Ledčické novinky listopad 2001

E
AD
OB E
Ø
L
E
Í
CN Ú
DÈIC
III. roËnÌk, Listopad 2001
Slovo starostky
V·ûenÌ a milÌ spoluobËanÈ,
dovolte mi, abych hned v ˙vodu dneönÌch Novinek podÏkovala
vöem, kte¯Ì jste svou ˙ËastÌ, pomocÌ Ëi darem p¯ispÏli k p¯Ìjemn˝m dn˘m 28. a 29. z·¯Ì, kdy jsme spoleËnÏ oslavili v˝znamn· v˝roËÌ naöÌ obce.
TeÔ uû se v LedËicÌch ale zase pilnÏ pracuje. KromÏ jinÈho
pokraËuje plynofikace, je p¯ipravov·na kanalizace a opÏt se
zaËalo s ˙pravou ve¯ejnÈ zelenÏ. R·da se s v·mi podÏlÌm
o pozitivnÌ poznatek, t˝kajÌcÌ se vyööÌho ekologickÈho cÌtÏnÌ
ledËick˝ch. Naprost· vÏtöina vys·zen˝ch stromk˘ a ke¯˘ z˘stala neporuöena a na svÈm mÌstÏ! To neb˝valo zvykem.
Z·roveÚ bych vöak chtÏla touto cestou poû·dat v·s, kte¯Ì se
chyst·te s·zet stromky v p¯edzahr·dk·ch, nebo i na obecnÌch
pozemcÌch u sv˝ch dom˘, abyste se p¯iöli na obecnÌ ˙¯ad poradit. Ne vöechny stromy jsou totiû do naöeho katastru
vhodnÈ. OdbornÌci na p¯Ìklad zcela odmÌtajÌ v˝sadbu st¯Ìbrn˝ch smrk˘ a podobn˝ch d¯evin, kterÈ ve venkovskÈ krajinÏ
p˘sobÌ cizorodÏ a nepat¯iËnÏ.
P¯ipomÌn·m tÈû, ûe n·ö sbÏrn˝ dv˘r je st·le v provozu, v nezmÏnÏnÈm Ëase. NenÌ proto nutnÈ vyv·ûet domovnÌ odpad
a suù do cest, nebo p·lit na sv˝ch zahrad·ch cokoliv, co nepat¯Ì do bÏûn˝ch popelnic. Takûe uû ponÏkolik·tÈ: ve sbÏrnÈm dvo¯e uloûÌte do kontejner˘ menöÌ mnoûstvÌ sutÏ, ale
takÈ papÌr, plasty, sklo, kovov˝ odpad, ledniËky, televizory,
autobaterie, zbytky barev, vyjetÈ oleje, koberce, vy¯azen˝ n·bytek, autosedaËky, z·¯ivky, pneumatiky, proölÈ lÈky ... Nelze
p¯ece do nekoneËna omÌlat, ûe nechov·me-li se tak, jak urËuje z·kon a naöe vlastnÌ mravnost, ubliûujeme nejen sobÏ,
ale i ostatnÌm. Je v naöem z·jmu uchovat co nejlepöÌ ûivotnÌ
prost¯edÌ a ne ûÌt mezi odpadky, na jejichû likvidaci pak ze
spoleËnÈ Ñkapsyì jdou zbyteËnÏ nemalÈ finance, pouûitelnÈ
jinde a lÈpe. SbÏrem PET lahvÌ m˘ûete podpo¯it uû t¯etÌ roËnÌk soutÏûe dÏtÌ mÌstnÌ ökoly. StaËÌ jim je, seölapanÈ a zbavenÈ etiket, vÏnovat.
PotÏöila mÏ vöak jin· vÏc. M·m radost z toho, ûe stoup· v·ö
z·jem o ve¯ejn· zased·nÌ obecnÌho zastupitelstva, kter˝ch se
z˙ËastÚujete ve st·le hojnÏjöÌm poËtu. ZÌsk·v·te tu nezkreslenÈ a podrobnÈ informace o dÏnÌ v naöÌ obci, i vy sami se zde
dost·v·te ke slovu. Je to urËitÏ lepöÌ neû naslouch·nÌ nepodloûen˝m ¯eËem a ûbrbl·nÌ v hospodÏ.
Starod·vn˝ stroj na vÏûi kostela svatÈho V·clava pomalu odmϯuje poslednÌ dny a hodiny prvnÌho roku novÈho milÈnia.
Byl to rok ruön˝, pohnut˝, kter˝ p¯inesl velikou nadÌlku krutosti a utrpenÌ. Co n·m vöem tedy pop¯·t do roku, jenû napsan˝ na pap̯e vypad· tak pÏknÏ, do roku 2002? NejvÌc asi
pokrok v srdcÌch, hodnÏ dobrÈ v˘le, klidu a zdravÌ.
Kr·sn˝ rok 2002 v·m vöem p¯eje Ji¯ina Michovsk·
PF 2002
~2~
Kulturní
střípky
Podzim a zima lákají
do knihovny
Advent v Ledèicích
LedËick· obecnÌ knihovna, a p¯edevöÌm jejÌ vÏrnÌ n·vötÏvnÌci majÌ jistÏ radost ze st·le obnovovanÈho a doplÚovanÈho
kniûnÌho fondu. Z·jem Ëten·¯˘ o literaturu stoup·. NejvÏtöÌ
procento z nich tvo¯Ì d˘chodci, dÏti a studujÌcÌ. P¯ÌjemnÈ je
jistÏ i to, ûe veökerÈ sluûby, kterÈ knihovna poskytuje, jsou
pro vöechny zdarma. M˘ûete si tu nejen vyp˘jËit literaturu,
prolistovat Ëasopisy, zahr·t si spoleËenskÈ stolnÌ hry, pob˝t
u poËÌtaËe, ale v brzku i Ñzasurfovatì na internetu. K dispozici je zde obËan˘m k nahlÈdnutÌ broûura ÑKulturnÌ nabÌdka
MÏlnickÈho regionuì, kde se m˘ûete informovat o provozu
st·l˝ch expozic vËetnÏ kontaktnÌch adres, o kon·nÌ koncert˘, taneËnÌch z·bav, v˝stav, divadelnÌch p¯edstavenÌ, p¯edn·öek, sportovnÌch turnaj˘ atd. Otev¯eno je kaûdou st¯edu
od 15 do 18 hodin i pro v·s.
Vöichni jste co nejsrdeËnÏji zv·ni na n·sledujÌcÌ kulturnÌ
akce po¯·danÈ v naöÌ obci. P¯ijÔte spoleËnÏ str·vit kr·snÈ
p¯edv·noËnÌ chvÌle plnÈ oËek·v·nÌ, setk·v·nÌ a vz·jemnosti.
2. 12. ñ PrvnÌ adventnÌ koncert ñ pÏveckÈ vystoupenÌ Pavly SeniË,
ZdeÚka Leopolda Poldy a varhannÌ koncert Radky ätolbovÈ
v kostele sv.V·clava spojen˝ se möÌ a ûehn·nÌm adventnÌch
vÏnc˘ v 15 hodin
9. 12. ñ Druh˝ adventnÌ koncert ñ ËeskÈ baroknÌ i souËasnÈ koledy
zpÌv· dÌvËÌ sbor Dulcia Carmina z Prahy v kostele
sv.V·clava ve 14 hodin
14. 12. ñ T¯etÌ adventnÌ koncert ñ v·noËnÌ sborov˝ zpÏv v pod·nÌ
Dvo¯·kova souboru z Kralup n.Vltavou v kostele sv.V·clava
v 18.30 hodin
21. 12. ñ V·noËnÌ besÌdka ñ kaûdoroËnÌ vystoupenÌ dÏtÌ z mate¯skÈ
a z·kladnÌ ökoly s v·noËnÌm divadlem a p·smem pln˝m
poesie a zpÏvu v 16.30 hodin
24. 12. ñ ätÏdroveËernÌ bohosluûba slova a v·noËnÌ koledy v pod·nÌ
ledËick˝ch dÏti v kostele sv.V·clava ve 20.00 hodin
Jubilea
V ¯Ìjnu, listopadu a prosinci roku 2001 oslavili, nebo slavÌ,
sv· v˝znamn· ûivotnÌ jubilea:
50 let
äkabraha AntonÌn Ëp. 4
Dnebovsk· Ivana Ëp. 192
Plucnar Ji¯Ì Ëp. 125
Petr·kov· Stanislava Ëp. 132
Kr·l Miroslav Ëp. 209
Mrzenov· Alena Ëp. 152
55 let
70 let
83 let
87 let
Jarabicov· Eliöka Ëp. 13
Miler Josef Ëp. 202
Tich˝ VladimÌr Ëp. 171
ätechr V·clav Ëp. 212
Koöù·l Frantiöek Ëp. 172
Blahop¯ejeme vöem tÏmto naöim spoluobËan˘m k jejich v˝znamn˝m v˝roËÌm
a p¯ejeme jim hodnÏ zdravÌ, klidu a pohody do dalöÌch let.
