Číslo 38/2011 - Koruna Česká

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 38/2011
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Jak pojmenovat koťata, až se narodí naší feně..? Z obsahu
čísla:
Podnět k ideové konfe KČ
renci
1-3
*
Hlídka. 28. Říjen – po za monarchii
chod
4
*
Akce a dění v KČ
5-6
*
Církev
a
monarchie
– Pře hled mší za bl. Karla
7
*
Moravský
historický ka lendář
8
*
Svět
monarchií
– čl. P.
Nohla
9-12
*
Jak se republiky mění v
monarchie
13-15
*
Monarchisté
v unifor mách. ISONZO 1917
16
*
Literatura
– Jos. Roth 17
*
Kontakty
18
*
Diskuse, články:
19
Monarchismus konzervativní a monarchismus racionální, monarchismus legiti‐
mistický, či monarchismus demokratický. Jaká to skvělá témata pro nadcházející (doufejme, že nadejde) ideovou konferenci Koruny České. Lze o tom volně uva‐
žovat a nechat myšlenky zcela nesystémově plynout. Jakákoliv moc by měla být spojena se službou. Veškeré zákonodárství by mělo vycházet z tohoto základního úběžníku, podle něhož je moc propůjčována vždy jen v míře nutné k výkonu určité služby a v tom smyslu také kontrolována (obecné blaho). Nemělo by být umožněno majetným elitám, aby pomocí svého majetku získávali moc, která není zároveň službou. To ovšem není možné v prostředí, kde panuje obecný souhlas s neomezeným získáváním moci pomocí majetkového vli‐
vu. V prostředí, kde je předmětem uctívání ono zlaté tele, kde se moc získává služ‐
bou zlatému teleti. V takovém prostředí jsou totiž jakékoliv politické systémy a mechanismy, sebelépe vyvážené, naprosto neúčinné. Platí jen moc zlatého telete, která skrze klanění se jí, dosazuje vlastní elity a propůjčuje jim moc, ovšem opět jen k službě vlastním cílům. Bylo by nesmyslem, domnívat se, že majetková moc je jaksi oddělená a nezávislá na službě, nebo na jistém druhu uctívání a klanění se. Problém vězí v tom, že nikdo z nás netuší, jaká moc, jaké záměry a cíle se za mod‐
lou zlatého telete skrývají, a čemu tedy vlastně sloužíme, když od zlatého telete nějaký podíl na moci přijímáme. Ti, kdo hledí do zrcadla a uctívají jen sami sebe, jsou ve skutečnosti chudí, jak na duchu, tak i na majetku, neboť v člověku samotném se žádná moc neskrývá. Služba sobě samému je fakticky nemožná, leda by byla spojena se službou nějaké jiné moci. Zlaté tele nám nabízí, abychom sami sobě sloužili skrze službu jemu, což by nám poskytlo nástroje. Bůh nabízí, abychom službu sobě opustili úplně a naslou‐
chali jemu, což bude mít za následek, že se o nás postará On a paradoxně tak sami sobě prokážeme absolutní službu absolutním zapomenutím na sebe. A přesně na téhle konzervativní ideji správné víry, správného uctívání a klanění se, stojí a padá monarchie. Panovník je potřebný a přijatelný pouze jako součást takového uctívání správného zdroje dobré moci. Jako součást bezduchého systému a politické konstrukce je nejen bezvýznamný, ale i ne­
udržitelný. Proto jiný monarchismus, než ten konzervativní nevidím a liberální, ekonomické či dekorativní formy monarchismu se mi jeví jako nesmyslné. Exupéry píše, že Evropa byla vždy postavena na myš‐
lence, že je správné (v tom smyslu spravedlivé), aby tisíc mužů padlo při osvobození jednoho nespravedlivě uvězněného. A co je na tom ekonomického? Ani nej‐
správnější, nejracionálnější, nejefektivnější ekonomické myšlení nemůže státu či národu pomoci. Ne proto, že by bylo bezduché, ale proto, že jde o druh klanění se zla‐
tému teleti a my nevíme, jakou moc a od koho přijímá‐
me, komu a čemu sloužíme. Stejně tak je nesmyslem počítat (stalo se to moderním sportem politiků a histo‐
riků), zda více lidí zabila inkvizice, nacisté či komunisté, jako by tím mohl být ustaven žebříček politické a mo‐
censké přijatelnosti. Neboť platí – Nezabiješ! Jistěže plýtvat je hříchem, neboť se plýtváním proviňuji ve službě božím stvořením, svým bližním. Ale když zemře několik tisíc lidí pro to, že parašutisté zabili jednoho Heydricha, není to plýtváním a žádné počty a ekonomi‐
ka tu nemají místo, neboť jde o odmítnutí zjevného zla. Počítat, kolik lidí kvůli atentátu na Heydricha zemřelo, a zda by jich pan protektor zabil méně či více, kdyby byl zůstal naživu, je vpravdě hříchem a špatností, neboť princip odpírání zlému zde nahrazujeme principiálně inertní ekonomikou, a jak víme, ďábel je dobrý počtář. Ve vztahu k výše řečenému se domnívám, že pro vy‐
tváření stabilního, živého a vzkvétajícího státu není až tak důležitá matematika a ekonomika, jako spíše prin‐
cipy vztažené k tomu, co, nebo Koho uctíváme, čemu, nebo Komu se klaníme. Toto nazývám konzervativním hlediskem. Pomíjivé měnit ve věčné a věčné pak proží‐
vat v pomíjivosti (jak doporučil náš současný panov‐
ník). Zákon a spravedlnost je také zapotřebí vztahovat k principům, na kterých monarchie a Evropa vždy stály. Zákon má pouze takovou váhu, jakou váhu má au­
torita, která za ním stojí. Největší váhu má tedy Nový a Starý zákon, za nimiž stojí bytost absolutně dobrá s absolutní mocí. Zákon jako lidmi vymyšlený systém, byť sebedůmyslnější, může být (a dnes zhusta je) jen cárem papíru, marnost nad marnost, jestliže autorita, která za ním stojí je malá a pomíjivá. Zákon jako lidmi vymyšlený systém, byť sebedůmyslnější, se může stát (a dnes se zhusta stává) nástrojem k nespravedlnosti, jestliže autorita, která za ním stojí je zlá. Jestliže zákon podléhá moci peněz, neboli zlatého telete, pak to cosi napovídá o charakteru moci, která je propůjčována těm, kteří zlaté tele uctívají. Hebrejci chápali pojem sprave‐
dlnost ve smyslu správnost. Neměli tím ale na mysli správné vyvážení systému, nýbrž správnou autoritu a moc, která za zákonem stojí a garantuje jeho platnost. Takovému myšlení říkám konzervativní. Jestliže totiž chceme upravovat, vymezovat, kontrolovat či lin­
kovat strukturu moci, musíme se nejprve vypořá­
dat s otázkou správného charakteru a správného zdroje té moci. Musíme tento správný zdroj najít a upravit svůj poměr k němu. Fascinace systémy je totiž sama o sobě dokladem, že jsme na tento problém rezig‐
novali, že si chceme poradit sami, bez poměru ke zdroji moci nebo dokonce, že sami chceme být tou mocí, která nadělí společnosti systém, spravedlnost i blaho. To jsou kořeny sociálního inženýrství. A divíme se, že nám to kazí nějací uctívači zlatého tele‐
te. Jak to, že jsou něčí peníze silnější, než náš propraco‐
vaný systém? Říkáme tomu lidský faktor, ale je to fak­
tor moci, která je vždy silnější než systém a nene­
chá se systémem spoutat. Řeknu to ještě jednou: Žád‐
ný systém nespoutá a neusměrní moc, protože systém sám žádnou mocí nedisponuje, leda bychom sám sys‐
tém začali uctívat a klanět se mu. Pak by se přes systém nějaká moc jistě projevila a nás by přijala jako služeb‐
níky. Přesně to se stalo takovým, jako byl Heinrich Himmler. Existuje jediné možné řešení, totiž začít slou‐
žit té správné moci a uctívat ji. Troufám si tvrdit, že i naprosto špatné a nevyvážené zákonodárství, při uctívání dobré moci, povede ke spravedlnosti a k obecnému blahu. Naopak, i to nejvyváženější a nevykalkulovanější zákonodárství, při uctívání a tolerování zlé moci, povede k nespravedlnosti a zmaru. To samé platí o jakémkoliv zřízení a instituci. Nebyl bych monarchistou, kdyby byla možná a mysli‐
telná teokracie. Politické myšlení je myšlení o službě a moci. Nejsme konzervativci, pokud své myšlení nevztáhneme k samému prazákladu a zdroji dobré moci, pokud jediným naším úmyslem a motivací nebude služba. Skutečného konzervativce poznám podle toho, že vstu‐
puje do pří, ale nehádá se, není schopen nenávisti k osobám, odchází ze scény, když nemůže smysluplně sloužit a hledá si službu jinde. Neuráží se a pochybuje sám o sobě. Z určitých principů necouvne. Nejde mu o nezávislost, ale o svobodu, což je podstatný rozdíl. Ne‐
zabije, ale nebojí se formovat. Je velkorysý a příliš ne‐
kalkuluje. Je kritický, ale neužívá kritiku, jako nástroj k tomu, aby srazil dolů vše, co by mohlo převyšovat a zastiňovat jeho maličkost. Nelze nastolit obecné blaho diktátem shora. Všechny takové pokusy skončily tragédiemi a genocidami. Do jisté míry lze diktát v politice uplatnit k tomu, abychom zarazili nástup zjevného zla, jako to učinil například ve Španělsku generál Franko, nebo diktátor Salazar v Portugalsku. Tito diktátoři nedisponovali ani žádnou pronikavou vizí. Nepřemýšleli nad systémy, nevyvažo‐
vali, ale prostě jen zarazili věci a trendy pocházející ze zlého zdroje a dali zelenou trendům konzervativním, pocházejícím z dobrého zdroje. Nutně to muselo vést ke konci diktátu, ale také k duchovní obrodě společnosti a k celkovému uvolnění, chcete‐li, k liberalizaci. Stalin, Lenin a komunisté vůbec se klaněli systémům a pro‐
pracovávali je k dokonalosti. Hodlali nadiktovat cosi, co zřejmě sami vnímali jako dobro, ale za zdroj tohoto dobra považovali sebe, nebo lidmi vymyšlené systémo‐
vé politické konstrukty. Začínali jako slabá a úchylná sekta, ale přesto jim z nějakého záhadného zdroje byla propůjčena vize i moc ovládnout velkou část světa a mysl stamiliónů lidí. Ten zdroj je třeba hledat v tom, čemu se klaněli a co uctívali. Hitler a nacisté uctívali národ, čistotu krve a podobné modly a také jim, skrze tu službu, byla propůjčena moc i vize. Celý národ se po přijetí této pseudovíry začal automaticky chovat jako pohanský kmen. Dnes jsme ve světě plném uctívačů zlatého telete, model lidskoprávnosti, rovnosti, zelenosti, ochranářství všeho druhu a dalších. Společný jmenovatel je zřejmý. Všichni hledají službu něčemu, co je svým významem převyšuje, i když by tomu tak‐
