VOL. 1

VOL. 1
ĊASÅK
STU
DEN
TSK
Á
AK
ADE
MIE
SLOVO
REDAKCE
Jsou věci, které ze školy začaly pomalu mizet. Tak třeba časáky. Dají se číst pod
lavicí i na záchodě, a stejně je vytlačily smartphony. A to je zatracená škoda.
Řekli jsme si, že je čas vrátit tuhle kratochvíli do hry. Vytiskli jsme pilotní číslo
a nazvali ho ČASÁK.
Najdeš v něm rozhovory, sloupky, recenze, grafiky i fotky – prostě čtení pro
dlouhou chvíli. Protože máme rádi umění, je náš pilot zaměřený na několik
jeho oblastí, hlavně ale na art a film. Vyprávíme příběhy lidí, kteří jsou v dané
oblasti aktivní a mají návod na to, jak se v umění uchytit. Inspirativní je např.
rozhovor se zvukařem Stanislavem Kejvalem, který si při škole přivydělával jako
technik v jednom malém hudebním klubu. Dnes má vlastní studio, dělá u filmu
a spolupracuje s Českou televizí.
V neposlední řadě najdeš v ČASÁKU i něco o nás a naší činnosti. MY jsme
Studentská akademie, která zdarma pořádá umělecké workshopy se zaměřením
na hudbu, divadlo, art, film, audio. Každý týden si můžeš vyzkoušet DJing, animaci, točení rozhlasových her, výrobu designových produktů, herectví anebo
hraní na kytaru. Víc už ale uvnitř…
ZÁBAVNÉ ČTIVO PŘEJE MAJDA A VÉRA
DĚL EJ CO TĚ BAV Í.
14
3
2
S Fanym o zvukařině
5
Skřetí deníky
12
Akademie, o to tu jde
Lolex
7
Komix
8
Fryč Freak
Meziškolní konference
6
Rezence
13
Places to be
BEHIND
THE
SCENES
„Byl jsem pankáč, kterej měl štěstí,” říká o sobě Stanislav Kejval - technik, který
zvukařinu nikdy nestudoval. Dneska má vlastní studio a zvučí seriály pro Českou
televizi. Jak se k tomu vlastně dostal a jak je pro něj těžký shánět kšefty?
TEXT: VÉRA ŠIKLOVÁ
Když se vrátíš back to 15, co si v tý době dělal?
Vydrželo mi to asi deset let, do tý doby, než Deltu zavřeli.
Byl jsem v prváku na střední. Studoval jsem elektrotechniku - to
jsme měli tak nějak v rodině, protože táta byl vyloženě technickej
typ. V tý době se v Praze začínala rozjíždět klubová scéna, takže
jsem taky hodně chodil na rockový koncerty.
Takže v době, kdy tvý spolužáci tak maximálně makali za
barem…
Jakej jsi vlastně ročník?
TEXT: TÉRA ŠIKLOVÁ
1979, takže tohle byl nějakej 93. rok. V tý době jsem začal chodit
do Delty na koncerty kapel typu Znouzectnost, Požár mlýna, Tony
Ducháček atd. Víc než kapely mě ale zaujala ta technika kolem
toho. Zatimco všichni koukali na koncert, já jsem očumoval, co
dělá zvukař. Zajímalo mě, co to tam má za věcičky a co mu to tam
tak hezky bliká. Takhle jsem to dělal nějakou dobu, až jsem se
jeden večer dal s tim zvukařem do řeči. A on mi najednou povídá:
“Hele já tady mám mít příští týden koncert, ale nemám čas. Je
to hrozně jednoduchý – ladíš kytaru, basu a zpěv. Nevzal bys to?”
No… tak jsem to vzal.
To zní, jako kdybys naznačoval, že občas se s někym stačí
dát do řeči...
Přesně tak! Moc lidí to nedělá a pak promarní svojí šanci. Vezmi
si mě, já nikdy žádnej koncert nezvučil a voalááá - první kšeft.
Ten koncert tehdy vyšel, no a pak už jsem tam začal dělat na stálo.
Tak já sem zvučil koncerty no. Tenhle koníček mi vydržel, i potom,
co jsem dodělal školu a nastoupil do práce - výhoda zvukaře v klubu je totiž ta, že to děláš buď večer anebo o víkendech, takže jsem
se nemusel rozhodovat, jakou z těch dvou věcí pustim.
Když už jsi zmínil tu školu, FAMU tě nikdy nenapadla?
Napadla! Ale hrozně pozdě, bylo mi už sedmadvacet. To už je
trochu problém – ani ne tak v těch technickejch nebo teoretickejch
testech, jako v obecnym přehledu. Pro kluka, kterej vyšel školu před
deseti lety, to je docela nářez.
Obzvlášť když se zajímáš hlavně o tu svojí zvukařinku a do práce
chodíš někam, kde na kompech řešíš stupidní softwary.
Proč jsi přes den pracoval v jiný práci? Zvukařinou se nedá
uživit?
Musíš se ohánět. Já jsem se pak ten svůj koníček s prací snažil nějak
skloubit.
Řekl jsem si, že budu zvukařem v rádiu Svobodná Evropa. Když
jsem tam ale nastoupil, tak jsem zjistil, že ta moje nová práce, má
LOLEX
TEXT: VÉRA ŠIKLOVÁ
od zvukařiny dost daleko. V podstatě jsem jen odbavoval zprávy.
To spočívalo v tom, že jsem přepínal mezi mikrofonem, kde kecal
nějakej žurnalista, a mezi příspěvkem. Prostě jsem vyjížděl a tlumil
zvuk, kterej měl bejt zrovna (ne)slyšet - tomu se zvukařina řikat
rozhodně nedá.
A dostal ses tam aspoň ke kontaktům?
No hele, vzhledem k tomu, že zrovna tohle rádio je plný cizinců, tak asi ani ne. Já jsem ti totiž ještě neřekl, že jsem dělal pro
iránskou sekci! To znamená, že jsem vůbec nevěděl, co ty žurnalisti blábolej. Nepoznal jsem ani konec věty! Musel jsem se naučit
rozpoznávat melodii a tu řeč vnímat jako písničku. Celkem síla…
Pak už mě to přestalo bavit, a tak jsem si ze srandy řekl, že založim
svý vlastní studio.