~3~
Cestování za vánoèní vùní
»esk˝ n·zev v·noce vznikl zkomolenÌm nÏmeckÈho v˝razu
ÑWeihnachtenì, Pol·ci tomuto sv·tku ¯ÌkajÌ ÑBoûie narodzenieì,
RusovÈ ÑRoûdÏstvoì ve Francii ÑNoelì ve äpanÏlsku ÑNavidadì
a v It·lii ÑNataleì (z latinskÈho natalis dies ñ den zrozenÌ).
V Anglii oslavujÌ ÑChristmasì, v Holansku ÑKrestmisì a SrbovÈ
ÑBoûieì, v Americe ÑSanta Clauseì.
V·noce se zpoË·tku neoslavovaly 25. prosince, ale 6. ledna.
Trvalo tÈmϯ öest stoletÌ, neû se po mnoha diskusÌch ust·lily ve
vÏtöinÏ zemÌ na 25. prosinci. PoprvÈ je oslavili v ÿÌmÏ
roku 336 a prvnÌ pÌsemn· zmÌnka o tom poch·zÌ
z roku 354.
V·noËnÌ stromeËek m· sv˘j p˘vod v keltskogerm·nsk˝ch oslav·ch slunovratu, p¯i kter˝ch
se pouûÌvalo vÏtvÌ jehliËnat˝ch strom˘ a vÏtviËek jmelÌ pro jejich trvalou zeleÚ jako symbolu
st·losti ûivota. Z NÏmecka se v·noËnÌ stromek
ö̯il po EvropÏ. Byl na Ëas purit·ny zak·z·n, ale
v 18. a v 19. stoletÌ se tento zvyk znovu rozrostl.
Tento zvyk m· analogii v dalekÈ Indii, kde brahm·ni v srpnu slavÌ narozeniny boha Kiöny na
rozcestÌch a p¯ed chr·my rozestavÏn˝mi zelen˝mi ratolestmi, ovÏöen˝mi kokosov˝mi o¯echy
a fÌky. U n·s se zaËal zdobit v·noËnÌ st˘l stromkem
s papÌrov˝mi ¯etÏzy a ovocem v prvÈ polovinÏ minulÈho stoletÌ. Od tÈ doby proöel v·noËnÌ strom
mnoha zmÏnami. VoskovÈ svÌËky zaËaly nahrazovat elektrickÈ,
jinde öestiramennÈ hvÏzdy. Po d¯evÏn˝ch stojanech p¯iöly na
¯adu kovovÈ, ot·ËivÈ, ale i s hracÌmi strojky a na konec s n·drûkou na tekutinu, kter· stromek vydrûuje. I stromky postihla
urËit· zmÏna, a tak nahrazuje prav˝ stromek umÏl· hmota, kter·
sice zabraÚuje poû·r˘m a kaûdoroËnÌmu sh·nÏnÌ, ale v˘ni lesa
nahradit nem˘ûe.
V seversk˝ch zemÌch je symbolem v·noc vÏËnÈ svÏtlo. CelÈ
domy jsou vyzdobeny smrkov˝mi vÏtviËkami a ho¯ÌcÌmi svÌcny.
DÏti zde vϯÌ, ûe nadÌlku p¯in·öÌ jak˝si sk¯Ìtek, kter˝ podle povÏsti odmÌtl d·t v BetlÈmu jedin˝ chlup na JeûÌöovu p¯ikr˝vku.
TeÔ musÌ za trest chodit po svÏtÏ a rozn·öet d·rky. Ve Finsku dost·v· kaûd˝ Ëlen rodiny nov˝ tkan˝ oblek z vlny. Ve ävÈdsku si
zase ötÏdroveËernÌ st˘l nedovedou p¯edstavit bez horkÈ r˝ûe politÈ studen˝m mlÈkem a öunky pot¯enÈ ho¯ËicÌ a posypanÈ cukrem. Na stole b˝vajÌ p¯ipravenÈ r˘znÈ dobroty. Nap¯. r˝ûov·
krupice se zava¯en˝mi mandlemi, kterÈ dÏti usilovnÏ hledajÌ,
aby mohly dostat d·rek.
V·noËnÌ sv·tky v jihoz·padnÌ EvropÏ jsou spjaty s hluËnou veselicÌ doprov·zenou velk˝m ohÚostrojem. RodinnÈ oslavy se konajÌ vÏtöinou jen tam, kde majÌ dÏti. VystrojÌ stromeËek a v It·lii
s napÏtÌm oËek·vajÌ ËarodÏjnici ÑDonnu Brutuì, kter· jim p¯in·öÌ d·rky. Ve Francii je k veËe¯i p¯ipraven pro hosty peËen˝
krocan naplnÏn˝ jedl˝mi kaötany, rybÌ polÈvka, hlem˝ûdÌ konzervy, Ëokol·dovÈ sal·my, ananasovÈ ¯ezy a nesmÌ chybÏt ani
demiûÛn dobrÈho vÌna. Na Balk·nÏ si zdobÌ stromeËek aû na
ätÏdr˝ veËer. Po dobu oslav stojÌ u ohnÏ a po zakonËenÌ veËera
je vhozen od plamen˘. Zachoval se zvyk, kdy si na v·noce i nejzarytÏjöÌ nep¯·telÈ a soci stisknou ruce a smi¯ujÌ se.
V·noËnÌ sv·tky tÈmϯ v celÈ Asii a Africe neznajÌ. KonajÌ se zde
v tuto dobu r˘znÈ slavnosti odvozenÈ od starobyl˝ch ritu·l˘
a ob¯ad˘ k oslavÏ zimnÌho slunovratu a p¯Ìchodu NovÈho roku.
MuslimovÈ ñ mohamed·ni ñ majÌ sv˘j tradiËnÌ mÏsÌc p˘stu Ñramad·nì. V jeho pr˘bÏhu nesmÏjÌ pravovÏrnÌ od v˝chodu do z·padu slunka v˘bec jÌst. Zato v noci si vöak mohou vöechno vynahradit.
V Polsku se u rozsvÌcen˝ch stromk˘ sch·zejÌ
vöichni ËlenovÈ rodiny, i ti nejroztoulanÏjöÌ.
Nejd¯Ìv si pop¯ejÌ vöe nejlepöÌ a potom zasednou k ötÏdroveËernÌ hostinÏ, kterou m· podle
starÈho zvyku tvo¯it dvan·ct chod˘ (poËet mÏsÌc˘ v roce). Na stole zavonÌ boröË z ËervenÈ
¯epy, jÌdla ze sladkovodnÌch a mo¯sk˝ch ryb.
NesmÌ se zapomenout na buchty s m·kem
a Ñuökyì plnÏnÈ kapustou a houbami. Vöe se
zapÌjÌ grogem nebo va¯onkou. U prost¯enÈho
stolu b˝v· vûdy volnÈ mÌsto pro n·hodnÈho
poutnÌka.