to neříkali. Téměř všichni mají pocit, že s ochotou uctí‐
vat a sloužit je jim propůjčována moc a skutečně tomu tak je, ale nikdo se nezabývá tím, z jakého zdroje tato moc pochází a jaký je její charakter a podstata. Proto je nenazývám konzervativci. Běda monarchistům, pokud budou chtít sloužit nějaké moci, která by nebyla onou jedinou dobrou a absolutní mocí. Běda jim, pokud budou uctívat systémy, klanět se penězům a přikládat jim nějaký větší význam, pokud budou ztrácet čas kalkulacemi, klanět se vlastním vizím či sloužit vlastním ambicím a maskovat to službou obecnému blahu. Běda netrpělivým a nepokorným. O legitimismu bylo již řečeno dost, ale jeho podstata je pro mne také jednoduchá. To, co je legitimní souvisí s legitimitou té jediné legitimní moci a vychází z jejích, dávno zjevených instrukcí. Práva lidu také nejsou tak zcela závislá na vůli panovníka, jakkoliv je legitimním panovníkem. On i lid slouží stejnému Pánu, stejnému zdroji moci a legitimity. Práva panovníka i lidu jsou odvozena od vyšší instance, než je panovník (jinak by byl jen diktátorem), a jejich garantem je vyšší bytost, autorita, moc a síla. Soulad nastává, pokud toto výcho‐
disko a tento zdroj moci lid s panovníkem sdílí. Rozkol nastává, pokud sloužíme každý jiné moci a uctíváme jiný zdroj moci. To je určujícím hlediskem pro shodu či míjení se v pojetí práv a legitimity, pro míjení se v ná‐
zorech na život, na svět a na hodnoty. Pan Halík může být knězem, který nemá zcela jasno v tom, zda slouží Bohu, nebo modle lidských práv neod‐
vozené od zjeveného, liberálním knězem, který oboje směšuje a nerozlišuje. Pan Klaus může být politikem, který v určitou chvíli začne hlásat správné principy, ale tyto teze pro něho představují jen manipulační nástroj a ve skutečnosti může sloužit nějaké modle, a skrze tuto službu nabývá moc, která legitimní být nemusí. Klíčo‐
vou otázkou pro mne zůstává: Komu a čemu sloužím (v nejzazším horizontu), co uctívám a čemu se klaním, jaký je charakter moci, na níž službou nabývám podíl? Pokud je zaměření mé služby správné (jsem spra­
vedlivý) vše ostatní se již srovná samo. Pokud v zaměření naší služby docílíme souladu, nebude­
me se míjet ani v maličkostech a konkrétnostech. Ve straně, v národě i ve společnosti. Pokud se budeme dohadovat o systémech a přitom východiska naší služ‐
by budou jiná, neshodneme se nikdy. Všimněme si, že ti, kdo slouží zlatému teleti, se s většinou národa docela shodnou. Ano, závidí si, předhánějí se, bojují spolu, okrádají se, vraždí, ale shodnou se v tom, že je to tak správně, že to jinak nejde, že to tak v podstatě musí být, že to tak vždycky bylo a jinak nikdy nebude. Upozorňo‐
vat je na nutnost dodržování pravidel je marné. Chtít jim dávat lepší pravidla je ještě marnější. Chtít být schopnější a úspěšnější podle jejich zvrhlé legitimity moci je zhůvěřilost a zaprodanost. Touha po vlastním úspěchu či po veřejném uznání našeho spasitelského díla je pobloudilost. Začít je třeba u základu. U služby, uctívání a klanění se, u identifikace správného zdroje moci, smyslu politiky apod. Panovník a monarchismus může být pochopitelný jen ve spojení se službou správné moci a v tom smyslu legitimní. Dohady o tom, jaké má mít panovník či par‐
lament pravomoci, jsou nyní sporem o to, jak pojmeno‐
vat koťata, až se narodí naší feně. Jan Drnek Vážení kolegové, po mši sv. ve Staré Boleslavi, sloužené o bl. císaři Karlu I. bylo oznámeno: 1. Česká biskupská konference dala souhlas k působení Mezinárodní modli­
tební ligy bl. Karla I. za mír ve všech diecézích českého státu. Zemské sídlo Li­
gy je ve Staré Boleslavi, světové ústředí ve Vídni. 2. uložila liturgické komisi zařazení ne­
závazné památky bl. Karla I. včetně vlastních liturgických textů do českého liturgického kalendáře. J. Pejřimovský Hlídka – říjen 2011
4
Vážení kolegové monarchisté a příznivci Koruny České, stejně jako v loňském roce pořádáme i letos ve výroční den 28. 10. neblahé paměti monarchistický pochod Prahou. Kdo se této akce můžete a chcete zúčastnit, prosím, přijeďte. Všichni jsou srdečně vítáni, není třeba se dopředu nijak speciálně hlásit. Letošní program je podobně jako v loňském roce následující: Veškeré akce se uskuteční přímo v den 28. 10., který letos vychází na pátek, proto pokud by si mimo‐
pražští členové a příznivci chtěli udělat z této akce delší pobyt, neváhejte se ozvat panu předsedovi na e‐mail [email protected] 10:00 ‐ Sejdeme se na Malostranském náměstí ku příležitosti snahy o obnovení pomníku maršála hraběte Radeckého. 13:20 ‐ 13:50 – Prosím dobrovolníky, kteří by pomohli s přesunem transparentů z místa sídla strany na Václavské náměstí (cca 7 minut chůze). Kdo by byl ochoten pomoci, nahlaste se, prosím, panu Ko‐
nečnému ‐ [email protected] 14:00 ‐ Začátek vlastního pochodu projevy u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. cca 16:00 ‐ Ukončení pochodu a položení kytice u sochy Karla IV. u Karlova mostu. Po skončení akce následuje z místa ukončení pochodu projížďka monarchistickým parníkem po Vltavě, která je rovněž určena nejen členům strany, ale i příznivcům a sympatizantům. *DEUS*REX*PATRIA* Oznámení a dění v KČ – říjen 2011
5
3
* Předsednictvo Koruny České jednalo v Praze 11. října 2011
* Schůze MS KČ Strážnice se konala ve Strážnici 6. 10. 2011.
Předsednictvo schválilo přijetí nového člena.
Jan Drnek předložil konečnou verzi Monarchistického kalendáře
na rok 2012. Předsednictvo schválilo vydání cca 400 ks s tím, že
dotisk je možný, dle zájmu čtenářů.
G. s. Aleš Hoffmann seznámil předsednictvo s podmínkami a
povolením m. pochodu. Předsednictvo dokončilo program pochodu a rozvrhlo jednotlivé úkoly.
Petr Nohel oznámil vznik volební komise složené z předsedy, p.
Malého a 5 členů.
Byly projednány variantní možnosti konání GS KČ, vzhledem
k obsazení budovy na Novotného lávce v daném termínu, a možnosti dalšího postupu v otázce návrhu na zrušení zákona č.
61/1918 Sb.
Petr Nohel seznámil předsednictvo s přípravami na konání
ideové konference a požádal o prodloužení termínu pro podávání
návrhů na konferenci do 31. 12. 2011. Předsednictvo prodloužení
termínu schválilo.
Pan g. s. Aleš Hoffmann předložil ke schválení návrh Jednacího
řádu PKČ, který byl schválen. Dále pan Hoffmann oznámil zajištění vedení účetnictví a kanceláře strany.
Pan Šourek navrhl zaslání kytice u příležitosti narozenin J. J.
princezny Sophie von und zu Liechtenstein. Předsednictvo rozhodlo zaplatit tuto kytici s tím, že kdokoliv bude mít zájem přispět
z vlastních prostředků, může tak učinit na účet strany.
Před zahájením byly všem přítomným předvedeny nové vlajky
od Dr. Čížka (česká, českého království, moravská a vlajka
s malým státním znakem R-U).
Dr. Čížek seznámil přítomné s plánovanými monarchistickými
akcemi:
20. 10. 2011 mše sv. v Brně
22. 10. 2011 malý moravský zemský sněm ve Valticích
28. 10. 2011 pochod za monarchii v Praze
11. 11. 2011 monarchistický pochod ve Vídni (schwarz-gelbe
alianz)
24. – 27. 11. 2011 generální sněm v Praze.
Dále se jednalo o návštěvě Karlštejna Brandýsa nad Labem
v neděli 27. 11. 2011, o obnovení popř. doplnění agitačních hesel
a plakátů na pochod za monarchii. Byly projednány připomínky
k webovým stránkám KČ. Bylo by vhodné na stranický web vrátit
rubriku otázky a odpovědi. Pan ing. Petr Tichý se zavázal napsat
článek, kde budou uvedeny všechny používané šlechtické tituly
včetně oslovování těchto šlechticů.
11. 1. 2012 – bude ve Strážnici sloužena mše sv. za JCKV Karla
Habsbursko-Lotrinského. Bude organizována pouť na Madeiru
k 90. výročí úmrtí blahoslaveného Karla. Na audienci u císaře
bude zajištěn autobusový zájezd z jihu Moravy.
Na moravském zemském sněmu budoe prodiskutováno: pokračování monarchistických plesů, možnost zorganizovat společný
zemský sněm Čech, Moravy a Slezska, zaujetí stanoviska
k platformám (konzervativní a racionální).
Pan ing. Petr Tichý přečetl poselství M. Pauříka o mši sv.
v Brně.
Na závěr schůze doktor Čížek a ing. Tichý podali informace o
zájezdu do Vaduzu – audienci u knížete Hanse Adama II.
Jiří Sýkora
* Místní společnost KČ v Plzni zasedala dne 20. 10. 2011
Proběhla diskuze kolem přípravy Kalendáře na rok 2012. Dále
byla diskutována příprava a činnost před krajskými volbami a
příprava kandidátky na krajské volby 2012. Předběžně byl
vysloven souhlas s vytvořením společné kandidátky se stranou
lidovou, neboť nabídka vyšle tentokrát od lidovců.
Pan Otto Brachtel navrhl, aby předseda strany za KČ požádal
JCKV Karla o oficiální foto k prezentaci současného českého
krále, nejlépe v digitálním formátu.
Předseda MS pan Ježík informoval o založení monarchistické
hudební rockové skupiny TRACTUS METALLIFER.
Bylo diskutováno rozšíření členské základny (kontakty s členy
řádu Lazariánů), a přeložení mše ku cti bl. Karla Rakouského
z organizačních důvodů na listopad, účast plzeňských členů na
pochodu za monarchii a GS KČ.
Další plánovaná schůzka u Bernarda 24. listopadu 2011 od
16.30 hodin.
* Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat
vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ.
Pokud by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými
nápady chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krátkému na adresu: [email protected]> [email protected].
* Dne 11. 1. 2012 bude v chrámu Páně P. Marie ve Strážnici
sloužena mše svatá za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského u
příležitosti jeho 51. narozenin. Začátek v 18:00 hodin.
