkou týrání a vnímání zvířat všeobecně samozřejmě vyvstává otázka, jestli a jací živočichové
mají vědomí, věda však zatím nepokročila natolik, abychom na tuto otázku mohli nalézt uspokojivou odpověď.
Všeobecně platná definice týrání zvířat, tzn. všeho, co pod
toto označení spadá, není známa; definice týrání zvířat
se liší podle zákonů jednotlivých států. Můžeme přinejmenším říci, že se jedná o soubor zakázaného chování
ke zvířatům.26)
Podle knihy Zvířecí práva je týráním vědomé ubližování či zabití zvířete, přičemž jediné morální alibi pachatele je absolutní právo člověka nad zvířetem.27) Z toho
lze vyvodit, stejně jako z právní úpravy zákona o zákazu
týrání zvířat v České republice, ale i z celosvětové praxe
v zacházení se zvířaty, jež jsou pod kontrolou člověka, následující tvrzení: týrání zvířat je morálně ospravedlnitelné, pokud pro něj existuje jiné „dostatečné“ morální alibi.
Alibi bychom mohli dělit následovně:28)
 historická a v rámci tradic, jež se odvolávají na předchozí dlouholeté praktikování;
 ekologická, jež vidí tyto činy jako prospěšné pro rovnováhu přírody (lov);
 estetická, jež dbají na aspekt krásy (např. korida, cirkusy, kožešinový průmysl);
 vzdělávací (ZOO, cirkusy);
 dietetická (např. názor, že konzumovat maso je nezbytné);
 vědecká (pro dobro lidstva).
23) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 60.
24) Bekoff, Marc: Na zvířatech záleží, s. 83.
25) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 102.
26) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 84.
27) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 61.
28) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 62.
V zákonu o zákazu týrání zvířat ve výčtu zakázaných
praktik nalezneme i zmínku o zákazu omezování prostoru,
aniž by k tomu byl vážný důvod, či obdobný zákaz chovat
zvířata v podmínkách, které způsobují, že si zvířata navzájem ubližují. Hospodářská zvířata ve velkochovech a pokusná zvířata přitom tvoří výjimku. Platí tedy, že otázka týrání se navzdory výše zmíněným faktům o schopnosti všech
obratlovců cítit bolest hodnotí co do druhu zvířete – pokud
spoutá majitel psa izolepou, jako se tomu stalo v Pensylvánii v městu Greentown roku 2013,29) je toto zacházení
odsouzeno médii i veřejností jako týrání, nicméně vedle
toho je kupříkladu ve velkochovných drůbežárnách věšení
slepic za nohy, tedy jejich znehybnění, zaběhnutou praktikou, kterou denně podstupují milióny slepic po celém světě.
Náhodné konkrétní případy týrání jednotlivých zvířat či jejich záchrany z kuriózních situací jsou médii v současnosti
velmi vyhledávané; oproti tomu často krutému zacházení
s hospodářskými či pokusnými zvířaty, ke kterému dochází
při každodenní rutině pracovníků pracujících v těchto zařízeních, se pozornost nevěnuje, a tak se spíše příležitostně
na internetu objevují případy týraných zvířat natočené organizacemi bojujícími za lepší životní podmínky či práva
zvířat (např. PETA).30) Redukci týrání zvířat ve světě neprospívá ani skutečnost, že se obvykle za týrání či utýrání
zvířete udělují umírněné pokuty či trestní sazba nedosahující vrchních limitů, a také mizivá postihnutelnost týrání
v rámci osobního chovatelství i jinde.
