text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

Transkript

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
OD
REDAKÈNÍHO
„KRÝGLU“
Po pro nìkoho ménì zajímavém minulém èísle Spelea
tu máme opìt èíslo klasické, které se zabývá
aktuálními událostmi. Je prvním ze tøech èísel,které
by mìly v tomto roce vyjít, protože se pro letošní
rok podaøilo získat finanèní prostøedky z Ministerstva
životního prostøedí ÈR na podporu projektù
pøedkládaných neziskovými organizacemi.
Toto èíslo je zajímavé je tím, že se v nìm
podaøilo shromáždit pøíspìvky vìnující se události,
která tìsnì po vánoèních svátcích vzrušila širokou
veøejnost a nenechala v klidu ani nás jeskyòáøe. Šlo
o záchrannou akci v jeskyni Nová Rasovna v severní
èásti Moravského krasu, kde byli uvìznìni ètyøi naši
kolegové z Holštejnské skupiny. Aèkoliv celá
záchranná akce mohla nìkterým pøipomínat
nešastnou událost ze srpna roku 1970, kdy
v Amatérské jeskyni pøišli o život M. Šlechta a Ing.
M. Zahradníèek, všichni podvìdomì tušili, že tato
událost by takto tragické rozuzlení mít nemìla. Což
se nakonec i potvrdilo.
Na tomto místì bych za sebe a kolegy z redakèní
rady pøenechal pár øádkù R. Zatloukalovi, který se
jako jeden z pøímých úèastníkù významnì podílel na
vzniku tohoto èísla.
„Po dohodì s J. Vítem jsme se rozhodli vìnovat
v tomto èíslu Spelea trochu vìtší prostor „vánoèní“
záchranné akci v Nové Rasovnì. Jednak z dùvodu,
že alespoò mì rozbory podobných prùšvihù docela
chybí, jednak jsme se snažili pøinést širší spektrum
rùzných pohledù na totéž. Proto je zde èlánek o našem
prvním bivaku v Nové Rasovnì v roce 2003, který
je vstupním prologem a zároveò ukazuje, že to obèas
vyjde. Hlavní text o Indoor Campu 2004 tvoøí
záznamy dìní na povrchu a v podzemí s uvedeným
( ÚVODNÍK)
èasovým soubìhem. Zpráva SZS je souhrnem
suchých faktù o prùbìhu záchranné akce. Rozbory
poèasí z ÈHMÚ a hydrologie Nové Rasovny vše
ponìkud relativizují. Oba èlánky ale obsahují øadu
zcela konkrétních dat. Naše poznatky o teoretickém
fungování krasu se od skuteènosti stále dosti liší. A na
závìr snad jedna z mála fungujících životních jistot,
kdo nic nedìlá, nic nezkazí. Pøed nìkolika
desetiletími jsem se této jistoty dobrovolnì vzdal.
R.Z.“
Kromì toho probìhla v dobì uzávìrky tohoto
èísla v Moravském krasu mohutná povodeò, jako
dùsledek jarního tání, která alespoò na Holštejnsku
prakticky nemá pamìtníka. Asi se i naplnila prorocká
slova Ing. Dostála z hydrometeorologického ústavu
v Brnì, která si mùžete v jeho pøíspìvku pøeèíst.
Povodeò pøekvapila hlavnì tím, do jaké výšky mohou
být jeskynì zatopeny a jak obrovské nebezpeèí
taková povodeò skrývá. Jen pro zajímavost - propasti
v Pikové Dámì a Spirálce byly zatopeny do výšky
témìø 40 m, v jeskyni 13C do 30 m. V Amatérské
jeskyni voda tekla prakticky všemi hlavními
chodbami a v propasti Macoše dostoupila výšek, ke
kterým bychom tìžko hledali žijícího pamìtníka.
Chtìli bychom, v návaznosti na tento krátký úvod,
poprosit všechny, kteøí s touto povodní a jejími
následky pøišli do styku, aby své poznatky „hodili
na papír“. Vìøíme totiž, že informací bude znaèné
množství, aby se mohly stát nosným tématem pro
nìkteré z dalších èísel Spelea, a mohly by tak zùstat
zachovány pro naše následovníky.
Za redakèní radu Jan Vít
1
AKTUÁLNÍ
INFORMACE
Vážení a milí kolegové,
ÈSS a pozdìji i kdekoliv jinde.
Využitelnost obou systémù pak bude pøímo
úmìrná poètu odkazù, které budou schopny vyhledat,
èili takových, které budou do systému zadány! Zde
bude prostor pro všechny ZO, které chtìjí, aby
informace o jejich lokalitách, umístìné kdekoliv na
webu, nebo tiskoviných ležících ve skupinových
archívech byly dostupné z jednoho místa, aby se
spojili s tvùrci jednotlivých projektù, nebo se správci
našich stránek.
Velmi vážnì se pøedsednictvo zabývalo také
problematikou bádání v historickém podzemí,
respektive starých dùlních dílech. Zde bohužel, na
rozdíl od jeskyní je stav legislativy natolik nejasný
a v koneèném dùsledku závislý na „monopolu“
Èeského báòského úøadu, že není jednoduché se v ní
vùbec orientovat, natož podat kvalifikovanou
informaci smìrem k ZO zabývajícím se zmínìnou
problematikou. Urèitým vodítkem však mùžou být
zkušenosti tìch, kteøí martýriem povolování èinnosti
ve starých dùlních dílech prošli (viz èlánek Radka
Táslera v tomto èísle) a budou ochotni se podìlit.
Poslední záležitostí o která bych se rád zmínil je
blížící se 14. Mezinárodní speleologický kongres
v Øecku.Tato vrcholná událost svìtové speleologie,
konající se jednou za ètyøi roky znamená jistì velkou
výzvu, pro každého, kdo by se rád podìlil o výsledky
své práce i na mezinárodním poli a nebo naopak
získal informace o dìní kdekoliv ve svìtì. Pro tu
první skupinu pøipomínám, že pøedsednictvo chystá
souhrnný materiál o naší èinnosti formou brožurky
v angliètinì, která bude na kongresu rozdávána,
a kam mohou ještì urychlenì dodat své pøíspìvky.Pro
skupinu druhou, že informace o samotném programu,
registraci , ubytování a podobnì naleznou na
oficiálních stránkách kongresu, na které najdete
odkaz i z našeho webu.
V této souvislosti vznikla také mezi èleny
pøedsednictva iniciativa za uspoøádání jednoho
jsem velmi rád, že Vás mohu touto cestou
pravidelnì informovat o aktivitách pøedsednictva
Èeské speleologické spoleènosti.
V období od podzimní valné hromady, kdy toto
pøedsednictvo zaèalo fungovat, jsme se zabývali
zejména pøípravou Speleofóra, v souèasnosti
nejdùležitìjší akce ÈSS. Roèník, který právì probìhl
pøinesl opìt celou øadu zajímavých pøednášek, èlánkù
a informací o naší èinnosti doma i v zahranièí. Pøinesl
však také celou øadu námìtù na další diskusi o jeho
smìøování a budoucí podobì. Je jasné, že základem
jeho budoucí podoby, je pøedevším samo
speleologické dìní a ochota a schopnost o tomto dìní
informovat a prezentovat jej ostatním. Toto je na nás
všech, kteøí bádáme, objevujeme a poznáváme.
Úlohou pøedsednictva je potom vytvoøit takový
rámec, abychom mìli pro informování a prezentování
co nejdùstojnìjší podmínky. To si souèasné
pøedsednictvo velmi dobøe uvìdomuje a hodlá nadále
zvyšovat úroveò jak samotného setkání, tak sborníku.
Rozsah práce na stále se zvyšujícím objemu
pøíspìvkù však bude vyžadovat rovnìž vìtší kázeò
všech autorù, zejména v dodržování stanovených
termínù pro zasílání pøíspìvkù a bude také do
budoucna nezbytné stanovit jejich maximální rozsah,
stejnì, jako je stanoven maximální doba jednotlivých
pøednášek.
Prioritou pøedsednictva rovnìž bylo a zùstává
rozvoj dalších nástrojù pro efektivní fungování
stránek na www.speleo.cz . Nedávno byl zahájen
provoz Digitálního speleologického archivu – DSA,
který umožòuje vyhledávat informace o krasových
jevech umístìných kdekoliv na internetu. Jedná se
vlastnì o jakýsi elektronický rozcestník.
V brzké dobì pak bude zkušebnì spuštìn další
systém – Archiv ÈSS, který umožní dostat se
k informacím o tiskovinách umístìných v archivu
2
z pøíštích svìtových kongresù opìt v Èeské
republice(v roce 1973 se konala tato akce
v Olomouci). Rádi bychom tímto otevøeli veøejnou
diskusi na toto téma, tak abychom byli pøípadnì již
v Øecku schopni ohlásit naše budoucí plány.
Zdenìk Motyèka
pøedseda ÈSS
Zmìna sekretáøe/ky ÈSS!
o strpení ty ZO, které doposud neobdržely prùkazky
za svoje platby.
Poèátkem kvìtna došlo k ukonèení pracovního
pomìru mezi Honzou Albrechtem a ÈSS. Za novou
sekretáøku byla pøijata Veronika Kopecká. Jelikož jí
nìjaký èas zabralo pøebírání agendy a zejména
zorientování se v došlých platbách, omlouvám se za
doèasný chaos a nefunkènost sekretariátu a prosim
Dìkuji
Zdenìk Motyèka
DOMÁCÍ
LOKALITY
Povodòové riziko ve speleologii - Holštejn, prosinec 2004
1)
Dostál Ivo1), Geršl Milan1, 3), Hypr Dušan1, 2)
Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno
2)
ÈSS ZO 6-16 Tartaros
3)
ÈSS ZO 6-23 Aragonit
- speleologové pracovali a pobývali v èásti jeskynì,
kde je takové (a dokonce ani podstatnì vìtší) zvýšení
prùtoku Bílé vody nemohlo ohrozit
- tým byl složený ze zkušených speleologù
- pro pøípad nuceného delšího pobytu v jeskyni „za
vodou“ mìli k dispozici jistou rezervu pokud se týká
stravy a podchlazení (akce byla plánovaná od nedìle
26.12. do úterý 28.12.04 veèer)
- obìtavý zásah hasièù a speleozáchranáøù zèásti
usnadnil výstup speleologù z podzemí.
Nicménì základem dobrého konce byla
nejdùležitìjší okolnost zmínìná hned na prvním
místì, a to množství srážek a charakter povodòové
vlny.
Úvod
V tomto pøíspìvku bychom se chtìli alespoò krátce
vìnovat problematice povodní v Moravském krasu.
Myslíme si, že je nutné zdùraznit závažnost
povodòového rizika pro praktickou speleologii. A to
proto, že se opìt ukázala urèitá míra podcenìní rizika
spojeného s možností vyšších prùtokù zpùsobujících
zaplavení jeskynních prostor a ohrožujících tak
speleology pøi speleologických akcích ve vodních
jeskyních. Naposledy pøi speleologické akci v jeskyni
Nová Rasovna a související medializované záchranné
akci ve dnech 26.–28.12.2004. Vše dopadlo dobøe
díky nìkolika pozitivním faktorùm:
- relativnì malé množství srážek a nevelká
krátkodobá povodòová vlna Bílé vody
3
Obr. 1. Povodí Bílé vody (pøed limnigrafem u Holštejna, tj. bez Lipoveckého potoka).
Potok Bílá voda a jeskynì Nová Rasovna
Povrchový tok Bílá voda má plochu povodí 71,43
km2 a konèí propadáním v Nové Rasovnì jižnì od
Holštejna. Délka toku Bílé vody od pramene po ponor
je 20,2 km. Nová Rasovna je jednou
z nejvýznamnìjších jeskyní Moravského krasu, je
ponorem Bílé vody, jedné ze zdrojnic podzemní
Punkvy. Nová Rasovna je ponorná jeskynì, která
dostala název podle toho, že do ní lidé v minulosti
házeli nemocná a uhynulá zvíøata. První zmínky
oprùzkumu podzemí Nové Rasovny jsou z roku 1833,
kdy na rozkaz knížete Salma provedli prùzkum dva
horníci. V hloubce 56 m je zastavila hluboká voda.
Tuto pøekážku pøekonal až dr. Jindøich Wankel v roce
1858, který se se svými kolegy dostal 330 m daleko.
Velký zájem o prùzkum Nové Rasovny projevil i prof.
Karel Absolon, ten tu zaèal pracovat v roce 1899.
V roce 1906 dosahovala délka všech zmapovaných
chodeb 1 060 m. V roce 1935-36 se pokoušeli
odèerpat vodu z Rasovny a provést prùzkum
ostatních prostor, tento experiment se však nezdaøil.
Další prùzkum jeskynního systému probíhal také za
úèasti speleopotápìèù, kteøí dokázali postupnì
objevit a zmapovat celý odtokový systém Bílé vody
od ponoru až po Macochu. V Nové Rasovnì byly
koncem roku 2003 objeveny nové prostory, svým
rozsahem reprezentující nejvìtší objevy v této jeskyni
za posledních 50 let.
Hydrometeorologické stanice
Pro sledování meteorologické situace v povodí Bílé
vody, resp. v s. až sv. èásti Moravského krasu, jsou
k dispozici srážkomìrné stanice v Rozstání a ve
Sloupu a klimatologická stanice v Protivanovì
(obr. 1). Záznamy z tìchto stanic byly využity i pøi
pøípravì této zprávy. Srážkomìrné stanice zachycují
množství srážek a všechny okolnosti jejich prùbìhu.
Klimatické stanice mìøí klimatické prvky jako napø.
Datum
20.12.2004
21.12.2004
22.12.2004
23.12.2004
24.12.2004
25.12.2004
26.12.2004
27.12.2004
28.12.2004
Objem
srážek
[tis. m3]
0
0
3
68
21
0
809
395
94
Tab. 1. Objem srážek na povodí Bílé vody.
4
teploty, vìtrné pomìry, délku sluneèního osvitu,
vlhkost vzduchu a samozøejmì i srážky. V tuto chvíli
jsou však pro nás podstatné zejména srážky, teplota
a pøípadnì mocnost snìhové pokrývky, které pøímo
rozhodují o hydrologické situaci panující
v pøíslušném povodí nebo pøesnìji pøímo v korytì
øek a potokù. Vodní stavy na toku Bílé vody jsou
zaznamenávány limnigrafickým pøístrojem ve
vodomìrné stanici umístìné na silnièním mostì pod
obcí Holštejn, bohužel však pøed pøítokem
Lipoveckého potoka.
vyvolávají zvýšené prùtoky Bílé vody, mají výrazný
podíl odtoku bezprostøední odezvy, tj. povrchový
a podpovrchový odtok (Budík, Budíková 2001)
a pomìrnì malé procento zpoždìného odtoku (sycení
zásob podzemní vody nekrasového horninového
prostøedí v povodí – retence krajiny). Znamená to,
že 90 až 95 % atmosférických srážek, opravených
ještì o úbytek zpùsobený aktuálním výparem, se jako
povrchový odtok dostane až na hranici s karbonáty
a teèe do ponorù Nové Rasovny. Aktuální výpar lze
odhadnout na cca 60-70 %. Celkové množství srážek,
které odteklo Bílou vodou ve dnech 24.–31.12.2004
do podzemí Novou Rasovnou, odpovídá
vyhodnoceným prùtokùm.
Srážky v povodí Bílé vody koncem prosince
2004
Objem srážek na povodí Bílé vody jsme pøevzali ze
stanic Protivanov, Rozstání a Sloup. Èasovì jsme
zahrnuli období od 20.12. do 31.12. Podle vzdálenosti
jednotlivých stanic od polygonu povodí Bílé vody
pak byla jednotlivým stanicím pøiøazena plocha,
kterou záznam konkrétní stanice reprezentuje
(obr.. 1). Pøímo v okolí vodomìrné stanice a v povodí
nad ní, podle údajù pozorovatelky a v souladu s údaji
meteorologických stanic, mrzlo od 16.12. do 23.12.
(ve vodomìrné stanici byl zamrzlý plovák) a obleva
nastala 24.12. (plovák rozmrzl kolem poledne). Na
povrchu ležel sníh ze srážek ze dnù 16. až 18.12.
(max. 2 cm), do jehož zbytkù pak 26. a 27.12. pršelo.
Další snìhové srážky byly až 28.12.2004.
Separací hydrogramu za delší èasové období
mùžeme urèit, že srážkovì bohaté èasové úseky, které
3
Hydrologická situace koncem prosince 2004
Obecné informace
Vodomìrná limnigrafická stanice Holštejn na toku
Bílá voda je prùtokovì vyhodnocována od 1.11.1967.
Pøi ploše povodí 57,77 km2 má prùmìrný dlouhodobý
prùtok hodnotu 0,387 m3.s-1. Za období 1967–2004
v místì stanice bylo vyschlé koryto celkem 5x a to
v letech 1973, 1976, 1977, 1983 a 1993. Minimální
prùtoky kolem 1 litru a ménì se však vyskytovaly
vícekrát. Nejvìtší prùtoky za toto období jsou podle
velikosti uvedeny v tabulce è. 2.
Prosinec 2004
Ze srážkovì pomìrnì vydatného mìsíce listopadu,
kdy v Holštejnì spadlo amatérsky mìøeno cca 67 mm,
protékaly zaèátkem prosince Bílou vodou ve
vodomìrné stanici prùtoky 0,5 m3.s-1, které klesaly
až na necelých 0,1 m3.s-1 do 25.12. Na Štìdrý den
skonèilo mrazivé období, které zaèalo dne 4.12.
(z toho od 16. 12. to byly celodenní mrazy). Výraznì
zaèalo pršet 26.12. a podobné srážky byly i 27.12.
-1
den
prùtok [m .s ] *
8.7.1997
29.8.1970
9.8.1985
23.2.1977
5.6.1986
19,6
18,5
17,8
16
12,7
1 000
Tab. 2. Vodomìrná stanice Holštejn - maximální
prùtoky zaznamenané v období 1967 - 2004.
(Uvedené hodnoty kulminací se pohybují v dobì
opakování od 10leté po 5letou vodu, z èehož se dá
usoudit, že v dohledné dobì lze oèekávat nìjakou
vìtší vodu. A pro informaci o proteklých objemech,
nejvìtší množství vody za den proteklo profilem
stanice dne 23.2.1977 a bylo to 1 067 904 m3.)
* V pøíspìvku o povodni ve Sloupu v roce 2003
(Speleo 37, str. 8) bylo chybnì uvedeno, že nejvìtší
povodeò byla v Holštejnì v roce 1970.
800
600
400
200
31.12.05
30.12.05
29.12.05
28.12.05
27.12.05
26.12.05
25.12.05
24.12.05
23.12.05
22.12.05
21.12.05
20.12.05
0
Graf 1. Objem srážek v povodí Bílé vody [m3].
5
Lze pøedpokládat, že pùda, pokud nebyla úplnì
promrzlá, byla urèitì zcela nasycená vodou a veškeré
srážky odtékaly povrchovým odtokem do tokù.
V profilu vodomìrné stanice byla kulminace prùtokù
vody dne 28.12. v 6 hod. ráno o velikosti 1,12 m3.s-1,
což byl prùtok v dobì opakování 30denní vody
(znamená to, že prùmìrnì po dobu 30 dnù v roce
teèe tento nebo prùtok vyšší). Od místa vodomìrné
stanice po propadání ještì však pøibývá plocha
povodí na celkovou hodnotu 71,43 km2 (je to
o 7,77 km2 plochy povodí Lipoveckého potoka
a o 5,89 km 2 plochy mezipovodí), takže po
pøepoèítání do propadání mohlo v okamžiku
kulminace pøitékat 1,219 m3.s-1 vody. Prùmìrné denní
prùtoky v m3.s-1 a proteklá denní množství vody v m3
v jednotlivých dnech jsou uvedeny v tabulce è. 3.
Prùbìh prùtokù je znázornìn na pøiloženém
grafu è. 3. Z informace o dobì èerpání, které mìlo
probíhat dne 28.12. zhruba od 4 do 14 hod., nateklo
do podzemí cca 42 178 m3 vody. Aèkoliv uvádìné
prùtoky nejsou v reálných hodnotách pøíliš vysoké,
ve skuteènosti prùtok metru krychlového vody za
vteøinu rozhodnì není malý.
Prùtok 1 m3.s-1 podle úèastníkù speleologické
a záchranné akce již zpùsobil v podzemí jeskynì
Nové Rasovny zaplnìní tzv. Kolena vodou až po
strop a tím prakticky znemožnil pøekonání Kolena
Geom prùm zpožï. odtoku
dokonce i potápìèskou technikou (Zámek 2005). Za
této situace byli speleologové v podzemí prakticky
odøíznuti od svìta.
V následujícím grafu è. 4 je z dlouhodobé øady
denních prùtokù zøetelné, že prùtoky kolem 1 m3
a vìtší nejsou žádnou výjimkou a z grafu dlouhodobé
M-denní èetnosti pøekroèení prùmìrných denních
prùtokù vyplývá, že toto množství je v prùmìru
pøekroèeno 30 dnù v roce (graf 5).
Kritické množství protékající vody uzavírající
datum
denní prùtoky
[m3.s-1]
proteklá
denní
množství
vody [m3]
24.12.2004
25.12.2004
26.12.2004
27.12.2004
28.12.2004
29.12.2004
30.12.2004
31.12.2004
0,104
0,12
0.209
0.844
1.052
0.848
0,717
0,606
8 986
10 368
18 058
72 292
90 893
73 267
61 949
52 358
Tab. 3. Vodomìrná stanice Holštejn – prùmìrné denní
prùtoky a proteklá množství vody.
Odtok bezprostøední odezvy
procento zpoždìného odtoku
4,0
100
90
80
3,0
70
2,5
60
2,0
50
40
1,5
30
1,0
20
0,5
10
Graf 2. Holštejn – prùmìrné prùtoky Bílé vody v letech 2000 – 2003, separace hydrogramu.
6
21.8.2003
21.7.2003
21.6.2003
21.5.2003
21.4.2003
21.3.2003
21.2.2003
21.1.2003
21.12.2002
21.11.2002
21.9.2002
21.10.2002
21.8.2002
21.7.2002
21.6.2002
21.5.2002
21.4.2002
21.3.2002
21.2.2002
21.1.2002
21.12.2001
21.11.2001
21.9.2001
21.10.2001
21.8.2001
21.7.2001
21.6.2001
21.5.2001
21.4.2001
21.3.2001
21.2.2001
0
21.1.2001
21.12.2000
0,0
zpoždìný odtok [%]
odtok bezprostø. odezvy a zpoždìný odtok [m3.s-1]
3,5
Koleno se ovšem dá obtížnì stanovit, ponìvadž
prùtoènost jeskynního systému nemusí být zcela
konstantní a mùže se v èase v urèitých mezích mìnit.
V øadì následujících grafù (grafy 6, 7, 8) jsou
demonstrovány sezónní prùbìhy povodòových vln,
resp. zvýšených prùtokù, kdy byl pøekroèen
prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1. Èasté jsou vlny se
dvìma vrcholy nebo dvì vlny následující za sebou
(zdvojené), protože ještì døíve, než poklesne prùtok
pod 1 m3.s-1, což je v prùmìru kolem 8-15 dnù po
nástupu povodòové vlny, projeví se buï další srážky
a (nebo) tání, pøípadnì je druhý vrchol nebo vlna
projevem odtoku z dílèí èásti povodí (napø.
Lipoveckého potoka), kde pršelo pozdìji. Na
pøípadnou záchrannou akci se pak zúží èasový prostor
na nìkolik málo dní pøed nástupem druhé vlny, nebo
jen hodin pøed druhým vrcholem. Plošnì jsou v grafu
è. 6 zvýraznìny základní tøi pøíklady povodòových
vln. Vln v zimním období, u nichž kulminace
pøekroèila výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1,
bylo v prùbìhu let 1968-2003 celkem 19. Podobnì
jako povodòové vlny zimního období vypadají i vlny
podzimního období. Tìch bylo v uvedeném období
osm, prùmìrný denní prùtok pøi kulminaci byl
zpravidla 2-5 m3.s-1a k poklesu prùmìrného denního
prùtoku pod 1 m3.s-1 došlo obvykle až po sedmi
dnech. V podzimním období nejsou tak èasté
dvouvrcholové nebo zdvojené vlny, ale vlny jsou
zpravidla delší než v zimním období. Jarní vody ze
snìhu a deštù zpùsobují výraznìjší a nejdéle trvající
povodòové prùtoky (pro region naší republiky
typický dešo-snìhový režim). V grafu è. 7 je zøejmá
délka trvání zvýšených vodních prùtokù i kulminace
denního prùtoku. I zde jsou v grafu plošnì
zvýraznìny základní tøi typy povodòových vln. Vln
v jarním období, u nichž kulminace pøekroèila
výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m 3.s -1 bylo
v prùbìhu let 1968-2003 celkem 31. Nejvyšší
prùmìrné denní prùtoky se v prùbìhu pohybují mezi
5-8 m3.s-1, sestupná vìtev ramene køivky prùtoku je
pozvolná a èasto se ještì dalším vrcholem projeví
následující srážková èinnost. Dramaticky mohutná
kulminace prùmìrného denního prùtoku se objevuje
Graf 3. Prùbìh hodinových prùtokù ve vodomìrné
stanici Holštejn na toku Bílá voda.
18
17
16
15
14
denní prùtoky (m 3 .s-1 )
13
12
11
10
9
8
7
6
5
4
3
2
Graf 4. Prùmìrné denní prùtoky ve vodomìrné stanici Holštejn za období 1968 – 2003.
7
1.11.2003
1.11.2002
1.11.2001
1.11.2000
1.11.1999
1.11.1998
1.11.1997
1.11.1996
1.11.1995
1.11.1994
1.11.1993
1.11.1992
1.11.1991
1.11.1990
1.11.1989
1.11.1988
1.11.1987
1.11.1986
1.11.1985
1.11.1984
1.11.1983
1.11.1982
1.11.1981
1.11.1980
1.11.1979
1.11.1978
1.11.1977
1.11.1976
1.11.1975
1.11.1974
1.11.1973
1.11.1972
1.11.1971
1.11.1970
1.11.1969
1.11.1968
0
1.11.1967
1
koryto toku (Dostál 2003). Mohou a také se projevují
zdvojené vlny jako dùsledek opakujících se srážek
a bouøek v povodí. Plošnì je v grafu zvýraznìna
povodòová vlna s maximálním denním prùtokem
a pro srovnání i povodòová vlna z roku 1970, na
systému jeskyní protékaných Bílou vodou ve
speleologii již bohužel tragicky zapsaná.
100
denní prùtok (m 3.s-1)
10
1
0,1
Závìr
Z vyhodnocení srážek a odtokových pomìrù
v povodí Bílé vody koncem roku 2004 mùžeme
konstatovat, že se jednalo v zimním období
o relativnì malou povodòovou vlnu s krátkodobým
prùbìhem, úzkým intervalem kulminace a pomìrnì
rychle klesající køivkou prùtoku v jejím sestupném
rameni. I bez zásahu obìtavých hasièù a speleologù
záchranného týmu by speleologové mohli opustit
jeskyni jen s malým, snad ani ne jednodenním
zpoždìním oproti pùvodnímu plánu akce. V zimním
období je však o mnoho více takových povodòových
vln, kdy by nedošlo k otevøení prùchodu v Kolenu,
použití speleopotápìèské techniky by bylo hazardem
a nedošlo by ani k poklesu prùtoku na 0,5 – 0,75
m3.s-1, který by již s pomocí èerpání znamenal
možnost vysvobození uvìznìných jeskyòáøù. Taková
možnost by nastala nejdøíve po 6–10 dnech.
0,01
0,001
0
30
60
90
120
150
180
210
240
270
300
330
360
dny pøekroèení (dny/rok)
Graf 5. Èára pøekroèení M-denních prùtokù ve
vodomìrné stanici Holštejn.
v letním období po bouøkách a pøívalových deštích.
Nejvyšší prùmìrné denní prùtoky bìžnì dosahují 5
až 8 m3.s-1 (maximální hodnota prùmìrného denního
prùtoku dne 8.7.1997 èinila 16,7 m 3.s -1), odtok
bezprostøední odezvy je rychlý a výrazný. Jako
pøíklad mùže sloužit i povodeò ve Sloupu z kvìtna
2003, kdy po kulminaèním prùtoku 32,5 m3.s-1
v profilu vodomìrné stanice do mìsíce vyschlo
Graf 6. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou
stanicí Holštejn na toku Bílé vody v zimním období v letech 1968 – 2003.
8
Graf 7. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou
stanicí Holštejn na toku Bílé vody v jarním období v letech 1968 – 2003.
Graf 8. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou
stanicí Holštejn na toku Bílé vody v letním období v letech 1968 – 2003.
9
V pøípadì dalších dešových srážek (obvykle navíc
i s komplikací odtoku ze snìhové pokrývky pøi
krátkodobém, ale v zimním období typickém
epizodickém oteplení) by se pobyt speleologù mohl
prodloužit na neúnosnou a patrnì i kritickou dobu
ohrožující jejich pøežití.
Na závìr mùžeme konstatovat, že „hra na štìstí“
se nemusí vyplatit a riziko povodní ve vodních
jeskyních nesmíme podceòovat. Musíme konstatovat,
že i když nìkdo nemá k pøedpovìdi poèasí mnoho
dùvìry, tak pøedpovìdní služba Èeského
hydrometeorologického ústavu, a v tomto pøípadì
jeho regionální poboèka v Brnì, mùže poskytnout
dobré vodítko pro plánování speleologických akcí
do vodních jeskyní v Moravském krasu. Na
internetové adrese www.chmi.cz, lze mimo
pøedpovìï najít i aktuální družicové èi radarové
snímky, z nichž se dá posoudit vývoj poèasí.
Regionální krátkodobá pøedpovìï má témìø 75%
pravdìpodobnost a byla spolehlivá i pro konec
prosince 2004. Ukazuje se, že v jeskyních, kde hrozí
nebezpeèí vysokých vodních stavù, by se opravdu
vyplatilo mít nainstalovanou telefonní linku na
pracovištì a zásoby typu svìtlo, léky, izofólie, jídlo,
pití, koøalka a cigarety. Úèelné nasazení
speleozáchranáøù, hasièù, hadic, dobrovolníkù,
èerpadel a vysilující práce udržet to vše v chodu mùže
v øadì pøípadù významnì pøispìt k záchranì lidských
životù. Z roku 1970 víme, že se to podaøit nemusí,
a také víme, že to pøes veškerou snahu a úsilí ani
nemusí být v lidských silách. Informovat se vèas
o poèasí a mít spojení s pracovištìm ve vodní jeskyni
a zbyteènì neriskovat však jistì možné je. Možná by
pak speleologové nevypadali v televizi málem jako
nezodpovìdní hlupáci, co se lezou do jeskynì utopit.
Na druhou stranu však veøejnost mohla vidìt i nìco
pozitivního, co by se mìlo vyzvednout, totiž to, že
probìhla záchranná akce, organizaèní systém
fungoval, pøijela speleozáchranka, hasièi, lidé se
snažili a prostì, že celý záchranný systém je funkèní.
Takže, když lezeme do jeskyní (a to i dva z autorù
dìlají), tak víme, že v pøípadì nehody pro nás pøijdou.
Literatura:
BUDÍK L., BUDÍKOVÁ M. (2001): Statistické
zpracování mìsíèních a roèních srážkových a
odtokových charakteristik povodí øeky Moravy.–
Èeský hydrometeorologický ústav, Praha, 1. vyd.
118 s., Nakladatelství Èeského hydrometeorologického ústavu, Praha , (ISBN 80-8581381-5).
DOSTÁL I. (2003): Hydrologické vyhodnocení
povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém
okolí.– Speleo, 37, 6 – 9, Èeská speleologická
spoleènost.
ZATLOUKAL R., ZÁMEK E. , MRAVEC P. (2005):
Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové
Rasovnì.– Speleo, 41, 16 – 21, Èeská speleologická spoleènost.
Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì
Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská)
Následující textík je rozèlenìn do dvou èástí, z nichž
každá vznikala za trochu jiných okolností. Možná,
že celé to nebude úplnì dobøe èitelné, ale mìl jsem
snahu o zachování nejvyšší míry autenticity.
„Zápisky z Indoor Campu 2003“ tvoøí pøepis
z mého expedièního deníku. Zvažoval jsem, zda-li
je to vhodný podklad pro publikování a usoudil jsem,
že ano, a to dokonce bez výraznìjší autocenzury.
Tøeba se nìkdo vydá po našich stopách a nìkteré
informace mu budou k dobru, nebo aspoò nebude
dìlat stejné chyby jako my, udìlali-li jsme nìjaké.
K vlastnímu deníku jsem ještì pro nìkteré dny (25.,
26. a 30.12.2003) pøipojil výpisy z naší Bádací knihy,
které tvoøí úvod a závìr celé akce. Pùvodní
záznamy - sepsané v podzemí - jsou pøepsány
kurzívou.
„Nezbytný komentáø“ je nutné objasnìní
nìkterých ryze interních pojmù, ale popisuje rovnìž
technickou stránku celé akce, a hlavnì objasòuje,
proè bylo zvoleno právì takové øešení, jaké bylo
zvoleno.
Celý text v nezkrácené podobì vèetnì fotografií
je uveden na naší webové stránce:
http://6-15.speleo.cz/web/index.php
Zápisky z Indoor Campu 2003
25.12.2003
Záhy po obìdì pro mì Pólo pøijel do Líšnì, a tak
hrneme do Holštejna. Již bìhem cesty se marnì
snažím dovolat Zbyòálovi, o jehož pøíjezdu máme
jen zprostøedkované informace ve smyslu, že s Indoor
10
V Hluboké tùni voda sahala dokonce na pøíèky,
po kterých chodíme. Naopak byly vyschlé louže.
Rasovna vzduch nasávala, resp. Lipovecká chodba.
V Androidovì koridoru bylo odporné skapové jezírko,