To je asi pěkně drahá sranda…
Já jsem si pro začátek koupil domu jen nějakej počítač a mikrofon. Pak jsem ale dostal jednu nabídku. Byl to takovej klasickej
scénář –známej jednoho známýho hledal zvukaře pro pořad Český
televize - Kluci v akci. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit? Šel jsem
se podívat na natáčení a musím říct, že jsem byl z toho cirkusu nejdřív uplně paf. Pak jsem si ale uvědomil, že přesně tohle generuje
peníze a že si takhle můžu krásně vydělat na to svoje studio. Tim
se to tak nějak dalo do pohybu a já si mohl dovolit pronájem studia
v Italský, který teď sdílim s dalšíma třema klukama. Myslim, že
tohle byl moment, kdy jsem ten svůj koníček začal brát fakt vážně.
Máš někdy pocit, že ti v tom, co děláš, chybí vzdělání?
Myslim, že nechybí. Je fakt, že na všechno člověk musí přijít sám,
což nějakou dobu trvá, ale když máš problém, tak se mu věnuješ
a nějak na to po čase přijdeš. Když děláš to, co tě baví a nikdo tě
do ničeho nenutí, tak to samostudium docela funguje…
Tak jinak… Nemáš někdy pocit, že famáci maj oproti tobě
tu výhodu, že si mezi sebou můžou přehazovat kšeftíky?
Jinak řečeno, že na škole často navážeš důležitý kontakty?
To je samozřejmě jejich nesporná výhoda, oni mají daleko větší
šanci se někam upíchnout už během studia. Kdežto já to musim
složitě shánět. Jsem sám sobě produkčním, sám sobě ředitelka,
uklízečka… prostě živnostník no.
Jak moc se musíš ohánět, aby sis vydělal na bydlení, jídlo,
vysedávání v kavárnách a tak?
No u mě jsou ty kšefty rozdělený na ty, co vydělávaj a ty, co naopak
prodělávaj. Mám stálej příjem z Kluků v akci, což mi každej
měsíc něco lupne a mám jistotu, že na mizině nebudu. Výhodou je
i praxe, kterou jsem tam získal. Když mi teď přijde nějaká nabídka
z televize, nebojim se říct jo, protože to prostředí už znám, vim, jak
se tam ty věci dělaj, a tak můžu tuhle službu nabízet dál.
Nepřijde ti někdy, že jsi trochu postiženej tou svojí profesí?
Já třeba jako grafička všude čumim na jídelní lístky – a co
teprve takovej psycholog! Ten zas hází odbornym očkem
na lidi... Co ty jako zvukař?
Haha… Já jsem tou svojí profesí taky hodně postiženěj. Jakmile
vidim něco v televizi, tak hned hledám, kde jsou schovaný mikrofony, poslouchám, jestli je slyšet šustění oblečení, hledám technický
chyby - a pak to na závěr všechno pěkně zhodnotim. A co se týká
hudby, tak to je na hodnocení velmi těžká disciplína, tam se spíš
inspiruju. Člověk se neustále žene za tim, aby byl lepší – nejlepší!
Bohužel to někdy vede k tomu, že si spíš naděláš paseku – v hudbě
je velmi snadný někam sklouznout. Proto ji moc nehodnotim, ale
spíš si z těch špatnejch i dobrejch věcí beru poučení.
Když něco šperkuješ zvukama, pořizuješ si ty ruchy sám
anebo sáhneš po databance?
Skoro vždycky to beru z databanky. Párkrát jsem si vyzkoušel
něco natočit. Řekl jsem si, že potřebuju, nevim, teď plácnu – ruch
krajiny. Tak jsem si sbalil všechny cajky do baťůžku, sedl jsem do
auta a odfrčel do brd, abych si nahrál takový ty klasiky - šumění
lesa, šplouchání potůčku atd. Ale to jsem teda pěkně narazil! To bys
nevěřila, kolik takhle v přírodě lítá letadel, jezdí traktorů, kolařů…
to ti pak trvá i několik hodin, než nahraješ čistej zvuk. Takže lovení
zvuků je náročná disciplína, smekám před lidma, kteří to mají jako
profesi.
Máš za sebou nějakej projekt, na kterej jsi fakt hrdej? Nějakej vrchol?
Ty jo, vrchol asi ještě nebyl. A myslim, že to je dobře, přece jenom
ještě nejsem tak starej (haha). Ale doufám, že to přijde. Líbí se
mi u filmu, poslední dobou se kvůli tomu nechávám najímat jako
mikrofonista – nejsem zodpovědnej za ten zvuk, jen držim tágo.
Mám trád to filmový prostředí, je mi dokonce jedno, že vstávám ve
tři ráno, protože se těšim!
Si takle bánim s babčou žvárka a z korbelů upíjíme čůčo. Oňomňom!
Moje bába jest celkem typka, tak sem jí stáhla o nějaké to oldskůlové
vejrazivo. Pak sem to vymazlila epesníma žargonama, co vim nejen z internetů, a VOALÁÁÁ! Moje eňoňuňo syntéza starosvětství
a novotin vás zrovinka zdraví od meine kompu.
Není to žádná upachtěná čubčí cérka, a tak si tu s ní pofelim, a možná
z toho vyfelíme epesní inter-spar hit. Fakt lolec. Zítra uzávěrka
časáku jest, ale já sem pořád v chillu. Navíc sem prozevlila polovinu
božího dne, neboť včerejšek patřil korbelům. Šenkýřka nosila tu jedno blonďaté, tu jedno zrzavé. A cháska se oddávala bujaré zábavě.
Long šort – pohodex pivex a kolem žádný tesco lidi.
Nejvíc sem si ten pofel zasloužila, protože celej den šůle, což je při
meine řemeslu jeden velkej briefing jak blázen. Navíc študuju v Aussigu nad labem, takže sem se musela přesunout ze severu do dělohy
Prahy. Pak už sem sebou jen zvládla švácnout ke stolu a oblažovat
osazenstvo lolexama. Byla sem tak boží, že mi hajfajfoval celej stůl,
když sem skorovala vtipem o předkožce. V důsledku toho za mnou
dobánil nějakej rejža od vedlejšího stolu a nabídl mi, zda nechci
moderovat pořad pro děti na čétéčku. Tak sem do bauchu švenkla
bírex a zažehla báň vítezství. Takže děti, musíte tomu štěstíčku jít
trochu naproti a naučit se vytahovat jako já!