Od dob, kdy byly zavedeny velkochovy hospodářských zvířat, roste životní standard populace, jejíž růst
doprovází stoupající spotřeba živočišných produktů. Každý rok se po celém světě spotřebuje ke konzumaci kolem
70 miliard hospodářských zvířat. Ve srovnání roku 1961
s rokem 2010 se spotřeba masa v 70 % států minimálně
o polovinu zvětšila, v Číně se zvětšila v průměru čtrnáctkrát.31) Velkochovy, jež svým způsobem odrážejí dnešní
globalizovanou konzumní společnost, přispěly k tomu, že
se vytratilo nahlížení společnosti na hospodářská zvířata
jako na „živé bytosti“.32) Hlavním negativním faktorem
velkochovů pro blahobyt hospodářských zvířat, jehož působení se mezi jinými faktory snaží zmírnit zásady welfare, je faktor ekonomický – pro dosažení největšího zisku a snížení celkových nákladů je v ekonomickém zájmu
majitele průměrného masokombinátu chovat na co nejmenší ploše co nejvíce zvířat (v rámci mezí, jež jsou dané
např. předpisy Evropské unie) nebo také zavádět automatická krmná a jiná zařízení. Z ekonomického hlediska je
důležitý i vztah konzumenta k dané problematice. Průměrný konzument živočišných produktů preferuje výrobky především levné a projevuje minimální zájem o původ
daného výrobku. Situaci nenapomáhá fakt „odloučení“
konzumenta od procesu výroby hospodářských produktů;
důvody tohoto „odloučení“, jež má za následek nezájem
veřejnosti o blahobyt hospodářských zvířat, jsou dle mého
názoru velice výstižně shrnuty v knize Zvířecí práva, která
obsahuje definice následujících pojmů:33)
29) „Dog found bound in duct tape“ [online]. 2013 [cit. 2015-04-25].
30) I Am an Animal: The Story of Ingrid Newkirk and PETA [film]. Režie
Matthew Galkin. USA, HBO, 2007.
31) Kunzig, Robert: Carnivore´s dilema [online]. 2014 [cit. 2015-04-25].
32) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 132.
33) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 69.
 Zastírání reality, které umožňují marketingové tahy
jako prodej masa v podobě malých úhledných balíčků,
časté užívání falešných zobrazení spokojených zvířat
na obalech takových produktů a fakt, že jatka jsou provozována za zdmi, které průměrný člověk za celý život
nenavštíví.
 Rozmělnění odpovědnosti, které vzniká na základě
obvinění celé společnosti (především masokombinátů
samotných, které ovšem zpětně reagují na podmínky
trhu, které ovlivňuje spotřebitel) za špatné životní podmínky hospodářských zvířat a vyčlenění své osoby jakožto příčiny z celého ekonomického systému.
 Alibi, kterým průměrný konzument ospravedlňuje
nedostatečně kvalitní nebo kruté zacházení se zvířaty
ve velkochovech.
Na zisk orientovaná velkochovná opatření a zároveň
všechny zde shrnuté situaci nepříznivě ovlivňující faktory
ovšem stejnou měrou ovlivňují kvalitu života hospodářských zvířat. Negativních aspektů velkochovů je více:34)
přílišná intenzita chovaných zvířat či nepřirozené prostředí i uspořádání zvířat. Ve velkochovech hojně užívané bateriové klece pro chov kuřat (jak tzv. „nosnic“ chovaných
pro vejce, tak „brojlerů“ pro kuřecí maso) se svým malým
objemem a kovovou drátěnou podlážkou jsou typickým
příkladem těchto negativních aspektů. Slepice v těchto
chovných zařízeních si nejsou schopny vytvořit přirozené hierarchické uspořádání v rámci hejna kvůli značnému
počtu a malému prostoru. Od roku 2012 bylo v důsledku vzepření organizací na ochranu zvířat užívání bateriových klecí v rámci Evropské unie zakázáno; byly vyměněny za tzv. „obohacené klece“, jejichž prospěch slepicím
je ale dle welfare odborníků zcela minimální (z velikosti
550 cm² se přešlo na 750 cm² na jednu nosnici). Problémem u slepic z chovu na podestýlce zůstává přílišná intenzita chovu a agresivita nosnic.35) Obdobným příkladem
jsou jistě i chovné prasnice ve velkochovech držené v kovových ohradách, jež jim neumožňují se otočit.
Dalším aspektem jsou bolestivé zákroky jako zkracování zobáků u kuřat či ocásků u prasat – tyto a obdobné
praktiky vznikly převážně v reakci na další negativní faktor, jímž jsou projevy těchto zvířat z důsledku vystavení
stresu (aby se zvířata mohla chovat na stejně nepostačujícím prostoru). Kuřata mají tendence být v bateriových
klecích agresivní a napadat ostatní, stejně jako prasata
inklinují k ukousávání ocásků jiných prasat. Kvůli stresu
jsou hospodářská zvířata chovaná v takovýchto podmínkách náchylnější k chorobám a infekci – proto bývá využíváno praktik biotechnického a genového inženýrství,
jež se užívá i z důvodů, aby byla zvířata produktivnější
či více nabírala na váze. U skotu se pro produkci mléka praktikuje oddělení dojnice od mláděte, které je pak
krmeno náhražkou či později zabito kvůli masu.36) V neposlední řadě stres tvoří samostatná odvětví, v nichž je
třeba kontrolovat nedostatky způsobující zbytečnou újmu
zvířatům stejně jako při chovu, i přeprava dobytka do jatečných zařízení a samotná porážka. Nedostatky zde
mohou vzniknout vinou nečekaných komplikací, vinou
34) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 50.