do kterého jsme si museli lehnout. Do Dómu bez
výzdoby jsem se dostal z posledních sil. Rychle jsme
udìlali tábor, pøevlékli se do suchého a šli spát.
Ještì jsem udìlal pár fotek a krátký záznam.
Bude to v noci pìknì jezdit, protože bivakujeme na
mírném svahu, no a nejtepleji tady není. Dorazili jsme
sem asi v 1 hodinu 27.12.03, ve 2 jsme šli spát, v 10
hodin budeme vstávat, zapomnìli jsme hodinky, a tak
Pólo vzal telefon; T mobile tady nemá signál.
Campem poèítá a urèitì dojede. Na promrzlé boudì
(-8 °C) jsme na stoly rozložili všechny vìci, které
musíme odtransportovat a smutnì koukali na 3
miniaturní pytlíèky, kam se všechno to zcela nezbytné
harampádí mìlo vmìstnat. Zbyòála jsme nesehnali,
ve velmi špatné náladì odcházíme do restaurace Pod
hradem, kde jsme však pobyli jen neobvykle krátce.
S panem vrchním Benešem jsme se po malé
konzumaci rozlouèili, že se musíme hodnì vyspat,
nebo nás zítra èeká tìžká podzemní expedice.
26.12.2003
Ráno se Pólo koneènì dovolal a Zbyòkùv otec nám
sdìlil, že syn sice není doma, ale na Holštejn urèitì
pøijede. Zdárnì se podaøilo všechno sbalit do 3
speleovakù, a tak èekáme. A aby se nám lépe èekalo,
mlsáme k tomu rum. Po poledni jdeme opìt do
restaurace Pod hradem na obìd a trochu piva. Moc
dlouho jsme nevysedávali a rozlouèili se s panem
zástupcem vrchního Blažkem s tím, že se nesmíme
opít, nebo nás èeká tìžká podzemní expedice. Na
boudì pokraèujeme v èekání a mlsání. Jakkoliv jsou
vánoce svátky obžerství, nìjak to na nás nesedí. Jídlo
máme samozøejmì také zabaleno, a tak se postíme
s pìtilitrovkou utopencù, ale chleba musíme
nahrazovat cibulí. Domlsali jsme rum. Pólo šel spát
a já si z metodických dùvodù proèítám Mlýn na
ponorné øece od A. Technika, obèas se jdu projít
kolem boudy, podívám se na teplomìr, vánoèní
idylka. Stud nám nedovolí èekat na Zbyòka
v hospodì, proto zaèneme ze zoufalství provádìt na
základnì vánoèní úklid. Ve 21.30 hod. se zjevil
Zbyòál.
V noèních hodinách dojel Zbynìk, takže po
sbalení jeho vìcí po 22.00 hod. odcházíme do Nové
Rasovny – Richard Zatloukal, Radek „Pólo“
Maštalíø & Zbynìk Parák. Je asi -6 oC, zámky na
vchodu jsou zamrzlé, rozehøíváme je hoøákem
karbidky. Koleno samozøejmì plné, brodíme se až
po krk, máme 4 vaky – jeden hnusnì tìžký s vrtaèkou,
stativem a dalšími pøíšernostmi, potom tìžký – moje
vìci, foák, blesk, akumulátor k vrtaèce, nýtovací
kleštì, jídlo; dále normální vak s Pólovými vìcmi a
chlebem a lehký menší vak se Zbyòkovými
kempovacími proprietami. Sice se støídáme, ale 2
lehèí vaky nese hlavnì Pólo, Zbynìk má vrtaèku a já
svoje cajky. Z Lipovecké chodby valí voda, takže se
koupeme hned na nástupu na první vodorovný žebøík
a pak už jsme to nepoèítali. Pokud mají v pekle vodu,
musí to tam vypadat podobnì.
27.12.2003
Noc byla o poznání chladnìjší, než jsme èekali, holt
100 % vlhkost, jinak skap v Dómu je veškerý žádný.
Také zdaleka ne všechny vìci se nám podaøilo donést
suché, dost to odskákal vak s vrtaèkou a stativem,
rovnìž Pólovy rezervní gumáky. Taky zem v Dómu
není ideálnì rovná, a tak trochu jezdíme dolù po
svahu. Sen o tom, že jsem nìkde na výletì a poté u
speciální jednotky v Africe docela zapadal do
kontextu.
Ráno byla poøád stejná tma jako veèer, slunko
nevyšlo ani v 9 hodin, tak jsme vstali a posnídali
toustovou dr s loveèákem. Pak jsme šli mapovat, ale
nedaøilo se. Po zafixování prvních dvou bodù
polygonu jsem zjistil, že nefunguje sklonomìr, nechali
jsme všechny vìci na místì a vrátili se do Dómu. Tam
si kluci oblékli lezecké cajky a šli si vylézt Židovský
komín (+11 m), konèí neprùleznými p횝alami. Já
jsem aspoò fotil, když se objevila skupina Radek
„Merkyš“ Hejl, Evžen Zámek & Franci Musil,
pøinesli Merkymu vìci a nový kompas. Bohužel zvolili
dosti špatné obaly, resp. žádné. Materiál byl rovnou
v transporácích a bylo to poznat. Nejvíce to odnesl
nový kompas. Jinak nám Franci ukázal body
polygonu v Pracovišti a projevil údiv nad tím, že
objevy jsou tak velké. Pak nám nechali Merkyho a
pílili zpátky.
Provedl jsem rozborku, vysušení nad vaøièem a
složení obou kompasù a šli jsme opìt mapovat. Hned
pøi první zámìøe odešel opìt Evženùv kompas,
vymìnil jsem jej za historický skupinový a vše se
zaèalo daøit. Natáhli jsme jednoduchý polygon
s pevnými body až do Dómu bez výzdoby. Kreslil jsem
pùdorys a øez, ale moc jsem se s tím nemazlil –
spìcháme a body jsou pevné – dá se to revidovat
nebo doplnit.
11
Potom Pólo ještì vylezl další jedenáctimetrový
komín pøímo nad Dómem bez výzdoby. Po veèeøi jsme
asi ve 22.30 šli spát. Je nás více, tak si to tady rychleji
zadýcháme a bude urèitì tepleji.
køídla. Ještì jsem zapomnìl, že vèera jsme poèítali
hrubý polygon – je toho asi 350 m + nìco dneska,
bude to kolem 400 m bez komínù.
Potom jsem se k všeobecné radosti vìnoval
fotografování, holt postávat èi pobíhat nìkde
s bleskem je dost pakárna. Mìl jsem vypùjèený blesk
s fotoèidlem od Macka – vtipnì mi dovnitø
zalepeného balíèku napsal vzkaz, a si dobiju baterky,
akorát zapomnìl pøibalit dobíjeèku. Nakonec se
podìlal blesk kompletnì, a tak jsem focení nechal,
taky už bylo 21.30.
A trochu statistiky – vstávali jsme kolem 8.00
hod., uvaøili snídani a šli dìlat, pak jsme mìli pauzu
na obìd a veèeøi, konèili jsme po 22. hodinì, spát
jsme chodili kolem 23.00 hod. Každé ráno Pólovi
v 7.30 volá nìjaký pan Budík, když to Pólo vezme,
tak to ten strup položí.
Bìhem pobytu jsme spotøebovali 20 l donesené
vody, 5 l vody do karbidek z kaluže v Androidovì
koridoru + 2 l skapové vody od bodu 132 (tuším).
Chleba máme akorát zítra na snídani – mìli jsme 2,5
normálních bochníkù + 2 ks toustového chleba, zbylo
dost paštik, polévky, lanšmíty a rybièky jsme snìdli,
sladkosti moc v kurzu nebyly – trochu jsem se do nich
musel nutit, èaj (20 ks) + trocha kávy také vypito,
k tomu necelé 2 l koøalky na dezinfekci.
Zapomnìl jsem si normální pracovní rukavice,
do tìch mokrých se obleèu až na zpáteèní cestu, takže
si ruce akorát mažu indulonou. Stejnì pøi mapování
nemùžu mít rukavice. Vrstva špíny je docela stabilní
a pravidelnì se sama redukuje.
Prozatím nepanuje ani ponorka, nemìli jsme ani
náznak hádky, proè taky a o co. Pøesto jsem docela
rád, že zítra konèíme, jsem holt už starý pes, rychleji
se unavím a chtìl bych dìlat na nové mapì. Dokonce
mì ani moc nezajímaly komíny, nechám si to na
pøíštì. Takže zítra balíme a hrneme zpátky. Akorát
musíme zmapovat Androidùv koridor. Èást vìcí tady
necháme (lana, PVC plachty…), protože na komíny
si zarezervujeme také bádání s pøespáním.
28.12.2003
Asi to napíšu až zítra ráno, když se oteplí. Ovšem
pár badatelských poznámek – natáhli jsme celý
hlavní polygon (cca 320 m). Zmapovaná je
i Mahatmova kaplièka, chybí mi nìjaké øezy – náš
kemp v Dómu bez výzdoby. Ešèe co dál, á…aè jsme
nevìøili, pøišla další návštìva – Pavel Mravec, Jéòa
Mutina & Pavel Vavøík, donesli blesk s fotoèidlem,
5 l vody, blokant?? – vrátili jsme jej, dále cólštok a
svinovací metr, nabalili jsme jim vrtaèkový
a fotoaparátový akumulátor na dobití, nìjaké mokré
vìci. Kluci nám øekli, že Evžen s Francim nevytáhli
svùj bágl Èerákem, takže povleèou vaky dva, inu
což, povleèete. Vody je poøád stejnì, budem´ mokøí
už od Hluboké tùnì. Ve skuteènosti budeme mokøí už
od Androidova koridoru, proto ten si z výše
uvedených dùvodù nechávám až na 30.12. ráno –
tedy na poslední chvíli, kdy už se budeme vracet.
Mám uzavøený polygon u Dómu bez výzdoby,
ale potøebuji dodìlat dvì propojení a Chodbu
u hajzlu. Zítra by za námi mìli pøijít J. Mutina,
R. Pastròák a M. Dedek s akumulátory. Tak jsem toho
nakonec napsal vlastnì dost.
29.12.2003
Den dodìlávkový, ovšem ve skuteènosti pracovnì až
hektický. Hned ráno, èili kolem 9. hod., jsme
zmapovali Chodbu u hajzlu a propojku k bodu 120,
potom jsme pokraèovali „Komínem, kam se Bzunda
nikdy nedostane“. Hlavní polygon tím máme hotový –
tvoøí jej pevné body – hliníkový nýt a visaèka
s èíslem. Pólo se Zbyòálem pak šli lézt komíny nad
naším kempem, když kde nic, tu nic – pøišlo další
zcela neuvìøitelné transportní družstvo ve složení –
Heøman Fitz, Radek Pastròák, Miroslav Dedek –
pøinesli zpátky sice vyèištìný, ale nenabitý
akumulátor do vrtaèky, nabitý akumulátor do foáku
a nelepící lepící pásku + cca 2 dcl koøalky. Vypadali
dost použitì, takže jsme jim nabalili další batùžek se
zbytkem overalù, moje lezecké cajky a to je asi vše.
Uvaøili jsme jim èaj a rozlouèili se, venku je oteplení,
mrholí, vody je poøád stejnì.
Kluci se bavili lezením komínù nad hajzlíkem a
já šel dokreslovat øezy chodeb a Dómu bez výzdoby
+ Sloních uší. Výšky jsem dìlal odhadem – nemám
30.12.2003
Tento zápis dokonèuji už na povrchu, pøesto se
domnívám, že je potøeba dopsat i dìní bìhem
posledního dne IC 2003.
Ráno se nikomu moc nechce vstávat, ale nic
jiného nám stejnì nezbývá. Ke snídani vaøíme
poslední èaj, máme necelou pùlku chleba, šišku
salámu, uzený sýr a na závìr rozdìlujeme poslední
sladkosti. Kluci už jsou sbalení pøed snídaní, ale já
12
to nìjak nestíhám. Nesnáším jakékoliv balení vìcí –
kdekoliv. Ale podaøilo se, co do velikosti vaku
(a skoro i váhy) – vyhrávám, navíc mi zbudou desky
s dokumentací, které ještì budu potøebovat
v Androidovì koridoru. Mìl jsem zpoèátku naivní
pøedstavu, že je ponesu v ruce a po dokonèení
mapování je uložím. Ovšem kam, ostatní vìci jsou
v PVC pytli a fotovýbava rozhodnì nesmí navlhnou
(resp. promoèit se, vlhká už je), ale dokumentace také
ne. Nakonec desky narvu taky do vaku, ale nezabalil
jsem je – jednotlivé papíry jsou ve fóliích, nemùže
se to promáèet.
Cesta do Androidova koridoru je spíše bìhem
s plnou polní, dokonce mám v první chvíli dojem, že
tam není voda. Omyl – byla tam a hodnì. Na
Pracovišti se rozdìlujeme - Merky bude zapisovat,
já mìøit, Pólo se Zbyòkem hledat a fixovat body
polygonu, pamìový náèrtek dodìlám podle
poznámek až na boudì. Nakonec vše probìhlo docela
rychle, když ležíte (tu na boku, tu na bøiše) v 0,20 m
vysoké vodì a 0,40 - 0,50 m vysoké chodbì, je to velmi
dobrá motivace. Ani zámìr nebylo tolik, kolik jsem
pøedpokládal, dokonce i vrtaèka na poslední
elektrony v akumulátoru ještì jela. Pak už definitivnì
balíme a mažeme pryè.
Jdu pro zmìnu poslední a trochu mám dojem, že
spìcháme až moc, pøed kritickými místy nikdo
neèeká, musím se s báglem rvát sám. Je to trochu
zbyteènì vysilující a mírnì protoprùserové. Kluci
èekají až pod Èerákem s oèima navrch hlavy – není
tam lano, ale místo nìj zde leží další transportní vak
a prázdný kanystr. To není zlý sen, to je realita.
Veškerá nahromadìná nervozita uplynulých dní
dostává volný prùbìh. Postupnì vyèerpáváme
veškerou slovní zásobu vulgarismù na adresu
posledního – Fidova – transportního družstva.
Potom vylezl Zbyòa pro lano, chvíli jsme zvažovali,
jak dál, až jsme se postupnì rozdìlili po Èeráku a vše
vytahali do Vaòousova dómu.
Odchod z Vaòousáku byl ve stejném poøadí
a shodném duchu, máme však vak navíc. Ale docela
to jde, za Hlubokou tùní má trochu problémy Merky,
když hledá cestu, aby se nenamoèil a uvízl za bágl.
Vody je však oèividnì ménì, resp. panuje zcela
normální stav známý na Lipoveckém potoku. Takže
hrneme dále, když kde nic, tu nic, luplo mi v zádech
a nemohu se skoro hýbat. Se zády nemám problémy
nikdy, je to vždy jen otázka cvièení, ale tady jsem
Obr. 1. Orientaèní mapa jeskynì Nová Rasovna.
13
narazil na svùj limit. Náhle se pøestanu lepit
Merkymu na paty a kluky doháním èi dovleèuji až u
Strejcovského krápníku – tam si vaky musíme
postupnì pøedat. Tak to už byl pro mì docela
Stalingrad. Bolest v zádech vyrovnávám opìt
nadávkami a zpìvem, což je vùèi mému okolí nezvykle
brutální. Ne, že by to moc pomáhalo, ale neznám
lepší øešení.
V Dómu II si opìt pøerozdìlujeme transporáky –
beru si svùj, protože Koleno je plné a když si obsah
zavazadla namoèím, je to jen moje vina. Podobnì
jako Priesnitzovy láznì na mì pùsobí Bílá voda a
bolest v zádech trochu polevuje, jdu opìt první, abych
otevøel jeskyni. Naštìstí zámky nejsou zamrzlé, takže
je nemusím rozmrazovat karbidkou. Venku je
svìtlo - asi 14-14.30 hod., mezi mraky prosvítá
slunce.
Jsme všichni živí (i zdraví) a právì mi skonèil
jeden sen – objevit pokraèování Nové Rasovny,
udìlat podzemní tábor a zmapovat je. Ale nejspíše
se tam ještì vrátíme, vždy nìkdo musí vylézt ty
komíny a jiný je musí zmapovat. I když…kterýkoliv
komín jsme vylezli, stejnì byl na konci pokaždé
objeven Pólo.
Na základnì nás vítá osazenstvo a hlavnì máme
pøipravenou teplou vodu na základní umytí a topí se
nám i v šatnì ve sklepì. Jak jsme tak nìjak rozjetí,
naskáèeme za boudou mezi led opìt do potoka
a rychle vypereme overaly a cajky. Pak už pílíme ke
mnì do Líšnì, kde byla provedena dùkladná oèista.
Na zpáteèní cestì jsme se zastavili U Nìmcù
v Ostrovì, neb máme dojem, že dùležité akce se
zpravidla zakonèují aspoò symbolicky zde. Moc
známých jeskyòáøù tam nebylo, ale postupnì se lokál
zaplòuje. Na chvíli jsme se dali do øeèi s Honzou
Vítem a Franci Musilem. Zvláštì Franciho slova jsem
si vzal k srdci, doopravdy vím, že není vhodné rýt
v jeskyni do bláta kosoètverce a je to jen projev
zastydlé puberty. Jenomže kdybych nebyl zastydlý
puberák, tak bych se už skoro 20 let neplazil kdesi
bahnem a vodou, a nýbrž trávil volný èas u piva pøed
blikající bedýnkou.
Pøíjezd na Holštejn, odchod do restaurace Pod
hradem, kde probìhl Protosilvestr.
(pravdìpodobnì) nebo ještì lépe na publikované
mapce (obr. 1), kde je místo bivaku oznaèeno
písmeny IC. Tento koncový bod se nejprve nejen
svým objevitelùm jevil jako poèátek zasutìného
komína. Prostor pøed závalem ve své stati nazývám
Pracovištìm a prùkop závalem do nových objevù –
Jeskynì pravìkých symbolù – je Androidùv koridor.
Dnes už víme, že Komín prùvanù ve skuteènosti není
komínem, ale širokou chodbou.
Koleno je zcela nevyzpytatelný polosifon (obèas
i sifon) v Hlavní chodbì. Èertùv skluz (Èerák)
necelých 20 m dlouhá, asi 3 m široká a 30 – 50 cm
vysoká chodba z liáku klesající pod úhlem cca 60o
a na zpáteèní cestì opìt stoupající. Komu pøipadá,
že Twistovka v Pikovce je problém, tak Èerák pro
nìj bude hodnì velký problém.
Proè vlastnì Indoor Camp a ne normální
víkendové bádání. Kdo zná Lipoveckou chodbu, zná
též odpovìï. Nìkdo se horko tìžko propasíruje do
Hlinitého dómu v Plánivách a má z toho zážitek na
celý život, pro jiného je stejná jeskynì pøíjemným
choïákem, kde se ani moc neušpiní. Do podobné
(ovšem mnohem ménì známé a démonizované)
kategorie jako Plánivy patøí rovnìž Lipovecká
chodba Nové Rasovny. Co je pro jednoho jeskyòáøe
vrchol jeho možností, pro jiného je pouhým
pøístupem na „bádalištì“, ovšem mokøí a zablácení
budou oba. Objev JPS byl „naplánován“ na srpnové
Soustøedìní 2003, avšak dìlali jsme jinde. Podzimní
období je na práci v jeskyni s aktivním tokem velmi
nevhodné a právì bìhem nìj se odhalení JPS
realizovalo. Nadmíru obtížný pøístup do Lipovecké
chodby komplikovala hned od zaèátku Bílá voda
v Kolenu, zatímco v létì je zde naprosté sucho
(nìkdy). Za normálních okolností bìhem takovéhoto
stavu do Nové Rasovny prostì nechodíme, ale jak
dlouho bylo možné odpovídat na otázky, co jsme to
vlastnì objevili, stupidním – vlastnì nevíme. A tuto
otázku jsme si kladli hlavnì my. Nebylo jiné øešení,
než podzemní tábor. Míru objektivního rizika jsem
zvažoval docela dlouho a pøipadalo mi, že není vyšší
než obvykle v Nové Rasovnì bývá. Kritiètìjší mohl
být jedinì návrat, kdyby došlo k úplnému zaplavení
Kolena a Hlavní chodby. Mìli jsme však vybavení,
které by nám umožnilo pøežít dostateènì dlouho
v Dómu II, než by vodní hladina klesla. Dokonce
jsme mìli natažené Hlavní chodbou pøes Koleno až
do Dómu II lano.
Ohlednì mapování je v deníku 27.12.03 zmínka,
že jsem se s tím moc nemazlil, což by mohlo být
Nezbytný komentáø
Celý výše uvedený dìj se odehrával za místem, které
najdete na mapì Nové Rasovny z roku 1948
oznaèené jako Pøíloha 2 v monografii K. Absolona
Moravský kras 1, oznaèené popiskou Komín prùvanù
14
pochopeno, že jsem to odflákl. Opak je pravdou,
tvorba terénní dokumentace je už ètrnáctým rokem
mým každodenním chlebem. To, co obèasný
víkendový „speleogeodet“ musí složitì a vìtšinou
nepøesnì mìøit metrem, mám už dávno v oku, které
to ihned pøedává ruce s tužkou. Pokud si vyzkoušíte
kreslit v zimì pøi -10 °C, buïto se vycvièíte
v neobvyklé rychlosti, nebo pozbudete nìkolika prstù
(já jich mám stále 20 ks). Metodicky jsme postupovali
zcela klasicky: pomocí provázku jsme našli vhodná
místa pro polygonové body, vyvrtali je, osadili nýtem
s visaèkou a èíslem, podle provázku zmìøili
geologickým kompasem Freiburg sklon a azimut. Pak
se mezi body natáhlo pásmo, zmìøila délka a podle
nìj jsem dokreslil pùdorys a øez. Zaznamenávali jsme
také místopis bodù, popøípadì jsem zde nakreslil další
øez. Dómy jsme kreslili pomocí nìkolika os, od
kterých se mìøily kolmé vzdálenosti na boèní stìny.
Výšky, kam jsme dosud nevylezli, jsou pøirozenì
odhadované, ale viz výše. Další zpracování
mìøièských záznamù probìhlo tak, že P. Mravec
namìøené hodnoty pøepoèítal a v AutoCadu vynesl,
spoleènì jsme opravili eventuální chyby (asi 2x
špatný odeèet o 180° vzniklý zámìnou èervené
a èerné ruèièky kompasu) a do vytištìného
polygonového tahu s ètvercovou sítí v mìøítku
1 : 100 jsem pøekreslil obrysy.
Voda – to byl paradoxnì nᚠvelký problém, po
cestì jí bylo pøíliš hodnì, v novì objevených
prostorách pøíliš málo. Pitnou vodu o celkovém
objemu 20 l jsme mìli donesenou, což je pro ètyøi
osoby na ètyøi dny docela málo. Pocit žíznì jsme sice
nemìli, dehydrovaní jsme však urèitì byli celkem
dost.
Jídlo – nic zvláštního v denní nabídce nebylo.
Konzervy díky vlhkosti již bìhem transportu pøišly
o vìtšinu nálepek. Kuchaø tedy volil menu dle tvaru
konzervy, vìtšinou to vyšlo, a když to náhodou
nesedìlo, nezbývalo, než uvaøit polévku i z játrové
paštiky. Tepelná úprava byla provádìna na plynovém
vaøièi Camping gas. Protože chleba byl bìhem
pøepravy metamorfován do instantní granulové
podoby, nebyly paštiky moc oblíbené, nebo je
nebylo na co namazat, ale lžíce dokáže vyøešit mnohé.
Sladkosti tvoøily nutný energetický doplnìk stravy.
Výstroj – opìt celkem bìžný standard. První dvì
vrstvy obleèení z polypropylenu prodávaného buï
pod znaèkou Klimatex nebo Moira, podle toho, jak
kdo z nás preferuje jednotlivé znaèky. Pøestože
používám klimatexové obleèení od roku 1985 (tehdy
ještì Climatex), volil jsem na pobyt tentokrát moiru,
protože mi pøipadá na dlouhodobìjší nošení bez
možnosti mytí pøece jenom o fous pøíjemnìjší. Kdo
se ale domnívá, že díky reklamì a vrstvì Sanitized
prádlo z moiry po nìkolika dnech používání nesmrdí,
mìl by se nad sebou vážnì zamyslet, má-li ovšem
èím. Podoveraly a overaly byly z Turni nad Bodvou.
Osvìtlení a pøilby používáme rovnìž jednotnì
explorery od Petzla. Karbidky již byly
rozmanitìjší - jedna ariane, dvakrát hipmanùv
vyvíjeè a v mém pøípadì opìt stará vykopávka, èili
17 let stará karba „vavøinka“ vlastní konstrukce,
zhotovená z pouzdra na hornickou záchrannou
masku. Aèkoliv karbidky jely celou dobu nonstop
bez jakéhokoliv dùkladnìjšího èištìní, nikdo z nás
nemìl se svìtlem vážnìjší problémy.
Výzbroj – pøíklepová vrtaèka Hilti sloužící, jak
již samotné jméno napovídá, k vrtání povìtšinou
otvorù nebo dìr. Fotoaparát Nikon 5700, blesk téže
znaèky s oznaèením SX 28, dále blesk Carena
s fotoèidlem a stativ Manprofotto. Bohužel, hned
první den pøestaly nikoòácké výrobky spolu
komunikovat, takže jsem musel používat pouze
vestavìný blesk a synchron. Aby to aspoò trochu
fungovalo, nezbylo než nastavit citlivost na 800 DIN,
snímky jsou samozøejmì hodnì zrnité. Zároveò na
fotografování zbyly jen asi tøi hodiny èasu, což
pøirozenì nestaèilo. Výsledné fotografie jsou proto
spíše jen orientaèní a mají pouze prvotní
dokumentaèní hodnotu.
Vlastní tábor byl rozèlenìn na tøi hlavní
místnosti – kuchyò, ložnici a šatnu s podsekcí
koupelna, ta byla tvoøena našimi mokrými
podoveraly z prvního dne, do kterých jsme se chodili
umývat a koupat. Podlahu obou prostor tvoøily dvì
PVC autoplachty. V ložnici byly instalovány tøi
pìnové a jedna samonafukovací karimatka (sice od
královéhradeckých Yate, vyrobená však na
Tchaiwanu). Spacáky byly rùzných znaèek, dvakrát
se ale opakovala brnìnská firma Prima Outdoor
(jejich výrobky kupodivu výteènì fungovaly též
v našem Indooru), jednou Rock Empire a na další si
už nevzpomínám. Zpoèátku jsme se domnívali, že
spacáky v jeskynním prostøedí samovolnì provlhnou,
opak byl pravdou, zùstaly po celou dobu pobytu
pøíjemnì suché, holt nebyly plnìné peøím, ale jakousi
umìlinou (Polarguard 3D). Pøes „den“ jsme je vždy
sbalili a uložili do velkého PVC pytle.
V neposlední øadì bych nemìl zapomenout na
transportní družstva, která nás bìhem pobytu
15
navštìvovala a zásobovala nejen materiálnì, ale
rovnìž duševnì. Bylo pøece jenom pøíjemné mít
aspoò nìjaké spojení se svìtem, aby šok
z pøetržených komunikaèních spojení nebyl až tak
veliký.
A plyne z toho všeho nìjaký závìr? Podzemní
tábor byl jedineèným øešením obtížného problému,
jak provést základní dokumentaci novì a velmi tvrdì
odpracovaných objevù v Nové Rasovnì. Díky
dislokaci od bìžných nástrah a lákadel civilizace bylo
dosaženo neuvìøitelné produktivity práce, za kterou
by se nemuseli stydìt ani špièkoví hrdinové brigád
kapitalistické práce.
Leden 2004
Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì
Richard Zatloukal, Evžen Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holštejnská)
V této stati jsme se pokusili shromáždit v èasové
souslednosti vše, co nám o vánoèní akci bylo známo.
Chybí zde jen pohled pøíbuzenstva a blízkých ètveøice
zachraòovaných, možná by byl pouènìjší, než
všechno okolo.
Po formální stránce jsou pasáže z povrchu
pøevážnì kolektivním dílem s hlavním vkladem
E. Zámka doplnìným P. Mravcem. Dìní ve vlastním
bivaku je opìt pøepis expedièního deníku
R. Zatloukala a je v textu psán kurzívou.
Omlouváme se všem nejmenovaným
zúèastnìným, a je jich vìtšina, nebo jen prostý výèet
jmen by pøesáhl publikaèní možnosti Spelea.
sedmé veèer vyrazili Richard Zatloukal, Radek
„Pólo“ Maštalíø, Zbynìk Parák, Radek „Merkyš“
Hejl, Evžen Zámek (všichni ZO ÈSS 6-15
Holštejnská) a Vít „Kajman“ Kaman (ZO ÈSS 6-25
Pustý žleb) do Jeskynì pravìkých symbolù v Nové
Rasovnì. Teplota se bìhem dne zvedla do plusových
hodnot a k veèeru zaèalo mírnì pršet. Cesta Novou
Rasovnou do JPS probìhla bez problémù.
Transportovali jsme v šesti lidech sedm vakù. Kromì
výstroje pro bivak a zásob také vìci na lezení,
vrtaèku, mapovací a fotografické vybavení. Voda
v Kolenì byla na stejné úrovni jako vèera. Po
prolezení Lipoveckou chodbou do JPS kempaøi
rozbili tábor na stejném místì jako minule - v Dómu
bez výzdoby a pøevlékli se do suchých vìcí. Evžen
s Kajmanem si mezitím prošli jeskyni, protože
Kajman zde byl poprvé. Pak ještì chvíli pobyli, napili
se horkého èaje, zapózovali Richardovi pøi focení a
vyrazili s jedním vakem plným mokrých vìcí na
zpáteèní cestu (foto 1). Vak vìtšinu cesty vlekl
Kajman, má lepší fyzièku. Pøekvapením byl pro nì
25.12. 2004
Vánoèní bádání zaèíná již tradiènì v Líšni, odkud
ve složení R. Zatloukal a R. Maštalíø vyrážíme do
Holštejna. Letošní Indoor Camp 2004 máme
naplánovaný prakticky stejnì jako ten loòský.
Nìkolik odlišností ale bude, jednak nepotáhneme
pitnou vodu a spolehneme se na skapovou od bodu
è. 132, kterou jsme zde shromažïovali prakticky celý
rok 2004. Jednak o konání akce teprve rozhodne
aktuální stav vody. Zbyòál s Merkyšem proto
vyèkávají ve svých domovech a èekají na
telefonickou zprávu. Po pøíjezdu na holštejnskou
základnu jdeme shlédnout prùtok Bílé vody a první
dojem je velmi pøíznivý, navíc mrzne. Pøevlékli jsme
se a odešli do Nové Rasovny. Situace s vodou je
v jeskyni vynikající a výraznì lepší než loni. Sifon
Koleno je zcela volný, je zde asi 0,80 m hluboké
jezírko. Shodli jsme se na tom, že nic lepšího si pøát
nemùžeme, a proto Indoor Camp 2004 uskuteèníme.
Po návratu na boudu voláme klukùm a pøijedou,
nebo podmínky jsou výborné. Bìhem noci opìt
teplota klesla na pøíznivých -5 °C.
Foto 1. Nová Rasovna, rodinné foto pøed odchodem
Evžena s Kajmanem z IC 2004 (foto R. Maštalíø).
26.12. 2004
V prùbìhu dne dorazili další úèastníci, takže po
16
vodní tok v Dómu II, tekoucí od Kolena do Spojovací
chodby. V Kolenì zbýval asi 15 cm prùduch nad
hladinou. Hlavní chodbou lezli proti proudu potoka.
Ze Støedních pater tekl vodopád. Dvojice vystoupila
ven již po pùlnoci, takže v pondìlí. Venku nepršelo.
skupiny, kteøí mìli pøijet, a postupnì i tìm, co pøijet
nemìli.
10.30 hod.: Noc jaká jiná než klidná, nìjak se
mi a Merkymu nechtìlo spát, zase se mi, stejnì jako
pøi loòském IC, zdálo o armádì, že jsem byl na
cvièení.
Ráno po budíèku hrajeme hru na medvìdy
v zimì, Pólo vítìzí.
A teï trochu pozitivnì – negativních záležitostí,
zapomnìl jsem mìøièský provázek, v podstatì nemám
co dìlat a Pólo nevzal malý vrták na polygonové
body. Nouzovì budeme mìøit podle pásma. Máme
jen ocelové, kompasu to bude èinit jisté potíže. Nìjaké
komíny ale zamìøit musíme, protože z nich
potøebujeme stáhnout výstroj.
Taky jsem zapomnìl svùj obvyklý deník, píšu
proto na formuláøe „Povolení mimoøádné jízdy na
lanì.“
12.00 hod.: Kolem poledne se zaèali postupnì
objevovat. Nejdøív Pavel „Termit“ Mravec, Jan
Mutina a Petr Ondrušek. Po cestì se Termit zastavil
u Jiøího „Švejka“ Bicánka, aby si pøichystal cajky
a hlavnì neopren. Vymýšleli rùzné strategie postupu
a pøipravovali materiál.
12.30 hod.: Prùzkumné družstvo Petr, Jéòa
a Evžen vyrazilo do Rasovny zjistit situaci. Na
základnì zùstal pouze Termit coby telefonní ústøedna
a obsluha nabíjecího boxu. Ze Støedních pater se valil
silný vodopád. Uvázali na poslední žebøík lano
a hodili ho pøes první most do proudu v Hlavní
chodbì. Prolézt nad vodou šlo nejdál ke
dvoumetrovému stupni, asi 10 m pøed Kolenem,
vodopád zde nešlo volnì pøekonat. Dálkovým
svìtlem nifky se dalo dosvítit do Kolena, bylo celé
pod vodou. Lano zachycené v kamenech bylo
uvolnìno a puštìno dál po proudu. Pøi návratu potkali
dalšího pøivolaného èlena skupiny, Martina Parucha.
Po návratu prùzkumné skupiny jsme
konstatovali, že na toto už sami nestaèíme.
14.15 hod.: Voláme vedoucího Speleologické
záchranné služby Romana Šebelu.
14.30 hod.: Termit odjíždí do Lipovce pro Švejka
s jeho ohromným baohem materiálu.
15.00 hod.: Pøijíždí Roman s Karlem „Rambem“
Kuèerou a seznamují se se situací. Rozhodují
o povolání SZS a potápìèe. Je relativnì dost èasu,
protože pøedpokládaný návrat osádky bivaku je
v úterý odpoledne. Další postup je smìøován ke
zpøístupnìní Kolena pro potápìèe a k následnému
zajištìní možného delšího pobytu ètveøice v jeskyni.
První stránka expedièního deníku byla
nenávratnì poškozena, proto úvod chybí a první dvì
vìty jsem se pokusil zrekostruovat a pak zase nìco
schází.
23.30 hod.: INDOOR CAMP
Letos jsme do IC 2004 šli jen tak nalehko. Co je to,