V USA a VelkÈ Brit·nii se sv·tky oslavujÌ tÈmϯ stejnÏ. StromeËek nÏkdy stavÏjÌ do zahrady
a v kaûdÈ dom·cnosti je zavÏöena na stÏnÏ nebo dve¯Ìch snÌtka jmelÌ, kter· podle starod·vn˝ch Ëas˘
chr·nÌ rodinu p¯ed chorobami a p¯in·öÌ poûehn·nÌ. Pod nÌ se
odehr·vajÌ v·noËnÌ blahop¯·nÌ a podle starÈho zvyku muû, kter˝
p¯istihne dÏvËe pod jmelÌm, smÌ je beztrestnÏ polÌbit.
VlastnÌ v·noËnÌ obdobÌ v Lond˝nÏ propuk· ofici·lnÏ zaûehnutÌm obrovskÈ jedle na TrafalgarskÈm n·mÏstÌ, kterou jiû tradiËnÏ
daruje Anglii Norsko. Jedli zapaluje z·stupce kr·lovskÈ rodiny,
podobnÏ jako obrovskou jedli ve Washingtonu zaûeh· americk˝
president stlaËenÌm vypÌnaËe.
Nejnest·lejöÌ zaË·tek v·noc majÌ Eskym·ci. Z·visÌ na poËasÌ.
Pro Eskym·ky zaËÌnajÌ v dobÏ, kdy zem p¯ikr˝vajÌ prvnÌ vloËky
novÈho snÏhu. Na ätÏdr˝ den se vöichni Eskym·ci shrom·ûdÌ
p¯i pades·tistupÚov˝ch mrazech v nejvÏtöÌm igl˘ a Angeko,
mÌstnÌ kouzelnÌk, nahlas prosÌ Sid-nÈ (stvo¯itelku lidsk˝ch bytostÌ a rostlin, chr·nÌcÌ Eskym·ky) o poûehn·nÌ na p¯ÌötÌ rok.
DruhÈho dne se opÏt shrom·ûdÌ venku okolo velkÈho bazÈnu
s vodou, kterou pro tento ˙Ëel zah¯Ìvali. Utvo¯Ì velk˝ kruh
a kaûd˝ z ˙ËastnÌk˘ snÌ kus masa, kter˝ si p¯inesl. Tak totiû
bude bohynÏ Sid-nÈ bdÌt nad tÌm, aby na budoucÌ rok netrpÏl
hladem. Potom se kaûd˝ po ¯adÏ napije ze dûb·nu, p¯ed· je dalöÌmu a p¯itom vyk¯ikuje svÈ jmÈno, datum a mÌsto narozenÌ,
aby Sid-nÈ vÏdÏla, kdo ji tak poctil a nem˝lila se p¯i udÏlov·nÌ
svÈho dobrodinÌ. Oslava konËÌ rozdÏlov·nÌm d·rk˘. Zvykem je
darovat n·uönice a prsteny.
JinÈ kraje ñ jinÈ mravy, zvyky a obyËeje. Jedno majÌ vöak spoleËnÈ. Jsou to oslavy ˙spÏönÈ celoroËnÌ pr·ce a dobr˝ch lidsk˝ch
vztah˘.
~4~
Ledèické høbitovy
Do naöÌ vesnice tiöe a nen·padnÏ p¯iöel podzim, p¯in·öejÌcÌ harmonii, nostalgii a zvl·ötnÌ smutek. Mlhy, mokro
a chlad upozorÚujÌ na to, ûe uû brzy bude vöechna barevn·
kr·sa pryË a lidÈ se uch˝lÌ ke kamn˘m a do teplÌËka, aby
se pomalu chystali na nejkr·snÏjöÌ sv·tky roku ñ v·noce.
TakÈ mÌstnÌ h¯bitovy majÌ v tomto obdobÌ zvl·ötnÌ atmosfÈru plnou klidu a poezie. Naho¯kl· v˘nÏ tlejÌcÌho listÌ
a mlhami zm·ËenÈ zemÏ n·s dok·ûe p¯imÏt k zamyölenÌ
nad k¯ehkostÌ hranice oddÏlujÌcÌ ûivot od smrti. Zvl·ötÏ
o ÑduöiËk·chì, kterÈ jsme proûili poË·tkem tohoto mÏsÌce,
na svÈ zesnulÈ myslÌme vÌce neû jindy. P¯ipomnÏli jsem si
takÈ svou vlastnÌ koneËnost a hlavnÏ onen mimo¯·dn˝ dar,
kter˝ je n·m d·n ñ ûivot.
ÑDuöiËkyì jsou kombinacÌ slavnosti Vöech svat˝ch
a Pam·tky zem¯el˝ch, z nichû jedna p¯ipad· na prvnÌ
a druh· na druh˝ listopadov˝ den. Ta prvnÌ slavnost vych·zÌ z historickÈ ud·losti zasvÏcenÌ ¯ÌmskÈho Pantheonu
PannÏ Marii a vöem svat˝m muËednÌk˘m papeûem
Bonif·cem IV., kter· se odehr·la 13. 5. roku 610, ale
teprve od roku 835 se zaËala slavit 1. listopadu. Ta druh·,
vzpomÌnka na zem¯elÈ, zvan· Pam·tka zesnul˝ch, Ëi tÈû
ÑduöiËkyì se poprvÈ ve¯ejnÏ slavila o nÏkolik stoletÌ pozdÏji, v roce 998 v proslulÈm francouzskÈm benediktinskÈm kl·öte¯e v Clugny. DneönÌ podobu sv·tku vöak p¯inesla aû 1. svÏtov· v·lka s do tÈ doby nevÌdan˝m poËtem
mrtv˝ch. BÏhem ÑduöiËekì se mÏly konat dobrÈ skutky,
aby bylo duöÌm zem¯el˝ch umoûnÏno vr·tit se z oËistce na
jeden den opÏt na zem.
Ale jak uû tomu skoro vûdy b˝v·, majÌ tyto dny i svou
mimok¯esùanskou, a tedy mnohem d·vnÏjöÌ, tradici.
V tomto obdobÌ na p¯elomu podzimu a zimy byl, podle
starÈho keltskÈho kalend·¯e, pr·vÏ 1. listopad prvnÌm
dnem pohanskÈho novÈho roku. Tehdy zaËÌnala slavnost
Sambain, p¯i kterÈ se k zaûehnut˝m ohÚ˘m vraceli mrtvÌ
mezi ûivÈ, aby se oh¯·li, radovali a byli na chvÌli pospolu.
Z·roveÚ si vöichni uvÏdomovali nemÏnnou pravdu: Co jste
vy, byli jsem i my, co jsme my, budete i vy.
NarozdÌl od jin˝ch, vÌce mÈnÏ zkomercionalizovan˝ch
k¯esùansk˝ch sv·tk˘, z˘st·vajÌ 1. a 2. listopad spÌöe z·leûitostÌ srdce, v˝razem ËlovÏËenstvÌ, ˙cty k mrtv˝m, vyj·d¯enÌm vdÏËnosti a l·sky. Snad takÈ proto se vûdy plnilo
poslednÌ p¯·nÌ umÌrajÌcÌch.
P¯ipomÌnka prvnÌch listopadov˝ch dn˘, tato dlouh· ñ k¯esùansk· i pohansk· tradice, p¯eûila vöechny zmÏny lidskÈ
spoleËnosti, ke kter˝m v pr˘bÏhu staletÌ doch·zelo a sv˝m
zp˘sobem z˘stala st·le stejn·. Jen snad s tÌm rozdÌlem, ûe
uû se nepeËe speci·lnÌ duöiËkovÈ peËivo, kterÈ mÏlo tvar
p¯ek¯Ìûen˝ch kostÌ a chutnalo asi tak, jak ÑboûÌ milostiì
zn·mÈ v LedËicÌch dodnes.