Film, který je vám blíž, než si myslíte
MEN, WOMEN
& CHILDREN
Společenská #apokalypsa se blíží a můžou za to internety,
iphony a facebook … A nezabrání tomu ani vaše fanatická
máma!
TEXT: ANNA NIŽŇANSKÁ
Každý si vybaví plejádu nadávek, která následuje hned potom, co
je vyslán na chalupu a nemůže chytnout wifi, aby se mohl připojit
na „instáč“ a zkontroloval, jestli mu nepřibyly nový lajky! Každý
se určitě vztekal, když Michaela/Y z vedlejší třídy propagovala na
Facebooku super líbivý fotky z dovolený z Aspenu, zatímco on
dřepěl tak maximálně doma na zadku. Každá si vybaví, jakou chuť
měla zabít Pepu/X, když se s ní ten srabus rozešel přes sms, a každý
si nakonec vzpomene na památnou větu jeho rodičů: „Vypni ten
počítač, nebo z toho zblbneš!“
I když to nerada přiznávám, musím zpětně uznat, že má velectěná
matka měla při svých hysterických proslovech pravdu. Z počítače
jsme zblbli. Dnešní doba je rychlá, nekompromisní a každý den se
na nás - chtě nechtě – valí přes internet obří množství informací,
které bychom měli být schopni konzumovat. Jsou na nás zároveň
obecně kladeny stále vyšší a vyšší nároky a z toho jednoduše sklouzáváme k letargii a depresím. Paradoxem je, že místo toho, abychom si dali pohov, sedáme k počítači a snažíme se najít východisko u stejného zdroje, který má náš bezútěšný stav na svědomí.
Pokud stejně jako já nepatříte k nějaké new age sektě, která se vymezuje proti všem vymoženostem dnešní doby, myslím, že nemůže
být na škodu, udělat si čas a pustit si názorný příklad toho, co se
může stát, pokud se vám internet vymkne z rukou, o čemž prakticky americký snímek Men, Women & Children je.
Snímek má na svědomí kanadský režisér Jason Reitman, který se
vám patrně vybaví v souvislosti s oblíbenou indie komedií o dospívání JUNO (2007), ve které se proslavila herečka Ellen Page
(American crime 2017, Whip it! 2009) a stejně tak do té doby
prakticky neznámý Michael Cera (Scott Pilgrim vs. The World
2010). Film ve své době sklidil nebývalý úspěch. Získal čtyři nominace na Oscara, z nichž jednu za originální scénář proměnil ve
zlatou sošku.
Tentokrát se Reitman rozhodl divákům naservírovat svojí apokalyptickou vizi společnosti skrz skupinku amerických teenagerů
a jejich rodičů, kterým internet prakticky kompletně zdeformoval
rodinné vztahy, sebevědomí i milostný život. Tím to ale zdaleka
nekončí… Ve snímku se promítá široká škála dalších neveselých
témat jako je: anorexie, nevěra, touha po slávě a šíření nezákonného
materiálu na internetu. V kostce řečeno, je to negativní filmový
komentář 21. století, kdy jsou obě generace - jak mladší, tak starší
- plně závislé na webu a kdy se pomalu víc žije skrz obrazovky online než v reálném prostředí.
Film by se dal popsat jako pavučina. Jednotlivé příběhy, které
spojuje ústřední téma, se mezi sebou vzájemně proplétají a vytvářejí
smysluplný celek. Můžete se těšit např. na mladou roztleskávačku
Hanah (Olivia Crocchicia), která se snaží ulovit svojí vysněnou roli
v reality show, k čemuž jí spravováním Hanah propagační fan page
dopomáhá její vlastní máma ( Judy Greer). V kontrastu s tím má
zároveň fungovat linie Brandy ( Kaitlyn Dever), postava podivínky,
která si v dnešní době dovoluje číst knihy a navíc - její fanatická zlo
filmová matka ( Jeniffer Green) vede rodičovský odbojový kroužek
proti internetovým predátorům, kteří podle ní číhají na každém
browseru. Ve filmu se ale objeví i Adam Sandler, a to v roli frustrovaného čtyřicátníka, lapeného ve stereotypu stagnujícího manželství, který se večer co večer utěšuje on-line pornem. Snímek dokazuje, že Sendler i přes své přešlapy ( Jack and Jill 2011) umí hrát.
Vizuálně podmanivým zpestřením jsou úvodní snové sekvence
z vesmíru, které doprovází zvukový komentář v podání Emmy
Thompson. Ten uslyšíte v průběhu celého filmu a snadno se tak
dostanete do děje. Účelným prvkem je rozhodně i promítání všech
online konverzací, které ukazují reálné já samotných postav a střet
jejich myšlenek. Tvůrci se tím snaží demonstrovat naši neustálou
myšlenkovou roztříštěnost a nesoustředěnost – věřte, že z pozice
diváka vouyera vás tahle sonda bude sakra štvát!
Jistě, dalo by se argumentovat, že Reitman nepřináší nic nového.
Podobná témata se v kinematografii promítla už v souvislosti
s negativním vlivem televize. Dopad komunikačních online technologií má ale bohužel přece jen prokazatelně zhoubnější vliv, což
jste mohli zaznamenat v předloňském Disconnect (2012), Hard
Candy (2007) - kde mimo jiné hraje právě i Ellen Page - anebo
kyberšikanou opředeném Ben X(2007) či Trust (2010).
Uznávám, že některé situace Reitman příliš záměrně žene do
extrémů, aby zdůraznil jejich pointu. Na druhou stranu je třeba
ocenit pečlivý výběr charakterů postav, se kterými se nejen mladý
divák může snadno ztotožnit. Men,women & children je bezesporu melodramatickým zintenzivněním webové závislosti pro všechny
generace. Poukazuje na problematiku, která se může týkat každého
z nás a bude v budoucnosti způsobovat stále větší problémy.
Myslím, že vedle řady trikově atraktivních, ale příběhově vyprázdněných blocboosterů má Reitmanova nenápadná (uznávám, mírně
depresivní) agitka jistě své místo a význam. Po jejím zhlédnutí se
možná i vy zamyslíte nad tím, jestli s tím počítačem nemá vaše
máma náhodou pravdu.