v šesti tahat pouze sedm báglù. ???? Na místo
v Dómu bez výzdoby dorazili ve 22.30. Voda v Kolenu
byla na broïáky, kteréžto jsme nemìli, takže s vodním
chlazením nohou jsme hrnuli dále. Zdánlivì jsme šli
pomaleji než obvykle, protože pøes úžiny jsme batùžky
pøemisovali pomocí lidského øetízku. V Lipovecké
chodbì to s vodou bylo rovnìž v pohodì, nebyly ani
moc silné skapy, takže to nejhorší nás èekalo až
v Androidovì koridoru, tam to holt jinak než vodou
nejde. V závìru cesty se v mém zažívacím traktu
zaèaly pøipomínat peèené praseèí oháòky, které se
na vlastní oèi chtìly také podívat na krápníèky.
Nakonec jsem jim žádné neukázal.
V Dómu bez výzdoby jsme okamžitì instalovali
podlahu ložnice, šatny a koupelny a aktivovali
kuchyò. Evžen s Kajmanem šli na exkurzi, kdežto
zbytek osazenstva si vybalil vìci, pøevlékl se do pyžam
a odebral se spáti. Našim domestikùm byl ještì
uvaøen èaj, nabalen batùžek s mokrými overaly
a holínkami a vypravili jsme je pozdravem na cestu.
Potom ještì krátký zápis do expedièního deníèku
a jdeme doopravdy spát. Tentokrát jsem vzal hodinky,
snad se výrobek firmy Casio nebude potmì bát, èili
by nám nemìl nikdo neustále (hlavnì ráno)
telefonovat. Vstávat budeme až za svìtla, to by mìlo
nastat, poèítáme, že kolem pùl osmé. Karbidky
pozvolna dohasínají, obèas se s ozvìnou ozve dopad
kapky, ale kromì chrápání bude celkem klid.
27.12. 2004
8.30 hod.: Ráno lilo jako z konve. Kajman odjel
z rodinných dùvodù do Brna. Evžen zaèal sledovat
hladinu vody v potoce a zavolal kamaráda
meteorologa, aby zjistil pøedpovìï srážek pro
Drahanskou vrchovinu na pondìlí a úterý. V pondìlí
trvalý d隝 a 10 mm srážek. Úterý už jen 1 mm. Voda
v potoce stoupala.
9.00 hod.: Evžen zaèal volat kamarádùm ze
17
Veèer také již uvažujeme o možnosti využití
vypuštìného rybníka nad vesnicí.
Bìhem dne voda v potoce dále mírnì stoupala.
20.30 hod.: Takže den jsme zahájili Komínem
nad bodem è. 142. Pólo ho opìt vylezl, zamìøili jsme
jej a Pólo vytahal ocelová oka z výstupového jištìní.
Jedno oko tam zùstalo zarezlé na budoucí èasy.
Komín vlastnì ani není komínem, jedná se o šikmou
vrstevní plochu, na níž je vyerodovaná prostora,
v urèité úrovni jsou zachovány nìkolikeré skalní
maxihodiny, takže to pùsobí dojmem nìkolika komínù.
Už mi dohasíná karba, ludra jedna. Horní úroveò
Chodby mezi body è. 142 a 143 tedy probíhá nìkde
ve výšce 10 – 11 m nade dnem. Též jsme otevøeli
Evženovu Adršpašskou horskou vodu, jednalo se
o 0,5 l mimoøádnì kvalitní tekutiny èerpané odkudsi
z paty Zemìkoule s jemnou pøíchutí jablíèek.
Poté si Zbynìk s Merkym odbìhli do Chodby za
Androidovým koridorem a zjistili, že vrchol chodby
konèí velmi podobnì.
A pøesunuli jsme se do Dómu sloních uší, strop
jsme odspodu zkoumali již nìkolikrát, nadìjné místo
bylo pøímo nad bodem è. 136, kde je ve stropì
mohutný meandr stropního korýtka. Nástup mizerný,
skoro všechno do pøevisu na stìnì tvoøené krapasy
a sintrovými náteky na blátì. Tož se tam Pólo srdnatì
drásal (foto 2), dolezl do výšky cca 10 m, zhotovil
tam kotvení a zaèal opìt vytahovat ocelová oèka,
v jedné chvíli skoro vypadl, takže jsme pro dnešek
zabalili krám. Vylezl jsem si také nahoru a udìlal
pár fotek. Asi 3 m nad nejvyšším štandem se komín,
resp. stropní korýtko, zvedá a pokraèuje horizontální
erozní chodbou. Takže jsme to pobalili, necháme to
na zítra, udìlali veèeøi a jdeme spát. Taky jsme koštli
Žankovu explorátorovicu, jen nevíme, z èeho je.
21.00 hod.: Byla oficiálnì zpravena obec
o nastalé situaci, resp. místostarostka Milena
Blažková, a zároveò byla požádána o vstup na obecní
pozemky pro zabezpeèení celé akce.
22.00 hod.: Roman Šebela ukonèil záchranné
práce v podzemí pro tento den. Sraz pro další den
byl urèen na 7.00 hod. ráno.
Foto 2. Nová Rasovna, nástup do komína v Dómu
sloních uší – Polo jištìný Zbyòkem (foto
R. Zatloukal).
Roman rozdal záchranáøské vysílaèky a zahájil
oficiálnì záchrannou akci.
Lano spuštìné volnì v korytì je postupnì bìhem
odpoledne fixováno trojicí speleologù (jeden èlovìk
ze SZS, Kajman a Martin Paruch) až cca 10 m pøed
Koleno, kde kvùli velkému prùtoku nebylo možno
dále pokraèovat.
16.30 hod.: Pøíjezd potápìèe z Blanska na
základnu. Byl zpraven o situaci a hned odjel
k Rasovnì pøipojit se k ostatním záchranáøùm.
18.00 hod.: Potápìè posoudil ponor do Kolena
vzhledem k velkému prùtoku vody jako velmi
riskantní. Vzhledem k tomu bylo nezbytné snížit
prùtok vody v potoce.
20.00 hod.: Vedení jihomoravských hasièù se
seznamuje s terénem a vodními pomìry. Rozhodují
o použití výkonných èerpadel používaných pøi
povodních a o výjezdu skupin hasièù z Brna a
Blanska s vybavením pro zabezpeèení záchranné
akce.
28.12. 2004
0.15 hod.: Pøijela hasièská kolona z Brna. Hasièi
vybudovali základnu na louce pøed Zukalovým
mlýnem. V patách za nimi dorazil pøenosový vùz ÈT
s redaktory, kteøí zahájili natáèení záchranné akce.
Bìhem noci se vybagrovala v korytì Bílé vody pod
soutokem s Lipoveckým potokem nádrž s hrází pro
18
Foto 3. Holštejn, provizorní zahrazení rybníka (foto
J. Fatka).
Foto 4. Nová Rasovna, balíme bivak v Dómu bez
výzdoby (foto R. Zatloukal).
nasávací hubice èerpadel. Hadice od èerpadel byly
nataženy údolím pøes potok až do povodòového
koryta pøed Starou Rasovnou. Podporu poskytují také
dobrovolní hasièi z okolí.
4.30 hod.: Jsou poprvé na zkoušku spuštìna
èerpadla. Naostro se èerpá po doladìní techniky od
cca 6.00 hodin.
6.20 hod.: Petr Ondrušek s Evženem sestupují
do Rasovny, aby zjistili stav vody v podzemí. Voda
pod žebøíkem u vodopádu ze Støedních pater viditelnì
poklesla. Vliv na to má pravdìpodobnì mimo èerpání
i pokles prùtoku vody v Lipoveckém potoce.
7.00 hod.: Pøíjezd vedoucího SZS a opìtovné
zahájení práce v jeskyni.
Bìhem dopoledne Kajman, Petr Ondrušek a
Martin Paruch dokonèili fixaci lana až ke Kolenu.
V Kolenì je již asi 5 cm od stropu volná, i když
prudce proudící hladina. Po výstupu na povrch byly
nachystány telefony a kanystr s materiálem a pøivolán
potápìè, který by to vše mìl pøepravit za Koleno, do
ústí Lipovecké chodby v Dómu II.
9.30 – 10.00 hod.: Za pomoci ostatních na
povrchu bylo hasièi realizováno napouštìní rybníka
nad obcí, tj. za pøispìní kolového nakladaèe zahrazení
odbìrného místa v korytì Bílé Vody, pøepažení
odtoku z náhonu nad rybníkem døevìným bednìním,
uzavøení šoupátka na výtoku z rybníka a vyèištìní
bezpeènostního pøelivu od nanesených neèistot
(foto 3).
Napouštìlo se až do vystoupení speleologù
z Nové Rasovny na povrch (to bylo cca od 10.00 do
15.00 hod.).
11.00 hod.: Pøed jeskyní se pøipravil potápìè.
Bohuslav „Kocour“ Koutecký a Petr Ondrušek snáší
nachystaný materiál ke Kolenu. Po zhodnocení
Foto 5. Nová Rasovna, když se Bílá voda valí ze
Støedních pater (foto R. Zatloukal).
situace se rozhodli neèekat na potápìèe a proplavali
za Koleno, kde v ústí Lipovecké chodby nainstalovali
telefon a kanystr s materiálem. Pøišel rovnìž potápìè
a spolu poèkali na kontrolu telefonického spojení.
Pak vylezli na povrch.
12.00 hod.: Jsme sbaleni, odcházíme, na vylezení
19
komína v Dómu sloních uší nemáme dlouhé háèky
(vyrobíme pøíštì), na mapování prostor za
Mahátmovou kaplièkou chybí provázek (foto 4) .
Krátká rekapitulace - v kempu zùstává:
PVC plachty na podlahu ložnice a šatny, 1 hrnec,
1 ešus, 2x lžíce, tupý nùž, 1x majzlík, krátká lopatka,
1x kopáèek, 2 žebøíèky, 40 m dynamického lana, 1x
smyèka. V Dómu sloních uší visí 40 m statického lana
na Y kotvení. V „Komínu, kam se Bzunda nikdy
nedostane“ asi 10 m statiky, v Dómu bez výzdoby asi
15 m statiky, dále cca 2,5 kg karbidu, voda do
karbidek je v baòoku bez držadla. Pitná voda ze
skapu u bodu 132 – nachystané prázdné 2x5 l, cca
2,5 l vody v PVC kanystru 5 l. Cukr asi 1 kg, 8 ks
paštik, 3x inst. polévky, 1x bramkaše, 3x teplo Body
heat, 2x müsli chrupkavé, 6x deli, 2x margotka, 2x
corny, 1x vèelí med, 2x studentská smìs, krabièka
mìøièských bodù, visaèky a køídy, PB bomby 2x –
jedna polovièní, jedna asi ètvrteèní.
12.20 hod.: Vzhledem k nejistotì o èasu návratu
ètveøice z Indoor Campu, po dùkladném zvážení
rizik, vyrazili na rychlý prùstup Lipoveckou chodbou
Evžen Zámek s Petrem Vodákem ze SZS. Kluky
potkali již na zpáteèní cestì z JPS zhruba v místì
pùvodního konce Lipovecké chodby pøed
Androidovým koridorem. Po krátkém vysvìtlení
situace zanechali transportní vaky s výjimkou
jednoho s fotoaparátem na místì a vydali se na rychlý
návrat.
cca 12.30 až 15.30 hod.: Nemáme kam spìchat,
takže jdeme jen tak na pohodu, poèet vakù odpovídá
poètu nosièù. Chvíli si øíkám, že tøeba zrovna dneska
Androidùv koridor vyschnul, jenže když jsme k nìmu
dorazili, vidíme, že nevyschnul. Takže Zbyòa pøelezl
do Pracovištì, já zùstávám v I. jezírku, za mnou je
Merky a Pólo zezadu podává transporáky. Sotva
prošel první vak, slyším z Pracovištì nìjaké hlasy
navíc. Ejhle, dorazili další nosièi, trochu pozdì, ale
pøece. Nicménì nám nìjak zaèala váznout pøeprava,
protože Zbyòa nìco øeší s pøíchozími a mì polehávání
ve vodì pøestává bavit, navíc jim nerozumím. Musíme
pøece pøetáhnout materiál a pak se mùžeme
vybavovat. Takže lidský øetìz se znovu dává do
pohybu, pøetáhli jsme bágly a nasoukali se na
Pracovištì. Je tam Evžen ještì s kýmsi. Kvituji
s povdìkem, že jdou nalehko, takže jim trochu
pøitížíme. Evžen ale zopakoval to, co už Zbyòa ví, na
povrchu probíhá obrovská akce na naši záchranu.
Tak nìjak se necítíme, že by nás zrovna nìco
ohrožovalo. Jako dùkaz jest nám pøedstaven Petr
Foto 7. Nová Rasovna, odstrojování a vynáška
materiálu (foto R. Zatloukal).
Vodák ze SZS. Nemá smysl naši debatu
o nedorozumìní a neuvìøení nìjak zvl᚝
dramatizovat. My jsme prostì ven šli, a už jsme na
záchrannou akci vìøili, nebo nevìøili. Jednalo se jen
o to, jestli budeme tahat nᚠmateriál z jeskynì, nebo
ho necháme na Pracovišti. Nakonec jsme se
domluvili, že si potáhnu jen svùj baùžek
s dokumentací a fotovýbavou. Když se budu
opožïovat za ostatními, nechám vak v jeskyni.
S transporákem mi vydatnì pomáhal Zbyòa s Pólem,
až mi ho vzali úplnì. Už ve Vaòousovì øeèišti bylo
trochu vidìt, že vody pøibylo. Z Hluboké tùnì jí
vytékalo celkem dost. V Dómu II vidíme první
hmatatelné dùkazy, že se doopravdy nìco dìje. Je
tam nainstalovaný telefon, do tmy svítí velký plastový
barel, smìrem ke Kolenu je natažené fixní lano a teèe
docela hodnì vody Bílé.
Petr zatelefonoval na povrch, že se všichni
v poøádku vracíme. Pøipadá mi zbyteèné, abychom
se vraceli s prázdnýma rukama, takže navrhuji
všechno demontovat, sbalit a vynést. Kdo ví, kdy se
nám podaøí zase se sem dostat. Tuším, že jsem šel
20
pøedposlední, Pólo za mnou ještì balil lano. Vzal jsem
svùj transporák a vyrazil proti proudu Bílé vody ke
Kolenu. Vak jsem nesl nad hlavou, což situaci trošku
komplikovalo, protože nešel procpat pøes vzduchovou
mezeru zároveò se mnou. Nìco se muselo potopit a
vak to být nemìl. Mimo karbidku jsem už mìl
rozsvícenou i elektriku, èili vzhùru dolù. Procpal jsem
vak a vynoøil se na druhé stranì Kolena, okamžitì
jsem se dostal pod vodopád valící se vody a šel opìt
ke dnu. Chvíli jsem se tam motal, až se mi podaøilo
zachytit železné trubky po Absolonovì neúspìšném
èerpáku z roku 1935 a vyškrábat se z vody do proudu
vodopádu, posléze i nad nìj. Transporák se mezitím
šplouchal ve vlnkách a tváøil se celkem neutrálnì.
Tož jsem ho popadl a pílil pryè. Po nìjaké dobì jsem
si všimnul, že jsem jaksi zapomnìl použít fixní lano.
Inu což, i zachraòovaný se napoprvé dopouští
rùzných chyb. Z našeho starého fixu plandal ve vodì
asi 1,5 m dlouhý cancour. K žebøíku se už šlo docela
dobøe, ovšem tam jsem se zahledìl na vodu, valící se
ze Støedních pater (foto 5), že jsem si udìlal ještì
jedno krátké potápìèské intermezzo a zahuèel znovu
pod hladinu. Naštìstí opìt bez divákù. Koneènì na
žebøíku jsem párkrát cvakl piezem, ale karba
nenaskoèila. Automaticky jsem po ní hmátl a kde nic
tu nic, jen volný konec hadice. Mùj vìrný,
vlastnoruènì zkonstruovaný pøístroj - karbidka
Vavøinka, která mì v jeskyních doprovázela asi od
roku 1987, byla pryè. Tak to bychom mìli. Asi jsem
se v Kolenu zmítal dost intenzivnì.
Poslední žebøíky a koneènì vchodová møíž. Když
jsem vykouknul ven, mojí první reakcí bylo opìt
rychle zalézt zpìt. To pøece není možné, vždy ten
ubohý most nad propadáním se pod tíhou èekajících
lidí mohl prolomit. Trochu dezorientován, a navíc
jsem se znaènì stydìl, neb mi role zachraòovaného
nìjak nesedla, jsem se koukal co nejrychleji odklidit
na boudu. Navíc jsem byl docela promáèený a pøece
jenom byl prosinec. Snažil jsem se aspoò namátkou
nìkterým známým lidem podìkovat a znovu se zeptal,
zda-li hasièi opravdu pøeèerpávají Bílou vodu. Kdosi
mi øekl, a se teda podívám na propadání, což jsem
promptnì uèinil a opìt nevìøil vlastnímu zraku. Dole
v Hrádském žlebu bylo natažené cosi, co mi v první
okamžik pøipadalo jako rozpitvaný optický kabel (foto
na 2. stranì obálky). Tady se opravdu nìco dìlo.
Naštvaní zástupci hromadnì manipulaèních
prostøedkù se i pøes své zklamání, že jsme nebyli
vyneseni v igelitových pytlích, snažili na cosi zeptat.
Takže jsem postupnì 4x odpovìdìl, že jsme
doopravdy nic netušili. Na boudu ještì došel nìjaký
bambula z Mladé fronty, který na úvod øekl, že se mu
vybily baterky v diktafonu, ale bude si vše pamatovat.
Dokonce naše jména jsem mu musel napsat na papír
sám, zøejmì ještì chlapec nedospìl ke znalosti psaní.
Vzhledem k tomu, že se ve svém profesním životì
tiskových konferencí úèastním docela pravidelnì, tak
mohu jen suše konstatovat, že s podobným diletantem
jsem se už hodnì dlouho nesetkal. Úroveò jeho èlánku
byla výše uvedenému zcela adekvátní.
Než jsme se dali aspoò trochu do poøádku, hasièi
vše sbalili. Takže když jsme jim šli podìkovat, na
louce pøed Zukalovým mlýnem už nebyla ani noha.
30. – 31.12. 2004
V následujících dnech jsme do Nové Rasovny
sestoupili ještì dvakrát a na Silvestra dokonèili
odstrojování (foto 7). Veškerý materiál odložený na
Pracovišti tam v únoru 2005 stále ležel, protože vodní
podmínky pro sestup byly buï špatné, nebo ještì
horší.
Proèpak se nám to celé nìjak zvrtlo?
Amatérská speleologie s sebou nese všechny klady
(dobrovolné nadšení) a zápory (uskuteèòujeme ji
tehdy, když máme èas) laického pøístupu. S odstupem
èasu mùžeme konstatovat, že jsme mìli Indoor Camp
2004 realizovat v první pùli bøezna 2005. Zádrhel je
v tom, že všichni zúèastnìní z holštejnské skupiny
jsou daòoví poplatníci a nežijí z nejrùznìjších
soc.dávek (což poskytuje neomezené množství
volného èasu), ani nejsou profesionálními jeskyòáøi.
Mají proto více èasu pro svoje hobby pøes vánoce,
než zrovna v bøeznu.
21
Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macošského sifonu v Nové
Rasovnì
Evžen Zámek (ZO 6-15 Holštejnská)
Pozorování 1. a 2.8.1992
1.8. dvì bouøky odpoledne, pøíval kalné vody
v Lipoveckém potoce, následnì byl sledován nástup
vody v Kolenu a pod dlouhým žebøíkem, tj. smìrem
od propadání (jedná se o poslední žebøík pøed
vchodem do Støedních pater). Macošský sifon 170 cm, Spojovací chodba suchá.
2.8. v Kolenu louže (16. pøíèka) ve Spojovací chodbì
mnoho vody – lze pøelézt rozporem, Macošský sifon
-2 cm, tj. témìø plný. Od Spojovací chodby teèe
v Macošské chodbì potok do sifonu. Do propadání
žádná voda neteèe. Potok v Lipovecké chodbì asi
2 x zvýšený prùtok.
Srážky: v èervenci na stanici v Rozstání
zaznamenány poslední významnìjší srážky 11.7., a to
8,3 mm (celkovì èervenec podprùmìrný – mìsíèní
úhrn 14,6 mm), 1.8. zde napršelo 31,4 mm.
Hladina vody v Kolenì a Macošském sifonu
spolu normálnì nesouvisejí
Napø.:
26. ledna 1991 Koleno jen stìží prùchozí – voda na
tøinácté pøíèce žebøíku a Macošský sifon 10 cm nad
bodem è. 32;
22. záøí 1991 v Kolenì sucho a Macošský sifon 5 cm
nad bodem è. 32. Podobných situací bylo pozorováno
víc.
Z uvedeného plyne to, co bylo potvrzeno také
mìøeními vodivosti vody v Macošském sifonu,
Lipovecké chodbì, Lipoveckém potoce a Bílé vodì
(Zámek, 1996), a sice, že dokud nepøetéká voda
z Kolena do Dómu II a Spojovací chodby, tak voda
v Macošském sifonu nepochází z Bílé vody, ale
pouze z povodí Lipoveckého potoka. Jinými slovy,
podzemní rozvodí mezi Lipoveckým potokem (resp.
vodami z povodí Lipoveckého potoka) a Bílou vodou
je za normálních a nižších stavù vody v Nové
Rasovnì mezi Kolenem a Dómem II.
Hladina vody v Kolenu se mìní rychle,
nìkdy až pøíliš
Napø.:
20.5.1995 Koleno plné, voda teèe zpod žebøíku
u Støedních pater smìrem od ponoru, tj. výraznì
nadprùmìrný stav.
27.5.1995 Koleno suché.
V opaèném smìru (zaplnìní Kolena) to je mnohem
rychlejší.
Napø. pøedloòské pozorování:
5.10.2003 v 11:30 hodin Koleno zcela suché, venku
d隝.
5.10.2003 v 16:30 hodin Koleno plné, Støedními
patry ale voda neteèe.
Koleno se mùže, jak plyne z uvedených skuteèností,
zaplnit bìhem nìkolika hodin, a to v extrému až do
úplného uzavøení. To by mohlo být velmi nezdravé
pro badatele ve Spodních patrech a JPS, zejména pøi
delších akcích. Jednak hrozí uzavøení v jeskyni
a v pøípadì uváznutí v nižších prostorách pøi velké
povodni (Lipovecká chodba po Vaòousùv dóm)
i utonutí.
Prùmìrné hodnoty vodivosti [ìS.cm-1]:
Macošský sifon …....................... 469,0
Potok v Lipovecké chodbì …..... 467,5
Bílá voda na povrchu ….............. 323,3
Lipovecký potok …...................... 461,5
Je také nutné zdùraznit, že voda, obvykle tekoucí ze
štìrkù v Macošské chodbì do Macošského sifonu,
je voda z Lipovecké chodby. Potok pøitékající do
Druhé komory Macošského sifonu je také pùvodem
z Lipovecké strany.
Dìkuji za vstøícný pøístup a spolupráci ÈHMÚ.
Podrobnìjší bádání bude následovat. Vycházím
z „bádacích knih“ holštejnské skupiny, kde jsou
záznamy i o stavech vody pøi jednotlivých akcích.
Literatura:
Zámek E. (1996): Hydrologické pomìry jeskynì
Nová Rasovna. Speleo 22, s. 15-19, Praha.
22
Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských
propástkách
Petr Nakládal (ZO 1-02)
(spolupracovali: Dohnal Jiøí, GoliᚠViktor, Jánì Zdenìk, Machulka Martin (ZO 1-02),
Majer Martin (ZO 1-02), Valenta Jan)
Protože tento èlánek bude skrz naskrz prošpikován
odbornou geologickou terminologií, zaènu ponìkud
zeširoka. Pøed dávnými a dávnými èasy nám do
Evropy trochu drcla Afrika. Proti tomu samozøejmì
ihned povstaly Alpy. Jako další dùsledek tohoto jevu
se k nám pøipojilo Slovensko (aby se za nìkolik
dalších desítek miliónù let mohlo zase odtrhnout).
Èechy vzhledem ke vzniklým tøenicím na severu
trochu popraskaly. Prasklinami v zemské kùøe se
vydalo žhavé magma k povrchu, aby zde vytvoøilo
základ k souèasnému Èeskému støedohoøí. Sopeèná
bariéra, jíž je Èeské støedohoøí pouze slabým
odvarem, se stala pro vodní toky na nìjakou dobu
nepøekonatelnou pøekážkou. V období, kdy už po
zemském povrchu pobíhali a zvìø lovili lidé (nebo
tvorové, kteøí je vzdálenì pøipomínali) si Vltava (pro
Kelty) nebo Labe (pro Germány) nalezlo cestu skrze
erozí silnì pošramocené bývalé sopky Èeského
støedohoøí. Rozdivoèelá mladá øeka se zaèala
s velkým apetitem zakusovat do èerstvì vyklenutého
Èeského masivu za vzniku ostøe zahloubeného
koryta. Tento v oné dobì módní trend byl obèas
podporován, obèas potlaèován, klimatickými výkyvy
dob ledových a meziledových. Protože Vltava, jako
matka našich øek, si aktuální módní trend vymyslela,
tak i její poslušné dcery, napøíklad Kamenice,
Plouènice, Ohøe, Berounka a Sázava, jej pøevzaly
a dále propagovaly. (Laskavý ètenáø jistì poznal, že
se mílovými kroky blížíme z oblasti Èeského
støedohoøí do Èeského krasu.)
Stejnì jako Vltava, tak i Berounka se zaèala
zaøezávat do Èeského masivu. V oblasti východnì
od Berouna to znamenalo øíznout si cestu v té dobì
již patrnì zkrasovìlými vápenci Barrandienu.
Podzemní vody poklidnì proudící dávnými
jeskynními systémy si tak, jistì ke své nelibosti,
musely hledat jiné cesty do novì utváøeného vodního
toku. Jak dle klimatického dirigenta musela Berounka
zahlubovat nebo naopak zasedimentovávat své
koryto, tak i voda protékající podzemím si musela
buï hledat cestu hloubìji, nebo si mohla v poklidu
vytváøet podzemní chodby. A teï pozor, pùjde do
tuhého.
Podle nových seismických geofyzikálních
mìøení (Geofyzikální výzkum v kvartérní nivì øeky
Berounky severnì od obce Tetín, Dohnal J., Jánì Z.,
Valenta J. (2003), nepublikovaná zpráva, archiv
Èeské geologické služby, Praha 2004), za které
musím podìkovat RNDr. Karlu Žákovi, si kdysi
podzemní vody v klidu a volnì vytékaly do skalního
koryta Berounky pod Tetínem (výšková úroveò
skalního dna cca 204 m n. m.), jež se v té dobì v místì
dnes známého Tetínského vývìru nacházelo 9 až 12
m pod souèasnou umìle navezenou cestou podél
Berounky (obr. 1 a 2). Voda zde patrnì vytékala na
køížení šikmé tektonické pukliny a rozšíøené
subhorizontální poruchy (výšková úroveò skalního
dna Tetínského vývìru cca 206,5 ÷ 203,5 m n. m.).
Bohužel, døíve než jsme staèili tento systém
prozkoumat, nejvyšší tvoøitel krasu nakázal
Berounku, a tedy i vývìr, zasedimentovat štìrky.
Voda se však proti jeho rozhodnutí vzbouøila, o èemž
již máme i písemné záznamy (Jelínkùv plánek Tetína
z roku 1883 doplnìn o místopisné údaje øídícím
uèitelem Pechem z roku 1930) a zaèala i pøes nános
sedimentù vyvìrat v oblasti pod hradem. Co však
nezvládl tvoøitel, zvládli stavitelé trati Praha–Beroun
a milou podzemní vodu zadupali tzv. stavebními
úpravami témìø nadobro pod zem. Pøerušení tratì
r. 1940 (nìkteré prameny uvádìjí rok 1942) pak už
bylo jen pouhou drobnou vzpourou proti vùli èlovìka.
A teï zpátky k dnešku.
V souèasné dobì se má za témìø prokázané, že
podzemní voda ze systému, který konèí Tetínským
vývìrem, odtéká pøes štìrkopískové sedimenty do
Berounky (viz èlánek ve Speleu è. 39). Pøi mocnosti
štìrkù v korytì Berounky cca 4 ÷ 6 m (seizmikou
zmìøená mocnost 9 m, z toho 2 ÷ 3 m navigace a
1 ÷ 2 m hloubka toku) se není co divit, že cca
10 ÷ 20 l.s-1 podzemní vody vyvìrá tak, jak jsme
namìøili, spíše u bøehu než uprostøed
koryta.V souèasnosti však otázkou není, kde a jak
podzemní voda vyvìrá, ale odkud se tam vlastnì bere.
Je jasné, že podzemní vody v Tetínském vývìru
nevznikají, ale pøitékají sem z celého hydrogeologického povodí. Kdybyste mìli nìkdy cestu
okolo, tak se podívejte na skalní kuloár kolem
Tetínského vývìru (obr. 2). Ke vzteku geologa tam
23
Obr. 1. Tetín - niva Berounky, mìlká refrakèní seizmika. Profil 2 - Tetínský vývìr. (Hloubka báze skalního
dna pøed Tetínským vývìrem podle tomografie cca 12 m, podle hloubkového øezu cca 9 m. Do textu pøevzat
údaj 9 m.).
systému pramen pod Domášovem - Tetínský vývìr,
Žák K., Vysoká H., Bruthans J., Hlaváè J., èasopis
Èeský kras XXX/2004 str. 45 ÷ 50, Muzeum Èeského
krasu) lze na základì znalostí o hydrologické stavbì
v okolí Tetína a odtoku podzemních vod Tetínským
vývìrem soudit, že v úrovni kulminace povodòové
vlny (cca 2 m) se v podzemní nachází cca 300 m3
volných prostor (když si trochu zafantazíruji, tak to
vyjde na 4 000 m3). To už je èíslo, které stojí za
podrobnìjší prùzkum. Otázkou je, kde zaèít.
nad ním není žádná vertikální puklina. Pøi bližším
ohledání si však bystrý speleolog všimne nedalekého
výrazného záøezu, který slouží i jako pøístupová cesta
z torza Tetínského hradištì k øece. Je na nìm vyvinuta
i drobná jeskynì, pojmenovaná jako „Trhlinová“. Ve
spodní èásti cesty se nachází kus „balvanu“
klínovitého tvaru, který zpestøuje pøístup od hradu
k øece horolezeckou vložkou (obr. 3). Potenciální
místo transportu podzemních vod z hydrogeologického povodí Tetínského vývìru by tedy bylo.
S velkou pravdìpodobností je jím právì ten záøez
vytvoøený na tektonické poruše S–J, indikované i
geofyzikálním seizmickým mìøením (obr. 1).
Co se však na ní a kolem ní dále odehrává?
Celkem vzato – nic moc. Pouze se výraznì
morfologicky projevuje jako záøez pøístupové cesty
k hradu a v její blízkosti jsou vyvinuty jeskynì
Trhlinová, Tetínské propástky a jeskynì Bišilu
(obr. 4). Smìrem dále k jihu od jeskynì Bišilu se však
už pøíliš morfologicky neprojevuje. Patrnì je v onìch
místech ukonèena na nìkteré z tektonických poruch
ve smìru V–Z nebo JZ–SV, morfologicky se v tìchto
místech více uplatòujících.
Puklinový systém dal o sobì vìdìt i pøi
povodních v roce 2002. Dle pøímého pozorování
RNDr. Karla Žáka (Hydrogeologie krasového
Obr. 2. Situace kolem Tetínského vývìru (foto
M. Majer).
24
Obr. 3. Pøístupová cesta od Berounky k hradu tektonická porucha (foto M. Majer).
Kopat v oblasti Tetínského vývìru? Kdybych mìl
v kapse povolení pøerušit tra Praha – Beroun, za
zády malou stavební firmu s tìžkou mechanizací
a schválený grant o rozpoètu v prvních milionech,
tak by to šlo. Mimo pøeložky už zmiòované trati by
bylo nutné kopat 6 ÷ 7 m ve zvodnìlých a hydraulicky
propustných štìrkopískových sedimentech Berounky
(Berounka u Tetínského vývìru cca 213 m n. m.).
Do jámy by tak pøitékala voda z øeky i z jeskynì.
Protože na základì výsledkù èerpacího pokusu
z Tetínského vývìru lze pøedpokládat, že vývìrová
oblast jeskynì je též vyplnìna štìrkopísky, pak by
vlastní prolongace byla urèena spíše pro otrlé kopáèe
vybavené pro pøípad nenadálých prùvalù vod
potápìèskou výbavou.
A což nad tratí kolem kamene v záøezu pod
hradem (viz obr. 3)? Problém je vlastnì totožný. Kam
s vytìženým materiálem? Na tra? Další problém by
nastal pøi dosažení vodní hladiny. Lze oprávnìnì
pøedpokládat, že pokud by tam byla vyvinuta jeskynì,
tak by to bylo v úrovni skalního dna štìrkových
sedimentù Berounky. Tedy opìt riskantní práce pro
otrlé kopáèe se znaèným technickým vybavením
nebo pro skupinu jeskynních potápìèù.
Další možnost – jeskynì Trhlinová. Ta se nachází
cca 35 m nad hladinou Berounky. V zimì z ní sice
vychází prùvan, ale pøi podrobné prohlídce
nepøístupných èástí mojí manželkou (kdo ji zná, ten
pochopí – výška 146 cm, váha tehdy 32 kg) byla
objevena pouze úzká puklina. Tu by šlo sice hiltkami
rozšiøovat, ale opìt je zde problém, kam
s materiálem? Na tra nebo lanovkou na hrad? Pod
Foto 1. Vliv vývìru podzemních vod na led v
Berounce (foto M. Majer).
Foto 2. Stavebnì upravený obèasný vývìr Tetínské
vyvìraèky (foto M. Majer).
vodní hladinou by bylo možné puklinu rozšiøovat
pouze pomocí dùlních trhavin. Získat povolení
k tìmto pracím v tìsném sousedství trati? To bych
musel mít otce pøinejmenším øeditelem báòského
úøadu. A co víc, opìt je tady problém – co když se
dostøílíme do jeskynì zanesené zvodnìlými štìrky.
25
Obr. 3. Situace podzemních prostor v okolí Tetína.
26
Foto 3. Èerpací pokus v Tetínské vyvìraèce (foto M.
Majer).
Foto 4. Oblast vývìru podzemních vod do Berounky
pod Tetínem (foto M. Majer).
A co takhle – jeskynì Bišilu. Ta je prokazatelnì
vyvinuta na systému puklin, s velkou pravdìpodobností pøivádìjícím podzemní vodu do
Tetínského vývìru a vyvìrání v Berounce. Ve
vzdálenosti cca 250 m od Berounky se nedají
oèekávat problémy se zvodnìnými štìrkopísky. Podle
pamìtníkù kdysi mizel pøed jeskyní i Tetínský potok,