RozdÌlnÈ jsou takÈ souËasnÈ h¯bitovy, kterÈ se liöÌ od katakomb, poh¯ebiöù prvnÌch k¯esùan˘ i od pohansk˝ch nekropolÌ, mÏst mrtv˝ch. Obzvl·ötÏ kr·snÈ a malebnÈ jsou
h¯bit˘vky na venkovÏ. V naöÌ obci jsou hned t¯i. NejstaröÌ
se p¯imyk· ke kostelu svatÈho V·clava a uchov·v· v pamÏti mnohÈ ledËickÈ rody. Je tu na p¯Ìklad hrobka v˝znamnÈ selskÈ rodiny Hus·kov˝ch, jejÌû Ëlen, AntonÌn
Hus·k, se zaslouûil o v˝stavbu mÌstnÌ ökoly. Cel˝ h¯bitov
je jakousi galeriÌ pod öir˝m nebem. Na n·hrobcÌch stojÌ
vÏtöÌ i menöÌ plastiky, litinovÈ k¯Ìûe a zdobnÏ vyvedenÈ
stÈly. P¯estalo se tu poh¯bÌvat v roce 1922, kdy byl otev¯en
nov˝ katolick˝ h¯bitov vedle h¯bitova evangelickÈho.
V˝jimka byla uËinÏna jeötÏ v roce 1923, kdy do v˝öe uvedenÈ rodinnÈ hrobky poz˘stalÌ na zvl·ötnÌ povolenÌ uloûili
ostatky pana A. Hus·ka z Ëp. 97 v Ñchumberk·chì, neboù
b˝val nejvÏtöÌm statk·¯em v obci.
Za zmÌnku stojÌ i pÏknÏ umÌstÏn˝ evangelick˝ h¯bitov,
kter˝ byl zaloûen spolu s farnÌ budovou v roce 1784.
Slouûil, a nad·le slouûÌ, jako mÌsto poslednÌho odpoËinku
zesnul˝ch evangelÌk˘ snad z celÈho Pod¯ipska i z region˘
mnohem vzd·lenÏjöÌch. Poh¯beni jsou tu mnozÌ v˝znamnÌ
~5~
vyznavaËi tÈto cÌrkve, jako na p¯Ìklad
V·clav KratochvÌl z Lounek, zakladatel
vÏhlasnÈho vlasteneckÈho rodu, mal̯
Bed¯ich Nedoma, nesËetnÌ ËlenovÈ proslulÈ rodiny Srb˘, mÌstnÌ i p¯espolnÌ
evangeliËtÌ far·¯i, lÈka¯i ...
T¯ebaûe v »eskÈ republice p¯evl·d·
v poslednÌ dobÏ poh¯bÌv·nÌ ûehem a nÏkdy se nekon· ani poslednÌ rozlouËenÌ
s neboûtÌky, v naöÌ obci je to spÌöe v˝jimka. Poh¯ebnÌ pr˘vody s hudbou vËele
od dom˘ smutku neustaly. Nad·le vyzv·nÌ umÌr·Ëek, jen knÏûÌ zamÏnili Ëernou barvu smuteËnÌch rouch za fialovou.
Spolek ÿip dodnes vlastnÌ n·dhern˝ funer·lnÌ koË·r, i kdyû jej lÈta nevyuûÌv·.
P¯ÌsluönÌci tÈto korporace vöak vyprov·zejÌ s rozvinut˝m spolkov˝m praporem
svÈ zem¯elÈ Ëleny na poslednÌ cestÏ.
O vöechny t¯i h¯bitovy se obec dle sv˝ch
moûnostÌ star·. Pr˘bÏûnÏ jsou prov·dÏny ˙pravy zdejöÌch d¯evin, sek·ny travnatÈ plochy, uklÌzeny cesty a odv·ûeny kontejnery s odpadem. Bohuûel,
¯ada soöek z n·hrobk˘ byla zniËena Ëi rozkradena, st·le
ËastÏji se ztr·cÌ kvÏtiny, vÏneËky, svÌËky, ale i urny. Nad
takov˝m hyenismem z˘st·v· rozum st·t. Vûdyù kaûd˝
h¯bitov je kusem historie, kter· uchov·v· v pamÏti to, co
nen·vratnÏ odeölo, je pam·tnÌkem minul˝ch dob i mÌstem,
kde jednou spoËineme i my.
H¯bitovy roztrouöenÈ po svÏtÏ i po celÈ naöÌ vlasti, aù uû je
to vyöehradsk˝ SlavÌn s naöimi n·rodnÌmi velik·ny, ûidovsk˝ h¯bitov s rabbi Lˆwem, p˘vabn˝ h¯bit˘vek s malovan˝mi n·hrobky v AlbrechticÌch nad Vltavou, Ëi fantastick˝
h¯bitov sebevrah˘ v jÌcnu sopky na japonskÈm souostrovÌ, nebo nejvÏtöÌ h¯bitov svÏta ñ oce·n, majÌ p¯ipomÌnat n·m
vöem, ûe jsme jen hosty ZemÏ. Z posv·tnÈho ticha tu vyvst·v· onoìmemento
moriì, Pamatuj na smrt. Dodejme: a za¯iÔ podle toho sv˘j ûivot.
~6~
Aktualitk
ky
Zelená má zelenou
éivot nÏkter˝ch strom˘ v naöÌ obci skonËil. Doûily. Jejich
ztrouchnivÏlÈ d¯evo a mrtvÈ vÏtve se staly spÌöe hrozbou.
Bylo odstranÏno nÏkolik topol˘, vrb a b¯Ìz. MnohÈ stromy
si po zdravotnÌm pr˘¯ezu sv˝ch korun oddychly. Jak
zn·mo, na û·dnou dob¯e oöet¯ovanou a udrûovanou zahradu Ëi park nenÌ na podzim pÏkn˝ pohled. Z kmen˘ pro¯ezan˝ch a oöet¯en˝ch strom˘ trËÌ holÈ pah˝ly. Ale zahradnÌci vÏdÌ, ûe takov˝ radik·lnÌ ¯ez je nutn˝ pro
zmladÏnÌ kaûdÈ d¯eviny, aby zjara vyraöily novÈ v˝honky
a strom mohl r˘st v novÈ kr·se. M· tomu tak b˝t kaûd˝
rok. V naöÌ obci se pÈËe o zeleÚ dlouh· lÈta zanedb·vala,
a tak je dnes ˙drûba strom˘ a ke¯˘ o to n·roËnÏjöÌ a draûöÌ.
SouËasnÈ zastupitelstvo v˝sadbu a ˙pravu ve¯ejnÈ zelenÏ
v LedËicÌch vnÌm· jako prioritnÌ, nalÈhav˝ a nep¯etrûit˝
˙kol. Stromy n·m musejÌ p¯ib˝vat. Proto uû v b¯eznu byly
zas·zeny stovky nov˝ch d¯evin a teÔ se s·zejÌ dalöÌ.
Ministerstvo pro mÌstnÌ rozvoj akci, kter· pr·vÏ nynÌ
v obci probÌh·, dotovalo 75 tisÌci korunami. Pr·ce prov·dÏjÌ odbornÈ firmy Dolejö Litomϯice a Janöto Charv·tce
pod z·ötitou a dohledem St¯ednÌ zahradnickÈ ökoly
v MÏlnÌku. Jsou vysazov·ny p¯edevöÌm lÌpy, vrby, jÌrovce
a javory.
Co dìlat pøi mimoøádných událostech?
LetoönÌ podzim p¯inesl nejen nep¯Ìliö pÏknÈ ÑbabÌ lÈtoì, ale
takÈ mnoho hrubÈho n·silÌ a strachu. Od 11. z·¯Ì je svÏt jin˝.
VidÏli jsme zk·zu mrakodrap˘ na Manhattanu, dennÏ jsme
informov·ni o v·lce v Afg·nist·nu, o dopisech s antraxem...
A protoûe strach a panika jsou öpatn˝mi r·dci, ¯eknÏme si,
co dÏlat a kam se ukr˝t v p¯ÌpadÏ nebezpeËÌ.