Přeju krásný den. Vivat rex Carolus! Jirka Sýkora
Princezna Sophie z Lichtenštejna oslaví 28. 10. narozeniny Středa, 05. 11. 2011 Vévodkyně Sophie Elizabeth Marie Gabrielle Bavorská se narodila 28. října 1967 v německém Mnichově jako nejstarší z pěti dcer vévody Maxe a jeho ženy Elizabeth. Sophie je přímým potomkem posledního bavorského krále Ludwiga III., který byl jejím prapradědou. Pro nás je jistě zajímavá jedna její praprababička, která se na‐
rodila jako Kinská (podobně jako Sophiina současná tchyně liechtěnštejnská kněžna). To nám jen potvrzuje známý fakt, že Lichtenštejnové jsou de facto ze tří čtvr‐
tin Kinští
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Okruhy k ideové konferenci Koruny České
Vážení a milí členové KČ, předsedové místních společností a odborných komisí,
vzhledem k tomu, že se názory skupin v naší členské základně začínají i v podstatných věcech navzájem rozcházet, usneslo se
předsednictvo KČ na uspořádání Ideové konference KČ, na které by měly být sporné názory diskutovány a objasněny. Cílem
Ideové konference KČ je vyjasnit si vzájemná stanoviska a zajmout jednotný a jednoznačný postoj k budoucímu směřování
Koruny České.
Samotná konference se uskuteční cca v březnu následujícího roku (tedy 2012; přesný termín bude stanoven na základě
náročnosti zpracování návrhů odbornými komisemi). Aby se však nestala bezbřehou a nijak neřízenou výměnou stanovisek bez
jasné koncepce, dovoluji si Vás všechny tímto oslovit, abyste nejprve překládali své návrhy prostřednictvím místních společností.
Návrhy budou shromažďovány Odbornými komisemi, které jim dají podobou vhodnou k diskusi a hlasování, ale např. i sloučí
duplicitní návrhy, abychom se při vlastním jednání co nejméně zatěžovali zbytečnou administrativou.
Jakékoliv návrhy jsou vítány. Pokud bude jakýkoliv člen KČ cítit potřebu předložit svůj návrh k práci KČ, jejímu směřování nebo
ke koncepci její budoucí činnosti, nechť tento svůj návrh postoupí(ideálně s podporou svojí MS) příslušné odborné komisi. Ta
jej pak zpracovaný předloží koordinátorovi Ideové konference k zařazení na program konference.
Zároveň si Vám za tímto účelem dovoluji zaslat kontakty na předsedy Odborných komisí. Své návrhy, prosím, posílejte v kopii i
moji adresu. Předsedy Odborných komisí tímto prosím, aby se sešli v průběhu listopadu nad posouzením návrhů. Předem děkuji
všem a těším se na další spolupráci.
Petr Nohel
KONTAKTY
KOMISE
Internetová komise
Církevní komise
Korunní komise (Arcidům a šlechtické rody)
Zahraniční komise
Legislativní a státoprávní komise
Bezpečnostní komise: Obrana a vnitřní bezp.
Hospodářská komise (fin., prům., dopr., energ.)
Komise pro kulturu, škol., sport, zdrav. a soc.
Komise pro životní prostř., les. a zemědělství
Koordinátor ideové konference
Koordinátor odborných komisí
PŘEDSEDA
Michal Štěpán
Josef Pejřimovský
Václav Srb
Václav Srb
Petr Krátký
Zdeněk Řepka
Jindřich Jenček
Jan Drnek
Radim Špaček
Petr Nohel
Radim Špaček
KONTAKT
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
+420 325 551 266
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická
o 2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Pro vozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací
smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Dar
Pokud
proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytisk něte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00,
Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email:
[email protected]
Církev a monarchie – říjen 2011
7
Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy ‐ zem‐
ská pobočka v České republice Duchovní správa poutního místa Stará Boleslav Matice staroboleslavská Vojenský a špitální Řád sv. Lazara Jeruzalémského Česká křesťanská akademie Brandýs nad Labem uspořádali v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi v pátek 21. října 2011 Slavnostní Mši svatou ke cti a památce blahosla‐
veného císaře a krále Karla I. Rakouského v den 100. výročí sňatku Jejich císařských a královských Veličenstev Karla I. z Domu Rakouského a Zity Bourbonsko‐Parmské.
Celebroval Mgr. Michal Procházka, farář a vikář starobo‐
leslavský. Hudbou doprovází staroboleslavský chrámový sbor Václav. Poutní mše svatá ke cti blahoslaveného Karla rakouského císaře a českého krále byla Habsburského,
sloužena v tradičním římském ritu dne 22. 10. 2011 od 14. 00 hodin v kapličce bl. Karla nad Branišovem u Kdy‐
ně.
Milí přátelé, francouzský správce stránek Sdružení pro blahořečení císařovny Zity, který se stará o všechny jazykové verze včetně češtiny, konečně po několika urgencích zřídil zálož­
Přehled mší sv. ke cti bl. Karla Rakouského ku Aktuality a uveřejnil např. i přehled mší sv. ke cti bl. při příležitosti jeho svátku tento týden. Bohužel se­ 20. 10. 2011 Karla znam odpovídá tomu, co bylo známo 11.10., což byla pů­ Brno, katedrála sv. Petra a Pavla na Petrově, vodně stanovená uzávěrka. Omlouvám se tedy těm, kteří mi v 17.30 hod. posílali aktualizované údaje po tomto datu, protože ty se Český Krumlov, kostel sv. Víta, v 17.00 tam tedy bohužel nedostaly. Podívat se můžete na http://www.beatification­ 21. 10. 2011 imperatrice­zita.org/pages/cestina/uvod/aktuality.php Stará Boleslav, bazilika Nanebevzetí Panny Ma‐
Vám všem krásné a hluboké duchovní zážitky tam, rie, v 18.00. Po mši sv. možnost večerní prohlídky Přeji kde v den svátku bl. Karla a zároveň výročí jeho sňatku se apartmánů bl. císaře a krále Karla na zámku Zitou budete, a všem organizátorům oslav hodně sil a Bo­ v Brandýse nad Labem žího požehnání pro jejich záslužnou práci. Praha, kostel Panny Marie pod řetězem, v 17.00, Lucie Cekotová s uctíváním relikvie Sázava, klášterní kostel sv. Prokopa, v 17.30 Františkovy Lázně, kostel Povýšení sv. Kříže,
Vážení přátelé, dámy a pánové, v 16.15
slavnostní mši svatou k uctění památky blahoslaveného Karla I. Habsbursko‐Lotrinského, císaře rakouského, Plzeň, přeloženo na listopad z tech. Důvodů.
krále českého, markraběte moravského, etc., a k důstoj‐ Horšovský Týn, kostel sv. Petra a Pavla, v 17.00
připomenutí 100. výročí jeho sňatku s JCKV Zitou Opava, Marianum, kaple Božského Srdce Páně,
nému v 18.00
Bourbonsko‐Parmskou. V součinnosti s římskokatolickým farním úřadem na Hradiště u Znojma, kostel sv. Hippolyta, v 18.00
Petrově ji organizuje Sdružení monarchistů Brno, o. s. Ozdobou této mše bývá účast zástupců společenských a 22. 10. 2011
kulturních organizací, historické řády a uniformované Brno-Líšeň, kostel sv. Jiljí, v 7.30
vojensko‐historické kluby nevyjímaje. mši, v 19.00 hod. se pro případné zájemce koná v Po nedalekém salonku Šermířského klubu L.A.G., Kopečná 50, beseda k tématu mše. Tato pozvánka je také určena k Pořad o blahoslaveném Karlovi bude dalšímu všemožnému volnému šíření. v radiu Proglas v rámci v cyklu České ne‐
Jménem všech členů Sdružení monarchistů Brno vás be dne 27. 10., ve 22.00 hod., repríza 31. srdečně zvu a na setkání s vámi se těší 10., v 16.30 hod. Dr. Luděk Šubert, představený SM AKCE – říjen 2011
Vážené dámy a pánové, přátelé a milovníci historie, Moravy a Slezska, tradicionalisté a příznivci monarchie. S radostí vám všem jménem autorské skupiny Pauřík‐
Šubert oznamuji, že se podařilo dát do tisku připravova‐
ný Moravsko‐Slezský historický a duchovní kalendář pro rok 2012, který je věnován 100. výročí narození JCKV Ottovi von Habsburg‐Lothringen, nedávno opustivší svět vezdejší, s historickým doplňkem o historii Moravy. Tento záměr byl již prezentován v červnu t. r. na strán‐
kách Sdružení monarchistů viz: Moravsko‐Slezský histo‐
rický a duchovní kalendář 2012 :: Sdružení monarchistů Brno Řada z vás reagovala předběžnou objednávkou. V záplavě mailů, které každý z aktivistů sdružení přejí‐
má se snadno může stát, že by se nějaká adresa v daném množství mohla ztratit, nebo omylem smazat. (Inu, jsme taky jen lidi a chybovat je lidské…) Z tohoto důvodu prosím, aby se již přihlásivší ozvali s potvrzením o zájmu o kalendář, event. objednali, neboť zájem je skutečně velký. Toto lze učinit na adresu sdružení monarchistů, nebo přímo: [email protected]. Předběžně je uvažováno s tím, že kalendáře bude dis‐
tribuovat autorská skupina, Jiří S Pospíšil pro Brno a okolí, Mikroregion Ostrožsko M. Pauřík a Moravské Slo‐
vácko MVDr. J.Čížek, není vyloučeno, že taktéž politická 8
strana Moravané a případně další moravské organizace Moravská národní obec, Moravský národní kongres atp.