v souèasné dobì již stavebnì upravený do podoby
tetínské kanalizace. Vážnìjší skvrnou na kráse tohoto
místa je skuteènost, že výchozí úroveò se nachází
cca 50 m nad hladinou Berounky.
A to nejlepší na konec – Tetínské propástky. Ty
jsou též prokazatelnì vyvinuty na puklinovém
systému, navazujícím na Tetínský vývìr. Oproti
jeskyni Bišilu jsou však o cca 22 m níže (na hladinu
Berounky 28 m samozøejmì minus souèasná hloubka
propástek 8,2 m) a o 100 m blíže k vývìru. Z hlediska
potenciálních prolongaèních prací se tak dostáváme
do docela slušných mìøítek. Dalším argumentem pro
kopání v Tetínských propástkách je i nìkdejší
existence nedaleké jeskynì Turské maštale,
nacházející se v podobné výškové úrovni (spodní
patra), odtìžené v záøí 1890. Podle zbylých fragmentù
jeskynì se dá pøedpokládat, že se jednalo o vývìrový
systém, opuštìný po posledním zahloubení koryta
Berounky. Oèekávám, že prolongací Tetínských
propástek bude zastiženo dosud aktivní øeèištì nebo
starší jeskynní systém probíhající ve vyšší výškové
úrovni.
Uvedené myšlenky, související s pokusem
o zastižení podzemního øeèištì pøivádìjícího vodu do
Tetínského vývìru, byly konzultovány s dalším
geologem RNDr. Viktorem Goliášem z PøF UK.
Tento praktický geolog, který je na rozdíl od geologù
salónních obdaøen geologickým èichem, pokraèování
prací v Tetínských propástkách také podpoøil.
Veškerá vìdecká argumentace však bledne pøed
skuteèností, že za stejným úèelem zaèal v Tetínských
propástkách kopat již velký Bidlo. To jen potvrzuje,
že jsme na správné cestì do podzemních prostor
Tetínského vývìru.
Další pøipravované a navazující èlánky:
Copak nám to teèe … po 5 letech aneb První
objevy
Copak nám to teèe … po 10 letech aneb Už jsme
na aktivním toku
Copak nám to teèe … ještì po 20 letech aneb
Jak trhat hajzlpapír v kadibudce (èti: Jak správnì
oznaèovat vstupenky u vchodu do pøístupné jeskynì)
27
ZAHRANIÈNÍ
AKCE
Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých
fosilních pùdách eocenního až oligocenního stáøí na lokalitì Gran
Barranca (Provincie Chubut, Argentina)
Radek Mikuláš
Díky dlouhému geologickému trvání subdukèní
zóny podél západního pobøeží Jižní Ameriky je
podstatná èást hornin Patagonie (s výjimkou
samotných And a pobøežní zóny) tvoøena
andezitovými tufy, které vznikaly jako dùsledek
opakovaných sopeèných výbuchù pliniovského typu
v andské oblasti. Bìhem delších period bez spadu
vulkanického popela docházelo ke vzniku pùdních
horizontù, které jsou dnes èásteènì zpevnìné
vápencem v podobì konkrecí i tmele ostatních
složek.
Mohutné odkryvy v tìchto málo zpevnìných
horninách vytváøejí svérázné prostøedí pro vznik
jeskyní. Klasickou lokalitou, odkrývající pøirozenými
skalními srázy tyto vrstvy, je Gran Barranca (viz 3.
strana obálky) u jezera Colhué Huapi, asi 120 km
západnì od mìsta Commodoro Rivadavia (Bellosi a
Genise 2004). Jeskynì a dutiny, které jsem na této
lokalitì mìl možnost vidìt, jsou nevelké (do 20 m
délky), ale zpùsobem vzniku jsou zajímavé.
Mineralizované pùdní horizonty, obvykle do 1 m
mocné (obr. 1), oddìlují èasto nìkolik desítek metrù
silné polohy málo zpevnìných tufù a vytváøejí tak
øímsy a erozní stupnì. Protože vrstvy jsou uloženy
horizontálnì nebo jsou jen velmi mírnì uklonìny,
perforace desky vytvoøené obnažením pùdního
horizontu (ke které mùže dojít rozpouštìním - tedy
krasovìním nebo rozpukáním - tedy pseudokrasovým
pochodem) zaène fungovat jako lapaè srážkové vody,
kterou „vysílᓠdo slabì zpevnìných tufù (obr. 3.1).
Ty se zaènou vymílat a èasem se vytvoøí vysoké
prostory, jakési soutìsky pod zemí (které mohou, ale
Obr. 1. Mineralizovaná fosilní pùda, vzniklá v období
oligocénu na andezitových tufech. Nápadné jsou
shluky a tunely pøedstavující hnízdní komùrky hmyzu
a drobná modelace vrstvy korozí. Valounky (s velkým
podílem jaspisu), ležící na vrstvì, byly pøineseny už
bìhem oligocénu øekou z And. Mocnost vrstvy je asi
40 cm (foto R. Mikuláš).
Obr. 2. Horizontální prostora se zøícenými bloky, asi
1 m vysoká, vznikla v dùsledku kolapsu vertikální
podzemní „soutìsky“ (foto R. Mikuláš).
28
nemusejí pokraèovat povrchovou èástí; obr. 3.2).
Další možnou fází vývoje je kolaps této vertikální
prostory. Tím se mùže vytvoøit naopak horizontální
dutina, plná nestabilních blokù náchylných k dalšímu
øícení (obr. 2, 3.3, 3.4).
Pozoruhodným prvkem mikroreliéfu zdejších
dutin jsou „klastické krápníky“ (viz obálka) ), èastìji
stalagmity než stalaktity, které vytváøí voda s pøímìsí
andezitového popela, skapávající ze stropù dutin.
Podobný pochod, tedy vznik krápníkovitých forem
z materiálu pøenášeného v suspenzi, je asi všeobecnì
pomìrnì rozšíøený – urèité analogie byly pozorovány
i v jiných geologických situacích (a snad budou
èasem adekvátnì zveøejnìny).
Literatura:
BELLOSI E.S., GENISE J.F. (2004): Insect trace
fossils from paleosols of the Sarmirento
Formation (middle Eocene – Lower Miocene at
Gran Barranca (Chubut Province). In: Bellosi,
E.S. – Melchor, R.N. (eds.): Ichnia 2004, First
International Congress on Ichnology, Fieldtrip
Guidebook, p. 15-29. Museo Paleontologico
Egidio Feruglio, Trelew.
Obr. 3. Jednotlivé fáze vzniku dutin v andezitových
tufech pøekrytých mineralizovanou fosilní pùdou.
Vysvìtlení v textu.
PSEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoších
Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)
pro historii udìlali k otevøenému ústí nauènou stezku.
Nezbylo nic jiného, než ústí zaregistrovat do
kategorie nebezpeènosti „2“. V roce 2003 se nám
podaøilo získat zakázku na zajištìní a ústí bylo
osazeno železným roštem s otvírací brankou, vše na
dùkladném neuzavøeném betonovém vìnci.
Zajištìním se dílo na rozdíl od mnoha jiných
zachránilo, protože hrozilo postupné zøícení
rozvolnìného ústí. Jenom dìti tam opìt lézt nemohou,
èasový kruh se po více než 30 letech uzavírá.
Ústí starého dùlního díla se nalézá na lokalitì
Godrovy Domky na katastrálním území obce Dolní
Je to již hodnì let, kdy se Plukovník, co by ještì malý
kluk, se svým otcem prokopali za pomoci kyblíku a
lopatky na smetí do staøiny, kterou mìli kousek za
svojí chalupou. Uplynula dlouhá doba, Plukovník
pøišel k nám do skupiny a svojí lokalitou se pochlubil.
Nám se tenkrát malá podzemní dutina nezdála nijak
zajímavá a více jsme se o ni nestarali, protože
v programu byly jiné, perspektivnìjší lokality. V roce
2001 jsme získali zakázku od MŽP na geologický
úkol: Vyhledávání starých dùlních dìl na území
Královéhradeckého kraje. Dávno zapomenutou díru
jsme navštívili a s hrùzou zjistili, že místní nadšenci
29
magnetitových skarnù, které jsou strmì uloženy
v pruhu chloriticko muskovitických albitických svorù
s vložkami erlánù a vápencù. Horniny jsou souèástí
velkoúpské skupiny krkonošsko-jizerského
krystalinika, øazené ke støednímu proterozoiku.
Zrudnìní je v podobì jemnozrnného magnetitu
a drobných shlukù hematitu vázáno na erlány. Novì
byly pøi dokumentaci nalezeny páskované rudy, které
zatím v Krkonoších nebyly popsány, a které
pøipomínají rudy ze štítových oblastí Skandinávie.
Vzorek rudy byl odebrán, ale podrobný petrologický
a mineralogický prùzkum zatím nebyl proveden.
Na krkonošské pomìry rozsáhlá dùlní èinnost
byla na nedaleké Hanapetrovì Pasece. Nejstarší
zprávy jsou z roku 1556 a dále tìžba probíhala
s rùznou intenzitou a èasovými pøestávkami.
Nejintenzivnìjší doložená tìžba probíhala v letech
1791 až 1801.
O starých pracích u Godrových domkù jsou
zprávy velmi kusé a podle povrchového prùzkumu
byla hornická èinnost nesrovnatelnì menší než na
Hanapetrovì Pasece. Kratochvíl (1957) zde uvádí
jámy na krevel nebo „cinobrovou“ rudu. Jakékoli
podrobnìjší historické zmínky o této lokalitì se
Obr. 1. Odval úpadní štoly Máma v Rùžovém Dole.
Dvùr (Královéhradecký kraj) na svažitém lesním
pozemku Správy Krkonošského národního parku. Ve
vlastním ústí a bezprostøedním okolí je nálet mladých
listnáèù.
Souèasný vstup se v terénu projevuje jako
nepravidelná nálevkovitá deprese 8 x 5 m, protáhlá
ve vrstevnicovém smìru. Na s. a v. stranì má deprese
svislé skalní stìny. Deprese je ve svahu lemována
odvalem. Na dnì deprese je otvor rozmìrù zhruba
2 x 3 m, na kterou v hloubce asi 5 m navazuje
podzemní dobývka.
Zachovalá èást dobývky je zhruba kruhovitého
pùdorysu a vstup je na vrcholu kužele blokovité suti.
Severním smìrem, kam dobývka s nejvìtší
pravdìpodobností pokraèuje, se nepodaøilo pøes zával
proniknout. Souèasný vchod je propadlý strop
a pùvodní tìžební vchod – úpadní štola – je v plánku
oznaèen písmenem B. V souèasnosti je z povrchu
ucpán nevelkou zátkou balvanù a hlíny.
V okolí jsou ještì další menší deprese a odvaly.
Mùže jít též o propadlé komorové dobývky, jak
dosvìdèuje torzo podzemní dutiny v kruhovité
depresi sz. od popisované dobývky.
Dùlní dílo je založeno v protáhlé èoèce
Obr. 2. Svatá Trojice - Dolní Dvùr, Godrovy domky.
30
podkladù z prospekèního prùzkumu. Surovina:
Fe-rudy. Geoindustria n.p. Praha. (ÈGS Geofond P20378)
JANGL L. (1956): Krkonošská ložiska 4: Historie
dolování na lokalitách Herlíkovice a
Hanapetrova Paseka. Èeský báòský archiv Kutná
Hora. (ÈGS - Geofond P08227)
KRATOCHVÍL (1957): Topografická mineralogie
Èech V. (O-Ø).– Nakl. Èeskosl. akademie vìd.
Praha.
MIKŠ O., TÁSLER R., TOMÁŠKOVÁ Z. (2001):
Vyhledání starých dùlních dìl na území
Královéhradeckého kraje.– MS, Èeská
speleologická spoleènost Albeøice, ÈGS Geofond Praha.
nepodaøilo zatím dohledat. Podle nepotvrzených
zpráv z roku 1650 zde byl dùl a nesl jméno Svatá
Trojice. Toto jméno jsme pracovnì pro lokalitu
použili, i když jsme si vìdomi, že není ovìøené. Na
základì prùzkumu však mùžeme konstatovat, že
popsaná dobývka je na lokalitì rozhodnì nejvìtší.
V roce 1959 probíhaly na Hanapetrovì Pasece
a v pokraèování pruhu erlánù na Godrovy Domky
prùzkumné a mapovací práce. Další prùzkum
plánovaný na léta 1960-1961 (vrtné a báòské práce)
již nebyl pro nedostatek financí proveden.
Pro zájemce výbìr literatury:
HORNYCH V., CIMBÁLNÍKOVÁ, MALÁSEK
(1963) : Závìreèná zpráva Hanapetrova Paseka.
Úkol è. 512 100 014, 512 110 022. Kompletace
Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova
Václav Cílek
Úvod
Joska Øehák, který aktivnì pracuje v západních
Èechách a to zejména v žateckém podzemí, pøizval
J. Hromase a mne nìkdy poèátkem roku 2004
k jakémusi ohledání situace v rozsáhlém bludišti tzv.
pivovarských sklepù v Jirkovì a k poradì na místním
úøadì, co s podzemím dìlat dál. Vypracoval jsem pro
nìj a pro úøad základní charakteristiku jirkovského
podzemí a návrh dalších možných prací, který zde
pøedkládám.
pro „nebezpeèí zátopy“. Míní se tím pravdìpodobnì
postupné sesedání a zatápìní terénu v místì uhelných
dobývek, které bylo èásteènì odpovìdné i za vznik
nedalekého Kamencového jezera, kde probíhala jak
povrchová, tak podzemní tìžba kamencové suroviny.
V 18. století mìsto dvakrát vyhoøelo, v druhé
polovinì 20. století byla vìtší èást mìsta zbourána
a nahrazena moderní zástavbou.
Sachunský (1972) se dlouhodobì zabýval
poznáváním mìstského podzemí. Uvádí nìkolik
úryvkù z dìjin Jirkova (PENSLER 1928): „V letech
1555-1557 byl pod vedením purkmistra Enderleho
vyhlouben tzv. Pískový nebo též Dlouhý sklep, který
mìl 105 oddìlení a byl používán rovnìž ke kvašení
piva. Za roèní nájem byl pronajímán obèanùm. Je
jirkovskou pamìtihodností. Nìkterá oddìlení jsou
dodnes používána.“ Dále èteme: „Já, níže podepsaný
zednický mistr v Jirkovì, jsem v roce 1724 v polovinì
mìsta Jirkova obnovil a vyzdil staré zavalené dùlní
chodby a šachty, vedoucí ze dvora radnice pod
Tkalcovskou ulicí k Seifertovu domu, jakož i chodbu
vedoucí z rynku k mìstskému mlýnu a chodbu
zaboèující Panskou ulicí k Seifertovu domu a vedoucí
až ke staré papírnì. V roce 1738 jsem opravil a vyzdil
chodbu vedoucí z radnice až za Vinaøickou ulici…“
Martin Rudolph, 1739.
Mapování podzemí probìhlo nìkolikrát.
Všechny dostupné mapy jsou podobné, èi s rùznou
pøesností zamìøení, totožné. První zjištìná mapa je
mapa Karla Langa, 1 : 500 z roku 1928, která uvádí
Pøehled starších výzkumù
Mìsto Jirkov vzniklo v polovinì 13. století jako
kolonizaèní farní ves na bøehu potoka Bíliny. Ves
pøíslušela k hradu Èervený hrádek, který byl po roce
1579 renesanènì pøestavìn a pozdìji upravován za
úèasti slavného Jeana Baptisty Matheye. Na zámku
se v roce 1688 narodil slavný sochaø Jan Brokof.
Mìsteèko bylo situováno pøi významné obchodní
cestì z Prahy do Saska. V roce 1507 získalo právo
hradeb a výroèních trhù. V roce 1554 došlo k objevu
kamencových ložisek. Uhelná sloj s vysokým
obsahem sulfidù zasahovala již pod spodní tøetinu
námìstí. V parku u mìstských hradeb naproti kinu
býval ještì nedávno odval z kamencového dolu.
V roce 1579 byla uzavøena smlouva o zastavení dolu
svatého Krištofa. V roce 1693 byla tìžba zastavena,
ale o století pozdìji (1760) Jirkovští opìt podali
žádost o dolování. Žádost byla odmítnuta kvùli
nebezpeèí propadù, a jak uvádí Kratochvíl (1960),
31
jen èást podzemí. Druhý, pomìrnì pøesný plán
(zamìøovaný jenom kompasem a pásmem, hlavní tah
teodolitem) je plán R. Sachunského (1972). Tøetí plán
je uveden v práci Marka a Mrázka (1979). Ètvrtým
plánem je zamìøení M. Vrbíèka z let 1995 - 1996.
Podrobný plán je rovnìž uveden ve zprávì J. Øeháka
(2003). Kromì toho byl v zájmovém území v roce
1996 provádìn Ing. E. Benešem geofyzikální
prùzkum pomocí georadaru. V samotném podzemí
byly zjištìny mapovací body tøí generací – nejstarší
jsou døevìné kolíky s korodovanými železnými
høeby, dále se objevují ploché destièky, ale nejlépe
zachované a dohledatelné jsou polygonální hliníkové
štítky s vyraženými èísly. Základní charakteristika
podzemí je podána ve dvou zásadních pracích –
Sachunského (1972) a Marka a Mrázka (1979).
V roce 2003 došlo v prostoru høištì za hasièskou
stanicí k propadu a zranìní hasièe. Zároveò se
objevila nutnost sanovat podzemní chodbu
u restaurace Na rùžku, kde hrozí zøícení štítové stìny
do podzemí. K tomuto problému byla vypracována
dvì ponìkud odlišná øešení (VOPAT 2003, ØEHÁK
2003). Pøi dalším jednání na jirkovské radnici
(25.3.2004) za úèasti výše uvedených stran, Ing.
Tykara zástupce HBZS, J. Hromase a autora tohoto
sdìlení, bylo konstatováno, že celý problém je širší,
než pouhé zabezpeèení dvou rizikových míst.
Radnice by pøedevším mìla mít dost podkladù
k tomu, aby se rozhodla k nìjaké dlouhodobé strategii
zabezpeèení systému Pivovarských sklepù. Tato
studie struènì shrnuje výsledky dosavadních
prùzkumù, mìstské podzemí hodnotí jako cenné a
zajímavé jak z historického hlediska (bludištì
renesanèních sklepení), tak i jako geologický profil.
Navrhuje nejenom šetrné provádìní nezbytných
sanaèních prací, ale také vybudování nového vchodu
do podzemí smìrem od Vinaøické ulice a postupné
vyèištìní podzemí, které by mìlo být pravidelnì
monitorováno a potenciálnì pøipravováno ke
zpøístupnìní.
náležející prostøedí mìlkého jezera, tak i série
splachù, ve kterých se nìkdy støídají svìtle písèité a
nafialovìlé jílovité až prachovité partie. Místy na
hranicích hnìdavých a svìtlých jílù se projevuje
šikmé (až 25°) erozní seøíznutí vrstev, jinde se
objevují oválné závalky svìtlého pískovce o prùmìru
až 30 cm. Souvrství je mírnì uklonìno smìrem
k pánvi pod úhlem 5 - 10°. V prostoru mìsta dosahuje
mocnost 10 - 20 m, dále po proudu Bíliny až 100 m.
Jedná se o erozní zbytek pùvodnì znaènì mocného
souvrství. Vinaøickou ulicí probíhá zlomová linie, na
které nasazuje vývoj v podobì jílovcù a uhelných
jílovcù.
V okolí mìsta bylo prokázáno hluboké
kaolinické zvìtrávání rul do hloubky i pøes 20 m.
Tyto svìtlé horizonty byly doprovázeny èervenými
až nafialovìlými jílovitými a prachovitými polohami
a v nìkterých pøípadech kryté silicifikovanými
horizonty. V nìkterých místech podzemí pozorujeme
redepozici tìchto zvìtralin projevující se støídáním
asi 10 cm mocných svìtlých a nafialovìlých vrstev.
Souvrství je epigeneticky pigmentováno oxidy
železa, místy se objevují konkrece nápadnì zbarvené
oxidy železa (obsahy FeOOH jsou však velmi nízké
1-6 hm.%, orientaèní analýzy 2 vzorkù). Souvrství
pravdìpodobnì vznikalo splachy z vystupující
elevace Krušných hor, i když je nìkdy považováno
za zbytek pískù žatecké delty (MAREK a MRÁZEK
1979).
Systém Pivovarských sklepù pøedstavuje dosti
unikátní geologický profil pobøeží mìlkého jezera
severoèeské pánve v blízkosti hranice litorálu. Mezi
geologicky zajímavé rysy patøí pøedevším støídání
svìtlých pískù a pestrých zvìtralin a rovnìž celkový
charakter souvrství, které je blízké (vèetnì
nafialovìlých jílù) spodnomiocenním sedimentùm,
které vystupují v reliktech toku smìøujícího pøes
Èeský kras, Beroun, Hlavaèov smìrem k žatecké
deltì. Po útlumu tìžby v severoèeské pánvi se
pravdìpodobnì bude jednat o jediný vìtší profil
poslojovými písky mosteckého souvrství.
Geologická stavba území
Veškeré zatím zjištìné podzemní prostory jsou
vyvinuty v nadložních píscích až pískovcích
mosteckého souvrství spodního miocénu, které
v okolí Chomutova vytváøelo písèité pobøežní tìleso
ploché jezerní pánve, ve které se záhy nasazovala
uhelná sedimentace (MALKOVSKÝ 1985).
V podzemí samotném mùžeme rozeznat jak masivní,
témìø nevrstvenou, nepravidelnì zareznutou facii
Charakter podzemí
Chodby jsou lokalizovány 2 - 10 m pod povrch
terénu. Mají vcelku jednotný profil s výškou i šíøkou
kolem 2 m. Klenba nebývá kopána do oblouku, ale
je plošší, spíš pøipomíná èeskou placku. Podle
J. Øeháka je celková délka polygonu 1 162 m.
Nepravidelnou osu podzemí tvoøí již výše zmínìný
Dlouhý sklep s celou øadu odboèek, které byly
32
Obr. 1. Mapa systému tzv. Pivovarských sklepù v Jirkovì (nesignovaná mapa, Mìstský úøad, Jirkov).
zjištìno snad francouzské jméno Lemee R. Tyto
nápisy byly pravdìpodobnì vyryty zajatci
nasazenými na práci. Døívìjší letopoèty ukazují, že
podzemí bylo navštìvováno a využíváno v letech
1895-1914. Nejlepší pøedstavu o charakteru podzemí
poskytuje mapa (obr. 1).
v prùbìhu staletí pospojovány do celého labyrintu
chodeb. Chodby byly kopány špièákem, v nìkterých
místech byl jejich povrch zhlazován. Bìžné jsou
zátesky po døevìných konstrukcích a dveøejích, místy
se vyskytují rùzné výklenky, pøípadnì osvìtlovací
výklenky. V okolí mìøièských bodù 27 a 30
pozorujeme pøibírání stropu chodby a pravidelné
záøezy do stìn chodby. Mùže se jednat jak o strukturu
na pøichycení døevìné konstrukce, tak i o pøípravu
této èásti podzemí na kryt nebo podzemní provoz –
nìjakou nikdy nedokonèenou dílnu èi „továrnu“. Èást
podzemí byla skuteènì upravena jako kryt, jsou zde
dodnes dobøe zachované nápisy a èervenobílé
znaèení chodeb, na nìkterých místech
s fosforeskující barvou podobnì jako v Jihlavském
podzemí. Jednou z podzemních zajímavostí jsou
nápisy v místech, které byly od roku 1944
upravovány na podzemní kryty èi provozy. Èasto se
objevují nápisy azbukou, jako napø. Puškin, Steblinka
a letopoèty z roku 1944. Na jednom místì bylo
Jiné podzemí v Jirkovì
Komplex Pivovarských sklepù pravdìpodobnì
pøedstavuje jen èást vyraženého èi dosud existujícího
podzemí. Existence hlubšího patra sklepù je
vzhledem k hladinì spodní vody nepravdìpodobná.
Místní povìsti o chodbì spojující mìstský systém
s Èerveným Hrádkem nebo Jezeøím jsou vybájené.
Ale naopak zde existuje reálná možnost napojení
sklepù dnes již neexistujících domù na uhelné èi
kamencové doly. Kratochvíl (1960) s odvoláním na
èlánek v Zg. Deutsche Volksblatt z 24.11.1924 uvádí,
že v témže roce pøi odkopu v mìstském pivovaru byla
nalezena klenutá štola (viz též SACHUNSKÝ 1972).
33
Její západní vìtev nebyla vyzdìna a propadla, druhá
vìtev souvisela se šachtou. Rovnìž pøi pozdìjších
úpravách pivovaru byly prý nalezeny nìjaké chodby.
V mnoha rudních a nìkterých nerudních revírech
vedly štoly do dolù pøímo ze sklepù budov –
charakteristické to je zejména pro renesanèní
krušnohorské dolování cínu a støíbra. Ve starém
Mostì byla pøímo ve sklepech dobývána uhelná sloj,
v Kouøimi byly objeveny podzemní dobývky na
sprašovou keramickou hlínu. Nedá se vylouèit, že i
v Jirkovì vedly štoly z mìstských sklepù a že nìkteré
podzemní prostory byly rozšíøeny i za úèelem získání
písku. Dolování pøímo ze sklepù bylo zejména v zimì
výhodnìjší.
Na námìstí, kde stával mariánský sloup, bývalo
podzemní vìzení, které bylo pozdìji využíváno jako
sklad soli a tabáku. Pøi bourání restaurace Modrá
hvìzda byly objeveny velké sklepy a zdìná chodba
smìøující k námìstí. Po roce 1945 je doložen propad
v Tyršovì ulici. Podle geologické situace mùžeme
pøedpokládat, že kamencové doly vázané na sulfidy
bohaté èásti nadložní sloje mìly charakter šikmo
uklonìných štol vedoucích do nepravidelných,
plochých, pilíøi podepøených dobývek, které byly
odvìtrávány šachticemi. Štoly zároveò odvodòovaly
výše položený terén mìsta. Dnes funkci drenáže
zastává pøímo souvrství pískù a pískovcù. Je
zajímavé, že pøímo pod dnešním pivovarem nejsou
zakresleny žádné podzemní prostory – tedy, že
systém Pivovarských sklepù leží mimo (!) areál
pivovaru. Domnívám se, že pøi pøedváleèné pøestavbì
pivovaru byly vchody do podzemí uzavøeny.
svrchnokøídových peruckých pískovcù na okrajích
Prosecké plošiny v Praze. Celková délka podzemí je
pøes 1 km. Hlavní fáze tìžby probíhala bìhem 19.
století. V souèasné dobì se uvažuje o zpøístupnìní
proseckého podzemí. Ve srovnání s tìmito lokalitami
pøedstavuje Jirkov cenný, standardní objekt, který
není tak pùsobivý jako Hosínské a možná i Prosecké
podzemí, ale je starší a návštìvnicky dobøe pøístupný,
protože leží v samotném støedu mìsta a asi jen 300 m
od parkovištì. Z hlediska turistické strategie se
obvykle vyplácí kombinovat dva rùzné objekty jako
napø. Karlštejn a Konìpruské jeskynì, které si
navzájem „posílají“ návštìvníky. V pøípadì Jirkova
se pøímo nabízí Èervený Hrádek.
Doporuèení
1. Systém Pivovarských sklepù v Jirkovì je nutné
považovat ve shodì s pøedcházejícími autory
(SACHUMSKÝ 1972, MAREK a MRÁZEK 1979,
ØEHÁK 2003 a d.) za významnou historickou
památku a podle toho k ní pøistupovat.
2. V dobì rozmachu tìžby hnìdého uhlí nebyla nouze
o významné geologické profily sedimenty
severoèeské pánve. S útlumem tìžby kdysi
samozøejmé odkryvy zanikají, takže z hlediska
pøíštích dvou, tøí desetiletí mohou Pivovarské sklepy
pøedstavovat významnou geologickou památku.
3. Vzhledem k málo zpevnìné horninì je vìtšina
sklepù pøekvapivì dobøe zachována, ale pøesto místy
dochází k opadùm a øícením. Sanace je v tìchto
pøípadech nutná, ale mìla by probíhat citlivým
zpùsobem tak, aby nebyl dotèen charakter podzemí
a jeho prùchodnost. Výhodné øešení napø. pøedstavují
cihelné pásy.
4. V podzemí by alespoò jednou roènì mìly
probìhnout prohlídky stavu podzemí a pøípadná
nebezpeèná místa by mìla být zabezpeèena.
5. Územní plán by mìl s poddolovaným územím
poèítat jako s nezastavitelnou plochou, kde mùže být
park, cvièištì, høištì apod., ale nemìlo by zde dojít
ke stavbì domù.
6. K vyøešení hydrologických pomìrù a otázky
dalšího podzemí by pomohl prùzkum jednak
pod samotnou radnicí (kam archivní zpráva
lokalizuje podzemní štolu èi štoly), jednak v objektu
pivovaru, kde je další podzemí pravdìpodobné.
7. Pozemek mezi pivovarem a restaurací Na rùžku u
parkovištì ve Vinaøické ulici patøí mìstu. Stávaly zde
domy, z jejichž sklepù byl pøístup do podzemního
systému. Souèasné vchody jsou nevyhovující.
Srovnání s jinými lokalitami a dùvody ochrany
Na území ÈR existuje jen nìkolik podobných lokalit
vyražených v píscích èi rozpadlých pískovcích.
Nejvìtší a esteticky nejvíc pùsobivé podzemí
vykopané v èásteènì zpevnìných svrchnokøídových
pískovcích leží v Hosínì u Èeských Budìjovic.
Chodby dosahují výšek 4 - 6 m, jsou detailnì
modelovány do podoby oválných „gotických“
obloukù. Systém je asi 6 km dlouhý, ale jen o nìco
málo starší než jedno století. V Poniklé
v Podkrkonoší existuje nìkolik menších podzemních
pískoven podobného stáøí vázaných na zvìtralé partie
pùvodnì dolomitických mramorù nahrazovaných
velmi èistým, jemnozrnným pískem. V píscích a
pískovcích neogénní karpatské pøedhlubnì je na
Znojemsku vykopána celá øada vinných sklepù.
Poslední podobnou lokalitu pøedstavuje tìžba
34
Doporuèuji zde otevøít (v souladu s názorem ing.
Vopata) napojením na starý sklep nový vstup. Ten
by mìl v první fázi sloužit pro technické
a zabezpeèovací práce, v druhé fázi pro zpøístupnìní
podzemí.
8. Zpøístupòování podzemí mùže probìhnout
v nìkolika etapách. Mìlo by se zde poèítat
s návštìvnickým zázemím, nìjakým malým domkem,
kde si turisté mohou odložit kabáty nebo naopak
v létì obléknout bundy, vzít svìtla, koupit pohledy
èi brožuru o historii Jirkova a jeho podzemí èi
informovat se o dalších památkách v okolí.
353-355. Praha.
PENSLER R. (1928): Geschichte der Stadt Görkau
und des Schlosses Rothenhaus.
RAK P. (1984): Z dìjin mìsta. Str. 1-14. MS. Okresní
archiv Chomutov.
ØEHÁK J. (listopad 2003): Jirkov-Pivovarské sklepy.
Projekt pro zabezpeèení Pivovarských sklepù,
str. 1-20, mapa, fotodokumentace. SPELEO.
Semily.
SAHUNSKÝ R. (1972): Podzemní prostory
v Jirkovì. Vlastivìdný ètvrtletník Chomutovska,
3-4. Chomutov.
SKØIVÁNEK F. (1989): Vìdecký program 2. sjezdu
ÈSS, Knihovna ÈSS 13, 26-38. Praha.
TYKAR J. (2004): Zpráva o stavu Pivovarských
sklepù v Jirkovì a stanovisko HBZS, 1 str.,
Jirkov – mìstský úøad.
VACULA V. (1997, 10. dubna): Jirkovské podzemí
plné otazníkù. Nástup, roèník VI (XXXVIII), str.
3.
VOPAT M. (2003): Zpráva o souèasném stavu
Pivovarských sklepù v Jirkovì.– MS, Str. 1-6,
8 stran pøíloh. MS. Jirkov – úøad.
Závìr
Pøes 1 km dlouhé, souvisle propojené podzemí pod
Jirkovem pøece jenom pøedstavuje urèitou hodnotu
v kraji na památky spíš chudém a dost zajímavý
podzemní objekt. Vzhledem ke vzrùstajícímu zájmu
nejenom o starší lokální historii, ale také o historii 2.
sv. války (pracovali zde vìzni a zanechali po sobì
nápisy) by mìlo dojít buï ke zpøístupnìní anebo
alespoò k zabezpeèení vchodù a obèasnému
monitoringu stavu podzemí. Z geologického hlediska
je zde odkryt pomìrnì instruktivním profil
splachovými sedimenty na rozhraní øíèní a jezerní
sedimentace severoèeské pánve. Výzkum byl
podporován akademickým projektem AV0Z
30130516 a Joskou Øehákem.
Summary: The system of urban cellars in town
Jirkov close to Chomutov in NW Bohemia. More
than 1 km long system of so called Brewery cellars
that might be dated to 16-18th century was excavated
in soft Miocene sands and sandstones of North
Bohemian Coal Basin in town Jirkov close to
Chomutov. The system was partly used as local
cellars, for a nearby brewery and originally it could
be connected either to local coal mines or sulphide
mines (in coal seams) used for „oleum“
(hydrosulphuric acid) and alum production. The
paper deals with the plans to open the underground
system for public.
Pro zájemce výbìr literatury a pramenù:
KRATOCHVÍL J. (1960): Topografická mineralogie
Èech III. Heslo Jirkov. NÈSAV. Praha.
MALKOVSKÝ M. et al. (1985): Geologie
