Noemova archa

Komentáře

Transkript

Noemova archa
Noemova archa
Rostislav Adam
Kdyby jste na tom míst¥ byli p°ed pár tisíci lety, asi jen st¥ºí byste si mysleli, ºe by tam kdy
mohl být ºivot. Kdyby jste tam byly p°ed tisíci roky, na²li byste zalesn¥nou panenskou p°írodu,
kde byste jen t¥ºko na²li stopy po inteligentních bytostech, i kdyº inteligence je relativní. Kdyby
jste tam byli p°ed 100 lety, na²li byste osadu lidí, kte°í ºili po staletí v souladu s p°írodou i p°es
siln¥ rozvinuté zem¥d¥lství. Kdyby jste tam byli p°ed 50 lety, na²li byste zbytky vesnice a také
hr·znou tvá° krajiny, kde se d¥ly je t¥ºko p°edstavitelné hrozné v¥ci. P°ed pár lety tam postavili
sídli²t¥, kam se sest¥hovalo mnoho lidí, jak se blízké m¥sto rozr·stalo. A práv¥ tady, v jednom z
t¥ch vysokých dom· ºil Karel se svojí rodinou.
Karel byl spo°ádaný, miloval svou ºenu Dianu a m¥l s ní dceru Sáru, denn¥ chodil do práce,
aby je mohl uºivit a v·bec d¥lal v¥ci, o nichº si myslel, ºe jsou dobré a ºe mají n¥jaký smysl.
Uv¥domoval si, ºe k n¥£emu sp¥je, i kdyº jeho den byl vlastn¥ po°ád stejný, a to p°estoºe by se
tomu mohlo ob£as zdát jinak.
Pracoval jako archeolog, kaºdý den se hrabal v zemi, tedy pokud nebyl u sebe v kancelá°i a
nestudoval n¥co.
A£koliv byl v¥dec, vyznával momentáln¥ nejroz²í°en¥j²í náboºenství a myslel, ºe by tak m¥la
£init i jeho dcera, a tak ji uloºil, aby £etla Bibli, by se dov¥d¥la o °ádu, stvo°ení, starých mýtech,
mezi které pat°il i mýtus o Noemov¥ ar²e, a v²echno, co s náboºenstvím souviselo.
Karel v¥d¥l, ºe ty mýty jsou vymy²lené, natolik byl chytrý. Uznával to náboºenství spí²e kv·li
rodinné tradici. Ale náboºenství mu taky pomáhalo p°i práci. Opravdu. Díky náboºenství se dokázal soust°edit a taky jej tolik netrápila nemoc inteligentních, otázky existence sama sebe. Pokud
mu náboºenství kdy n¥co dalo, tak to bylo, ºe nemá smysl se otázkami existence existence zabývat,
jakkoliv jsou d·leºité a opravdu d·leºité jsou, protoºe nelze dojít k uspokojivému záv¥ru.
Zatímco se Karel hrabal v zemi, nebo zabýval výzkumem ve své kancelá°i, se jeho dcerka Sára,
krom d¥tských radovánek a normální ²koly, tedy u£ila náboºenství pod dohledem své matky. Ob£as,
kdyº Sára n¥£emu z£ásti nebo v·bec nerozum¥la, kladla svému okolí, a Karel tomu neunikl, záludné
otázky, na které £asto nesta£ila normální odpov¥¤, tedy podle Bible, nebo vlastních p°edstav, a
jiné odpov¥di neexistovaly, nebo se na n¥ dosud nep°i²lo.
Byl p°edve£er dne, kdy m¥la oslavit 10. narozeniny, kdyº Sára poloºila Karlovi vskutku záludné
otázky:
A jak se ta zví°ata mohla v²echna na Noemovu archu vejít?
Prost¥ byla ta archa hodn¥ velká. odv¥til Karel.
Jak velká?
Asi na 120 chaim·(zví°e ob°ích rozm¥r·, v¥t²í neº slon(asi dvakrát), podobné velbloudovi,
za u²ima mu rostly velké parohy, bylo v·bec nejv¥t²ím suchozemským tvorem, a tudíº se ºivilo
rostlinami).
A jak dokázal n¥co takového za tak krátkou dobu postavit?
No, to B·h ví. Kdyº n¥kdo chce, tak dokáºe divy.