35) „Nosnice“ [online]. 2013 [cit. 2015-04-26].
36) Kourim, Heinz: Ochrana zvířat. s. 43.
třicet pět
personálu a špatně odvedené práce nebo vinou nevhodně
užitého či špatně navrženého transportního či porážecího
systému. Z mého pohledu poněkud kontroverzní oblast
tvoří rituální porážky, jež jsou zpravidla v zákonech týkajících se ochrany hospodářských zvířat tolerovány pod
podmínkou, že je zákrok takové porážky veden odborníkem; sama neetická podstata faktu, že zvíře při procesu
vykrvování musí být při vědomí (tedy musí logicky trpět),
je ignorována.
Výhled od budoucna
Mezi negativní dopady nárůstu počtu velkochovů patří znečišťování životního prostředí, vody i vzduchu odpadem takto vznikajícím, neudržitelné masivní kácení lesů
pro pěstování obilovin jako potravy pro hospodářský dobytek, či plýtvání živočišnými produkty pro udržení široké
nabídky na pultech obchodů – velká část světové populace
tak podle nich zbytečně v současnosti hladoví.37) Z tohoto shrnutí vyplývá, že velkochovy potřebují přinejmenším
projít procesem zdokonalení, aby v budoucnu byl tento
způsob chovu pro zvířata únosný. S revoluční biotechnologickou myšlenkou přišel Adam Shriver, student Washingtonské univerzity – jeho myšlenkou je pomocí genetického inženýrství docílit insenzitivity zvířat vůči bolestivým
podnětům;38) jeho teze se ovšem setkala se znepokojenými reakcemi, varujícími před možnou eskalací horšího
zacházení s dobytkem, uvedlo-li by se toto genetické inženýrství v praxi.39) V současnosti je dle mého názoru nejslibnější případnou budoucí alternativou velkochovů pěstování masa jako samostatné jednotky – pouhého svalu;
předzvěstí tohoto pokroku by mohlo být nedávné vyvinutí
syntetických orgánů a jejich první transplantace.40)
Vivisekce a pokusy na zvířatech
rodinné listy / listopad / 2015
První případy testování na zvířatech a vivisekcí (tzn.
provádění pokusů bez umrtvení při plném vědomí) oproti
velkochovům sahají až do dob antiky. Od vivisekcí jako
takových se upustilo v minulém století při vynalezení anestetik.41) Od roku 1959 došlo ke zlepšení – právní úprava oblasti provádění pokusů na zvířatech v jednotlivých
státech byla ovlivněna třemi principy tzv. 3R-konceptu:42)
 reduction – jakožto tendence omezování pokusů
na zvířatech;
 replacement – nahrazení těchto pokusů alternativními
metodami;
 refinement – zlepšování životních podmínek pokusných zvířat a zmírňování utrpení zvířat.
I přesto, že v dnešní době existuje více alternativních
metod, kterými se dají zjistit účinky různých látek (buněčné, tkáňové kultury či počítačové modely), pokusy na zvířatech se stále provádějí – tam, kde dle tvrzení vědců alternativní metody nestačí. Podle světových statistik umře každou
37) Singer, Peter: Osvobození zvířat, s. 184–186.
38) Shriver, Adam: Knocking Out Pain in Livestock: Can Technology
Succeed Where Morality has Stalled? [PDF]. 2009 [cit. 2015-04-26].
39) Levaux, Ari. Lab-grown meat [online]. 2009 [cit. 2015-04-26].
40) „Nové orgány? Na míru z tiskárny“ [online]. 2011 [cit. 2015-04-26].
41) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 88.
42) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 59.
třicet šest
vteřinu 33 pokusných zvířat.43) Testování na zvířatech se
provádí i u pesticidů či čističů a barev, to vše proto, aby
při jejich případném styku s lidskou kůží nedošlo ke zranění. Dochází také k duplicitnímu testování již provedených pokusů, jež proběhly v jiném státě. Je ovšem důležité
si uvědomit, že reakce těchto pokusných zvířat na testované
látky se od lidských liší (právě proto, že fyziologické složky
zvířecího a lidského těla jsou odlišné) a nemůže tedy existovat stoprocentní jistota neškodlivosti látky pro člověka
na základě pouhých testů na zvířatech. Peter Singer, autor
knihy Osvobození zvířat, namítá, že buď zvířata nejsou jako
my, a tudíž nemá smysl na nich provádět pokusy, nebo jsou
jako my, a pak jsou pokusy eticky zavrženíhodné.44)
Obchod se zvířaty
Významným problémem dnešní fauny je bezpochyby
také exploatace exotických zvířat – obchoduje se s nimi
a jednotlivé kusy se pašují kvůli využití jejich těl k různým
výrobkům či soukromému chovatelství, přičemž obojí
podněcuje velká poptávka na straně kupce či chovatele.
Na počátku 21. století činil obrat mezinárodního obchodu s volně žijícími zvířaty přibližně 160 miliard amerických dolarů; obrat ilegálního obchodu s živočišnými druhy, jež jsou označeny za ohrožené, dosahoval 23 miliard
dolarů.45) V reakci na tuto hrozbu možného vymření některých vzácných druhů a k ochraně fauny i flóry byla
roku 1963 koncipována smlouva CITES,46) která zavazuje členské státy k ochraně vymezených zvířecích i rostlinných druhů tím, že jejich transport, pašování a obchod
s nimi postavila do pozice ilegálních aktivit, které jsou
náležitě sankciovány (pokutou, odnětím svobody, odebráním živočicha). Pro podporu a ochranu živočišných
druhů existují také záchranné programy (starající se např.
o zvířata odebraná v rámci úmluvy CITES) a záchranné
stanice; zachování živočišné diverzity je dnes také jedním
z primárních účelů zakládání zoologických zahrad.
Zoologické zahrady
Zoologické zahrady historicky prošly strukturálním vývojem. První zoologická zahrada, jež byla zpřístupněna pro
veřejnost a stala se tak vzorem pro novodobější zoologické zahrady, vznikla v Paříži za dob francouzské revoluce –
roku 1793. V rámci úmluvy CITES o ochraně ohrožených
druhů se pak uplatnily snahy o proměnu zoologických zahrad, jež neregulovaně provádějí odchyt zvířat pro své expozice, na taková zařízení, jež podporují ochranu ohrožených
druhů na základě ex situ47) a na základě uplatnění pozdější
reintrodukce – tedy navrácení namnožených jedinců do jejich původních přírodních teritorií.
Zoologické zahrady mají své odpůrce – zahradám
bývá vyčítáno, že fungují spíše proto, že z nichž plyne prospěch pro člověka, nežli pro zvířata. Zastánci práv zvířat
protestují proti několika skutečnostem, k nimž při chovu
43) Ibid., s. 57
44) Singer, Peter: Osvobození zvířat, s. 65.
45) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 74.
46) Tj. konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy divoké
fauny a flóry, platná od 1973.
47) Tzn. ochrana a výzkum zvířat mimo místo jejich původního výskytu.