severoèeské hnìdouhelné pánve a jejího okolí.
Str. 156-157. ÚÚG. Praha.
MAREK J., MRÁZEK J. (1979): Geologický
prùzkum podzemních prostor v Jirkovì u
Chomutova. Geologický prùzkum 252, 21, 12,
Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl
Radko Tásler
Již od vzniku Èeské speleologické spoleènosti øada
základních organizací má ve svém vínku prùzkum
historického podzemí, ke kterému pochopitelnì patøí
historická dùlní díla. Jak „ubývᓠjeskyní v malých
krasových oblastech, do antropogenního podzemí
leze stále více a více jeskyòáøù. Kdo se touto èinností
zabývá systematicky nebo i profesionálnì, asi ví, o
jak složité problematice bude øeè. A kdo si myslí, že
tímto pomìrnì suchým èlánkem nìco vyøešíme, moc
se mýlí a radìji a ho dál neète. Ortodoxní jeskyòáøi,
nech mi tento èlánek prominou, ale možná by nebylo
na škodu, aby si z nìj nìco zapamatovali i oni.
Prùserù v dùlních dílech bylo již nìkolik a ne každý
skonèil šastnì.
Na úvod by bylo dobré poznamenat, že definice
speleologického prùzkumu do sepsání tohoto èlánku
35
není nikde v žádném pøedpisu zakotvena a na nìkteré
disciplíny by se mohl vztahovat zákon 62/1988 Sb.
o geologických pracích. Do této problematiky se
zatím nebudeme pouštìt, protože zde jsme se do
žádných problémù dosud nedostali (pokud je mi
známo), i když se v nìkterých pøípadech pohybujeme
hodnì na hranì geologického zákona.
Každý, kdo leze do dùlního díla, by si mìl
uvìdomit, do èeho leze z hlediska hornoprávního
(bezpeènost pohybu v dùlních dílech si necháme na
jindy). Zákon 44/1988 Sb. o ochranì a využití
nerostného bohatství – horní zákon v § 35 odst. 1
definuje staré dùlní dílo (dále jen SDD) jako dùlní
dílo v podzemí, které je opuštìno a jehož pùvodní
provozovatel, ani jeho právní zástupce neexistuje
nebo není znám. Zákon stanoví kdo je povinen SDD
zajišovat, likvidovat, vést evidenci atd. Jednoznaènì
však nestanoví, zda je staré dùlní dílo souèástí
pozemku èi nikoli. O tom se èasto na úøadech vedou
diskuse a výklad není jednoznaèný.
Pøi objevení díry do zemì nemùžete vìdìt, co se
v podzemí skrývá. Neobjevil jsem žádný pøedpis,
který by zakazoval vstup do díry do zemì. Pokud
tedy vlezete do neznámého otvoru a zjistíte, že se
jedná o dùlní dílo, tedy dùlní dílo nezajištìné,
neoznaèené cedulemi apod. je vaší povinností podle
§ 35 odst. 4 horního zákona toto bezodkladnì oznámit
Ministerstvu životního prostøedí ÈR (dále jen MŽP).
Ovšem paragraf doslovnì hovoøí o SDD a vy
nemùžete vìdìt, jaké to je dùlní dílo a nejste povinni
to zjišovat. V tom je slabina paragrafu. Nesmíte však
do starého dùlního díla vniknout. Pokud je u díla
cedule, plot, jakékoli jiné upozornìní - o brance ani
nemluvím, do díla vnikáte a dopouštíte se pøestupku.
Jakákoli jiná další èinnost v SDD je problematická a
pohovoøíme o ní níže.
Jiná situace nastává v opuštìných dùlních
dílech (dále jen ODD). Definici opuštìného dùlního
díla jsme sice v žádném pøedpisu neobjevili, ale
z výše uvedené definice pro SDD po konzultacích
s jinými odborníky vyplývá, že všechno, co není SDD
je ODD. Ministerstvo životního prostøedí má zaveden
ještì termín opuštìné prùzkumné dùlní dílo (dále
jen OPDD - podrobnìji viz níže) a v §3 pís. h Zákona
o hornické èinnosti, výbušninách a o státní báòské
správì 61/1988 je uvedeno trvale opuštìné dùlní
dílo. Všechna tato uvedená dùlní díla mají svého
majitele nebo správce. Majitel tìchto dùlních dìl má
právo na jejich využití, ale i povinnost zajistit
bezpeènost, popøípadì likvidaci. Pøi jakékoli èinnosti,
ale i vstupu do ODD nebo OPDD musíte mít souhlas
majitele. V opaèném pøípadì se dopouštíte pøestupku
vniknutí do cizího majetku a majitel vás mùže
zažalovat i pro poškození díla. Majitel ODD urèuje
v rámci platných pøedpisù, za jakých podmínek
mùžete do díla vstoupit a co tam dìlat. Tedy
blbovzdornì øeèeno: majitel (správce, nájemce)
dùlního díla musí mít v dùlním díle povolenou nebo
ohlášenou nìkterou z èinností definovaných zákonem
61/1988 nebo dùl musí být zkolaudován k jiným
úèelùm. Vlastnit, spravovat ODD nebo je mít
v nájmu tedy vùbec neopravòuje k volnému
vstupu do díla. Problém nastává, pokud sám majitel
nemá v díle žádnou èinnost povolenou, což je dnes
v podstatì témìø každé ODD nebo OPDD. V pøípadì,
že majitel, správce (zákon vždy v tomto smyslu
hovoøí o organizaci) má vstup do ODD nebo OPDD
vùèi orgánùm státní správy legalizován, staèí pro
jeskyòáøe na vstup do díla proškolení osob a není
tøeba žádných zvláštních oprávnìní. Zodpovìdnost
za vstup a èinnost v díle však nese vždy
organizace, na kterou je vydáno povolení (nebo
ohlášení) pøíslušné èinnosti a osoby do díla
vstupující nesou odpovìdnost osobní vùèi
pøedpisùm, z kterých byly proškoleny. Organizace
za vás však mùže dostat pokutu až 1 000 000,- Kè,
tak bych se docela divil, že by majitel vstup do díla
jen tak povolil. Napøíklad vstup do OPDD vám
vlastník (MŽP - stát) nikdy nepovolí a ani vlastnì
legálnì nemùže. S oficiálním vstupem do OPDD mají
problémy i státní orgány ochrany pøírody. MŽP se
však velice rádo dùlního díla zbaví a zadarmo ho na
nìkoho pøevede (pokud ovšem dílem není ovìøeno
výhradní ložisko).
Sami však víte, že po lesích je øada dùlních dìl,
která mají otevøená ústí bez jakéhokoli oznaèení,
a která mají z historického hlediska charakter ODD
(napø. tìžba v padesátých letech), ale majitel
o dùlních dílech vùbec neví. Pøi privatizaci tìžebních
organizací se na mnoho dìl zapomnìlo, èasto
úmyslnì, protože z ekonomického hlediska starost
o dùlní dílo, které nevydìlává, je velkým bøemenem.
Tato díla by tedy mìla být považována za SDD.
V pochybnostech, zda se jedná o SDD nebo o ODD,
je nutné se obrátit na Èeskou geologickou službu –
Geofond o závazný hornoprávní výklad. Øada
dùlních dìl byla ražena pro prùzkumné úèely
a investorem byl stát (jak jinak za socializmu).
Vlastníkem tìchto dìl zùstává stát a pro tato díla byl
zaveden již zmiòovaný termín OPDD. V tomto
36
pøípadì je nutné kontaktovat Ministerstvo životního
prostøedí – geologický odbor.
Zùstává nám termín trvale opuštìné dùlní dílo.
Jak bude dále uvedeno, je to pro nás termín dùležitý.
Výklad bude asi na každém úøadì jiný, jak už bývá
u nás dobrým zvykem. Mùj osobní výklad je, že se
jedná o ODD, kde se neuvažuje o tìžbì nerostných
surovin, nebyl zde stanoven dobývací prostor nebo
byl zrušen, nejsou zde vypoèteny zásoby nerostných
surovin, chránìné ložiskové území atd... §10 Zákona
61/1988 v odstavci 5 však pamatuje na „jiné využití“
dùlních dìl pøi trvalém zastavení provozu v dolech
nebo lomech. Zde by však mìlo být využití uvedeno
v projektu likvidace nebo zajištìní dùlních dìl. Tak
možná toto je trvale opuštìné dùlní dílo.
Snad se podaøilo alespoò trochu vysvìtlit
rozdìlení dùlních dìl z hlediska hornoprávního a teï,
co v dùlních dílech dìlat mùžeme, co nemùžeme a za
jakých podmínek. Vùbec se nebudeme zabývat
hornickou èinností, jejíž druhy jsou uvedeny v §2
Zákona 61/1988, a která se našich zájmù týká jen
okrajovì. Stopadesátistránkovou vyhlášku 22/1989
Èeského báòského úøadu o bezpeènosti a ochranì
zdraví pøi práci a bezpeènosti provozu pøi hornické
èinnosti a pøi dobývání nevyhrazených nerostù
v podzemí nelze dodržet ani pøi nejlepší vùli. Snad
za zmínku stojí písm. c): zøizování, zajišování
a likvidace dùlních dìl a lomù a písm. g):
zajišování a likvidace starých dùlních dìl. Tuto
èinnost však dìlat amatérským zpùsobem, respektive
na bázi dobrovolnosti, je naprostý nesmysl a nemá
cenu tuto problematiku dále rozvádìt.
Nás bude zajímat pøedevším báòsko-historický
prùzkum, dokumentace historických dùlních dìl,
mineralogický a geologický prùzkum, fotografování,
sledování netopýrù apod. Pokud zaèneme jednotlivé
èinnosti rozpitvávat do detailù, dostaneme se do
bludného kruhu báòských a geologických vyhlášek
a zákonù, které, vyjma shora uvedených, jsou
zejména: vyhláška è. 435/1992 Sb. o dùlnì mìøièské
dokumentaci, Zákon 62/1988 o geologických
pracích, vyhláška 121/1989 o projektování,
provádìní a vyhodnocování geologických prací …
tedy celkem asi 1 300 stránek velmi záživného ètení.
To nemluvím o vyhláškách z oboru ochrany pøírody,
v kterých se necítím kompetentní nìco vykládat.
Pokud jste doèetli až sem, zjistíte, že se vlastnì nedá
dìlat nic. Není to tak úplnì pravda a následující øádky
jsou urèeny tìm, kteøí mají vážný zájem o nìkterá
dùlní díla a jejich èinnost v nich má trvalý charakter.
Bohužel nedám návod tìm, kteøí se nezabývají jednou
lokalitou a jsou každou chvíli nìkde jinde. V tìchto
pøípadech mohu odkázat pouze na návody jistého
nejmenovaného èasopisu a vše provádìt jako
soukromá osoba. Doporuèuji proètení a zamyšlení
se nad §5a) zákona 44/1988 a §3a) zákona 61/1988.
Nejschùdnìjší možnost, jak provádìt nìkterou
ze „speleologických“ èinností v dùlním díle a do
dùlního díla vstupovat, je dùl zpøístupnit. Vùbec to
neznamená, že v dole musí být zøizovány betonové
chodníky, schodištì, zábradlí apod. Samozøejmì jinak
bude vypadat zpøístupnìní pro turistický provoz
a jinak pro proškolené osoby, kterými se v tomto
pøípadì stávají jeskyòáøi. Zpøístupnìní mùže být
provedeno tøeba jen žebøíky ve vertikálních úsecích,
zajištìním stability nebezpeèných míst a zajištìní
vìtrání, které mùže být gravitaèní apod.
Zpøístupòování dùlních dìl je èinnost
hornickým zpùsobem (viz §3 písm.h zákona 61/
1988) a na tuto èinnost je potøeba oprávnìní od
pøíslušného obvodního báòského úøadu (dále jen
OBU). Projekt vypracovaný oprávnìným
projektantem schvaluje pøíslušný stavební úøad, který
též vydává stavební povolení. OBU je dotèeným
orgánem. Kamenem úrazu pro velkou vìtšinu ZO je
to, že k získání oprávnìní k èinnosti hornickým
zpùsobem je nutné mít vedoucího pracovníka
s patøièným osvìdèením podle vyhlášky è. 340/1992
Èeského báòského úøadu. Požadavky jsou pomìrnì
tvrdé.
Nejjednodušším øešením je sehnat buï
vedoucího pracovníka s osvìdèením a zaplatit ho –
ponese veškerou odpovìdnost za vaše konání a nechat si vystavit oprávnìní k èinnosti hornickým
zpùsobem podle §3 písm.h zákona 61/1988 nebo
sehnat firmu, která toto oprávnìní má. Firma zajistí
projekt (ten budete muset stejnì zaplatit, to asi nikdo
zadarmo neudìlá) a vyøídí veškeré náležitosti
k vydání stavebního povolení. Vlastní práce v terénu
potom mohou již provádìt jeskyòáøi pod dohledem
vedoucího pracovníka a po proškolení
z bezpeènostních smìrnic.
Po zkolaudování zpøístupnìného díla zùstávají
práce na udržování v bezpeèném stavu sice nadále
èinností hornickým zpùsobem, ale provádìní lidí do
zpøístupnìného podzemí, poèítání netopýrù,
montanistický prùzkum, focení a mnoho dalších
pro nás dùležitých aktivit (do dùlního díla
vstupujete legálnì – chápete, co tím chci øíci !!) již
èinnost hornickým zpùsobem není. Na
37
zpøístupnìný dùl musí vedoucí pracovník vypracovat
návštìvní a provozní øád a havarijní plán.
Úmyslnì jsem vynechal problematiku vstupu
a èinnosti v chránìném ložiskovém území,
dobývacím prostoru atd., to by již bylo asi moc
nesrozumitelné. Vìøte, že to vypadá hrùzostrašnì, ale
nenechte se odradit. Nám se to v Kovárnì v Obøím
dole povedlo a zatím to funguje s úøady bez
problémù. Na závìr musím upozornit, že výklad
nìkterých èinností mùže být na každém OBU jiný
a sepsaný text vychází z našich osobních
zkušeností z dvanáctileté profesionální èinnosti
v oboru a není žádným oficiálním dokumentem
pøedsednictva. Koncept èlánku již vyvolal velkou
diskusi a za pøipomínky dìkuji.
Každému doporuèuji prostudovat pøedevším
zákon 61/1988 a podívat se na druhy hornických
TROCHA
èinností a èinností hornickým zpùsobem a teprve
potom se zabývat vyhláškami – nepøidìlávejte si
zbyteènì starosti. Každá vyhláška musí vycházet ze
zákona a vztahuje se k èinnosti definované zákonem.
Napøíklad je rozdíl, zda budete hloubit napø. 8 m
hlubokou šachtici za úèelem ovìøení ložiska
vyhrazeného nerostu (hornická èinnost), tutéž
šachtici za úèelem zpøístupnìní dùlního díla (èinnost
hornickým zpùsobem) nebo jestli se stejnou šachtici
chcete dostat do pøedpokládané jeskynì nebo
zavaleného sklepa (na to se nevztahují báòské
pøedpisy, ale pøedpisy vázané na stavební zákon
a obecné pøedpisy na bezpeènost práce). Každý dùl
a èinnost bude mít svá specifika a v konkrétních
pøípadech rád poradím.
Pokud jste to doèetli do konce, tak gratuluji.
HISTORIE
Závrt Mìstikáï: Absolon – Plynovací zkouška v r. 1933
Franci Musil (autor není èlenem ÈSS)
dalších jeskyní a otvírce dalších potenciálnì
souvisejících lokalit, dostávat do popøedí zájmu. I
pøes obèasné bludy, kterými Absolon nìkdy hýøil, se
záznam tohoto pokusu mùže zdát pravdìpodobný
(Absolon hned za tímto èlánkem popisuje virguláøské
pokusy, vylétávání netopýrù v únoru, kde se spíše
dopouští mlžení).
Zpracování historického Absolonova záznamu
o prùvanové zkoušce v lokalitì Mìstikáï s ohledem
na souèasné poznatky v dané oblasti.
Úvod
S postupem èasu a s novì získanými poznatky na
rùzných lokalitách obèas docházíme ke zjištìní, že
vlastnì nic nevíme, nerozumíme, že situace je notnì
zapeklitá, složitá, komplikovaná, že jsme prostì
vedle. Obvykle se uchylujeme ke studiu rùzné
literatury, nevyjímaje ani literaturu historickou.
O výše uvedeném plynovacím experimentu jsem
vìdìl od nestorù naší skupiny, kteøí pokus znali i
z jiných zdrojù. Nikdy jsem se po nìm nijak zvl᚝
nepídil, pøesto se mùže nyní, právì po zpøístupnìní
Fakta uvedená v knize Moravský kras 2: Akce
byla provedena dne 3.12.1933 pravdìpodobnì
v poledních hodinách. Autor píše, že v dobì konání
experimentu byla velmi tuhá zima, tudíž ve velkém
stylu otevøený závrt, navíc s ohromnými a volnými
bloky a kulisami, mohl skuteènì velmi silnì
„nasávat“. Autor uvádí (únor následujícího roku), že
38
studený prùvan doslova tekl. V publikaci jsou
uvedeny i dvì fotografie z akce. Relativnì podrobnì
popisuje i tìžební práce, vynechává však hloubky,
smìry, sedimenty, geologii a jiné dùležité vìci.
Použitý plyn: Byl to ethyl-merkaptan, jenž je
bezpeènostním plynem hojnì užívaným dodnes,
o kterém se ví všechno. Zpùsob aktivace, ani
množství nebylo uvedeno, obsah udává Absolon na
14 000 000 m3 (v prùvodci z r. 1936 udává dokonce
60 000 000 m3 plynu, dobu prùchodu na 4 dny). Dále
užil umìlou chlorovou mlhu, údajnì 150 000 000 m3,
na to ještì k urèení smìru prùvanu kouøové patrony.
Není uvedeno, v jaké hloubce šachty byl plyn
aktivován, ale podle fotografií a tehdejšího stavu
prací to mohlo být v cca -50 m.
Sledování experimentu: Absolon uvádí, že
rozestavil hlídky po všech teoreticky dùležitých
místech v jeskyních Macochy, Pustém žlebu a ve
Sloupì. Nepopisuje kde, ale podotýká, že byly
postaveny na nedostateènou dobu. Ze všech
prostøedkù byl cítit pouze merkaptan a to po 220 h –
9 dní (což nìkteré hlídky asi opravdu pøestalo bavit).
Výsledek: Za 220 hodin byl cítìn pronikavý zápach,
který den poté byl ještì intenzivnìjší. Jediné a první
místo, kde byl plyn pozorován byla Riegrova síò,
odkud se zøejmì plynule rozlezl po celých Sloupskošošùvských jeskyních. Toto je velmi dùležitý
poznatek, nebo pozorovatel si na smrad brzy zvykne
a poté se už vìtšinou zdá slabší. S objevem pøišli
bratøi Brouškové (majitel hotelu a vlastník jeskynì)
a Šefèík (vrchní prùvodce), když nemohli kvùli
zápachu provádìt, byli z toho oprávnìnì velmi
rozhoøèení (Musil senior – ústní sdìlení).
Technické poznámky: Vzdálenost vzdušnou èarou
mezi Mìstikádí a Riegrovou síní Absolon uvádí na
2,5 km, ve skuteènosti cca 2,2 km. Jeskynì tvoøící
tento úsek (charakter horních pater Sloupskošošùvských jeskyní a Riegrovy sínì vèetnì chodeb
i závalù) mùže být dlouhá 2,6 – 3 km. Kubatura
plynu merkaptanu v chodbì, kterou je schopen
zaplnit, je 100 x 46 m x 3 km. Pøi vztažení na
chlorovou mlhu bude tato cifra ještì 10x vyšší (tento
prostøedek však nebyl výhodný, jeho trvanlivost byla
pouhé 4 hodiny). Z toho plyne, že plyn zaplòoval
podstatnì delší úsek jeskynì a logicky i z jeskynì
unikal. Rychlost proudìní pøitom není pøíliš
podstatná, protože se vzduch postupnì ohøíval
a rychlost rapidnì klesala na konvenèní rychlost
proudìní vzduchu, bìžnou v jiných jeskyních. Délka
prùtoku odpovídá spíše zaøíceným dómùm,
kolísavým výškám dna a zaškrceným místùm, než
prùchozím chodbám.
Prùvany v zimì: Ze zkušeností víme, že v zimì
vìtšina níže položených jeskyní a štol s vìtšími
prùøezy vstupù nasává, v jeskyni se vzduch ohøeje
a vyšším, nebo prùmìrovì menším otvorem vyfukuje
jako vlhký a ohøátý ven (Punkevní jeskynì-Sklenìné
dómy). Dále se mùže stát, že vzduch strhává proudící
voda (Rasovna, Rudické propadání) nebo studený
vzduch akumuluje velmi èlenitý a rozsáhlý povrch
stìn (Stará Rasovna-Ledová chodba). V dané situaci
pùsobily zøejmì všechny tøi faktory souèasnì. Svou
drobnou roli také mohlo hrát vyrovnávání
atmosférického tlaku, protože Amatérka je pøece
jenom dost velká jeskynì.
Výškové pomìry: Nadmoøská výška šachty
v Mìstikádi je 463 m, s okrajem planiny to je 480 m
n.m. Z výše položených lokalit to je jen oblast Mìšin
kolem 500 m n.m., stejnì tak závrt Cigánský.
Potenciální místa Pustého žlebu známá z r. 1933 leží
kolem 380 – 450 m n.m. Sloupsko-šošùvské jeskynì
– horní patra 455 – 465 m n.m., Riegrova síò
462 m n.m., ch. Kamenitá 458 m n.m., chodba
K silnici 457 m n.m. a podobnì. Objevené torzo øíèní
chodby v Nové šachtì u Brouška 458 – 452 m n.m.
Z logického pohledu je opravdu Riegrova síò nejblíže
a relativnì nejvýše (komíny Sloupských jeskyní jsou
i vyšší), pro vývìr plynu nejvhodnìjší.
Interpretace výsledku s ohledem na tehdejší
a souèasnou situaci: Píše se rok 1933. V severní
èásti Moravského krasu kromì vstupních ponorných
oblastí prakticky není známo vùbec nic. Blíže
prozkoumaná oblast je jen ve Sloupì, na Holštejnsku
a Macocha vèetnì èásti Punkevních jeskyní. Vyšší
jeskynní etáže jsou známé rovnìž jen z tìchto oblastí.
O Amatérské jeskyni ještì nikdo nevìdìl, je však
maximálnì pravdìpodobné, že prùvan šel právì tudy.
S nìkolika spornými body.
Rekonstrukce trasy plynu: V ideálním pøípadì by
mohl plyn jít horním patrem (pozn. red. – horní
jeskynní úrovní), sporné jsou však nadmoøské výšky.
Sloupsko 455 – 465 m n.m., v místì šachty Mìstikádì
cca 440 – 450 m n.m. Plyn injektován v hloubce
413 m n.m., a to šel plyn údajnì ještì ihned dolù.
Amatérská jeskynì se jeví jako nejsnadnìjší cesta.
V r. 1933 nebyl otevøený žádný vchod, kudy by
prùvan „ušel“, neexistovaly ani pokusy o otevøení
z povrchu. Vìtev Bílé vody, stejnì jako Macošský
koridor, prakticky nepøipadá v úvahu.
Pøi velkém mrazu, jak udává autor, mohla být
39
všechna jezera ve Sloupském koridoru otevøena. Na
jeho konci je však tzv. 1. sifon. Ze stejného dùvodu
nemohl jít plyn ani nejnovìjším úsekem koridoru
mezi 4. a 5. sifonem. Všechny komíny, které se po
objevu do dnešní doby podaøilo zdolat (a to prakticky
po celé jeskyni) nesouvisejí s žádnými horními patry,
nikde nebyly nalezeny horizonty, ani typické øíèní
sedimenty.
Sporné jsou pouze tzv.: Zaøícený dóm na konci
koridoru, který konèí velmi labilním závalem. Dále
je to Brèková chodba, která se plynule zužuje a její
konec není známý. Podobnì je na tom i pokraèování
patra za 4. jezerem Sloupského koridoru a Brèkový
dóm. Na Bílé vodì je jediné sporné místo a sice pøíèná
tektonická porucha v Katedrále J. Šlechty, která konèí
polosifonem, v dané dobì také zøejmì suchým
(porucha míøí na Šachtu za Evropou a Indií).
Závìry: Dle zjištìných poznatkù se nabízí už nìkolik
závìrù:
1. Mezi Sloupem a Mìstikádí mùže být neznámé
patro, které však míjí celou Amatérskou jeskyni
i samotný závrt Mìstikáï, který do Amatérky vùbec
nevede.
2. Do Amatérky vede (vedl), ale spojení se Sloupem
se doposud nepodaøilo prokázat, nalézt, ale je možné
spornými místy (viz výše). Podle geofyziky Rajman
– Pøibyl z r. 1985 je zde nìkolik vodivostních zón,
které vedou potøebným smìrem.
3. Podle teorie P. Kalendy (ústní sdìlení) by v celé
severní èásti krasu mìlo být každé vyšší patro
položeno více západním smìrem, nežli odpovídající
patro spodní. Nevyluèuje se ani spojení s podobným
patrem od Holštejna (øada závrtù od Bukovinek v èele
se závrtem Èerným). Jako pøíklad uvádím typické j.
Øeèištì, j.è.17, trosky pater jako obì Suchdolské j.,
obì Nìmcovy j., propast U obrázku. Velmi netypické,
ale podle teorie logické, jsou nové objevy
v Suchdolském ponoru. (Pozn. red. – platí pouze
v generelu, záleží na smìru sklonu vrstevnich ploch,
Obtok x Povodòová chodba ve Staré Amatérské j.)
4. Neznámé prostory, jsou-li volné, nemusí však být
nutnì prùlezné. Nejvìtším pøínosem zøejmì bude
zdolání komínù v Nové šachtì u Brouška (jeden
s údajnou výškou 70 m musí dosahovat již horního
patra, podobnì jako Nagelova a Èerná propast) mezi
2. a 3. sifonem nejnovìjších objevù Amatérky. Mohla
by se vykonat menší kouøová zkouška tamtéž.
Poznámky: Absolon uvádí, že tìsnì pøed objevy
6.2.1934 vylétali ven velicí, ve svém spánku vyrušení
netopýøi. Domnívám se, že jde o blud, po tìch
chemických útocích a zplodinách po trhacích pracích
museli dávno pochcípat. V opaèném pøípadì by se
jednalo o zcela prùchozí koridor mezi Sloupem
a šachtou Mìstikádì, tudíž pøilétali první zvìdavci
od Støíbrné skály a Øezaného kamene. Netopýøi
k zimování nevyužívají studené a dynamické jeskynì
s obzvláštì studeným prùvanem. Své témìø stálé
lokality si vybírají po nìkolik let (otvírka byla
zapoèata 20.6.1933) a celý podzim nalétávají na to
nejvhodnìjší místo. V pøípadì otøesù (stabilní
odstøely na lokalitì a tìch kilo tam padlo) odpadnou
ze stropu a radìji odlétnou jinam. V celé Amatérské
jeskyni pozdìji nikdy nebyli nalezeni netopýøi, ani
jejich stopy. Pouze v nejvyšší èásti komínu
v Brèkovém dómu bylo pár zasintrovaných kostí asi
spláchnutých z povrchu.
Jako poslední v èlánku o Mìstikádi Absolon
popisuje rhabdomantické pokusy profesora
Kunovského. Na fotografiích profesor Kunovský drží
obyèejnou pružinovou virguli. Je velká škoda, že se
výsledky pokusù pravdìpodobnì ztratily, nebo že
jsou nadobro zapomenuty v Absolonových
archivech. Dle sporého popisu to vypadá, že se
Amatérská jeskynì potvrdila tak 50/50. Zbytek by
pak mohla být hypotetická horní patra.
Pro zájemce výbìr literatury a pramenù:
ABSOLON K. (1905-1911): Moravský kras a jeho
podzemní svìt. Díl 1.– Wiesner Praha.
ABSOLON K. (1936): Die Ersffnung der Mìstikáïdolina – Prùvodce Marischer Karst , Brno.1936.
ABSOLON K. (1970): Moravský kras.– Academia,
sv. 2, Praha.
BURKHARDT R. (1972): Studie o vývoji
podzemních tokù Punkvy.– Èeskoslovenský kras
1972, 3 – 15. Praha.
HAŠEK V., ŠTELCL O. (1972): Nìkteré výsledky
geofyzikálního výzkumu Moravského krasu.–
Èeskoslovenský kras, 24, 37 – 52. Praha.
HYPR D. (1981): Jeskynní úrovnì v severní a støední
èásti Moravského krasu.- Sborník Okres.
vlastivìd. muzea v Blansku XII/1980, 65 – 79,
Blansko.
MOKRÝ T., MUSIL F. (2004): Práce na novém
vchodu do Sloupského koridoru Amatérské
jeskynì v r. 2003 – Speleofórum 2004, 6 – 8.
Praha.
PANOŠ V. (1963): Sloupské okrajové údolní polje a
jeho odtokové jeskynì (Moravský kras) .–
Kras v Èeskoslovensku 1963, 1/2, 1 – 10,
40
Speleologický klub, Moravské museum, Brno.
PIŠKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské vìtvi
Amatérské jeskynì.– Speleofórum 1990, 15 –
17.
PØIBYL J. (1966): Paleohydrografická situace
Sloupských jeskyní v severní èásti Moravského
krasu na základì studie morfologie a pøednostní
orientace valounù ve štìrcích.– Èasopis
TECHNIKA
Moravského muzea Brno, 51, vìdy pøírodní, 73
– 86. Brno.
PØIBYL J., RAJMAN P. (1980): Punkva a její
jeskynní systém v Amatérské jeskyni.– Studia
Geographica 68. Brno.
ŠTELCL O. (1963): Jeskynní úrovnì severní èásti
Moravského krasu.– Èeskoslovenský kras, 18,
17 – 28. Praha.
A
ZPRÁVY
SZS
Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras
Akce se konala dne: 27.-28.12.2004
Lokalita: Nová Rasovna
Vedoucí akce: Karel Kuèera
Zaèátek:15.00 27.12.04
rozhodnuto pokusit se èerpadly snížit hladinu potoka
vtékajícího do jeskynì. To byla v dané situaci jediná
možnost, jak umožnit speleologùm návrat z jeskynì.
Po pøíjezdu HZS s technikou a instalaci èerpadel bylo
zahájeno èerpání 28.12. v 5.00 hod. Již po hodinì
èerpání byl znatelný pokles vody u sifonu a dalo se
sestoupit pøímo k hladinì. V dopoledních hodinách
se podaøilo èást Bílé vody svést do prázdného
rybníku, a tím zase o nìco snížit množství vody
vtékající do jeskynì. V jeskyni zatím probìhly
pøípravné práce (zajištìní sestupu pro potápìèe,
natažení telefonu). Ve 12.00 hod. byl stav vody
v sifonu tak nízký, že se mohli záchranáøi vypravit
pro uvìznìné speleology.
Konec: 14.30 28.12.04
Popis situace: Jeskynì Nová Rasovna leží u obce
Holštejn. Jedná se o jeskyni s vodním tokem, který
asi po 150 m mizí v Macošském sifonu, dále jeskynì
pokraèuje úzkými chodbami (Lipovecká chodba)
v délce asi 800 m a je zakonèena novì objevenými
prostorami, kde v souèasné dobì probíhá výzkum.
Skupina ètyø speleologù se vypravila v nedìli
26.12.2004 na tøídenní výzkumnou výpravu za
Lipoveckou chodbu.
V pondìlí 27.12.2004 se po dvoudenním
vytrvalém dešti vzedmula hladina Bílé vody
a uzavøela „Koleno“, což je snížené místo ve vstupní
èásti jeskynì. Po zjištìní tohoto stavu se rozhodli
èlenové Holštejnské speleologické skupiny povolat
na pomoc SZS.
Skupina speleologù v jeskyni nebyla ohrožena
pøímo, ale nebezpeèí by nastalo pøi návratu z jeskynì.
Koleno mùže být uzavøeno i delší dobu.
Zhodnocení záchranné akce: Na první pohled
rychlá, bezproblémová a úspìšná akce (pøi prvním
pohledu i zbyteèná), ale je tøeba si uvìdomit, že bez
hasièù a jejich techniky by mohl být sifon uzavøen
nìkolik dní i týdnù. To by mohlo být pro speleology
vracející se z jeskynì osudové (neznali stav sifonu,
až po vstoupení do vody a celkovém promáèení by
zjistili jeho neprùchodnost). Nemalý vliv na úspìch
celé akce mìl vývoj poèasí – noèní mrazík a ustávání
srážek.
Popis prùbìhu záchranné akce: Po pøíjezdu SZS
byla situace zhodnocena pøímo na místì v jeskyni.
V tuto dobu protékalo jeskyní tolik vody, že ani
potápìè se nebyl schopen dostat k sifonu. Proto byli
požádáni o pomoc hasièi. Po pøíjezdu HZS bylo
Karel Kuèera
velitel SZS stanice è.3
Moravský kras
7.1.2005
41
Èasový prùbìh záchranné akce a možnosti prevence záchranné akce
v jeskyni Nová Rasovna
Èasový prùbìh záchranné akce
26.12.04 Ve støední Evropì se nacházela oblast
nízkého tlaku vzduchu.
Bylo zataženo, postupnì s deštìm. Teploty vystoupily
až na 8 °C. Vítr východních smìrù 4 až 8 m.s-1.
27.12.04 Zvlnìná studená fronta postupovala pøes
naše území k východu. Za ní k nám proudil chladnìjší
vzduch od severozápadu.
Bylo zataženo, postupnì s deštìm. Teploty vystoupily
až na 6 °C. Vítr západních smìrù 4 – 8 m.s-1.
28.12.04 Za studenou frontou k nám proudil chladný
vzduch od západu.
Bylo oblaèno až zataženo, místy snìžení nebo
snìhové pøeháòky. Teploty vystoupily na 0 až 5 °C.
Severozápadní vítr 3 – 7 m.s-1.
27.12.2004
14.20 hod.: kontaktována SZS
15.00 hod.: pøíjezd na místo, vyrozumìní HZS