KO.MIX
KRESBA & TEXT: VÉRA ŠIKLOVÁ
FRYČ
FREAK
Rozhovor s Tondou Blaníkem
BÝT SVINĚ
ROZCHOD
Spoustu lidí si o něm myslelo, že je holubí letka (profesionální pojídač chlebíčků na tiskovkách anebo vernisážích). Dnes
už se ví, že tomu tak není. Martin Fryč je prostě milovník umění. Chlapík středního věku překvapuje tím, že z pěti pracovních dnů není jediný, kdy by nevyrazil na otevření nějaké umělecké výstavy. Během jednoho večera je schopný obejít
i 8 vernisáží.
TEXT: MAGDA MEDKOVÁ
„Největší nepřítel vernisáží je ukecanej zahajovatel. Už umím
odhadnout, jaký typy lidí dlouho mluví. Nemám čas tam stát a půl
hodiny poslouchat jejich projev,“ říká mi Martin Fryč na uvítanou.
Poznat ho nebyl problém, i dneska má na sobě tmavě modrou bundu přehozenou přes zářivě červený svetr. „Já to tady jenom nafotim
a musíme jít dál!.“ Neuplyne ani deset minut a my už jsme na
cestě. Z Českého centra v Rytířské ulici se musíme co nejrychleji
přesunout na druhý břeh Vltavy – na Smíchov, do galerie Portheimka. Právě teď tam totiž začíná další vernisáž. „Nikdy nezačnou
včas. Všichni, co se pohyboujou v kultuře ví, že na vernisáž je dobrý
chodit o půl hodiny později,“ ujišťuje mě Fryč po cestě na tramvaj
(skoro běžíme).
Lovec hlav
Na Národní třídě nasedáme do tramvaje číslo 9 a já se o Martinu
Fryčovi, fenoménu české kultury, dovídám víc. „Přes den dělám
headhuntera. Obvolávám lidi a snažim se je získat pro jinou
společnost,“ říká ke své práci. Osm hodin denně sedí Martin Fryč
v kanceláři a na objednávku přesvědčuje lidi, aby odešli z práce
a nastoupili do jiné. Většinou jim za to nabízí víc peněz, klidnější prostředí, prostě to, co na lidi zabírá. „ Je to práce jako každá
jiná,“ říká lovec hlav. Večery pak tráví tím, co ho baví - obíháním
vernisáží. Průměrně jich stihne i osm denně. Jeho rekord je 16.
S tímhle uměleckým maratonem začal před deseti lety. Teď jemu
okolo 40, doma jenom přespává a o víkendech jezdí na chatu.
Nafotit, odejít a zpropagovat
„Vážení návštěvníci, vítáme vás na otevření výstavy věnované
Milanu Rastislavu Štefánikovi,“ ozývá se z galerie Portheimka.
Přišli jsme akorát včas. Mezitím, co kurátor pronáší svůj proslov,
Martin Fryč vytahuje kompakt a fotí o sto šest. „Lidi chtěj v první
řadě vidět, co na tý výstavě je, až pak je zajímá, co si o tom myslej
kritici,“ vysvětluje Fryč. Ani on ale svoje fotky často nenechá bez
komentáře. Na každé vernisáži vyfotí průměrně deset snímků, které
už ráno visí na jeho fan page (s kladným anebo neutrálním popiskem). Fryčův profil si na Facebooku denně aktualizuje asi 7000
lidí, jsou mezi nimi studenti, kavárenský povaleči, kurátoři i umělci.
Zná ho prostě každý – každý, kdo má rád umění. „Martina jsem
poznal přesně před třemi lety na jedný vernisáži. Od tý doby se
potkáváme skoro denně. On je totiž stejnej blázen do umění jako
já, říká mi na výstavě Fryčův kamarád, Jirka.
Chlebíčky ani víno už ho nezajímají
Asi po hodině už máme za sebou čtvrtou výstavu a dost příležitostí
k tomu, dát si chlebíčky, chipsy, oříšky, tyčinky a několik litrů vína.
Jídlo už ale Fryče nezajímá: „Dřív jsem to tak dělal, nedal jsem
si večeři a jedl jsem až na vernisážích. Teď už mi to za to nestojí,
většinou jsou tady jenom samý krekry, protože ty instituce strašně
šetří.“ Možná právě proto si dřív lidé mysleli, že Martin Fryč patří
do skupiny holubích letek, nevítaných hostů, kteří se na vernisáže
chodí jenom najíst. V Praze jich je okolo 60. Většinou mají
nesladěný hadry, mastný vlasy a jejich oči míří vždycky tam, kde je
stůl s jídlem. Během naší cesty jsem se je naučila dobře rozpoznat.
Ne kritik, ale samorost
Martin Fryč je chytrák a čistý samorost. Umění nikdy nestudoval,
a přesto si získal svoje publikum. „Nejdřív mě lidi brali jako takovej
art vtip, ale teď si myslim, že mě docela respektujou,“ říká Fryč.
Nepřátele nemá ani mezi umělci, kteří by se právem mohli odvolávat na autorská práva: „Občas mi někdo napíše, abych ty fotky
stáhnul, ale většina lidí si spíš cení toho, že jim dělám propagaci.“
Jak jsem pochopila z naší konverzace, Martin Fryč nechce dělat
kritika. Chce být osobitým mediátorem, který relevantní komunitě
lidí zprostředkuje informace. A přesně to se lidem asi líbí: „Já jsem
jeho fanoušek, protože má na Facebooku celou kartotéku fotek,
takže když člověk nějakou výstavu zmešká, tak ví, jak vypadá,“ říká
Jakub, student UMPRUM. Samotný Fryč pak svojí sílu vidí v tom,
že nemá vyhraněný styl a lidem necpe, co se mu líbí (i když má rád
Josefa Bolfa a Luboše Vetengla).
Mix víc faktorů
Uplynuly asi dvě hodiny a já necítím nohy. Máme za sebou 7
vernisáží, Martin Fryč ale ještě nekončí. Čekají ho další dvě výstavy.