v zoologických zahradách dochází – mezi nimi je praktikování chovu zvířat po jednom jedinci, jenž pak ve výběhu
trpí osamocením, či utrácení zvířat pro jejich nadbytečnost. V únoru roku 2014 byla v kodaňské ZOO pro nadbytečnost usmrcena elektrickou pistolí mladá žirafa a před
veřejností, složenou z vědeckých odborníků i z obyčejných
návštěvníků, byla rozporcována pro vědecké účely a jako
potrava pro šelmy kodaňské ZOO. Vše proběhlo navzdory petici s několika tisíci podpisy a nabídkám jiných zoologických zahrad, jež by se žirafího mláděte ujaly. Ředitel
této ZOO jako odůvodnění svého počínání uvedl, že jde
o běžnou populační politiku hojně užívanou v ostatních
chovných zařízeních, jednalo se o mladou žirafu s takovým genetickým materiálem, jenž by nepostačoval k dobrému chovu v jakékoliv ZOO.48) Zároveň vedení kodaňské
ZOO uvedlo, že tento krok podpořila Evropská asociace zoologických zahrad, která potvrdila přebytek žiraf
s totožným genofondem v ostatních zahradách. Ostatní
zoologické zahrady, mezi nimi i ty české, zastávají postoj,
že utrácení zvířat má být vždy tou poslední alternativou
po vyčerpání ostatních možností. Nicméně na utrácení
chovaných zvířat mají zoologické zahrady právo jak podle
vnitrostátního, tak evropského práva.49)
Na základě těchto a dalších kritik zoologických zahrad také vyvstaly návrhy na novou strukturu těchto
zařízení: koncept NOO, v rámci něhož by zvířata žila
v přírodním prostředí za účelem ochrany jich samých, či
koncept Earth trusts, při kterém by byly přírodní oblasti
ohraničeny a v nichž by se mohly rozvíjet nedotčené ucelené ekosystémy.
PETA
Jak již bylo výše zmíněno, od druhé poloviny 19. století se rozmohlo zakládání státních, ale i mezinárodních
organizací, jež si kladly (a nadále kladou) za cíl ochranu
zvířat – jednou z nich je i organizace PETA, jež je známá
především pro své skandální kampaně propagující veganství. Mezinárodní nezisková organizace PETA je největší
organizací na světě, jež bojuje za práva zvířat – s více než
3 milióny členů a podporovatelů a s deseti pobočkami
rozmístěnými po světě.50) Svou činnost soustřeďuje zejména na čtyři oblasti: na hospodářská zvířata, na pokusné laboratoře a na oděvní a zábavní průmysl.51) Hlavním
principem, podle něhož se tato organizace jala řídit a který proklamuje na svých oficiálních webových stránkách,
je, že zvířata tu nejsou pro nás, abychom je jedli, nosili
jejich kožešiny, experimentovali na nich nebo je využívali
k našemu pobavení. Organizace používá různé metody,
jakými se snaží utrpení zvířat zastavit:
 podnikání tajných vyšetřování jedním z členů PETA,
jenž se nechá zaměstnat danou laboratoří či jatečným
podnikem a natáčí týrání zvířat skryto kamerou, jejíž
záběry pak organizace uveřejní,
48) „Zoo v Kodani utratila naprosto zdravé žirafí mládě“ [online]. 2014
[cit. 2015-04-29].
49) Mrázová, Albína. Žirafy utrácíme i my, přiznávají české zoologické
zahrady [online]. 2014 [cit. 2015-04-29].
50) Our mission statement. About PETA [online]. 2014 [cit.
2015-04-29].
51) All about PETA. Learn about PETA [online]. 2014 [cit. 2015-04-30].
 spolupráce s právníky, prokurátory, vládními představiteli, vědeckou komunitou, korporacemi, jinými aktivisty k zastavení týrání zvířat,
 zveřejňovaní informací a grafického materiálu, který
zobrazuje týrání zvířat,
 spolupráce s celebritami na kampaních, reklamách
a demonstracích.52)
Organizace vedle toho vede a pravidelně aktualizuje
seznam společností, firem a korporací, které samy neprovádějí pokusy na zvířatech, neplatí za ně a také je nijak
nepodporují.53) Pro ověření, že tak společnosti skutečně
jednají, provádějí vyslaní členové organizace po vzájemném konsensu se společností pravidelné prověrky. Za velký úspěch v roce 1988 vedení organizace považovalo přesvědčení řetězce módních firem jako Avon, Estée Lauder,
Mary Kay a jiné, aby zastavily testování svých kosmetických přípravků na zvířatech.
Značná část kampaní PETA se vztahuje ke snaze snížit spotřebu hospodářských produktů, tedy k propagaci
veganského životního stylu.