17.20 hod.: sestup do jeskynì – vystrojení, potápìè
20.20 hod.: návrat z jeskynì – k sifonu se nelze dostat
20.30 hod.: pøíjezd velení HZS,techniky HZS,
zahájena instalace èerpadel
28.12.2004
5.00 hod.: spuštìní èerpadel
6.00 hod.: kontrola stavu vody – snížen prùtok,
možno sestoupit k sifonu
8.00 hod.: dostrojení jeskynì, v sifonu se objevuje
vzduchová mezera
10.15 hod.: svedení èásti toku potoka do rybníku
11.00 hod.: potápìè prostoupil sifon
11.20 hod.: natažení telefonu za sifon
12.00 hod.: návrat potápìèe, sifon prùchozí i bez
vybavení
12.15 hod.: dva záchranáøi vyráží za sifon naproti
skupinì speleologù
13.20 hod.: všichni jsou u telefonu za sifonem
14.00 hod.: poslední záchranáø vystoupil na povrch
!!Vývoj poèasí výraznì pomohl zvládnout pokles
hladiny v jeskyni!!
Teï fakta, která jsou vzhledem k plánování
vícedenní akce do vodní jeskynì, kde hrozí navíc
uzavøení výstupové cesty, dùležitá:
- sledování vývoje poèasí
- telefonické spojení – každá jeskynì, kde se provádí
výzkum a kde hrozí i jen nepatrná možnost uzavøení
výstupové cesty, by mìla být zajištìna telefonickým
spojením, jde-li navíc o vodní jeskyni, mìla by vìc
spojení být automatická. Cena za instalaci spojení
bude vždy nedocenitelná pøi jakémkoli problému
uvnitø jeskynì a pøedchází mimoøádným událostem
spojeným se zmìnou poèasí.
Možnosti prevence záchranné akce v jeskyni
Nová Rasovna
Rozbor poèasí podle Meteopressu:
Po celkem chladné, místy mrazivé polovinì prosince,
poèasí signalizovalo asi tøi dny pøedem prudkou
zmìnu.
24.12.04 Kolem hluboké tlakové níže nad Norským
moøem postupoval od západu do støední Evropy
frontální systém pøinášející teplejší a vlhký oceánský
vzduch pøinášející èetné srážky. Teploty 3-8 °C.
25.12.04 Nad západní Evropou se prohlubovala
brázda nízkého tlaku vzduchu. Po její pøední stranì
k nám proudil od jihozápadu teplý vlhký vzduch.
Teplota až 14 °C.
Závìrem bych chtìl vyzdvihnout èinnost èlenù
Holštejnské skupiny, kteøí zajišovali akci na
povrchu, “neèekali“, že to nìjak dopadne a obrátili
se na SZS ještì v dobì, kdy jsme mohli produktivnì
vývoj situace ovlivnit.
Za SZS Moravský kras
Karel Kuèera
Radoslav Blažek
42
Podchlazení
Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3)
Po nešastné události v Rudickém propadání na
podzim minulého roku vzešel, po diskusi ve stanicích
Speleologické záchranné služby ÈSS, požadavek na
vznik níže uvedeného textu.
Podchlazení (hypotermie) je závažný zdravotní
stav, který postupuje velmi rychle. Lidské tìlo se
tomuto ohrožení brání, ale rezervy u vyèerpaného
a event. zranìného èlovìka jsou minimální. V úvodní
fázi obrany, což odpovídá chladovému tøesu, je
látková výmìna až na 300 % normálního režimu. Po
vyèerpaní obranných mechanismù organismus jako
celek selhává (ze stavu chladového tøesu = obranné
stadium; pøechází do nezúèastnìnosti, spavosti =
stadium vyèerpání; až k bezvìdomí = stadium
ochrnutí…).
Lidský organismus si lze zjednodušenì rozdìlit
na centrální tìlesné jádro a periferní obal. Tìlesné
jádro, ve kterém teplota kolísá jen v malém rozmezí
a tak zajišuje stabilitu životních funkcí, tvoøí obsah
dutiny lební, hrudní, bøišní a vnitøní èást svalstva
konèetin. Tìlesný obal, tj. kùže a podkoží s tepelnými
èidly a vrstva svalù uložená v blízkosti kùže, je
nejdùležitìjším èinitelem v mechanizmech výmìny
tepla a udržování stálé vnitøní tìlesné teploty
(termoregulace).
Je-li chladu vystaveno celé tìlo, je pøirozeným
mechanizmem obrany konzervace tepla. Teplota
tìlesného obalu kolísá se zmìnami prokrvení,
s teplotou zevního prostøedí, vlhkostí vzduchu,
rychlostí vìtru a mùže klesnout až do blízkosti teploty
vnìjšího prostøedí. V nepøíznivých podmínkách,
zejména za silného vìtru, se udržuje vyšší teplota
jádra na úkor teploty konèetin (periferních tkání),
resp. tìlesného povrchu. Po vyèerpání obranných
schopností klesá teplota tìlesného jádra pod 35 °C
a nastává podchlazení. Dùležitou roli má mnoho
faktorù: konstituèní typ, podkožní tuk, trénovanost,
aktuální zdravotní stav fyzický i psychický, výživa,
ztráty tekutin, zevní faktory (teplota a vlhkost
vzduchu, vítr, délka pobytu) (pøevzato: M. Bíca
a kolektiv (1996): Uèebnice pro záchranné
zdravotnické služby v ÈR).
- psychické napìtí
- a samozøejmì pøípadná zranìní.
V jeskyni jsme vìtšinou omezeni dostupností
prostøedkù, kterými bychom mohli pøi nehodì úèinnì
bojovat s podchlazením. Pøestože podchlazeného
èlovìka zabalíme do izofólie, pokles tìlesné teploty
bude nadále pokraèovat. Izofólie slouží k udržení
tepla, které organismus sám vyprodukuje.
V prohlubujícím se podchlazení již postižený nemá
schopnost potøebné tìlesné teplo vyprodukovat. Tedy
izofólie je jistì základ, ale v žádném pøípadì to u ní
nekonèí. Minimalizuje jen ztráty vyzaøováním.
Zùstávají zde však nejpodstatnìjší ztráty vedením,
které, a to znovu opakujeme, vlhkost a voda zvìtšuje
až 25x. Pokud chladovou expozici urychlenì
nevyøešíme, mùže jít i o minuty.
Jak bojovat s podchlazením
Pøi problému èi nehodì v jeskyni musíme na
podchlazení vždy myslet. Z toho vyplývá
minimalizovat ztráty vedením - IZOLACE,
minimalizovat ztráty vyzaøováním - ALUFÓLIE.
Snažit se o aktivní zahøívaní. V tomto kontextu
pøipomínáme, že po vyhodnocení situace je dùležitá
vèasná výzva pro SZS, která je vybavena dostatkem
prostøedkù øešících rizika podchlazení. SZS voláme
pøes dispeèink Hasièského záchranného sboru (tel.
150), kde zdùrazòujeme, že se jedná o nehodu
v jeskyni.
Jestliže dojde v jeskyni, nebo mimo ni
k lehèímu zranìní (výron, uzavøená zlomenina...)
a postižený je nucen vyèkat na pøíchod kolegù nebo
záchranáøù, nebo není schopen se vlastními silami
dopravit k ošetøení, ihned je tøeba øešit tepelný
komfort. Zranìného mùžeme pøevléknout do suchého
odìvu (pokud ho máme k dispozici), posadíme ho
na nìjakou, pokud možno suchou podložku
(speleovak, lano), která ho bude izolovat od chladu
zemì. Poté zranìného zabalíme do izofólie. Pozor,
izofólie je pomìrnì køehká a snadno se protrhne.
Jelikož až 25 % produkce tìlesného tepla se ztrácí
nekrytou hlavou, nesmíme zapomínat na její krytí.
Ideální k tomuto úèelu je bivakovací kukla, kterou
lze schovat i èást oblièeje. Pro zlepšení tepelného
komfortu doporuèujeme dále využít tepelných sáèkù,
snažit se vytvoøit zavìtøí, atd. Plamene karbidky
použít jen s velkou opatrností. Pokud se pro toto
krajní øešení rozhodneme, pak musíme dùslednì
Co stojí v podzemí proti nám
- tma
- vlhkost (!!!zvyšuje ztráty tepla vedením až 25x!!!)
- prùvan, pozor pøedevším na povrchu na vítr (mírný
vítr 5 m/s „nám dìlᓠz 0 °C až -8 °C!!!)
43
postiženého hlídat, protože riziko vzplanutí je velké,
nebo izofólie hoøí. Nezapomínat na možnost využití
tìlesného tepla vyprodukovaného spolujeskyòáøem.
Pokud dojde ke zranìní vážnìjšímu (silné
krvácení, bezvìdomí, selhávání životnì dùležitých
funkcí), v první øadì øešíme tyto život ohrožující
stavy. Pokud postižený dýchá a má srdeèní akci,
pøípadné tepenné krvácení jsme zastavili, zabalíme
ho do izofólie. Soubìžnì s ošetøením dalších zranìní
bojujeme proti teplotním ztrátám.
Rozvoj podchlazení pøi dalších zranìních
výraznì snižuje kompenzaèní schopnosti organismu,
který se brání následkùm úrazu. Tím samozøejmì
klesají šance pro úspìšnou záchranu. U podchlazené
osoby je tøeba minimalizovat rozsah aktivních
i pasivních pohybù. Hrozí návrat chladnìjší krve
z periferie do teplotního jádra = riziko dalších
komplikací. Rozhodnutí o aplikaci léku u vážnìji
podchlazeného je na lékaøi. Alkohol nepomùže,
naopak situaci jen zhorší. Podchlazeného nesmíme
ponechat o samotì. Jeho stav vìdomí je porušen, má
snížený úsudek atd., jeho náhled na vzniklou situace
nemusí být adekvátní = hrozí další problémy.
Vždy si musíme uvìdomit, že jde o èas a ten
pøi nehodì bìží strašnì rychle! Tedy pokud úèastníci
by i malé nehody v jeskyni mají šanci pøivolat
pomoc, nesmìjí váhat! Zjištìní, až po nìkolika
hodinách snažení, že na øešení vzniklého problému
sami nestaèí, se mùže stát osudným! Varujeme pøed
úvahami typu: „to se nám stát nemùže“, „to jsem už
jednou øešil a nic se nestalo“. Prostøedí v jeskyni je
krásné, ale velmi rizikové. Podcenìní problému, který
nám na „povrchu“ pøipadá banální, mùže být
v jeskyni osudové.
K zamyšlení na závìr
První hodina po nehodì má pro zranìného cenu
zlata. I když bude SZS seberychlejší, zaèátek pomoci
bude vždy na Vás. Záchrana v jeskyni má svá úskalí,
která v mnoha pøípadech nelze odhadnout. Jen
perfektní zvládnutí zásad první pomoci a jejich
aktuální aplikace „po zdravém uvážení“, mùže vést
k pozitivnímu konci. Tak, jak nepùjde jeskyòáø do
jeskynì bez svìtla, nechoïte tam bez správného
vybavení, bez osobní lékárnièky, bez izofólie, bez
znalostí základù první pomoci. Ponechání informace
o dobì návratu, lokalitì je snad samozøejmostí.
Kontrolujte riziko a pamatujte na prevenci!
Podìkování:
MUDr. Vítu Švancarovi za možnost èerpání
z materiálù Komise horské medicíny.
Literatura:
W. F. DICK, F. W. AHNEFELD, P. KNUTH (2002):
Prùvodce urgentní medicínou – Algoritmy a
pøehledy postupù.
M. BÍCA A KOL. (1996): Uèebnice pro záchranné
zdravotnické služby v ÈR.
Záchrana osoby visící na lanì
Mojmír Záviška
Døíve než se zaèínající jeskyòáø – speleoalpinista
vydá na sestup do propasti, mìl by si uvìdomit, že
v pøípadì nehody bude muset èekat na pøíjezd SZS
(Speleologická záchranná služba) po dobu, než jeho
kolegové vylezou z jeskynì, zavolají SZS
prostøednictvím Integrovaného záchranného systému
(telefon 150) a záchranná služba se dostane na místo
nehody. Jelikož SZS není profesionální složkou se
stálou službou, její pøíjezd nemusí být vždy okamžitý.
Z tìchto dùvodù je tøeba každou akci øádnì
plánovat a pøed jejím zaèátkem se pøipravit na øešení
nouzových situací. Nejrychlejší pomoc je totiž ta,
kterou si kolektiv jeskyòáøù dokáže poskytnout sám.
Mezi základní dovednosti speleoalpinisty musí
patøit znalost sejmutí zranìného, èi jinak postiženého
kolegy z lana a poskytnutí první pomoci.
Pro názornost uvádím jeden ze zpùsobù pomoci:
Záchrana na lanì osoby zranìné pøi výstupu
Zachránce vystupuje k zranìnému zdola
Pomùcky: základní výstupové prostøedky,
slaòovátko, kladka, lanová smyèka 3 – 5 m
s karabinou.
Zachránce vystupuje zdola k zranìnému,
postupnì, pokud to okolnosti a bezpeènost dovolí,
ruší pøepínky. Po dosažení ranìného propojí osobní
pomocnou smyèkou své a jeho centrální kotvení
(smyèka musí umožòovat dostateèný pohyb
zachránci – její délku je tøeba odvodit nácvikem).
Potom postupnì odzdola odepíná z lana výstupové
pomùcky ranìného, ve kterých pøímo nevisí (Gibbs,
44
bolest pod pažemi. Jako kritická doba visu jen
v hrudním úvazu pro další šance postiženého jsou
asi dvì hodiny. Asi po 20 minutách dochází
k ochrnutí rukou, zpoèátku vratnému. Stlaèení
hrudníku déle než pùl hodiny ohrožuje selhání obìhu.
Vis v kombinovaném èi jen sedacím úvazku vede
také pomìrnì rychle k rozvoji šoku. Pokud Vás
èasové intervaly a jejich krátkost pøekvapily,
zamyslete se nad technikou vyproštìní z visu na lanì.
Pamatuj: Po vyproštìní z visu je ranìného nutno
pøevádìt postupnì do vodorovné polohy (døep, sed),
„zabezpeèím tak pozvolný návrat krve k srdci“.
Samozøejmì jsou-li další zranìní, která tento postup
znemožòují, hledám kompromis – šikmá poloha
s hrudníkem a hlavou výš atd. Nehoda s visem na
lanì trvající øádovì desítky minut do vyproštìní,
i když nepøinesla žádná jiná zranìní, je i pøesto
nebezpeèná sekundárními komplikacemi. Nutnost
transportu se zabezpeèením, nepodceòovat následné
odborné vyšetøení.
tømen od Speletu aj.)
Zachránce vystoupí až nad prsní blokant (Croll
aj.) ranìného. V této fázi upevní nad ranìného
blokant s kladkou a smyèkou. Jeden její konec upevní
do centrálního kotvení ranìného a druhý jako tømen
na svoji nohu. Na lano tìsnì pod prsní blokant
ranìného založí slaòovací brzdu a zapne ji do
centrálního kotvení ranìného. Brzdu je nutno zajistit
proti samovolnému slaòování. Potom pøenese svoji
váhu do tømenu umístìného v kladce a protiváhou
nadlehèí ranìného. Sejme z lana prsní blokant
a všechny ostatní dosud zatížené výstupové prvky
ranìného. Po uvolnìní protiváhy zùstane ranìný
zajištìný v slaòovací brzdì. Je dobré propnout prsní
úvazek ranìného karabinou nad slaòovací brzdu, aby
se neodklánìl od lana. Zachránce uvolní kladku,
sestoupí k ranìnému, pøipne se do jeho slaòovátka
a spoleènì slaòují dolù.
Výhoda: Pøi tomto zpùsobu pouze jednou
nadlehèujeme postiženého svojí vlastní protiváhou.
Závìrem mi dovolte odcitovat pár vìt ze
„Zdravotnického minima“ od Dr. Bedøicha Kaly ml.:
Nehoda s visem na lanì
Vis s navázáním jen kolem hrudníku zpùsobuje již
po krátké dobì vážné poruchy krevního obìhu. Již
po nìkolika vteøinách je vis nesnesitelný pro velkou
Záchranu na lanì i jiné dovednosti se mùžete
nauèit nebo zdokonalit na cvièení SZS è.1 Èeský
kras, každoroènì poøádaném pro èleny ÈSS v lokalitì
lomu na Chlumu u Srbska tøetí èervnovou sobotu od
10 hodin.
Hasièi cvièili v Hranické propasti
Barbora Šimeèková (ZO 6-23 Aragonit),
vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní
bez asistence èlenù Speleologické záchranné služby
ÈSS – stanice è. 4 Severní Morava.
Cvièení bylo rozdìleno na dva zásahy:
1. Záchrana lezce na lanì v západní stìnì propasti –
slanìní záchranáøe k postiženému, pøevázání na
vlastní slaòovací prostøedek, slanìní záchranáøe
s postiženým na dno Propasti.
2. Záchrana osoby z hladiny jezírka – první pomoc,
zafixování postiženého do nosítek, pøeprava nosítek
pøes jezírko pomocí èlunu, transport nosítek po
suovém svahu na hranu Propasti.
Ve ètvrtek 16. záøí 2004 probìhlo v poøadí
již druhé metodické zamìstnání lezeckých skupin
Hasièského záchranného sboru Olomouckého kraje
v Hranické propasti (Propasti) v NPR Hùrka
u Hranic. Vzhledem k tomu, že dùvody a cíle tohoto
opakovaného cvièení byly již detailnì popsány (viz
Šimeèková B.: Hasièi cvièili v Hranickém krasu,
Speleo è. 39/2004, str. 23-25), omezím se dále jen na
hodnocení prùbìhu vlastního cvièného zásahu.
Zúèastnilo se jej 17 lezcù z ÚO Olomouc, Pøerov
a Prostìjov pod vedením hlavního instruktora HZS
Olomouckého kraje pprap. Zdeòka Talíka. Dále byli
pøítomni: Mjr. Josef Skalka, vedoucí oddìlení
odborné pøípravy HZS Olomouc, jako odborný
konzultant a hodnotitel HZS a p. Slavomír Èerný,
provozní technik správy Zbrašovských
aragonitových jeskyní, jako odborný dohled státní
ochrany pøírody a dokumentátor. V letošním roce
bylo cvièení poprvé provedeno samostatnì lezci HZS
Poznatky a pøipomínky
Pøíjezd na lokalitu
V pøípadì nehody na Hranické propasti je tøeba
poèítat s pøíjezdem zásahových vozidel pøes pole
v kolejích vyježdìných vždy jen od jara. Vozidlo Avia
21 Furgon ÚO Olomouc díky nevyhovujícím
45
Foto 1. Spouštìní èlunu po jihovýchodním svahu
Propasti (foto S. Èerný, správa ZAJ)
Foto 2.Transport pádel po chodníèku podél východní
stìny (foto S. Èerný, správa ZAJ)
pneumatikám uvízlo hned na okraji pole, Škoda
Felicia ÚO Prostìjov zùstala zaparkována
u železnièní stanice a potøebný materiál byl
transportován pìšky po nauèné stezce k propasti.
Jako jediné vhodnì vybavené vozidlo se osvìdèila
Toyota Land Cruiser ÚO Pøerov, která pøevezla pøes
pole i gumový èlun na podvozku „pøepøáhnutý“ od
zapadlé Avie. Propast není Macocha s asfaltových
parkovištìm pár metrù od zábradlí!
7. Komunikace – jedna radiostanice v každém
družstvu je nedostaèující. Hlasité volání mezi
jednotlivými zasahujícími je díky ozvìnì v Propasti
nesrozumitelné a navíc v rozporu s udìlenou
výjimkou z ochranných podmínek NPR Hùrka.
8. Osobní výstroj – všechny osoby sestupující do
Propasti musí mít ochrannou pøilbu, a to i hodnotitelé,
fotografové apod. Šutr letící ze 70 metrù si hlavy
nevybírá!!!
9. Osvìtlení – v Propasti se døíve stmívá, je tøeba
pøipravit dostateèné zdroje osvìtlení. Pouze jeden
lezec mìl pøilbu vybavenu osobním svítidlem.
Použitá technika
1. Lana – nutno pøipravit lana o délce nejménì 100 m,
a to jak pro slanìní, tak pro vytahování nosítek po
svahu.
2. Kotvení – lana na kmenech stromù podložit
pìnovkou (mj. i ve smyslu výjimky z ochranných
podmínek NPR).
3. Pøechod lana do vertikály
4. Nafukovací èlun – nevyhovující typ, zbyteènì
velký a tìžký.
5. Doprava èlunu – použité kladky jsou urèeny na
mnohem vìtší prùmìr lana, pøední èást èlunu nebyla
zajištìna proti otoèení z osy, v dùsledku toho se èlun
nekontrolovanì zøítil do spodní èásti svahu. Èlun je
vhodné dopravovat sbalený a nafouknout jej až na
døevìné plošinì napø. z potápìèských lahví.
6. Transport nosítek do svahu – použité kotevní body
(skoby, plakety) pro jištìní nosítek jsou neznámého
stáøí, zkorodované ocelové zábradlí je pro kotvení
naprosto nevhodné. Oblièej postiženého nebyl opìt
chránìn štítem nebo brýlemi.
Provedení èinností
1. Záchrana lezce na lanì spolulezcem – nutno zkrátit
neúmìrnì dlouhou dobu zásahu.
Výše uvedené kritické postøehy budiž brány jako
konstruktivní námìty pro zlepšení prùbìhu
obdobných akcí, a to jistì nejen na Hranické propasti.
V pøípadì pøíštího cvièení HZS v Propasti však
rozhodnì doporuèuji postupovat podle pùvodního
návrhu a zorganizovat jej jako tøídenní, tj. cvièení
všech tøí smìn A, B, C. Jedinì tak je pøi pøirozené
„kádrové“ obmìnì HZS možno zajistit kvalitní
provedení výcviku bez ohrožení samotných
zasahujících. Vìtšina cvièících totiž vidìla Propast
poprvé a z toho vyplynula vìtšina popisovaných stále
se opakujících „dìtských nemocí“.
Takže v záøí 2005 na Propasti opìt na shledanou!
46
LISTÁRNA
A
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)
Na úvod pøipomeneme, že naše základní organizace
„Albeøice“ Èeské speleologické spoleènosti se od
roku 1988 zabývá historickými dùlními díly v Obøím
dole pod Snìžkou a první etapu prací jsme
symbolicky završili otevøením èásti dolu Kovárna pro
veøejnost v roce 2004 (podrobnìji jsme referovali o
Kovárnì ve Speleofóru 2002, XXI). Zpøístupòovací
práce jsme bìhem pìti let zvládli vlastními silami
i finanèními prostøedky, pouze nìkteré speciální
práce jsme øešili dodavatelsky.
První písemnì doložené zmínky o dolování
nerostných surovin pod naší nejvyšší horou pocházejí
z roku 1511, ale hornická èinnost je zde patrnì ještì
starší. Starci zde bìhem nìkolikasetleté èinnosti
vykutali velmi strmì uklonìné, navzájem propojené
dobývkové komory se skalními pilíøi a žebry. Dùl
dosáhl hloubky okolo 90 m a podle nìkterých
pramenù zasahoval až pod úroveò dna Obøího dolu
do hloubky pøes 100 m. Tìžba železa, mìdi a arzenu
zde byla ukonèena v roce 1876. V letech 1952 až
1959 mìly rozsáhlé hornické práce ovìøit pøedevším
zásoby wolframu. Geologický prùzkum však skonèil
negativnì a v masivu Snìžky po nìm zùstalo pøes
7 km dùlních chodeb.
Nejcennìjších historických partií dolu se však
moderní hornické práce vìtšinou nedotkly a zùstaly
zachovány. Z nich jsme 250 m turisticky zpøístupnili
a v èervenci roku 2004 sem vstoupili první
návštìvníci. V první èásti dolu je nutné projít nízkou
a úzkou štolou Barbora, pak se vstoupí do
dobývkových komor dolu Kovárna a Gustav. Zde se
návštìvníci pohybují po vysutých schodištích,
betonových chodnících a ochozech. Na trase jsou
vystaveny zbytky historické výstroje dolu, funkèní
repliky necièek, náøadí, dùlního vozíku a ukázky rud.
Nejvìtší úspìch však sklidila možnost vyzkoušet si
práci želízkem a mlátkem. Radost byla pøi vylomení
i malého kousku horniny nemalá a pøi nalezení
arzenové rudy, což nebylo výjimkou, propukaly
v nadšení i dùstojné dámy.
Prùvodkynì a prùvodci mìli èasto problémy
dodržet návštìvní dobu v podzemí, která byla
odhadnuta na 1 hodinu. Doba pobytu pod zemí jen
výjimeènì klesla pod jednu hodinu a rekord byl 1
a 3/4 hodiny. To již venku nervóznì pøešlapovala další
skupina lidí. Pùvodní maximální poèet osob v jedné
výpravì byl stanoven na 12, ale hned v zaèátku jsme
toto èíslo snížili na 10 osob pro zkvalitnìní prohlídky
a výkladu. Provádìlo se v èervenci a srpnu v pátek,
sobotu a nedìli a jednotlivé vstupy do podzemí byly
vždy v 10.00, 11.30, 13.00, 14.30 a 16.00 hod.
Vstupenky bylo nutné objednat a zakoupit
v informaèním centru Veselý výlet v Peci pod
Snìžkou. Ètvrt hodiny pøed zahájením prohlídky
musel být každý u lavièek v prostoru bývalé boudy
Kovárna, kam si prùvodce pro skupinku došel
a odvedl pøed štolu do I. zóny Krkonošského
národního parku, kde je vstup mimo znaèené
turistické cesty zakázán. Zde každý dostal krátké
pouèení, pøílbu, svìtlo, pl᚝ a podepsal protokol
o proškolení. Na povrchu mìl službu nìkdo z èlenù
ÈSS ZO 5-02 a výklad v èeském a nìmeckém jazyce
v podzemí zajišovala vždy jedna ze tøí najatých
prùvodkyní. Zpoèátku jsme mìli znaèné obavy, jak
budou prohlídky a výklad v podzemí po organizaèní
stránce probíhat. Naše prùvodkynì se však ujaly
47
svého úkolu skvìle a patøí jim za to velké uznání a
dík. Zvládly i pøevládající dvojjazyèný výklad
a výjimeènì vše probìhlo v èeském, nìmeckém, ale
i anglickém jazyce. Trojjazyèný výklad jsme však
po první zkušenosti zavrhli. To prostì nešlo.
Nejprve to vypadalo na poklidné služby
v horském prostøedí Obøího dolu. Bìhem druhého
dne provozu však díky zcela zmateèným informacím
nìkterých médii vznikl mírný chaos a u Kovárny se
hromadili lidé bez lístkù dožadující se vstupu.
Dokonce mladá rodinka po kamenité cestì pøitlaèila
i koèárek. Bohužel, nemìli ani povìdomí, jak je
prohlídka organizovaná, jak podzemí vypadá, a že
se nejedná o turistickou jeskyni s osvìtlením. Bylo
po klidu, ale na druhou stranu jsme byli rádi, že je o
dùl takový zájem. Prùvodkynì však mìly mezi
jednotlivými výpravami pouze nìkolik minut na
zakousnutí tatranky, uhašení žíznì a na …… A tak
byly pro nì vysvobozením pouze výpravy s èeským
výkladem, kterých bylo poskrovnu a kdy jsme se
výkladu ujali my, jazykoví analfabeti. Tím netvrdíme,
že nìmecká klientela pøevažovala. Naopak, Èeši
mírnì pøevládali, objevovali se Poláci, Holanïané,
Maïaøi. Anglicky mluvících návštìvníkù bylo
pomìrnì málo a nejvzdálenìjší zastoupenou zemí
byla Indie. Nebylo bohužel možné sestavovat pouze
jednojazyèné skupiny a nejvìtší prací informaèního
centra v Peci bylo zvedání telefonu a vysvìtlování,
že je obsazeno. Odhadem jsme uspokojili tak 50 %
zákazníkù. Pøekvapilo nás, že více než polovina
návštìvníkù dolu nebyla ubytovaná v Peci a okolí,
ale naopak pøijeli do Krkonoš jen na jeden den kvùli
Kovárnì. Pøekvapilo nás to proto, že jsme k této nové
atrakci nevydávali letáky ani nezajišovali žádnou
propagaèní kampaò. Zkušební provoz byl pro nás
velkou neznámou a nevìdìli jsme, zda po nìkolika
dnech nebudeme nìco zásadního mìnit. Poøady
v rozhlase, televizi, i èasto zmateèné informace
v denním tisku však udìlaly své.
Od návštìvy podzemí Snìžky neodradil ani d隝
a ani témìø hodinová cesta Obøím dolem z centra
Pece. I úzkou èást štoly Barbora nezvládli
z celkového poètu 1 200 návštìvníkù asi jen dva lidé
a více, než strach ze stísnìných prostor, se
projevovala obava, zda to celé nespadne. Odpovídali
jsme upøímnì, že jednou ano, ale bude to ještì
nìjakou dobu trvat a teï se bát nemusí. V dole byla
bìhem léta celá øada osobností a vyvrcholením byla
návštìva hlavy státu – prezidenta Václava Klause.
Zaujaly ho velké vydobyté prostory a permonická
èepièka na Petrovì hlavì. Na podzim jsme
s pracovníky Správy Krkonošského národního parku
komisionelnì vyhodnotili sezónu (dodržování
podmínek výjimky pro èinnost v I. ochranné zónì
parku a dopad provozu na okolní pøírodu). Pøi jednání
jsme se nestaèili divit, když øeditel parku oznámil,
že již v dole byl s celou rodinou coby normální
návštìvník a elegantnì si tak zkontroloval celý
provoz. Nikdo ze službu konajících osob si toho
vùbec nevšiml. Závìr šetøení pro nás dopadl velmi
dobøe a v roce 2005 bude možno rozšíøit provoz
o další den. Bude tedy otevøeno ve ètvrtek, pátek,
sobotu a nedìli v èervenci a srpnu za ostatních
podmínek stejných jako v roce 2004. Na závìr
bychom asi mìli napsat nìco o spokojenosti
návštìvníkù. To však nechme na tìch, kteøí naši
službu využili a vychutnejte si pár odposlechnutých
perlièek:
„Chceme to se zkráceným výkladem, spìcháme
na Snìžku,“ (hlava státu).
„Rozpoznal jsem pouze muže z ochranky. A to
zase nebylo takové umìní, protože obvod jeho paží
se rovnal obvodu mého hrudníku.“
„Nebojte se, já se tam vejdu, to si todle dole
takhle podržím nahoøe a všude se vejdu,“ (pán cca
190 kg).
„Prosím Vás, já v malém prostoru omdlívám
a nad propastí zvracím. Nebude to vadit?“ (paní
pøedchozího pána cca 180 kg).
„Mami, mami, mám Tì chytat?“
„Ty vole, hlavnì tady neuhni doprava,“
(proneseno uprostøed nejužší èásti dolu Barbora).
Tunel do Zakenu
Radko Tásler
klepat kosu pøi fotografování. Asi bych se tìžko pøi
této fyzicky ne zrovna namáhavé èinnosti rozehøál.
Èlovìk by nemìl chodit do podzemí sám, ale obèas
toto nepsané pravidlo poruším. Nìkdy, když si chci
spravit náladu, nìkdy když chci dokonale vnímat
Kontroluji karabinu upevnìní provazového žebøíku
a sestupuji poslední èást svážné na Prokopa.
V lepkavém blátì uvažuji, že si navléknu pod
kombinézu ještì svetr. Nahoøe je obleva a do Kovárny
teèe spousta vody. Jsem trochu navlhlý a nemíním
48
okolní prostøedí a nebo tøeba jen když je mi smutno.
Na každého podzemní prostory nìjakým zpùsobem
pùsobí, i když zkušení jeskynní harcovníci si to
nechtìjí pøiznat. Bylo by to pod jejich úroveò. Èlovìk
je pøeci jenom stavìn na pobyt na svìtle, na sluníèku,
pod otevøenou oblohu, ale èást své velmi dávné
historie má svázanou s podzemím.
Pøedevším dùlní díla mají ve skalních stìnách
zapsány svoji mnohasetletou lidskou historii. Vždy
je vykutaly celé generace horníkù, z nichž nìkteøí
tvrdou døinu zaplatili i životem. Prostì v tìch starých
dùlních dílech je zapsáno poselství jak v pamìti
poèítaèe. Jenom to neumíme sami pøeèíst a vnímat.
A nebo nìkdo ano ?
Dopínám kombinézu. Svetr høeje, je mi fajn. Na
køíži hlavního pøekopu stavím stativ a jdu obhlédnout
nejvhodnìjší rozmístìní bleskù u vyústìní prastaré
dovrchní dobývky. Svislá válcovitá prostora o
prùmìru asi 2 m je jediné co ze staøin na Prokopu
zùstalo nedotèené. Všechno ostatní bylo v padesátých
letech pøi zbìsilém socialistickém šílenství po
strategických surovinách pøefáráno. Zdá se mi, že
od svážné zaèíná pøitékat stále více a více vody.
Takový proud tu nepamatuji. No nic. Budu si výšku
hladiny hlídat. Vèas utéci svážnou nahoru není
problém. Nasazuji dvacetimilimetrový objektiv
a èistím skalní plošinku od bláta pro umístìní blesku.
Odpalovací èidlo pùjde schovat támhle, za bøevno
dám druhý blesk a vaku nechám vyhoøet za rohem.
Bude to paráda. Fotím. Výhoda digitálù, mohu si to
hned prohlédnout. Vakublesk šel moc proti, je to
pøepálené. Nevadí. Pøemístím ho o pár centimetrù a
jedeme znovu. Další pokus a zase špatnì. Nìjak mnì
to dneska nejde. Spraví to termoska z horkým èajem.
Sedám si a na chvilku zavírám oèi.
Vakužárovka nechce na výstupku držet. Snažím
se jí lehce pøilepit jílem, ale i tak moc nedrží. A co to