Loučíme se a já se ptám na poslední otázku - proč to všechno
dělá. Proč alespoň jeden večer nezůstane doma, nedá si v klidu
večeři a nepustí si televizi. „Na to se nedá odpovědět. Je to mix víc
faktorů. Baví mě umění a u těch vernisáží k tomu přistupuje i ten
společenskej faktor, potkávám lidi,“ říká headhunter a dodává: „No
a to focení…beru to jako poslání, dělám, co mě baví, podporuju
galerie a lákám lidi, aby kulturně žili.“
PTALA SE MAGDALÉNA MEDKOVÁ,
ODPOVÍDAL MILAN KUCHYŇKA
(KANCELÁŘ BLANÍK)
Díky němu asi celá republika ví, jak to chodí v politice. Řeč je o Tondovi Blaníkovi, šéfovi fiktivní lobbistické kanceláře, který ze své židle ovlivňuje chod světa. A protože se o něm říká, že jeho prsty
sahají daleko za hranice politiky, položili jsme mu několik otázek.
Tondo, máme tady několik dotazů od našich čtenářů. Honza by se příští rok chtěl hlásit na FAMU, ale protože je tam
velká konkurence, potřeboval by s tím trochu „píchnout“.
Dokázal bys to zařídit?
v
Na FAMU kdysi učil Milánek Vrabec, tenkrát jsme to tam cpali
jak na kandidátky. Dneska je to tam samej intoš a s těma já se
nebavim. Navíc tento obor ke studiu vřele nedoporučuju. Film je
mrtvej - došly prachy. A to málo, co zbylo má pod palcem Filip.
Jestli vám jde o VIP karty do Varů, tak můžeme zavolat Barťákovi.
Kvůli vstupence do Becheru je blbost čumět pěl let na starý filmy
a předstírat, že vás zajímaj.
Jana zase píše – příští týden mám zkoušku z dějáku na
Gymnáziu Jana Keplera. Ví Tonda Blaník, co bude v testu?
Tonda neví, Tonda už má maturitu dávno za sebou a problémy
dnešních maturantů ho upřímně nezajímají. Dělám s lidma, který
maj peníze. Ne se studentama.
Dotazy posílali i čtvrťáci… „Máme před sebou maturitu
a chtěli bychom dopředu vědět, co si vytáhneme za otázky.
Když ti pošleme seznam témat, mohl bys, zařídit, abychom
si je vytáhli?“
To bych samozřejmě moh, ale museli byste se seznamem poslat
i poměrně tučnej obnos. Mám pocit, že se nedomluvíme.
Diváci Kanceláře Blaník si taky všimli, že nejlepší věci vymyslíš většinou na záchodě, když – jak říkáš - kadíš. Fungovalo to u tebe i při učení na testy?
Na testy jsem se nikdy moc neučil, výsledky testů se dají řešit
daleko elegantnějšími metodami než je učení. Navíc u učitelů je
výhoda, že nemaj prachy, takže to ani moc nestojí. Jinak v tomto
škole vděčím za hodně. To, jak jsem řešil problémy s testama, mě
nasměrovalo k tomu, co teď dělám.
Jak ti to šlo vlastně ve škole? Říká se, že ty nejúspěšnější
lidi mívali s učením trochu problémy.
Problémy se školou jsem neměl - viz. předchozí odpověď.
Další čtenářský dotaz… Nechceme statní maturitu z matiky,
dala by se zařídit výměna ministra školství. Respektive,
uměl bys to?
Výměna ministra se zařídit dá, i když je to trochu na dlouhý lokte.
Každej je nahraditelnej. Odpověď na vaší otázku je tedy: Ano. Ale
teď odpovězte vy mě: Proč bych to jako sakra dělal?
Teď trochu osobní otázka. Jak dobře znáš Ivo Rittiga a Romana Janouška? Jste kamarádi?
Známe se, ale kamarádi je silný slovo. Dřív jsme spolu něco dělali,
ale teď jedeme spíš každej na svý triko. Teda Romeš už dojezdil,
žejo. A Ivoška ty tepláky čekaj asi taky brzo. Myslim si, že kluci svojí pozici nezvládli. Narozdíl od mě. Uznávám totiž heslo:
Známej lobbista - špatnej lobbista.
My máme ve Studentských akademiích takové motto, že
chceme dělat jen to, co nás baví. Máš to taky tak?
Samozřejmě. Mě ty kurvárny, co dělám, neskutečně naplňujou.
Jak ses ke své práci vlastně dostal?
Pocházím z víru sametový revoluce. V devadesátejch letech se moh
každej rozhodnout, co bude dělat a já se rozhod správně.
Jaký musí mít člověk předpoklady k tomu, aby se stal lobbistou?
Musí bejt svině. A to já teda sem. A mám se dobře.
celkem šest akademií – Art akademie, Hudební akademie, Divadelní akademie, Rádio
akademie, DJ Akademie a Filmová animace.
Týden co týden můžeš navštívit některý z našich kurzů. Jediné, co pro to musíš
udělat, je zaregistrovat se na stránkách www.studentska-akademie.cz. Tam anebo na našem
Facebooku najdeš podrobný program. Všechny workshopy jsou zdarma, nutné je jen zaplatit členský poplatek do Studentské akademie, který je ve výši 500 korun. V ceně nejsou jen
dílny, ale také Meziškolní konference, festivaly a mejdany. Akademie vedou lidi z oboru,
podrobnosti o nich i o jejich kurzech najdeš přímo tady
KDE: VENUŠE VE ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22, PRAHA 3
KDY: ÚTERKY 16:30 – 18:30
START: 10.2.
JAN
S M E TÁ N K A
MÍSTO: MEETFACTORY, KE SKLÁRNĚ 15, PRAHA 5
TERMÍNY: STŘEDY 17:30 – 19:30
ZAČÁTEK: 11.2.
S L ÁV E K
JANDA
JOHANA
Š VA R C O VÁ
KDE: FAMU, SMETANOVO NÁBŘEŽÍ 2, PRAHA 1
KDY: ČTVRTKY 17-19:00
START: 12.2.