A jak se to v²echno na té ar²e sneslo?
1
No, to opravdu B·h ví.
A pro£ vlastn¥ ta potopa nastala, co se na sv¥t¥ d¥lo tak hrozného?
O tom je lep²í nemluvit. Je to tak hrozné, ºe o tom zkrátka mluvit dost dob°e nelze.
...
Karel si to nev¥domky zapamatoval a brzy m¥l p°esn¥ rozlu²tit ony záludné otázky.
Moºná byste se m¥li lépe seznámit s oním mýtem.
To byl takový muº, jménem Noe. šil ve vesnici s jménem Ketab. Pracoval jako pastevec. Dlouhé
chvíle trávil na vr²ích nad vesnicí, pásl sáchy(sách bylo zví°e podobné ovci s hrbem na h°bet¥ a
ºivilo se rostlinami) s v¥rným kensenem(kensen je tvor rohatý p°ipomínajíc kozu, ale má velké
tesáky a tudíº se ºivil masem, na rozdíl od divoké formy s názvem kratu² v²ak byl k lidem p°ítulný
a pomáhal lidem).
Ve sv¥t¥ té doby, kdy bylo brzy po stvo°ení, lidí nebyli dob°í, ba ve vesnicích i m¥stech se d¥ly
takové v¥ci, ºe lep²í nevid¥t, a z úst vycházela taková slova, lep²í nesly²et. B·h ale nemohl jen tak
zav°ít o£i a taky nemohl zacpat svoje u²i, prost¥ to musel vid¥t a musel to sly²et, vlastn¥ ten sv¥t
si stvo°il proto, aby se na n¥j mohl koukat a poslouchat, co se v n¥m d¥je. Stvo°il jej k obrazu
svému a £lov¥ka v n¥m podle sebe. A kdyº vid¥l, co se v t¥ch m¥stech a vesnicích d¥lo, bylo mu z
toho na blití.
Jednou, kdyº byl Noe zas na pastv¥ a v²e bylo natolik v po°ádku, ºe se mohl na chvíli svalit na
trávu. A tu se mu zjevil B·h, vystoupil z blízkého sácha. Noe se polekal, zvedl se, ale hned svoji
hlavu sklonil, protoºe poznal Boha, svého pána a opravdu jej miloval a tudíº d¥lal v¥ci tak, jak
B·h p°ikázal.
Pohlédni mi do o£í, Noe. °ekl B·h.
Noe tak váhav¥ ud¥lal.
Noe, ty jediný jsi mne nikdy nezklamal. Ty ani neví², co se tam dole a v·bec ve sv¥t¥ d¥je.
Ty jediný mne opravdu ctí², proto posly², co jsem se rozhodl ud¥lat. Tento sv¥t zatopí moje slzy
a smyjí ten hnus, co se rozhodl páchat zlé skutky, °íkat zlá slova, d¥lat h°íchy a zavrhnout mne,
svého pána. Ale Tebe mám rád, a tak posly², co má² d¥lat a zapamatuj si to.
Postaví² tady, kde práv¥ stojí², obrovskou d°ev¥nou lo¤. Stihne² to do 13 dn·. 14 den p°ijde
potopa. Ty vem svoji rodinu s sebou sem a do archy. Z lidí ale nikoho dal²ího. Zví°ata vem na
archu tak, ºe od kaºdého druhu bude² mít dva páry. Aº potopa ustoupí, bude² ºít na nové zemi.
Rozumí², Noe?
Ano, pane.
B·h zmizel stejn¥ rychle, jak se objevil.
Noe v¥d¥l, ºe to nebyl sen a je²t¥ ten den za£al pracovat na lodi, a svoji práci p°eru²il teprve
kdyº se za£alo stmívat a musel odvést sáchy dol· do vesnice.
Noe nebyl jen zboºný, ale i nesmírn¥ hodný. Taky hned zburcoval celou vesnici, ale nikdo ho
nebral váºn¥. A kdyº vyslovil slovo B·h, v²ichni do jednoho se mu vysmáli.
Noe stále chodil pást sáchy, v tom jej nikdo nedokázal nahradit. Te¤ si ale pokaºdé bral s sebou
r·zné ná°adí, ponejvíc kladivo, coº vzbudilo úsm¥v na tvá°ích lidí z celé vesnice. Noe ale v¥d¥l a
v¥°il, ºe ví, co d¥lá, a zatímco nechal sáchy hlídat svého kensena, stloukal lo¤.