V roce 2000 organizace spustila kampaň s názvem
„Pivo je pro tebe lepší než mléko“ (Beer is better for you than
milk), jejíž cílovou skupinou byli především studenti.54)
Odůvodněním bylo tvrzení, že pivo na rozdíl od mléka
neobsahuje žádný tuk a cholesterol, zato obsahuje prospěšné sacharidy a vlákninu. O tři roky později vedení
organizace uvedlo novou kampaň s názvem Holokaust
na vašem talíři, v rámci níž přirovnalo velkochovná zařízení k německým koncentračním táborům. V roce 2008
vyzvala organizace PETA společnost na výrobu zmrzlin
Ben & Jerry´s, aby ve své produkci místo kravského mléka využívala mléko lidské.55)
Stejně jako naprostá většina kampaní organizace
PETA, i tyto vzbudily u veřejnosti šokované reakce. Pro
organizaci PETA jsou významnou cílovou skupinou děti,
u nichž chce PETA prosadit veganské stravování. Proto
se snaží oslovit děti rozličnými prostředky, mj. vydala časopis pro děti, s názvem „Tvoje máma zabíjí zvířata“ s extravagantní ilustrací matky usmrcující králíka.56)
PETA bývá kritizována Komisí lékařů pro zodpovědnou medicínu (PCRM)57) nejen za přemrštěnost svých
kampaní, ale také za údajnou spolupráci s radikálními
teroristickými organizacemi „Fronta za osvobození zvířat“ (ALF), jež za hranicemi zákona organizují vloupání
do laboratorních, velkochovných a dalších zařízení s cílem
místo co nejvíce poškodit a osvobodit zvířata. Zároveň
veřejnost šokoval fakt, že na většinu zraněných, nechtěných či jinak postižených zvířat, které PETA převezme,
aplikuje eutanazii. V roce 2014 usmrtila 88 % zvířat, která převzala do své péče (většina z nich nebyla neudatelná). V rámci propagace spolupracuje PETA také s mnoha celebritami, které propagují veganství a ohleduplnost
52) Success Stories [online]. 2014 [cit. 2015-04-30].
53) Companies that don´t need test on animals [PDF]. 2015 [cit.
2015-05-05].
54) Moore, Booth. PETA Pushes Beer to Save Cows [online]. 2000 [cit.
2015-05-08].
55) Devlin, Mark. 10 Insane Facts About PETA [online]. 2013 [cit.
2015-05-08].
56) PETA. Your mommy kills animals! [PDF]. 2015 [cit. 2015-05-08].
57) Physicians committee for responsible medicine [online]. 2014 [cit.
2015-05-21].
třicet sedm
ke zvířatům58) – skeptici namítají, že soukromé záležitosti, jako stravovací návyky těchto celebrit a jejich chování
ke zvířatům, jsou těžko potvrditelné.59)
Dnešní přístup ke zvířatům
Obecně vzato ochrana zvířat za poslední století bezpochyby prošla zásadními změnami – mezi nimi i takovými,
které působily ve prospěch zvířat – mezi nejdůležitější jistě
patří poznatky z oblasti medicíny o schopnosti zvířat cítit
bolest a trpět, které vyvrátily dosavadní smýšlení o zvířatech jako o pouhých strojích, a následný vznik hnutí za práva zvířat, které vyústilo v zakládání příslušných organizací.
V mnoha státech dnešního světa jsou právní úpravy ochrany zvířat stále nedostatečné či vágní natolik, že umožňují týrání zvířat; z toho důvodu je pochopitelné, že je potřeba na jednotlivé normy, jejich formulaci i novelizace klást
větší důraz nyní i do budoucna. Velkochovy by měly být
dle mého názoru alespoň přísně regulovány a kontrolovány. Navzdory stále ne zcela optimální právní úpravě této
58) PETA prospekt Einfach Vegetarisch,einfach vegan! str. 2.
59) RationalWiki – PETA [online]. 2015 [cit. 2015-05-15].
problematiky ve Spojených státech se zde zformulovala poměrně zajímavá pracovní pozice sloužící k ochraně zvířat
zvaná zvířecí policista (Animal cop).60) Vyjíždí k nahlášeným
případům týrání zvířat a snaží se je s majitelem řešit. I když
se jedná o delikátní otázku týrání zvířat v osobním vlastnictví, tento způsob by dle mého názoru mohl být inspirací
i pro jiné státy, a to navzdory své invazivnosti.
Vzhledem k okolnostem, jakými jsou neustále se měnící podmínky pro život zvířat i lidí, je zcela pochopitelné, že dojít k jednoznačnému i objektivně optimálnímu východisku, které by zaručilo spokojený život nebo
přinejmenším život bez zbytečného utrpení většiny zvířat po celém světě, je nad míru složité, a proto bych zde
jako na hlavní ukazatel cesty do budoucna ráda apelovala
na schopnost lidského soucitu.