Jsem Johana Švarcová a v tuto chvíli se věnuji hlavně natáčení filmů a rozhlasových her. Vedle toho hraju jako dýdžejka a mám kapelu KAZETY. Baví mě divadlo
a obzvlášť improvizované divadlo - to hraju pod názvem Rádio IVO. Během deseti dvouhodinových setkání v Rádio akademii společně vytvoříme krátkou rozhlasovou
hru a rádio dokument. Na workshopu si vyzkoušíte práci s digitálním rekordérem, nahráváním a editaci zvukového materiálu, zkusíte si, jaké to je být “neviditelným”
hercem nebo rozhlasovým vypravěčem. Nahlédneme do rozhlasového umění a seznámíme se s tím, jak se vyrábí zvuk. Navštívíme Divadelní akademii a společně nahrajeme “hromadnou” zvukovou scénu. Budeme chodit ven, nahrávat zvuky, povídat si a vymýšlet. Pokud tě stejně jako mě baví potkávat se s lidmi a dohromady něco dělat
a vymýšlet, zaregistruj se do Rádio akademie.
KDE: STUDIO COBRA, ZÁHŘEBSKÁ 32, PRAHA 2
KDY: STŘEDY 17 – 19:00
START: 18.2.
Jsem Slávek Janda, hudebník a skladatel. Ve Studentské akademii vedu hudební dílnu, mimo to ale hraju se svou skupinou Abraxas, kterou jsem založil v roce 1976 (to si
asi ještě nebyl/a na světě). Protože už v téhle branži dělám fakt dlouho, rád předávám svoje zkušenosti dál a chci je předat i tobě!
Ke každému mám individuální přístup. Když přijdeš do Hudební akademie, zeptám se tě, na co hraješ, jaké máš cíle, a podle toho pak sestavíme plán. Budeme spolu zkoušet komponovat vlastní song. Pod dohledem profíka ho pak společně nahrajeme ve studiu a ty si tak z kurzu odneseš i něco hmotného.
Když tvoje tvorba dosáhne požadované kvality, můžu tobě anebo tvojí skupině zajistit vystoupení na některých hudebních festivalech. V minulosti jsme se Studentskou akademií hráli např. na Rock For People, Sázavafestu, Majálesu, United Islands a dalších festivalech. Přesně o tom totiž moje Akademie je - pomoct mladým začínajícím
umělcům vstoupit do hudební branže.
KDE: UMPRUM, NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 80, PRAHA 1
KDY: STŘEDY 17 – 19:00
START: 11.2.
PAV L A
Š N A J D R O VÁ
Jsem Pavla Šnajdarová, lektorka Filmové animace. Vystudovala jsem pražskou UMPRUM, konkrétně ateliér filmové a televizní grafiky. Dnes pracuji jako lektorka animačních workshopů ve sdružení Ultrafun a také jako animátorka na volné noze. V akademii Filmová animace se pokusíme vytvořit si svůj vlastní film klasickou technikou
a za pomocí současných médií. Vyzkoušíte si celý proces přípravy animovaného filmu - od námětu a storyboardu přes samotnou animaci až po konečnou postprodukci.
V letošním semestru nás navíc čeká i návštěva filmových ateliérů Barrandov Studio, nahlédneme tak do míst, kde tvořil Jiří Trnka anebo Zdeněk Miler.
Přínosem Filmové animace bude pro tebe i to, že potkáš nové lidi, které zajímá stejná oblast jako tebe. Budeme spolu dělat to, co nás baví, povídat si o svých nápadech
a přetvářet je do reálné podoby.
DARINA
ALSTER
Jsem výtvarná umělkyně, zabývám se převážně performancí, videoartem a multimediálními instalacemi. Lidé o mě říkají, že jsem hravá, někdy přísná, ale ve výsledku
jsem čestný člověk. Art akademie je místem, kde se se mladí lidé hravou formou setkávají se současným uměním. V teoretické rovině prostřednictvím krátkých prezentací o jednotlivých uměleckých směrech, v praktické rovině skrz řadu umělců, s kterými si vyzkouší různé směry a objeví jednoduché techniky. Získají tak zdroj inspirace a rozhled k vlastní tvorbě. Své workshopy koncipuji tak, aby se studenti vždy něco nového dozvěděli a něco pěkného si z nich odnesli. Ať už formou zkušenosti, nebo třeba netradičního šperku, obrazu či objektu. Hned v prvním workshopu budeme vyrábět disko koule a různé objekty ze zrcadel, v dalších budeme pracovat se
světlem, malovat ohněm, vyrábět DIY designové šperky, buttonky neboli placky, vyzkoušíme si tetování, šablony i osobní streetartové samolepky neboli stickerky.
KDE: ROXY, DLOUHÁ 33, PRAHA 1
KDY: STŘEDY 16:30 – 18:30
START: 25.2.
Jmenuju se Honza, za posledních pět let se naplno věnuji vlastnímu projektu Psychologie.cz, ve volných chvílích se pohybuju v rámci projektu Bodylab, který zahrnuje
osvětu formou pravidelných tréninků a workshopů. Mou životní vášní je hudba. Od svých dvaceti jsem se věnoval DJingu a rád sdílím své zkušenosti s těmi, které cesta
DJe zatím čeká. DJ akademie tě seznámí se základy DJingu. Začínáme úplně od naprostých základů, a na nich postupně budujeme. Podíváme se na elektronickou hudbu
z trochu jiného úhlu pohledu a prozkoumáme, co všechno se s ní dá dělat. Z kurzu asi každý neodejde jako hotový DJ, ale odneseš si dovednost, kterou můžeš dál rozvíjet,
když budeš chtít. Už budeš vědět, jak na to, a nebudeš mě k tomu dál potřebovat. Kurz je začátečnický, pokud máš vlastní vybavení a mixuješ, pak jsi mnohem dál, než ti
akademie nabídne. Jestli si chceš ale osvojit základní techniky, zaregistruj se, kup si sluchátka a přijď!
ADAM
HALAŠ
Jmenuji se Adam Halaš a jsem mim a pedagog. V Experimentálním prostoru Roxy/NoD vedu dramaturgii prostoru NoD a na Akademii múzických umění katedru pantomimy. Lidé o mě říkají, že jsem milý, vtipný a zábavný. Hlavním cílem mé výuky v Divadelní akademii je nadchnout a inspirovat. Hledám v každém
to zajímavé a originální, společně objevujeme zákony divadla, tvoříme individuálně i ve skupině. Učíme se základy herectví, pracujeme s tělem a jeho pohybovými
možnostmi. Zajímá nás fantazie. Na letošních kurzech nás čeká improvizace, základy pantomimy a pohybového divadla. Budu se vás zkrátka snažit naučit alespoň
něco z toho, co na profesionální úrovni předvádí Jean Gaspard Deburau, Charlie Chaplin anebo Boleslav Polívka.