K z·kladnÌ z·sadÏ p¯i vzniku mimo¯·dnÈ ud·losti (coû nemusÌ b·t Ñpouzeì teroristick˝ ˙tok a v·leËn˝ stav, ale i ˙nik
nebezpeËn˝ch zplodin a n·slednÈ zamo¯enÌ prostoru, hav·rie n·kladnÌho vozu p¯epravujÌcÌho toxickÈ l·tky, ûivelnÈ
pohromy a dalöÌ situace) pat¯Ì p¯edevöÌm zachov·nÌ chladnokrevnosti, rozhodnosti a disciplinovanosti. Nepropadnout
panice, ale snaûit se zÌskat co nejvÌce ovϯen˝ch informacÌ
z ve¯ejnopr·vnÌch mÈdiÌ (mÏly by b˝t vysÌl·ny v p·smu
VKV Ëi FM), p¯ÌpadnÏ od org·n˘ st·tnÌ spr·vy. Nikdy nerozöi¯ujte poplaönÈ a neovϯenÈ zpr·vy, avöak takÈ nepodceÚujte vzniklou situaci. Varujte vöechny ostatnÌ ohroûenÈ
osoby v nejbliûöÌm okolÌ. ZbyteËnÏ netelefonujte, protoûe
telefonnÌ sÌù b˝v· p¯i mimo¯·dn˝ch ud·lostech zpravidla
znaËnÏ p¯etÌûena.
Na ˙zemÌ naöeho st·tu jsou vyuûÌv·ny t¯i druhy varovn˝ch
sign·l˘: vöeobecn· v˝straha ñ trval˝m tÛnem sirÈny po
dobu dvou minut, katastrofa ñ kolÌsav˝m tÛnem sirÈny po
2 minuty a nebezpeËÌ z·topovÈ vlny ñ p¯eruöovan˝m tÛnem
sirÈny po 2 minuty. UûÌv·n je takÈ sign·l poû·rnÌ poplach,
kter˝ je vyhlaöov·n nep¯eruöovanou sirÈnou po dobu 1 minuty, nebo p¯eruöovan˝m tÛnem vûdy po 25 vte¯in·ch.
Zvuk sirÈny pokaûdÈ znamen· varov·nÌ, nÏjakÈ nebezpeËÌ.
D·v· lidem na vÏdomÌ, ûe doölo k neoËek·vanÈ ud·losti,
kter· ohroûuje ûivoty obËan˘, majetek a ûivotnÌ prost¯edÌ.
Jakmile zaznÌ sirÈna, je nutno se okamûitÏ ukr˝t ñ v nejbliûöÌ budovÏ, obchodÏ, kancel·¯i, soukromÈm domÏ...
PotÈ, co se ukryjete, zav¯ete vöechny dve¯e a okna. SirÈna
s velkou pravdÏpodobnostÌ m˘ûe signalizovat ˙nik toxick˝ch l·tek, plyn˘, radiaËnÌch zplodin, jed˘. Uzav¯enÌm
a utÏsnÏnÌm prostoru snÌûÌte moûnost jeho vnit¯nÌho zamo¯enÌ. Cestujete-li automobilem, snaûte se co nejd¯Ìve
zaparkovat a vyhledat ˙kryt v nejbliûöÌ budovÏ. Snaûte se
takÈ ihned zapnout r·dio nebo televizi. Informace o tom,
co se stalo, proË byla spuötÏna sirÈna a varov·no obyvatel-
~7~
stvo a co d·le dÏlat, uslyöÌte v pravideln˝ch zpravodajsk˝ch vstupech. Tyto informace je moûnÈ vysÌlat i obecnÌm rozhlasem. Jsou-li obËanÈ vyzv·ni k evakuaci z ohroûenÈho prostoru, mÏli by mÌt p¯ipravenÈ evakuaËnÌ
zavazadlo. Pat¯Ì do nÏho trvanlivÈ potraviny, pitn· voda,
p¯edmÏty dennÌ pot¯eby, doklady, penÌze, pojistnÈ
smlouvy, cennosti, lÈky, toaletnÌ pot¯eby, r·dio s bateriemi, svÌtilna, n·hradnÌ odÏv, pl·ötÏnka, tepl· p¯ikr˝vka,
kapesnÌ n˘û, miska, p¯Ìbor, z·palky, psacÌ pot¯eby. DÏtem
d·me do kapsy lÌsteËek se jmÈnem a adresou. ChovanÈ psy
a koËky bereme p¯i evakuaci s sebou.
P¯i hav·rii se m˘ûe st·t, ûe lidÈ budou muset projÌt zamo¯en˝m prostorem, nebo v nÏm urËitou dobu pob˝vat. V takovÈm p¯ÌpadÏ je nezbytnÏ nutnÈ chr·nit d˝chacÌ cesty a cel˝
povrch tÏla. To je moûnÈ, i kdyû nem·me ochrannou masku
a speci·lnÌ odÏv. Lze improvizovat vodou navlhËenou rouökou z ruËnÌk˘, kapesnÌk˘ apod. Hlavu je t¯eba chr·nit ËepicÌ
a ö·lou tak, aby vlasy, Ëelo, uöi a krk byly zcela zakrytÈ. OËi
lze chr·nit lyûa¯sk˝mi Ëi motoristick˝mi br˝lemi, ruce rukavicemi. K ochranÏ tÏla poslouûÌ kombinÈza, pl·öù nebo
pl·ötÏnka. Nohy je vhodnÈ obout do vysok˝ch bot nebo holÌnek, nasunout do igelitov˝ch taöek a podobnÏ.
P¯ed opuötÏnÌm bytu uhasÌme otev¯en˝ oheÚ, vypneme
elektrospot¯ebiËe kromÏ ledniËek a mrazniËek, uzav¯eme
p¯Ìvod vody a plynu. Na dve¯e d·me cedulku se zpr·vou,
kam jsme odeöli. OvϯÌme si takÈ, ûe vöichni sousedÈ
o evakuaci vÏdÌ.
Je stanoveno, ûe st·t je ze z·kona povinen zabezpeËovat
prost¯edky individu·lnÌ ochrany zhruba pro 30% obyvatel-
stva, p¯edevöÌm pro dÏti ökolou povinnÈ a osob·m umÌstÏn˝m ve zdravotnick˝ch a soci·lnÌch za¯ÌzenÌ. OstatnÌ obyvatelÈ si musÌ ochrannÈ prost¯edky zabezpeËit sami. DÏti
z ledËickÈ mate¯skÈ a z·kladnÌ ökoly by jako krytu vyuûily
uhelnu. V û·dnÈm p¯ÌpadÏ nebudou budovu opouötÏt, pedagogovÈ jsou schopni se o nÏ postarat. HoröÌ je to
s ochrann˝mi maskami. TÏch je ve ökole v poûadovan˝ch
velikostech dostatek, avöak nejsou (stejnÏ jako vÏtöina masek v naöÌ republice) opat¯eny speci·lnÌmi ˙Ëinn˝mi filtry.
OchrannÈ vaky pro miminka a masky pro Ë·st obyvatelstva jsou umÌstÏny ve skladu CO v budovÏ ledËickÈ knihovny. Kryty pro obyvatele, kte¯Ì nemajÌ vlastnÌ sklep, by
byly v Ëp. 113 a 4.
Z·sobov·nÌ obyvatelstva pitnou vodou a potravinami
v ohroûen˝ch situacÌch by ¯Ìdil a koordinoval okresnÌ ˙¯ad
na ˙zemÌ okresu a krajsk˝ ˙¯ad na ˙zemÌ kraje. DalöÌ informace (i s adresami obchod˘ s ochrann˝mi prost¯edky)
naleznete na internetov˝ch str·nk·ch Ministerstva vnitra
»R: www.mvcr.cz pod heslem HasiËi - obËan v mimo¯·dn˝ch situacÌch. V naöem regionu je prodejna s v˝öe uveden˝mi prost¯edky na adrese: MEVA a.s., Na Urbance
632, Roudnice nad Labem, telefon 0411/ 823 111. PevnÏ
douf·me, ûe û·dnÈ z uveden˝ch nebezpeËÌ neohrozÌ ûivoty
a zdravÌ obyvatel naöeho st·tu a ûe nikdy nebude nutno
p¯istoupit k bezpeËnostnÌm opat¯enÌm. P¯esto si v rodin·ch proberte, kde byste se ve chvÌlÌch ohroûenÌ skryli.