Victor Hugo
„Věřím, že slitování je naší povinností,
stejně jako spravedlnost a poctivost. To, co je slabé, má právo
na dobrotu a slitování těch, kteří jsou silnější.“61)
60) What Is an Animal Cop? [online]. 2015 [cit. 2015-06-16].
61) Čejka, Jan. Zvířata jsou naši bližní, s. 9.
Ohniště Rodinných listů
O očkování
MUDr. Václav Gruber, praktický lékař
rodinné listy / listopad / 2015
O očkování proti přenosným nemocem se v poslední době
vede intenzivní debata na různých úrovních a různými
způsoby. U nás rádi diskutujeme a neváháme plamenně
se vyjadřovat i k problémům, o kterých máme často jen ty
nejpovrchnější informace. Při očkování proti infekcím nejde jen o to, aby konkrétní očkovaný jedinec neonemocněl.
Důležité je i to, že se dotyčné infekční agens (bakterie, virus) v proočkované společnosti nemnoží, protože se v jedinci s dostatečnou hladinou protilátek neuchytí, a tedy ani
dál nerozšiřuje. Vzniká tím takzvaná kolektivní imunita.
Díky celoplošnému očkování proti dětské obrně (neplést
s dětskou mozkovou obrnou – DMO – to je něco jiného),
které bylo v Československu jako v prvním státě na světě
zavedeno v roce 1960, tato nemoc u nás zcela vymizela.
Dříve na ni děti často umíraly nebo přežívaly s velkými
a trvalými zdravotními následky. Stejným mechanismem
byly vymýceny pravé neštovice i jiné nemoci. Představa,
že proděláním infekční nemoci si tělo vytvoří protilátky lépe než očkováním, je velice nepřesná. Záleží na tom,
v jakém stavu dotyčný je (obranné systémy mohou být
zaměstnány něčím jiným a nejsou schopny dostatečně
zareagovat), jak intenzivní je infekce (slabý podnět může
vytvořit protilátky nedostatečně nebo vyprovokovat zcela
scestnou reakci, příliš silný podnět může pacienta zahubit
nebo trvale poškodit). Také je důležité, v jakém prostředí
se dotyčný člověk právě nachází. Očkovací látky vytvářejí
protilátky daleko účinněji a bezpečněji.
třicet osm
Trochu jsme se přestali bát infekcí. Často si myslíme,
že když už nějakou infekcí onemocníme, jsou přece k dispozici léky (velice často slýchám nesmyslný termín „silná
antibiotika“), které jakoukoliv infekci zničí. Omyl. Přibývá bakterií i virů, které nelze zabít ničím. Domnívám se
(a nejen já), že do budoucna nás infekční nemoci ohrožují daleko víc než například zhoubné nádory, kterých se
v současné době bojíme rozhodně víc. Takové zatím malé
strašidlo, které se jmenuje Ebola, už máme. Že nás se netýká? Velice povrchní názor. V moderním světě není Afrika vůbec daleko. A navíc mohou existovat i podstatně
horší děsy, než jsou současně známé smrtící viry.
Občas lidé říkají, že očkování se doporučuje jen kvůli farmaceutickým firmám, které na vakcínách vydělávají
velké peníze. Tohle je argument, kterému je podle mého
názoru třeba velice pozorně naslouchat. Myslím, že nelze
vyloučit, že v některých případech to tak skutečně je. Farmaceutický průmysl je opravdu velký byznys. Jsem přesvědčený, že velkou chybou je, že ve zdravotnických systémech (nejen u nás) není jasná hranice mezi medicínou
a obchodem. Podle mého názoru by tato hranice měla
být za dveřmi ordinace, operačního sálu, nemocničního
oddělení. A zdravotníci by se na budování této hranice
měli podílet. Ale to je námět pro jinou úvahu.
Rozhodně si nemyslím, že je užitečné očkovat každého člověka proti všem chorobám, proti kterým očkovat
lze. A asi si lze těžko představit, že pokud laikovi necháte bez náležitého poučení vybrat, proti čemu se chce nechat očkovat, zvolí dobře. Pokud budu městský intelektuál trávící čas v pracovně, kavárně a studijní či vědecké