„Když jsem se v mládí rozhodoval, co dál dělat, pekařina pro mě byla jasná volba,“ říká
Pepa v reklamě na Jihlavanku. Jasně, někdo to tak má. Vybrat si práci může člověk už v pěti
letech - pod dozorem svých rodičů hraje na klavír a doufá, že z něj bude druhý Mozart.
Většina lidí ale spíš tápe. Ve svém volném čase sedí u počítače anebo tráví čas v kavárně.
Bez šance, aby kdy objevil svůj potenciál. A právě tomu chceme zabránit!
Studentská akademie je projektem Dialogu Jessenius, který se zabývá osvětou
mezi dospělými i mladými lidmi. Funguje od roku 2011 a jejím hlavním posláním je dát
šanci studentům středních škol dělat to, co je baví. Umělecké workshopy jsou možností, jak
smysluplně trávit volný čas a poznat přitom i zajímavé osobnosti. Od února je otevřených
DJING, ANIMACI, HERECTVÍ, JAMOVÁNÍ ANEBO VÝROBU DESIGNOVÝCH ŠPERKŮ – TO VŠECHNO SI MŮŽEŠ VYZKOUŠET NA WORKSHOPECH
STUDENTSKÉ AKADEMIE. KDO VLASTNĚ JSME? JSME NADŠENCI, KTEŘÍ CHTĚJÍ DĚLAT UŽITEČNOU VĚC PRO MLADÉ LIDI - ZAČÍNAJÍCÍ UMĚLCE,
KAVÁRENSKÉ POVALEČE, BUDOUCÍ PRÁVNÍKY I DOKTORY. BEZ OHLEDU NA TO, CO STUDUJEŠ A V JAKÉM OBORU CHCEŠ JEDNOU DĚLAT, TI NABÍZÍME
UMĚLECKÉ KURZY, KTERÉ TĚ ZABAVÍ A MOŽNÁ I MOTIVUJÍ DO BUDOUCNA.
AKADEMIE
MEZIŠKOLNÍ
KONFERENCE
Víc než 80 delegací
z pražských středních
škol se během čtyř let
vystřídalo na Meziškolních konferencích
Studentské akademie. V Mramorovém
sále České spořitelny
jsme spolu diskutovali o tématech jako je
virtuální realita, geny,
závislosti, flákačství,
peníze anebo bezdomovectví. Vytvořili jsme
pro vás prostor k prezentaci vašich názorů a vy
jste nám v něm ukázali
svůj pohled na svět.
Meziškolní konference
byly, jsou a budou pro všechny studenty, kteří se chtějí vyjádřit
k problémům naší společnosti. Je to možnost, jak se naučit prezentovat svůj vlastní názor a nebát se ho obhájit. Představ si, že
se na jeden den v roce staneš autoritou, která si na sebe vezme
společenský oděv a před plným sálem lidí řekne to, co si opravdu
myslí. Vypadá to jako příprava na sedánek v Evropském parlamentu, naše konference jsou ale mnohem lidštější. Chceme se smát,
křičet a hádat, ale hlavně mluvit o tom, co nás zajímá.
Meziškolní konference je vždy na předem vybrané téma. Přihlásit
se do ní můžeš jako jednotlivec anebo ve skupině dalších lidí. Se
svými spolužáky si připravíte argumenty, vypracujete prezentaci
a vyberete lídry, kteří se u řečnického pultu budou snažit obhájit
váš společný názor. Diskuzi bude korigovat psycholog Aleš Kuda,
který tě naučí prezentovat svůj názor tak, aby si o něm přesvědčil/a i ostatní.
Během čtyř let jsme diskutovali např. na tato témata:
Internet co nám dává a co nám bere.
Peníze v hodnotovém žebříčku současných středoškoláků.
Autorita versus autoritářství.
Jak naložit s volným časem?
Že se nás téma závislost netýká?
Tou nejžhavější otázkou byl internet a jeho přínos pro lidstvo.
Společně jsme se zamysleli nad tím, co nám virtuální realita dává
a co nám naopak bere.
Objevovali se různé
názory – na jedné straně
stáli ti, kteří internet
prezentovali jako technologický pokrok: „Internet
nám usnadňuje život,
jen jedním kliknutím si
můžeme objednat pizzu,
zaplatit účty, koupit si
oblečení anebo zjistit,
co se děje ve světě“. Na
druhé straně byli kritici:
„Internet vytváří závislost
na virtuální realitě. Čím
víc času na něm trávíme,
tím méně jsme schopní fungovat v reálném
světě.“
Diskutovat celý den s lidmi, kteří mají opačný názor, není žádná
oddechovka. Je to ale prestižní záležitost, která ti otevře obzory
a naučí tě stát si za svým názorem. Pro studenty, kteří by se chtěli
dostat na zahraniční školu, je to zase dobrý záznam do CV (Inter-school conference zní prostě dobře). Naše konference bychom
nemohli dělat bez vaší účasti a podpory vašich ředitelů/ředitelek.
Během 4 let se u nás vystřídalo 80 delegací z celkem 14 pražských
středních škol (Gymnázium Na Zatlance, Gymnázium Postupická
Gymnázium Na Vítězné pláni, Gymnázium Oty Pavla, EKO –
Gymnázium, VOŠ, SOŠP a gymnázium Evropská, SPŠ Dopravní
– Motol, SPŠ Dopravní – Moravská, Obchodní akademie a ekonomické
lyceum, Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů Praha, s.r.o.,
Gymnázium Jana Palacha Praha 1, s.r.o., Střední odborná škola
stavební a zahradnická, Gymnázium Stodůlky, Střední zdravotnická
škola).
Zvláštní poděkování patří Nadaci České spořitelny, která nás pustila do svého Mramorového sálu a poskytla nám finanční prostředky
k realizaci našich diskuzí.
Jestli tě Meziškolní konference zaujala, sleduj stránky www.
studentska-akademie.cz. Tam najdeš podrobnosti a brzy snad
i termín dalšího ročníku. Mezitím můžeš navštívit některý z našich
workshopů.