Vymyslete si krizov˝ scÈn·¯, urËete kaûdÈmu Ëlenu rodiny
jeho ˙koly, zvolte sklep, do kterÈho byste odeöli. MÏli bychom b˝t vöichni p¯ipraveni.
Podìkování
JistÏ m·te v dobrÈ pamÏti z·¯ijovÈ oslavy 775 let prvnÌ zmÌnky
o LedËicÌch v historick˝ch listin·ch a 115. v˝roËÌ ökoly. Dnes bychom touto cestou chtÏli podÏkovat vöem, kte¯Ì se radou, pomocÌ, z·p˘jËkou Ëi darem zaslouûili o zd·rn˝ pr˘bÏh slavnosti,
dobovou v˝stavu i otev¯enÌ ökolnÌho muzea. VϯÌme, ûe jsme na
nikoho nezapomnÏli a stalo-li se tak, nebylo to ˙myslnÏ a p¯ijmÏte proto p¯edem naöi omluvu.
DÌk tedy pat¯Ì HanÏ Pet¯ÌËkovÈ z Veltrus, V·clavu Vovsovi
z Roudnice, Vϯe TitÏrovÈ z Prahy, manûel˘m Volkov˝m
z Krupky, Jitce JanÌËkovÈ z Ho¯Ìna, Marii Kub·ËovÈ z MÏlnÌka,
MarkÈtÏ HradcovÈ z Veltrus, Karle ÿeh·nkovÈ z Luûce, Marii
KlÌmovÈ z ⁄st¯ednÌho archÌvu v Praze, Antikvari·tu v Kralupech, firmÏ Antik v Spomyöli, O⁄ Nov· Ves, Muzeu MÏlnÌk,
spolku ÿIP, ledËick˝m kynolog˘m, manûel˘m ävehlov˝m, manûel˘m Milerov˝m z Ëp. 202, manûel˘m Petr·öov˝m, manûel˘m
Jir·nkov˝m Ëp. 175, manûel˘m Buöilov˝m z Ëp. 177, VÏnËeslavÏ
DoökovÈ, Zdence LipöovÈ, Marii BudkovÈ, MartÏ HanËlovÈ, EvÏ
VeverkovÈ, VlastÏ HrnË̯ovÈ, Ji¯inÏ UrbanovÈ, MartÏ Kr·lovÈ,
AnnÏ PlickovÈ, Ji¯inÏ SirovÈ, EvÏ KlatovskÈ, AnnÏ äkabradovÈ,
EvÏ KuËerovÈ, Marii K¯tÏnovÈ, MilenÏ RubÌnovÈ, Pavlu ätroufovi, MilenÏ JustovÈ, Josefu Petr·kovi, Vladislavu Postr·neckÈmu, Karlu Kr·lovi z Ëp. 132, ml·deûi: Kl·¯e Pol·kovÈ, ätÏp·nce SalaËovÈ, Michaele JustovÈ, SimonÏ Petr·kovÈ, Katce
MichovskÈ, AdÈle ZemkovÈ, Michalu Dr·bkovi, Luboöi Kr·lovi,
Janu KaclÌkovi, L·Ôovi MichovskÈmu, dÏtem: Michalce ÿÌhovÈ,
Krist˝nce äkarohlÌdovÈ, Krist˝nce SalaËovÈ, Nikolce CucovÈ,
J·rovi Veverkovi, Jirkovi ävehlovi, Ondrovi Doökovi, Martinu
Justovi, Ondrovi MichovskÈmu. PodÏkov·nÌ pat¯Ì i vöem obecnÌm zastupitel˘m. DalöÌ podÏkov·nÌ si zaslouûÌ Josef Miler za jablka do ökolnÌ jÌdelny, Karel Kr·l za kapustu, pan Vobo¯il za
velkÈ mnoûstvÌ zeleniny, AntonÌn KratochvÌl za nabrouöenÌ noû˘
do ökolnÌ jÌdelny a opravu taöek, Ji¯Ì Petr·ö za spoleËenskÈ hry
a hraËky pro dÏti z Mä a Zä, Karel Neöpor za zap˘jËenÌ leöenÌ.
~8~
Co mùžete mít hned, neodkládejte
na zítøek!
Aè se to nezdá, venku už zaèíná pøituhovat a pomalu se blíží Vánoce, k nimž vedle vùnì peèiva
a snìhových vloèek za okny neodmyslitelnì patøí
i dárky pod stromeèkem. Už je nejvyšší èas rozbìhnout se za nimi po obchodech, abychom potìšili své blízké a kamarády. Pokud máte Postžiro
od Poštovní spoøitelny, nemusí vám vadit, že
máte zrovna hluboko do kapsy. A pokud ne, pak
je nejvyšší èas poøídit si tohoto „dobrého souseda“, který vám v budoucnu poskytne øadu užiteèných služeb.
Postžiro je úèet, který vyhovuje všem – rodinám,
studentùm i dùchodcùm. Je snadno dostupný,
nebo si ho mùžete založit nejen v poboèkách
Poštovní spoøitelny, ale i na kterékoliv ze 3400
pošt, to znamená skoro všude. Automaticky
k nìmu dostanete Maxkartu, která je zdarma stejnì jako Phonebanking, pokud o nìj projevíte zájem.
Zažádat mùžete i o GSM Banking, jenž vám umožní obsluhovat úèet z pohodlí domova, anebo o spotøební úvìr k pøeklenutí okamžitého finanèního nedostatku. Kromì toho máte možnost pøeèerpat
Postžiro do minusu, a to je výhoda, kterou urèitì pøi nakupování oceníte. Výše této „pùjèky“ odpovídá
zhruba vašemu prùmìrnému vkladu za poslední tøi mìsíce a splácet ji pak mùžete celý rok. A pokud
si Postžiro hodláte teprve založit, budete moci využít služby pøeèerpání po uplynutí 6 mìsícù, což se
mùže hodit tøeba pøi shánìní velikonoèní pomlázky. Co mùžete mít hned, neodkládejte na zítøek!
Kronikáøka obce Ledèice pøijme darem pøílohy Práva, èasopisy Naše rodina, Reflex
a podobnì. Bývají zde mnohé èlánky z historie dávné i novìjší. Neupotøebené tiskoviny by byly posléze umístìny v místní obecní knihovnì, kde by byly k dispozici dalším
ètenáøùm.
~9~
Ludvík Lát – Na leèické faøe (11)
VzpomÌnky far·¯skÈho syna, v »esk˝ch BudÏjovicÌch 1926, n·kladem vlastnÌm, ñ vytiskla knihtisk·rna A. Vimra
Kucha¯i
Bohouöek i j· jsme r·di kucha¯ili. ÑPom·haliì jsme Ëasto
v kuchyni, kde n·m to trpÏli, snad proto, ûe rodiËe nemÏli
dcer. P¯iuËili jsem se tam ledaËemus a va¯ili nÏkdy zcela
doopravdy vajÌËka na mÏkko nebo opÈkali na plotnÏ brambory, roz¯ezanÈ na tenkÈ lÌstky. UmÏli jsme takÈ uva¯it Ëesnekovou polÈvku tak, ûe byla docela dob¯e k jÌdlu. anebo
dovedli jsme usmaûit vrabce, kdyû jsme nÏjakÈ chytili Ëi
vybrali v naöem holubnÌku, kde jich hnÌzdilo mnoho. TakÈ
rybiËku, jestliûe jsme nÏjakou dostali, jsme dovedli upÈci.