O dalších prodejcích budete ještě informováni, zatím nebylo sjednáno. Není vyloučen ani zájem některých farních knihoven, čímž podpoří kupující taktéž chod náboženských institucí, přičemž se autorská skupina ve prospěch těchto institucí zříká části honoráře a investo‐
ři zisku. Z tohoto důvodu doporučuji co nejrychlejší reakci. Rádi bychom případné zájemce informovali, že první možnost koupě bude již 20. 10. 2011 ku příležitosti mše svaté za blahoslaveného Karla I. Habsburského, která se koná tento den v 17.30 hod. v Brně na Petrově, dále na posezení v šermířském klubu LAG a nadále při setkání příznivců a přátel monarchie, plánovaného 11. 11. 2011 se křtem a případným požehnání církevní důstojností na znamení požehnání příštího roku. Za autorskou skupinu bych si přál, aby se kalendář líbil a rád bych všechny případné zájemce přizval do realizačního týmu, který prospěje nejen podpoře mo‐
ravského a slezského patriotismu, ale i všeobecné his‐
torické osvětě vůbec. O pozornost svědčí i zájem regionálního tisku: viz Rovnost – příloha Slovácko ze dne 18. 10. 2011 Za Sdružení monarchistů Brno ‐ M. Pauřík. SVĚT MONARCHIÍ - říjen 2011
9
Změní se pro čtvrtinu lidí planety nástupnický řád? Velká Británie je nejznámější světovou monarchií, o čemž vypovídá jak zájem veřejnosti o tuto zemi, tak také frekvence informací, které se „od dvora“ šíří i do zemí, které nemají na první pohled s Británií mnoho společného. V posledních dnech ale překvapila zpráva o chystané změně nástupnického řádu, která by se díky vladařské roli krále v britském společenství národů dotkla čtvrtiny světa. Přestože Británie následuje trend severských zemí v rozvolňování nástupnického práva, dosavadní úvahy o případné další modifikaci následnictví byly vždy považovány spíše za teoretické, protože taková změna by musela být podle současné právní úpravy schválena ve všech parlamentech britského společenství. Kdyby ale nový nástupnický řád nebyl přijat všude, hrozilo by tak reálné nebezpečí rozpadu stávající personální unie a různé části Commonwealthu by tak mohly mít různého panovníka. 13. října 2011 zveřejnil britský konzervativní premiér David Cameron návrh na modifikaci nástupnického řádu, kterou rozeslal dalším 16 kolegům premiérům, a ve kterém vyzývá k jeho změně. Podstatou nového nástupnického řádu by mělo být následnické právo pro prvorozené bez ohledu na pohlaví, což v praxi znamená, že se mezi královskými potomky nerozlišuje, zda jsou muži či ženy a přistupuje se ke všem (z pohledu primogenitury) jako by byli muži. Pro nás monarchisty je toto sdělení spíše důvodem k obavám. V kontinentální Evropě se stále drží klasické právo primogenitury, které přepokládá, že po vládnoucím panovníkovi nastupuje v pořadí jeho genealogicky nejbližší mužský potomek. Teprve při vymření mužských potomků celého rodu nastupuje právo žen. Toto právo však není žádným anarchonismem, protože jednak vychází z biblických principů následnictví, a jednak pouze v rámci tohoto dědického práva můžeme hovořit o povolání celého rodu k vládě, kterýžto pojem se v navrhovaná úpravě zcela vytrácí. Právo prvorozených bez ohledu na pohlaví navíc umožní koexistenci příslušníků několika po sobě jdoucích dynastií, což je genealogicky jen těžko přípustné. Vlastně se tímto způsobem připravují o nástupnické právo lidé, kteří se jako princové a tedy následníci narodili, přičemž jediným motivem je udržet korunu v úzkém rodinném kruhu. Korunu tak může zdědit i člověk, který k dané dynastii nenáleží a nemusí být ani šlechticem, byť je v určitém stupni pokrevním potomkem panovníka. Dynastičtí příbuzní, kteří ho co do přirozeného práva na trůn jinak přirozeně předcházejí, jsou zde „ze hry“ zcela vyšachováni. Navíc se zastánci tohoto rozvolnění zaklínají demokracií a rovností práv. Příkladem i zmiňovaný britský premiér, který navrhovanou změnu zdůvodnil takto: „Hájíme rovnost pohlaví ve všech ostatních oblastech života a je anomálií, že v pravidlech souvisejících s nejvyšším veřejným úřadem pokračujeme v ochraňování mužské nadřazenosti.“ Rovnost nade vše? Nutno podotknout, že současné britské nástupnictví je oproti nám známé primogenituře anomálií již nyní, protože představuje vlastně jakýsi mezistupeň mezi primogeniturním právem a navrhovanou úpravou. I v britském nástupnictví má muž přednost před ženou, ale pouze s tou výjimkou, že než přejde následnictví na dalšího člena rodu, musí být nejprve uplatněn i nárok ženských potomků panovníka předchozího. Už toto je však z pohledu přirozeného nástupnictví považováno za velkou výjimku, natož poté nástupnictví prvorozených bez ohledu na pohlaví. Je s podivem, že zrovna konzervativní premiér Británie si neuvědomuje, že právo mužské primogenitury nijak nediskriminuje ženy, ale naopak vychází ze zcela přirozených a logicky rozdílných rolí mužů a žen. Když si navíc pomyslíme, jak obtížné je pro všechny rovnostáře „sehnat“ v jakýchkoliv volbách kýžených 50% žen na kandidát‐
ku, je smutné sledovat, že právě panovnické kruhy by měly v zájmu této „rovnosti“ ustoupit a být zatlačeny do kouta i v tak výsostné věci jako je nástupnické právo. Jestliže britský premiér vnímá toto rozvolnění jako hájení rovnosti, je jen otázkou času, kdy dospěje k názoru, že i samo prvorozenectví je samo o sobě diskriminační vůči ostatní členům rodu a že budou dobré, když se budou dědicové periodicky střídat nebo se bude mezi členy královské rodiny panovník volit. Vzhledem k tomu, že do královské rodiny bude díky výše zmíněné plánované úpravě patřit časem skoro každý, je otázkou, zda zdání volby výběru nejlepší nebude vlastně již klasickou přímou volbou prezidenta… Britský princ si možná bude moci legálně vzít katoličku Kladně lze naopak hodnotit souběžný návrh na zrušení překážky v podobě sňatku s katolíkem, který dosud příslušného člena rodu z nástupnického pořádku v Británii vylučuje. Tato úprava nemá jinde ve světě obdoby mimo jiné také proto, že panovnické právo a korunovace (pomazání panovníka) je přímo odvislé od apoštolské posloupnosti, skrze niž se udílí. Vzhledem k tomu, že Katolická Církev není z pohledu apoštolské posloupnosti v diskontinuitě, je toto opatření zcela nadbytečné a celý systém nepřirozeně komplikuje. Sňatky bez králova souhlasu Premiér chce také omezit povinnost panovnického souhlasu pro sňatky členů rodu, což je úprava, kterou můžeme vnímat jako neutrální, protože panovníkův nesouhlas ve většině případů sňatku jako takovému nezabrání, pouze omezí příslušného člena rodiny v jeho nástupnických, častěji ale „pouze“ titulárních právech. A navíc se prakticky neuplatňuje. Jak změna ovlivní následnictví Abychom si lépe představili, jak změna, pokud bude schválena, ovlivní nástupnictví na nejznámějším trůně světa, připravil jsem pár jednoduchých schémat, která nás na případě fiktivní panovnické rodiny problematikou prove‐
dou. Obr. 1 – Na tomto obrázku je zobrazena fiktivní královská rodina, kde král má 4 děti (dceru, syna, dceru, syna), následně 8 vnuků, 8
pravnuků a dokonce jednoho prapravnuka. Vzorový rodokmen tedy sleduje všechny jeho potomky, nejen ty, kteří jsou členy dynastie
(to jsou pouze mužští potomci a ženy narozené v královské rodině než se provdají).
Obr. 2 – Pro lepší přehled jsem označil vlastní dynastii šedým podkladem. Zelený podklad pak rozlišuje další rodiny, které po přeslici
z královské pocházejí, ale nejsou její součástí. Pro lepší přehled i ženy narozené v královské rodině zobrazuji již jako členy přivdaných
rodin. Stejně tak z důvodů přehlednosti vzorový rodokmen nezobrazuje partnery potomků.
Obr. 3 – Tento obrázek ukazuje následnictví v klasickém mužském primogeniturním schématu. U každého člena je číslo, které určuje
jeho pořadí na trůn. Zde je hezky vidět, že nejprve se uplatní nárok mužů vládnoucí dynastie (č. 1 – 6) a teprve poté, co již nejsou
mužští dědici k dispozici, uplatňují se nároky žen a jejich potomků. V zemí bývalého Rakouska-Uherska navíc platí ustanovení
Pragmatické sankce, které zajišťuje dědičnost v každém případě tím, že o dědičce není nutno hlasovat, neb se jí stává automaticky
genealogicky nejbližší žena ve vztahu k posledně vládnoucímu panovníkovi. Proto je v našem schématu nejstarší dcera sedmá v
pořadí a po ní se logicky nejprve uplatní nároky syna a jeho rodiny a pak až dcery a její rodiny. Pokud by potomstvo první královy
dcery vymřelo bez potomků nebo se trůnu vzdalo, nastupují nároky další dcer a jejich rodin v uvedeném a logicky odvoditelném
pořadí.
Obr. 4 – Toto schéma zobrazuje nástupnictví prvorozených bez ohledu na pohlaví, jak ho nyní prosazuje britský premiér (platí např. již
ve Švédsku). Ze schématu je patrné, že např. osoba č. 3 již nemusí být ani šlechticem (vzhledem k tomu, že je potomkem 2x po
přeslici), a přesto ji tento systém přiznává přednostní právo na trůn před samotnými syny krále (tedy nadále legálními princi!), když
jednoho odsouvá z „rovnostářských“ důvodů na 6. a druhé dokonce až na 15. místo. Navíc pravděpodobnost, že se trůn „vrátí“ zpět
původní dynastii, je v tomto systému prakticky nulová.
Obr. 5 – Poslední obrázek ukazuje tutéž fiktivní rodinu
v situaci současného britského práva, které je
kompromisem mezi předchozími dvěma variantami. Vidíme
jasně, že sice upřednostňuje mužské dědice koruny, ale
zároveň do systému primogenitury včleňuje právo na trůn i
dcerám, než toto přejde na dalšího mužského potomka.
Měl-li by tedy každý princ právě jednoho syna, princip by
byl klasické primogenituře rovný. Naopak – pokud bude mít
vévodský pár William a Kate z Cambridge pouze jednu
dceru, nemusí Britské společenství národů vůbec na nový
systém přecházet.