PLACES TO BE
DJSKÁ AKADEMIE – ROXY
DLOUHÁ 33, PRAHA 1
ROXY patří od svého otevření v roce 1992 mezi jedno z nejdůležitějších míst tuzemské kultury, kde se za dobu existence klubu konalo nespočet naezapomenutelných parties s velkými zahračními umělci a v neposlední řadě byl dán prostor pro rozvíjení Djského umění mnoha tuzemským DJům.
Roxy již dlouhodobě podporuje Djské workshopy Studentské akademie pod vedením zkušeného dje Ghonzalese, který byl po mnoho
let residentem pravidelných parties v Roxy. Mladým účastníkům kurzů je umožněno nahlédnout do prostředí legendárního klubu, mohou se seznámit se špičkovou djskou technikou a technikou mixu. Za celým tímto počinem je velké přání, aby se Studentské akademii za
přispění Roxy podařilolo vychovat nové naděje elektronické scény.
FILMOVÁ ANIMACE – UMPRUM
NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 80, PRAHA 1
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze je veřejná vysoká škola s dlouholetou uměleckou tradicí. V současné době nabízí studijní obory
malby, ilustrace a grafiky, oděvního designu, produktového designu, grafického designu, keramiky a porcelánu, fotografie, architektury.
HUDEBNÍ AKADEMIE - STUDIO COBRA
ZÁHŘEBSKÁ 32, PRAHA 2
Ve studiu Cobra natáčeli hudební velikáni, jako jsou například Bohuš Matuš, 100 zvířat, Laura a její Tygři, Abraxas, Plexis, Fanánek a Kamil
Střihavka.
ART AKADEMIE - MEETFACTORY
KE SKLÁRNĚ 3213/15, PRAHA 5
„Art akademie je skvělou příležitostí získat pro naše aktivity mladé diváky a přiblížit jim současné umění přístupnou formou. Máme velikou
radost, když se pak objeví na vernisáži nebo na koncertě!”
DIVADELNÍ AKADEMIE
VENUŠE VE ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22, PRAHA 3
Jeden z hlavních cílů komunity okolo Venuše je přiblížit současné divadlo a moderní umění mladým lidem. Divadelní prostory sálu tak na jaře
přivítají právě projekt Studentské akademie se sérií divadelních workshopů, na které se ve Venuši už moc těšíme! Překonejme společně mýty
o divadle jako pasivní formě umění a přijďte do výjimečných prostor spoluvytvářet umělecké zážitky. Kreativitě se meze nekladou!
RÁDIO – ROZHLASOVÁ HRA, DOKUMENT - FAMU
SMETANOVO NABŘEŽÍ 2, PRAHA 1
Filmová a televizní fakulta (FAMU) je jedna ze tří fakult Akademie múzických umění v Praze (DAMU, FAMU, HAMU). Její studenti jsou
vzděláváni především pro profese spojené s filmem, televizí, elektronickými médii i tradičními sdělovacími prostředky.
Někdy může dotyk zachránit život.
Mobilní applikace Ruce na prsa i Hlídač koulí jsou zdarma.
SLOVO
Š É FA
Právě jste si přečetli, prolistovali anebo jinak pohráli s naším novým ČASÁKEM.
Protože trochu nostalgicky vzpomínáme na dobu, kdy měl internet tak maximálně
jeden člověk ze sta, rozhodli jsme se, že vám o sobě dáme vědět i v papírové podobě.
Časopis totiž dokáže zkrátit dlouhou chvíli a to je přesně to, co se Studentskou
akademií hodně souvisí.
Jmenuji se Jiřina Faloutová a jsem jednou ze zakladatelek neziskovky Dialog
Jessenius, která se zaměřuje na prevenci rizikového chování u mladých lidí. Pod
názvem Studentská akademie pro vás organizujeme umělecké workshopy, Meziškolní
konference, festivaly, mejdany, letní kempy, ale také výjezdy do terapeutických komunit
pro drogově závislé. Během čtyř let se naši studenti dokázali prosadit na různých
festivalech – vyhráli první cenu na AntiFetFestu 2013, byli součástí doprovodného
programu na Rock for People, Sázavafestu anebo United Islands.
Původně jsme neměli žádné velké ambice, ale ukázalo se, že vás naše akademie
baví, a my proto rosteme – otevíráme další a další dílny, ve kterých se můžete něco
smysluplného naučit. O workshopy a členství v akademiích se zajímají mladí studenti,
jako jste vy (někteří nám dokonce pomáhají s produkcí), ale líbí se i těm starším, kteří
se díky nám nasměrovali na správnou školu anebo alespoň objevili to, CO JE BAVÍ.
A právě to je naším cílem. Chceme vám ukázat co nejvíce možností a dát vám šanci
zjistit, co vás zajímá, co vám jde a na co jste dobří. Přejeme si, abyste v sobě objevili tu
skrytou múzu, která vás povede celým vaším životem.
REDAKCE
TEXT Tereza Šiklová, Veronika Šiklová, Anna Nižňanská, Magdaléna Medková
ILUSTRACE Veronika Šiklová, Tereza Šiklová, Sofie Tobiášová
LAYOUT Alina Shupikova
Stali jsme se partnerem
Vaše účast ve Studentské akademii, jakožto
oficiálního centra DoeF, vám od teď bude
započtena do programu nutného k získání
Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu.
www. studentska-akademie.cz
facebook.com/studentska.akademie
ČASÁK vznikl díky studentské redakční radě, bez které by byl jistě suchou prezentací,
takže jim z celého srdce děkuji a budeme se těšit na další číslo! Myslím, že nám tu
vzniká další -tentokrát žurnalistická akademie. No uznejte!
Těším se na vás,
JIŘINA FALOUTOVÁ
EDITACE Magdaléna Medková
KOREKTURA Petra Kubů, Jiřina Faloutová
DÁLE Firma Negativ, Zdeněk Krejčí, Michaela Tůmová, Adam Halaš, Jan Smetánka,
SPOLUPRACOVALI Darina Alster, Pavla Šnajdrová, Johana Švarcová, Slávek Janda
MY
Studentská akademie existuje už 4 roky, během kterých nám pomáhalo
hodně lidí, firem a jiných partnerů – a to jak finančně, tak i dobrovolnicky.
Děkujeme!
S LASKAVÝM PODĚKOVÁNÍM