vlastnì je ? To vypadá jako krystal køišálu? Ten tady
však podle mineralogù nemá co dìlat. Snažím se
útvar opucovat, ale moc to nejde. Všechno je od
bahna. Nakonec sundávám pøílbu, nabírám do ní
vodu a krystal polévám. Je to opravdu køišál. A jaký!
Snad 10 cm dlouhá a 2 cm široká drùza. Krystal je
zvláštnì namodralý, asi obsahuje titan. Napadá mì,
že divné, že je tady tak soliternì, obvykle jich bývá
více. Prohlížím si ho zblízka a lehce se ho dotýkám.
Nìco vyzaøuje. Snad teplo ? A jak se ho dotýkám,
lehce mìní barvu do zelena. Nebo se v nìm dokonce
svìtlo pulzuje? Blbost. Asi mì to koneènì donutí jít
na oèní. Však už si na nìkteré mapy musím brát lupu.
Koukám, že pøítok vody sílí, je vidìt na stìnì jak se
hladina v chodbì milimetr po milimetru zvyšuje.
Nevypadá to dobøe. Zabalím fotocajky a nechám to
na jindy.
Sotva jsem zavøel kuføík, za mnou to zaduní.
Takové nenápadné žuchnutí, ale tlaková vlna zhasíná
karbidku a pøiráží mnì na stìnu. Nìco køuplo na
pøílbì. Štìstí že mám kvalitní. Mohl jsem mít rozbitou
hlavu.
Snažím se rozsvítit. Otáèím piezem a plamínek
ne a ne vyskoèit. Po hmatu kontroluji èelovou
sestavu. Náraz rozlomil hoøák a rozbil elektrické
svìtlo. Snad to pùjde opravit. Z kufru vytahuji
chemické svìtlo a rozlamuji trubièku. Prostoru
pomalu zalévá bìlavý svit. Nìmì zírám na zával
kamení a bláta pøede sebou. Prùser. Kluci sice vìdí
kde sem, ale voda stále stoupá. Hodiny nebo možná
dny èekání, až se ke mnì dokopou. To by však muselo
na povrchu zaèít mrznout a pøestat obleva. Jinak už
nebude proè kopat. Za pomoci mdlého svìtla trubièky
se snažím opravit èelovku. Snad to pùjde. K bìlavé
iluminaci prostory se pøidává jiný odstín a stále sílí
až namodralé svìtlo ozáøí chodbu. Vychází z krystalu,
který se mezi tím zaèíná otáèet a jeho vrchol ukazuje
do dávno zasypané chodby, která pùvodnì ústila na
povrch. Na konci chodby je však vidìt svìtlo. Jak je
možné, že se zasypaný vchod otevøel? Naposledy se
dívám na záhadný krystal a plánuji, kdy se ho vydáme
podrobnì prozkoumat.
Brodím vodou k východu. Venku svítí sluníèko
a po snìhu ani památky. Po tom psychickém vypìtí
si to vùbec neuvìdomuji. Lehám si na louku
a nechávám do tìla proudit høejivé paprsky.
Asi jsem si zdøímnul, támhle se nìkdo blíží. Mají
podivné obleky a v ruce nìco nesou. Vždy jsou
v nìjakých kutnách a nesou si želízka a mlátky!
A kolik tìch lidí je! To je všechno komparz nebo co
se to tady vùbec dìje v první zónì Krkonošského
národního parku za blbosti. Tolik lidí všude. A jak
divnì mluví. Nìco je zøejmì italština a nìco
zkomolená èeština. Snažím se alespoò z té jejich
divné èeštiny nìco zaslechnout. Prý mají jít na
„Zaken“. Proboha, vždy Zakenem nazývali
vlachové potok Rudník pod Snìžkou! Teï si teprve
uvìdomuji, že jsem jejich podivné obleky vidìl na
starých rytinách a všímám si i znakù vyrytých na
kamenech. Je to podoba svastiky. Jsou to vlachové.
To snad není možné. A vlastnì to okolí, nikde není
les, vše je vykácené a dole v údolní nivì kouøí velký
milíø.
49
Mám v hlavì dokonalý zmatek. Bìžím zpìt do
štoly. Hlavnì aby si mì nevšimli. Asi by v mé žluté
jeskyòáøské kombinéze vidìli znamení ïáblovo
a skonèil bych na hranici. Štola se ale nìjak zmìnila.
Již to není ten Prokop lichobìžníkovitého tvaru
vyražený v padesátých letech. Je to nízká støedovìká
štola. U komínu uklízím své fotonádobíèko
a schovávám se do hlubokého výklenu. Snad mì
nikdo neobjeví. Budu èekat, až kluci zával vyzmáhají.
A vlastnì kde je zával, který mì uvìznil? Místo zboru
balvanù je tu èelba peèlivì vykutaná želízkem
a mlátkem. Štola z padesátých let zmizela. Snad jsem
neprošel tunelem èasu kde krystal byl zøejmì spouští
k jeho otevøení? Ale kam se krystal podìl? Èasový
tunel se uzavøel. Jak dám vìdìt mým blízkým
a kamarádùm že jsem naživu a jenom k nim nemohu?
Probouzí mnì strašná zima. Voda ve štole stoupla
o pár centimetrù a doslova v ní sedím. To byl strašný
sen. Rychle ven. A nebo to sen nebyl ?
ZAPOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ
POSTUPY
Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném žlíbku v jižní èásti
Moravského krasu
Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská)
Kapitolu „Zapomenuté a netradièní výzkumné
postupy“ ve Speleu vždy sleduji velice pozornì a na
nové staré pøíhody jihlavských kanálníkù obèas
prostøídané pøíspìvkem dokonce z krasového
prostøedí o Kubovì poèínání, se docela tìším. Ani
mì nìjak nenapadlo, že bych mohl se svou troškou
také pøispìt, až když jsem v lednu 2004 obdržel mail
od Petra Kosa s informací, že se Spelklubem plánuje
otevírku Hynštovy ventaroly. Slušnì jsem se jej
otázal, kterou pak to lokalitu má na mysli, èi snad
tím dokonce nemyslí Ventarolu v Kamenném žlíbku.
Odpovìï byla, že myslí. Následná mejloverzace
spíše pøerostla do podoby chatu, bìhem kterého jsme
si vyjasnili nìkteré okolnosti a domluvili se, že by
bylo záhodno vynést na svìtlo už dávno zapomenutou
záležitost.
Snadno se øekne, leè hùøe koná, když metry
písemností tvoøící moji pomocnou pamì, a které tak
úzkostlivì schraòuji, jsou ponìkud neskladné a místa
jejich deponování díky neustálému stìhování rùzná.
Nakonec se mi podaøilo znovuobjevit svùj soukromý
i pracovní speleologický deník, diáøe a výroèní
zprávy z 80. let minulého století, když jsem byl
èlenem ZO ÈSS 6-11 Královopolská, v jejíž zájmové
oblasti diskutovaná lokalita leží.
Konkrétnì se pøenesu až do roku 1987, kdy
mimo èetného a rozmanitého bádání v jižní èásti
Moravského krasu se pozornost skupiny upøela také
na Ventarolu v Kamenném žlíbku. Vzhledem
k plánovanému výzkumu Spelklubu zcela zámìrnì
neudávám pøesnìjší lokalizaci. Nejednalo se o žádný
nový objev, protože místo, které se v mrazech
projevovalo tak výrazným sloupem páry, nebylo
možné pøehlédnout a bylo známé již dávno
v minulosti. Pokud je možné ztotožnit Ventarolu
s lokalitou Masný flek, tak k její neúspìšné otvírce
došlo pøinejmenším už v roce 1974 skupinou pro
výzkum Øíèek pod vedením Jana Hynšta.1 Už si
nevzpomínám, koho o 13 let pozdìji napadlo pokusit
se Ventarolu opìt otevøít, ale s nejvìtší
pravdìpodobností to byla souèást dlouhodobého
výzkumného zámìru vedoucího královopolské
skupiny Jana Himmela nebo to pøinejmenším nebylo
s tímto plánem v rozporu. Zpráva o èinnosti ÈSS ZO
6-11 v roce 1987 sice zmiòuje, že otvírka byla
zahájena v jarních mìsících,2 ale jednalo se spíše jen
o orientaèní vytažení nìkolika kamenù kolem ústí
na povrchu. Naše hlavní pracovištì v té dobì - po
Ochozské jeskyni - byla jeskynì Jezevèí, kde jsme
celkem zdatnì provádìli prolongaèní prùkop.
K práci ve Ventarole jsme se dostali až na podzim
a to konkrétnì 25.9.1987, i když za okolností
pøinejmenším neobvyklých. Ve dnech 26.-27.9.1987
jsme totiž procházeli všechny možné i nemožné
50
lokality na Ochozsku a hledali na výzvu Veøejné
bezpeènosti pohøešovaného jménem Brázda. K naší
velké radosti jsme jej nenašli. Brázda se ale stal
dlouhodobì zaklínadlem (dnes pøirozenì mantrou)
na jakékoliv prolongaèní práce, kdy otázka: „Už jste
našli Brázdu?“ patøila k nejfrekventovanìjším.
Po další pøestávce jsme se do Ventaroly vrátili
až 13.12.1987 nejspíše proto, že do té doby zde nebyl
patrný žádný prùvan, který by byl dostateèným
vodítkem i motivací. Hlavní tìžba se ale rozbìhla až
8.1.1988, kdy malé kopáèské družstvo ve složení
Pavel „Toèák“ Hrazdíra, Blanka Šustová, Jan
Kašpárek, Iveta Èablová, Petr Trávníèek, Martin
Húser a autor stati, 3 proniklo pomìrnì záhy ve
zborové suti vìtších rozmìrù do první nevelké volné
prostory. Dalším dùvodem k optimismu byl mimo
intenzivní prùvan také nález štìrku z kulmských drob
v hloubce kolem 4 m. Vstupní zapažená šachtice mìla
necelých 5 m a konèila velkým skalním blokem, který
se podaøilo obejít a úzký prùlez vedl do zmínìné
síòky, kde bylo možné se dokonce postavit. Transport
materiálu se tím trochu zkomplikoval. Na dnì síòky
se podaøilo rozebrat další zával a proniknout do ještì
menší kaverny, zde se nám však prùvan nìjak vytratil.
Pøesto také odtud vedla nízká, leè neprùlezná
chodbièka. Její strop tvoøila celistvá skála a dno
pokryté tenkou vrstvou hlíny bylo nejspíše opìt
z velkých skalních blokù. Na øadu proto pøišla palièka
a sekáè, abychom si rozmìry pøizpùsobili svým
potøebám. Postup byl však zcela minimální, protože
úèinnost kladiva a majzlíku ve chvíli, kdy obsluha
leží na bøiše a nástroje tøímá v dopøedu natažených
pažích, je velice malá. Jiný urychlovaè postupu jsme
ale k dispozici nemìli.
Mladší ètenáøe musím upozornit, že zbývaly
skoro ještì dva roky do okamžiku, kdy stateèní
jeskyòáøi vybojovali v Praze na Národní tøídì dovoz
nábojek do expanzních pøístrojù, akumulátorové
vrtaèky a otevøení hranic pro speleoexpedice. Ovšem
tímto vybavením nedisponovali ani støedovìcí havíøi
a s tvrdou mateènou horninou si poradit dokázali,
navíc vápenec patøí do kategorie mìkkých hornin.
Pomáhali si tzv. sázením ohnì a na tuto metodu jsem
se rozpomnìl. I když jsme sice byli stále dobrých 10
let pøed hiltipatronkami, pøece jenom jsme už žili ve
20. století. Mimochodem, tato technika4 nám byla
již tehdy známá a obèas jsme ji ve vhodném prostøedí
aplikovali. Problém nebyl se støelivem, používali
jsme tzv. jateèáky èili slepé náboje do porážkových
pistolí, ale s tvorbou vývrtù. Zdaleka ne každá
Obr. 1. Idealizovaný rozvinutý øez Ventarolou
v Kamenném žlíbku dle pamìového náèrtku z ledna
1988, kresba R. Zatloukal.
jeskynì tehdy mìla elektrický rozvod 220 V a akumulátorové nebo benzinové vrtaèky v našich
podmínkách doopravdy ještì neexistovaly. Klasické
sázení ohnì se vzhledem k rozmìrùm nedalo
samozøejmì použít a tak jsem se rozhodl rozpalovat
kameny celkem bìžnì dostupným pøístrojem.
Na pøíští akci jsem proto pøinesl benzinovou
letlampu a 30.1.1988 jsme se jali staronovou metodu
opìt aplikovat. V nahøívání a polévání kamenù jsme
se na èelbì poctivì støídali a vzájemnì se
pøesvìdèovali, jak je to úžasnì úèinné, jak snadno
postupujeme a jak nám to krásnì vìtrá. Byla to
nejhorší rasovina, jakou jsem do té doby zažil, proti
níž byl mùj pracovní pobyt u VOKD v dole Paskov
procházkou rùžovou zahradou. Pøiotráveni
zplodinami benzinu a karbidek jsme se veèer jen tak
tak dovlekli na základnu v Hostìnicích. Do druhého
dne jsme ovšem pookøáli a vydali se opìt skálu lámat.
Pøedešlého dne jsme po desetihodinové práci
postoupili asi o 0,50 m. Tím se nám ještì podstatnì
zhoršil pøístup na èelbu, takže plamenometèík ležel
na bøiše, oblièejem spoèíval na letlampì, plamenem
si pálil ruce a trochu i ty kameny. To, co zákonitì
muselo pøijít, po nìjaké dobì samozøejmì pøišlo.
Letlampa nejspíše nebyla konstruovaná na používání
v uzavøeném prostoru a její nádrž nebyla pøipravena
na to, aby ji odražený plamen ohøíval. Dnes již
pøirozenì nevím, jestli letlampa blafla jen tak sama
od sebe nebo benzinové výpary chytly od hoøáku mojí
karbidky a na rekonstrukci události již jaksi nemám
chu. Podstatné bylo, že chytla a mì z toho dobøe po
tìle nebylo. Po uhašení rukou a oblièeje mi nezbylo
než konstatovat, že øasy, oboèí a vlasy nekryté pøilbou
urèitì dorostou, hlavnì jsem se strachoval o osud
svého zcela nového a pomìrnì nesmìlého plnovousu.
51
Zda-li po pøestálém šoku bude schopen opìt vyrašit.
Vyrašil. Nicménì s nejvìtší pravdìpodobností
31.1.1988 bylo experimentálnì dokázáno, že sázení
ohnì, by provádìné nejmodernìjšími prostøedky, je
z hlediska praktické speleologie metoda
pøinejmenším velmi nevhodná.
Za 14 dní jsme se ve Ventarole pokoušeli zachytit
prùvan a eventuálnì zmìnit smìr postupu, ale
nepodaøilo se nám to. Další prolongaci jsme chtìli
jenom pøerušit s tím, že vyèkáme mrazivého poèasí
a pokraèování urèitì najdeme. Bohužel žádné pøíštì
se již nikdy nekonalo, já jsem v bøeznu odešel sloužit
socialistické vlasti se zbraní v ruce, abych po návratu
pøestoupil do Holštejnské skupiny a zbytek našeho
malého bádacího družstva se postupnì rozpadl.5
Vstupní šachtice Ventaroly byla poté
z bezpeènostních dùvodù zasypána.
Velké písmeno „V“ v názvu používám z dùvodu,
že neznám jiné jméno a již jsem uvedl, že si nejsem
jistý ztotožnìním s Masným flekem. V soupisu
jeskyní v povodí Øíèky6 lokalita uvedena ještì není
a pokud existuje novìjší práce, tak ji holt neznám.
Jestliže se Spelklub rozhodl pojmenovat ji po jednom
z posledních žijících a (k malé radosti mnohých
povolanìjších) dosud bádajících skalních duchù Janu
Hynštovi, je to nejspíše vhodné ocenìní jeho
pùsobení na Ochozsku, i když mnohé orgány státní
správy by jeho chaotické a mnohdy prostoduchou
nevìdomostí nièené krasové výplnì (o paleolitickém
osídlení ani nemluvì) dokázaly „ocenit“ nejspíše
odlišnì. Zbývá již jen poslední malièkost Ventarolu,
resp. Hynštovu ventarolu opìt otevøít a objevovat a
objevovat, urèitì bude co.
Únor 2004
Odkazy:
1
Výbor 1975: Zpráva o èinnosti Speleologického
klubu Brno v roce 1974.
2
Himmel, J., nedatováno: Zpráva o èinnosti ÈSS
ZO 6-11 Královopolská v roce 1987.
3
Omlouvám se všem, které jsme nejmenoval, ale
v mých záznamech ani pamìti se nikdo další
nevyskytuje, i když exkurznì zde vìtšina èlenù
naší organizace urèitì byla ;-).
4
Nakládal, P. a kol., 2003: Rozpojování hornin
pomocí speciálních nábojek. In: Speleo 38,
20-40, Praha.
5
Nevšednì a se znaènou dávkou naivní loajality líèí
tuto situaci z pohledu netolerantního abstinenta
Josef Pokorný ve své vzpomínkové stati, kde
však neuvedl rok události a místo jmen použil
pouze „soudnièkovské“ monogramy - viz
Pokorný, J., 2003: Jak jsem do jeskyní pøišel –
aneb vzpomínky jednoho dìdka. In: Speleo 38,
19-20, Praha.
6
Himmel, J. - Himmel, P., 1967: Jeskynì v povodí
Øíèky. Závodní klub Královopolské strojírny
Brno.
LITERATURA,
RECENZE
Sborník Speleofórum 2005
TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy)
Tak jako každý rok i letos jsme se sešli v Rudici na
tradièním setkání jeskyòáøù z celé ÈR i kamarádù
z jiných zemí. Všichni jsme se tìšili, až uvidíme
výsledky práce mnohdy velice nároènì
pøipravovaných expedic, mnohahodinových
exploraèních akcí nás všech, co se speleologií
zabýváme.
S radostí mohu konstatovat, že všechny
pøednášky byly na vysoké úrovni a myslím, že se
nenajde nikdo, komu by se nelíbily. Bohužel ne
všechny vìci byly tak skvìlé.
Nedílnou souèástí Speleofóra je také sborník,
který by mìl být, dle svého názvu, odrazem obsahu
celého setkání. Alespoò tak je tomu zvykem na
odborných semináøích, jejichž pøílohou je sborník.
Všichni z nás, kteøí ve sborníku publikujeme,
máme zájem na tom, aby naše pøíspìvky, mapové
pøílohy èi fotografická dokumentace vystihující tu
nesmírnou døinu a nadšení byly vytištìny pokud
možno v co nejkvalitnìjší podobì, aby si ètenáø
nemusel brát v nìkterých pøípadech lupu. Proto také
byli nìkteøí z nás pøi prohlížení loòského sborníku
52
publikace. Nicménì pan Šenkyøík trval na vydání
èlánkù ve sborníku Speleofóra také z dùvodu
nedostatku finanèních prostøedkù a z dùvodù
neudìlení grantu. Bohudík mu byl pøíspìvek vrácen
ke zkrácení. Bohužel byl obsah pøíspìvkù vytištìn
ve sborníku v rozsahu devatenácti stran, èímž pokryl
celou ètvrtinu sborníku. Po pøeètení již prvního
èlánku je zøejmé, že èlánky jsou pøíliš dlouhé
a obsáhle popisují každý vykopaný metr do
nejmenších detailù. Samozøejmì tím chtìl autor
vylíèit nezmìrnou døinu napøíklad pøi otvírce
paleoponoru, ale detailnost tohoto popisu by se hodila
spíše pro popis prací z posledního roku než pro
zdlouhavé líèení celého výzkumu již od roku 1989.
Taktéž vypisování seznamù lidí, kteøí se každý rok
podíleli na akcích, mi pøijde dosti zbyteèné.
Výsledkem jistì bylo poukázat na to, že sám autor
vykopal zkrátka nejvíc. Samotná mapa zobrazující
tøicetimetrový ponor je nakreslená v takových
detailech, že její uveøejnìní není možné jinak, než
na celé jedné stranì.
Speleofóra 2004 nemile pøekvapeni velikostí
mapových pøíloh významných objevù a propastí
dosahujících kilometrových hloubek, ve srovnání
s neadekvátnì velikým rozsahem èlánkù popisujících
dokumentaci historické kanalizace èi èlánkem
popisujícím metody a pøístroj na mìøení svìtelných
podmínek ve vstupních èástech jeskyní. Následovaly
také pøíspìvky od jistého pana Šenkyøíka. Tyto èlánky
by vìtšina z nás, kteøí se zabýváme „opravdovou
jeskyòaøinou“, jistì uvítala kratší, vzhledem
k úzkému okruhu ètenáøù, které osloví. V letošním
sborníku byla situace obdobná. Pøi zbìžném
prolistování nešlo pøehlédnout 19 stran pana Marka
Poustevníka Šenkyøíka.
Na jeho obhajobu uvádím, že jako ojedinìlý
zodpovìdný èlovìk dodal své pøíspìvky do sborníku
v øádném termínu, možná i v pøedtermínu. Avšak není
se èemu divit. Èlánky se zamìøují na speleologickou
i jinou èinnost prakticky již z poèátku devadesátých
let minulého století. Svým pùvodním rozsahem
(kolem sedmdesáti stran) byly vhodné spíše pro
vydání v ucelené podobì jakožto samostatná
Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi
Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit)
tøeba celek 160 se jménem Krasová a pseudokrasová
území Sudet, pravdìpodobnì vychází z novodobé
historie èeských dìjin a zahrnuje tak jeskynì táhnoucí
se v pásu témìø kolem celé republiky.
Ne pøíliš zdaøilé èlenìní se vyskytuje i na úrovni
tzv. Krasových oblastí. Za zcela nelogické je možné
považovat „vznik“ nìkterých oblastí i jejich následné
øazení ve stylu napø. Èeský kras, Kras povodí horní
Volyòky, Kras povodí horní Úhlavy u Klatov, Kras
povodí horní Blanice, Javoøíèský a Mladeèský kras
atd. nacházející se v dané hierarchii na stejné úrovni.
To bylo jen nìkolik pøíkladù, nebudu zde
rozvádìt všechny položky, které jsou podle mého
mínìní z nìjakého dùvodu nelogické, nepøesné nebo
zavádìjící – je jich totiž vìtšina. Pokládám tedy pouze
otázku proè pro dílo národního významu nebylo
použito nìkteré ze všeobecnì známých a
zabìhnutých èlenìní ÈR. Za vhodné považuji
pøedevším èlenìní uplatòované v regionální geologii,
resp. ve vìdách geologických obecnì a v geografii
nebo pøesnìji v geomorfologii. Autorské kolektivy
J. Demka, Z. Mísaøe a dalších poskytly nìkolik
všeobecnì uznávaných prací, které by se jistì po
malých úpravách staly pøehledným vodítkem pro
Když jsem pøi pøípravì 3. národního
speleologického kongresu obdržel pøíspìvek
„Statistické zhodnocení ÈR k 1. 9. 2004“ øekl jsem
si, hmm, koneènì se dovím, kolik je v ÈR lesù, kolik
polí a kolik nám letos zase vyrostlo brambor a
pšenice, pøípadnì také kolik tu vlastnì bydlí Èechù,
Èešek a Èešat. Když jsem pochopil, že se jedná o
statistiku zcela jinou, tak jsem si jako editor
kongresového sborníku dovolil upravit název èlánku
na „Statistické zhodnocení jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004“.
Více oprav jsem si jako editor dovolit nemohl,
nejednalo se o publikaci recenzovanou a nakonec
autoøi by mohli mít právo vyjádøit svùj názor na vìc.
Následující èlánek pøedstavuje mùj osobní názor na
celou vìc.
O klasifikaci v èlánku a patrnì i pro úèely JESO
použité lze øíct, že je geniální a do èeské karsologie
se na dlouhou dobu zapíše jako nesmazatelná
legenda. Nicménì, z jistého úhlu pohledu je jí také
možné považovat za nelogickou a nesmyslnou, leè
obèas vtipnou. Napø. krasový celek 230 se jmenuje
Krasová a pseudokrasová území jižního bloku –
Drahany a Moravský kras, zahrnuje tedy území malé
vesnièky Drahany a celého Moravského krasu, nebo
53
evidenci tohoto duhu.
Na tomto místì cítím také potøebu uznat, že celý
problém je obsáhlejší a složitìjší, než bylo
v pøedešlých øádcích naznaèeno. Samozøejmì, že
v prvním pøípadì mìli autoøi na mysli (snad)
Drahanskou vrchovinu a ne vesnièku Drahany a
v pøípadì druhém Sudety jako termín døíve hojnì
užívaný v regionální geologii ÈR. Oblasti jako napø.
Kras povodí horní Volyòky aj. jsou oblastmi
používanými v nìkterém z èlenìní již døíve. Byly
tedy následnì použity i v èlenìní novì vytvoøeném.
Je také vhodné pøipomenout, že i v okolních státech
se èlenìní založené na podobných základech
vyskytuje. Jedním z cílù tohoto pøíspìvku je podpoøit
diskuzi o tom, jestli opravdu potøebujeme umìle
vytvoøené krasové oblasti nerespektující geologickou
stavbu území a pochopitelnì ani širší zákonitosti
vývoje a rozmístìní jeskyní v daném území.
Jestliže je dnes obecnì za jeskyni považována
dutina o délce minimálnì 2 m považuji za zavádìjící
v tabulce délky krasových nebo pseudokrasových
jeskyní uvádìt interval délky 0 – 5 m. Pokud to ovšem
autoøi mysleli vážnì, tak potom sám ochotnì vyplním
mnoho øádkù databáze tøeba jeskynìmi o délce 0,0 –
0,5 m, kterých znám stovky, možná tisíce.
Dále je potøeba zamyslet se nad prostou otázkou
s nelehkou odpovìdí a to, jak naložit s jeskyní
prokazatelnì spojenou s jeskyní jinou, tedy
s jeskynním systémem. Vìtšina nejasností tohoto
druhu vznikala historickým vývojem prùzkumu dané
lokality. Pøesto považuji za nesprávné v jedné
databázi zaznamenat napø. dnes již nerozdìlitelné
jeskynì Sloupsko-šošùvské nebo Amatérskou jeskyni
a v dalších øádcích osamìle jeskynì jako Býèí skála
a Rudické propadání nebo Piková dáma a Spirálka.
V tomto pøípadì pak nutnì dochází ke zkreslení všech
údajù a porovnávání legendárních jablko-hrušek.
Zcela konkrétnì, v tabulce neuvedená jeskynì Piková
dáma a Spirálka by se spojením v jeden systém,
kterým nepochybnì jsou – nebo i ménì zdatný
speleolog dnes spojnici tìchto jeskyní mùže v klidu
pøekonat – by se svými spoleènými 3297,3 m úspìšnì
probojovaly na 6. místo uvádìného pøehledu.
Nakonec nezbývá, než upozornit alespoò na ty
nejnápadnìjší chyby. Neznám zpamìti pøesná èísla,
ani není v mém zajmu je právì teï vyhledávat.
Rozhodnì jsem již ale slyšel o jiných délkách, než
napø. pro Amatérskou jeskyni (systém Staré a Nové
Amatérské jeskynì) 22 500 m, pro Rudické propadání
4 000 m. A nejhlubší propast ÈR – Hranická propast
není hluboká 204,6 m, ale 274,1 m. Tato prozatím
nejvìtší hloubka byla dosažena sondou R.O.V. Hyball
18. 9. 1995, tedy asi pøed 9 lety.
Literatura:
BÍLKOVÁ D., ZELENKA A., MLEJNEK R.,
ALBRECHT J. (2004): Statistické zhodnocení
jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004.– Rozšíøená abstrakta,
3. národní speleologický kongres, 8. – 10. 10.
2004 Sloup, 79 – 83. Èeská speleologická
spoleènost, Praha. (ISBN 80-903378-1-3)
Inzerce
54
OBSAH
OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................... 1
AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 2
Zmìna sekretáøe/ky ÈSS! ........................................................................................ 3
DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 3
Povodòové riziko ve speleologii - Holštejn, prosinec 2004
Dostál Ivo, Geršl Milan, Hypr Dušan .......................................................................................................... 3
Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì
Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská) ................................................................................................ 10
Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì
Richard Zatloukal, Evžen Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holštejnská) ................................................... 16
Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macošského sifonu v Nové Rasovnì
Evžen Zámek ............................................................................................................................................... 22
Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských propástkách
Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 23
ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................... 28
Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých fosilních pùdách eocenního až
oligocenního stáøí na lokalitì Gran Barranca (Provincie Chubut, Argentina)
Radek Mikulᚠ............................................................................................................................................ 28
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 29
Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoších
Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................ 29
Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova/The system of urban cellars in town Jirkov close to
Chomutov
Václav Cílek .............................................................................................................................................. 31
Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl
Radko Tásler ............................................................................................................................................... 35
TROCHA HISTORIE ................................................... 38
Závrt Mìstikáï: Absolon – Plynovací zkouška v r. 1933
Franci Musil (autor není èlenem ÈSS) ........................................................................................... ............ 38
55
TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................... 41
Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras
Karel Kuèera (velitel SZS stanice è.3) ........................................................................................................ 41
Èasový prùbìh záchranné akce a možnosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna
Karel Kuèera, Radoslav Blažek .................................................................................................................. 42
Podchlazení
Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3) .................................................. 43
Záchrana osoby visící na lanì
Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 44
Hasièi cvièili v Hranické propasti
Barbora Šimeèková, vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní(ZO 6-23 Aragonit) ................ 45
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................... 47
První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 47
Tunel do Zakenu
Radko Tásler ............................................................................................................................................... 48
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 50
Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném žlíbku v jižní èásti Moravského
krasu
Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská) .................................................................................................. 50
LITERATURA, RECENZE ............................................ 52
Sborník Speleofórum 2005
TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy) ................................................................................................................... 52
Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi
Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit) ................................................................................................................ 53
56