Tak tomu bylo 13 dní, v posledních 2 dnech, kdyº uº byla lo¤ skoro hotová, ob£as n¥kdo p°i²el,
aby se pousmál nad tím výtvorem, lo¤ opravdu snad nejdál od vody.
14. den se nebe zatáhlo, tak £erná oblaka nikdo nepamatoval, a za£alo lít jako z konve a za£la
hrozná bou°ka. Brzy se rozvodnil potok protékající vesnicí Ketab. Noe neváhal a vyburcoval svoji
ºenu a své syny s jejich ºenami a své dcery s jejich muºi, aby ²li k ar²e. V²ichni m¥li strach a
následovali jej, v²ichni aº na 6. syna, kterého odradila jeho ºena, ºe se Noemovi nedá v¥°it.
2
Vylezli na kopec k ar²e a vlezli v nad¥ji dovnit°. Noe z·stal venku a za£al shán¥t zví°ata, jak
mu B·h °ekl. Vzal dva páry chaim·, dva páry sách·, dva páry kensen·, dva páry kratu²·, dva
páry slon·, dva páry bílých drak·(trochu v¥t²ích je²t¥rek s netopý°ími k°ídly, celé v bílé barv¥,
ºivili se rostlinami), dva páry kent·(takových r·ºových my²ek s prase£í tvá°í, ºivili se zrním), dva
páry event·(koním podobných stvo°ení jen s m¥kkými p¥tiprstými tlapkami místo kopyt, ºivili se
rostlinami), dva páry mant·(£ty°nohých nelétavých masoºravých kachen), dva páry haig·(létajících
ºelv, ºivících se rostlinami), dva páry tygr·, dva páry chyt·(více mén¥ lv·, aº na to, ºe samice
m¥ly h°ívu a samci ne), ...
Kdyº jiº m¥l Noe v²echny zví°ata, vý²ka vodní hladiny se jiº za£ínala dost p°ibliºovat k ar²e,
a tak Noe ve²el dovnit° a pevn¥ za sebou uzav°el dve°e.
A za chvíli uº archa byla obklopena vodou a voda ji uná²ela po tom nov¥ vzniklém mo°i. A
po°ád lilo a stále trvala bou°ka. Nedokázali rozeznat, kdy je noc a kdy je den, jak byly ty mraky
a zakrývaly slunce. Lid²tí obyvatelé stáli u kormidla, aby udrºeli lo¤ alespo¬ trochu ve vzp°ímené
poloze, aby se nepotopila. Kaºdý ²el spát tehdy, kdyº cítil, ºe by m¥l spát, ºe mu dochází síly,
nebo se mu klíºí o£i.
Tak to trvalo n¥jaký £as. Nakonec ale bou°e a dé²t ustaly a lo¤ se za£ala houpat podstatn¥
klidn¥ji a mo°e se uklidnilo. V²ichni se uklidnili, to nejhor²í m¥li za sebou.
Pár dní odpo£ívali a zotavovali se z té bou°e. Pak Noe vypustil jednoho bílého draka, aby zjistil,
jestli jiº vody opadávají. Drak se ale brzy vrátil zpátky bez známky nad¥je. I následujícího dne jej
poslal, ale výsledek byl stejný, a ani dal²í dny se nic nezm¥nilo. Aº ten osudný den se vrátil bílý
drak s v¥tvi£kou b°ízy. To Noe v¥d¥l, ºe vody opadávají.
Dal²í den draci odlet¥ly a brzy poté se archa octla na suchu a lidé i v²ichni tvorové d¥kovali
Bohu, ºe uchránil jejich ºivoty. A tak vznikla nová doba sv¥ta.
Jak jiº bylo napsáno, Karel byla archeolog a hrabal se v zemi a taky zkoumal, co nalezl, pokud
n¥co nalezl. Specializoval se na staré kultury a lámal si hlavu s jejich r·znými písmy a jazyky.
Zrovna pracoval na p¥kn¥ zapeklité v¥ci.