Kdyû jsme Ñve Vin·chì, leËick˝ch h·jÌch, naöli s tatÌnkem
na proch·zce houby, dÏl·vali jsme r·di ohnÌËek a houby na
b¯ezov˝ch prutech opÈkali. J· jsem dokonce na roûni pekl
i vrabce, kdyû jsme hlÌdali v boudÏ u silnice övestky.
Jednou po veËe¯i se mluvilo o tom, co stojÌ dennÏ v˝ûiva
celÈ rodiny. ZajÌmali jsme se, nevÌm proË, Bohouöek a j·,
kolik asi svÈ rodiËe stojÌme dennÏ. Kdyû n·m tatÌnek ¯ekl,
ûe naöe strava stojÌ asi dvacet krejcar˘ kaûd˝ den, zd·lo se
n·m to p¯Ìliö mnoho. To ûe nem˘ûe b˝t, to ûe se tatÌnek
rozhodnÏ m˝lÌ. Kaûd˝ z n·s ûe by projedl takovÈ penÌze
kaûd˝ den, tomu jsme nemohli vϯit. a j· projevil myölÈnku, ûe bych uöet¯il, kdybych se smÏl za ten obnos stravovat s·m, hezk˝ch p·r krejcar˘, ba zlat˝ch do roka, jen
kdyby mi je tatÌnek vypl·cel. Za den alespoÚ sedm, ne-li
osm, za mÏsÌc tedy dva zlatÈ a za rok hr˘zu penÏz. A uû
jsem se pustil do pl·n˘ a v˝poËt˘, co bych si vöechno za
uöet¯enÈ penÌze koupil. Co by to bylo knih, neboù knihy
byly mojÌ z·libou. a uû jsem s nadöenÌm a nemalou radostÌ si p¯edstavoval, co jich budu mÌt za rok. Bohouöek se ke
mnÏ takÈ p¯idal. I ujednali jsme s rodiËi jeötÏ veËer, ûe n·m
budou vypl·cet kaûdÈmu dvacet krejcar˘ na den a my ûe
se budeme sami stravovat. Va¯it ûe smÌme na plotnÏ
zdarma, takÈ n·dobÌ ûe smÌme pouûÌvat. a co uöet¯Ìme, to
ûe bude naöe.
Druh˝ den pustili jsme se do va¯enÌ. Ovöem, Bohouöek,
kter˝ jeötÏ nechodil do ökoly, mÏl Ëasu dost, kdeûto j· ho
mÏl jen m·lo. a to se mi stalo osudn˝m. Bohouöek si ten
den udÏlal hody. K svaËinÏ mÏl mÌchan· vajÌËka na öpeku,
a k obÏdu maso, kterÈ si koupil u naöeho zn·mÈho ¯eznÌka,
pana Zemana. A mil˝ Bohouöek hodoval tak, ûe mu na veËe¯i nezbylo ani krejcaru. I p¯iöel k mamince, ûe aby tedy
mu tu veËe¯i dala zadarmo, nepoù apetit mÌval vûdy v˝born˝ a takÈ dle toho vypadal. Byl silnÏjöÌ neû j· a stejnÏ
velik˝, aË byl o p˘ldruhÈho roku mladöÌ.
J· mÏl s tÌm va¯enÌm zkuöenost o mnoho horöÌ neû bratr.
A sice v poledne jsem p¯ibÏhl ze ökoly a pospÌchal, abych
uû brzy mÏl va¯eno a mohl zase do ökoly. I vzal jsem na
polÈvku, byla to Ëesnekov·, trochu horkÈ, ale nesva¯enÈ
vody, rozdÏlal do nÌ Ëesnek, osolil a s kusem chleba snÏdl.
A honem do ökoly. Ale tam se mi z mÈho obÏda ÑudÏlalo
zleì. Voda se mÏla va¯it a ne jenom b˝t oh¯·ta, neboù
oh¯·t· voda, jak mÏ potom pouËila maminka, dr·ûdÌ ûaludek k vracenÌ. a j· vskutku ve ökole vracel a div do mdlob
nepadl po tÈ svojÌ nesva¯enÈ polÈvce. Vr·til jsem se ze
ökoly smrtelnÏ bled˝ a bylo mi vskutku, jako bych mÏl
duöi vypustit. Z˘stalo mi sice v kapse Ëtrn·ct krejcar˘, ale
radosti jsem ten den z nich mnoho nemÏl. CelÈ odpoledne
a takÈ veËer leûel jsem zsinal˝ a jakÈ otr·ven˝ v posteli
a mÏl jsem jeötÏ ötÏstÌ, ûe mÏ lÈËila moje dobr· maminka
zadarmo zemÏûluËÌ a jakousi medicÌnou k tomu.
A tak jsem mÏl z toho kucha¯enÌ p¯ece jenom uûitek.
P¯esvÏdËil jsem se na vlastnÌm tÏle, ûe se m· öet¯it s rozumem. a ûe öet¯it na nepravÈm mÌstÏ - co SlovanÈ tak Ëasto
dÏlajÌ a v Ëem jsou mistry ñ znamen· rozhazovat. Neboù
m·lem by byli naöi poslali pro doktora a to by byla ËesneËka p¯iöla draho. JistÏ bych byl tolik ani za mÏsÌc nenaöet¯il, co by byl st·l lÈka¯ a povoz pro nÏho.
Velk· n·mo¯nÌ bitva v LeËicÌch
O tÈto pam·tnÈ bitvÏ historie dosud mlËÌ. A vlastnÏ to n·mo¯nÌ bitva ani nebyla, neboù se neodehr·la na mo¯i, n˝brû
na velikÈm rybnÌce, jak˝ch ve vsi mÏli nÏkolik. Tento vöak
byl nejhluböÌ a nejvÏtöÌ, a proto jej dÏti pojmenovali mo¯em Atlantick˝m, kdyû se o nÏm ve ökole uËily. A j·,
v˘dce jejich, zaËal vym˝ölet r˘znÈ vÏci, v Ëemû mi pom·hali VaöÌk, LadÌk i jinÌ. A hned jsem pojmenovali jeden
b¯eh Amerikou, tam byli Indi·ni, druh˝ Afrikou, tam zas
byli Ëernoöi, t¯etÌ b¯eh z˘stal bez jmÈna a Ëtvrt˝ p¯edstavoval Evropu. DÏti hned zaËaly budovat kor·by z papÌru,
prkÈnek a vöelijak˝ch ökatuliËek, kterÈ pluly po vÏtru, jak
to pr·vÏ ölo. Doma p¯i obÏdÏ zmÌnil jsem se o tÏch plavb·ch a jak jsem tatÌnkovi i mamince o nich vypravoval, napadla mÏ myölÈnka, ûe by se mohlo po tom oce·nÏ jezdit
i ve ökopcÌch, po p¯ÌpadÏ i v plechovÈ vanÏ, v nÌû jsme se
koupali, nebo v neck·ch, v nichû naöi pa¯ili v zimÏ krmnÌka, anebo v tÏch, v nichû se pr·valo pr·dlo. Ale za svou
myölenku, jiû jsem hlasitÏ pronesl, nedostal jsem pochvaly. Naopak, maminka p¯ÌsnÏ zak·zala, u rybnÌka ûe si
~ 10 ~
hr·t nesmÌme, dokonce uû ne s hr·ze pouötÏt lodiËky, ûe
by se mohl nÏkdo utopit. TatÌnek pak pohlÈdl p¯Ìsn˝m zrakem a dodal jeötÏ k maminËinu z·kazu nÏco o r·kosce a jin˝ch, velmi nep¯Ìjemn˝ch vÏcech. K takov˝m vodnÌm
hr·m ûe je louûe za vsÌ pr·vÏ vhodnou, neboù protÈk· jÌ
pot˘Ëek, je mÏlk· a nikdo v nÌ utonout nem˘ûe.