Zcela na závěr dodávám, že češí králové se drží striktně práva mužské primogenitury (dle obr. č. 3), což je také důvodem, proč v našich zemích docházelo ke změně dynastie jen v opravdu nevyhnutelných případech, avšak vždy s předchozí rodovou návazností. Proto také o českém nástupci (na rozdíl od Británie, které monarchií je…) nemůže být sebemenších pochyb. Petr Nohel Britská královna míří do Austrálie, zřejmě naposledy 16. 10. 2011 Autor: Reuters Sydney ‐ Až britská královna Alžběta II. přiletí příští týden do Austrálie, bude třeba ji oslovovat jako australskou královnu. Tak to alespoň vyžaduje protokol. Republikánům, kteří si přejí, aby se nejmenší kontinent světa oddělil od Velké Británie a jmenoval vlastního prezidenta, ale toto oslovení "poleze na nervy". Královnina návštěva, jež bude vzhledem k jejímu věku ‐ je jí 85 let ‐ pravděpodobně poslední, znovu podnítí debaty o tom, zda by se Austrálie měla stát republikou, nebo ne. Zatím je stále konstituční monarchií, v jejímž čele stojí britský panovník, který má v zásadě pouze ceremoniální úkoly ale také moc schválit rozpuštění parlamentu, jak se to stalo v roce 1975. Stoupenci republiky ale připouštějí, že jakákoli debata bude krátká a že jejich sen o Australské republice zůstane po mnoho dalších let nenaplněn. Plebiscit se odkládá. Na neurčito Proti australským republikánům se spiklo vše ‐ doba, politika i apatie lidí. Nikdo si nepřeje, aby se toto téma opět stalo celonárodní záležitostí. Průzkum veřejného mínění z tohoto týdne ukázal, že monarchii podporuje už celých pětapadesát procent obyvatelstva, zatímco počet stoupenců republiky klesl na rekordně nízkých třiadvacet procent. Australští monarchisté, kteří v roce 1999 zabránili při celonárodním hlasování tomu, aby se Austrálie změnila v republiku, jsou z návštěvy královny Alžběty u nich, na druhé straně zeměkoule, nadšení. Republikáni si v roce 2007, kdy se stal premiérem labourista Kevin Rudd, mysleli, že dostanou druhou šanci. Rudd totiž slíbil další plebiscit o republice. V roce 2010 však musel po vnitrostranických rozbrojích předčasně odejít z funkce a v čele vlády ho nahradila současná premiérka Julia Gillardová. Dokud bude Alžběta, bude i monarchie Její kabinet je ale menšinový a bojuje neustále o přežití. Gillardová proto, ač republikánka, nemá nejmenší zájem otevírat toto téma, jež dělí australskou společnost. Premiérka nyní říká, že dokud bude královna Alžběta žít, zůstane Austrálie monarchií. Pokud se naplní průzkumy veřejného mínění, prohraje Gillardová a její Labour party v příštích volbách v roce 2013 s opozičními liberály Tonyho Abotta, jenž je zapřisáhlým stoupencem monarchie. Monarchisté jsou si ale vědomi, že jim napomáhá situace ve společnosti. Mladí lidé jsou politicky apatičtí a to je hlavní důvod, proč nepodporují republiku. Dalším důvodem je možná i skutečnost, že Austrálie je zemí imigrantů. Každý čtvrtý Australan se narodil mimo kontinent a mnozí z nich jsou proti republice, protože přišli ze zemí, v nichž byla prezidentská moc zneužívána. Diskuse o tom, zda zachovat monarchii, nebo se rozhodnout pro republiku, vrcholily na konci devadesátých let, když se blížila olympiáda v Sydney (2000) a sté výročí vzniku Austrálie (2001.) V posledním desetiletí už se australská společnost zabývala pragmatičtějšími tématy, především ekonomikou. Zdroj ‐ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie‐a‐pacifik/clanek.phtml?id=717267 Měsíční miminko sjednotilo rozdělené monarchisty v Gruzii a přineslo novou naději celé zemi
Letošní 27. září si pravděpodobně dobře zapamatují nejen gruzínští monarchisté, ale také podstatná část obyvatel této starobylé země. Před měsícem se totiž ve Španělsku narodil Giorgi, princ gruzínský a následník trůnu. Jeho narození je přesto pro gruzínskou společnost významnější, než narození jakéhokoliv jiného následníka. Již několik generací totiž proti sobě stojí dvě znesvářené větve dynastie Bagrationů, které si obě činí nárok na gruzínský trůn. Vhledem k tomu, že dějiny gruzínského království nestály nikdy tak silně na principu primogenitury, jako dějiny našeho kulturního okruhu, lze symbolický souboj těchto dvou linií alespoň teoreticky trochu pochopit. Genealogicky starší větev rodu Bagration‐Muchraneli vede princ David, který je také jakožto nejprimogeniturnější potomek slavné dynastie považován vcelku oprávněně na hlavu celého rodu (jeho starší bratr se nároků na trůn vzdal). Druhá větev Bagration‐Gruzinsky je dnes zastoupena pouze hlavou této line princem Nugzarem, který je ale posledním mužským před‐
stavitelem této linie. Důvod, proč někteří gruzínští monarchisté upřednostňují nároky druhé větve Bagrationů, je prostý. Z ní totiž pochází poslední vládnoucí gruzínský král Giorgi XII., který zemřel v roce 1800 a princ Nugzar je jeho potomkem v 6. generaci, byť má sám pouze dvě dcery. Naopak princ David, i když je hlavou rodu, má ve své linii posledního gruzínského krále až v 16. generaci. Byl jím Konstantin II., který zemřel roku 1505. Na druhou stranu jsou doba „následníci“ díky vzájemným rodovým vazbám obou větví potomci Erekle II. (1744‐1798), byť princ Nugzar přímo a princ David po přeslici. Tato roztříštěnost vedla i gruzínské monarchisty k nejednotné podpoře rodu, byť se shodovali v tom, že Gruzie krále potřebuje a přestože bylo zcela jasné, že následník musí pocházet z rodu Bagrationů. Naděje na usmíření sporu svitla v roce 2009, když si 9. února v chrámu Nejsvětější Trojice v Tbilisi vzal princ David za ženu princezna Annu, která je dcerou princ Nugzara a v očích některých monarchistů dědičkou gruzínské koruny. Horší situace nastala, když po několika letech manželského soužití obu dědiců začala přinášet bulvární media zprávy o jejich neshodách a údajných přípravách na rozvod královského páru. Situace se však změnila 27. září 2011, když královský rod potvrdil, že se v tomto svazku narodil syn Giorgi, který tak v sobě spojuje nároky obou větví rodu a jeho postavení budoucího gruzínského krále je tak nezpochybnitelné. V gruzínské společnost se přitom vedou vážné debaty o restauraci monarchii jako o reálné alternativě k součas‐
nému politického zřízení. Již před několika lety otevřel debatu o této změně gruzínský patriarcha IIlia II., který vyzval 7. října 2007 ke změně státního zřízení pod vládnou Bargationské dynastie. Úspěšně nastartovaný proces diskuse k restauraci monarchie, o kterém bylo již týden nato diskutováno i v parlamentu, a který si získal podporu prakticky všech politických stran v Gruzii, nakonec překazil až vpád ruských vojsk 1. srpna 2008 do Jižní Osetie (gruzínská provinci obývaná převážně Rusi). Doufejme, že Gruzie, která se považuje za nejstarší křesťanský stát světa, dokončí úspěšně dialogy o restauraci monarchie a sen mnoha gruzínských monarchistů se tak konečně splní. Dynastie Bagrationů je navíc jednou z nejstarších evropských dynastií, jejíž původ sahá prokazatelně až do roku 314 po Kristu, a jehož členové jsou údajně navíc přímými potomky biblického krále Davida, k němuž odkazuje i rodový erb se symbolem harfy. Rodokmen gruzínských králů je přílohou tohoto čísla Zpravodaje (na poslední stránce). Petr Nohel
TRADICE - říjen 2011
Jak se republiky proměňují v monarchie… 13
Zabýval jsem se historickými precedenty, které by dokumentovaly přechod od republiky k monarchii. Liberá‐
lům se to bude zdát směšné, vždyť v posledních několika stech letech se společenská zřízení vyvíjejí přesně opačným směrem a zdá se to tak přirozené a neměnné. Od tmářství k pokroku přes marný odpor zpátečníků. Tak tomu rozumíme a v tom jsme vyrostli. Existuje však případ, vpravdě klasický, který by nám mohl obzory našeho rozhledu poněkud posunout. Je to případ antického Říma, těsně před, a po začátku našeho letopočtu. Římská republika trvala již 400 let a představit si cokoliv jiného bylo nemyslitelné. Zákon upadal a vládly pení‐
ze, korupce a ozbrojená moc. Mocenské klany se rekrutovaly nejen z řad patricijů, ale již také z řad zbohatlých plebejců. Stavovské bariéry se prolamovaly a boj klanů o moc začínal svou intenzitou ohrožovat samotnou existenci státu. Každý z klanů se snažil mít svoji frakci v senátu, získávat funkce a mít svého muže mezi nejvyšší‐
mi veliteli legií. Majetková moc se vztahovala k pozemkovému vlastnictví, ale již také k volnému finančnímu kapitálu. Peníze začínaly rozleptávat zákon a narůstal všeobecný pocit nespravedlnosti. Otroci dopravovaní ve velkém do Říma, jako forma válečné kořisti, přišli levněji, než mzda pro zaměstnance a proto hrozivě narůstala nezaměstnanost a bída svobodných občanů (asi jako dnes levní zahraniční dělníci). Řím byl závislý na zásobová‐
ní z dalekých provincií a přestal být soběstačný, což občas vedlo k nárazovým hladomorům. Mocenské klany se snažily dosáhnout výhody, kterou bylo jmenování klanového příslušníka konsulem či kves‐
torem. Konsul měl v senátu právo veta a kvestor býval pověřen vedením válečných tažení, získával moc nad legiemi. Také se dalo dosáhnout jmenování správcem některé z provincií. Obě tyto funkce byly klíčem k rychlému a těžko kontrolovatelnému bohatnutí (tunelování) z válečné kořisti či z provinciálních daňových odvodů. Vítězný a zbohatnuvší konsul, kvestor či vyšší velitel, mohl uplácet své vojáky a kupovat si jejich loajali‐
tu, stejně jako klíčové úředníky v říši. Pokud byl původem plebejec, nebo byl šikovný a svým tažením zajistil přísun potravy, získával obdiv a přízeň luzy. Všichni se při rvačce o moc pochopitelně oháněli republikou a jejím blahem. Opozice podporovaná konkurenčním i klany se pochopitelně téměř vždy snažila konsulův mandát zpochybnit, denunciovat jej jako osobu i vůdce, dosáhnout jeho odvolání a zbavení pravomocí. Pokud měl konsul podporu v luze a sobě loajální legie, ocitl se ve velkém pokušení. Prvním takovým konsulem, který ve svém zápase o moc překročil myslitelné hranice, se stal Sulla, patricij z rodového klanu Corneliů, který takovou situaci v roce 88 př. n. l. vyřešil tažením 6 legií na Řím. Hrdí římští občané své město nebránili, i když Sulla porušil posvátný zákon. Jednak už nebyli tolik hrdí, za druhé měli dost starostí s každodenním přežitím, a za třetí považovali politiku za svinstvo, kterým se zabývají ti nahoře, což jejich situaci nezmění. Sullu měli tehdy zastavit otroci a gladiátoři najatí opozicí. Ale nezastavili. Sulla nastolil diktatu‐
ru, tehdy ještě mírného typu. Když o rok později sám opustil Řím, nezmohla se opozice na nic jiného, než na nastolení jiného diktátora – Cinny. Opozice nelenila a rozpoutala proti Sullovi občanskou válku. V roce 82 po krvavé bitvě před branami města, v níž padlo 50 000 Římanů, se Sulla zmocnil Říma a podruhé nastolil diktaturu, tentokrát krvavou. Nechal sepsat listiny proskribovaných členů opozičních klanů a vyhlásil, že mohou být bez‐
trestně zabiti a dokonce vypsal odměny na hlavu. Luzu si tímto krokem získal, neboť lov na proskribované souvisel s drancováním a obohacováním se. Později se již nevraždilo ani tak kvůli politice, jako právě kvůli majetku a na seznamech se ocitali i lidé, kteří Sullovi nebyli nebezpeční, zato byli majetní. Sulla sám si však s nabytou mocí jaksi nevěděl rady, v roce 80 ukončil dobrovolně svou diktaturu, vrátil republiku senátu a spoko‐