Bylo nalezeno pouzdro, které na první pohled vypadalo jako kámen, ale na omak se jevilo jako
n¥co zvlá²tního, nep°irozeného. Nakonec se n¥komu poda°ilo pouzdro rozev°ít a z pouzdra vypadl
jeden jediný list papíru, který byl v popsán v dosud neznámém jazyce a neznámým písmem.
Karel prosed¥l nad tím papírem, dny, týdny a m¥síce. Nic v²ak nerozlu²til, dokud nem¥l víc
materiálu z té doby. I v·£i nim byl ale ten list zvlá²tní. šádný jiný nebyl v takovém pouzd°e jako
práv¥ tento. Z°ejm¥ ten, kdo jej napsal, jej povaºoval za velmi d·leºitý.
Karel lu²til a lu²til a postupn¥ za£al to písmo chápat a i význam slov z písmen sestavených mu
p°estával být cizí. A pak p°e£etl ten list a sd¥lení jej p°ekvapilo natolik, ºe málem omdlel a bylo
mu z té zprávy opravdu úzko. Mrazilo ho z toho, co £etl. Zjistil, ºe ten mýtus o Noemov¥ ar²e
není tak úpln¥ vymy²lený, i kdyº se spoustu v¥cí nejspí² nestalo tak, jak mýtus popisovat, a Noe,
pokud to nebyl pisatel toho listu, nikdy neexistoval. Pochopil, jak velká ta archa skute£n¥ byla a
taky pochopil odpov¥di na otázky, které mu relativn¥ nedávno poloºila jeho dcera a na které on
odpov¥d¥l podle tradice, skute£né a pom¥rn¥ drsné odpov¥di. V listu stálo:
Váºené inteligentní bytosti zít°ka. Aº Vy tady budete, nás uº nenajdete.
’ílenství zachvátilo celý ná² sv¥t. My lidé, místo abychom spolu n¥jak rozumn¥ mluvili a dohodli
se, jsme se za£ali vzájemn¥ zastra²ovat a za£ali jsme dialog zbran¥mi a raketami. Zatím je²t¥ n¥jak
ºijeme, kdyº Vy to £tete, tak uº ne, ale je jasné, ºe brzy dojde na to nejhor²í, ºe n¥jaký ²ílený
vládce stiskne spou²´ a do vzduchu vyletí rakety s jadernými hlavicemi, které jsou pro na²e ºivoty
naprosto smrtící a pro v²echny tvory kolem nás.
Nikdo tomu nedokáºe zabránit, jakékoliv protesty jsou zesm¥²¬ovány, a to je²t¥ není to nejhor²í,
to mnohdy jsou i protestující násiln¥ zatýkání a vraºd¥ni. A stejn¥ nás protestujících je málo,
3
vládci nakazili svým chtí£em mnoho lidí, a mnoha lidem namluvili, ºe se to d¥je jen pro obranu
p°ed nebezpe£ím, které t°eba v·bec neexistuje. A tak lidé dovolují vládc·m, aby si d¥lali co cht¥jí,
a lidé je²t¥ jim pomáhají, i kdyº z toho ani nem·ºou sami nic mít.
Ná² sv¥t se °ítí k záhub¥, v dob¥ kdy to £tete, tak uº je poh°ben. My, co si to uv¥domujeme,
jsme se rozhodli, ºe pokud nem·ºeme sami p°eºít, alespo¬ se pokusíme ze ºivota zachránit co se dá,
protoºe cítíme k ºivotu odpov¥dnost. Ty zbytky ºivota, co jsme se rozhodli zachránit te¤ nejspí²
vidíte p°ed sebou. Organismy mají ve své nejd·leºit¥j²í struktu°e gen, který jsme jim tam vloºili a
který jsme získali z jistých bakterií, které jsou odolné v·£i radioaktivnímu zá°ení. I kdyº jsou jiní
neº my, alespo¬ m·ºou ºít.
Chceme Vás, inteligentní bytosti, varovat. Pokud budete mít o n¥jakém svém vynálezu jen
teoretickou jistotu, ºe byste s tím mohli zni£it Vá² sv¥t, zbavte se toho. M¥jte na pam¥ti, ºe jsou i
jiní, ºe vy nejste jediní na sv¥t¥, ºe vy jste nestvo°ili sv¥t a tedy ani nemáte právo jej zni£it, stejn¥
jako jsme to právo nem¥li my.
© Rostislav Adam
4

Podobné dokumenty