Dobr·, po obÏdÏ jsme öli k louûi a kor·by pluly od b¯ehu
ku b¯ehu s n·klady pÌsku a hlÌny a tr·vy a kvÏt˘ a t¯eönÌ,
a byli jsme plni radosti, spokojenosti i ötÏstÌ. Druh˝ den
zase tak a t¯etÌ opÏt. Hr·li jsme si u louûe na louce, zelenÈ
jako brË·l, na nÌû rostly kvÏty tak kr·sn˝ch barev, jak jen
to b˝v· v Ëervnu na vlhk˝ch louk·ch. Ale Ëtvrt˝ den hra
jaksi nÏkterÈ omrzela. ZejmÈna mÏ a VaöÌka. Co pr˝ je do
hry, kdyû je to louûe a hloubky mo¯skÈ nem·. A zaËali
jsme se radit a kout pl·ny. Snad p¯ece by se to mohlo s tÌm
rybnÌkem zkusit. Ale tak nÏjak, aby se maminka o tom nedovÏdÏla. a ovöem tatÌnek takÈ, aby nemohl splnit, co slÌbil. NejlÈpe tedy hned po obÏdÏ ñ byla zrovna st¯eda a odpoledne nebylo vyuËov·nÌ ñ kaûd˝ vezme doma nÏco,
v Ëem se d· po mo¯sk˝ch vln·ch plout, ökopek Ëi d¯ez
nebo necky, j· p¯inesu plechovou vanu a zahrajeme si na
objevenÌ Ameriky.
Stalo se, jak jsme se domluvili. V tichu a tajnosti vynesl
kaûd˝, co se dalo. Byly to necky a neciËky, ökopky ökopÌËky, vany a vaniËky ñ celÈ loÔstvo kor·b˘ obchodnÌch
a osobnÌch. A jak jsme je tak mÏli na vodÏ, napadlo jejich
v˘dci, aby zahr·li na bitvu. Mo¯sk· bitva, to ûe bude nejzajÌmavÏjöÌ hra, jakou m˘ûe nÏkdo vymyslit. Polovice kor·b˘ byla ihned p¯enesena po africkÈm b¯ehu do Ameriky,
a uû jsme jeli s jednoho b¯ehu k druhÈmu, s kaûdÈho b¯ehu
nÏkolik necek a van, aby se ve st¯edu srazily.
S poË·tku vöecko ölo dob¯e, nebylo û·dnÈho zvl·ötnÌho
öumu a hluku. Ale doölo k bitvÏ, tu pak v z·palu boje zvedl
se v·leËn˝ k¯ik a öum, a coû teprve, kdyû tÏûk˝ kor·b m˘j,
velik· vana, narazil na jeden z kor·b˘ nep¯·telsk˝ch tak
mocnÏ, ûe se tento kor·b p¯evrhl a jeho pos·dka, VaöÌËek
Satran˘, z·pasil s vlnami. Byl takov˝ ryk a hluk, ûe k sobÏ
obr·til pozornost nÏkter˝ch maminek. Za okamûik na bojujÌcÌ loÔstva hledÏl z·stup div·k˘ a maminky vyz˝valy
v·lËÌcÌ strany, aby nechaly boje a pluly do bezpeËn˝ch p¯Ìstav˘ na hr·zi. VaöÌËkovi, tonoucÌmu ve hlubin·ch rybnÌka, podal jsem jeötÏ vËas tyË z velitelskÈho kor·bu a tak
jsme se oba ñ kaûd˝ byl v˘dcem svÈho oddÌlu ñ bez nep¯·telstvÌ a v mÌru plavili do Evropy k mamink·m. a tu se
stalo nÏco, o Ëem nevypravuje historie û·dnÈ n·mo¯nÌ
v·lky, ani tÈ nejvÏtöÌ. Oba vojev˘dcovÈ byli sv˝mi maminkami vysvleËeni z d˘leûit˝ch Ë·stÌ odÏvu, ohnuti p¯es
koleno a trestajÌcÌ ruka spravedlnosti dopadala na nÏ velmi
Vyd·v· ObecnÌ ˙¯ad LedËice; dö, ip; reg. Ë.: MR »R E 106 84
citelnÏ. R·ny sice nebyly poËÌt·ny, ale bylo jich hodnÏ
mnoho, a oby hrdinovÈ mo¯skÈ bitvy poËÌnali si ne zrovna
hrdinsky. Tekly slzy a slyöen byl pl·Ë. A konec konc˘
smluvily se maminky jednoho i druhÈho, ûe û·dn˝ z n·s
nedostane veËe¯i a uloûÌ se hladov ku sp·nku. J· mimo to
musel opsat desetkr·t slova:ìPoslouchati lÈpe jest neû obÏtovatiì, a o mÈm provinÏnÌ napsalo se kmot¯ÌËkovi, jehoû
jsem se velmi stydÏl i b·l, vÌce neû tatÌnkovy r·kosky, na
kterou se tentokr·t ani nedostalo, neboù to obstarala maminËina va¯eËka uû na b¯ehu.
Jak öla Agar s Izmaelem kolem ÿÌpu do KrabËic.
To byla takÈ biblick· hra, kterou jsem vymyslil. P¯iöel
k n·m z KrabËic na n·vötÏvu Frantiöek, bratr Roz·rËin
a z˘stal p¯es obÏd. Bylo straönÈ vedro i napadl mi biblick˝
p¯ÌbÏh o Aga¯e, jak by byla m·lem zhynula ûÌznÌ na pouöti se sv˝m nezbedn˝m synkem Izmaelem. a tu vznikla ve
mnÏ myölÈnka, abychom se zahr·li na tuto Agar a jejÌho
syna. Agar jsem chtÏl p¯edstavovat j·, aËkoli to byla ûensk· ˙loha. MnÏ to naprosto nevadilo. ZalÌbiloù se mi n·ramnÏ, ûe ta Agar, jak Ëteme v bibli, mÏl l·hev s vodou
i chtÏlo se mi vykraËovat se sv˝m Izmaelem a nap·jet ho
ze svÈ lahve. Izmaelem mÏl b˝t Frantiöek, t¯ebaûe byl dvakr·t vyööÌ a t¯ikr·t staröÌ neû j·. I to mi naprosto nebyl niËÌm podivn˝m, neboù tu l·hev musila mÌt pouze rozv·ûn·
matka, nikoli jejÌ lehkomysln˝ syn a j· tu l·hev takÈ rozhodnÏ chtÏl mÌt, tedy jsem se musil st·t matkou j·.
Naplnil jsem l·hev chladnou, dobrou vodou z farskÈ
studnÏ, p¯iv·zal ji prov·zkem kol pasu a öli jsme. Za
LeËicemi na n·vröÌ, odkud jest p¯ekr·sn˝ pohled na ÿÌp,
jsem usedli a j· nabÌzel Izmaelovi, aby se napil. Ale ten se
jaksi starostlivÏ rozhlÌûel po obloze, ûe se mu to nÏjak nelÌbÌ. Pr˝ kouk·, ûe asi bude bou¯ka, kter· n·s nÏkde zastihne, jeûto kr·ËÌme pomalounku. Zkr·tka a dob¯e, ûe nejlÈpe udÏl·m, vr·tÌm.li se do LeËic, kdeûto on r·znÏ p˘jde
ku KrabËicÌm a bou¯ku p¯edejde. Vylil jsem tedy vodu,
aby zbyteËnÏ netÌûila, rozlouËil se s Frantiökem a uû jsem
pospÌchal k rodnÈmu domu, neboù j· se v dÏtstvÌ bou¯ky
b·l vÌc, neû Ëehokoli jinÈho.
Bou¯ky nebylo a teprve pozdÏji jsem se dozvÏdÏl, ûe to byl
pouze ˙skok Frantiök˘v, kdyû o nÌ mluvil. ChtÏl mÏ tak pohnout co nejd¯Ìve k n·vratu, abych mu v cestÏ nep¯ek·ûel.
Mrzel jsem se na nÏho dlouho, ûe mÏ tak oklamal a jeötÏ
vÌc proto, ûe mou kr·snou hru nechtÏl hr·t. Inu, prÛza
a poesie.
pokraËov·nÌ p¯ÌötÏ
Sazba: AntonÌn Plicka, tel.: 0603/483 943, e-mail: [email protected]