jen s tím, že povraždil opozici, o dva roky později zemřel. V takovém prostředí vyrůstal Julius Cesar (vyslovováno původně kaisar) z rodového klanu Juliů. Za Sulovy diktatury se musel skrývat a byl si od mládí vědom toho, že zákony a lidová demokracie již zhola nic nezaručují, že důležitá je moc získávaná nikoliv podle práva, ale úplně jinými prostředky. Mezitím se o další převrat pokusil Markus Lepidus, ale neúspěšně. Vzápětí vypuklo Spartakovo povstání. Cesar podporován svým klanem se stal senátorem a vojenským tribunem, poté prétorem, který si získal popularitu tažením proti Iberům v Hispánii. V roce 59 byl zvolen konsulem. Klanoví a vojenští vůdci si uvědomili, že lid vyčerpaný válkami a revolucemi představuje sud s prachem pod jejich nohama a proto, aby zklidnili situaci a přenesli soupeření do pouze politic‐
kých sfér, uzavřeli mafiánskou dohodu o neútočení zvanou triumvirát. Klanoví představitelé Crassus, Pompeius a Cesar přistoupili na to, že se vzdají naděje na absolutní moc a každý z nich se odškodní třetinovou mocí. Jenže moc sama takovou strukturu svého působení obvykle nikdy dlouho nepřipustí a vždy působí ve prospěch pyra‐
midové struktury. Cesar se stal prokonsulem v Předalpské Galii, což mu přineslo vydatný zdroj finančních prostředků. Odtud zahájil své tažení do Zaalpské Galie. Válčil zde plných 8 let a za tu dobu se změnilo mnohé. Připojení nové obrov‐
ské a bohaté provincie k říši mu vyneslo nebývalou popularitu u římského lidu. Následným efektem získal strach, závist a odpor bývalých triumvirů a ostatních klanů v Římě, kde proti němu vznikla silná opozice usilující o jeho odvolání a znevážení jeho úspěchů. Jenže Cesar měl v rukou cosi, co opozice jen tak lehce získat nemohla. V galské válce se vytvořilo drsné a pevné souručenství vojska a jeho velitelů, které přijímalo rostoucí nepřátelství z domova jako nevděk a také výzvu. Souručenství spojené něčím, co mohlo po nějaký čas vydržet i bez peněz a prostředků. Počátečním motivem Cesarova pochodu na Řím v roce 49 bylo právě jen rozbití opozice. Cesar hodlal zabránit vlastní zkáze a zkáze vlastního mocenského klanu, který se v Římě ocitl v defenzívě. Neusiloval přímo o diktaturu a rozhodně nehodlal napodobit Sullu. Opozice mu však jinou možnost nedávala a tedy vypukla občan‐
ská válka. Do roku 45 Cesar své oponenty, nyní již soupeře, zničil. Odmítl nabízený královský diadém, ale nemohl rezignovat na ovládání senátu a politického života v říši, na alespoň mírnou formu diktatury. Odmítl mstu a krev, nikoliv však zbylá opozice. V roce 44 byl v senátu zavražděn. Spiklenci, prý jich bylo asi 60, představovali velmi nesourodou směs politických idealistů republikánů, a cílevědomých racionálních zástupců klanové opozice. S vděčností lidu a ale, ke svému překvapení nesetkali, a opoziční klany byly příliš oslabeny občanskou válkou, na to, aby se některý z nich bleskově chopil úplné moci. V takovém prostředí vyrostl Cesarův prasynovec Oktavián. Klan Juliů zachránili před zkázou dřívější, zejména vojenští Cesarovi spojenci, především Antonius. Mladý Oktavián prakticky kopíroval svým životem Cesarovu cestu k moci, ovšem bez vojenských epizod. Byl lidem považován za Cesarova dědice, pocházel z téhož rodu a uměl toho patřičně využít. Přistoupil i na spolupráci s ideovými republikány a ničím nevzbuzoval podezření, že by chtěl usilovat o diktaturu. Stejně jako prastrýc vytáhl roku 43 s 8 legiemi na Řím a státním pučem si vynutil zvolení vlastní osoby konsulem a zavržení i pronásledování Cesarových vrahů. Tím se zbavil jedné části opozice, a s novými mocnými se opět, jako Cesar, dohodl na rovnováze, kterou představoval triumvirát. Vážnost senátu byla ta tam. Funkce se nyní již bezostyšně kupovaly, nebo vynucovaly silou, přidělovaly se automaticky vlastním klanovým členům. Zbytek senátu tvořila jakási vata do počtu, kterou čas od času někdo doplnil vojáky, nebo nevýznamnými osobami. Po jistém období klidu zákonitě následovala občanská válka a do roku 29 Oktavián triumviry i ostatní oponenty uničil. Dosáhl takřka výhradní samovlády, stejně jako před ním Sulla a Cesar. Jeho diktatura však byla mnohem lépe kamuflovaná. V občanských a klanových válkách byly klany natolik oslabeny a decimovány, že neměly sílu postavit Oktaviánovi novou opozici. Oktavián, na rozdíl od svých předchůdců, měl jasnou vizi a představu, jak svou moc stabilizovat a učinit ji dlouhodobou, zdola již neohrozitelnou. Musel vytvořit takový systém vlády, který by byl v souladu s více než 400 let existujícím, tradičním republikánským uspořádáním římského státu a součas‐
ně zlegalizovat existující skutečnost, že vláda nad ním už nenáleží senátu, konzulům ani ostatním republikán‐
ským institucím, nýbrž velitelům legií. Začal povyšovat významné spojence do šlechtického stavu, čímž vytvořil novou vládnoucí patricijskou vrstvu, závislou na něm samém. Kvůli přízni lidu reformoval daňový systém a zajistil nejprve dostatek, později mírný blahobyt. Omezil užívání otroků a vrátil Římanům práci. Také veřejně a demonstrativně usiloval o mravnost a zbožnost, neváhal přísně potrestat opak. Vrátil státu i městu vážnost a Římanům sebevědomí, připojil velkou obilnici Egypt a konsolidoval Galii, dokonce poslal vojenské výpravy za Rýn a za Dunaj. Zaměstnal vojáky, vybudoval menší, ale stálou, státem placenou, a na sobě závislou armádu, kterou již nemohly zneužívat vojenské klany. Rozptýlil legie do pohraničních provincií, aby nevyjídaly Itálii a nestaly se pokušením. Půdou v nových provinciích bohatě odškodnil veterány a udělal z nich sedláky. Budoval říši jako svou vlastní rodinu a v očích lidu se stal otcem (pater familias). Oktavián, obdařený titulem Augustus – vznešený, byl realistou, a netrpěl žádným sentimentem. Velmi dobře věděl, že nemůže obnovit a přijmout královský titul. Současně mu nemohl uniknout fakt, že uspořádání moci se změnilo v de facto monarchii. Musel vymyslet a uskutečnit nějakou novou, doposud nerealizovanou formu monarchie, a zároveň nemohl vymazat 400 let republiky. Výsledkem musel být jakýsi kompromis mezi samovládou a republikou. Cosi dostatečně monarchistického, ale také dostatečně demokraticky lidového. Zpočátku vymyslel principiát, v němž sám sebe nechal prohlásit za pouze prvního ze senátorů (v českých ději‐
nách najdeme obdobu u Přemyslovců, kteří před Václavovou smrtí a Boleslavovým vyvražděním konku‐
renčních rodových klanů, byli považováni za rovné všem svobodným českým mužům, ale za první z nich). V roce 27 vrátil Oktavián v okázalém gestu všechny své pravomoci senátu a formálně tak obnovil republiku. Hned následujícího dne si nechal senátem udělit správu poloviny provincií a později titul doživotního tribuna i další tituly. Prostřednictvím legátů, které sám jmenoval, udržel svoji kontrolu nad vojskem. Roku 13 převzal i titul nejvyššího kněze. Oficiální titul Cesar si tehdy nikdo nespojoval s královstvím, ani s monarchií. Ve skutečnosti Oktavián vymyslel konstituční monarchii, tedy zákonem vymezené rozdělení pravomocí mezi voleným senátem (parlamentem) a panovníkem, který má ovšem právo veta a dostatek moci, aby si jej vynutil. Poprvé byl uskutečněn model: Moc shora a kontrola zdola. To, že se Oktaviánova monarchie s každým dalším Césarem stávala absolutistickou, bylo nezamýšleným efektem, který způsobovala složitost a rozlehlost říše, jejíž správa vyžadovala pevnou ruku a nikoliv žvanění, nebo konkurenční boje na nejvyšších postech. Konkurenční boj se přenesl do poněkud nižší vrstvy, z níž se panovníci a nejvyšší hodnostáři rekrutovali. Tyto vrstvy však již nikdy nebyli panovníkovi rovné. Když Oktavián roku 14 našeho letopočtu zemřel, panoval již dlouhých 40 let a málokdo z jeho současníků si ještě pamatoval, jak vypadala skutečná republika. Co dodat, a jak tento příběh přerodu republiky v monarchii promítnout do naší současnosti? Fakticky patříme do říše, která má stále ještě nejmocnější armádu světa. Patříme do říše, kde mravnost a zákony znamenají jen málo a upadají, kde se konkrétní moc prosazuje zcela cynicky skrze peníze a majetky, korupci a případně i něčí ozbrojence. V naší říši žije mnoho idealistických republikánů, kteří jsou naprosto slepí k narůstajícímu vlivu mocenských klanů. Ty spolu soupeří, kupují a vynucují si funkce, úřady a tituly. Jen ony občanské války se zatím vedou na jiném poli a jinými prostředky. Že vypuknou nějaké ostré a opravdové, vyloučeno není. Naší říši také chybí jednotná idea a víra, duchovně se jedná o tříšť pseudonáboženství a pověr, ateismu a nihilismu. Orgie, kult sexu a všemožné orgie nám nejsou neznámé. Mocenské klany vysávají z lidu prostředky k obživě, protože je hromadí k zostřujícímu se boji o samovládu. Do to, co se děje nahoře, vidíme stejně tak málo, jako viděli soudobí Římané. Všichni jsme si formálně rovní a funkce jsou formálně čestné. Ve skutečnosti jsou obsazované klanovými příslušníky. Volíme jako diví, a ať volíme tak, či onak, nahoře si stejně každý dělá, co chce, a dějí se věci, které bychom nechtěli a nevolili. Jak dlouho může trvat, než bude uzavřen nějaký triumvirát, než jeden z klanů získá rozhodnou převahu? Skutečně je pro nás tak nepředstavitelná proměna republiky v monarchii? Je nepředstavi‐
telné, že se jedná o přirozený vývoj, který si vynucuje vždy po čase skutečná podstata a charakter moci? Ne, nebudou to ony kultivované monarchie, jaké známe z 19. století, ani ty současné evropské a víceméně formální monarchie. Bude to něco navenek nového, ale bude to monarchie, neboť se odpovídajícím způsobem změní struktura moci. Pravděpodobně nebude ani obnoven provokující titul krále či císaře. Zřejmě vznikne docela nový titul, teprve po několika již zvyklých a smířených generacích. Nového panovníka ale bezpochyby poznáme. Začne tím, že lidu uleví a zajistí mu lepší život, stejně jako jistou jednotu a hrdost, posílí pravidla, vážnost zákonů a spravedlnost. Budeme mu fandit a vzpomínat na něj s úctou. Na to se spolehněte. Jan Drnek Monarchisté v uniformách – říjen 2011
VÝPRAVA VYSLOUŽILCŮ ZA POMNÍKEM VE ŠLUKNOVĚ Členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny dne 16. října 2011, využili odpoledne k výpravě české za pomníčkem, který se měl dle pamětníků, nacházet u bývalé výletní hospody nad Šluknovem. Václav Hrabě získal zprostředkovanou informaci, že by mělo jít o pomníček, který nechali postavit padlému vojáku jeho kamarádi, právě u jeho oblíbené hospody, kam rád cho‐
díval na pivo. Poblíž základů dnes již zbořené hospody jsme skutečně nalezli kámen nesoucí stopy opracování. Po otočení kamene, jsme zjistili, že nese nápis s letopoč‐
tem a iniciály dotyčného. Doslova příslovečně " společ‐
nými silami " jsme kámen usadili do původní pozice čelem k nedaleké cestě. Po letech tak získal pomníček zpět svou důstojnost a bude sloužit původnímu účelu. Cestou zpět jsme vyhledali na šluknovském památníku jméno vojáka, jehož iniciály jsou vytesány do kamene, jmenoval se Rudolf Richter, narodil se 19. 4. 1874 a v říjnu 1915 byl prohlášen za nezvěstného na ruské fron‐
tě. MV ISONZO 1917 V Třemošné u Plzně se 1. 10. 2011 Uskutečnila tradiční rekonstrukce bitvy na Soči v Itálii z roku 1917. Bitvy se zúčastnilo množství vojensko‐
historických jednotek z Čech a Moravy, také za‐
hraniční hosté. Akce byla zahájena slavnostním nástupem jednotek na plzeňském Ring‐platzu, pochodem k nádraží a odjezdem na bojiště. foto č. 1 - členové KVH K. Suchý ostrostřelec/, Mgr. J. Lipecký ostrostřelec, ing. F. Celba kapelník RU námořnictva,
ing. J. Svoboda zde v uniformě 2. jízdního pluku ruských
legií, V. Kochánek feldwebl LIR č. 8, a náš kamarád L.
