Jak si vybrat ten nejlepší pevný disk

Jak si vybrat ten nejlepší pevný disk
Došlo vám místo pro data nebo si myslíte, že by to chtělo rychlejší disk?
Poradíme vám, jak se mezi nimi orientovat, které parametry jsou pro vás
důležité, ale i které jsou zavádějící. Konkrétně nás budou zajímat pevné disky do
domácích počítačů, ale zmíníme se i o SSD a řešení pro notebooky.
Nevzhledná škatulka pevného disku ukrývá fascinující podívanou na lesklé plotny
těsně obepnuté čtecími hlavami.
Podobnou situaci zažil snad každý: „Nedostatek místa na disku!“. I když v době
2TB mamutů by se to mohlo zdát nepravděpodobné, především shromažďování
multimediálního obsahu dokáže zahltit libovolně velké úložiště. Ačkoliv se mezi
uživateli najdou i tací, kteří si zcela pohodlně vystačí s 80GB diskem-staříkem,
většina aktivních lidí musí čas od času disk(y) promazávat nebo dokupovat.
Jenže pevné disky nejsou zdaleka jen o gigabytech. Mohou být úsporné, jsou
taktéž disky pro nepřetržitý provoz, některé se hodí pro skladování dat, jiné
vyniknou jako systémové. Zkusíme se jejich problematikou prokousat
systematicky.
Každý disk specifikuje několik základních údajů. Předně rozměr disku, dále
rozhraní kterým jej do počítače připojujeme, rychlost otáčení ploten za minutu,
kapacita vyrovnávací paměti a nesmíme zapomenout ani na hustotu zápisu.
Rozměry
Typický disk pro stolní počítač patří mezi 3,5“ (tři a půl palce), které značí
průměr plotny disku. V noteboocích najdete zpravidla menší 2,5“ HDD, ve
výjimečných případech i miniaturní 1,8“. Ty se však omezují jen na ultramobilní
řešení. Stále populárnější SSD disky bez pohyblivých částí se dělají jen ve
velikostech do 2,5“, do stolních počítačů se proto montují s jednoduchou redukcí
do 3,5“ pozic.
Velký brácha, malý brácha: 3,5" disk (vlevo) vedle 2,5" disku.
Datové rozhraní
Starší disky využívaly paralelního přenosu dat přes široké kabely U-ATA, ty
naštěstí již vytlačilo rychlejší a uživatelsky přívětivější sériové rozhraní SATA.
Výhoda SATA rozhraní se promítá i do sjednocení konektoru pro stolní a
přenosný počítač. Notebookový 2,5“ SATA disk je možné bez potíží zapojit do
stolního počítače.
Opačně to bohužel možné není, nejen kvůli rozměrům. Stolní 3,5“ disky, ač se
stejným konektorem, potřebují kromě napájení z 5V i napětí 12V, které v
notebooku nenajdete. Ale i tak jde o slušný pokrok, u dřívějšího paralelního
rozhraní byla nutná mechanická redukce.
Rychlost ploten
Podle rychlosti otáčení nejlépe poznáte, zda je disk mířený spíš na výkon nebo na
nízkou spotřebu. Nejběžnější skupina disků točí 7200 otáček za minutu. Nebylo
tomu tak vždycky, ale dnes jde u stolních PC o standard. U notebooků je 7200
ot/min maximum, pro desktop si můžete pořídit ještě desetitisícového
VelociRaptora. Disky ocejchované číslem 7200 patří mezi výkonnostně laděné.
Druhá, pomalejší skupina, se otáčí rychlostí 5400 ot/min, případně 5900 ot/min.
Jejich doménou je nižší spotřeba, na kterou se váže i nižší teplota a hluk. Druhá
strana mince je ta, že trpí na delší přístupovou dobu, čímž nejsou vhodné jako
systémové. U notebooků je 5400 otáček nejrozšířenější skupina, pod nimi můžete
najít ještě 4200 ot/min s většinou velmi slabými výsledky.
Vyhledávací čas - odezva
Takzvaný „seek“, tedy vyhledávání, má do značné míry návaznost na rychlost
otáčení. Rychlejší disky mají seek kratší, pomalejším diskům trvá vyhledání
informace o něco déle. Odezva disku se počítá v řádech ms, rychle rotující
Velociraptor má seek při čtení asi 7ms, typická střední třída disku jako Seagate
Barracuda 7200.12 asi 14ms. Odráží se tu i průměr plotny disku – velikost.
Odezva je asi největší výhodou SSD disků ve srovnání s klasickými. Vyhledávací
časy u nich nedosahují zpravidla ani 1ms. V praxi se tato výhoda projeví
především rychlou prací s malými soubory nebo při práci s několika soubory
najednou.
Dvě generace rozhraní pevných disků: Starší U-ATA (vpravo) a nová SATA.
Rozdílné nejsou jen datové kabely, ale i napájecí konektor.
Vyrovnávací paměť
Paměť anglicky zvanou „cache“ má snad každá významnější komponenta v
počítači. Jde o paměť užívanou k urychlení operací. Může obsahovat informace o
naposledy prováděném úkolu, může uchovat odkazy na frekventovaně
přistupovaná data, ale také pomáhá jako zásobník při větším vytížení. A čím větší
vyrovnávací paměť je, tím výkonnější disk pravděpodobně bude.
Nemusí to však platit absolutně, efektivní využití cache disku je dáno
programovým vybavením disku, takže se mezi výrobci může efekt docela hodně
lišit. Tam kde jednomu výrobci stačí 16MB, jiný raději nasadí dvojnásobek, ale
výkon může být stejný. Vyrovnávací paměť tedy není určujícím faktorem.
Hustota zápisu
Poslední, čemu se dnes budeme věnovat, je hustota zápisu na plotnu. Stejně jako
se u procesorů zvyšuje neustále počet tranzistorů, u pevných disků zvyšují
výrobci hustotu zápisu. Špičku momentálně tvoří modely s 500GB na jednu
plotnu, starší generace nabízela 330GB, a pokud se podíváte o deset let zpět, tak
se na stejnou plochu vtěsnalo jen asi 10 až 20GB jedniček a nul.
A k čemu je nám vyšší hustota dobrá? Inu, když má pevný disk menší počet
ploten, méně se zahřívá, má nižší hmotnost (plus pro notebooky), spotřebuje
méně elektrické energie a jeho výroba je levnější. Vezměme si příklad 330GB na
plotnu.
K vytvoření 1TB disku s touto technologií je zapotřebí tří ploten a šesti čtecích
hlaviček. Proti tomu 160GB varianta bude mít plotnu využitu jen z jedné strany a
jen jednu čtecí hlavičku. Chcete-li tedy co nejtišší disk, koupíte si
„stošedesátku“, pokud vám jde o kapacitu, musíte počítat s vyšší teplotou disku
způsobenou větším počtem mechanických částí.