Podobné dokumenty

zpravodaj 1-2015

zpravodaj 1-2015 Během tohoto roku nás čeká společně se zastupiteli velký kus práce. V prosinci nové zastupitelstvo obce schválilo rozpočet na rok 2015, ve kterém si stanovilo priority pro tento rok. Nad rámec plán...

Více

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost z posledních dvou „Pøedsednictev“. Není ale nad èím truchlit, protože pokud vše vyjde, tak by se to mìlo projevit zkvalitnìním Spelea a celé edièní èinnosti ÈSS. Využíváme toho, že Speleo se dostan...

Více

40/2007 - Psí víno

40/2007 - Psí víno že nejsou muži, že dovolují mužùm existovat, aniž by byli ženami.

Více

Ruská filologie v kontextu evropské kultury a literatury

Ruská filologie v kontextu evropské kultury a literatury Cvičení jako součást aplikovaného základu metodicky navazuje na předchozí kurz. I nadále se jedná o praktický nácvik, fixaci gramatických jevů ruštiny, které vytvářejí nezbytné základy pro práci s ...

Více

VOLVO 740 A 760

VOLVO 740 A 760 n?kolika Simek, u mne setrvává pocit jakési ?okoukanosti? povále?nými vozidly. Za dv? desítky let mezi auty z let 1960-1990 mi p?ijdou v?echny stejné. Vlastnil jsem jich kolem sto padesáti a s dal?...

Více