Skipala RU jízda.
foto č. 2 - ještě momentka z Plzně
foto č. 3 - obrněný vůz s velitelem z Mladé Boleslavi J.
Křelinou.
foto č. 4 - momentka z vojenského tábora.
Dodal Jindra Liperký
16
LITERATURA – říjen 2011
17
V rejstříku Rothových úvah zaujímá první místo Hitler. Potom Bůh a Goebbels Kniha Joseph Roth Filiálka pekla na zemi ‐ spisy z emigrace (Přeložil Ondřej Sekal) Academia, Praha 2011, 237 stran, 350 korun. Zastánce rakouské monarchie, spisovatel Joseph Roth, musel svou číši hořkosti dopít až do dna. V roce 1939 zemřel v Paříži v důsledku nadměrného holdování alkoholu. Ještě předtím si ale rodák z Haliče zajistil literární nesmrtelnost románem Pochod Radeckého a navazující prózou Kapucínská krypta. Nemělo Rakousko mnoho takových přímluvců, jako byl Joseph Roth (1894‐1939), spisovatel, žurnalista, autor nesmrtelného románu Pochod Radeckého a dalších jedinečných próz jako Job či Falešné závaží. Autorovo rakušan‐
ství je jednak antiněmecké, jednak monarchistické. Z čehož plyne, že dějiny uchystaly Josephu Rothovi dva smrtelné údery ‐ v roce 1918 v podobě rozpadu jeho milovaného mocnářství a v roce 1938 tím, že zbytkové Rakousko bylo pozřeno nacistickým Německem. O rok později ho v pařížském exilu zastihuje smrt, která je jednak předčasná ‐ upil se ‐, jednak milosrdná, neboť kdyby se tak stalo o rok později, byl by Joseph Roth nucen pocítit dějinný úder číslo tři ‐ v podobě německého vpádu do Francie. Spisovatel Joseph Roth (vpravo) se svým
přítelem Stefanem Zweigem v roce 1936
v Ostende.
foto: Getty Images
Hitler, Bůh, Goebbels, Ježíš Výbor Rothovy publicistiky Filiálka pekla na zemi se týká let 1933‐1939, kdy autor, opustiv Berlín, žije v Paříži. Jde buď o články do exilových časopi‐
sů, dopisy Stefanu Zweigovi či nepub‐
likované úvahy z pozůstalosti. Témata krouží hlavně kolem němec‐
tví, židovství, rakušanství, smyslu emigrace, ale dochází i na věci vyššího řádu, jako jsou otázky náboženské či ty, které se týkají místa a smyslu spisovatelské práce. Obraz o tom, kam Joseph Roth svým psaním cílí, skýtá jmenný rejstřík. V něm nejvíce položek zaujímá Hitler, následován Bohem (Jehovou), poté Goebbelsem a Ježíšem Kristem (Vykupitelem) ‐ v dalším sledu to je rakouský premiér Dolfuss, Thomas Mann, Nibelungové, Stefan Zweig a Richard Wagner. Už toto rozestavení základních "hráčů" svědčí o tom, že se tu hodně polemizuje a že perspektiva, kterou se tak děje, není toliko pozemská. Rothovo odmítání novoněmeckého nacistického pohanství je zcela nekompromisní. Stavu po roce 1933 spisovatel namnoze dohledává historické důvody a hodně času tráví i rozborem německé mytologie. Uznejme svoji porážku Údery proti tomu všemu Joseph Roth vede přímo, často až s pamfletistickou útočností. Třetí říše je filiálkou pekla na zemi. Své schytává zejména Goebbels, který autorovi představuje zcela největšího ničemu. Za vědomý žert považuje, že "první ministr propagandy kulhá". Ruku v ruce s tímto rapsodickým hněvem, který nezřídka dosahuje až spílačských tirád, jde velmi racionální hodnocení situace po roce 1933. Karty jsou rozdány, víme, kdo je kdo. Zejména Židé by měli být prosti iluzí, neboť oni jsou prvními, koho "furor teutonicus" postihuje. Tedy "uznejme svoji porážku", nechlácholme se, že to bude lepší, nepaktujme se s barbary... A pokud by si i někdo z ušlechtilých humanistů myslel, že třetí říše se zastaví u Židů, tak chyba lávky: "Tím, že zde likvidují Židy, pronásledují Krista." Vůbec vztah mezi židovstvím a křesťanstvím vyplňuje v Rothových úvahách hodně místa. Příkré soudy zaznívají na adresu německých protestantů: "...byli sotva tři sta let křesťany, a už začali protestovat..." Je narýsována spojnice mezi Lutherem a Hitlerem. Autor tvrdí, že bez Luthera by nebyli ani Hegel a Marx ‐ a i v Nietzschovi "je možno rozpoznat protestanta přestrojeného za pohana". Naše nynější krize Rothova publicistika není jen pokračováním Zolova "žaluji", ale snaží se být tak trochu i masarykovskou analýzou "naší nynější krize" či Černyševského návodem "co dělat?". Je nutno zachránit pravou německou tradici, což musí učinit především Rakousko. Odhodit každý rozdělující patriotismus. Z pozice "prorockého pesimismu" se upnout k hodnotám, které nelze najít na tomto světě. Dostáváme velmi pěkně uspořádanou a připravenou knihu s instruktážním úvodem i obsáhlými vysvětlivkami. Nicméně je třeba se ptát, proč tato kniha vyšla zrovna v edici Paměť, když jde o texty úvahové? Edice Paměť přinesla několik mimořádných počinů a už tak je vedena dost širokou stopou. Proč ji ještě rozšiřo‐
vat? Jiří Trávníček, Zdroj ­ http://life.ihned.cz/knihy/c1‐53195660‐peklo‐na‐zemi KONTAKTY – říjen 2011
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112012*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222012*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz/
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
18
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
Bc. Aleš Hoffmann
+420 607 208 971
[email protected]
Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník
Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
Redakční rada:
www.zrusmeprezidenty.cz
Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected]
Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected]
Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku.
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2011
Objednávejte
nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.
DISKUSE – říjen 2011
Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií předsednictva KČ
Čeští multimilionáři chtějí bojovat proti korupci vlastními penězi 19. 09. 2011 ‐ Znechucení byznysmeni tak začínají přebírat iniciativu a část z nich se chystá do boje s korupcí vrhnout své peníze. Míra korupce v Česku podle podnikatelů už přerostla únosnou mez. Politické garnituře nevěří a začínají volat po občanské aktivitě. V pondělním vydání o tom informují Hospodářské noviny (HN). Zvláště tvrdě kritizuje poměry majitel skupiny Agrofert Andrej Babiš. Jeden z nejbohatších Čechů označil zemi za Palermo, kde vládne mafie. Státní majetek je podle něj "díky dokonalému systému rozkrádán po stami­
lionech a miliardách". Právě korupce podle něj brání provedení nezbytných reforem, protože politici pro ně nezískají občany. "Jak mohou po občanech chtít, aby šetřili, aby se uskromnili, když lidi vidí, jaké obrovské sumy se rozkradou ze společné kasy!" říká Babiš. A tvrdí, že situace se stala neúnosnou po roce 2006, kdy politickou kulturu v Česku začali určovat "lidé jako Mirek Topolánek, Marek Dalík, Aleš Řebíček, Pavel Bém, Roman Janou­
šek či Martin Roman". Babiš není s těmito názory sám. Padají i stejná jména, jen se je podnikatelé neodvažují tak jako Babiš nahlas vyslovit ‐ už proto, že pro obvinění právě těchto osob nejsou žádné konkrétní důkazy. "Poměry v byznysu i justici jsou neudržitelné, něco se udělat musí," říká Jiří Šimáně, majitel skupiny Unimex, zakladatel letecké spo‐
lečnosti Travel Service. "Vláda se pokouší situaci zlepšit, jenomže to jde příliš pomalu a ne dost razantně," soudí majitel skupiny Linet Zbyněk Frolík, který od nuly vybudoval jednu z nejúspěšnějších českých exportních firem. "Korupce je největší brzdou české ekonomiky. A hlavní téma, o které se investoři v souvislosti s Českem zajímají," upozorňuje Magdalena Souček, vedoucí partnerka české pobočky Ernst & Young. Na nefunkčnost českých státních institucí upozornil v červnu prestižní deník Financial Times. Mezi nejhlasitější kritiky systému patří Americká obchodní komora. "Kdo musí jednat v Česku se státním sektorem, čelí spoustě potíží," stěžuje si její výkonný ředitel Weston Stacey. Znechucení byznysmeni tak začínají přebírat iniciativu a část z nich se chystá do boje s korupcí vrhnout své peníze. Šéf společnosti RSJ Algorithmic Trading Karel Janeček založil nadační fond proti korupci, který podpo‐
ruje řada jeho kolegů. Babiš zas volá po vzniku nového "občanského fóra": "Kdyby vznikla občanská iniciativa za očištění zdejšího prostředí, podpořil bych ji. Je to v zájmu tohoto státu". Poznámka redakce: Vlci se nažrali a potřebují klid a pravidla, aby mohli v klidu trávit.
Pořádek začíná od maličkostí Co všechno jsme si nechali postupně vnutit a jak mnoho je toho špatného! O čem to píši? No, skoro o všem okolo nás. Začnu‐li od věcí principiálních: nechali jsme si vnutit – a někteří z nás tomu snad i věří, že máme právo na bydlení, právo na práci, právo na zdravotní péči zdarma, právo na život v míru, právo na blahobyt a já nevím ještě jaká práva. V salónech žvanilů se o tom může krásně diskutovat, téma je líbivé – v tomto směru „nosné“. Co ale realita? My starší si dobře pamatujeme, jak nám toto „právo na bydlení“ soudruzi zajišťovali (neko‐
nečnými pořadníky na byt), právo na život v míru bylo stále ohrožováno prohnilými kapitalisty – imperialisty, právo na zdravotnictví zdarma bylo lemováno institucionalizovaým uplácením a sanatorii pro vyvolené a konečně stran bohatství jsme byli všichni stejně „bohatí“ – všichni jsme si byli rovni, i když platilo, že někteří z nás si byli rovnější... Ale nejen v zásadních věcech, bohužel i ve všedním životě jsme dlouhodobě „prošpikováváni“ moudry srov‐
natelnými s předešlým. Jedni si dovolují vše a ti slušnější si musí vše nechat líbit – protože jsou slušní. Vězení má být přepychové, aby se tam vězni cítili co nejlépe (a asi se tam také rádi vraceli – což se pohříchu dobře daří). Ve škole se musí učitelé přizpůsobit žákům, nechat se urážet a zesměšňovat, drzí nevychovaní žáci si mohou dovolit téměř vše. Tělesný trest je něco navýsost špatného. Kdyby jakýsi mladíček dostal zavčas pár facek už ve škole, nemusel jich pár dostat dvakrát těsně za sebou. Podle mého hlubokého přesvědčení pan Kalousek učinil to nejsprávnější, co udělat mohl (a měl). K panu Ka‐
louskovi mám řadu, pevně věřím oprávněných a vážných, výhrad, určitě nejsem příznivcem argumentace fackou a hrubnutí společnosti, kterého jsme svědky, se mi z duše příčí. Ale drzí řvouni musí vědět, že si ne‐
mohou dovolit, co se jim zlíbí, že urážka či jiná podobná sprostota s sebou nese jakési velmi reálné a citelné riziko. Mimochodem, stejný osud měl potkat komunistického spratka, který si dnes v Poslanecké sněmovně dovolil vzít do své nevymáchané sprosté huby – a pochopitelně tedy urážet – bratry Mašíny. Jsem přesvědčen, že je to zbabělec a jim (dnes už tedy pouze Jozefovi) do očí by to neřekl a pokud se v tomto bodě náhodou mýlím a on by si troufnul, dopadl by, jak by si zasloužil: jako krysa. Brno, 22. září 2011, Svatopluk Kalužík, www.konzervativnistrana.cz
BAGRATIONOVÉ
IMERETŠTÍ
Smbat I.
314
Bagrat
353
Smbat II.
367/74
Sahak
po 389
Smbat III.
po 420
Tiroç
450/1
Sahak II.
482
Spandiat
po 505
Varaz-Tiroç
Manuel
560/70
Smbat IV.
616/7
Varaz-Tiroç I.
646
Smbat V.
672
Ashot I.
689
Smbat VI.
726
Ashot III.
762
Smbat VII.
konstábl arménský
asi 735
775
Ashot V.
král arménský
Vasak
po 770
Ashot Msaker
konstábl arménský
Adarnase
král iberský
779
Smbat VIII.
konstábl arménský
862/7
Ashot I.
král iberský
826/30
princezna
princezna arménská
Bagrat I.
král iberský
876
Atrnerseh
vévoda z Tajku
867/9
David I.
král iberský
881
Gurgén I.
král iberský
891
Adarnase IV.
král iberský
923
David II.
král iberský
937
Bagrat II.
král iberský
945
Smbat I.
král iberský
958
Adarnase III.
princ iberský
961
Bagrat III.
král iberský
937
994
David III.
král iberský
1001
Gurgen II.
král iberský
1008
Bagrat III. (IV.)
král gruzínský
960
1014
Giorgi I.
král gruzínský
998
1027
Bagrat IV.
král gruzínský
1018
1072
Demetre
protikrál gruzínský
1053
Giorgi II.
král gruzínský
1054
1112
David
král osetský
dědička Osetie
David IV.
král gruzínský
1073
1125
Demetre I.
král gruzínský
1093
1156
David V.
král gruzínský
1155
Rusudan
princezna gruzínská
1093
1156
Giorgi III.
král gruzínský
1184
David
král osetský
Athom
ostetský
Djadaron
osetský
Tamar
královna gruzínská
1160
1213
Sultan Mogit ed-din
Throgil z Erzerum
David Soslan
princ osetský
1207
Giorgi IV.
král gruzínský
1191
1223
Rusudan
královna gruzínská
1195
1245
Muhammad Mughis ud
din Turkan Shah
1247
David VI.
král gruzínský
král imeretský
1225
1293
David VII.
král gruzínský
1215
1270
Vakhtang II.
král imeretský
1292
sv. Demetre II.
král gruzínský
1259
1289
David VIII.
král gruzínský
1278
1311
Vakhtang III.
král gruzínský
1275
1308
Giorgi VI.
král gruzínský
1308
1314
Giorgi VII.
král gruzínský
král imeretský
1407
Konstantin I.
král imeretský
1327
David IX.
král gruzínský
1360
Bargat Mtzire
král imeretský
1372
Bagrat V.
král gruzínský
1393
Alexandr I.
král imeretský
1389
Giorgi I.
král imeretský
1392
Konstantin II.
král imeretský
1401
Demetre
vévoda imeretský
asi 1445
Thamar
princezna imeretská
1455
Giorgi
vévoda Bagrationi
1390
1446
Konstantin I.
král gruzínský
1369
1412
Alexandr I.
král gruzínský
1389
1442
David X.
Vaghtang IV.
Demetre
král gruzínský
1413
1446
vévoda imeretský
1453
Giorgi VIII.
král gruzínský
král kachetský
1417
1476
Konstantin II.
král gruzínský
král kartlijský
1447
1505
král kachetský
1445-57
1511
Giorgi IX.
král kartlijský
1525/6
král kartlijský
1540
Luarsab I.
král kartlijský
1558
Simeon I.
král kartlijský
1537
1611
Giorgi X.
král kartlijský
1560
1605
Luarsab II.
král kartlijský
1592
1622
David XI.
král kartlijský
1540
1582
Bargrat VII.
král kartlijský
1619
Simeon II.
král kartlijský
1631
Vakhtang V.
král kartlijský
vévoda z Muchrani
1676
Rustam I.
král kartlijský
1565
1658
Archil I.
král kachetský
protikrál imeretský
1647
1713
Giorgi XI.
král kachetský
protikrál imeretský
1648
1709
Kaikhusro I.
král kartlijský
1674
1711
Vakhtang VI.
král kartlijský
1675
1737
Levan
Michael I.
král imeretský
1329
Giorgi V.
král gruzínský
1286
1346
Gulkhan
dědička imeretská
1389
Bagrat VI.
král gruzínský
král imeretský
1435
1478
Alexandr I.
Bagrat I.
Giorgi II.
Alexandr II.
vévoda z Muchrani
1487
1540
král kachetský
1513
král imeretský
1510
Vakhtang I.
vévoda z Muchrani
1510
1580
Levan I.
král kachetský
1504
1574
Bagart III.
král imeretský
1495
1565
Bagrat II. (Teimuraz)
vévoda z Muchrani
1572
1625
Alexnadr II.
král kachetský
1527
1605
Jesse
princ kachetský
1580
Giorgi II.
král imeretský
1585
Konstatntin
král imeretský
1587
Teimuraz
princ imeretský
Konstantin I.
David I.
Giorgi III.
Konstantin I.
Anna
Elene
Levan I.
Bagrat
Rostom I.
Giorgi III.
vévoda z Muchrani
před 1618 asi 1667
král kachetský
1602
král kachetský
1605
král kachetský
1566
1605
princezna kachetská
po 1619
princezna kachetská
po 1619
král imeretský
1573
1590
protikrál imeretský
král imeretský
1571
1605
král imeretský
1639
Teimuraz II.
Teimuraz I.
Alexandr III.
princ kartlijský
1658/60
1709
vévoda z Muchrani
1649
1688
král kachetský
1589
1663
král imeretský
1609
1660
Jesse I.
král kartlijský
1680
1727
Konstantin II.
vévoda z Muchrani
1716
David
vévoda z Muchrani
1612
1648
Bakar I.
král kartlijský
1700
1750
Bagrat IV.
král imeretský
asi 1620
1681
Alexandr IV.
král imeretský
1695
Erekle I.
král kachetský
1643
1709
Thamar
Konstantin III.
David II.
princezna kartlijská
1696
1746
vévoda z Muchrani
1696
1756
král kachetský
1678
1722
Alexandr III.
král kachetský
1737
David (XII.)
regent gruzínský
1767
1800
Bargat
princ gruzínský
1776
1841
Irakli
princ gruzínský
1813
1892
Alexandr
princ gruzínský
1820
1865
Alexandr
princ gruzínský
1853
1918
Petr
princ gruzínský
1888
1922
Giorgi
princ gruzínský
1884
1957
Petr
princ gruzínský
1920
1984
Irakli
princ gruzínský
1909
1977
Nugzar
princ gruzínský
1950
George
princ gruzínský
1944
2008
David
korunní princ
1976
Giorgi
princ gruzínský
2011
Konstantin III.
král kartlijský
král kachetský
1732
Simeon I.
Giorgi VI.
král imeretský
1701
král imeretský
1691
1720
Erekle II.
král gruzínský
král kachetský
1744
1798
Giorgi XII.
král gruzínský
1746
1800
Ioane
vévoda z Muchrani
1755
1800
Konstantin IV.
vévoda z Muchrani
1782
1842
Teimuraz II.
král kartlijský
král kachetský
1680/95
1762
Anna
princezna gruzínská
1976
Thamar
princezna imeretská
1556
Keteven Tamar
princezna gruzínská
1764
1840
Šalamoun I.
král imeretský
1735
1784
Alexandr V.
Mamuka
Giorgi VII.
král imeretský
1704
1752
protikrál imeretský
1749
král imeretský
1718
1778
Archil
princ imeretský
1753
1786
Teimuraz
protikrál imeretský
1783
David II.
král imeretský
1755
1795
Šalamoun II.
král imeretský
1772
1815